50 hodin. To je čas, který jsem s GoWR strávil. Připadá mi to docela dost, když si uvědomím, že mě severská mytologie úplně nebere. Hry, které jsou ale nějak spjaty se SONY už ano. Předchozí díl jsem také dohrál a s hodnocením šel o stupínek níž. Tady jsem musel přimhouřit obě oči, ale výsledek mě těšil ještě víc. Abych to upřesnil. 85% je zatraceně moc. Tohle hodnocení dávám i navzdory tomu, že subjektivní pocit mě tlačí níž. Nechci ale, aby hra trpěla tím, že jsem si sám od sebe a dobrovolně vybral žánr, který mi není nejbližší. Ona hra samotná je totiž opravdu veledílo.

Opět se setkáváme s ústřední dvojící v podobě otce a trochu tvrdohlavého syna, který si musí projít tím nejhorším, aby nakonec vystoupal na trůn nejvyšší. (tohle neni spoiler, jen obecné konstatování :-) ) Kratos dostal do rukou opět staré známé zbraně, ke kterým se později přidá ještě jedna parádička, ale to už bych vyzradil hodně. Soubojový systém se nezměnil. Ono ani není co měnit. Patří totiž mezi absolutní špičku na poli podobných her. Desítky různých variací jak protivníka zabít nám dává vše, jen ne pocit monotónnosti. A to je samozřejmě dobře. Ke každé zbrani je opět připojeno několik různých lehkých nebo těžkých combo útoků, opět mají zbraně různé účinnosti na různé nepřátelé atd atd. Evolucí samozřejmě prošel samotný Atrees. Už to není malý kluk, ale tvrdý oříšek pro každého nepřítele. Jeho schopnosti dozrály a nyní se z něj stalo mnohem víc, než synátor "do počtu".

Postavy jsou obecně opět vykresleny fantasticky. Každá má svou minulost, svůj příběh, své cíle i odhodlání. Rozhovory nejsou plytké a ukazují povahu a motivaci každé z nich. On příběh je obecně velmi komplexní a výborně napsaný. Tady se ale dostáváme pro mě k největšímu problému. Znovu opakuji, že je to asi opravdu dané tím, že nejsem pravý fanoušek těchto mytologií, ale příběh se někdy hrozně vleče a zejména v první polovině bylo poměrně dost hluchých míst za mě. Dokonce jsem třeba i týden hru nehrál, protože jsem neměl motivaci vědět, co bude dál. Je to ale podobné jako například s TLOU II. Zde taky mnoho lidí reklamovalo zbytečně vleklý příběh a mně naopak přišel fantastický a klidně mohla být hra delší. A to je prostě ono. TLOU je mi bližší.

Zpět ale k pozitivům. Jestli jsem zapomněl zmínit vizuál, udělám to teď. Ten je opět a zase bezchybný. Různé světy jsou vykresleny skvěle a zejména na kvalitní TV si člověk opravdu užije detaily všeho. Zamrzlé krajiny, ale i rozkvetlé louky, lesy nebo interiéry působí téměř živým dojmem.

V průběhu hry si často zahrajete samozřejmě i za synátora a parťáka Vám budou dělat i další postavy, což je velice příjemné zpestření. Hlavně, když parťáka dělá THOR. To je naprosto boží.

Jestli jsem trošku hanil příběh, jeho závěr a poslední část je dechberoucí. Dechberoucí, velkolepá, úžasná. Opravdu jsem hleděl s otevřenou pusou. Tady prostě nejde jinak, než fandit vašim postavám a dělat vše proto, aby to dopadlo dle představ.

Co říct na závěr. Rozhodně hru doporučuji. Myslím, že i hodnocení tomu napovídá. Hra se mi opravdu líbila. Zahrát znovu už si ji asi nehodlám, ale kdoví...