Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Hitman: Absolution

76
243 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > stealth akce *
akce > 3rd person akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
20.11.2012 PCPS3X360
14.02.2017 XOne
11.01.2019 PS4
Vývojáři:
IO Interactive
Oficiální stránky:
http://www.ioi.dk/?portfolio=hitman-absolution
Po šesti letech vychází další příběhy holohlavého zabijáka s čárovým kódem na temeni. Neexistuje hráč, který by o tomto sympaťákovi s červenou kravatou neslyšel. Postupem let se vypracoval do špičky stealth žánru a nový díl by jej měl vyzdvihnout ještě výš.

Zase jednou stojí 47 proti všem. Pronásleduje jej policie a on sám objevuje detaily tajemného spiknutí. Musí se vypořádat s několika nebezpečnými cíli, aby se dopátral pravdy.

Autoři slibují vylepšenou umělou inteligenci, kde by nepřátelé měli mít schopnost analyzovat situaci a zachovat se co nejvhodněji - leží poblíž nich tágo? Hmátnou po něm a přerazí jej o našeho svalovce. Nebo vezmou nohy na ramena. Popřípadě se budou krčit v koutě a doufat, že si jich zabiják nevšimne.

Nejvýraznější novinkou je systém Instinct, který napomáhá hráči hned v několika momentech. Zaprvé nám zvýrazní interaktivní prvky a zadruhé poradí hráči, jak se zachovat, aby byl jeho postup hrou co nejčistší. Tento nový prvek lze vypnout a vychutnat si Hitmana tak, jak ho známe z předchozích dílů.

Na výběr máte z pěti obtížností - obtížnosti Easy, Medium a Hard mluví samy za sebe. Čtvrtá úroveň Expert slibuje více nepřátel, méně zranění, která může Hitman utržit a nutnost tichého postupu. Pro nadšence a milovníky hardcore her je zde Purist, který vypne veškerý HUD, hra se v průběhu mise neuloží a hráče složí pár kulek.


Poslední diskuzní příspěvek

Strady: ale ono popravdě není moc o co stát :) ty kombinace se brzo omrzí a není to zas taková výzva.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Nový Hitman je pro mě jednou z nejrozporuplnějších her poslední doby. Na jednu stranu se vývojáři snažili vykouzlit hře nadprůměrný grafický kabát, na stranu druhou obměnili pár stealth prvků, které ovšem na rozdíl od stránky grafické nejsou ničím, co by mě ohromilo, ba spíš naopak.

Jak už bylo patrné z trailerů, agent 47 ve svých tichých praktikách trochu přitvrdí a bude mít možnost situaci řešit o něco akčněji než v dílech předchozích a jeho typické silverballerky tak může sem tam vyměnit i za zbraň těžšího kalibru. Tato možnost volby tu sice je, přesto vás však hra logicky žene k postupu tichému a tu i odměňuje bodovým hodnocením a na konci mise pak jakýmsi titulem.

A právě tichý postup doznal jedné zásadní změny, kterou jsem já osobně doslova proklínal. Jak už nejen fandové série Hitman vědí, agent 47 je doslova proslulým mistrem převleků, jejichž častá změna je víceméně nevyhnutelná a je tak klíčem k obejití nepřátel stejného obleku a k celkovému úspěšnému postupu hrou. Nevím, jestli chtěli vývojáři hru udělat více hardcore či nějak zajímavější, ale použití převleku a projití v něm okolo těch, kteří jej používají, tentokrát automaticky neznamená v podstatě nulovou možnost vyzrazení svojí identity. V takovémto případě lze použít tzv. instinkt, který nejčastěji nenápadným zakrytím agentovy tváře mu dočasně znemožní jeho identifikaci prozradit a umožní tak se pohybovat v dané lokaci relativně v klidu. Použitelná dávka tohoto instinktu však není nevyčerpatelná, takže jejím použitím je nutné šetřit, a to i přesto, že po zhruba každé druhé misi je její dávka formou odměny zvyšována. Vezmu-li v úvahu stále omezenou možnost ukládání během jednotlivých misí, pak pohyb po lokacích, kde se to hemží velkým množstvím nepřátel v jednom obleku (typickým příkladem jsou policisté v knihovně), je poměrně problém a je tak nutné provádět častější likvidace, za což vás hra bodově rozhodně neodmění.

Dalším negativním aspektem hry, které mě poněkud zarazilo, je strhávání bodů za omráčení (nikoliv zabití, kde by se to dalo chápat) nepřítele, jehož oblek hodláte použít. Pravdou je, že některé obleky je možné nalézt na různých místech a v klidu je použít, ovšem nutno uvést, že často je takový oblek k mání na tak v misi vzdálených místech, kam se agent 47 ve svém původním obleku prakticky nemá šanci dostat. Je sice velmi milé, že poté, co nepřítelovo tělo ukryjete v kontejneru, dostanete část bodů zpět, ale tento nápad mi už přijde vysloveně úsměvný.

Co mi ovšem přišlo až trapné, je samotné omračování nepřátel za pomoci jejich přiškrcení. Když jsem poprvé zahlédl tuto časově nekonečnou scénu, tak tak jsem zadržel výbuch smíchu a držel agentovi 47 pěsti, aby neupadl do bezvědomí spíše on.

Co dodat? Přes tyto neduhy, které pověstnou kvalitu série Hitman znevažují a které mě často opravdu iritovaly, jsem kupodivu byl zvědavý na vyústění příběhu, který sice není žádným velkým tahounem hry, ale mě zas tak úplně chladným neponechal. Ovšem teprve po odehrání dílu Absolution jsem si nemálo uvědomil, jak předchozí díl Blood Money měl kvality, které jsem možná ne až tak úplně docenil. A za to se mu po dohrání Absolution tak trochu omlouvám.


Pro: grafická stránka, jakžtakž příběh

Proti: stealth novinky a tím krkolomný postup hrou

+34 +35 −1
  • PC --
Vzhledem k negativním reakcím jsem neměl moc chuť se do Absolution pouštět. K mému překvapení to nejenže nebyl průser, ono to bylo fakt dobré!

Nejsem si jistý, jestli bych dokázal hrát na nižší obtížnost než Purist a to né proto, že bych byl nějaký macho-skiller, ale prostě proto, že všechny ty fičury jako rentgenové vidění, GPS, ukazatele nebezpečí nebo neustále vyskakující text čehokoli, by mi dost vadily a nabourávaly atmosféru. Občas to sice bylo mírně frustrující, ale nakonec se mi vždy podařilo hru zahrát tak, jak jsem si představoval.

Jednotlivé mise byly parádní, prostředí se hodně střídalo a několik momentů si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Např. takové plížení se v pěstírně marihuany, útěk z hotelu Terminus, Lennyho epilog nebo přestřelky v Dexter Industries... Ad Dexter, parádní záporák. Příběh taky nezklamal a moje zvědavost mě u něj udržela napnutého až do finále.

Ačkoli je Hitmanovo gró v převlecích, je to právě ta nejslabší věc na celé sérii. Převleky totiž nikdy pořádně nefungují. Pamatuju, že i ve dvojce nebo Contracts jsem vztekem házel židlí, když mi „teploměr“ identifikace nepřítelem přetekl poté, co jsem se pohnul o pár centimetrů. V Absolution jsem tuhle věc už vůbec neřešil, bylo mi jasné, že lidé se stejným oblekem mě prostě vždy prokouknou (protože se všichni znají navzájem, to dá rozum) a to i v případě, když mám na sobě oblek speciálních jednotek, kde je člověk zahalený od hlavy až k patě, ale milý 47 si na xicht tu kuklu prostě nedá, protože je děsnej frajer.

Vcelku do-očí-bijcí blbost je změna převleku a ztracení vybavení při přechodu mezi misemi, ačkoli se tyto mise odehrávají na stejném místě. Opravdu mě dokáže vytočit, když jsem napakovaný v dobrém převleku s těžkou zbraní v ruce a po průchodu dveřmi do další mise jsem zpět v saku a pouze s beretama. Stejně tak mě dokázal nasrat počet nepřátel, který byl na Puristu často hodně přestřelený.

V Absolution zůstala spousta „hitmanovin“, ale s klidným svědomím ho můžu postavit vedle stejně skvělého Blood Money. Well done!

✰✰✰✰ / 5
+22
  • PC 70
Hitman Absolution je pro mě tak trochu prokletá hra. Ač jsem minulé díly s agentem 47 v hlavní roli dohrál křížem krážem, některé i vícekrát, do rebootu s přízviskem Absolution jsem se nemohl vůbec dostat. Co za to může?

V první řadě překopaný stealth systém, který využívá nových a dle mého názoru až příliš arkádových mechanismů. Když jsem zkoušel hrát na nižší obtížnost, vadil mi až příliš výrazný HUD, všemožné ukazatele a především nutnost tu a tam využít instinktu, který je vlastně takový až příliš mocný cheat, který lacinou metodou hráče skryje před nepřáteli. Na těžší obtížnost mi hra naopak přišla kvůli ne zcela perfektní znalosti mechanismů až příliš frustrující. S tím se pojí ještě jeden a pro mě naprosto zásadní nedostatek, kvůli kterému jsem raději sklopil uši a hrál na obtížnost normal: save systém.

Upřímně, kdo o tomhle systému ukládání rozhodl a usoudil, že je to dobrej nápad, měl by dostal na holou. Už předchozí díly měly omezené ukládání, ale pouze na počet uložených pozic na misi. Hráč si alespoň mohl hru sejvnout kdy chtěl, kde chtěl a co je nejdůležitější - natrvalo. Tady jsou pouze po lokacích tu a tam schované checkpointy, které nejenže fungují jen pro právě běžící relaci (tzn. po vypnutí hry se uložená pozice smaže), ale hlavně se po loadnutí hra podivně resetuje včetně pozic nepřátel a nikdy jsem netušil, co mě přesně po loadu čeká - co se mi uloží a co ne a jestli mi třeba náhodou něco nezmizí z inventáře. A tohle je důvod, kvůli kterému jsem hru v minulosti několikrát rozehrál a už se k ní po pár misích nevrátil. Hitman byla vždycky hra o blbnutí a o experimentování a tenhle save systém mě od experimentování vyloženě odrazoval a kolikrát jsem raději volil cestu nejmenšího odporu. A to je imo špatně.

Postupně jsem zjistil, že jsou lokace malé a na nižší obtížnost se jimi dá i poměrně lehko a efektivně proběhnout. Konečně jsem se zbavil té počáteční nechutí, začal si hru užívat a nakonec ji během několika dní dohrál. Můžou za to i v pozdějších částech hry daleko zajímavější prostředí a příběh, který docela táhne. Hra vypadá stále naprosto skvěle, je výborně optimalizovaná a ani jednou mi nespadla. Lokace jsou dostatečně rozmanité a často docela nápadité - např. likvidaci speciální jednotky svatých sester v kukuřičném poli v outfitu strašáka jen tak nezapomenu. Podobných momentů má ovšem Hitman Absolution několik a ve výsledku jsem rád, že jsem hře dal další šanci a nakonec ji zdárně dokončil.

Hra mění svobodu za filmovější pojetí, což je trochu dvousečná zbraň. Z dnešního pohledu jsou starší díly již poměrně nepřístupné hardcore kousky a omlazení v podobě určitého zjednodušení a s důrazem na příběh určitě vítám. Jen si říkám, jestli toho zjednodušení není až moc a občas jsem si posteskl, že mi chybí pořádná komplexní lokace, která by v kombinaci s uvěřitelnějšími mechanismy a normálním ukládáním byla zajisté na tomto enginu naprostou bombou. Tak snad příště a vypadá to, že reboot z roku 2016 v tomhle ohledu nezklame.

Pro: prostředí, do určité míry hratelnost, grafika a optimalizace, solidní příběh, uspokojení ze speciálních killů, zábavné dialogy stráží, Ave Maria

Proti: SYSTÉM UKLÁDÁNÍ výrazně nabourává hratelnost, nepřející systém bodování, svérázné stealth mechanismy, čárovej kod přelepenej náplastí

+21
  • PC 90
Ultimátní herní, ale i filmový zážitek. A to nejen díky parádním cutscénám, ale hlavně díky příběhu. Plešatý zabiják s číselným označením "47" se vrátil po šesti letech v plné formě.
V dnešní době přeskriptovaných her jde o opravdové pohlazení po kreativní hráčově duši a po nezbytném počátečním tutorialu už jen zazní: "od teď je vše na tobě, řeš mise dle libosti". To je ten okamžik, kdy nastupuje hráčův "hitmanovský" instinkt a většina fanoušků Hitmana se bude cítit, jakoby Blood Money dohrála předevčírem.

Příběh nebudu kvůli spoilerům moc rozebírat. Snad jen zmíním, že se vše bude točit kolem mladé chráněnkyně Victorie, kterou z nějakých důvodů drží Hitmanova handlerka Diana mimo dosah Agentury. A přesně takový začátek, plný otázek, starých i nových postav, jsem si přál.

Hitman: Absolution je graficky na kvalitativní úrovni her roku 2012. Atraktivních scenérií, nebo chcete-li lokací, je ve hře velké množství a užijete si jak venkov, tak velkoměsto. Ale zase se moc nekochejte západem slunce nebo nasvícenými interiéry, aby vás nemile nepřekvapil kolemdoucí strážce nebo údržbář. Umělá inteligence je na standardní úrovni. Tedy když vás nepřátelé spatří, jdou po vás a neváhají povolat i posily. Naopak když se chováte nenápadně, nevšimnou si nepřátelé ani těch přeplněných beden a skříní omráčenými/zabitými kumpány.

Hitman je především o stealth akci. Ale někdy jsem si vzpomněl na Maxe Paynea a řešil misi jeho metodikou. Například misi, kdy přijelo komando jeptišek k mému hotelu a já měl poté za úkol všechny dámy zlikvidovat. Celou hru jsem odehrál na normální obtížnost, většinu misí jsem končil s hodnocením Veterán, ale i párkrát jako Shadow.

Čím víc se blížil samotný závěr, tím víc jsem chtěl hrát. Finále je parádní, dojde i na příběhové překvapení i závěrečné pomrknutí, které v podstatě slíbí další díl. A teď už jen doufat, že to nebude až za šest let. Každopádně tenhle díl Hitmana považuju za jednu z nejlepších her tohoto roku.

Pro: příběh, tvůrčí řešení misí, atraktivní lokace, grafika, soundtrack, dialogy

Proti: čekání na další díl

+19
  • PC 25
Koukám, že Dánové už v těch herních průserech jak mraky jedou taky... Vykopal jsem tu zmršenost z disku a přemýšlel, jestli už taky nebabičkovatím, jestli fpsky a tráva nebývaly dříve zelenější. Zdali moderní videohry nemají přeci jenom v něčem pravdu.

Jde o to, že Blood Money byla po čertech slušná hra, jejíž unikátní přestrojovací gameplay možná nebyl žádnej objev století, ale fungoval. K tomu kvalitní grafika, level design, a jakýsi áčkový punc byl na světě.

Ten kvalitní háv určitě zůstal, hře je to ovšem piču platné.

Hru, která mě v každym levelu donutí udělat z toho druhý Mogadisho, nepovažuju za kvalitní stealth ani omylem, a pokud autoři ano, měli by si dát nahatý kolečko po lednovým kodaňským náměstí, schoulit se pod sochu malý mořský víly, co tam mají, a z dané tvůrčí kocoviny se vyspinkat.

Hru, která si proces maskování představuje schováním pod jakýsi šestý smysl, kdy agent strčí rypák pod klobouk, než mu dojde charisma nebo tak něco, a je nahranej.

Hru, která si headshot vyloží někdy jako smrt a jindy jako důvod k jakýsi lobotomický křeči, oklepání se a následném utíkání dále.

Hru, která s respawnem na poslednim checkpointu oživí i třikrát a pokaždé jinak zhasnuté nepřátele... eh.

Neupravovat pořád obrovský fotky, asi prodám kompla. Protože v herním světě to nějak stojí za prdel. (Tuto hlášku jsem léta páně 2012 pochytil někde na Uherskohradišťsku.)

Pro: Na rozdíl od školních jídelen v 90. letech mě tenhle kenťák nikdo nenutil dojíst

Proti: Nerealistické, nezábavné, moderně-zlobotomizované a staré fungující principy do hajzlu splachující WHATEVER líbivé maximálně na omak

+18 +27 −9