Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

« Předchozí Následující »

Akalabeth: World of Doom

  • Apple II 30
Nechápu, proč jsem tuhle hru vlastně hrál, když mě vůbec nebavila. Asi to bylo mojí posedlostí dohrát všechny hry ze série Ultima, možná jsem to chtěl dohrát, abych mohl machrovat, že jsem zdolal hru z roku 1979. Každopádně je to tam a už tuhle hrůzu nechci nikdy vidět.

Nejprve jsem zkoušel DOS remake z roku 98 - spouštěl jsem ho přes DosBox, ale nešlo mi intro ani zvuky (a celé se to ovládalo trapně standardně šipkama :-D), tak jsem na radu DJe zkusil emulátor Applewin, který mi poskytl vpravdě autentický zážitek. Autentický v tom, že se vše neskutečně pomalu vykreslovalo - v dungeonu jsem po každém pohybu musel čekat třeba i pár vteřin, než se scéna vykreslí. Absolutně nechápu, jak tohle mohl někdo na tehdejších pomalých strojích dohrát, mě by u toho ruply nervy. Takže jsem nastavil rychlost emulace na nejvyšší, načež se scéna vykreslovala instantně.

Ze začátku to bylo těžké. Celá grafická stránka opravdu nestojí za řeč, pozadí je vždy černé a scéna je vyobrazena pomocí barevných čar (bílá, zelená a fialová). Nejprve jsem ani nevěděl, na co že to koukám - až manuál mi řekl, že koukám na mapu světa a to přede mnou mají být hory. První 2 hodiny jsem strávil experimentováním a neustálým umíráním. Když jsem pochopil, že hru nelze "jen tak rychle proběhnout", začal jsem dávat dohromady taktiku. Ta spočívala v tom najít co nejlepší startovní pozici - lucky number=2, level of play=1, poté 13x zmáčknout "No", vybrat mága a všechny peníze utratit za jídlo :) Takto jsem se objevil na mapě hned vedle hradu Lorda Britishe, přijal quest a šel pár kroků na východ, kde jsou hned dva dungeony - tato blízkost tři důležitých prvků, společně s opatrným našlapováním v prvních dvou patrech dungeonu, začala přinášet úspěch.

Hra za mága mi přijde daleko snazší, jelikož si může kouzlit magické žebříky - když jsem se dostal do nějakého průseru, tak jsem jen vykouzlil žebřík a zdrhnul. Dál není moc co o hře říct - následovalo jen shromažďování dostatečného počtu HP, jídla a magických amuletů a zabíjení potvor, na které ukázal Lord British. Stačilo vždy vlézt do prvního patra, amuletem si párkrát vykouzlit žebřík dolů, zabít šmejda, vykouzlit pár žebříků nahoru. Jediný problém dělal thief, který mi po každém tahu něco ukradl (a většinou to nejdražší - amulety) a gremlin, který po každém tahu sežral půlku mých zásob jídla - takže jsem s nim bojoval jednou, kdy jsem měl za úkol ho zabít a následně jsem před ním raději utíkal pomocí žebříku.

Finálního balroga jsem našel na 9. patře, zabil ho (byl to chcípák), Lord British mi udělil titul Lorda a řekl mi, že můžu pokračovat ve hře. Bleeee, ne díky. Ale když už jsem se s postavou tak piplal (přes 2000 HP), tak jsem aspon chtěl zjistit, jaké je nejhlubší patro - vzal jsem amulety a jen se prokousával dolů. Nakonec jsem se dostal do 100. patra (!) - z patra 99 mám ještě screenshot viz níže - kde mě zabil nějaký šmejd (na žádné nové potvory jsem nenarazil, opakovaly se jen ty, co byly na patrech 1-10).

Postava před final soubojem
Lord UgraUgra ;o)
99. patro
+21

Hi-Res Adventure #1: Mystery House

  • Apple II 55
Mystery House - hra považovaná za první grafickou adventuru, první hra od mé oblíbené firmy a první hra inspirovaná slavnou Agathou Christie. To je velká zátěž na jednu malou hru(necelých 150kB) z roku 1980. To co ale předvedla tehdy nezkušená autorka Roberta Williams je opravdu povedené. Scénář hry je silně inspirován knihou Deset malých černoušků od zmiňované Agathy Christie. Opuštěný dům, postupně umírající obyvatelé... Propracovaností a vyvrcholením se samozřejmě knize nemůže rovnat, ale vzhledem k rozsahu jde o povedený počin. Na asi třiceti obrazovkách probíhá hledání vraha i skrytého pokladu. Tentokrát jsem si před hraním (můj druhý průchod) přečetl Deset malých černoušků a výsledná atmosféra hře opravdu pomohla.

Ovládání pomocí textového parseru je spíše základní, ale na takovouto hru dostačuje. Každá obrazovka je krom jednoduchého grafického znázornění doplněna i textovým popisem. Technicky je hra velice jednoduchá, ale vzhledem k platformě odvedl Robertin manžel Ken dobrou práci. Vzhledem k rozsahu mě překvapil také počet předmětů, které je nutné využít. Použití je logické, nejsou zde žádné nesmysly. Jen pořadí je nutné odhalit, občas projít dům - situace se může měnit. Před hraním jsem zkoušel i verzi pro počítač FM-7, že bych tentokrát dohrál jinou verzi než pro Apple II. Verze pro FM-7 je plně barevná, nejde jen o vektorové obrázky. Ale bohužel je vykreslení každé obrazovky opravdu pomalé, nestojí to za hraní. Navíc jsou popisy ve hře japonsky, což také není ideální - alespoň pro mě.

Osobně považuji za největší problém hry kresbu postav, ta je opravdu nepovedená. Ostatní vyplývá ze stáří hry a okolností vzniku - hře tak nebudu vyčítat malý rozsah ani schématickou grafiku. Je ale zvláštní že tady vektorová grafika působí hůře než třeba v Ultimě nebo Akalabethu - nevybuduje tu atmosféru. Na to naštěstí stačí příběh a zasazení. I když jde o základní adventuru, doporučím jí alespoň vyzkoušet. Hra byla k sedmému výročí uvolněna zdarma a bez problémů funguje ve ScummVM. Nic tedy nebrání alespoň nakouknout do tajemného domu a kdo ví, třeba vás to chytne.
+15