Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Akalabeth: World of Doom

  • Apple II 30
Nechápu, proč jsem tuhle hru vlastně hrál, když mě vůbec nebavila. Asi to bylo mojí posedlostí dohrát všechny hry ze série Ultima, možná jsem to chtěl dohrát, abych mohl machrovat, že jsem zdolal hru z roku 1979. Každopádně je to tam a už tuhle hrůzu nechci nikdy vidět.

Nejprve jsem zkoušel DOS remake z roku 98 - spouštěl jsem ho přes DosBox, ale nešlo mi intro ani zvuky (a celé se to ovládalo trapně standardně šipkama :-D), tak jsem na radu DJe zkusil emulátor Applewin, který mi poskytl vpravdě autentický zážitek. Autentický v tom, že se vše neskutečně pomalu vykreslovalo - v dungeonu jsem po každém pohybu musel čekat třeba i pár vteřin, než se scéna vykreslí. Absolutně nechápu, jak tohle mohl někdo na tehdejších pomalých strojích dohrát, mě by u toho ruply nervy. Takže jsem nastavil rychlost emulace na nejvyšší, načež se scéna vykreslovala instantně.

Ze začátku to bylo těžké. Celá grafická stránka opravdu nestojí za řeč, pozadí je vždy černé a scéna je vyobrazena pomocí barevných čar (bílá, zelená a fialová). Nejprve jsem ani nevěděl, na co že to koukám - až manuál mi řekl, že koukám na mapu světa a to přede mnou mají být hory. První 2 hodiny jsem strávil experimentováním a neustálým umíráním. Když jsem pochopil, že hru nelze "jen tak rychle proběhnout", začal jsem dávat dohromady taktiku. Ta spočívala v tom najít co nejlepší startovní pozici - lucky number=2, level of play=1, poté 13x zmáčknout "No", vybrat mága a všechny peníze utratit za jídlo :) Takto jsem se objevil na mapě hned vedle hradu Lorda Britishe, přijal quest a šel pár kroků na východ, kde jsou hned dva dungeony - tato blízkost tři důležitých prvků, společně s opatrným našlapováním v prvních dvou patrech dungeonu, začala přinášet úspěch.

Hra za mága mi přijde daleko snazší, jelikož si může kouzlit magické žebříky - když jsem se dostal do nějakého průseru, tak jsem jen vykouzlil žebřík a zdrhnul. Dál není moc co o hře říct - následovalo jen shromažďování dostatečného počtu HP, jídla a magických amuletů a zabíjení potvor, na které ukázal Lord British. Stačilo vždy vlézt do prvního patra, amuletem si párkrát vykouzlit žebřík dolů, zabít šmejda, vykouzlit pár žebříků nahoru. Jediný problém dělal thief, který mi po každém tahu něco ukradl (a většinou to nejdražší - amulety) a gremlin, který po každém tahu sežral půlku mých zásob jídla - takže jsem s nim bojoval jednou, kdy jsem měl za úkol ho zabít a následně jsem před ním raději utíkal pomocí žebříku.

Finálního balroga jsem našel na 9. patře, zabil ho (byl to chcípák), Lord British mi udělil titul Lorda a řekl mi, že můžu pokračovat ve hře. Bleeee, ne díky. Ale když už jsem se s postavou tak piplal (přes 2000 HP), tak jsem aspon chtěl zjistit, jaké je nejhlubší patro - vzal jsem amulety a jen se prokousával dolů. Nakonec jsem se dostal do 100. patra (!) - z patra 99 mám ještě screenshot viz níže - kde mě zabil nějaký šmejd (na žádné nové potvory jsem nenarazil, opakovaly se jen ty, co byly na patrech 1-10).

Postava před final soubojem
Lord UgraUgra ;o)
99. patro
+25

Hi-Res Adventure #1: Mystery House

  • Apple II 55
Mystery House - hra považovaná za první grafickou adventuru, první hra od mé oblíbené firmy a první hra inspirovaná slavnou Agathou Christie. To je velká zátěž na jednu malou hru(necelých 150kB) z roku 1980. To co ale předvedla tehdy nezkušená autorka Roberta Williams je opravdu povedené. Scénář hry je silně inspirován knihou Deset malých černoušků od zmiňované Agathy Christie. Opuštěný dům, postupně umírající obyvatelé... Propracovaností a vyvrcholením se samozřejmě knize nemůže rovnat, ale vzhledem k rozsahu jde o povedený počin. Na asi třiceti obrazovkách probíhá hledání vraha i skrytého pokladu. Tentokrát jsem si před hraním (můj druhý průchod) přečetl Deset malých černoušků a výsledná atmosféra hře opravdu pomohla.

Ovládání pomocí textového parseru je spíše základní, ale na takovouto hru dostačuje. Každá obrazovka je krom jednoduchého grafického znázornění doplněna i textovým popisem. Technicky je hra velice jednoduchá, ale vzhledem k platformě odvedl Robertin manžel Ken dobrou práci. Vzhledem k rozsahu mě překvapil také počet předmětů, které je nutné využít. Použití je logické, nejsou zde žádné nesmysly. Jen pořadí je nutné odhalit, občas projít dům - situace se může měnit. Před hraním jsem zkoušel i verzi pro počítač FM-7, že bych tentokrát dohrál jinou verzi než pro Apple II. Verze pro FM-7 je plně barevná, nejde jen o vektorové obrázky. Ale bohužel je vykreslení každé obrazovky opravdu pomalé, nestojí to za hraní. Navíc jsou popisy ve hře japonsky, což také není ideální - alespoň pro mě.

Osobně považuji za největší problém hry kresbu postav, ta je opravdu nepovedená. Ostatní vyplývá ze stáří hry a okolností vzniku - hře tak nebudu vyčítat malý rozsah ani schématickou grafiku. Je ale zvláštní že tady vektorová grafika působí hůře než třeba v Ultimě nebo Akalabethu - nevybuduje tu atmosféru. Na to naštěstí stačí příběh a zasazení. I když jde o základní adventuru, doporučím jí alespoň vyzkoušet. Hra byla k sedmému výročí uvolněna zdarma a bez problémů funguje ve ScummVM. Nic tedy nebrání alespoň nakouknout do tajemného domu a kdo ví, třeba vás to chytne.
+22

Troll's Tale

  • PC 60
  • Apple II 55
V plánu mám samozřejmě dohrání všech her od Sierry, ale primární jsou ty známější nebo povedenější tituly. Troll's Tale tak měl čekat na dohrání nejspíš dalších 10-15 let, ale rozehrání remaku Space Quest II od Infamous Adventures vše změnilo. Hra je totiž součástí remaku jako volitelná minihra na automatu a po jejím dohrání jsem se pustil i do originální verze. Pro srovnání mám odehranou jak původní pro Apple II, tak trochu novější PC verzi. Ve všech třech případech jde o textovku doplněnou grafikou ve stylu Hi-Res adventur, ale s jednodušším ovládáním. Místo vypisování příkazů tentokrát vystačíte s výběrem z možností, maximálně můžete vyvolat inventář, ale pouze pro přehled. V remaku se hra ovládá myší, ale nabízí stejné možnosti.

Cílem je posbírat ukradené poklady v jednoduchém labyrintu obrazovek. Projít na konec, třeba i náhodně, není moc komplikované. Jedinou překážkou je původní zloděj - Troll. Ten se náhodně objevuje na obrazovce a když je přítomen, tak nelze sebrat předmět. Původní grafika je hodně jednoduchá, ale pohádkovou atmosféru zvládne podpořit. Hra je vytvořena na enginu Graphics Magician a stejně jako ostatní je určena spíše mladším hráčům. V remaku je hra mnohem hezčí a jde o příjemný bonus. Troll's Tale není špatná hra, ale je třeba k ní přistupovat jako k jednodušší a velmi krátké záležitosti. Herní doba je na první pokus zhruba půl hodiny, ale při opakovaném hraní na jiné platformě nebyl problém hru projít ani za 10 minut. Za zahrání stojí, ale především v rámci remaku Space Quest II.

V přípravě byla i verze pro počítač Coleco Adam, ale nikdy nevyšla. Alespoň byla později uvolněna a dnes ji lze sehnat a vyzkoušet, prý i na reálném hardwaru. Změny se ale týkají jen technické stránky hry. Hra je každopádně plně funkční a bez problémů ji lze dokončit.
+21

Miner 2049er

  • PC 65
  • Apple II 70
  • At2600 60
  • At8bit 75
  • C64 75
  • At5200 75
  • Coleco 70
Do hry Miner 2049er jsem se pustil, protože sloužila jako hlavní inspirace pro Crystal Caves. Tak jsem si od hraní HD verze udělal pauzu a prošel tuhle legendu. Hratelnost vypadá především z počátku jednoduše. V každé úrovni je nutné stoupnout na každou plošinku, tím ji prohledat, a u toho se vyhýbat nepřátelům. To se brzy začne komplikovat různými skluzavkami a teleporty. Téměř každá z deseti úrovní přináší nový prvek a tak je hra zajímavá a zábavná po celou dobu. Obtížnost je celkem vysoká, je nutné se správné cesty úrovněmi naučit. Navíc je přítomen celkem nepříjemný časový limit. Nakonec jsem nejčastěji umíral kvůli pádům z výšek. K dohrání jsem si trochu dopomohl využíváním ukládání každé tři úrovně a na začátku závěrečné. Neměl jsem chuť celou hru tolikrát opakovat. Příběh je hezky popsán v manuálu, který je tím pádem pro pochopení děje nutný. Na hraní jsem zvolil verzi pro Commodore 64, která se mi zdála nejpovedenější.

Ze zvědavosti jsem se podíval i na verze pro některé ostatní platformy. Většinou jsem dohrál první level a podíval se na druhý, pro porovnání. Popis bude chronologický dle roků vydání. Verze pro 8-bitové Atari je originál a vypadá téměř shodně s mnou hranou C64. Na Apple 2 je horší barevné provedení a bonusové předměty jsou nahrazeny jablky, klasickým firemním logem. Atari 5200 je už z principu platformy skoro stejné s Atari 8-bit. DOS verze využívá nehezkou CGA, ale hraje se slušně. Atari 2600 je suverénně nejhorší, levely jsou i trochu odlišné a dokonce pouze tři. Další tři byly vydány jako samostatná cartridge Volume II. Colecovision je oproti tomu docela fajn, hra vypadá slušně a levely odpovídají. FM-7 je horší a celkem špatně reaguje na ovládání. Epoch SCV má docela povedenou grafiku a mírně upravené úrovně, překvapivě mě celkem zaujal.

Podrobnějším hraním jiných verzí se už zabývat nebudu. Hra je stále dost zábavná a na základním principu nic nezestárlo. Minera 2049er tak mohu doporučit a sám se chystám na další díl.
+18

Grand Prix Circuit

  • PC 75
  • Amiga --
  • AmstCPC --
  • Apple II --
  • Spectrum --
  • C64 --
Tenhle kousek se na mém seznamu historicky zapsal jako druhá hra, která se ke mě po Wolfensteinu 3D dostala. Na stařičkém pc se sytémem Windows 3.1. a s černobílým monitorem bylo několik předinstalovaných her, jak jsem již zmiňoval v komentáři u Wolfa-3D. No a mezi nimi byla také tato hříčka, u které jsem proseděl desítky hodin.

Ihned ze začátku jsem si osvojil řízení a jezdil jeden závod za druhým až do zbláznění. Průjezdy tunelem byly legendární. Richmond ve svém komentáři zmiňuje velmi lehkou obtížnost a musím mu dát za pravdu. Také jsem prováděl bizarní taktiky, aby závod vypadal alespoň trochu zajímavě. Pokud se dobře pamatuji, dokonce jsem formuli otáčel a jel zpět, když jsem měl moc velký náskok. Vím že i u stejné hry akorát s motorkami jsem to praktikoval. Bohužel si nevzpomenu na jméno, ale zřejmě byla od stejného studia. Dále mi vadil malý výběr vozů. Byl zde na výběr Williams, McLaren a Ferrari což bylo vskutku málo. Hra po hodinách a hodinách hraní však postupně začala ztrácet na zábavnosti. Po přechodu na Need for Speed v té době, jsem se již nikdy ke Grand Prix Circuit nevrátil, ale přemýšlím že si jí z nostalgie někde pokusím stáhnout a znovu si zajet alespoň jeden závod.

Je vidět, že tuto hru považuje mnoho lidí za svou první hru a velkou klasiku, kterou v mládí hojně hráli. Jako za první kousek v tomto žánru jí vděčím za spoustu zábavy, ale bohužel už ve své době zřejmě nepatřila mezi top závodní hry a byla mnohými překonána. I tak se ale jedná o hru která nikterak neuráží.

Pro: Tunely, tratě, ovládání, zvuky.

Proti: Malý výběr aut, lehká obtížnost, rychle omrzí.

+16

Hi-Res Adventure #0: Mission Asteroid

  • Apple II 35
  • At8bit 20
  • C64 30
  • PC88 --
  • PC98 --
Mission Asteroid přináší základní příběh o záchraně Země před asteroidem v podobě jednoduché hry. Už první část série Hi-Res, Mystery House, byla celkem krátká a jednoduchá, ale třetí vydaný díl je ještě o něco kratší. Celá hra je, pro sérii tradičně, grafická s čistě textovkovým ovládáním - parserem. Lze ji doporučit i pro začátečníky, pouze je třeba dát pozor na nepříliš inteligentní parser - hra nebere moc alternativních slov. Po celou hru je také nutné si hlídat časový limit. Náplň není vůbec špatná a vtipně ukazuje přípravu astronauta na misi. Po úspěšném dokončení hra vypíše gratulaci, ale doporučuji pokračovat v hraní - dojde k zajímavé události. Základní verze vyšla na Apple II, obsahuje barevnou grafiku a proti Mystery House vypadá o dost zajímavěji. Bohužel kostrbatá kresba postav zůstala.

Ve stejném roce vyšla verze pro Atari 8-bit, která je o dost horší. Barvy za nic nestojí a obrazovky mají špatné rozlišení. O tři roky novější verze pro Commodore 64 vypadá rozhodně nejlépe, ale trpí nízkou rychlostí vykreslování. To není nijak svižné v žádné verzi, ale na C64 je to nejhorší. Všechny verze lze přepnout do čistě textového režimu, který je samozřejmě rychlejší, ale hra není tak dlouhá aby to stálo za to. Při hraní druhých dvou verzí jsem již věděl co a jak, takže to šlo zvládnout. Obecně bych ale doporučil pouze verzi na Apple II. Ještě existují japonské porty pro PC-88, PC-98 a FM-7, ale kvůli jazykové bariéře a nedostupnosti jsem je bohužel nezkoušel. Špatně se dohledávají i obrázky nebo videa z těchto verzí, něco se ale najít dá. Všechny tři nají kompletně předělanou grafiku v dost odlišném stylu. PC-88 a PC-98 jsou pouze černobílé a dost svižné, FM-7 je barevná. V jedné z obrazovek je nutné pracovat s počítačem, který vždy odpovídá platformě na které hrajeme. Takovéhle drobnosti mám rád. Celkově je hra vhodná pouze pro zájemce o herní historii nebo fanoušky Sierry.
+16