Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Crystal Caves

1991
76
41 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Putování s Mylem Steamwitzem začíná, když jeho raketa míří do hvězdného systému Altairian na lov pokladu, který by ho mohl učinit bohatým. Jak už to ale v příbězích bývá, cesta je mnohem nebezpečnější, než čekal. Dostane se do podzemního světa plného cizích technologií a pastí, který obývají podivná stvoření chránící cenné krystaly. Pokud nebude opatrný, může skončit jako mnoho z těch, co jeskyně navštívilo před ním.

Hra je plošinovkou v EGA grafice, ve které hráč sbírá krystaly a snaží se vyvarovat úskalím v podobě nepřátel či nástrah prostředí. Mnohdy je třeba zapojit mozek k řešení logických puzzlů. Byla rozdělena na tři epizody a 16 levelů, z nichž první byla zdarma, ostatní až po zaplacení registračního poplatku. Každá epizoda má svůj jednoduchý, ale vtipný příběh a grafické ztvárnění. Při pečlivém zkoumání jeskynních kobek můžete narazit i na pár easter eggů.

Crystal Caves se drží duchu ostatních her od Apogee té doby, jako například Duke Nukem, nebo Secret Agent.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Tahle klasická plošinovka od legendárního Apogee se nedávno dočkala remasteru. A vzhledem k tomu, že jsem originál hrál naposled tak před 25 lety, rozhodl jsem si ji nejdříve zopakovat. Nejsem si ani teď po dohrání jist, zda jsem předtím hrál třetí epizodu. Crystal Caves je pro mě z dobových plošinovek rozhodně z těch lepších. Mimo klasického skákání a likvidování nepřátel obsahuje i řadu zajímavých prvků. Především nutnost sesbírat všechny krystaly před opuštěním úrovně mění klasickou hratelnost. Je potřeba proniknout i do špatně dostupných koutů úrovní, kam bych jen kvůli pár bodům zbytečně nelezl. Také opatrná střelba, aby se nepoškodil přívod vzduchu je dobrý nápad. Design úrovní je povedený a drží si laťku i v placených epizodách, což není vždy pravidlem. Bavilo mě také hledání nepovinných skrytých krystalů.

Každá epizoda začíná v hubu, takže volba pořadí je čistě na hráči. Oproti jiným plošinovkám volbu pořadí neovlivňují překážky a pohyb je tak opravdu naprosto volný. Největší výtku mám k možnosti dostat se do slepé uličky a restartovat tak zbytečně jinak povedený průchod úrovní. Díky tomu je restart nutný častěji než kvůli celkem rozumné obtížnosti. Ta roste celkem plynule od v pohodě zvládnutelné první epizody vystoupá k dvěma až třem pokusům na úroveň. Cestu komplikují i osvěžující hrátky s gravitací. Hratelnost je příjemná a spíše pomalejší. Hodně také potěší narážky na Star Trek, Star Wars nebo třeba Space Quest III. Nepřátelé jsou spíše průměrní, ale někteří jsou běžnými prostředky nezničitelní. Je tak nutné hledat power-upy nebo se jim vyhnout.

Ovládání je dostatečně přesné a technicky hra bez problémů funguje. Hrál jsem Steam verzi která využívá DosBox. Grafika je občas přejatá i z jiných her(Mario). Engine samotný byl poté použit ve hře Secret Agent. Jako největší inspirace posloužila hra Miner 2049er, kterou tímto řadím jako rest do svého seznamu. Po dohrání jsem našel rozhovor s jedním z autorů, Frankem Maddinem, který rozhodně stojí za přečtení. Crystal Caves mohu s klidem doporučit i dnes a už se těším na HD verzi.
+27
  • PC 70
Crystal Caves je jedna z mnoha plošinovek vytvořených firmou Apogee. Je variací na hry jako Maniac Miner, nebo Dangerous Dave. Skládá se ze tří epizod po zhruba dvaceti levelech, přičemž první epizoda byla uvolněna zdarma a ostatní se musely dokoupit. Logicky tedy po disketách kolovala jen ta první a zbylé dvě znal málokdo.

Hra není linerální, ale umožňuje vybírat jednotlivé levely téměř libovolně. Pro dokončení epizody je nicméně nutné projít všechny. Levely fungují jako izolované oblasti a jediné dvě společné věci jsou skóre a počet nábojů. Každý level začíná s třemi životy, díky nimž hra odpustí dvě chyby. Po třetí chybě následuje smrt postavy a restart levelu. Devadesátá léta byla drsná, takže výjimečně je možné zemřít i po jedné hrubé chybě a je docela lehké uvěznit se v nevyhratelné situaci. Naštěstí je možné level kdykoliv opustit a zkusit jiný. Save a load je ovšem dostupný jen na hlavní mapě.

Obtížnost je zvolená rozumně. První epizoda je příjemně jednoduchá, i když dokáže občas potrápit. Druhá je složitější a třetí už překvapivě těžká. Pokud víte co dělat, dá se každý level dohrát zhruba za tři minuty. Reálně se čas zvyšuje s počtem neúspěšných pokusů a pod dvacet minut jsem šel jen výjimečně. Úrovně vyžadují trochu cviku, některé i vhodný postup, případně je potřeba zvolit speciální taktiku. Jsou vcelku variabilní, i když je úkol pořád stejný - sesbírat všechny krystaly a opustit level hlavním vchodem. To se pokouší zmařit několik typů nepřátel. Někteří se dají zničit vcelku jednoduše, někteří jsou zranitelní jen někdy a zbylé je nutné úplně obejít. Cestu znepříjemňují i různé překážky, případně zavřené dveře. Je možné sbírat předměty zvyšující skóre, ovšem kromě dobrého pocitu to nic nepřináší.

Zvuky jsou jednoduché, ale vcelku ucházející. Grafika nezapře firmu Apogee. Crystal Caves vypadá lépe než o rok mladší Secret Agent, ale krásnému Commanderu Keenovi 4 se pochopitelně nevyrovná. Po sestřelení se někteří nepřátelé rozpadnou na dvě kosti a pamatuji si, že jsem se toho kdysi v dětství trochu děsil. Akce je relativně poklidná. Crystal Caves není hektická střílečka, ale spíš taktická záležitost, v níž je potřeba občas přemýšlet. Rozhodně nejde o špatnou hru, ale pokud nejste ctitelé starých plošinovek, nemá smysl se k ní dnes vracet. Nevyniká ani atmosférou, ani mechanikami, ani není součástí proslavené série. Jde o solidní mírně nadprůměrnou hru, dnes už ve všech ohledech překonanou.

Pro: nelinearita, průchod levely vyžaduje přemýšlení, rozumně se zvyšující obtížnost

Proti: hra ničím nevyniká a nedokáže překvapit

+17
  • PC 70
Crystal Caves je jednou z mnoha plošinovek, které Apogee sekali jako Baťa cvičky začátkem 90. let a která v sharewharových verzích kolovala po mnoha starých 486kách. Když ji spustíte, budete hned doma. Grafika je nachlup stejná, dokonce ještě o něco ošklivější než v Secret Agent nebo v prvním Dukovi, zvuky jsou kompletně stejné jako v minimálně jedné jiné hře od stejných tvůrců. Opět jsou tu tři epizody a mapka, kde si vybíráte kola a ukládáte pozici.

Dále už budu ale víceméně jen chválit. Potěšil mě příběh/nepříběh, neboť hrdina hry Mylo není žádný dobroděj zachraňující vesmír. Je to vesmírný pilot, který se ve třech epizodách snaží nabrat co největší bohatství, aby si otevřel nějaký podnik (a vždycky to skončí kolosálním krachem).

Tomu odpovídá i hratelnost. V každém ze 48 kol jsou sice nepřátelé, ale nenajdete tu žádné bossy ani žádné záporáky. Úkolem je sesbírat v každém kole všechny krystaly do posledního a až poté můžete odejít exitem. Ze začátku je to celkem jednoduché, ale pak začne přituhovat. Nepřátelé ani skoky nejsou tím hlavním problémem. Hra se ovládá bez problémů, nepřátelé jsou občas nepříjemní (hadi co za sebou nechávají kyselinovou louži), ale nic co by se nedalo zvládnout.

Hra spíše překvapuje spoustou logických věcí a v plošinovkách nevídaných úkolů. Kromě tradičních spínačů otevírajících barevné dveře je v kole vždy klíč, většinou někde na konci, kterým zpětně otevřete všechny truhly - zda riskovat cestu zpět levelem je jen na Vás. Jsou tu různé pasti, některé kola nabízí různá překvapení jako padající kameny, vytváření cestiček v ledu, hraní potmě s nutností najít vypínač či obracení gravitace. Na hopsačku z roku 1991 slušná práce.

Narozdíl od jiných podobných není nijak nemilosrdná, Mylo má tři životy a pasti nejsou umístěny nijak sadisticky, stačí se postup kolem naučit. Přituhuje spíše na konci a to pořádně. Tady je totiž potřeba kola projít přesně určeným způsobem a určité akce udělat v přesném pořadí, jinak se dostanete do deadendu. Například si vyberete cestu, někam spadnete, ale zjistíte, že výtah odsud se aktivovat na druhé straně a můžete nahrávat pozici. Jeden deadend s chybějící plošinkou jsem zažil dokonce i na mapě třetí epizody, což vyřešil až google a patch (shame on you GOG).

Každopádně Crystal Caves nejsou špatnou hrou. Není to nijak zvlášť obtížné, ani primitivně jednoduché, je tu spousta zajímavých nápadů a jediným mínusem jsou zmiňované deadendy a opravdu nevábná grafika.
+17
  • PC 70
Tak si můžu odškrtnout další splněnou plošinovku hopsačko-střílečku, která mě jaksi minula v raných devadesátkách. Apogee podobných vyplodila dostatek, tato je něco mezi Commander Keenem a Dangerous Davem.

Ve třech epizodách a celkem 48 kolech má vesmírný kovboj Mylo za úkol nahromadit co největší bohatství v podobě sbíraných krystalů a pokladů v truhlách, které se nicméně otevírají až po nalezení klíče a jakmile je všechno sesbíráno, level se dá opustit. Samozřejmě v cestě stojí nepřetelské entity v podobě housenek, hadů, androidů a jakýchsi přerostlých ještěrů či co, a nástrahy v podobě vysunujících se trnů, padajích meteorů(asi), ledových bloků nebo převrácené gravitace.

Ve třetí epizodě už přituhuje a v některých kolech už je nutné promyslet cestu, může se stát, že skončíte ve slepé uličce a budete muset startovat kolo znovu - naštěstí jsou k dipozici 3 životy a save game, takže se dá celá hra prosvištět docela rychle. Obížnost tak akorát, grafika a zvuk nic moc, ale zábava solidní, takže za mě lepší průměr - 70%
+11
  • PC 70
Crystal Caves řadím na druhé místo v oblíbenosti sharewareovek od Apogee. Líbivá grafika (i když hodně barevná), akorát obtížnost a nutnost taktizovat a nehnat se dopředu. Level design trochu kazily jen občas téměř neviditelné pasti, takže průchod bez ztráty kytičky znamená několik opakování. Ale rád se ke hře vrátím i dnes, jen se mi zdá nějak těžší, než dřív...

Pro: Grafika, hratelnost

Proti: Design některých levelů

+7