Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Nový Wolfenstein opět nezklamal a po počátečních hardwarových problémech, kvůli nimž jsem ho velmi nerad musel na čas pustit k ledu, jsem se po investici do nové grafiky k němu mohl vrátit a užít si ho.

Nejnovější díl jde ve šlépějích předchozích dílů New Order a Old Blood, což mu rozhodně neupírá na kvalitě. Jako největší přednost, která mi pokaždé zvyšovala chuť hru znovu zapnout, byla opět kombinace akční stránky a tichého postupu s poněkud drsnější eliminací nepřítele a tento mix mi tak podle momentální chuti umožnil míchat herní styly, které mám nejraději. Zabité nepřátele sice z očí jejich kumpánů odklízet nelze, čímž se pozice tichošlápka tak trochu hroutí a nelze tímto způsobem hrát nejdéle, není to však ale něco, co by úroveň hratelnosti markantně snižovalo. Pokud se totiž člověk vrátil zpátky do akce, ta svoji typickou kvalitou opět excelovala a ani po delší době nenudila.

Samozřejmě nemohu nezmínit i nějaké drobné neduhy, které se ve hře přece jen objevily a mně občas i celkem prudily. První věcí byla mapa, jejíž přehlednost mi zrovna nevyhovovala a nejednou jsem se tak v lokaci doslova ztrácel, a to zejména při pohybu na lodi, kde se dostat na správné místo byl pro mě často opravdu problém. Druhou a zároveň poslední věcí byly některé adventurám se podobající úkoly odehrávající se opět na zmíněné lodi, u nichž mi přišlo, že se do této akční série absolutně nehodí.

Co dodat? Jak jsem se zmínil na začátku, Wolfenstein opět nezklamal a až na pár drobných negativ mi znovu potvrdil, že je pro mě opravdovou akční herní značkou, po jejímž vyslovení zbystřím a pokaždé se tak trochu i zasním.
+41
  • PC 80
Herní výzva 2021 - 9. Okna vesmíru dokořán

Opravdu jsem nečekal, že mě tento díl Wolfa tolik chytne. Že bude hra protkána černým humorem, to bylo jasné i z minulých dílů, ale až tolik jsem tedy opravdu nečekal. Hlavní základna v ponorce? Tak určitě. V té samé ponorce pluky schovaných nácků? Jako fakt? Useknutá hlava a de facto upgrade? WTF? Trip na Venuši kvůli konkurzu na hlavní roli ve filmu? Rly? A ten Hitler tam? No ty volééé!!! :D U většiny příběhu jsem nevěřícně kroutil hlavou, ale abyste to špatně nepochopili - to kroucení bylo s úsměvem od ucha k uchu a nadšením. Že je novodobý Wolf béčko až na půdu, to jsem věděl, ale tohle bylo přehnaný až tak, že jsem se do toho neskutečně zažral a chtěl vědět, kam až vývojáři zajdou...

Hratelnost tedy parádní, hlavně tedy v misích. Části v ponorce jsem nenáviděl, převážně kvůli strašné orientaci a zmatené mapě. A na ty sidequesty jsem většinou hodil bob zvaný hnědý. Ale jinak bylo těžké se od hry odtrhnout. Grafika hezká, engine pěkně vyladěný (save okamžitý, load cca do pěti vteřin), prostředí rozmanité a některé mise i dost zapamatování hodné (hlavně rozhovor s otcem a pak scéna s Hitlerem, kterého jsem neodolal řádně nakopnout... :-)). Trochu mrzí nefunkční stealth, který se stejně po chvíli zvrhne klasickou střílečku, ale tak tohle stejně není stealth hra. Za mě spokojenost.

Pro: Tak ulítlé, až je to zábava; vyladěný engine; hratelnost.

Proti: Neakční mise v ponorce; stealth mechaniky jsou spíše do počtu; mohlo to být trochu delší.

+26
  • PC --
Příběh přímo navazuje na první díl, takže znalost The New Order je pro druhý díl zásadní (Old Blood nemá žádnou relevanci, je možné ho vynechat). I proto jsem si jedničku střihl znova pro připomenutí. A rozhodně to stálo za to, protože dvojka se nezdržuje s představováním charakterů a zdejšího universa, pouze hráči dá na výběr ze dvou linií (Ferguson vs. Wyatt) a hurá do akce. I když, né tak docela...

Stejně jako jednička, je i Colossus spíše příběhově orientovaná střílečka, takže množství videosekvencí a rozhovorů tvoří velkou část herní doby. Bohužel, v kontrast proti sobě stojí opravdu brutální scény tarantinovského stylu vs. groteskní situace, které tak nějak nepasují do celkového feelingu hry. Samy o sobě jsou obě strany zajímavé, ale dohromady netvoří zrovna kompaktní a uvěřitelný celek. Je to škoda, protože celý ten retro styl alternativní historie zvládli Machingames dobře a germanizace Ameriky je vykreslena skvěle.

Základna na Evas Hammer má šmrnc a na rozdíl od minulého kutlochu je to opravdu velká "odpočinková" zóna, navíc se spoustou legračních scének. Slouží i jako přístupové místo do vedlejších misí, které jsem ale osobně naprosto vyignoroval. Jako rozptýlení po dohrání hry to je zajímavá adice, v hlavním příběhu ale narušuje tempo hry a pokud dobře počítám, měl jsem celkem dvě příležitosti se vedlejšákům věnovat v rámci hlavní kampaně, což je, vzhledem k jejich počtu, docela málo.

Stejně jako v předchozím díle, je i tady střelba a pocit z ní dost jalový. Zbraně nekopou, za to se obrazovka při pohybu BJe houpe tak moc, že mi z toho občas bylo blivno a to hlavně při zákleku. S pistolkou lze snipovat na neskutečnou vzdálenost, těžké zbraně nejsou účinnější než BJovo arzenál a navíc je s nimi pohyb pomalý a neohrabaný a díky duel-wieldu úplně postrádají smysl. Munice je všude obrovské množství a po upgradu je i základní samopal solidní volbou až do konce hry.

Potěšilo mě, že úplně chybí otravní bossové, naopak level-designeři se příliš nevyznamenali a kromě frustrujících koridorů nám servírují i špatnou navigaci v rozbořeném New Yorku, neskutečně otravnou a nudnou část na Venuši nebo tak trochu WTF lovení rebelů v útrobách Evas Hammer.

Příšerný ID tech engine si pro mě tentokrát přichystal nepříjemné překvapení v podobě BSOD při určitých grafických nastaveních, k tomu se stále jedná o moloch, co nevypadá úplně dobře, nezvládá vyhlazování, za to má nenažrané textury, co si čas od času doskočí se zpožděním. Spousta koutů a méně detailních míst vypadá jak z minulého století a nepomáhají tomu ani zbraně, jejichž textury jsou neostré a hráč je má před nosem prakticky neustále.

Wolf II je překvapení. Takhle špatné jsem to opravdu nečekal. Navíc, příběh tak nějak plyne bez gradace a najednou je konec s vrátky otevřenými pro další nášup...

Herní doba: 18hod 39min (5/7)

Druhé dohrání:
Herní doba: 28hod 30min (6/7)

Nevím, jestli to bylo momentálním rozpoložením a čmuchem, ale hře jsem dost křivdil. Předně, mix vážných a komediálních scén mi přijde opravdu dobrý a např. Anya a její polonahý výstup ve sprše nacistické krve byl geniálně přepálený. Vůbec černý humor hře sluší a autoři se nebáli vůbec ničeho. Příběhové zvraty mají koule, s brutalitou se nešetří, zesměšnění neuteče ani Hitler. Líbilo se mi, jak autoři představili BJ a jeho rodinu, jeho démony a konfrontaci se svým otcem. Jak samotného BJe vykreslili jako anti-megastar.

Sountrack je geniální a vůbec bych se nezlobil, kdyby ho bylo více. A ta přidaná hodnota v podobě vedlejších aktivit... Elite Hans WTF! Udělat přímo ingame předělávku Wolfa 3D byl skvělý nápad. Nahánění oficírů v rámci vedlejších misí mě taky bavilo, zvláště v lokacích, které se oproti hlavní kampani docela dost změnily. Např. filmový set rodného domu BJ - geniální.

Druhé hraní jsem si prostě užil neskutečně moc a musím hodnocení zvednou o dva. Už ani to zakončení tolik nemrzelo. Zase tak velký cliffhanger to není. A credits jsem snad poprvé dokoukal do konce s tím, že by mi nevadily ještě delší. Prostě hudba Micka Gordona...

Hodnocení: ✰✰✰✰
+24 +25 −1
  • PC 80
Kdo by si pomyslel, že bezduchá střílečka z roku 1992 dá o 25 let později základ jedné z nejlepších politických satir s příběhem, který v jednu chvíli sledujete se zatajeným dechem a v tu druhou se řehtáte, div se u toho nekácíte ze židle?

Jens Matthies pokračuje tam, kde v roce 2014 přestal, takže se do druhého dílu v žádném případě nepouštějte bez znalosti toho prvního. Bylo by chybou cokoliv prozrazovat, ale jedno je jisté, tahle jízda je těžce over the top, což nemusí sednout každému, ale máte-li slabost pro skvěle vypointované zápletky, postavy s duší, humor, ze kterého bolí bránice, a chodby plné těl lidí, co „mají prostě jen jiný názor“, budete si u nového Wolfa mlaskat.

Vyčinit mu ale musím dvě věci. V prvé řadě to jsou odfláknuté vedlejší mise, které více méně recyklují obsah hlavní dějové linie a do kterých je mnohem lepší se pustit, když už, až po dokončení samotné hry. Druhá výtka se více váže k mému stylu hraní. Z nepřeberného množství sběratelských předmětů praská hráčům mého typu hlava. Chceme je všechny, což ale moc dobře nejde, obzvlášť v kombinaci s ne úplně nejlépe vyřešenou mapou a nepochopitelně absentující svítilnou. V konečném důsledku na mě všechny ty kartičky a zlaté sošky působily spíš rušivě, než abych měl radost z jejich nacházení.

Letos se snad dočkáme vedlejšáku Wolfenstein: Youngblood, pod který se kromě MachineGames podepíšou i jejich kolegové z Arkane Studios. Po zkušenosti s jejich hrami je myslím zřejmé, že se máme vážně na co těšit. Get Psyched!
+22 +23 −1
  • PC 75
Nejsem zrovna milovník stříleček, ani mi nijak zvlášť nejdou, ale pokud se jedná o Wolfensteina, tak toho si rozhodně nemůžu nechat ujít. Už jen kvůli předchozím titulům, které jsem si fakt užil. A tak naděje, že nový Wolf bude pecka tu přece jen byla. Už podle hodnocení se sice přelom nekoná, ale i tak tahle střílečka stojí za to...

Proč? Jednoznačně u mě vede zasazení a svět ve kterém se hra nachází. Bojovat proti náckům se mi asi jen tak neomrzí, navíc je zde opět spousta pomrknutí jak se ten svět mohl vyvíjet úplně jinak ať už v hudbě, umění či jen v běžném životě každého z nás, samozřejmě s velkou nadsázkou končící někdy až za hranicí mé představivosti.

Navíc stříení je zde sice zběsilé až to bolí, ale nevim proč, tady mi to ani tak moc nevadí a většinou si ho užívám, narozdíl od tichého postupu, který se mi i zde párkrát povedl, ale jinak to byla z 90% pořádná řežba. Zvlášť některé více koridorové mise jako je například ta ve vlaku pro mě mají své kouzlo.

Co bych jěště vyzdvihl je ozvučení ať už prostředí, střelby, neustálé hulákání němčiny, to vše pěkně dokresluje atmosféru. A co je naprostá bomba, tak to je soundtrack. Pořádně tvrdá hudba je můj šálek kávy a stejně jako u předchozích dílů si hudbu z Wolfa poslechnu určitě ještě i mimo hru.

Abych nebyl jen neustále pozitivní začnu maličkostmi, které mi u hry vadily. Už úvodní menu je poněkud strohé a špatně se mi orientovalo i v nabídkách o percích a zbraních, není vyloženě hnusné ale rozhodně bych se vrátil k dílům předchozím. A jak už jsem zmínil, stealth je zde opravdu náročný a možná na té zběsilosti by se dalo taky v některých částech ubrat.

To co mě opravdu štvalo bylo vracení se na základnu. Chápu, že se tak tvoří příběh a mise, ale jak já jsem tam bloudil. Jsou zde sice cedule jak pro blbce, ale asi jsem extra blboun, protože najít ty správné dveře mi občas trvalo až moooc dlouho. S tím pak souvisí i úkoly na dané stanici...

Dojdi za Grace, tu po chvilce najdu, dojdi do sekce F, kterou jsem asi našel i na mapě, ale přišel jsem na to, že to není ona, takže po několika minutách všemožného bloudění jsem náhoudou zaběhl schody dolů a hurá, bylo to ono, spníš úkol, zajdi za Grace, další chvilka hledání, mazej doplnit palivo jako nějakej cucák, tak hledám zase hangár, po doplnění to utíkej říct Grace, tu už naštěstí najdu rychleji když za ní neustále lezu. Omlouvám se, ale tohle si jako úkoly pro věhlasného BJ opravdu nepředstavuji.

Stejně tak hledání části těla po jedné párty mi opět přišlo zbytečné jen aby BJ prošmejdil základnu a uplynul nějaký ten čas, který by byl bez toho bloudění a zbytečností dosti krátký. Asi tyto úkoly měly patřit k té humorné části, ale přiznám se, že mě jen štvaly.

A ještě jedna věc na závěr a tou je obtížnost. Byl jsem s ní v pohodě i přes tu mojí nemohoucnost ve střílečkách to fungovalo, sem tam jsem umřel, ale nic co by se opakovalo až k části se soudem. Zde asi někdo řádně přestřelil a po možná deseti smrtích jsem si snížil obtížnost abych s tím nepraštil a hru vůbec dohrál. Navíc je ta scéna vlastně nakonec úplně nepodstatná a zbytečně opět jen natahuje čas

Přiznám se, že jsem od dalšího Wolfa čekal maličko víc. Není to žádná tragédie, pořád je to velmi slušná střílečka, ale New Order a Old Blood jsem rozehrával znovu na těžší obtížnosti a byla to zábava, tady už se do toho pouštět rozhodně nehodlám. To je sice škoda, ale i tak si myslím, ža tahle série má stále co nabídnout a třetí pokračování bych si dopřál velice rád.
+22
  • PC 70
Druhý díl mého oblíbeného rebootu jsem prosvištěl jedna báseň. Kvalitou jsem dostal tak nějak přesně to co jsem čekal. Herní mechaniky jsou všechny takové už krásně uhlazené, takže všechno to běhání, plížení, střílení je takové příjemné, jde to pěkně od ruky. Na druhou stranu jsem taky dost trpěl dojmem, že mi to nepřináší nic zajímavého nového, takže se z toho stala paradoxně spíš nudnější část celého zážitku.

Řeknu to na rovinu, hru jsem si užíval hlavně kvůli dialogům a skvěle napsanému scénáři. Nejde tak ani o ty hlavní dialogy, kde se hlavní postavy domlouvají jak svrhnout nadvládu nácků (i když ty jsou podle mě taky dobré), ale o vedlejší dialogy, kde se baví dvě postavy třeba úplně mimochodem o nějaké prkotině. Tyto útržky jsou prostě napsány famózně, bavil jsem se skvěle. Ať už šlo o setkání s různými postavami, které na vás dobře reagují, o narozeninovou párty, náhodného nácka buzerujícího dva členy KKK za špatnou němčinu, šílence žvanícího o konspiračních teoriích, nebo o tu naprosto legendární scénku s konkurzem u Hitlera. Navíc je celá hra prostě skvěle přestřelená do té roviny, kdy už se ani nemůže sama brát dost vážně, což zřejmě scénáristům dost rozvazuje ruce. Nebýt skvěle napsaných dialogů, zapadne mi hra v hlavě do šedivého průměru.

Na závěr mám ještě pár bodů. Přijde mi naprosto debilní ten systém sběratelných prkotin, který tady nabobtnal do úplně obludných rozměrů. Místo toho abyste sbírali nějaké zajímavé příběhové útržky, tak vám prostě cpou pod nos sběratelské kartičky a concept art.

Dále mě fakt pobavil moment, kdy si máte vybrat jeden ze tří mechanických upgradů. Resp. velmi mě rozesmálo, jak se pak level designéři museli poprat s tím, že máte tak či tak k dispozici jen jeden. Takže ve výsledku má vždy nějaká důležitá místnost tři vchody (jedny vyrazitelné dveře, jednu šachtu na proplazení a jeden otvor na stropě). Za mě naprosto zbytečná blbost (a jen proto abych mohl vlézt pod auto a sekat náckům kotníky).

Podtrženo sečteno dobrá jízda, tahle alternativní historie je parádní a těším se na další díl.
+22
  • PC 70
Druhý díl nového Wolfensteina jsem si bohužel užil méně než ten první, a to z několika důvodů.

Perky mi přišly až na výjimky mnohem méně užitečné než v minule. Např. za každých 10 zabitých velitelů se prodlouží doba, kterou potřebují k přivolání posil, a to prosím o celé 0,2 vteřiny. Takže na konci hry mi to dělalo nějakých 0,8 vteřin. Vážně super. Kam se podělo takové zobrazení velitelů na mapě?

Hra je stejně jako minule přestřelená a přitažená za vlasy, ale zatímco v prvním díle mi to přišlo docela khůl, zde už se mi některé scény zdály zbytečné a trapné (Hitler, vyústění linky s otcem). Lví podíl na tom mají samotné postavy, které jsou mnohem méně sympatické.

Z Blazkowitze se stal napůl eM0-b0y, což by se dalo vzhledem k tomu, čím si prošel, chápat, ale sakra, tahle série přece staví na ujetosti – na nějaké pitvání emocionálního rozpoložení postav tam nemá být prostor. Fergus taky od posledně ztratil svůj šmrnc a Grace mi přišla jako totální afektovaná kráva. Takže scéna, ve které ji Sigrun radikálně usadí, mě vyloženě pohladila na duši. No a vyústění vedlejší linky s Blazkowitzovým tátou bylo… neuspokojivé.

A řekněte mi, který příčetný člověk by bral do boje svoji partnerku/manželku v pokročilém stadiu těhotenství? Nehledě na to, že v tomto období by už Ania opravdu běhat nemohla. Ale jasný, realita si v téhle hře vzala dovolenou, takže to nemá cenu řešit.

Tohle všechno by mi zas tak moc nevadilo, protože se jedná o atmosférický akční výplach. Co mi zážitek ze hry zkazilo mnohem víc, byla za prvé divná citlivost myši. Měl jsem ji nastavenou na maximu a stejně jsem měl pocit, jako bych zbraní manipuloval po krk v bahně. Ale nebylo to jenom tímto, taky jsem měl obecně špatný pocit z míření a střelby a bylo mi to divné, protože na akční hry takhle hodně levej nebývám. Následně jsem objevil, v čem byl problém – měl jsem stabilně 15 – 20 FPS. A to se pak mířilo vážně blbě. Ať jsem dělal, co jsem dělal, ať jsem četl všemožné tipy a rady na internetu, FPS se mi prostě nad těch 20 snímků nehnul. A na mém herním výkonu se to dost podepisovalo – třeba část v soudní síni jsem opakoval asi 20x, marně.

Tak jsem si řekl, co se s tím budu rozčilovat, nastavil lehkou obtížnost a bylo to.

Myšlenka s novým tělem a jeho následným vylepšením byla fajn, vybral jsem si chůdy. V praxi to ale stejně vypadalo tak, že máte na jednom místě žluté prorazitelné dveře, kousek vedle prostor na protáhnutí a naproti zase možnost využít chůdy. Jasně, nemůžu od toho čekat další Deus Ex, ale stejně…

No, aspoň humor byl občas pořád stejně fajn :) Kolem a kolem jsem byl rád, že jsem to dohrál, ale znova už to asi nikdy hrát nebudu. A třetí radši vynechám úplně…

Herní výzva 2024 - Nikdy se nevzdávej (HC) 
+22
  • PS4 70
Nemůžu zapřít mírné zklamání. MachineGames se ani nepokusili druhého Wolfa posunout nějakým způsobem dopředu a zvolili jen přešlapování na svém vyhřátém písečku. Je zpátky nevýrazný level-design, chabá odezva zbraní a naneštěstí i podivná schizofrenost vyprávění. Na druhou stranu. Vše dobré zůstalo dobré i tentokrát a akce je nebetyčně skvělá. Stejně jako perfektní vizuál. Stejně jako Mick Gordon!

Z příběhového hlediska pro mě ale byla polovina hry utrpení. Místo béčkového nářezu, který mi slíbili trailery, mi tu předhodili Blazkovo emo drama. Výborný Tarantinovský monolog, s pár useknutými končetinami, střída po pár minutách uplakaný BJ a je to věru podivná kombinace. Zřejmě budu v menšině, ale opravdu od Wolfa nečekám chabé pokusy o charakterizaci Blazkovi osobnosti. Já chci kosit nácky za zvuku drsňáckých kytar, vybuchujících Panzerhoundů a ďábělského smíchu Frau Engel.

A po mnoha hodinách jsem se nakonec dočkal. Po přesně takovém fucked up zvratu, jaký si u takové hry představuji, se z The New Colossus opravdu stane TA over-the-top akce, na kterou jsem se těšil. A objeví se i famózní cut-sceny jako tahle. Jenže je tu zase ten problém s vyprávěním. Přechod mezi charakterem Blazka předtím a potom je odfáknutý a nepochopitelný. A přesně takové problémy vznikají, když se do akční ptákoviny snažíte dát srdceryvný příběh. Jinak by to nikdo neřešil. A co to podivné zosobňování nácků přes rozházené dopisy? Jaký to má smysl, když každý nácek ve hře slouží jen k rozprsknutí lejzrem (doslova)? Zbytečně to svět hry rozmělňuje.

Nadšení ze změny stylu nakonec vychladlo rychleji, než bych čekal. Najednou je totiž konec, ende, šlus, titulky. Kde je zbytek hry? Proč měl úvod 7 hodin a opravdová akce sotva polovinu? Tak ve trojce, no!
+21 +22 −1
  • PC --
Na Wolfa jsem se fakt těšil, o to víc když minulý díl byl fajn. Ale to co jsem dostal, jsem fakt nečekal. Jsem vážně jediný komu ta hra příjde strašně mimo? Naprosto příšerné jsou postavy a příběh. A to tak že mě to donutilo přestat hrát hru. Po 8 hodinách už fakt nejsem schopen dál hrát. Wolf byl vždycky jistým způsobem ujetý a béčkový ale tohle je fakt něco. Všechny postavy jsou naprosto nesympatické karikatury a rádoby cool drsňáci. Všemu vévodí Grace Walker kterou jsem měl chuť zabít už pár vteřin po seznámení. Nejhorší je, že samotní vývojaří evidentně na příběh dost tlačí, takže se nedá moc ignorovat. Jako fakt nechápu, tu snahu, na jedné straně přinést trošku vážnější tón v podobě Blazkowicze a Anji. Ale to je okamžitě smeteno ze stolu nějakou postavičkou, nebo scénkou, která se tam přimotá. Ještě vážně se mi u hry nestalo, že by mě natolik znechutily postavy a příběh abych ji odložil. Přiběh samotný má hromadu děr a deus ex machina momentů. Jasně u her se to většinou tolik neřeší, kór u Wolfa ale tady prostě samotní autoři na příběh evidentně tlačí, takže to nemůžu jen tak přejít. Postavy jsou naprosto ujeté a mimo. Ano, Wolf byl béčkový ale nikdy nebyl takhle střelený.

Po stránce herní je to už lepší a kosení nácků je docela zábavné. Nicméně, nevýrazný leveldesign a podle mě nic moc pocit ze střelby opět táhnou hru dolů. Hře chybí více zapamatovatelných misí. Pár momentů se sice najde ale je jich málo. Navíc mám pocit že vývojáři až nezdravě kopirují díl předchozí jízda na robopsu X jízda na robotovi v jedničce, let na Venuši X let na Měsíc.

Jako by toho nebylo dost, hra mi konstaně padala a zamrzala. Graficky se pak jedná o standart a nic extra zde není.

Za sebe tedy dávám palec dolů. Na nového Wolfa jsem se hodně těšil ale nedostal jsem to co bych chtěl. Čekal jsem zábavné a co nejmíň přerušované kosení nácků, zajímavé lokace a wow momenty. Dostal jsem ale naprosto dementní a otravné postavičky, rádoby cool příběh, nezajímavé lokace ( samotné nápady lokací jsou super ale jejich převedení do hry už je slabé ) a matný leveldesign. Hru jsem nedohrál, takže ji ani nebudu hodnotit procentuálně. Za mě se jedná o podprůměr a vyhozené peníze.
+20 +25 −5
  • PC 80
Úvod do deja
V koži starého známeho B.J.Blazkowicza sa tentokrát vydáme do Severnej Ameriky pomôcť miestnemu odboju.

Plusy
➤hlavná postava: Blazkowicz je ako vždy typický akčný nezničiteľný hrdina. Sympatie sa k nemu dajú vytvoriť tiež, čiže mu po celý čas človek drží palce a dúfa, že už konečne zabijete hlavnú nemeckú mrchu. No niekedy mi prišla tá Blazkowiczová nesmrteľnosť až moc. Neskôr v hre ste dostali možnosť si vybrať z 3 super vylepšení. A potom už bol hlavný hrdina absolútne na nezastavenie.
➤prostredie a grafická stránka a mapy: prechádzanie po bunkroch a krytoch nebolo veľmi oku lahodiace, keďže väčšina z nich bola rovnakých. No oceňujem aj ked malé, tak veľmi pekné prostredie mesta Roswell, po ktorom sa voľne prechádzajú ako náckovia, tak ku klux klan. Či Manhattan zničený atomovkou, alebo základňu na Venuši.    
➤záporák: je spravená naozaj tak, aby ste ju nenávideli a tešili sa kedy zomrie. Sklamanie bolo možno to, ako samotná generálka Engel našla svoj koniec. Aj ked to bolo zaujímavé, myslím si, že sme si zaslúžili nejaký epický boss fight. A aby nebolo v hre málo nemeckých záporákov, tak sme stretli aj toho najväčšieho, aspoň podľa dejín, a to Hitlera. No stretnutie s ním bolo skôr komické. Ale dal sa pri ňom získať skvelý achievement, Kick It. A spomenúť by som mal aj otca Blazkowicza. Rozuzlenie s ním ma veľmi prekvapilo, aj potešilo.  
➤zbrane: najčastejšie som používal sturmgewehr, v podstate útočnú pušku. Ale nemal som problém hrať aj s ostatnými. A s každou to bola zábava. Musím oceniť možnosť mať zbraň v každej ruke, čiže dve brokovnice boli vždy lahôdka. Dosť často bol problém s nábojmi. Pocítil som to hlavne v poslednom súboji, kde ich síce po okolí bolo dosť no aj tak to nestačilo.
➤akcia: nikdy som nemusel hry, kde sa len bezhlavo strieľa. No pri Wolfensteine mi to nikdy nevadilo. Streľba je zábavná, príjemná a stretnete sa s ňou na každom kroku. Do toho rôzne akčné cutscény, či epické momenty. Napríklad udalosti hned potom ako sa Blazkowicz vráti do svojho starého domu či jazda na mechanickom psovi.   
➤obtiažnosť: jedna z mála hier pri ktorej môžem povedať že bola na vyššej obtiažnosti naozaj ťažká. A na tých najvyšších je to naozaj oriešok. Ale za mňa je to jedno veľké plus. Málo hier v dnešnej dobe je vážne výzva.

Mínusy
➤príbehová stránka hry: pri čistokrvných strieľačkách ma dej moc nezaujíma. Príbeh celej série je ako celok celkom fajn, ale konkrétne v tejto hre je jediná novinka to, že verbujeme ďalších členov odboja. Inak stále bojujeme proti nacistom, čo si vždy vymyslia nejakú mega zbraň alebo nás terorizuje jeden z ich vyšších pohlavárov. Každopádne nič viac od toho nečakám, keďže to nehrám preto, aby som si užil príbeh.
➤niektoré scény: niektoré časti hry boli vážne už aj na mňa moc. Hlavne moc neuveriteľné a nezmyselné. Napríklad scéna s hlavou (tý čo hru hrali vedia o čom píšem). Či tehotná priateľka hlavnej postavy zabíjajúca nacistov. Nehodnotím to ale ako nejaký extra mínus. 
➤opakujúce sa mapy vedlajších misii: veľmi sa mi páčilo, že ste dostali možnosť hrať ďalej a zabíjať zvyšných nemeckých dôstojníkov. Čo sa mi už ale na tom nepáčilo, bolo to, že ste to robili už na prejdených mapách a dosť často krát ste ich prechádzali len odzadu. Je pravda že bolo pár aj nových, tie ale boli extrémne krátke.


!! Záverečné zhrnutie !!
Wolfenstein 2 som dohral už začiatkom roka a prakticky na pár posedení. Hra ma veľmi bavila, no k napísaniu komentára som sa nevedel dokopať. Najhoršie je že za tú dobu som aj zabudol určite na niektoré veci. Budeme znovu sledovať B.J.Blazkowicza a jeho cestu plnú mŕtvych na nacistov. Občas sa mi zdalo že je až moc nezničiteľný a po jednej scéne ma tá jeho nesmrteľnosť už prestávala baviť. Ale našťastie tých blbých scén bolo v hre minimum. Tentokrát sme sa vybrali do Ameriky, prebudiť miestny odboj. Navštívili sme celkom pekné lokácie, ako mesto Roswell, základňu na Venuši či zničený Manhattan. Mapy boli lepšie aj horšie, asi tak 50 na 50. Naopak zbrane sa mi páčili asi všetky. A aj som bol donútený používať všetky, keďže na vyšších obtiažnostiach sú náboje problém. Obľúbil som si hlavne útočnú pušku sturmgewehr a zabíjanie nepriateľov na blízko. Záporák bol taktiež výborný. Až tak že ste sa tešili na to ako ho zabijete. A preto je pre mňa sklamaním celý koniec. Hra si zaslúžila lepší podľa môjho názoru. Minimálne poriadny boss fight. Po príbehovej stránke som hru moc neriešil. Strieľanie a znovu strieľanie nacistov. To čo vo Wolfensteine všetci milujeme a nejaký dej nemusíme riešiť. Po konci hry som začal plniť vedlajšie misie a zabíjať zvyšných nemeckých dôstojníkov. No nedokončil som všetky. Pamätám si že prišla nejaká iná hra a už som sa k tejto nevrátil. Nakoniec spomeniem už len obtiažnosť. Veľa hier sa len hrá na to, že na vyššej obtiažnosti dostanete výzvu ale je len málo takých, u ktorých to vážne platí. A táto je vážne jedna z nich. Každopádne Wolfenstein 2 ma veľmi bavil a určite ho doporučujem každému. Nie len fanúšikom tejto série. Veľmi ma zaujíma ďalší diel s podtitulom Youngblood, keďže má všeobecne veľmi zlé hodnotenia.  

➤Čas strávený v hre: 25,4 hodín ( aj so všetkými DLC )
➤Achievementy: 35/80

HODNOTENIE: 80/100%
+20
  • PC 90
Když The New Colossus vyšel, byl jsem z některých videí poměrně zklamán. Předchozí díl pro mě byl klenotem s famózním koncem, který dvojka na první pohled přepisuje. A ze všeho, co se ke mně dostalo, mi nepřišlo, že tento zásah stál za to. Naštěstí se ukázalo, že Wolfenstein II je pro mě jedna z těch her, která se lépe prožívá a hraje, než se na ní kouká.

Hned během prvních několika desítek minut nám hra ukazuje, že tentokrát to bude větší, přepálenější a plné nových postav. A právě postavám jsou pak podsouvány myšlenky, které chtějí tvůrci kritizovat či vyzdvihnout, což je za mě super. Někomu tohle může vadit, pro mě to hře dodává novou vrstvu. The New Order nám dokázal naservírovat dokonalou kombinaci příběhů postav a akce a The New Colossus v tom skvěle pokračuje. Pro vás, kteří tuto stránku hry máte rádi, tu je navíc plno menších příběhů, o kterých se můžete dozvědět jak v podobě psaných dopisů a zpráv, tak díky vyslechnutých rozhovorů mezi postavami. Oproti jedničce je více scén podbarvených přepáleným humorem, což u některých z nich může být na škodu. Těch je ale opravdu jen minimum a jako celkem to funguje skvěle.

Stejně jako v samostatném rozšíření do jedničky s názvem The Old Blood tu máme kompletní novou sadu zbraní. Změnou ale prošel systém jejich upgradování, nenacházíme tu totiž tentokrát vylepšení na konkrétní zbraně, ale upgrade kity. Do čeho body vylepšení investujete je čistě na vás. Změnou prošel také dual wielding, a tak můžete nyní v každé ruce držet odlišnou zbraň. Dobrý nápad trochu kazí způsob, jakým si druhou zbraň volíte. Ten je dost zdlouhavý a tuto funkci tedy využijete maximálně před začátkem přestřelky, protože jak vám na jedné zbrani dojdou náboje, není na nějaké kombinování kvůli rychlosti hry moc času. Co naopak zůstává při starém a já jsem za to neskutečně rád, je systém odemykání nových schopností. I když také ne úplně. Stejně jako dříve musíte i tady zabíjet nepřátele daným způsobem pro odemčení konkrétní schopnosti, ale s tou změnou, že má každý perk více úrovní.

Další zajímavou novinkou jsou vedlejší mise. Během lovů na jednotlivé Überkommandanty s cílem oslabit nacistické síly se vydáváte zpět do jednotlivých lokací. Můžete během toho navíc posbírat sběratelské předměty, vylepšení pro Blazkowicze nebo upgrade kity. Někdo by to mohl nazvat recyklací, já bych v tom ale úplně problém neviděl. Jednotlivé lokace jsou často trochu či více pozměněné, navíc to, že takto můžete získat i sběratelské předměty, je za mě lepší způsob, než bylo v jedničce opakování celých kapitol. Co ale už není tak fajn, je nutnost farmení kódů k Enigmě, které u sebe mají jednotliví velitelé. Za tyto kódy si pak v jednoduché a vlastně i zábavné minihře odemykáte jednotlivé lokace s vedlejšími misemi. Hlavní příběh vám ale těchto kódů neposkytne dostatek, a tak musíte do některých lokací jít znovu jen proto, abyste zabili pár velitelů a mohli do lokace nové. Gunplay i stealth je ale natolik zábavný, že to není až taková bolest. Rozhodně se to nevyrovná třeba otazníkům na Skellige v Zaklínači 3.

Největším trnem Wolfensteina 2 je tedy ve výsledku pár technických problémů, z mé strany konkrétně tři. První problém nastal hned při spuštění, konkrétně žádné spuštění neproběhlo. Mám herní notebook, u kterých je vcelku normální, že mají integrovanou a dedikovanou grafickou kartu. Doposud se mi nikdy nestalo, že by mi hra hlásila problém kvůli tomu, že není schopná zvolit tu dedikovanou. Hádám, že vše je jednou poprvé. Druhý problém byl asi někde v komunikaci mezi hrou a Steamem. To, že je ztraceno během hry propojení se Steamem je mi vcelku fuk. To, že mi ale o tom během přestřelky naskočí přes spodní čtvrtinu obrazovky informace, která si ještě vyžaduje potvrzení kliknutím na přijmout, mi už tak jedno není. Poslední problém se pak týká nejmodernější nacistické technologie jménem neviditelné prahy. Protože jinak si nedovedu vysvětlit důvod, že se BJ během plížení skrz dveře občas zasekne.

Pokud to ale všechno shrnu, těch pár negativ nemůže přebít to, jak moc jsem si každou vteřinu hry užil. V jaké jiné hře můžete střílet nacisty a členy Kukluxklanu zároveň? Suma sumárum, Wolfenstein II: The New Colossus je hrdým pokračováním svého předchůdce a já rozhodně nebudu mít sebemenší problém se k němu po nějaké době zase vrátit.

Pro: hratelnost, velká škála zbraní s volbou vylepšení, odemykání schopností, postavy a jejich příběhy, názory tvůrců skryté mezi řádky, možnost zpětně získat minuté předměty

Proti: farmení kódů pro Enigmu, zdlouhavá volba druhé zbraně, menší technické nedostatky

+20
  • PC 70
Druhý novodobý Wofenstein se doporučuje docela snadno. Bavil vás předchozí díl? Pak se můžete do dvojky směle pustit. Je trochu hezčí, o něco obsáhlejší a prostě o chlup lepší. Jenže to, paradoxně, neznamená, že se jedná o lepší hru. Třeba ponorka-hub je děs. Rozlehlé, hlavně šedé, bludiště chodeb poseté mnoha nepodstatnými NPC. Vlastně přesný opak lodě v Dishonored 2. Stejně tak jednotlivé úrovně nejsou příliš nápadité. Šedý bunkr, zničené město a tmavá vesmírná stanice jsou jen střípky z oku nelahodící mozaiky.

Pokus o temnou atmosféru nevychází i kvůli všudypřítomnému humoru. Kdyby v něm jela hra po celou dobu, tak jedině dobře. Nicméně od samého počátku se pokouší Blazkowicz o filozofické vnitřní monology. Nejdou mu. Kombinace komedie a válečného dramatu se totiž vývojářům silně nedaří, už jenom praštěností, bez mála, všech postav. Jeden, dva pošuci jsou v pořádku, avšak desítka magorů na hru je už trochu moc.

Jako střílečka New Order funguje dobře. Stealth docela hapruje podivnou AI, přestřelky ho ale vynahrazují. Postřílet desítky nácků samopalem v každé ruce, nebo je upalovat laserem se nikdy neomrzí. BJ je i na kryplkáře stroj na zabíjení. Snad jenom těch pasáží „zamkneme hrdinu v místnosti a budeme na něj posílat vlny nepřátel“ mohlo být méně.

V jistých částech má Wolfenstein II hodně co nabídnout. Každé setkání s Frau Engel je perfektní. I ten absurdní Führer měl svoje kouzlo. Ač záporákům šílenství sluší, tak bohužel k hrdinům se nehodí. Snad si z toho pro příště vezmou vývojáři ponaučení.
+19
  • PC 75
Nový Kolos není špatná hra, akce je velmi zdařilá a nápaditá. Jenže mi přijde, že je tento díl příliš uspěchaný a krátký, příběh je na úkor rádoby cool hlášek zbrklý. V předešlém díle jsme měli mezi postavami konflikt, B.J. měl například pifku na Hanse a Jimmy zase na Blazkoviče. V tomto díle konflikt chybí, černé revolucionářky spojí síly s komunisty, nikomu nevadí že Wyatt jede brutální smažky, je naprosto nepoužitelný a všichni se navzájem mají strašně rádi a drží se za ruce, tak určitě. Mezitím tito hipíci odpálí další dvě atomovky a vezmou sebou tak i celé ghetto...

Nápaditost v příběhu ale nechybí, užil jsem si malé množství lokací, kam nás tvůrci vzali, například Manhattan byl dech beroucí a příběh nabídl zajímavé scény. Lov Uberkomandatů považuji za umělé natahování herní doby, protože kdyby se hlavní kampaň hrála akčním stylem bez prozkoumávání okolí, tak nezabere ani šest hodin.

Pokud nepočítám ku-klux klan a jeho skvělé vyobrazení jako podrž tašek pro Němce, tak variabilita nepřátel je velmi malá, máme tu vojáky s puškou nebo brokovnicí, drona, důstojníka, ubervojáka, dva typy robotů a psíky, to je vše. Přitom zde mohlo být tolik různorodých nepřátel, například mě napadá obrněnec s tesla cívkou, plamenometčník, raketometčík, odstřelovač a mnoho dalších. Nízká variabilita se týká i zbraní, hráč má k dispozici jen to nejzákladnější jako je pistole, puška, samopal, brokovnice a divný granátomet.

Celkově mám pocit, že autoři z celé Ameriky nevytvořily dostačující hru a tak tu máme arénové souboje v asi šesti lokacích s velmi krátkým příběhem. Nedostal jsem ani závěrečného bosse. Předešlé díly měli obsahově o dost bohatší kampaň. hra mohla být mnohem větší a nápaditější, kdyby se na hře pracovalo déle, možná bychom mohli dostat opravdovou pecku, Amerika je přece velké místo.

Pro: Kriplkára, akce, stylizace.

Proti: Krátkost, arénovost, nemožnost restartovat misi, content filler, hra mohla být mnohem větší a nápaditější, líné menu, Iron Sky bylo vtipnější.

+19
  • PC 75
New Colossus je politováníhodnej případ díla, který je v jednom svým aspektu tak vynikající, až to ubližuje celku. Ne že by to by to byla špatná střílečka. Ne že by gunplay byl signifikantně horší než u předchůdce, grafika hnusná, collectibles málo, délka nepostačující (dospělýmu člověku, kterej má na práci i jiný věci než hry) - zkrátka všechno, co W1 dělal dobře, W2 zopakoval. Tady problém není.

Problém je v tom, že příběh a všechno okolo něj je tak strhující, totálně ulítlý, mrazivý a dojemný zároveň, s postavama tak božíma, že kdykoliv BJ vezme do ruky flintu a na obrazovce se objeví HUD, nemohl jsem si odpustit zklamanej povzdech.

Drazí MachineGames: než se pustíte do trojky, zvažte skutečně, jestli jste zvolili správný médium, a pokud trváte na tom, že hry jsou opravdu to pravé, popřemýšlejte, jestli to vážně musí být zrovna FPS, když chcete hlavně vyprávět příběh.

A pokud i tady si budete stát za svým, spravte dohajzlu konečně to sbírání předmětů ze země!!!!

Pro: setting, příběh, neskutečný detaily, atmosféra, dějový zvraty, naprostá většina posádky Eva's Hammer

Proti: gameplay zdržuje od cutscén :-D, Grace je většinu času těžce napřesdržku

+18 +20 −2
  • PC 85
Taky vám chybí klasický koridorový střílečky? Dnes se už moc nedělají. Zvláště ne singplayerovky. Což je ale škoda. Posedlost dávat otevřený svět a RPG systém i tam, kde se to nehodí, způsobila znatelný úpadek těchto her. Naštěstí tu stále máme Wolfa, aby nám připomněl, že stále stojí za to dělat čistě singlovou a lineární střílečku.
Kosit nácky nás baví. Wolf nás to učí od roku 1981 a stále je to zábava. Další díl navazuje na předchozí New order a pokouší se nabídnout víc zábavy a brutality. Převážně efektivní brutalita krásně sedí do béčkově laděnýho scénáře.
Ten sice už není tolik Tarantinovský, jako tomu bylo u předchozího dílu, ale stále nabízí na poměry stříleček kvalitní porci zábavy. Plusem je také zobrazení nacismu v ryzí podobě. Hajlovačky, hákáče, KK klan a dokonce přijde i Hitler. Autoři se nebojí přehnané politické korektnosti a nabídli rozumnou porci zobrazení této ideologie. Z postav popravdě nejsem tak unešený, jako ostatní. Převážně jsem se nedokázal sžít s ostatními. Ne že by neměli vlastní osobnost, ale herní doba je příliš krátká na to, abych si dokázal vybudovat sympatie k vedlejším postavám. Dostali prostě málo prostoru. My ale kvůli příběhu Wolfa nehrajeme. Je to sice fajn bonus, ale především jde o kosení nácků a testosteronem nabytou akci.
Tu samozřejmě nabízí Wolf opět prvotřídní. Kombinace stealthu a akce stále baví. Naštěstí Wolf nijak nepenalizuje, když vás nepřítel spatří. Sice budete mít boj trochu ostřejší, ale není to nic, co by vás dokázalo rozhodit.
Vlastně celý systém hry je víceméně stejný. Perky a dual welding stále hraje roli. Přibylo speciální vybavení, které s trochou trpělivosti posbíráte všechno. Není to sice kdovíjaký game changer, ale stále to působí docela svěže a jednotlivé kousky vám dávají zase o trošku víc svobody ve svém konání.
Ostatní napsali vše velmi dobře. Nebudu tedy zdržovat. Stojí tedy další Wolf za koupení? Pokud se vám líbil předchozí díl, tak určitě stojí.

Herní výzva v základní formě - Severní vítr je splněna.

Pro: gunplay, příběh, akce, padnoucí soundtrack, dual welding

Proti: krátká herní doba, málo prostoru pro vedlejší postavy,

+18
  • PC 90
[h] Krátky súhrn: [/h]Wolfenstein 2: The New Colossus som si chcel zakúpiť hneď po vydaní, no akosi som na to pozabudol a dostal som sa k tejto hre až teraz. Za mňa ide o jednu z najlepších akčných hier poslednej doby. Síce ukončenie predchodcu bolo o čosi dojemnejšie a možno aj kvalitnejšie. To však nevadí, lebo príbeh hry je napísaný na jednotku. Obsahuje všetko čo by som chcel v hre mať. Akčná časť dá od "strednej" obťažnosti pomerne zabrať, no ak sa vám podarí pozabíjať bossov, ten pocit je na nezaplatenie.
Postavy sú napísané skvelo a medzi misiami môžete na lodi tráviť kopec času, sledovať rôzne vtipné rozhovory postáv. Vaša postava sa vylepšuje počas hrania, teda napríklad čím viac zabijete vojakov - tým ste lepší.

Taktiež musím vyzdvihnúť scény, kde vidíte B.J.-ovú minulosť a to, ako sa s problémami minulosti B.J. vysporiadal a ešte bude musieť vysporiadať.

Pro: príbeh, akčná časť hry, hudba a grafika, postavy, medzi misiami môžete sledovať rozhovory postáv, Max Hass, rozhovory a scény sú pomerne vtipné, retrospektívny pohľad do detstva hlavnej postavy

Proti: častokrát chaotická orientácia (mapa), autosave sem-tam uloží v nevhodný moment, DLC podľa hodnotení nestoja za veľa, potrebujem pokračovanie!

+16
  • PC 85
Když ji miluješ, není co řešit. Popravdě má tato hra celou řadu neduhů ale bavil jsem se při jejím hraní až do konce. A o to tu jde ne... Každopádně pojďme popořadě.
Audiovizuálně není hře co vytknout. Grafika je super. Vizuální zpracování nácky ovládané zeměkoule (a i jiných planet) je opět famózní, o to víc, že se autoři nebojí ukázat nacistickou symboliku a nenahrazují ji nějakými korektními náhraškami. Hudební podkres opět topovka a i zvuky mě přišly na dobré úrovni.
Trochu slabší je to s level-designem. Některé lokace se mi sice vizuálně líbily ale jejich logika není dobrá, navíc mapa mi přišla poněkud nepřehledná a s mojí trochu obsendantní snahou posbírat všechen bordel po cestě jsem se v těchto lokacích dlouho a poněkud nepříjemně zdržoval. Třeba takový Doom tyto věci řeší mnohem lépe. Některé lokace mi přišly vůbec nudné a v tomto směru byl předchozí díl lepší.
Dostáváme se ke zbraním. Ty jsou po všech stránkách super, možná pocit ze střelby je trochu slabší, ale nijak mě to nerušilo. Hra nabízí dostatečné množství hraček na hraní, navíc s možností zbraně vylepšovat, to vše přitom poměrně uměřeně. I vylepšování a rozvoj schopností je celkem dobře řešen (jednak tím, že některé věci prostě děláte nebo musíte najít určité vybavení). Systém vylepšování postavy i zbraní mi ve výsledku přišel nerušivý, srozumitelný a nezabírající moc času, což mě u takového typu hry vyhovuje.
Samotnou akci nelze hodnotit jinak než jako bombovou. Vše je rychlé, plynulé a zábavné. Lze volit i stealth přístup, což mě však moc nebavilo. Více jsem si užíval maximální akci. Umělá inteligence nepřátel není světová, ale vzhledem k arkádovému stylu hraní je dostačující a pokud hrajete na vyšší obtížnost, nabídne hra i celkem slušnou výzvu.
Na závěr se dostávám k příběhu a stylu vyprávění. Zde jsem trochu rozpolcen. Wolfenstein je přirozeně crazy záležitost a musí se k tomu takto přistupovat, přesto se mi to už chvílemi zdálo až moc přehnané. Navíc přechody mezi bláznivými scénami a Blazkowiczovími duševními problémy mě moc netankovaly. Na druhé straně je ve hře hodně skvělých momentů, cutscén a dialogů, které opravdu stojí za to, a které mě místy i upřímně rozesmály. Samozřejmě Adá a jeho filmové studio na Venuši bylo třešničkou na dortu. Hra se snaží také o jakousi satiru současné politiky ale je to místy velmi kýčovité a trochu na sílu. Obecně mohu říci, že oproti předchozímu dílu je tento Wolfenstein více ujetý, více odvážný a více se snažící tlačit na pilu. Místy je to dobře, místy to není úplně zvládnuté. Ale ve výsledku jsem byl vlastně spokojen, protože mi hra nabídla opravdu řadu povedených momentů a ty slabší chvíle rychle zapomenu.
Na závěr tak mohu říci, že The New Colossus splnil mé očekávání a nabídl mi skvělou singlplayerovou arkádovou řežbu ve výborném audiovizuálním provedení. Není to bezchybná hra, ale nabízí zábavu, které v současnosti konkuruje (a v řadě věcí překonává) snad jen Doom.

Pro: Audiovizuál, akce, zbraně, některé super scény

Proti: Level-design, zbytečně moc sběratelského bordelu, místy až moc crazy

+16
  • XOne 80
Pustit se do pokračování životní cesty oživeného drňáka s ostrou bradou bylo nevyhnutelné po předchozím povedeném dílu New Order. Nacisté jsou rozlezlí všude a jde především o to, probudit Optimistické státy a zahájit odboj ve velkém stylu.

The New Colossus jede v kolejíích krvavé, nekopromisní akce, kdy se na Vás hrnou jak náckové z masa a kostí, tak různě obalení mechinckou výzbrojí, horší jsou mašiny samotné a jejich explodující pohůnci ať už hafani nebo droni. Nicméně obtížnost se dá zmáknout po troše trpělivosti a taktiky - munice a lékárniček je všude habaděj, častokrát se mi stalo, že jsem si jich s pohrdáním ani nevšiml. Různorodost zbraní je super, hodně život ulehčí blastry a raketomety, nicméně většinu lokací jsem prolezl se sniperkou v ruce s velkým zásobníkem.

V rámci jednotlivých levelů odpadli otravní bossové, přibyla možnost save game kdykoliv se zachce, zůstala sedící muzika a co se týče lokací- moc mě nebraly návraty na základu a plnění questů se zmatečnou mapou, bloudil sem častokrát z podlaží na podlaží - podle mě to do ry nepatřilo a Vlčák by se bez toho obešel a výlet na Venuši byl taky trochu WTF, ale s úsměvem. Hlavní twist Blackowicze mě pobavil, těhotná Anya kosící nácky v krvavé spřšce taky, ve výsledku nadprůměr a těším se Youngblood - 80 %

Pro: zábava, zbraně, save game, muzika

Proti: horší grafika, dlouhé lokace, mapy

+13
  • PC 90
Už New Order byl skvělé znovuzrození této legendární série, ale New Colossus to ještě posunul dále. Hned na začátek zmíním, že graficky je hra nádherná. Na to, že je hra již 6 let stará jsem se během hraní zkratka kochal. Příběh je skvěle přestřelený. Oproti minulému dílu je tu až překvapivě hodně cutscen. Alternativní historie, kde nacisti vyhráli válku a například obsadili Ameriku působí svěže. Pocit ze střílení je na vysoké úrovni. Hra je neskutečně brutální. Zajímavé bylo špinění zbraní krví. Jednotlivé levely jsou různorodé, postavy zábavné, tempo skvělé. Nejvíce zamrzí ve finále asi to, že hra měla slabší prodeje, takže přímého třetího dílu se asi nedočkáme.

Pro: Pěkné meelíčka, grafika, B. J. Blazkowicz, přestřelenost, pocit ze střílení, brutálnost, nerepetitivní úrovně

Proti: kratší, je to příběhovější než by někdo čekal

+13
  • PC 75
Wolfenstein II: The New Colossus je typická herní "dvojka". Více postav, více druhů nepřátel, více příběhu... více všeho. Ne vždy je to však k dobru hry. Wolfenstein je pro mě zkrátka typickým FPS, kde očekávám především akci, a zde je jádro problému.

Hratelnost je sice skvělá, akční pasáže jsou opravdu zábavné a povedené, ale přijde mi, že jich bylo trochu málo. Naproti tomu cutscén oproti jedničce znatelně přibylo a nijak mi v ní mi nevadily, tady bych je nejraději přeskakoval. Přijde mi, že tvůrci balancovali na hraně parodie a i z mých oblíbených postav z jedničky udělali naprostý kretény. To ale není nic proti novým postavám, obzvláště Grace je pro mě asi nejotravnější herní postava všech dob. Na druhou stranu Frau Engel je záporačka, jak má být a její přítomnost na scéně dělá ze hry opravdu jedinečný zážitek. Bohužel většinu cutscén právě tvoří vaše parta a jejich mother-fucking cool hlášky. A věřte, že tyto cutscény zabírají z herní doby nemalý zlomek. Čest zábavným a povedeným cutscénám jako úvodní setkání s Frau Engel nebo hereckému konkurzu.

Ruku v ruce s cutscénami jde i level design, který hodnotím jednoznačně kladně, je povedený a je vidět, že si s ním designéři dali pořádný kus práce. Takový Roswell vypadá naprosto skvěle a musím ocenit i mnohé detaily. Škoda jen, že mi někdy nebylo úplně jasné, kde mám co dělat a tu a tam jsem bloudil. Třeba moment, kdy hledám ztracenou ruku... proboha proč? Já chci kosit nácky, ne se zdržovat něčím takovým!

Co se týče grafiky, tak zde není absolutně co vytknout, rozdíl oproti jedničce je znatelný a musím ocenit i velice přijatelné hardwarové nároky - i na průměrných sestavách není problém při vysokých detailech dosahovat stabilních 60 snímků za sekundu. Zvukové zpracování je rovněž takřka bezchybné, hudba je určitě povedená, ale do paměti se vám zřejmě nezapíše.

Nový Wolfenstein není špatná hra. Má však své (pravda, subjektivní!) nedostatky a není jich málo. Musím říct, že z trojice nových Wolfensteinů vnímám jako nejlepší Old Blood, a to proto, že se mému milovanému RtCW blíží asi nejvíce, dvojku pak stavím na místo třetí. Víceméně jsem se bavil, ale na replay mít chuť jen tak nebudu...

Pro: Víceméně dobrá hratelnost, level design, technické zpracování, zbraně

Proti: Příliš mnoho cutscén, nesympatické nové postavy, občasné bloudění v úrovních

+11 +13 −2