Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 100
Před Vínem a Krví jsem si musel dát od Zaklínače na chvíli oraz. Hlavní hra, všechny objevené otazníky (ano, i ve Skellige) a datadisk Srdce z Kamene mě trochu vyčerpal. Také PS4Pro si musel trochu odpočinout. Každé spuštění tohoto kolosu nastartoval větrák do plných obrátek. V noci pak nešlo moc hrát, protože jsem tím budil rodinu v okolních pokojích. Skoro půlroční pauza prospěla i samotné hře. Vyšli dva patche, které vypilovali technickou stránku. Hlavně nahrávání se dosti zkrátilo. Což je super.

Po ponoření do příběhu v Toussaintu jsem zjistil, že tohle je asi nejlepší datadisk, co jsem kdy hrál. Malebné prostředí vinic, podbarvené skvělou hudbou, skrývá i temnější než temné stránky. Rozlohou a naplněností světa strčí do kapsy nejednu plnou AAA hru. Už samotné vedlejší mise vydají klidně na 20 hodin skvěle napsaných questů plných krásné přírody, humoru, krutosti a morálních voleb. Hlavní dějová linka je poté (nechal jsem si jí nakonec) ještě lepší. Je ukecaná a poutavá. Měl jsem pocit, jako kdybych sledoval film, který nesmí skončit. Protože nemá hluchá místa a pořád baví. Hlavně pohádkový svět, plný klasických pohádek s realistickým koncem, je prostě boží. To je tak černý humor, že jsem se musel od srdce smát. Do toho Geraltova chladná povaha pasuje jak poklice na hrnec.

Vlastně nemám vůbec nic, co bych tomuto mistrovskému dílu vyčetl. Všechny zdejší aktivity mě moc bavily. Snad jen některé soutěže v rytířském klání byli s gamepadem trochu frustrující. Ale, to je spíš má chyba, že za ty léta s PlayStationem neumím rychleji mířit. Naprosto parádní je souboj s hlavním bossem. Asi nejtěžší souboj v celém The Witcher 3. Boss má tři fáze a na nejtěžší obtížnost jsem ho dal asi na pátý pokus. Což na poměry této hry byla výzva.. Ne, vážně jsem se u toho bavil.

Na konci hry jsem se rozhodl, že se zabíjením monster končím. Usadím se v Toussaintu ve svém hospodářství a každý večer, při západu slunce, budu popíjet víno. Proč také se pořád někam hnát.

O Víně a Krvi je krásná hra. Nic jiného, v podobné náladě, jsem nehrál. Má to vytříbený styl. Moc se těším na The Witcher 4.

Pro: malebné prostředí, skvělý hudební doprovod, skvěle napsané, humor, pohádkový svět

+21
  • PC 100
A opět krátce: Pokud první DLC dosáhlo kvalit originálu zhruba po hodině hraní, druhé DLC ji má hned od začátku. Opět smekám před odhodláním CD Projectu, které tentokrát dodá celou novou lokaci, na níž se odehrává všechno podstatné. A kdyby aspoň ten příběh odflákli...jenže ono je to zase super a dokonce s několika hodně překvapivými příběhovými kotrmelci, které jsem jednoduše nečekal.

Pár zásahů dostal systém skillů, nová mapa si žádá četné nové vedléjší questy a poklady. Absolutně nejvíc jsem si užíval osvobozování hradů a následné čtení dopisů, ve kterém si autoři opět dělají srandu sami ze sebe naprosto odzbrojujícím způsobem. Kromě hlavní linky musím vyzvenout Ghúla. A kapitola s magickou knihou mě nechala s nevěřícným přiblblým úsměvem hrát o tři hodiny déle, než jsem původně chtěl.

Opět přesný zásah, opět na komoru. Potvrzení toho, z kterého směru si vychutnat AAA hru.

Pro: Další porce promyšleného a nesmírně citlivě vystavěného příběhu. Bravo!

+12
  • PC 95
Přijde mi, že obě DLC třetího Zaklínače jsou jako den a noc. Co má promakané jedno, postrádá to druhé a obráceně. Srdce z kamene staví primárně na příběhu hlavní linky, zde mě naopak hlavní linka tolik nezaujala (s výjimkou hledání králíka, Muže z Cintry a pohádkového světa těsně před finále). O to více jsem si užil úkoly vedlejší, které navíc často zabraly nemálo času. Hodně mě bavily úkoly s rytířským turnajem, O víně a vině, Klepniny klepy, Proměna, atd.

A obdobně to mají zaklínačská DLC i se světem. První DLC se odehrává v Novigradu s velmi málo novými monstry, zde máme naopak zcela novou oblast i nová monstra (převážně staří známí z prvního dílu) a za sebe musím říct, že se oblast s Toussaintským vévodstvím hodně povedla. Vše je takové barevnější a pomalé projížďky mezi vinicemi mi připomínají mé procházky vinařskými oblastmi jižní Moravy.

Zajímavé byly i osvobozovací mise proti tlupám nepřátelských banditů, kterým chodí z blízkého okolí posily (text v loadingu se zmiňoval i o možnosti tomu zabránit, to se mi ale ani jednou nepovedlo). Na jednu stranu super nápad boje s hordou nepřátel, na stranu druhou jsou i zde až přehnaně OP nepřátelé, takže to bylo trošku náročnější. Na(ne)štěstí mají stále díru v AI, kdy není problém se trošku vzdálit až k bodu, kde se jen zastaví a stojí, takže není problém použít třeba Axie a jen sledovat jak bojují mezi sebou.

Ještě pár věci jen v bodech:
+ Líbí se mi nová hudba.
+ Nový balíček na Gwent je hodně jiný od ostatních, takže dobré osvěžení.
+ Reference na GoT v podobě rytířského šampiona sira Gregoire de Gorgon.
+ Líbí se mi, že si autoři umí dělat srandu i sami ze sebe, viz rozhovor s Klepnou o tom, že dokáže na zapískání překonat oceány, ale přitom se zasekne na malém plotu.
+ Vítám i několik různých konců.
- Přišlo mi, že sem tam hapruje GPS ukazatel cesty.
- Moc se mi nelíbil finální boss fight s instant killy.

Za sebe musím říct, že se mi druhé DLC líbilo o něco více než to první. Blbé je ale to, že právě po jeho dokončení se ke mně dostala ta prázdnota, kterou jsem zmiňoval v komentáři k základní hře. Už teď se těším, až se zase za pár let do světa Zaklínače vrátím.
+22
  • PS4 95
Nepamatuji, kdy jsem naposledy hrál hru, která by byla tak vtipná, a zároveň velmi vážná. Hru, kde si chcete jen vychutnávat atmosféru, a zároveň chcete postupovat skvělým příběhem.

Jedná se o zakončení Geraltova příběhu, které si celá hra zaslouží. Krásně napsané, s výraznými postavami, úžasnou atmosférou a hudbou, která mnohdy předčí hudbu ze základní hry. Velmi sympatické také je, že si vývojáři ze sebe umí udělat srandu. V legendárním úkolu s Klepnou zmiňují neznámější bugy spojené s koněm, v jiném questu s husou si zase vyloženě dělají srandu z obvyklého postupu zjišťování podrobností o případu a stop..

Kdyby každé herní rozšíření vypadalo jako tento výlet do prosluněného Nilfgaardu, bylo by v herním světěm krásněji. Místo toho si však můžeme vychutnávat alespoň tento klenot společně se Srdce z kamene.

Pro: příběh, prostředí, hudba, humor

Proti: občas šílená kamera při soubojích

+20
  • PC 100
Do tohoto rozšíření se mi chtělo i nechtělo. Chtělo z toho důvodu, že jsem věděla, že mě čeká ještě pár desítek hodin zábavy, ale zároveň jsem ho i hrát nechtěla, protože jsem věděla, že po něm přijde konec. Tedy alespoň toho jednoho celého průchodu hrou.

Změna prostředí od nuzného Velenu nebo deštivého Skellige byla vskutku velká. Je sice fakt, že zde se barvami opravdu nešetřilo, až mě z toho místy bolely oči (hlavně, pokud jsem vylezla z nějakého domu, kde panovala nepřirozená tma), ale na druhou stranu jsem si na ty barvy zvykla. Atmosféra bohatého kraje, kde se pije víno, pořádají se bankety, kde se pije víno a kde nikdy neprší a pije se víno, byla vystižena naprosto přesně. Najít mezi vinicemi jednorožce, nepřekvapilo by mě to. Ale bohužel jsem mezi nimi našla archespory (brzy přejmenované na "ty pitomé kytky"), které mi pily krev už v prvním díle. Naopak jsem uvítala četný výskyt upírů.

Trochu mě zamrzela větší frekvence opakujících se úkolů, jako jsou vinaři s jeskyní, rytíř v nesnázích nebo základna tlupy. To poslední jmenované se mi ani moc k zaklínačovi nehodilo a byl takový zvláštní pocit, že po zabíjení příšer jsem měla náhle vymlátit několik desítek lidí během pár minut. Tyto úkoly mi přišly zbytečné. Naštěstí to vynahradily vedlejší úkoly a zakázky, kterých bylo dostatek a byly zábavné.

Nejlepší byla ale hlavní dějová linie. Kraj Toussaint plný slunce a vína mě uvítal krásným kontrastem - sérií vražd. Během chvíle se z vcelku klasického a "nudného" vyšetřování stal rodinný problém, v jehož čele stály křivdy z minulosti. A opět nastal zajímavý moment, kdy jsem dokázala chápat, ne-li přímo omlouvat činy hlavního padoucha. Navodit potřebu přemýšlet o zlých skutcích a přehodnocovat svoje názory na ně, to třetí Zaklínač opravdu umí. Ještě bych zmínila oblast pohádkového světa, kam se hráč může dostat v rámci hlavního úkolu. Říkala jsem si, že už mě asi nic nepřekvapí a pak přišlo tohle. Musím pochválit autory za jejich fantazii a že se rozhodli tento svět do světa Zaklínače zakomponovat. Sice je to také taková přehlídka barev a světla, ale mě to moc bavilo a tenhle přídavek do světa Zaklínače budu mít už spojený s pohádkovým světem.

Možnost mít vlastní sídlo je fajn a k zakončení celé série se to hodí. Na závěr malý fashion koutek. Po dlouhém bádání a barvení mi vyšla jako nejlepší kombinace manticora obarvená celá na černo. Zklamalo mě, jak se barvila kočičí zbroj, takže jsem si nechala červenou zbroj a zbytek černý. A zbroj školy medvěda a hlavně griffina nic nemůže vylepšit - potvrzeno.

Pro: Toussaint, hlavní dějová linie, mutageny, barvy, vlastní sídlo, vedlejší úkoly

+34
  • PC 100
Toussaint - Místo zalité sluncem, oplývajícími nekonečnými vinicemi, nádhernou krajinou, šlechtickou smetánkou.
Geralt z Rivie - Ošlehaný zaklínač s věrnou Klepnou a dvěma meči vždy připravenými ke špinavé práci.

Jak jde tohle dohromady, říkáte si možná? Dokonale, řekl bych.

Druhý z datadisků k fantastické hře Zaklínač 3 se náramně povedl. I když osobně musím přiznat zklamání, které mi datadisk o Víně a krvi připravil. Připraven a doufaje, i po shlédnutí trailerů, jsou doufal v temnou atmosféru, tak dokonalou v předchozím datadisku i samotné hře. Ale zde je vše zalité sluncem, ptáčkové zpívají, louky se vlní ve větru, člověk by si až řekl, že je čas rozbalit deku, sundat meče, vytáhnout dobré víno a jen tak si užívat poklidnou atmosféru.

Mé zklamání naštěstí nemělo dlouhého trvání, jelikož se brzy ukáže to co je dobře známo všem starším. Nikdy nesuď dle zevnějšku. :) A tak i přes krásnou a pohodovou atmosféru je knížectví Toussaint uvnitř prohnilé, plné špíny a intrikovaní na všech úrovních. A ještě hlouběji se nachází to co Geralt tak důvěrně zná. Monstra a to včetně upírů. I když u nich je otázkou, jak moc vlastně monstry jsou.

Velmi brzy tak příběhově zapadnete do rytířských turnajů, budete si užívat Gwent plnými doušky a to včetně zcela nového balíčku, najdete nové spřízněné duše a také na víno dojde. Ve velkém. Jak? No přeci tím že budete vlastnit vlastní vinici Corvo Bianco, kterou si postupem hry budete neustále vylepšovat, opravovat a vůbec, naleznete zde nový druhý domov.

O víně a krvi považuji za jeden z nejlepších datadisků všech dob. DLC, jak se nově a moderně tyhle dodatky jmenují. Zde ale nečekejte pár nových textur, několik vedlejších questů a konec. Očekávajte téměř novou hru postavenou na starých a vylepšených mechanikách.

Tak jak by datadisk O víně a krvi nemohl existovat bez původního Zaklínače 3, tak stejně je Zaklínač 3 bez tohoto datadisku nekompletní hrou. Těch možností, těch parádních questů, postav, příběhů... O víně a krvi si jednoduše plných 100 procent zaslouží. CD Project RED ukazuje celému světu, jak se mají dodatky do her dělat.

Pro: Nádherná krajina, mírně vylepšené mechaniky původní hry, zajímavý příběh, fantastická hratelnost,

Proti: Příběh se rozjíždí pomaleji

+25
  • PS4 100
Návrat mých oblíbených Archespor. Ty mrchy jsou stejně otravné jako byly v jedničce.

Blood and Wine má úplně jiný tón než předchozí rozšíření. Hearts of Stone bylo temné a brutální, zatímco Blood and Wine má mnohem odlehčenější atmosféru. Mrtvol sice Geralt potká více než dost a na hromadu jich taky pár přidá, ale v romantickém prostředí vinic Toussaint se to snadno ztratí. Toussaint mě neskutečně okouzlilo, protože v porovnání s Velenem anebo Skellige, které mají přece jen temnější vzezření, Toussaint představuje jiný styl života, malebnou krajinu, na smrt oddané rytíře a zajímavé charaktery.

Samotná Anna Henrietta mi ze začátku nepřišla tak nepříjemná jako v knihách, ale ke konci main questů to vynahradila. Geralta v mém podání si prostě moc neoblíbila (ano, můj Geralt skončil v chládku) . [Z]mrtvýchvstání pravděpodobně nejsympatičtější osoby z knih mě potěšilo, já vím, já vím, není to kánon.

Questy mi přišly asi nejkreativnější a nejzajímavější z celé hry, hledání „klenotů“ Reginalda d'Aubryho, domáhání se propustky A38 nebo doprovázení environmentalisty hraběho Beledala jsou jedny z mnoha, co přichází na mysl. Téměř každý quest mi přišel něčím unikátní, a i když je pravda, že o klasické zakázky není nouze, vtipné úkoly jako jsem jmenovala výše jejich repetitivnost úspěšně ředí. K mé malé nelibosti je i dost questů spojených s Gwintem. Protože jsem tyhle úkoly úspěšně ignorovala v průběhu celé hry, tak jsem se jim musela vyhnout i v Blood and Wine. Trochu lituji, že jsem se do Gwintu nepustila od začátku, ale co už, tak příští playthrought.

I když darovaná vinice a její zvelebování možná není každému po chuti, mě to neskutečně bavilo. BB, který mi přirostl k srdci a Yennefer s vycpaným jednorožcem v závěsu mi z prázdného domu udělali domov. Po sto hodinách hry už se do toho člověk prostě trochu vžívá no.

Wine is better than stew, because stew you have to chew.
+25
  • PC 90
Geralt na dovolené. Hezky v teploučku a s vínem všude kolem, mrzák jeden. I když zrovna jemu by se nějaká šikla. Kdyby tam teda člověk furt nezakopával o nějakýho upíra.

Obecně nepatřím mezi lidi, kteří by se nějak strašně moc kochali grafikou a krásným prostředím, ovšem Toussaint mě k tomu tak nějak přinutil. Přestože se nejedná o slovanské prostředí, plus celkově někdy působí až přehnaně pohádkově, i tak musím říct, že jsem jím byl okouzlen. Málokdy se mi v nějaké hře stalo, že bych se jen tak zastavil a kochal se. Mimo jiné vám do toho po většinu času hraje ona ambientní melancholická hudba, nesoucí se v tónech hlavní znělky celé zaklínačské série. Je to takové hezké a lehce dojemné naznačování, že Geraltova dlouhá cesta napříč třemi hrami pomalu dochází ke svému konci. A Beauclaire je jedna velká radost. Až mi to připomnělo mojí první návštěvu městeček na Azurovém pobřeží, kam jsem se pak i několikrát vrátil, protože jsem se tam cítil jak doma. Hlavní příběh je opět parádní a velice podmanivý, i když už ne tak napínavý. Návrat starýho dobrýho pardála Regise, největšího inťoše série, bylo velmi milým překvapením, který ocení asi především znalci knih. Chválím taktéž velice povedený (potenciální) finálový souboj, který nejenže je esteticky hrozně cool, ale je taktéž i vcelku těžký. Není to samozřejmě žádné peklo, ale oproti Eredinovi se hráč přeci jen krapet zapotí.

Přídavek taktéž obsahuje celou řadu zábavných side questů a jiných aktivit, přičemž jeden z nejlepších je rozhodně ten s Klepnou, Geralt v bance (fantasy nefantasy, byrokracie je občas strašná mrcha prostě všude), plus pobavil i ten, ve kterém Geralt dostane svůj vlastní renesanční obraz, který jsem okamžitě pověsil v pokoji pro hosty ve svém krásném sídle, aby se všem návštěvníkům s Geraltovou spanilostí na zdi hezky usínalo. Tyto questy jsou taktéž důkazem, že tvůrci si dokážou udělat srandu i sami ze sebe, což je vždycky sympatické. Skellige gwintový balíček mě moc neoslovil, plus když jsem slyšel, že v onom turnaji můžu hrát pouze za něj, a ne za svůj ABSOLUTNĚ NEPORAZITELNÝ pakl za Severní království, byl jsem krapet otráven. Fun fact: Turnaj jsem nakonec pokořil, když jsem byl (a pil) o Velikonocích u kámoše, přičemž jsem jedním uchem a okem hrál, a druhým uchem a okem vnímal kámoše, který vyprávěl o holčině, do které byl zabouchlý. Moje hlasité vítězné „YES!“, když byl zrovna v nějaké smutné fázi vyprávění, ho krapet zaskočilo.
Hudba je, stejně jako i v předchozích titulech, opět bezvadná.
A samozřejmě jsem si i našel oblíbený track, který rázem spadl do mého soundtrackového výběru.

A tím končí Zaklínačská trilogie. Geraltovo cesta je u konce. A že to sakra byla cesta velkolepá. Velice rád bych řekl, že se jedná o nejlepší herní trilogii, co jsem kdy hrál, ale bohužel nemůžu. I když se mi opravdu dost líbila jednička a samozřejmě trojka, nikdy jsem nepřišel na chuť té dvojce. Proto tento titul i nadále náleží Mass Effectu :) Je ale rozhodně úctyhodné, kam až se ti polští plantážníci ze CDPR dokázali dostat. Od skromných začátků překládání populárních her, až k tvorbě jednoho z nejlepších RPG, co kdy vyšlo na světlo světa.
To studio je opravdu fenomén.
Dziękuje bardzo!

Pro: Toussaint, příběh, hudba, atmosféra, side questy

Proti: hlavní příběh poněkud krátký

+42
  • PC 100
Bezesporu nejlepší DLC jaké jsem kdy hrál. Už jen to, kolik si tvůrci "dovolili" dodat obsahu v rámci jednoho DLC je naprosto chválihodné a úctyhodné. Nicméně tady to není jen o tom, že dostanete v podstatě nový plnohodnotný herní zážitek, ale především i to, jak se jim povedlo v rámci této herní série zase někam posunout.

Především se jedná o absolutní změnu prostředí. Z chladného Skellige, depresivního Velenu a královského Novigradu se přesouváme do pohádkově krásného Toussaintu. Úplně zde na vás dýchne rytířská atmosféra. Jasné barvy, krásné počasí, vznešení obyvatelé a vinice. Tohle je opakem toho předchozího smutku a deprese ze života, tady to DLC naopak navozuje naprostou radost ze života... No i když.

On je to vlastně pořád Witcher, pořád musí řešit zapeklité případy, zabíjet nepříjemné přišery a vypořádávat se s nízkými lidskými pudy. Opět tu máme skvěle napsané questy, které vás udrží vyloženě přikované k vašemu křeslu (či pohovce). Každý jednotlivý quest je něčím zajímavý, chytlavý a snaží se přinášet aspoň nějaké originální prvky.
Výborné dialogy, v téhle hře vás prostě bude bavit si jen tak povídat, což v součtu s vysoce kvalitním dabingem přináší až filmový zážitek, který navíc můžete sami ovlivňovat.

Navíc nám autoři přinesli takové vymoženosti, jako je si nechat po sobě pojmenovat víno či založit si a spravovat vlastní vinařské panství. Maximální level byl opět posunut a my díky tomu máme další výzvu. Navíc strom mutegenů se rozšiřuje, takže to rozhodně není jen prázdné posunutí bez nějakého významu.

Věci jako další balíček do gwentu, nové zbroje či příšery a spousta dalších novinek, jsou snad pro studio jako je CD Project samozřejmostí. Tohle závěrečné DLC výborně uzavírá celou herní ságu o Zaklínačovi a ve mě zanechává pocit, že se k sérii budu muset co nejdřív vrátit. Navíc se jedná o učebnicový příklad toho, jak by mělo DLC vypadat, tesat do osnov!
+30
  • PC 95
Poslední data-disk k třetímu Zaklínači byl pro mě velkým milým překvapením. Atmosféra a krajina Toussaintu, připomínající Francii je nádherná. Upravilo se podle toho i jídlo které v oblasti prodávají takže můžete nakoupit francouzské kuchařské speciality. Oproti data-disku Heart of Stone, který se odehrával vesměs pořád ve stejném prostředí jako Zaklínač 3 je to velmi dobrá změna. Hlavní dějová linka je poměrně krátká stejně jako v Srdci z kamene, ale je tu mnohem více vedlejších úkolů a zaklínačských zakázek. V tomto data-disku se vrací některé věci ze Zaklínače 3 jako Gwintový turnaj nebo hledání částí zaklínačských zbrojí. Skvěle jsem si vyhrál i s renovací vinice Corvo Bianco.

Poslední díl zaklínačské ságy jsem si velmi užil. Hra se mi zdá po všech stránkách velmi kvalitní a jde o skvělé zakončení příběhu o zaklínači, který si užívá zasloužený odpočinek na svojí renovované vinici Corvo Bianco. O krvi a víně je jedna z nejlepších her, který jsem hrál.

Pro: Krajina Toussaint, velké množství vedlejších úkolů, renovace Corvo Bianco

+22
  • PC 80
O víně a krvi se má k Srdcím z kamene vlastně velmi podobně, jako Zaklínač 3 k Zaklínači 2. Je o hodně delší, propracovanější s větší porcí vedlejších úkolů. Je kreativnější, ale má jednu vadu - má horší hlavní příběh.

Při prvním setkání s Beauclairem jsem byla dost nespokojená. Zatímco ostatní hráči obdivují barevné a zdobné město, mě naopak připadá, že se Toussaintské knížectví vůbec nehodí do Geraltova temného středověkého světa. Popravdě řečeno mě i dost naštvala ona zdobnost budov, zbrojí a dámských oblečení, jakož i turnajů a neustálém řečnění o cti a bláznivém dokazování komukoli cokoli. V Beauclairu to vypadá, jako ve městě z pozdější doby, nejspíš tak z renesance a ne ze středověku. Já vím, že můžete namítnout, že je to fantasy a ne skutečná historie, ale mě se na Zaklínači líbí právě to, že letopočty v něm tak nějak odpovídají našemu období středověku, a že i chování postav odpovídá tehdejšímu evropskému středověku. Včetně pevné víry v příšery, čarodějnice a jiné nadpřirozené bytosti. Až tedy na to, že ve světě Zaklínače jsou tyto bytosti skutečné. Svět Geralta z Rivie je naprosto zřejmou paralelou k našemu středověku a do určité míry je i jakýmsi jeho černohumorným zesměšněním stejně, jako to činí s klasickými pohádkovými příběhy. Proto mi Toussaint tak vadil.

Pokud se budeme bavit o grafické stránce věci, pak jsem kvůli těm příšerně přeřvaným barvám nejprve raději, než příběhovou linku Vína a krve, řešila staré vedlejší úkoly ve Velenu, Novigradu a Skellige, později jsem si přetáčela pomocí meditace denní dobu na noc a nakonec jsem si ztlumila jas na monitoru z původních 55/100 na 30/100, abych to mohla vůbec hrát. U jiných her nemám s jasem žádný problém, takže chyba pravděpodobně nebude v mých očích ani v monitoru. :-/

Stupidní chování toussaintských obyvatel a povrchní nafintěné zábavy s lovem "králíka" atd. mě nebraly stejně, jako namyšlená kněžna s příšerným přízvukem, ale byla tu přece jedna jiskřička naděje, že by se mé počáteční zklamání mohlo změnit alespoň v zájem - první pořádný úkol s vichtem, od nějž jsem potřebovala sliny a nakonec se ukázalo, že je to jedna křehká stařenka, která udělala v mládí strašlivou chybu. A tehdy mě začalo O víně a krvi bavit. Naplno se totiž konečně rozjelo to, co máme na Zaklínači tak rádi, a o čemž jsem se poměrně dlouze zmiňovala už v mých předchozích komentářích o druhém a třetím dílu, takže to vezmu už jen velmi stručně.

Ani přeřvaný a jakýmsi způsobem nepatřičný vizuál Vína a krve, ani povrchní obyvatelé Toussaintu, ani jejich nepříjemná kněžna totiž nedokázali zastínit jako obvykle výborný scénář, zajímavé, různorodé postavy, kreativní úkoly (ta cesta s Regisem do Tesham Mutna a následný "rituál" nebo slavnost s upírskou sešlostí na konci byly super), pečlivé a detailní zpracování. To, co pro mě ale nakonec rozhodlo o vyšším hodnocení, než jsem udělila Srdcím z kamene (kromě už zmíněného rozsahu přídavku), byly dva faktory: 1) Upír Regis. Přesněji řečeno - Emiel Regis Rohellec Terzieff-Godefroy. :) Který se přes svou počáteční nenápadnost stal jednou z nejsympatičtějších a nejzajímavějších postav Geraltova universa a 2) ta výborná část v pohádkové zemi, kde zvláště na trámu oběšená Dlouhovláska a mrtvý zachránce pod její věží, vražedně zlá prasátka nebo malá holčička prodávající na ulici drogy překrásně dokreslovaly kolorit cynické atmosféry zaklínačsky překroucených (realističtějších) pohádkových příběhů.

Co bych rovněž přičetla O víně a krvi k dobru, je fakt, že Syanna se mnou dokázala v pohádkové zemi skutečně chytře manipulovat (tak jak to koneckonců dělala už jako malá holka) a zblbla mě do té míry, že jsem plánovala dostat ji na trůn, kdyby se naskytla možnost, místo Anny Henrietty. A to jsem ji do té doby chtěla vydat Detlaffovi, ať si s ní poradí. Kdo mohl tušit, že jsem měla od začátku věřit jenom Regisovi? :D


Abych to tedy shrnula - O víně a krvi nemá svým příběhem takový potenciál, jako temná a závažnější Srdce z kamene, ale z toho, co příběh nabízí, dokázal, na rozdíl od svého předchůdce, vytěžit maximum. Převyšuje ho v délce, převyšuje jej v počtu vedlejších úkolů a převyšuje jej v nejednoznačnosti až do úplného konce. A má taky navíc skvělou postavu - osvíceného upíra Regise. Takže co dodat? Výborné DLC, které bych brala trochu temnější a z trochu jiného města (nejlépe tak nějak středověkého), které svým rozsahem téměř odpovídá plnohodnotné hře. A jak už jsem psala v komentáři k Divokému honu - budeme doufat, že se s Geraltem a obrovským počtem postav, jež ho obklopují na jeho Stezce, setkáme za pár let při dalším dílu této herní série, nebo alespoň dalším slušném rozšíření. A pokud ne, O víně a krvi je skutečně důstojným rozloučením se Zaklínačskou ságou.

Pro: rozsah, velké množství úkolů, rozmanitost, kreativita, nejednoznačnost postav, Regis :)

Proti: méně temný a závažný hlavní příběh, než u předchozího DLC, Toussaint a jiné renesanční reálie v příběhu ze středověku, barevně přeřvaný vizuál

+23
  • PC --
V kulisách stereotypního gameplaye udělat jeden z nejlepších herních zážitků posledních let, to chce fakt hodně umu! A oni to dokázali. I přesto, že Witcher místy připomíná interaktivní film (vlastně ani ne interaktivní), protože těch cutscén je fakt přehršel. I přesto, že prakticky neexistuje větvení dialogů, není možné si dělat věci po svém a hra vás neustále vede za ručičku. Přesto přese všechno je Witcher zážitek, který naplno umocňuje DLC O víně a krvi.

Ano, je to barevný kýč, ale díky bohu za to. Po 160 hodinách v neustále stejném prostředí je to příjemná změna. I muzika je jiná (i když otravnější kvůli krátkým stopážím a výrazným motivům), RPG prvky se rozrostly, je možno si zvelebovat své sídlo (a prvně v herní historii mě takové zvelebování bavilo), můžete si barvit oblečení a tak dále. Prostě spoustu novot na to, že hlavní dějová linka zabere jen pár hodin. Přijde mi to jako neskutečně velké množství práce na to, že si ji ani moc neužijete. Ale o to mě to celé víc fascinuje, protože tohle není DLC, tohle je starý dobrý datadisk.

Hlavní dějová linka je přesně taková, jakou bych od Zaklínače čekal. Prostě jste povoláni, abyste zneškodnili monstrum. To, že se příběh rozvine do rozměrů a detailů, za které by se nemusela stydět ani Sapkowského povídka, to už je taková klasika. Přibydou zajímavé postavy a nechybí dramatické finále. Které je pompézní. Ono se patrně liší, ale já měl to štěstí, že mě stihlo ponuré, depresivní finále, jehož atmosféra mě totálně dostala. A to i přesto, že jsme se k němu dostali díky opravdu hloupému dějovému nesmyslu.

O víně a krvi je parádní exkurz do jižní Francie říznutou Itálií, cikády bzučí a ptáčci zpívají. Vůbec se mi nechce zpátky na šedivý sever, ale budu muset, protože pár questů mi ještě pořád zbývá. Ne, pořád nemám dost!

Pro: nové prstředí se opravdu výrazně liší od zbytku; opět výborně napsané questy

Proti: turnaj mohl mít nápaditější disciplíny; doufal jsem, že se hra změní na Vine Tycoon a já budu rozšiřovat své vinné impérium!

+18 +19 −1
  • PC 100
Ztracená dekáda v žánru RPG končí. CD Projekt RED se o to postaral rázným črtem, který přinesl první skvělou "hru na hrdiny" od VtM: Bloodlines. Witcher 3 vyjevil v celé "kráse" falešnost jiných herních studií (i jejich fanatických obhájců), jež si "krátí" cestu k cíli jednou zkratkou za druhou. Tu otravnými fetch questy, jindy absencí dabingu nebo dokonce ustřihnutím významné části hry za účelem jejího prodeje v rámci předraženého DLC. Prý něco je třeba nebo to jinak najde a... A houby! Ono to jde, jde stvořit zcela AAA RPG se skvělým příběhem za rozumnou cenu (vč. DLC). Jde zařídit kompletní dabing (dokonce do několika jazyků) všech postav a přidat i pár hvězd stříbrného plátna. Jde přitom i vytvořit nádhernou grafiku. Ba jde najít i čas na tuny "velikonočních vajíček", kdy si tu jedna postava notuje píseň od Simona a Garfunkela, jindy hudbu ze Star Wars a žebrák na ulici se zase uvede replikou z Života Briana. Ten důraz na detail je prostě hoden obdivu a aplausu. Mé hodnocení 100% náleží GOTY verzi s HoS a BaW. Tady je to zcela bez debat a toto RPG budu v budoucnu používat jako měřítko (bič!) při hodnocení dalších budoucích her v žánru.

Blood and Vine je velmi kvalitní přídavek k původní hře. Prostředí Toussaintu je plné barev, vína, lásky, rytířské cti a turnajů (a upírů). Snad jen ten "filtr" nemusel úplně být. Vyšší "svítivost" celého prostředí je přeci jen trochu ústupkem od temnějšího prostředí základní hry i HoS. Obdobně bych výše hodnotil i příběh předchozího DLC, neb s BaW se autoři opět trochu uchýlili k vykrádání knih (Renfri) a Olgierd byl přeci jen zajímavější NPC než postavy z Blood and Wine. Ale děj byl i tak velmi kvalitní a pohádkový úkryt Syanny byl nádherný i vtipný. Právě na něj si měli v CD Projekt RED ušetřit onen "filtr", neb sem se bez debat hodí. Škoda, že si musíte vybrat mezi tímto a setkáním s Unseen Elder. Imho Ciri by si jej podala. :) Mírně mě zklamal i Regis, byť to nebylo tak vážné. Naopak Orianna mě velmi potěšila, neb jsem si jí pamatoval z jedné animačky. Příjemné, že autoři mají něco z budoucnosti Geralta připravené i po konci hry.

Autoři se i proti Novigradu ještě překonali s Beauclair. Vedlejší questy si udržují vynikající kvalitu. Možnost mít po hlavním hrdinovi pojmenovanou i značku vína (vybral jsem samozřejmě název White Wolf) bylo prostě "must have". Obdobně jako maximální vylepšení vašeho sídla i s vinicí, což naštěstí stojí jen cca do deseti tisíc. Alespoň tak má kam složit hlavu i Vaše případná návštěva či si máte kde vystavit pár obrazů, zbrojí a zbraní. A také kde obnovit bomby a pohrát si s mutageny. Zde možná malinká výtka. Nebylo dost prostoru, abych si nové "mutování" (ehrm) užil na maximum, jelikož mi moc úrovní nepřibylo a požadavky na ability points jsou velmi brutální (i pět na spojnice větví mutací). Končil jsem mimochodem na lvl 53 (téměř 54), což považuji asi tak za standard.

Má největší výtka, tedy ony "otazníky", zde byla opravena a tyto tak z velké části "objevujete" v rámci několika questů (Wine Wars, Big Feet to Fill a Knight for Hire a "Vintner's Contract..."). Rovněž potěšilo trochu těch hloupostí, jako je komplet zbroj rytíře Geralta z Rivie i s příslušným vybavením pro Klepnu (Roach) či obdobná zlatá rytířská zbroj (ta na mě byla trochu moc - ale opět fajn, že je k tomu "matching" Klepna zbroj atp.). Možnost "barvení" witcher setů je taková blbinka, nicméně dejte šanci modré Grandmaster Griffin zbroji, bílému Viper setu, červené mantikoří a jinak preferujte standardní černou (u Grandmaster Wolf a Cat - tady až na rukavice - ty nechte být). Ursine nestojí za řeč. To už snad ani "vylepšit" nejde. Stačí, že budete v létě trajdat ve vedrech Toussaintu s těžkou zbrojí (vrchní část je snad až ke kotníkům) a ještě aj přidaným super "kožíškem". "Mantikoří" zbroj se pak vrací ke stylu prvního Witchera a upřímně na ten bych raději zapomněl. Tenhle zcela opominetulný set to hravě umožňuje (byť jeho bonus z více kusů zbroje zní docela fajn). Ale v té červené je zabijácký.

Nyní následuje můj Gwent návod, který je možné zcela přeskočit. Přichystal jsem si jej jen z důvodu frustrace z toho, že po shromáždění všech karet najednou nemám důvod je používat. :) I tahle minihra je navíc velmi kvalitní a zaslouží si rozebrat, neb to beru jako další ocenění práce autorů. Kór když je to z mého pohledu první skutečně skvělé RPG po té dekádě špatných až maximálně cca dobrých her. :) Viz tedy případně spoiler tag.

Nejprve je třeba říci, že ač představuji "univerzální balíčky", tak zejména u těch slabších stran se vyplatí dělat změny, zejména pokud hrajete proti některým soupeřům. Hlavně Decoy nemusí být tak použitelná, pokud soupeř nemá agenty (a vy také ne). Samozřejmě pokud hrajete proti Emhyrovi, který zakazuje special vlastnost vašeho velitele, tak je také často třeba se tomu přizpůsobit. Přesto "univerzální" balíčky mají dle mého názoru smysl, neb výše uvedené "údaje" o soupeři se často dovíte až během partie. Počet jednotek až na výjimky držte vždy do 22 či 23 a snažte se vejít do třiceti karet.

Začněme za mě nejsilnějším balíčkem - tedy Nilfgaardem. Zde bez debat jeďte na střelbu lučištníků a haldu agentů. Základ je 3x Decoy, jednou Commander's Horn, jednou déšť a jednou mráz. Mlhu logicky ne, vadila by spíše vám. A samozřejmě jednou pěkné počasí. Více většinou není třeba. S tím počtem agentů a Decoys se k němu většinou dostanete. V tomhle případě ani nevyhazujte hero karty a dejte do balíčku všech devět. Připojte Villentretenmertha pro nádherné kombo se zimou, kdy můžete zničit třebas celou první lajnu soupeře. Navíc je možné jej znovu použít s Decoy nebo pěti kartami, které umožňují návrat jednotek z odhazovacího balíčku. S HoS zapojte Olgierda. Samozřejmostí jsou i všichni tři Nilfgaard agenti (a hero karta Avallac'ha k tomu). K Olgierdovi ze střelců přidejte dvakrát Black Infantry Archer, Assire, Fringillu a Renualda. K tomu samozřejmě oba Auxiliary střelce. U katapultů přidejte Siege technika, který opět vrací kartu z odhazovacího balíčku. Emhyr samozřejmě ten, který krade kartu ze soupeřova odhazovacího balíčku. Nilfgaard deck výše uvedený dělá celkem 29 karet (z toho 22 jednotek). Ale s těmi agenty a decoys jej často téměř doberete. S tímhle balíčkem nejde snad prohrát.

U severních království doporučuji vyhodit Triss. Jako velitele pak Foltesta sesílajícího pěkná počasí (ušetříte tak kartu) Opět využijte 3x Decoy a 2x Commanders Horn. Jede se tady na obléhací stroje, takže stačí jedna zima. Přidejte tři Crinfrid Reavers a všechny šestkové a osmičkové obléhací stroje a Dun Banner medičku (vrací kartu). Samozřejmostí jsou všichni tři agenti severních království (opět Avallac'h je již započítán v hero kartách a nakonec zbytečné jej zmiňovat, neb jej berete za všechny strany). Celkem to dělá 28 karet v balíčku (z toho 22 jednotek).

U monster doporučuji opět třikrát decoy a bez velitelského rohu. Jako velitele doporučuji Eredina, který může použít jakoukoliv kartu počasí z balíčku. Jedete na přední lajnu, takže se osvědčí jedno počasí Skellige z BaW a jedno pěkné počasí. U hero karet vyhoďte Triss. Přihoďte Olgierda a Villentretenmertha a tentokrát aj Dandeliona (Marigolda). Stran muster karet jsou jasné crones a vampýři. Zde je skvělé, že jeden je pětkový, takže vám nehrozí okamžitý scorch či Villetretenmerth. U arachasů přidejte jen ty tři do přední lajny. Celkem to dělá zase 27 karet a 22 z toho jednotky.

Skellige deck je celkem cool, ale strašlivě závislý na tom, zda se vám povede složit "komba". Navíc je strašlivě náchylný na scorch a Villentretenmertha či Toada. Opětovně použijte 3x decoy a berte spíše Brana za velitele. Stačí pak jeden commanders horn. Vykvajzněte se pro jednou na Villentretenmertha. U hero karet vyhoďte Triss a Hjalmara (já věděl, proč jej nechci jako krále!). Jasný je Dandelion a Olaf (chrání vás hezky právě před Scorch, neb jej často "slízne"). Přidejte od každého tři Crach an Craite Warrior, War Longship, mladé berserkry a Shield Maiden (ty vyhazujte na začátku, zejména pokud dostanete Cerys). Doplňte Birnou a Draigem. U každého sloupce tak dáte dohromady nějaké silné kombo. Vzhledem k absenci počasních karet potěší 26 karet v balíčku (jednotkových 22), což umožní právě složit ono kombo či (ideálně) více. Jejich vlastnost vracející ve třetím kolem na plochu dvě karty je dost cool. Klidně se vám tak mohou vrátit dva přeměnění berserky. I proto ale hraju raději s Branem než Crachem. Je pak možné balíček doplnit nějakým Skellige počasím. Zejména pokud hrajete proti Nilfgaardu a Severním královstvím.

Nakonec jsem si nechal Scoia'tael, neb je mám snad nejméně rád. Tady jedu takového hybrida (i proto je nemám rád) a jako commandera pak beru Francescu, která přidává kartu. Z počasí tedy beru jen déšť a jednou pěkné počasí. K tomu opět třikrát decoy a jeden velitelský roh. U hero karet opět vyhoďte Triss. Jasný je znovu Villentretenmerth, Olgierd (vzhledem k taktice je jeho "obojetnost" velmi použitelná), Milva a tady i Dandelion. Balíček doplňte všemi Havekar Smugglery a stíny O'dimma a kravičkou, přidejte také všechny tři Havekar léčitele. Celkem to dělá 28 karet v balíčku a z toho 22 jednotek.

Pro: prostředí turnajů, vína a lásky; lepší systém "otazníků"; barvení setů; opět bez bugů; značka vína pojmenovaná po Geraltovi; kvalitní děj (byť slabší proti HoS); moc pěkný a dobře vybavený (/vybavitelný) domov

Proti: filtr grafiky, malý prostor pro nové mutace, méně originální děj

+34
  • PC 100
Dohráno. Po více než dvě stě hodinách v základní hře, DLC Srdce z kamene a O víně a krvi se uzavřela poslední kapitola herního Geralta. Co cítím? – silně ambivalentní pocity, smutek z toho, že jsem na konci, radost ze vzpomínek na jeden z nejlepších herních zážitků, které jsme měl tu čest zažít.

Ano, hraji už skoro třicet let. Myslel jsem, že jsem definitivně odsouzený k teskným, nostalgickým povzdechům nad tím, jak byly hry tenkrát o tolik lepší než dnes. Ale ejhle, stalo se něco, čemu by moje staré, cynické já ještě před rokem nevěřilo. Během hraní jsem zjistil, že se z polohy – jeden z nejlepších herních zážitků posouvám do – nejlepší hra, co jsem kdy hrál.

Popisování, co za tím vězí bude nošením dříví do lesa, je to v textech všude okolo. Stejně si v krátkosti neodpustím. Fantastický příběh, skvěle napsané postavy, perfekcionisticky propracovaný herní svět. Svou troškou do mlýna přispěly i vzpomínky na knižní sérii, které hra vzdává čest. Díky vývojářům z CD Project RED, klobouk dolů, všechna čest.
+19
  • PC 95
Když jsem někdy před patnácti lety četla zaklínačskou ságu, byl Regis jednou z mých oblíbených postav, protože přesně ztělesňuje to, co Sapkowski umí psát nejlíp - takové ty sarkastické hrdiny všedního dne, kteří se za každou cenu snaží vést normální, ničím nevyčnívající existenci s malými radostmi, ale za boha se jim to nedaří. K mému velmi příjemnému překvapení byla právě tato jedna z posledních dosud "neoživených" postav součástí druhého a bohužel posledního zaklínačského rozšíření, takže tím můj zájem o příběh hry velmi vzrostl.

Red Studio opět nezklamalo a představilo poutavou dějovou linku s neméně poutavými side questy (například lžičková příšera). Interakce mezi postavami - tedy dlouhé a realistické rozhovory - neměly chybu a vyvážily tak přímočarost děje. Je zajímavé, na kolik způsobů se dá přetřást zápletka 1) Geralt přijme jednoduchý úkol zabít monstrum 2) úkol se komplikuje, protože nikdo není dokonalý 3) následuje morální volba, při které nelze 100% vyhrát --- a ono to pořád funguje. Navzdory svému vlastnímu přesvědčení a tomu, co by asi udělal knižní Geralt, jsem si ze zvědavosti nakonec vybrala tu horší variantu, čehož jsem pak litovala, ale co se dá dělat. Her je hodně, času málo, a tak mě čekala likvidace Detlaffa.

Výlet do prosluněného Toussaintu, který oplývá chrabrými rytíři, kteří neváhají pro vlastní potěšení trápit reliktní zvířátka, je příjemným zážitkem, jehož celistvost dokresluje svébytný vzhled a charakter toussaintského prostředí. Právem tohle rozšíření vyhrává všechna možná ocenění, protože v podivném světě, kdy si za uzavření příběhu her (EA) nebo třeba jen speciální sekyrku (Ubisoft) musíte připlatit, je Blood and Wine zcela nadstandardním, luxusním a ojedinělým jevem.

Je samozřejmě otázka, zda Geralt potřebuje vlastní vinici a musím říct, že mě právě to vybavování domečku nezaujalo, ale tak asi je fajn, že ta možnost tu byla. Zato mě s novým setem karet znovu chytnul Gwent, takže jsem hodnou chvíli strávila jen tím. A abych pochválila ještě něco, protože Blood and Wine si to určitě zaslouží, tak ještě přihodím to, že Zaklínač je jedna jediná hra, kde mě baví jezdit na koni, protože Klepna (přes všechny své glitche v kopcích) krajinou opravdu cválá a ne pluje.

Pro: nadstandardně rozsáhlé a dobré rozšíření

Proti: je to poslední hra se Zaklínačem

+26
  • PC 100
Včera byl pěkný den, kromě toho že mi zbývalo přesně dvanáct dní (dnes už jen jedenáct), do splnění achievementu "Zatracená loajalita", jsem také dohrál Blood and Wine. Plný emocí jsem dokončil Geraltovu pouť.

Zprvu chci říct, že mě tento datadisk dostal do kolen, nechci ho porovnávat s Heats of Stone....pro mně je BaW zkrátka grandiozní požitek ve velkém a HoS grandiozní požitek v menším....ovšem oba neopakovatelné.

Nový kraj, jinak temná noc a jinak krásná země. Poprvé, když jsem osvobodil vesnici od banditů a viděl cinematic jak na Toissantem vzejde slunce...opravdu jsem se do toho kraje zamiloval.

Autorům se podařilo to, co nedokázal ani Sapkowski. Přečetl jsem vše ze světa Zaklínače, ale nikdy mně nenapadlo, že budu známý kraj a postavy vnímat o tolik intenzivněji a jinak. Annu Henrietu jsem si vždy představoval jako "uschlou a úzkoprsou" kněžnu a najednou spatřím tu kouzelnou krásku, která srší logikou, moudrostí a hlavně nevázaností, kdy je schopná porušit etiketu a spoře oděná se vydat na pomoc svému rytíři.

Celé je to poklidné a dokonale navozující atmosféru čtvrté kapitoly, prvního dílu. Velmistrovské zbroje, nový balíček Gwintu, každá novinka která mně dokonale nabudila k jejímu dokončení. A pak se začala objevovat, všechna ta známá monstra z prvního dílu.

Už v té době jsem si říkal: "Už teď jsem dokonale spokojený, zbytek může být klidně průměrný", no rychle jsem byl přesvědčen o opaku...protože příšel "On" - Při lovu na blíže nespecifikovanou šelmu, později ukáživší se jako vyšší upír, seskočil "Regis".....a tehdy jsem pochopil, že do konce budu hrát s otevřenými ústy...

Tolik detailů, uchopení upírů tím správným způsobem - mythologie, Detlaffova krvelačná smrtonosnost, zároveň však naivita a touha po lásce. To vše vrcholilo dokonale v tom rozporu, kdy Beacular zaplavily masy nižších upírů a chaos.


Osobně bych vytknul dvě věci.

První, že finále mělo dvě samostatné cesty, setkání s Unseen Ancient Onem jsem zkrátka nemohl odmítnout....bytost tak mocná, že zpacifikuje Regise jak hračku a Geralta dovede na pokraj smrti....ojojoj. Ale vedle toho druhá - nepropojená -, snad ještě zajímavější cesta, kdy se Geralt podívá do pohádek, aby řešil problémy s čarodějnicí z perníkové chaloupky, zboural domek třem prasátkům, zjistil že Locika se z frustrace oběsila na vlastních vlasech a prodavčka zápalek se překvalifikovala na pouličního dealera. Ty dvě cesty měly být propojeny do jedné, aby hráč v jednom požitku mohl pochopit jak veškeré upírstvo, tak samotnou Syannu. Hlavně v té červené huťce vypadala opravdu sexy).

Druhá věc, kterou bych chtěl jinak jsou zakončení, snadno přehlédnutelné niance, kdy to může být špatně a fakt, že nemohu ušetři Detlaffa s celkově dobrým koncem (Vyšší upíři se přece nezabijejí)


Opravdu skvost, sice mi moc nepasuje po konci základní hry a seděl by mi víc jako výplň mezi dvojkou a trojkou, každopádně méně jak 100% dát nemohu.
+18
  • PC 100
Toussaint, jaký to kontrast oproti temnému, válkou zbídačenému Velenu nebo mrazivému Skellige. Sluncem prohřáté vinice, malebné vesničky, nádherná příroda a hlavně krásné, překrásné hlavní město Beauclair. Blood and Wine mi nabídl jednu z nejkrásnějších lokací, kterou ve hrách pamatuji. Lokaci, kterou jsem si často jen tak projížděl a nasával fantastickou atmosféru vinic, rytířskosti a cti. Jenže něco zlého číhá pod čistotou tohoto kraje. Tak vzhůru za posledním dobrodružstvím, Geralte.

Co se týče hlavního příběhu, byl jsem zvědavý, jestli tvůrci přeskočí vysoko nastavenou laťku, kterou představoval příběhově excelentní první datadisk Hearts of Stone. Popravdě, nepřeskočili. Jenže i tak je povedený. Začíná trošku nenápadně a komorněji, ale s blížícím se koncem nabírá na obrátkách. Anna Henrietta a hlavně Regis potěšili, je skvělé takhle potkat jednu z nejlepších postav ságy. A potěší i že jeho oživení vysvětlili tvůrci vcelku uspokojivě.

„Ach, ach, ach,“ zavzdychala kněžna Anna Henrietta, lomíc rukama. „Tvé vyprávění mne zarmoutilo, pane Geralte. Mé srdce po něm zachvátil smutek.“

V čem Blood and Wine naprosto exceluje jsou vedlejší úkoly, které se zde řadí mezi ty nejlepší ze třetího dílu. Hlavně úkoly týkající se turnaje (ta atmosféra!), Gwintu, série O víně a vině, vtipný questík Razítko mocnější meče, nebo třeba vichtí součást hlavního úkolu Klec bláznů patří mezi to, co si budu pamatovat. A samozřejmě jsem si užil i všechny události kolem Geraltova nového domu, vinice Corvo Bianco. Prostě a jednoduše, CDP opět potvrdili svůj vysoký standard - postavy, texty, knihy, každý malý detail, všechno je opět na špičkové úrovni.

K úžasné atmosféře datadisku napomáhá i tradičně výborný soundtrack. Nové možnosti tvorby postavy také potěší, stejně tak nově překopaný inventář, který přinesl i patch do původní hry pro ty, kteří datadisk nevlastní.

Tento odstavec věnuji záporům. Grafika opět občas zablbne a na konci mi hra dvakrát spadla. Není to ale nic vážného. Snad jediné co mi trochu pilo krev je, že není z Corvo Bianco výhled na Beauclair :(

Jinak platí stejná věc jako u předchozího datadisku - za solidní cenu obrovské množství zábavy. U EA nebo Ubisoftu a jejich politiky DLC by musel takový datadisk stát tak 280€ :D

Z hodnocení i komentáře je jasné, že mě i poslední kapitola příběhu Geralta z Rivie nadchla. Pro někoho to samozřejmě nemusí být tak úžasné a skvělé, ale tahle série mi prostě sedí jako žádná jiná a jsem u ní ochotný prominout i nějaké ty nedokonalosti. A že je minimálně na delší čas konec se mi vůbec nelíbí a chtěl bych víc. Nebo je lepší končit takhle na vrcholu? Nevím, ale Geralt mi bude chybět.

„Čarovný je náš zámek Beauclaire, milostná kouzla zde na lidi mocně působí,“ zamumlal Reynart, upil vína a válel je po jazyku. „Už sám pohled na něj je okouzlující. Vzpomínám, jak vás to tehdy v říjnu vzalo, když jste ho spatřili poprvé. Jak to ten Cahir tenkrát řekl?“
*
„Okázalý zámek,“ řekl s obdivem Cahir. „Na mou duši, representativní a oku lahodící sídlo.“
„Pěkně si vaše kněžna bydlí,“ konstatoval Regis. „To se musí nechat.“
„Kurva, celkem parádní barák,“ dodala Angoulême.


PS: A možná přijde i čarodějka.

Pro: Questy, příběh, atmosféra, víno, hudba, nádherné lokace, nádherné Beauclair

Proti: občas nějaká ta chybka, na dlouhý čas poslední příběh ze světa Zaklínače

+34
  • PS4 80
U Srdce z kamene jsem říkal, že chci víc. Dostal jsem. Teď říkám - konečně je to za mnou! První rozšíření splnilo všechno, co jsem od něj čekal. Povedená zaklínačská povídka na pár večerů. Druhé je ovšem moloch, který supluje novou hru. A upřímně. Zbytečně.

Stále je to samozřejmě krasné. Toussaint a okolí malebné a až na výjimky skvěle napsané, ale... už to tady před rokem všechno bylo. Přímočará a ne moc zajímavá dějová linka se schovává a rozmělňuje při plnění hromady vedlejšáků snad ještě více, než v základní hře. Některé questy jsou tradičně vynikající, překvapivě hodně je jich ovšem nezáživných a celé jsem je odzíval. Čemuž pomáhá i to, že na Krev a zlomené kosti se dá hra opět projít s prstem v nose a bez používání čehokoliv (ani run nebo nových mutací). A Pochod smrti je pro běžného hráče zase opačný extrém, u kterého odmítám ztrácet čas.

Celou dobu mě neskutečně iritoval podivný casting dabérů. Ti jsou většinou skvělý, jenže jejich projev jen výjimečně zapadá ke vzhledu postav. V kombinaci s často nepovedeným lipsyncem tak spousta rozhovorů tvoří nechtěné komické seance. Také velká škoda, že tu CDP nepříjemně často řeší všechny konflikty bojem, jen aby se něco dělo. A nakonec i pohádkový svět musí naplnit pidižvíky.

Suma sumárům je pro mě O víně a krvi spíše nastavovaná kaše, než důstojné zakončení série. Konec základní hry mi v tomhle přišel naprosto dostačující a zbytečně se tady opakuje. I přesto, ale nejsem schopen jít s hodnocením dolů, jelikož se hra stále kvalitou a ručně vysoustruženým obsahem vymyká běžné sériové produkci.
+16
  • PC --
Druhý datadisk jsem měl rozehraný dlouho a velice sporadicky jsem se k němu vracel. Možná i proto je můj zážitek z něj hodně vlažný. Především mám pocit, že to celé skončilo nějak moc rychle. Příběh byl relativně jednoduchý, s jasným tahem na bránu. BaW je sice kus poctivého a nádherně vystavěného světa, ale dějově to prostě nemá ty koule, které měl Hearts of Stone.

Ještě včera jsem se procházel po pálavských vinicích a říkal jsem si, že v Toussaintu je to prostě hezčí. Graficky je to opravdu neskutečná šupa. Použitý pastelový filtr ala CSI: Miami mi sice nevoněl, ale po chvilce přestal vadit.

CDP zase začal šťourat do minoritních věcí a ty podstatné nechal beze změn. Spousta více či méně drobných úprav sice potěšila, ale jen to ukazuje na tu nerozhodnost a možná i neschopnost hned na začátku nadesignovat jeden stálý interface a zůstat u něj. Místo toho si pomalu s každým patchem hráč zvyká na nové "vychytávky" v inventáři, nové ikonky nebo stromy dovedností. Skočit do datadisku tak může být pro někoho matoucí, nemluvě o lidech, kteří si dali s W3 delší pauzu.

Naproti tomu zůstal naprosto tragický ekonomický model, kde za náročnou zakázku, u které jde o kejhák, dostanu dvě kila, ale malej čistič bot si řekne za informaci klidně pět set. Zůstaly nepochopitelně trapné fist fighty, ve kterých Geralt dostane na hubu od chcípáka se slámou ve vlasech. Víc než kdy jindy působí laciné i generické nabídky obchodníků, především bylinkářek. A tu podělanou Mochyni jsem stejně nesehnal...

Kolem a kolem není BaW špatný přídavek, čekal jsem ale nějaké eso, se kterým se CDP takhle na závěr wyčřího universa, vytasí. Místo toho jsem bojoval opět příšerné boss fighty a ta wannabe silenthillovská část z HoS se ukázala být menším zlem, než pohádkové intermezzo ve BaW, které se do hry absolutně, ale vůbec, nehodí. Naopak potěšily některé úsměvné vedlejšáky, ze kterých bych vypíchnul především Banku. Hned jsem si vzpomněl na své zkušenosti s ostravským dopravním inspektorátem. Každopádně je to stále macaté DLC, které strká do kapsy většinu dnešní produkce, jen se nakonec nevybarvilo tak, jak bych si představoval, nejen po stránce příběhu...

Hodnocení: ✰✰
+16 +18 −2
  • PC 100
Jak je u mě u této série zvykem, opět hlavně na dojmy zaměřený a hru vyzdvihující komentář. Důkladný rozbor hledej jinde. :)

Poslední dávku zaklínačského dobrodružství jsem netrpělivě očekával dlouhé měsíce. Zkouškové nezkouškové, do hry jsem se ponořil a opustil ji po více jak 30 nahraných hodinách a ještě plný dojmů se vrhám do sepsání komentáře.

Bez okolků řeknu, že i poslední etapa Geraltova putování se nadmíru povedla. Knížectví Toussaint je bezesporu jedna z nejkrásnějších a nejdetailnějších lokací, co jsem kdy ve hrách viděl a Beauclair je jedno z nejhezčích herních měst. Ráj na zemi (i když jak se to vezme, že...), kde by každý jistě rád strávil dlouhou dovolenou. Lokace je to vskutku rozlehlá a nabízí řádnou porci luxusně napsaných questů, ve kterých hráč stráví mnoho hodin. Zaklínačská série se vždy snažila vyvarovat laciných tzv. "fetch" questů a až na dva menší úkoly se to daří i tady. Naštěstí tyto dva questy nejsou nikterak otravné a donutí alespoň hráče procestovat mapu, která se mi jinak ale přeci jen zdála na některých místech trošičku nevyužitá. Některá místa jsem projel jednou, maximálně dvakrát a to i přestože by si zasloužila velmi důkladné prozkoumání. Smysl pro detail je tu neskutečný.

Ačkoli to přiznávám nerad, hlavní dějová linie mě v jistém ohledu drobně zklamala. Je totiž nečekaně dost krátká a nakonec jsem byl rád, že jsem si ji nechal až na konec. Na jednu stranu je příjemně nepřekombinovaná, dává smysl a jak je u zaklínačské série zvykem, její vyznění je ryze lidské, ale po stránce gameplaye mi v určitých místech přišla až přehnaně osekaná. S ohledem na jinak maniakální detailnost všeho okolo je to přeci jen trochu krok zpátky. Zrcadelníkův příběh z minulého DLC měl už od začátku o dost jistější tah na branku. Dějová linka je zpočátku spíše vlažná, ale grády rozhodně nabere a závěrečná třetina hry opět ukazuje, proč tuhle sérii tolik adoruji. Rozhodně nemám v plánu spoilerovat, jen bych rád podotkl, že všechny ty tituly pyšnící se nelineárním příběhem, kdy všechny volby mají údajně mít vliv na závěrečné rozuzlení, se můžou jít zahrabat. Novým králem se stává právě tento datadisk.

Kdo by ovšem čekal, že po porážce závěrečného bosse uvidí titulky, ten se spletl. Líbí se mi, že CD Projekt RED přesně ví, jak ve hráči vyvolat pocit zadostiučinění. Nechybí dlouhá lehce sentimentální rozprava a ani drobné zakončující questy fungující jako dopointování a řádné zakončení celého Geraltova putování. Závěrečný moment, kdy po dlouhém rozjímání nad právě proběhnuvšími událostmi Geralt usoudí, že je na čase si odpočinout, přičemž se na rozloučení s lehkým úsměvem na tváří podívá "do kamery" přímo hráči do očí, je pro mě jeden z nejsilnějších momentů, co jsem za ty roky při hraní zažil. Po více jak 300 hodinách (počítám-li i první dva díly) strávených v tomto nevšedním světě, je to pro hráče taková sladká tečka na konec. Jak už bylo kdesi zmíněno, jedná se o decentní, ale velmi účinné probourání "čtvrté stěny", tzn. stěny mezi realitou a hrou.

Rovněž nesmím zapomenout na překrásný soundtrack a luxusní český překlad prostý jakýchkoli chyb.

Co dodat? Žádný z dílů této série není rozhodně technicky dokonalou hrou. Dala by se vytýkat třeba nevyvážená obtížnost, chaotický skill tree, pomalý inventář (byť po novém updatu hodně překopaný) atd. Jenže pořád je třetí Zaklínač kvalitativně někde jinde, než drtivá většina současné videoherní produkce a ukázkovým příkladem, jak by měla vypadat moderní počítačová hra. Hra, která poskytuje dobrodružství na desítky hodin, sympatické postavy, kvalitně napsaný děj se silným příběhovým pozadím a funkčními emocemi a to vše s absencí úmorné vaty v podobě sběratelských nesmyslů a opakujících se miniúkolů. A za tohle si O víně a krvi plnou palbu rozhodně zaslouží.

"Něco končí, něco začíná..."

Pro: krásná, atmosferická a nesmírně detailní nová lokace, vysoce kvalitní příběh (od námětu až po writing) a množství voleb, parádní questy, dlouhá herní doba, soundtrack, bravurní český překlad, nový qwintový balíček

Proti: snad jen velmi krátká hlavní dějová linka a pár nepodstatných drobností technického rázu

+41
  • PC 90
Viac ako 30 nahraných hodín! Táto porcia mi chutila ešte o niečo viac, ako tá predtým. Nová pestrofarebná lokácia s početnými vinicami a rytiermi, ktorí sa do nebezpečenstiev vrhajú bez uvažovania má svoje veľké čaro.

Hlavný príbeh sa podaril a ponúka veľmi charizmatické nečiernobiele postavy. Pri plnení hlavnej príbehovej linky som si spomenul na vysokú kvalitu prvých dvoch knižných poviedok. Sadlo mi to a aj vďaka sympatickosti postáv som mal občas veľký problém, aké rozhodnutia mám spraviť. Vydarili sa aj vedľajšie questy, ktoré sú znovu zárukou sviežich nápadov a vtipnosti. Hľadanie chýbajúceho penisu zo sochy znázorňujúcej hrdinstvo a mužnosť alebo byrokracia v banke (odkaz na animovaných 12 úloh pre Asterixa), to všetko sú nezabudnuteľné a jedinečné dobrodružstvá, ktoré neponúka žiadna iná hra.

Ešte aj nápisy na náhrobných kameňoch sú vydarené a musel som si ich všetky prečítať.

Karolína Satira - Co na tom k*rva nechápeš, ty posranej kok*te?! řekla svému kocourovi, když odmítl přinést klacík, načež jí popadl smrtící záchvat vzteku

Musím pochváliť aj pridané vylepšené mutácie, vďaka ktorým bolo znovu lákavé rozdeľovať nahromadené skill pointy. Celkovo je toho obsahu veľa a rozhodne sa jedná o obrovské DLC. Nová lokácia mi svojou rozlohou stačila, lebo je doslova prepchatá rôznymi detailami a zaujímavými miestami.

Krásna rozlúčka a je mi ľúto, že je to na najbližšie roky aj posledná hra z tohoto univerza. Ale CDP sa k tejto sérii vráti, o tom som na 100% presvedčený a či už to bude s Geraltom alebo bez neho, budem sa veľmi tešiť.

Pro: Krásna nová lokácia, veľká kvalita hlavnej príbehovej linky, vtipné a nápadité vedľajšie questy, charizmatické postavy, atmosféra

Proti: občas grafické bugy

+26 +27 −1
  • PC 90
Na nové DLC ke třetímu Zaklínači, i když já bych to daleko radši nazval poctivěji a příhodněji znějícím starým dobrým datadiskem, jsem se vrhnul se stejnou chutí jako otesánek na svazek buřtů.

Autoři se už s předstihem nechali slyšet, že Blood and Wine by se klidně dalo pokládat za samostatnou hru, a jediným důvodem, proč jsem na chvíli zapochyboval o tom, jestli to už přece jen nezačíná zavánět marketingovými kecy, byla rozmazlenost přímo titánskými parametry původní hry: už jen s New Game+ a jedním průchodem Hearts of Stone jsem se dostal bezmála na, uznávám, praštěných 200 hodin herní doby, což je u singleplayerové hry tohoto druhu (nelze srovnávat třeba s diablovkami, kde můžete farmit až do skonání světa nebo vašich životních funkcí) vpravdě impozantní cifra. Ve srovnání s většinou moderních titulů (pro pobavení mě napadá třeba SP kampaň tuším Battlefieldu 3, která byla záležitostí na jedno až dvě odpoledne) je ale herní doba skutečně taková, že by nově přidaná lokace Touissantu a s ní spjatý příběh samostatnou hru s klidem utvářet mohly.

Po dohrání hlavní dějové linky jsem se určitě na avizovaných zhruba 20 hodin dostal, a to mi ještě zbyla hrstka neprozkoumaných lokací a pár vedlejších úkolů k dobru – a nechci být sentimentální, ale na rovinu říkám, že jsem tak trochu v pokušení tento stav zachovat, protože s tím, že je nejen tahle výtečná série, ale hlavně její poslední díl, u konce, se smiřuje asi stejně snadno jako se skutečností, že v letošním (nejen) finále ligy mistrů opět nechybělo infantilní simulování či uznání gólu z ofsajdu a že spíš gilda českých hostinských složí ódu na registrační pokladnu, než prohnilí nekrofágové z UEFA blahosklonně svolí k zavedení videorozhodčího.

Pokud jde o audiovizuální zpracování, není třeba tu cokoli rozvádět, jelikož hra si v tomto ohledu zkrátka drží excelentní kvalitu. Objevily se sice jisté výtky k údajně přehnané barevnosti nové lokace, osobně k ní ale žádné výhrady nemám. Její až pohádkově malebná krása pak o to víc kontrastuje s nekalou zápletkou, která se, jak je u Zaklínače dobrým zvykem, parádně rozjíždí za pomoci opět tradičně skvěle napsaných dialogů a neméně excelentního dabingu. Abych se vyhnul spoilerům, k příběhu a hlavním questům dodám už jen tolik, že ve srovnání s Hearts of Stone mě příběh pohltil o nějaký ten fous víc, a ani tempo mi nepřipadalo tak hektické – naopak bylo skvěle rytmizované parádními úkoly a fórky, které daly vzpomenout na můj oblíbený flám na Kaer Morhen nebo svatbu z Hearts of Stone.

Za zmínku taky určitě stojí nové možnosti vylepšování postavy, kde byl nejen navýšen maximální možný level postavy, ale díky možnosti odemykání speciálních mutagenů se otevřely i další způsoby dalšího vylepšovaní, jemuž jde pochopitelně vstříc i várka nových předmětů a zaklínačských diagramů. Mírně překopán byl taky inventář a pár dalších obrazovek a funkcí, ovšem ve většině případů nemůžu říct, že bych to nějak zvlášť ocenil; s původním uspořádáním jsem žádný výrazný problém neměl.

Asi jediná výtka, kterou si opět neodpustím, jsou souboje s bossy, v jejichž souvislosti jsem mírně láteřil už dříve. Nedá se říct, že by byly vyloženě špatně udělané, ale nemůžu se zbavit dojmu, že nejsou tak zábavné, jak by být mohly, a to nemyslím v souvislosti s obtížností, již lze navíc beztak průběžně měnit – přece jen však nejsem fanouškem toho, aby člověk objevil sérii pohybů, kterou ke zdolání bosse stačí víceméně vytrvale opakovat. Není to samozřejmě tak zdlouhavé, jako třeba v Resident Evil 5, kde jsem chvílemi vyloženě nudou ztrácel motivaci hrát hru dál, ale u tak povedené hry, jakou je Zaklínač 3, mi prostě stále hlodá v hlavě, že to mohlo být zpracované lépe. Jak by ale asi řekl Talar, možná jsem jenom zasranej hnidopich.

Tak či onak, shrnout Blood and Wine nemůžu jinak než jako precizně připravený závěrečný chod, který směle drží krok s kvalitou svého předchůdce a který si rovněž na poličce mých oblíbených her vydobyl čestnou a nesmazatelnou pozici. CD Project mě znovu přesvědčil, že poctiví vývojáři tak docela nevymřeli (byť jsou bohužel na pokraji), a jejich rozhodnutí nepouštět se do Zaklínače 4 plně respektuju, i když bych si ho pochopitelně milerád zahrál, ale než aby sérii potkal podobný údržbářský osud, jaký pronásleduje spoustu zejména amerických seriálů, pak je tohle zakončení asi to nejlepší, co nás hráče mohlo potkat. Dost bylo ale keců; jestli jste to ještě nehráli, tak koukejte mazat, kurva mať!

Pro: Propracovaný a poutavý příběh se spoustou voleb, krásná nová lokace s fůrou rozličných aktivit, vlastní sídlo a s ním spojené vychytávky

Proti: Souboje s bossy nejsou vždy nejzábavnější

+20