Návrat mých oblíbených Archespor. Ty mrchy jsou stejně otravné jako byly v jedničce.
Blood and Wine má úplně jiný tón než předchozí rozšíření. Hearts of Stone bylo temné a brutální, zatímco Blood and Wine má mnohem odlehčenější atmosféru. Mrtvol sice Geralt potká více než dost a na hromadu jich taky pár přidá, ale v romantickém prostředí vinic Toussaint se to snadno ztratí. Toussaint mě neskutečně okouzlilo, protože v porovnání s Velenem anebo Skellige, které mají přece jen temnější vzezření, Toussaint představuje jiný styl života, malebnou krajinu, na smrt oddané rytíře a zajímavé charaktery.
Samotná Anna Henrietta mi ze začátku nepřišla tak nepříjemná jako v knihách, ale ke konci main questů to vynahradila. Geralta v mém podání si prostě moc neoblíbila (ano, můj Geralt skončil v chládku) . [Z]mrtvýchvstání pravděpodobně nejsympatičtější osoby z knih mě potěšilo, já vím, já vím, není to kánon.
Questy mi přišly asi nejkreativnější a nejzajímavější z celé hry, hledání „klenotů“ Reginalda d'Aubryho, domáhání se propustky A38 nebo doprovázení environmentalisty hraběho Beledala jsou jedny z mnoha, co přichází na mysl. Téměř každý quest mi přišel něčím unikátní, a i když je pravda, že o klasické zakázky není nouze, vtipné úkoly jako jsem jmenovala výše jejich repetitivnost úspěšně ředí. K mé malé nelibosti je i dost questů spojených s Gwintem. Protože jsem tyhle úkoly úspěšně ignorovala v průběhu celé hry, tak jsem se jim musela vyhnout i v Blood and Wine. Trochu lituji, že jsem se do Gwintu nepustila od začátku, ale co už, tak příští playthrought.
I když darovaná vinice a její zvelebování možná není každému po chuti, mě to neskutečně bavilo. BB, který mi přirostl k srdci a Yennefer s vycpaným jednorožcem v závěsu mi z prázdného domu udělali domov. Po sto hodinách hry už se do toho člověk prostě trochu vžívá no.
Wine is better than stew, because stew you have to chew.
Blood and Wine má úplně jiný tón než předchozí rozšíření. Hearts of Stone bylo temné a brutální, zatímco Blood and Wine má mnohem odlehčenější atmosféru. Mrtvol sice Geralt potká více než dost a na hromadu jich taky pár přidá, ale v romantickém prostředí vinic Toussaint se to snadno ztratí. Toussaint mě neskutečně okouzlilo, protože v porovnání s Velenem anebo Skellige, které mají přece jen temnější vzezření, Toussaint představuje jiný styl života, malebnou krajinu, na smrt oddané rytíře a zajímavé charaktery.
Samotná Anna Henrietta mi ze začátku nepřišla tak nepříjemná jako v knihách, ale ke konci main questů to vynahradila. Geralta v mém podání si prostě moc neoblíbila (ano, můj Geralt skončil v chládku) . [Z]mrtvýchvstání pravděpodobně nejsympatičtější osoby z knih mě potěšilo, já vím, já vím, není to kánon.
Questy mi přišly asi nejkreativnější a nejzajímavější z celé hry, hledání „klenotů“ Reginalda d'Aubryho, domáhání se propustky A38 nebo doprovázení environmentalisty hraběho Beledala jsou jedny z mnoha, co přichází na mysl. Téměř každý quest mi přišel něčím unikátní, a i když je pravda, že o klasické zakázky není nouze, vtipné úkoly jako jsem jmenovala výše jejich repetitivnost úspěšně ředí. K mé malé nelibosti je i dost questů spojených s Gwintem. Protože jsem tyhle úkoly úspěšně ignorovala v průběhu celé hry, tak jsem se jim musela vyhnout i v Blood and Wine. Trochu lituji, že jsem se do Gwintu nepustila od začátku, ale co už, tak příští playthrought.
I když darovaná vinice a její zvelebování možná není každému po chuti, mě to neskutečně bavilo. BB, který mi přirostl k srdci a Yennefer s vycpaným jednorožcem v závěsu mi z prázdného domu udělali domov. Po sto hodinách hry už se do toho člověk prostě trochu vžívá no.
Wine is better than stew, because stew you have to chew.
