Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
System Shock
System Shock
87

Komentáře

Všechny PC PC98
Napsat vlastní komentář
yenda1yenda1
Dohráno
  • PC 100
Z herního i kulturního hlediska jedna z těch nejzásadnějších, nejpodstatnějších her. Předek všech těch pozdějších Shocků,, ale třeba i Half-Lifu, což tvůrci přiznávají.

Hru jsem rozehrál mnohokráte, ale dohrál až tu enhanced verzi s mouselookem.

Jedinečný kousek herní historie, jehož pramen zavlažuje desítky ba i stovky dalších her. Jeho znalost nutná, pokud jsou pro vás hry víc než jen oddych a zábava,

Pro: Zásadní dílo herní kultury, design, atmosféra!

+8 +9 −1
S4TWS4TW
Dohráno
  • PC 90
Herní výzva 2023 - Před naším letopočtem

Ehm. Nějak mi došla slova. Pokud bych to měl shrnout jednou větou, tak se jednalo o další vynikající herní zážitek, který přinesl do mé (již tak poměrně obsáhlé) herní kariéry velmi významný kousek. 

Ač jsem se zprvu bál, že mi dnes již stařičká hratelnost přinese spoustu trápení, tak jsem si na ovládání zvykl poměrně rychle. Jasný, jako FPS se to nehrálo úplně nejlépe a plynulá hratelnost podobně starého Dooma je o ničem úplně jiném, ale do ruky to dostane i někdo, kdo nemá z této éry tolik nahráno. Naopak bylo výzvou využívat (na tu dobu opravdu velké množství) fičur/schopností, které hra servíruje.

Co je ovšem nejsilnější stránkou hry je level design. To je naprosto fenomenální i na dnešní standardy. Považuji se za průměrného fanouška bloudění a šmejdění, nicméně u starších her občas trpím. Ale SS to zvládl opravdu bravurně a já si každý level opravdu užíval, snažil se prolézt každý kout a mapu si osvojit na tolik, že jsem se tam cítil jako člen posádky. Vše je to servírované tak, že hráč snad nikdy nepociťuje úplný pocit zoufalství a vždy ho něco trkne do hlavy.

Co ovšem umocňuje atmosféru, pokud bloudění je velmi stravitelné? To je neustálý pocit nebezpečí, hrozby za každým rohem. Celou hru jste někde na hraně toho, že hru docela zvládáte a zároveň už je na toho na vás poměrně dost. Obtížnost 2-2-2-2 je velmi vyvážený zážitek, díky kterému si hru užijí i méně zkušení hráči, ale pořád to bude dostatečná výzva.

Nepřátelé jsou také poměrně pestrý, není jich zde nějaké velké množství, ale opět, tvůrcům se povedlo hru udělat tak, že pořád máte pocit nových výzev a jak se vaše postava zlepšuje, tak vyrovnaně narůstá i obtížnost. Opravdu jsem nadšený z toho, jak se tohle povedlo, společně s level designem.

Příběhově se jedná o solidní tajemnou scifi záležitost, lehce laděnou do hororu. Problém trochu je, že mám za sebou již hry jako Prey a Dead Space, čili mě nic tolik neuchvátilo, ale pokud vezmu v potaz, o kolik je tento kousek starší, tak i to musím brát jako velké významné plus.

Co mě na hře zpočátku iritovalo byl soundtrack. Mě tohle elektro vůbec nesedí a musel jsem si na něj pár hodin zvykat, ale zhruba od poloviny hry jsem si nedovedl představit, že by tam bylo něco jiného, protože to do finálního pokrmu tak nějak sedlo. Samotný bych si ho nikdy nepustil, ale uznávám, že ke hře patří. 

Když nad tím tak přemýšlím, tak vidím snad jen samá pozitiva. Možná jen minihra v podobě VR byla dost krkolomná a spíš za trest, ačkoliv to bylo fajn zpestření a naštěstí to člověk nemusel absolvovat příliš často. Hodně mě mrzí, že přesně tyto převratné kousky jsem si nemohl vychutnávat ve své době, protože v takovém případě bych byl absolutně vystřelený z trenek, takhle je to "jen" skvělá hra. A skvělou hru poznáte velmi jednoduše - když přijdete domů, tak první, co chcete, je si jí zahrát.

Pro: level design, atmosféra, vyvážená obtížnost, dávkování celé hry

Proti: krkolomnější ovládání, VR minihra

+30
H34DH34D
Dohráno
  • PC 100
S herní sérií System Shock jsme kolem sebe dlouhá léta kroužili jako dvě zamilované hrdličky. Setkávali jsme se při příležitosti oslav nejlepších her všech dob, zdvořile jsme se zdravili, dokonce jsem System Shock i párkrát pozval na krátkou návštěvu na můj velký pevný disk (jestli víte, jak to myslím), šibalsky jsme na sebe pomrkávali, ale System Shock trpělivě čekal až dospěju a až budu opravdu schopen plně docenit všechny jeho kvality. Ten čas nastal nyní.

Základní chápání umělé inteligence veřejností je celé špatně. Jelikož umělým inteligencím, jako těm, které řídí dopravu ve většině velkých měst, je většinou dán obličej a jméno, většina lidí je považuje za elektronickou osobnost. To je strašně mimo. Umělé inteligenci je lidská mysl naprosto neznámá. Je to nepochopitelný, samostatně myslící konstrukt, pro který jsou všechny koncepty morálky a emocí cizí. To, že se obličej na monitoru vaší místní knihovny usmívá, neznamená, že umělá inteligence za ním má jakékoli chápání přátelství. Pro umělou inteligenci je lidská bytost jen další proměnnou. (c) psychiatrický konzultant specializující se na neobvyklé chování umělé inteligence

Před spuštěním hry je třeba se obrnit, ale kupodivu zdaleka ne tolik, jak by se vzhledem k datu vydání mohlo očekávat. Pro někoho může být větší problém grafika, pro někoho ovládání, faktem ale je, že v Enhanced edici se vám hra dostane pod kůži dřív, než stačíte říct „cítící hyper-optimalizovaná datová přístupová síť“. Stran grafiky považuju za malý zázrak, že hra z roku 1994 se dá hrát naprosto stejně jako hry o více než čtvrt století později. Grafický, resp. herní engine zobrazuje velmi věrohodnou hru světel a stínů, umožňuje základní interakci s některými předměty, či displayi, umí obraz v obraze (funkční kamery), vyklánění do stran, skrčení, plazení, šplhání po žebříku, sbírání, či vyhazování předmětů, výměnu typu munice ve zbraních, házení mnoha druhů granátů a další… Zahanbeně poznávám a uznávám, že herní mechaniky, které zejména mladší hráči, ale i já známe z her jako např. Prey jsou z větší části k dispozici již v System Shocku. Ba co víc, System Shock je vynalezl.

„Pracoval bych raději dole v patře vedoucích? Ani náhodou. Dívám se na to takhle: Jsem jeden z několika šťastných, kteří můžou vidět krev a kosti tohohle monstra zvaného Citadela. Nemusí to zde, v patře strojírenství, být pěkné, ale co nám schází na luxusních červených kobercích a křišťálových lustrech, to si více než vynahradíme tím, že odvádíme nějakou skutečnou práci. Pro mě je tohle práce snů. (c) administrátor systému strojírenství

A pokud se hra přirozeně hraje, snadno se ponoříte i do starší grafiky, která taktéž působí velmi přirozeně. Na tom má zásluhu především herní design, který je naprosto fantastický – a opět – ba co víc, je přímo geniální. Technologie v roce 1994 ještě neumožňovaly realistické vyobrazení reálných kulis našeho světa. Jen vzpomeňte na Doom II, kdo z Vás v něm poznával skutečná města, která jsou napadená mimozemskou invazí? System Shock na to jde nesmírně chytře, protože vyobrazuje futuristické prostředí vesmírné stanice plné trubek, počítačů, obrazovek, drátků a světýlek, které zkrátka a jednoduše ani dnes nepůsobí nijak nepřístojně – a opět – ba co víc, působí perfektně. Je fascinující, že i z dnešního pohledu patří System Shock mezi velmi realistické hry. Je to hardcore sci-fi.

„Jednou jsem pracoval pozdě do noci, když se vypnula elektřina v části Delta. Protipožární dveře se zavřely a já neviděl na to, abych dokázal otevřít kryt s bezpečnostní klikou. Takže zatímco jsem na tom pracoval, tenhle bezpečnostní bot se ke mně přiklouzal ze tmy, aniž by vydal jediný zvuk. Zastavil se a začal mě skenovat a jen takhle přede mnou levitoval. Přísahám, že jsem na vteřinu myslel, že začne střílet. Pekelně mě vyděsil. Nenávidím tyhle věci… (c) vedoucí údržby stanice 

Příběh je pak jak jinak než nefalšovanou lahůdkou. Nelineárním způsobem se prostřednictvím rozházených a přeházených audiologů dozvídáte hrůzostrašné okolnosti, ke kterým došlo ve výzkumné vesmírné stanici, v níž jste uvězněni, přičemž SHODAN je jak jinak než jedním z nejsilnějších záporáků všech dob. Řekl bych, že ani sci-fi filmy z 80. a 90. let většinou nebyly schopny přijít s natolik působivým příběhem o možné zkáze lidstva způsobené jejich největším výtvorem (umělou inteligencí). Emoce ve hře skutečně fungují a na tom si zase pro změnu nese lví podíl hudba. Zprvu působí neobvykle výrazně, možná až rušivě, takže je na místě ji trošku zeslabit, ale po chvíli se stane nedílnou součástí přezvláštní atmosféry hry. Jejím úkolem není vás děsit, to možná i naopak, jejím úkolem je vás uvést do futuristického světa v roce 2072, v němž technologie dávno překonala člověka a v němž bude ten největší boj sveden v kyberprostoru. Budu velmi nudný, ale System Shock má dle mého názoru nejlepší originální soundtrack. Do kolen mě dostává, když po nějakém krvavém masakru, či po odhalení dalšího puzzle SHODANovy ďábelské skládačky utečete s ještě roztřesenou rukou do výtahu a tam uslyšíte tohle. Bravo.

„Když nepočítáš spánek, který je koneckonců jen ztrátou času, tak jsem minulý rok strávil více než polovinu svého života připojen. Je mi jedno, co tady ten idiot doktor říká. Mám dost pohybu: proud z nervového rozhraní udržuje mé svaly stimulované. A toho korporátního kněze taky nemám rád. Je mi jedno, jestli existuje nebe nebo peklo. Až zemřu, chci prostě, aby mé tělo zmizelo. Stejně je to jen vězení.“ (c) technik kyberprostoru

Ani nevzpomínám, kdy naposled mě nějaká hra takhle vtáhla. System Shock je ryzí definicí onoho (údajného) žánru „imerzivní simulátor“. Člověk se cítí, že je uvnitř, nikde nenarazí na žádnou ledabylost, hloupost, na něco, co by jej omezovalo, vytrhávalo z herního světa, anebo se odehrávalo v rozporu se standardním logickým a racionálním uvažováním. Přes den jsem v hlavě v reálném světě plánoval, kam půjdu večer v počítačové hře, proč tam půjdu, co tam musím udělat a těšil jsem se na to, co tam zjistím. Napojení do kyberprostoru pak vnímám jako další level onoho pohlcení herním světem. Nejprve se vžijete do hackera polapeného ve zlověstné vesmírné stanici roku 2072 a jen co se sžijete s prostředím kolem sebe, připojíte si cyberjack přímo do mozku a otevře se před vámi nová dimenze plná nejasných hranic, fragmentů dat a elektronických spínačů, kterými můžete ovládat vybrané systémy v reálném – tedy pardon – v reálném herním světě.

„System Shock je po piči dobrá hra“ (c) H34D 
+45
hanak_v_exiluhanak_v_exilu
Dohráno
  • PC 90
System Shock je jedna z her definujících svou éru, ta na níž pamětníci nedají dopustit a dodnes vyzdvihují její kvality. Dá se s nimi souhlasit, protože i po téměř třech dekádách má jen málo plnohodnotných následovníků.

Její výjimečnost naznačuje už volba obtížnosti. Každý ze čtyř parametrů - tedy boj, hádanky, kyberprostor a zadání mise je možné nastavit na čtyři různé úrovně, od nuly až po trojku. Navzdory tradovaným pověstem však zadáním hádanek na nulu nevykouzlíte FPS, protože na takové divočiny není engine stavěný. Stejně tak se vypnutím bojů System Shock nezmění na adventuru, protože nepřítomné přestřelky nekompenzuje nový obsah. Ať už preferujete jakoukoliv číselnou kombinaci, tak ze hry nevymámíte nic jiného, než mírně přizpůsobený sci-fi dungeon. Diametrálně odlišný zážitek přináší pouze obtížnost 3333 s omezujícím sedmihodinovým limitem.

Nižší variabilita je poplatná rezignaci na RPG prvky. Velebený druhý díl nabízí výběr ze tří různých postav, umožňuje rozvoj schopností a úpravu zbraní. První díl nic takového nemá. Po stanici jsou rozmístěné softwarové a hardwarové moduly, jenže to je jen chabá náhražka. Do jisté míry je tenhle přístup prospěšnější, protože je k upotřebení každá část nalezeného vybavení. Na druhou stranu ale chybí nutnost řešit problémy specifickým způsobem a možnost tvarovat hrdinu ke svému obrazu.

Co ovšem mají oba díly společné, je hutná, téměř hororová atmosféra. System Shock se odehrává v té verzi budoucnosti v níž všechno bliká, stěny jsou zlomené do prapodivných úhlů a prostory vypadají jako kompromis mezi chrámem a hypermoderní věznicí. V takové architektuře se pocit ohrožení buduje snadno. Tak jako všechno i tohle má své zápory. Na kontrolkami přeplněných zdech se špatně hledají spínače a Citadel Station nepůsobí opravdovým dojmem.

I tak by se zdálo že forma vítězí nad obsahem, protože zprávy zanechané obyvateli nešťastné stanice nemají takový šmrnc, jak by mít mohly. Z hlasů posádky není cítit beznaděj, a chybí vedlejší postavy které by příběhu dodaly hloubku a pestrost. Naštěstí je tu SHODAN. Ve druhém díle se její cíle a cíle hráče částečně protínaly, takže občas vysvitla naděje na mírovou koexistenci s lidstvem. Tady je od první do poslední sekundy arogantní, bezcitný megaloman neštítící se vůbec ničeho. Postupem času jsem vzal misi za svou a z každé sabotáže jejích ďábelských plánů měl nepokrytou radost.

Novátorský přístup šel občas na hranu tehdejší techniky. System Shock umožňuje mouselook, ale bohužel ho zpřístupnil krkolomným způsobem. Tohle, a nejen tohle upravila Enhanced Edition. Ani s ní není ovládání zrovna pružné, ale je odladěnější a intuitivnější. Přehlednost rozhraní stále pokulhává, takže jsem měl občas problém zjistit kolik mi zbývá nábojů, či jakou munici daná zbraň používá. Pušek je několikero druhů, bohužel energetické zbraně nemají vlastní zásobu energie, ale dělí se o jeden univerzální zdroj. Proto není vhodné hromadit zbraně jednoho typu a k nabíjecím stanicím se vracet jen občas.

Citadel Station je rozsáhlá a rozprostřená do deseti členitých pater. Levely jsou zamotané a je velmi snadné se v nich ztratit. Jeden z implantátů kreslí automapu s možností poznámek, ale i tak mi cesta zabrala něco přes třináct hodin opatrného postupu. Stejně jako ve druhém díle, i zde zábavnost ke konci mírně upadá a po závěrečném souboji ve mě zůstala lehká pachuť. Kyberpostor je celkově zklamání a kdyby ve hře nebyl, nic by se nestalo. To samé platí o hudbě. Když jsem ji vypnul a atmosféra se opřela o zvuky okolí, jenom jí to prospělo.

System Shock je výborná hra a zkouškou časem prošla se ctí. Ve srovnání se svým téměř dokonalým druhým dílem působí ochuzeně a méně komplexně, přesto je většina nedostatků jen kosmetických a dá se ignorovat. Zamrzela mě jen malá znovuhratelnost. Rád bych si příběh prošel nejprve jako specialista na zbraně a poté jako technický génius neschopný trefit nepřítele na dva metry, ale bohužel.

Pro: skvělé prostředí, příběh, SHODAN, atmosféra, hádanky, hlasové zprávy

Proti: hudba, občasná nepřehlednost rozhraní, nepřítomné RPG prvky, kyberprostor

+37
danny21danny21
Dohráno
  • PC 60
Bohužel nesdílím nadšení ostatních hráčů, tenhle kousek mě zklamal, asi to bude tím, že v mládí mě to prostě minulo a je možné, že bych býval zpíval jinou písničku, ale ... Děsná grafika, zpracování a hlavně ovládání bylo oříškem ... neupírám hře výbornou atmosféru a nápaditost zbraní, ale mně to prostě nesedlo, takže 60 %
+4 +6 −2
Han22Han22
Dohráno
  • PC 100
A tak jsem se pustil po dohrání většiny klasik z ranku FPS do jedné z těch největších, nejúžasnějších a zároveň nejsložitějších - System Shocku, která na 100% patří do mé Top 10. Přesto na rozdíl od spousty jiných her jsem System Shock dohrál pouze jednou někde ve 20 a už se k němu nikdy nevrátil. Pokusy to byly, ale vždycky mě spolehlivě odradilo naprosto šílené ovládání a grafika.

Enhanced Edition tohle částečně řeší - přidává totiž lepší rozlíšení. I tak je grafika opravdu obstarožní a dnes již nic extra. Ale garantuju, že v zápalu boje si toho ani nevšimnete. A ovládání? Enhanced Edition přidává klasické FPS ovládání WASD a mouselook, ale i tak budete muset hodně kouzlit, protože spousta menu a podmenu se ovládá myší, což v zápalu boje například znamená vypnout mouselook, dobít zbraně, zapnout vylepšení a znovu zapnout.

Příběh je jednoduše geniální. Jako hacker, který byl 6 měsíců v kryospánku se probouzíte na vesmírné stanici Citadela. Její umělá inteligence Shodan se zvláznila, za pomocí virů proměnila část posádky v mutanty, zbytek v roboty a Vy se musíte probít 9+1 patrem a zatnout ji tipec. V průběhu hraní nacházíte spoustu logů, dat a zpráv od lidí, co nedávno zesnuli, nebo ještě bojují svůj marný boj a sledujete do detailů úroveň šílenství Shodan. Ta se pokusí několika způsoby zničit Zemi, což musíte zastavit v brutálně složitých a často i nefér adventurně/akčních úkolech.

Ano kdo by čekal jen 3D akci, spletl by se. System Shock je mix RPG, adventury a 3D akce. Základem je samozřejmě boj s veškerou cháskou, co se potuluje (a bohužel i respawnuje) na lodi. Ať už jsou to roboti či mutanti, k zemi snadno nepůjdou a i když jejich inteligence je na nule, výdrž, odolnost a nedostatek nábojů to spolehlivě kompenzuje. Na každého platí navíc trochu něco jiného.

Zbraní máte přehršel a poberete jen pár ale i tak ty nejlepší kousky přijdou až na konec. Je je tu několik verzí blasterů a energetických zbraní, které Vám ale žerou energii a proto musíte nosit spoustu baterek či vědět kde jsou energetické stanice. A pak jsou tu pistole, pušky až po parádní samopal, do kterých zase hledáte náboje. Což znamená prošmejdit každý kout a obrat každou mrtvolu. Díky upravenému ovládání není problém se trefit, ale problém je, když Vás nepřátelé obklíčí a trefí se první :) Aby toho nebylo málo, tak máte x typů granátů (osobně jsem je moc nevyužil), či spoustu stimulantů které zlepšují vlastnosti.

A ve hře je toho mnohem mnohem více. Budete sbírat a vylepšovat hardware, který Vám dost pomůže (štít, radiační oblek, noční vidění, lampa, skákací boty atd..). Budete hackovat zámky ve dvou minihrách. U zbraní budete přepínat druhy nábojů nebo výkon energie. Sbírat záznamy, číst emaily a získávat přístupové kódy. Ničit kamery a počítačové servery, dokud úroveň zabezpečení nedosáhne 0% - čímž se otevřou některé dveře. V každém kole najdete stanici, kterou když přepnete, tak Vás po smrti nepromění v cyborga, ale oživí. Pak je tu cyberprostor, kde plujete, ničíte ochranné programy, sbíráte data, otevíráte zámky a samozřejmě získáváte i lepší software pro pohyb v něm.

To vše v obrovských kolech, ve kterých se díky fantastické automapě perfektně vyznáte. Do automapy si navíc můžete čmárat poznámky, abyste věděli, kam se vrátit pro zatím neotevřené dveře či pro úkol, který lze splnit později.

Celou hrou se prolíná pár úkolů, které občas vyžadují cestu přes několik pater a především sbírání a správné použití předmětu na správném místě. Úkoly jsou ve stylu starých adventur, včetně jejich neférovosti šestimístný kód rozesetý po 6 patrech, nutnost použít lidskou hlavu na skener.

Je toho opravdu neskutečně moc a na rok 1994, kdy 3D akce byly stále ve stylu najdi 3 klíče a exit je to mazec, co tvůrci dokázali. On System Shock je vnitřkem spíše dungeon v kabátu 3D střílečky a ta komplexnost spoustu lidí odradí, aby to vůbec zkoušela hrát. Dnes už to na mě tolik nepůsobí, ale pamatuji si absolutní nadšení tehdy při prvním hraní. A i teď když jsem umíral s nedostatkem zdraví, nábojů či v některých z mnoha pastí Shodan jsem zatnul zuby a těšil se, až ji konečně nakopu prdel. Za mě 3D akce a hra roku 1994.

Pro: Příběh, prostředí, neskutečné kvantum možností, mix několika žánrů.

Proti: Grafika už dnes neohromí.

+31
PhoenixPhoenix
Dohráno
  • PC 100
System Shock, hra z bájné kategorie Immersive sim a podle mnohých, mne nevyjímaje, jedna z nejlepších her všech dob. Dohrál jsem jej zhruba šestkrát v době vydání, teď jsem si jej zopakoval dvakrát na Steamu v podobě Enhanced Edition (nativní běh ve Windows, lepší rozlišení, podpora mouselook, převolitelné ovládání), tak trochu i z důvodu „přípravy“ na podobně laděný Prey. A vím, že to rozhodně nebylo poslední dohrání, blížící se remake si rozhodně říká o další.

Hra začíná tím, že se mladý hacker v roce 2072 nabourá do počítačového systému TriOptium Corporation. Okamžitě je zatčen jednotkami společnosti a přiveden na vesmírnou stanici Citadel Station, kde mu velitel stanice Edward Diego učiní nabídku, která se neodmítá. Společnost stáhne veškerá obvinění a nádavkem provede hackovi operaci, díky které bude moci používat speciální typ implantátu, stačí když drobně přeprogramuje umělou inteligenci Shodan (odstraní její etické zábrany viz Asimov). Hacker souhlasí, po provedení úkolu je uveden z důvodu operace do šestiměsíční hybernace. Po probuzení z ní zjistí, že se na stanici něco v důsledku odstranění zábran UI „maličko zvrtlo“. Už intro obsahuje zajímavou metazáležitost, kdy na jeho konci zjistíme, že hlas vypravěčky ve skutečnosti patří UI Shodan - jinak podle mého nejlepší záporné postavy ve videohrách vůbec.

Převratný je už systém výběru obtížnosti. Skládá se ze čtyř nezávislých oblastí – Combat, Mission, Puzzle a Cyber – každá oblast má čtyři různé stupně 0 až 3. Combat zahrnuje počty nepřátel a výši poškození udělené hráči (u stupně 0 nikdy neútočí jako první, takže je možné hru hrát jako adventuru bez bojů), Mission ovlivňuje složitost úkolů (0 odstraňuje veškeré elementy typu nutnosti hledání přístupových karet a kódů ke dveřím, takže je ze hry v podstatě walking sim, zatímco 3 znamená nutnost dohrát celou hru v interním limitu 7 hodin), Puzzle představuje obtížnost různých hádanek (konfigurace kabelů, přepínačů atd., obtížnost 0 znamená jejich automatické vyřešení) a Cyber popisuje obtížnost cyberspace. Jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl System Shock znovu dohrát, byl pokus o dohrání 3333, tedy nejvyšší obtížnost s časovým limitem. Hrál jsem paralelně hru na obtížnost 3233 (od 3333 se liší právě pouze nepřítomností limitu) a vždy po komplet dohrání levelu na 3233 jsem prošel znovu tentýž a prováděl pouze úkoly nutné k dohrání hry. Na konci hry je vidět jednak čas dohrání (obtížnost 3233 jsem dokončil v interním čase 6 hodin 39 minut a 3333 za 3 hodiny 15 minut, hodně díky tomu, že jsem hru dost znal, napoprvé je herní doba zhruba dvojnásobná) a také výsledné skóre (závislé na herní době, počtu znovuoživení atd. nejvíce jsem měl tuším kolem 14M na obtížnost 3233, kdy jsem hrál bez oživování). Nejlepší zážitek je podle mého na 3233 s kompletním prozkoumáním celé stanice. Při dalším hraní zkusím hrát hru tak, jak by ji hrál hráč úplně poprvé, tj. budu číst podrobně všechny logy, experimentovat, nebudu brát dopředu předměty, o kterých vím, že je budu potřebovat až časem atd.

Samotná hra představuje mix FPS a adventury. V prvé řadě je třeba likvidovat desítky typů nepřátel rozličnými zbraněmi. Hra obsahuje dvě různé ruční zbraně, osm projektilových, šest energetických (a navíc různé typy granátů nebo miny), každá projektilová zbraň používá dva různé druhy munice, u energetických střelných je možné regulovat použitou energii (a tím způsobené poškození) a různí nepřátelé jsou různě odolní vůči různým typům zbraní (proti některým jsou dokonce určité zbraně zcela neefektivní). Neméně důležitá je adventurní složka, ke které patří čtení logů/e-mailů (obsahují důležité informace typu kódů ke dveřím, rady s úkoly a další), nacházení přístupových karet, používání předmětů z inventáře nebo přímé používání objektů v herním světě (různé páky, tlačítka nebo zařízení). Zvláštní kapitola je cyberspace, ve kterém je možné najít další data, použitelná v herním světě, nebo odemykat zamčené dveře (a který je krásně poplatný dobovým představám včetně ICE a dost mi ve dvojce chyběl).

Hra obsahuje několik různých inventářů (zvlášť funguje limit na sedm nesených zbraní a zvlášť limit na 14 obecných předmětů typu záložních baterií) a opět v duchu cyberpunkových klasik nechybí ani sedm druhů stimulantů (např. uzdravování, detoxikace, berserk), z nichž některé mají dokonce vedlejší účinky. Jistý způsob vylepšování postavy se neděje pomocí získávání zkušeností, ale nacházení lepších verzí hardware (např. svítilna, štít, infravidění nebo jump jets) a které se při prvním nalezení stanou pevnou součástí GUI. GUI je částečně konfigurovatelné, takže není problém promítat vlevo dole mapu nejbližšího okolí a vpravo mít podrobné informace o aktuálním předmětu (nejčastěji zbrani, ale dává to smysl i u některých, které jsou součástí zápletky).

System Shock obsahuje celkem deset levelů, mezi kterými je možné (a často i nutné) procházet tam i zpět (ať už z důvodu dobíjení zdraví či energie u speciálních stanic, tak z důvodu zápletky). Design levelů patří k tomu absolutně nejlepšímu, co kdy kdo ve hrách vytvořil. Z uměleckého hlediska je jednička (narozdíl od dvojky, která je také geniální, ale z uměleckého hlediska a leveldesignu dost jiná) zcela poplatná tehdejší představě o cyberpunku, není problém narazit na řadu téměř surrealistických místností s šikmými či lomenými stěnami a barevná paleta často nešetří jedovatě fialovou či ostře červenou. Stran leveldesignu zase není problém narazit na chodby či můstky, vedoucí nad sebou (úroveň osm je vysloveně vertikální). Krom výše zmíněných kódů či přístupových karet je také třeba ničit všudypřítomné kamery a počítačové uzly (snižuje to úroveň security, do některých dveří se nelze dostat, dokud v dané úrovni security neklesne pod určitou hodnotu). Hra sice obsahuje respawn nepřátel, ale je opět vyřešen tak, že do hry skvěle zapadá (hráč se může také znovuoživit a z nepřátel padají náboje a další předměty).

Na System Shocku se velmi obtížně hledají jakékoli chyby. Detaily, které by bylo možné vytknout, jsou zadupány do země mnohostrannou genialitou, díky které se jedná o skutečně legendární skvost, inspirující pokračovatele už doslova několik dekád.

Pro: nastavování obtížnosti, práce s inventářem, leveldesign, cyberspace

Proti: nic

+43
VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 95
K téhle hře jsem měl ze začátku, vzhledem k jejímu stáří, docela skepsi. Nejvíc jsem se bál na dnešní poměry šíleného ovládání. Tehdejší revoluční pokus o mouselook vyšel jen tak napůl. Kromě směrovek se tady myší ovládá všechno ostatní. Rozhlížení dost krkolomným způsobem. To naštěstí změnil Enchanted Edition. Pohrával jsem si předtím z myšlenkou, že bych přešel rovnou na dvojku. O hodně bych přišel.

Hra je to totiž chytlavá a hodně zábavná až skoro návyková. Zábavné prohledávání skvěle nadesignovaných map. Díky možnosti udělat si poznámky v mapce se ani nedá ztratit. Díky stále plynoucímu dějí vždycky víte, co máte dělat. Na tu dobu nevídané množství zbraní a vybavení. Myslím na poměry FPS. Tady poprvé přemýšlíte, kterou zbraň si necháte. Poprvé se díváte do kamer. Poprvé skáčete, plazíte se nebo lezete po žebřících.

Tady dělali hráči spoustu věcí poprvé. Na roboty platí jiný kvér, než na živé bytosti. Mezihry při otevírání zámků připomínají hodně Bioshock. Házení granátů. Nechci se plést, ale do té doby to jinde snad nebylo. Nápad s virtuální realitou je taky dobrý. Jeho zpracování mě ale zoufale nebavilo. Stejně jako hudba, která mě vyloženě rušila. Ze začátku mě rozčiloval i silný respawn. Ten je naštěstí jen v některých místech.

Hra vypráví skvělý příběh. Má to atmosféru. Má to cíl. Díky tomu to skvěle odsýpá. Adventurní hádanky nejsou vůbec rušící. Trochu jsem se jich bál. Byly to ale neopodstatněné obavy. Na konci mi bylo skoro až líto, že to skončilo. Nečekal jsem, že se mi to ještě stane u takhle staré hry, kde u většiny hráčů v jiných případech už pracuje spíš nostalgie.

Pro: atmosféra, příběh, hromady nových nápadů a postupů, design, mapka, prozkoumávání, vybavení

Proti: zpracování virtuální reality

+23
mazar1234mazar1234
Dohráno
  • PC 100
Bola to niekoľko rokov najlepšia hra aká kedy bola vyrobené na akýkoľvek počítač (či konzolu). Potom prišiel System Shock 2 a bolo vymalované :-).

Ani neviem čo sa ešte dá napísať, čo by už milión krát nebolo úpovedané... Úžasné, geniálne, suprové, hyper-mega-ultra-špeci-špeciál-vymakané...... V podstate nič zmysluplnejšie sa ani povedať nedá.

Túto hru prechádzam pravidelne každý rok-dva už od 1994, takže ju poznám do podrobností. Naposledy som už dospel k tomu, že som si po dlhom odkladaní tejto voľby nahodil PLOT 3 - teda časovo obmedzená hra, už som sa k tomu odhodlával dlho a vždy som ucukol ale nakoniec mi to vyšlo.

Musím povedať, že to nebolo ani zďaleka tak problematické ako by sa mohlo zdať. Pri asi tak 98-99% explorácii povrchu všetkých levelov som hru dokončil v čase 5:13:03 takže obavy že človek musí stále len ísť dopredu a nemá čas na exploráciu sú len plané obavy. Sám som taký výsledok nečakal, ale je to realita. Akurát pri hraní som bol stále v napätí a nerobil som niektoré veci, ktoré som si mohol bez obáv dovoliť pri nečasovanej hre. Hlavne sa jednalo o chodenie do levelov s regeneračnou jednotkou (level 1 či R a potom 7) keď som bol na pokraji smrti. Bál som sa, že tým stratím moc času a potom nestihnem koniec tak som sa nikdy nevracal kvôli liečbe. Výsledok bol iba ten, že namiesto 120 lekárničiek (malých medkitov) ktoré mi vždy zostali na konci hry mi ich pri časovanej hre zostalo asi 20. Taktiež veľkých aid-kitov som mal o niečo menej... ale ináč pohoda. Vzhľadom na to, že mi ešte na konci ostali skoro 2 hodiny času tak je vidieť, že som si mohol dovoliť aj chodiť sa doliečovať.... ale kto to mohol dopredu tušiť že.

A tak mi ostala už len posledná výzva - dohrať to na maximálnu obtiažnosť 3-3-3-3. Neviem či sa na to odvážim, lebo je mi jasné že to musí byť riadne peklo a loading show prvého stupňa, ale uvidím možno jedného dlhého zimného večera odvahu nájdem.

P.S.
Kto nedohral System Shock aspoň 5 krát, je totálny ignorant a hráčska nula :-))).

Jo a ešte, čo je na tejto hre úplne geniálne spravené je začiatočná voľba obtiažnosti, kde sa pomocou nastavení 0 až 3 v rôznych kategóriach dajú z tejto hry urobiť prakticky 3 hry s úplne odlišným gameplay. To je úplné nevídane a dodnes neprekonané asi. Škoda že sa nikto týmto neinšpiroval a nestal sa z toho štandard.

Pro: Všetko, Možnosť zahrať sa na Vogonskú demolačnú flotilu a zničiť Zem rukou hráča :-) Laserom. Dokonale prepracovaná voľba obtiažnosti.

Proti: Neviem, asi nič čo by stálo naozaj za reč. Ak tejto hre niečo vytknem tak potom akúkoľvek inú musím zadupať do zeme :-0.

+33
RadaRDRadaRD
Dohráno
  • PC 95
Před a během vánočních svátků jsem z neplánovaných (zdravotních) důvodů zůstal trčet doma na neschopence a tak jsem si střihnul znova System Shocka. A protože jsem stále plný dojmů z hraní, rozhodl jsem se napsat o této hře komentář.

Jelikož jsem System Shocka už dříve několikrát dohrál, rozhodl jsem se jako starý hráčský kozák nastavit laťku nejvyšší a začal hrát na maximální obtížnost. Brzy jsem však této volby začal litovat. Nejenže nepřátelé byli početnější a tužší, ale přišli mi také mazanější.

Také omezený časový limit se zcela neslučoval s mým způsobem hraní, protože jsem nechtěl vynechat žádné nezmapované místečko na mapě a úmyslně vyhledával všechny skryté místnosti.

Proto asi v polovině druhého patra padlo těžké rozhodnutí, že začnu hrát od znova, na střední obtížnost. Této volby jsem později nelitoval, protože na nejvyšší obtížnost jsou otravní Hoppeři neskutečně tuzí (skolí je až dva výstřely z Magpulse či nespočet teflonových kulek z pistole) a v úrovni reaktoru jich bylo na můj vkus nechutně mnoho. Což - hlavně v počátcích hry a s minimální výzbrojí - je peklo.

Hra ani po tolika letech neztrácí své kouzlo. Hratelnost je naprosto skvělá. Příběh a děj hry je IMO geniální. Umělá inteligence stanice Citadel, která se jmenuje SHODAN, je stále tak démonická a zákeřná, jak jsem si ji pamatoval.

K tomu všemu se lze vybavit (na tehdejší dobu vskutku nevídaným) arzenálem zbraní (uspávací šipky, pistole, pušky, samopaly, různé paprsk-o-mety, granátomety, laserový meč, asi šest druhů granátů...), nacházet a instalovat si různá hardwareová vylepšení (velice užitečný energetický štít, noční vidění, antigravitační brusle...) a v neposlední řadě se můžete ládovat drogami, které vám např. umožní lépe vidět ve tmě, zrychlí vaše reflexy nebo pomůže řešit puzzle.

Během mého herního řádění, v rozlišení 640 x 480 px, mi ani trochu nevadilo, že nepřátelé jsou jen sprity a nikoli reálné 3D objekty (těch je ve hře jen velice málo - VR terminál, dobíjecí energo-stanice a nějaký ten nábytek) a že textury na stěnách a na podlaze jsou ve velice bídném rozlišení (tuším, že jen 128 x 128 px), ani to, že na ovládání je potřeba si zpočátku zvyknout (někomu může pomoci mod, který hře přidává mouse-look).

Abych to shrnul - hrát System Shock je i v roce 2012 neskutečná zábava a zastaralé technické provedení hry jde stranou, jakmile SHODAN promluví...

PS. Remember to salt the fries!

Pro: děj, hratelnost

Proti: zastaralé technické provedení a ovládání může odradit

+24
DrolinDrolin
Dohráno
  • PC 100
System Shock. Pro mnohé jedna z nejvíce ikonických videoher a také velký milník v historii tohoto média. Na svou dobu (i dlouho později) revoluční provedení, které nemělo v žánru FPS konkurenci a vlastně System Shock i založil žánr nový, immersive sim. Nemusíte ani chodit daleko pro srovnání, takový Doom II působí vedle tohoto atmosférického sci-fi díla jaksi jednoduše až primitivně (technologicky). Antigravitační brusle, zadní kamera, více druhů granátů či laserový rapír. To je jen malý výčet z možných vybavení na cestě právě probuzeného hackera.

Probojovat se devíti patry vesmírné lodi není nikterak jednoduché, když má v každém patře umělá inteligence Shodan své kamery a cyborgy tvořené z už mrtvé posádky Citadeli. Vašim jediným spojením s životem proto budou jen záznamy posádky, či výstražné nápisy v zoufalství nanesené na oprýskaných kovových zdech stanice. Uklidňující hudba linoucí se z reproduktorů ve výtahu a následné tíživé vrzání plechů o sebe jen umocňuje pocit nejistoty, z ještě nepoznaných koutů lodi. Teď jen jak přerušit plán mocichtivé A.I. Shodan na destrukci Země za pomoci laserového paprsku, či vypuštění biologické infekce v podobě již nakaženého menšího hájku G2 v jednom z vyšších pater.

I po šestnácti letech (dnes již závratných dvaceti pěti) má System Shock stále co nabídnou. Především pro fanoušky druhého dílu, zlodějské série Thief či konspiračního Deus Ex. Grafika ve vysokém rozlišení či nový patch zpřístupňující mouselook dodává k atmosféře a příběhu i potřebné bezproblémové ovládání. Navíc je dostupná i ještě vylepšená verze, která System Shock zpřístupňuje skrze moderní ovládání prakticky každému.

Pro: hratelnost, možnosti, grafika, atmosféra, hudba

Proti: bez chyb

+46
LyramielLyramiel
Dohráno
  • PC 95
Ticho... mrtvolné ticho... to je první věc, které si všimnete, když se v Citadele probudíte. Druhá věc, která vás praští do očí je smrt. Smrt, která má mnoho podob, ale jen jedinou tvář. SHODAN. Nejkrásnější záporák, jakého kdy počítačové hry daly světu. umělá inteligence, kterou nejde nenávidět, i když se vás snaží zabít na každém vašem kroku. (a že se jí to někdy daří až až)
System Shock je výborná hra, která se skvěle hraje. Prozkoumávání jednotlivých pater je strašidelné, bojování s nepřáteli napínavé (a téměř neviditelní mutanti jsou mrchy největší), poslouchání audiologů a zjišťování "co se sakra vlastně stalo" je zážitek... ale nejúžasnější pro mě je, že hra dokáže na hráče přenést ten pocit někoho, kdo je sám v těžce nepřátelském prostředí a chce jenom utéct jedno kam, hlavně když co nejdál. Jenže mu něco pořád staví do cesty téměř nepřekonatelné překážky.

Pro: SHODAN, atmosféra strachu

Proti: V Citadele vás nikdo neuslyší křičet

+22
Kupte si hru na Humble Store

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 122 87
  • PC98 1 95

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
234
Odkaz:
http://dbher.cz/h234
Přidána:
12.06.2008
17 let a 362 dní
Hodnocení:
123 (50-100 %)
Komentářů:
12
Oblíbenost:
Sledovat 25 Chci si zahrát 38
Rozehráno 6 Dohráno 87
Návštěvnost:
59936× (celkem)
282× (poslední měsíc)
34× (poslední týden)
2× (dnes)
Více