Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

System Shock


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 95
System Shock. Pro mnohé nejlepší hra a velký milník v historii tohoto zábavního průmyslu. Na svou dobu i dlouho po té revoluční provedení, které nemělo v žánru FPS konkurenci. Nemusíte ani chodit daleko pro srovnání, takový Doom II působí vedle tohoto atmosférického sci-fi díla jaksi jednoduše až primitivně (technologicky). Antigravitační brusle, zadní kamera, více druhů granátů či laserový rapír. To je jen malý vyčet z možných vybavení na cestě právě probuzeného hackera .

Probojovat se devíti patry vesmírné lodi není nikterak jednoduché, když má v každém patře umělá inteligence Shodan své kamery a cyborgy tvořené z už mrtvé posádky Citadelli. Vašim jediným spojením s životem proto budou jen záznamy posádky, či výstražné nápisy v zoufalství nanesené na oprýskaných kovových zdech stanice. Uklidňujíci hudba linoucí se z reproduktorů ve výtahu a následné tíživé vrzání plechů o sebe jen umocnuje pocit nejistoty, z ještě nepoznaných koutů lodi. Teď jen jak přerušit Shodanin plán na destrukci Země za pomoci leserového paprsku, či vypuštění biologické infekce v podobě již nakaženého menšího hájku G2 v jednom z pater.

I po šestnácti letech má System Shock stále co nabídnou. Především pro fanoušky druhého dílu, zlodějské série Thief či konspiračního Deus Ex. Grafiky ve vysokém rozlišení či nový patch zpřístupňující mouselook dodává k atmosféře a příběhu i potřebné bezproblémové ovládání.

Pro: optimální délka, znovuhratelnost, grafika, atmosféra

Proti: pár hudebních skladeb

+38
  • PC 100
System Shock, hra z bájné kategorie Immersive sim a podle mnohých, mne nevyjímaje, jedna z nejlepších her všech dob. Dohrál jsem jej zhruba šestkrát v době vydání, teď jsem si jej zopakoval dvakrát na Steamu v podobě Enhanced Edition (nativní běh ve Windows, lepší rozlišení, podpora mouselook, převolitelné ovládání), tak trochu i z důvodu „přípravy“ na podobně laděný Prey. A vím, že to rozhodně nebylo poslední dohrání, blížící se remake si rozhodně říká o další.

Hra začíná tím, že se mladý hacker v roce 2072 nabourá do počítačového systému TriOptium Corporation. Okamžitě je zatčen jednotkami společnosti a přiveden na vesmírnou stanici Citadel Station, kde mu velitel stanice Edward Diego učiní nabídku, která se neodmítá. Společnost stáhne veškerá obvinění a nádavkem provede hackovi operaci, díky které bude moci používat speciální typ implantátu, stačí když drobně přeprogramuje umělou inteligenci Shodan (odstraní její etické zábrany viz Asimov). Hacker souhlasí, po provedení úkolu je uveden z důvodu operace do šestiměsíční hybernace. Po probuzení z ní zjistí, že se na stanici něco v důsledku odstranění zábran UI „maličko zvrtlo“. Už intro obsahuje zajímavou metazáležitost, kdy na jeho konci zjistíme, že hlas vypravěčky ve skutečnosti patří UI Shodan - jinak podle mého nejlepší záporné postavy ve videohrách vůbec.

Převratný je už systém výběru obtížnosti. Skládá se ze čtyř nezávislých oblastí – Combat, Mission, Puzzle a Cyber – každá oblast má čtyři různé stupně 0 až 3. Combat zahrnuje počty nepřátel a výši poškození udělené hráči (u stupně 0 nikdy neútočí jako první, takže je možné hru hrát jako adventuru bez bojů), Mission ovlivňuje složitost úkolů (0 odstraňuje veškeré elementy typu nutnosti hledání přístupových karet a kódů ke dveřím, takže je ze hry v podstatě walking sim, zatímco 3 znamená nutnost dohrát celou hru v interním limitu 7 hodin), Puzzle představuje obtížnost různých hádanek (konfigurace kabelů, přepínačů atd., obtížnost 0 znamená jejich automatické vyřešení) a Cyber popisuje obtížnost cyberspace. Jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl System Shock znovu dohrát, byl pokus o dohrání 3333, tedy nejvyšší obtížnost s časovým limitem. Hrál jsem paralelně hru na obtížnost 3233 (od 3333 se liší právě pouze nepřítomností limitu) a vždy po komplet dohrání levelu na 3233 jsem prošel znovu tentýž a prováděl pouze úkoly nutné k dohrání hry. Na konci hry je vidět jednak čas dohrání (obtížnost 3233 jsem dokončil v interním čase 6 hodin 39 minut a 3333 za 3 hodiny 15 minut, hodně díky tomu, že jsem hru dost znal, napoprvé je herní doba zhruba dvojnásobná) a také výsledné skóre (závislé na herní době, počtu znovuoživení atd. nejvíce jsem měl tuším kolem 14M na obtížnost 3233, kdy jsem hrál bez oživování). Nejlepší zážitek je podle mého na 3233 s kompletním prozkoumáním celé stanice. Při dalším hraní zkusím hrát hru tak, jak by ji hrál hráč úplně poprvé, tj. budu číst podrobně všechny logy, experimentovat, nebudu brát dopředu předměty, o kterých vím, že je budu potřebovat až časem atd.

Samotná hra představuje mix FPS a adventury. V prvé řadě je třeba likvidovat desítky typů nepřátel rozličnými zbraněmi. Hra obsahuje dvě různé ruční zbraně, osm projektilových, šest energetických (a navíc různé typy granátů nebo miny), každá projektilová zbraň používá dva různé druhy munice, u energetických střelných je možné regulovat použitou energii (a tím způsobené poškození) a různí nepřátelé jsou různě odolní vůči různým typům zbraní (proti některým jsou dokonce určité zbraně zcela neefektivní). Neméně důležitá je adventurní složka, ke které patří čtení logů/e-mailů (obsahují důležité informace typu kódů ke dveřím, rady s úkoly a další), nacházení přístupových karet, používání předmětů z inventáře nebo přímé používání objektů v herním světě (různé páky, tlačítka nebo zařízení). Zvláštní kapitola je cyberspace, ve kterém je možné najít další data, použitelná v herním světě, nebo odemykat zamčené dveře (a který je krásně poplatný dobovým představám včetně ICE a dost mi ve dvojce chyběl).

Hra obsahuje několik různých inventářů (zvlášť funguje limit na sedm nesených zbraní a zvlášť limit na 14 obecných předmětů typu záložních baterií) a opět v duchu cyberpunkových klasik nechybí ani sedm druhů stimulantů (např. uzdravování, detoxikace, berserk), z nichž některé mají dokonce vedlejší účinky. Jistý způsob vylepšování postavy se neděje pomocí získávání zkušeností, ale nacházení lepších verzí hardware (např. svítilna, štít, infravidění nebo jump jets) a které se při prvním nalezení stanou pevnou součástí GUI. GUI je částečně konfigurovatelné, takže není problém promítat vlevo dole mapu nejbližšího okolí a vpravo mít podrobné informace o aktuálním předmětu (nejčastěji zbrani, ale dává to smysl i u některých, které jsou součástí zápletky).

System Shock obsahuje celkem deset levelů, mezi kterými je možné (a často i nutné) procházet tam i zpět (ať už z důvodu dobíjení zdraví či energie u speciálních stanic, tak z důvodu zápletky). Design levelů patří k tomu absolutně nejlepšímu, co kdy kdo ve hrách vytvořil. Z uměleckého hlediska je jednička (narozdíl od dvojky, která je také geniální, ale z uměleckého hlediska a leveldesignu dost jiná) zcela poplatná tehdejší představě o cyberpunku, není problém narazit na řadu téměř surrealistických místností s šikmými či lomenými stěnami a barevná paleta často nešetří jedovatě fialovou či ostře červenou. Stran leveldesignu zase není problém narazit na chodby či můstky, vedoucí nad sebou (úroveň osm je vysloveně vertikální). Krom výše zmíněných kódů či přístupových karet je také třeba ničit všudypřítomné kamery a počítačové uzly (snižuje to úroveň security, do některých dveří se nelze dostat, dokud v dané úrovni security neklesne pod určitou hodnotu). Hra sice obsahuje respawn nepřátel, ale je opět vyřešen tak, že do hry skvěle zapadá (hráč se může také znovuoživit a z nepřátel padají náboje a další předměty).

Na System Shocku se velmi obtížně hledají jakékoli chyby. Detaily, které by bylo možné vytknout, jsou zadupány do země mnohostrannou genialitou, díky které se jedná o skutečně legendární skvost, inspirující pokračovatele už doslova několik dekád.

Pro: nastavování obtížnosti, práce s inventářem, leveldesign, cyberspace

Proti: nic

+35
  • PC 100
Bola to niekoľko rokov najlepšia hra aká kedy bola vyrobené na akýkoľvek počítač (či konzolu). Potom prišiel System Shock 2 a bolo vymalované :-).

Ani neviem čo sa ešte dá napísať, čo by už milión krát nebolo úpovedané... Úžasné, geniálne, suprové, hyper-mega-ultra-špeci-špeciál-vymakané...... V podstate nič zmysluplnejšie sa ani povedať nedá.

Túto hru prechádzam pravidelne každý rok-dva už od 1994, takže ju poznám do podrobností. Naposledy som už dospel k tomu, že som si po dlhom odkladaní tejto voľby nahodil PLOT 3 - teda časovo obmedzená hra, už som sa k tomu odhodlával dlho a vždy som ucukol ale nakoniec mi to vyšlo.

Musím povedať, že to nebolo ani zďaleka tak problematické ako by sa mohlo zdať. Pri asi tak 98-99% explorácii povrchu všetkých levelov som hru dokončil v čase 5:13:03 takže obavy že človek musí stále len ísť dopredu a nemá čas na exploráciu sú len plané obavy. Sám som taký výsledok nečakal, ale je to realita. Akurát pri hraní som bol stále v napätí a nerobil som niektoré veci, ktoré som si mohol bez obáv dovoliť pri nečasovanej hre. Hlavne sa jednalo o chodenie do levelov s regeneračnou jednotkou (level 1 či R a potom 7) keď som bol na pokraji smrti. Bál som sa, že tým stratím moc času a potom nestihnem koniec tak som sa nikdy nevracal kvôli liečbe. Výsledok bol iba ten, že namiesto 120 lekárničiek (malých medkitov) ktoré mi vždy zostali na konci hry mi ich pri časovanej hre zostalo asi 20. Taktiež veľkých aid-kitov som mal o niečo menej... ale ináč pohoda. Vzhľadom na to, že mi ešte na konci ostali skoro 2 hodiny času tak je vidieť, že som si mohol dovoliť aj chodiť sa doliečovať.... ale kto to mohol dopredu tušiť že.

A tak mi ostala už len posledná výzva - dohrať to na maximálnu obtiažnosť 3-3-3-3. Neviem či sa na to odvážim, lebo je mi jasné že to musí byť riadne peklo a loading show prvého stupňa, ale uvidím možno jedného dlhého zimného večera odvahu nájdem.

P.S.
Kto nedohral System Shock aspoň 5 krát, je totálny ignorant a hráčska nula :-))).

Jo a ešte, čo je na tejto hre úplne geniálne spravené je začiatočná voľba obtiažnosti, kde sa pomocou nastavení 0 až 3 v rôznych kategóriach dajú z tejto hry urobiť prakticky 3 hry s úplne odlišným gameplay. To je úplné nevídane a dodnes neprekonané asi. Škoda že sa nikto týmto neinšpiroval a nestal sa z toho štandard.

Pro: Všetko, Možnosť zahrať sa na Vogonskú demolačnú flotilu a zničiť Zem rukou hráča :-) Laserom. Dokonale prepracovaná voľba obtiažnosti.

Proti: Neviem, asi nič čo by stálo naozaj za reč. Ak tejto hre niečo vytknem tak potom akúkoľvek inú musím zadupať do zeme :-0.

+26
  • PC 100
A tak jsem se pustil po dohrání většiny klasik z ranku FPS do jedné z těch největších, nejúžasnějších a zároveň nejsložitějších - System Shocku, která na 100% patří do mé Top 10. Přesto na rozdíl od spousty jiných her jsem System Shock dohrál pouze jednou někde ve 20 a už se k němu nikdy nevrátil. Pokusy to byly, ale vždycky mě spolehlivě odradilo naprosto šílené ovládání a grafika.

Enhanced Edition tohle částečně řeší - přidává totiž lepší rozlíšení. I tak je grafika opravdu obstarožní a dnes již nic extra. Ale garantuju, že v zápalu boje si toho ani nevšimnete. A ovládání? Enhanced Edition přidává klasické FPS ovládání WASD a mouselook, ale i tak budete muset hodně kouzlit, protože spousta menu a podmenu se ovládá myší, což v zápalu boje například znamená vypnout mouselook, dobít zbraně, zapnout vylepšení a znovu zapnout.

Příběh je jednoduše geniální. Jako hacker, který byl 6 měsíců v kryospánku se probouzíte na vesmírné stanici Citadela. Její umělá inteligence Shodan se zvláznila, za pomocí virů proměnila část posádky v mutanty, zbytek v roboty a Vy se musíte probít 9+1 patrem a zatnout ji tipec. V průběhu hraní nacházíte spoustu logů, dat a zpráv od lidí, co nedávno zesnuli, nebo ještě bojují svůj marný boj a sledujete do detailů úroveň šílenství Shodan. Ta se pokusí několika způsoby zničit Zemi, což musíte zastavit v brutálně složitých a často i nefér adventurně/akčních úkolech.

Ano kdo by čekal jen 3D akci, spletl by se. System Shock je mix RPG, adventury a 3D akce. Základem je samozřejmě boj s veškerou cháskou, co se potuluje (a bohužel i respawnuje) na lodi. Ať už jsou to roboti či mutanti, k zemi snadno nepůjdou a i když jejich inteligence je na nule, výdrž, odolnost a nedostatek nábojů to spolehlivě kompenzuje. Na každého platí navíc trochu něco jiného.

Zbraní máte přehršel a poberete jen pár ale i tak ty nejlepší kousky přijdou až na konec. Je je tu několik verzí blasterů a energetických zbraní, které Vám ale žerou energii a proto musíte nosit spoustu baterek či vědět kde jsou energetické stanice. A pak jsou tu pistole, pušky až po parádní samopal, do kterých zase hledáte náboje. Což znamená prošmejdit každý kout a obrat každou mrtvolu. Díky upravenému ovládání není problém se trefit, ale problém je, když Vás nepřátelé obklíčí a trefí se první :) Aby toho nebylo málo, tak máte x typů granátů (osobně jsem je moc nevyužil), či spoustu stimulantů které zlepšují vlastnosti.

A ve hře je toho mnohem mnohem více. Budete sbírat a vylepšovat hardware, který Vám dost pomůže (štít, radiační oblek, noční vidění, lampa, skákací boty atd..). Budete hackovat zámky ve dvou minihrách. U zbraní budete přepínat druhy nábojů nebo výkon energie. Sbírat záznamy, číst emaily a získávat přístupové kódy. Ničit kamery a počítačové servery, dokud úroveň zabezpečení nedosáhne 0% - čímž se otevřou některé dveře. V každém kole najdete stanici, kterou když přepnete, tak Vás po smrti nepromění v cyborga, ale oživí. Pak je tu cyberprostor, kde plujete, ničíte ochranné programy, sbíráte data, otevíráte zámky a samozřejmě získáváte i lepší software pro pohyb v něm.

To vše v obrovských kolech, ve kterých se díky fantastické automapě perfektně vyznáte. Do automapy si navíc můžete čmárat poznámky, abyste věděli, kam se vrátit pro zatím neotevřené dveře či pro úkol, který lze splnit později.

Celou hrou se prolíná pár úkolů, které občas vyžadují cestu přes několik pater a především sbírání a správné použití předmětu na správném místě. Úkoly jsou ve stylu starých adventur, včetně jejich neférovosti šestimístný kód rozesetý po 6 patrech, nutnost použít lidskou hlavu na skener.

Je toho opravdu neskutečně moc a na rok 1994, kdy 3D akce byly stále ve stylu najdi 3 klíče a exit je to mazec, co tvůrci dokázali. On System Shock je vnitřkem spíše dungeon v kabátu 3D střílečky a ta komplexnost spoustu lidí odradí, aby to vůbec zkoušela hrát. Dnes už to na mě tolik nepůsobí, ale pamatuji si absolutní nadšení tehdy při prvním hraní. A i teď když jsem umíral s nedostatkem zdraví, nábojů či v některých z mnoha pastí Shodan jsem zatnul zuby a těšil se, až ji konečně nakopu prdel. Za mě 3D akce a hra roku 1994.

Pro: Příběh, prostředí, neskutečné kvantum možností, mix několika žánrů.

Proti: Grafika už dnes neohromí.

+24
  • PC 95
Ticho... mrtvolné ticho... to je první věc, které si všimnete, když se v Citadele probudíte. Druhá věc, která vás praští do očí je smrt. Smrt, která má mnoho podob, ale jen jedinou tvář. SHODAN. Nejkrásnější záporák, jakého kdy počítačové hry daly světu. umělá inteligence, kterou nejde nenávidět, i když se vás snaží zabít na každém vašem kroku. (a že se jí to někdy daří až až)
System Shock je výborná hra, která se skvěle hraje. Prozkoumávání jednotlivých pater je strašidelné, bojování s nepřáteli napínavé (a téměř neviditelní mutanti jsou mrchy největší), poslouchání audiologů a zjišťování "co se sakra vlastně stalo" je zážitek... ale nejúžasnější pro mě je, že hra dokáže na hráče přenést ten pocit někoho, kdo je sám v těžce nepřátelském prostředí a chce jenom utéct jedno kam, hlavně když co nejdál. Jenže mu něco pořád staví do cesty téměř nepřekonatelné překážky.

Pro: SHODAN, atmosféra strachu

Proti: V Citadele vás nikdo neuslyší křičet

+21
  • PC 95
Před a během vánočních svátků jsem z neplánovaných (zdravotních) důvodů zůstal trčet doma na neschopence a tak jsem si střihnul znova System Shocka. A protože jsem stále plný dojmů z hraní, rozhodl jsem se napsat o této hře komentář.

Jelikož jsem System Shocka už dříve několikrát dohrál, rozhodl jsem se jako starý hráčský kozák nastavit laťku nejvyšší a začal hrát na maximální obtížnost. Brzy jsem však této volby začal litovat. Nejenže nepřátelé byli početnější a tužší, ale přišli mi také mazanější.

Také omezený časový limit se zcela neslučoval s mým způsobem hraní, protože jsem nechtěl vynechat žádné nezmapované místečko na mapě a úmyslně vyhledával všechny skryté místnosti.

Proto asi v polovině druhého patra padlo těžké rozhodnutí, že začnu hrát od znova, na střední obtížnost. Této volby jsem později nelitoval, protože na nejvyšší obtížnost jsou otravní Hoppeři neskutečně tuzí (skolí je až dva výstřely z Magpulse či nespočet teflonových kulek z pistole) a v úrovni reaktoru jich bylo na můj vkus nechutně mnoho. Což - hlavně v počátcích hry a s minimální výzbrojí - je peklo.

Hra ani po tolika letech neztrácí své kouzlo. Hratelnost je naprosto skvělá. Příběh a děj hry je IMO geniální. Umělá inteligence stanice Citadel, která se jmenuje SHODAN, je stále tak démonická a zákeřná, jak jsem si ji pamatoval.

K tomu všemu se lze vybavit (na tehdejší dobu vskutku nevídaným) arzenálem zbraní (uspávací šipky, pistole, pušky, samopaly, různé paprsk-o-mety, granátomety, laserový meč, asi šest druhů granátů...), nacházet a instalovat si různá hardwareová vylepšení (velice užitečný energetický štít, noční vidění, antigravitační brusle...) a v neposlední řadě se můžete ládovat drogami, které vám např. umožní lépe vidět ve tmě, zrychlí vaše reflexy nebo pomůže řešit puzzle.

Během mého herního řádění, v rozlišení 640 x 480 px, mi ani trochu nevadilo, že nepřátelé jsou jen sprity a nikoli reálné 3D objekty (těch je ve hře jen velice málo - VR terminál, dobíjecí energo-stanice a nějaký ten nábytek) a že textury na stěnách a na podlaze jsou ve velice bídném rozlišení (tuším, že jen 128 x 128 px), ani to, že na ovládání je potřeba si zpočátku zvyknout (někomu může pomoci mod, který hře přidává mouse-look).

Abych to shrnul - hrát System Shock je i v roce 2012 neskutečná zábava a zastaralé technické provedení hry jde stranou, jakmile SHODAN promluví...

PS. Remember to salt the fries!

Pro: děj, hratelnost

Proti: zastaralé technické provedení a ovládání může odradit

+20
  • PC 95
K téhle hře jsem měl zezačátku vzhledem k jejímu stáří docela skepsi. Nejvíc jsem se bál na dnešní poměry šíleného ovládání. Tehdejší revoluční pokus o mouselock vyšel jen tak napůl. Kromě směrovek se tady myší ovládá všechno ostatní. Rozhlížení dost krkolomným způsobem. To naštěstí změnil Enchanted Edition. Pohrával jsem si předtím z myšlenkou, že bych přešel rovnou na dvojku. O hodně bych přišel.

Hra je to totiž chytlavá a hodně zábavná až skoro návyková. Zábavné prohledávání skvěle nadesignovaných map. Díky možnosti udělat si poznámky v mapce se ani nedá ztratit. Díky stále plynoucímu dějí vždycky víte, co máte dělat. Na tu dobu nevídané množství zbraní a vybavení. Myslím na poměry FPS. Tady poprvé přemýšlíte, kterou zbraň si necháte. Poprvé se díváte do kamer. Poprvé skákáte, plazíte se nebo lzete po žebřících.

Tady dělali hráči spoustu poprvé. Na roboty platí jiný kvér, než na živé bytosti. Mezihry při otevírání zámků připomínají hodně Bioshock. Házení granátů. Nechci se plést, ale do té doby to jinde snad nebylo. Nápad s virtuální realitou je taky dobrý. Jeho zpracování mě ale zoufale nebavilo. Stejně jako hudba, která mě vyloženě rušila. Ze začátku mě rozčiloval i silný respawn. Ten je naštěstí jen v některých místech.

Hra vypráví skvělý příběh. Má to atmosféru. Má to cíl. Díky tomu to skvěle odsýpá. Adventurní hádanky nejsou vůbec rušící. Trochu jsem se jich bál. Byly to ale neopodstatněné obavy. Na konci mi bylo skoro až líto, že to skončilo. Nečekal jsem, že se mi to ještě stane u takhle staré hry, kde u většiny hráčů v jiných případech už pracuje spíš nostalgie.

Pro: atmosféra, příběh, hromady nových nápadů a postupů, design, mapka, prozkoumávání, vybavení

Proti: zpracování virtuální reality

+17