Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS5 85
Survival her moc nehraju, ale když už se do nějaké pustím, většinou ji vytěžím (pun intended) do mrtě. Nevím, jestli to tak mám jenom já, ale i když si plně uvědomuju technické nedokonalosti a chybky v mechanismech, tak mě většina survivalů vždycky na pár dní totálně pohltí a nemůžu se od nich odtrhnout, protože se pořád objevují nová místa k prozkoumání, nové recepty k výrobě, a hlavně: támhle do tý díry jsem ještě nevlezl. Ne jinak to bylo se Subnauticou, kterou jsem doteď v knihovně už pár let přehlížel.

Velká škoda, musím uznat. Hraní mě opravdu bavilo, těžko se mi hra odkládala i po dlouhých herních večerech a prakticky hned se chystám na Below Zero, ať to stihnu, než vyjde Elden Ring. Chtěl bych rozepsat, co konkrétně se mi na hře líbilo, ale nějak nevím kde začít. Je to prostě klasický survival, který spoléhá na to, že vás zaujme svým světem a vzbudí ve vás přirozenou chuť prozkoumat naprosto všechno, podívat se pod každý kámen a jako trpaslíci v Morii, spouštět se hlouběji a hlouběji, dokud vám Durinova zhouba nepožvejká ponorku. Zážitku hodně přidává příběh, který je naštěstí zajímavý a taky dobře dávkován skrz náhodné databanky, skenování okolí a živočichů a fragmenty palubních deníků a ztracených vysílání. Pokud o něj nemáte zájme, můžete ho v klidu ignorovat... byla by to ale škoda. Nabízený svět k prozkoumání je poměrně pestrý, i když do rozlohy ne tak velký, jak bych čekal, ale zajímavý, tajuplný a velmi dobře vypadá. Podíváte se do vraku vesmírné lodě, projdete se po ostrově, navštívíte mimozemské stavby a obří komplexní jeskyňový systém. Graficky je hra řekl bych celkem pěkná, neurazí ale asi ani neoslní. Tak jako tak, pro mě grafika nikdy není nijak zvlášť důležitým kritériem.

I když je můj dojem ze hry velmi pozitivní, mám taky hodně připomínek, které by měly pro úplnost zaznít. V první řadě technický stav konzolové verze. Hra velmi trpí na malou dohlednost, kdy se obří ostrov renderuje teprve 250m od vás na místě, kde před chvílí byl jen vzduch a trocha mlhy. I přes to vás při rychlém pohybu potká velmi pochybný framerate, a to i na PS5. Na druhou stranu, ještě jsem nehrál survival, co by s tím problémy neměl. Možnost přeprogramování tlačítek ovladače byla super do doby, než jsem zjistil, že po přeházení tlačítek nemůžete používat dotykové obrazovky, samozřejmě přesně ve chvíli, kdy mi skupinka leviathanů cupovala ponorku na hovna, a hasicí zařízení se ovládá - hádáte správně - dotykovou obrazovkou. Taky česká lokalizace trošku kulhá. Zvlášť když je třeba jeden kompas přeložený, a druhý ne. S jako sever nebo S jako South už je docela rozdíl. Vadila mi absence mapy nebo alespoň katalogu biomů s řazením fauny a flóry, systém poznámek, souřadnice, cokoliv, co by usnadnilo navigaci a zpětné dohledávání potřebných surovin nebo vchodů do podzemních systémů. Ve hře jsou sice alespoň bójky, které musíte vyrobit, umístit a pojmenovat, ale je to žalostně málo. I když jsem si ke konci hry mapu pamatoval, stejně mě sralo hodinu bloudit po útesech a hledat jeden konkrétní keř, protože k tomu jsem bójku fakt nedal. Nejhůř u mě are narazila kosa na kámen v náhodně rozmístěných databoxech s plány pro stěžejní vylepšovací stanice, které musíte nejdřív najít, abyste zjistili, že můžete nějaké vylepšení vůbec vyrobit. V mém případě jsem strávil 18 hodin ve hře, aniž bych si to vůbec uvědomil a pachtil se se základní výbavou, se kterou hra vlastně ani nejde dohrát. Takhle důležitá věc má být spojená s příběhem nebo defaultně v základně/ponorce, a ne ponechaná náhodě – to považuji za největší přehmat.  

Na závěr zvířátko, skoro doslova. Naposled jsem se pozastavoval na ratingem FFVII:Remake a stejně tak mě zaujal rating Subnautiky, ale s opačným extrémem. Je pravda, že ve hře není skoro žádné explicitní násilí, žádná krev, žádné nadávky... ale nevím, jestli budete chtít platit za sezení s terapeutem pro své 7 leté děti, které v jednu chvíli hrají roztomilou hru s rybičkama, a o moment později na ně z temnoty příkopu vyletí s godzilím řevem rozevřená tlama obřího leviathana. Sám jsem si párkrát málem střelil do trenek.

Pro: Atmosféra, příběh, cesta na Naboo skrz jádro planety, docela horror

Proti: Framerate, dohlednost, systém upgradů, docela horror pro děti

+21
  • PC 90
Hru jsem v early accesu a ani v době po vydání prakticky nezaregistroval, poprvé jsem si jí opravdu všiml, když ji Epic rozdával zadarmo a "nastartoval" svůj klient, tam jsem si jí nekoupil, ale zjistil jsem si o hře základní info a mrknul na video a řekl si, že by mě to mohlo bavit a v budoucnu si Subnauticu zahraju. Ta doba přišla letos a opravdu jsem se těch více jak 50 hodin bavil, protože...

Subnautica je něco, co v této podobě a survival žánru chybělo. Nádherný mořský svět cizí planety, který postupně odhaluje svá tajemství, a to vždy, když hrozí, že by se mohl dostavit stereotyp, to neumí každá hra. Systém craftění je taky příjemně jednoduchý, prostě člověk sbírá, co kde najde (na začátku hry, pak už si vybírá) a pak to taková šikovná mašinka přetvoří na téměř cokoliv, co je zrovna potřeba. S tím souvisí to, že je nutné hledat různé kusy z mé lodi, která na planetě ztroskotala a ty naskenovat, aby se vědělo, z čeho se daný předmět dělá. Skener je vůbec to nejlepší na celé hře, skenováním fauny, flóry, kusů lodi, ale i různých artefaktů se do velké míry člověk dozvídá o světě kolem sebe a jeho zákonitostech a historii. Takové encyklopedické texty mám ve hrách rád, tady je ten pocit ještě lepší, protože si ty informace musí hráč sbírat sám. Další skvělý prvek, když jsem se už trochu rozkoukal a sesbíral množství různých surovin, je tvorba základny, je libo udělat si pěkný pokojíček s výhledem na mořský příkop, nebo místnost pro pěstování plodin a tvorbu pitné vody, nebo třeba obří akvárium, kde se dají chovat a pozorovat tvorové, kteří se vylíhnou z nalezených vajíček, nebo si vytvořit dostatečné technické zázemí na průzkum planety? Všechno tu jde a všechno je velmi intuitivní.

Pak tu jsou různé události, které v prvních dnech a týdnech situaci ještě zhorší výbuch Aurory, sestřelení záchranné lodě Sunbeam a hlavně infekce, kvůli které se to všechno kolem děje. Jak jsem se postupně vydával dál a dál, tak mi rostlo sebevědomí, že to bude v pohodě, budu sbírat suroviny, pak pro mě někdo přiletí, nebo nějak stluču raketu a odletím si po své ose někam domů, ale tak jednoduché to samozřejmě není. Když jsem narazil na první obrovské živočichy, tak to byli ti největší dobráci na planetě a dokonce jsem na ně "nasedl" a nechal se unášet do neznáma, ale pak to začalo, objevil jsem další velké tvory, kteří přátelští nebyli a ještě přitom strašně strašidelně řvali. Do toho konečně přilétala záchranná loď, takže jsem byl pořád optimista, ale planeta jí prostě sestřelila, to jsem opravdu koukal s otevřenou pusou a definitivně zjistil, že budu muset něco dělat :) Postupně jsem si vytvořil ony 3 ikonické stroje, které mi dovolovaly průzkum ve větších hloubkách a více nebezpečném prostředí. Moje ponorka Cyclops, jménem Potápka, mi ze začátku přišla velmi neohrabaná a zbytečně žravá, co se spotřeby energie týkalo, ale nakonec to byl nejlepší druh na mých cestách do obrovských hlubin. A v těch hlubinách už hra opravdu nebyla tak milá jako kolem hladiny, tady už to bylo regulérní peklo jak někde v Diablu, nebo Doomu, to je další klad hry, protože dokáže střídat prostředí i vlastní gameplay a pořád je to dostatečně uvěřitelné. Ale za ten filozofický a metafyzický konec to stálo, ten se také povedl. Jen mě pořád hlavou vrtá otázka, proč ta rasa, která zřídila nad planetou karanténu a sestřelovala lodě jednu za druhou, nedala na oběžnou dráhu nějaké varování, že se na planetu nesmí lítat? Takhle umřelo plno neinfikovaných bytostí a my všichni jsme to museli jako hráči vyřešit :)

Je pro mě trochu s podivem, že neznámé malé studio dokázalo stvořit hru, která nejen vypadá, ale i skutečně je, jako hra od světového studia s obrovským rozpočtem, ale asi to jde, když jsou nápady, chuť a ambice. Pro mě to byl letos nejlepší herní zážitek. Už se těším na Subnautica: Below Zero , i kdyby to mělo být úplně stejné, tak si to určitě užiju.

Pro: potápění, skenování, průzkum, craftění, relax, survival, tajemství, encyklopedie

Proti: občasné bugy, Cyclops hrozně žere energii

+26
  • PC --
Subnauticy jsem se z počátku dost obával. Myslel jsem si, že se jedná o nějakou podmořskou bitvu a akční lovecký simulátor. Jak to tak bývá, tak jsem se mýlil. Jedná se o kvalitní a pohodovou hru. Nakonec jsem si odpočinul a uvolnil a užil si takovou krásnou chill hru. Děkuji vývojářům.

Pro: otevřený svět, příběh, pohodová hra

Proti: optimalizace, intentář

+6 +7 −1
  • PC 85
To si takhle jednou spadnu na mimozemskou planetu, s rozbitou hubou vylezu poklopem, abych se nezakuckal z hořícího čínského vybavení, odhrnu párek létajících rejnoků a ... užiju si jednu z nejvíce pohlcujících her, které jsem za posledních 5 let hrál.

Když jsem začal mít sucho v krku a vypil si posledních pár flašek Poděbradky, došlo mi, že asi nastanou krušnější časy. Kolem sice vody spousta, ale akorát tak slaná na špagety a stopro bych z toho jen dostal hnačku. Nu, zakousnu se do ryby, co vypadá jako měch pro cyklisty a jedeme dál. Soudě podle okolí a té hořící lodi jsme asi na Hawai nedoletěli. Tak kam jsem to ksakru takhle snožmo zapíchnul?

Tak na to bude potřeba postupně přijít. A co vám budu povídat, i když je příběh Subnauticy docela jednoduchý, jeho postupné dávkování a odhalování prostřednictvím hráčova progresu je mistrně poskládané. Ostatně, jak byste mohli přeskočit k podstatné a volně dostupné části hry, která se nachází stovky metrů pod mořem, když začnete polykat andělíčky po třiceti vteřinách?

Když se to tak vezme, i herní mechaniky jsou tuze jednoduché, ale popravdě, v jednoduchosti tkví krása. Celá Subnautica je o craftění všeho možného i nemožného a jediné, co vás limituje, je dostupnost té které suroviny. Celou dobu se to opakuje; najdi, postav si něco odolnější, zkoumej dál. A proč že to je přes tuhle jednoduchost tak extrémně zábavné?

Subnautica je pohlcující. Vcucne vás jako černá díra a dostanete se z ní teprve, když ji dohrajete (ehm, já za 2 dny a 6 hodin čistého času). Ono je totiž něco krucinál fagot strašně přitažlivého na tom, že vězíte uprostřed oceánu, kus od vás hoří loď a vy se snažíte nechcípnout žízní nebo hlady. A když teda nechcípnete, začnete se potápět a chcete se potápět čím dál tím hloub...

Až se dostanete na místa, která jsou prodchnuta závanem teroru. Myslím tím nefalšovaný teror, strach z neznámého, kdy vám mozek nonstop říká, že vás něco pozoruje. Předesílám, že podvodní život je ztvárněn naprosto fantasticky, je to prostě vybudovaný ekosystém; jak kdybyste hráli Avatara pod vodou. Ale teprve ta kombinace grafiky a atmosferického soundtracku s vámi zatočí jako Dežo s kolotočem. Čím hlouběji jste, tím bizarnější jsou životní formy. Designéři si dali sakra záležet, aby za vámi v 1000 metrech zůstával proud hnědého inkoustu. Mrk, mrk.

Po chvále musí přijít taky kritika. A ano i tady má své místo. V téhle hře všechno děláte sami. Nevytvoříte si s pomocí bójek mapu? Budete bloudit. Nezapamatujete si, kde číhá nebezpečí? Umřete. Neuděláte si zásoby surovin? Jste odsouzeni k neustálému pachtění. Z toho všeho mi na konci vadilo to pachtění. Za ostatní si můžu jen a jen sám, ale po šedesáté už vám přijde úmorná ta půlhodinová cesta, na které i tentokrát zabloudíte. Přiznám se, že jsem na konci cheatoval, jinak by mi závěr trval ještě o 4 hodiny déle. Jo a suchozemské prostředí by mohlo dostat trochu více péče. Působí oproti hlubinám strašně odfláknutě (vyřeší Subnautica: Below Zero).

Závěrem: kdybych si mohl vymazat paměť a zažít tak znovu fascinaci promyšleným podvodním světem a snahou o přežití, okamžitě to udělám. Ten pocit, když se nad vámi zavře hladina a paprsky světla tak nějak přestanou stačit na osvětlení okolí, ten je neuvěřitelný. Čekání za skálou, než to, co vydává ty ohlušující zvuky, odplave... Jo, tohle je vážně zážitek. Připravte se, že jestli tuhle hru spustíte, nebudete před spaním přemýšlet nad prací, ale nad ideálním plánem vaší základny.

Beze srandy, zahrajte si to!

Pro: Pohlcující svět, pohlcující grafika, pohlcující soundtrack, jedinečná atmosféra, opravdový boj o přežití

Proti: Nadvodní svět je slabší, tak trochu stereotypní mechanika neustálého těžení

+25
  • PC 95
Doloval jsem příliš hluboko a příliš chamtivě. A tak jsem se osmdesátého dne střetl pod kořeny oceánských hor se strašlivým zlem a seznal, že hlubina se měla stát mým vodním hrobem.
Nebojte, tomuto osudu jsem unikl!

Na Subnauticu jsem si brousil ploutve dlouho a konečně přišla vhodná chvíle, abych se do ní mohl taky ponořit. Ponor to byl vskutku hluboký a v rámci žánru ji okamžitě torpédoval až k samotné hladině mých oblíbených her.

Úvod hry se s ničím nemaže. Padáte v záchranném modulu, mateřská loď exploduje, kus šrotu vás majzne do hlavy, ztratíte vědomí a pak se zas probudíte, ale jste v mokrém pekle a pomozte si. Proč loď vybouchla? Kolik dalších přežilo? Přijde nějaká pomoc? Jak tady přežiju? Dostanu se odsud někdy? Na tyto a další otázky si hráč musí najít odpověď sám a je to zajímavá část příběhu, jehož postupně odkrývané tajemství mě dokázalo spolehlivě zaujmout od samého začátku a zároveň jej dávkovalo způsobem, který na mě netlačil a vlastně se tvářilo, jakoby tam ani nebylo. Anebo…?

Již první fáze započatého průzkumu odhalila nejhezčí části okolního mořského dna, protože grafický skafandr hry je opravdu nádherný. Všude něco barevného plove a roste, voda hýří nepoznaným životem, po dně se třepotají odlesky hladiny a odevšad se kromě bublání ozývají všelijaké skřeky a hrčení místních zviřátek. Jelikož hraju na survival, tak moc daleko bez kyslíku nedoplavu a dokonce brzo poprvé umřu na nějakém podivném ostrově kvůli nedostatku pitné vody. Takže změna plánu; jdu si zajistit životní potřeby, usadím se a začnu vpravdě mimozemský život v tomto novém kupadlišti, přičemž jediným společníkem, co zároveň pořád nemlčí jako ryba, je můj osobní digitální asistent (PDA), jenž mi uklidňujícím, atraktivním hlasem digitální ošetřovatelky dokáže i v kritické chvíli upřímně naznačit, že za chvilku umřu.

Základní mechanika je jednoduchá. Musím nahromadit nejrůznější materiály, aby mi z nich fabrikátor vyrobil základní věci k přežití a lepší věci na výrobu větších zařízení. Většinu materiálu najdu v bezprostředním okolí. V druhé půlce hry už budu potřebovat větší páky, abych se dostal do míst, kam jsem dřív nemohl, a dobral se ke zdroji, jenž nikde jinde není. A mezitím prozkoumávám stopy po ostatních přeživších a sbírám nejrůznější indicie k rozluštění toho, oč tu doopravdy plave. Vlastně mě v půlce hry napadlo, že hra přistupuje k hráčovi úplně stejně jako Breath of the Wild. Hra mě nikam netlačí, ve všem mám volnou ruku. Vyrábím předměty nebo se věnuji stavbě základny (základnu jsem začal doopravdy stavět, až když jsem se k ní vrátil po dohrání hry, do té doby jsem si vystačil jen se dvěma základními obytnými prostorami).

Asi největší zvědavost jsem pociťoval kolem přítomných živých bytostí a pokaždé, když jsem viděl nějakou novou, nadšeně jsem k té roztomilé radosti plaval, abych si ji mohl oskenovat. Zarazilo mě, když na mě začaly ty zatracené bestie útočit. Dokonce na mě čelně útočily i ty úplně největší, což je zvláštní, protože na Zemi přece ani ty obrovské záměrně na člověka neútočí. Internet mi posléze poradil, že se jim mám vyhýbat. Ale to už jsem měl vyrobenou termokudlu a jisté speciální dělo, takže jsem si pomstu nenechal ujít a brzy jsem přispěl ke snížení biodiverzity v oblasti. Ještě mě poněkud mrzí, že jsem nikde neviděl žádné želvovité tvorečky, tento nedostatek jsem opravdu oplakal.

V souvislosti s předchozím mě trochu překvapuje, když někde čtu o hororech, ale přitom je hra naopak nezvykle uklidňující a neuvěřitelně relaxační. Projížďky či procházky v mých dopravních prostředcích jsem si opravdu užíval a na každou cestu za materiálem jsem se vysloveně těšil (přepravní moduly od nejmenšího po největší jsem pojmenoval Squirtle, Wartortle a Blastoise, jelikož jsem v nich viděl příhodnou evoluci) a v druhé části hry jsem přemístil základnu přímo nad Škvíru.

Celkový dojem nicméně lehce sráží pomalé vykreslování prostředí a bugy. Hlavně pohyb a ukládání pozice v Prawnu dělají největší neplechu. Prawn se mi několikrát zasekl při pohybu v mimozemské teplárně a jednou při zaparkování v garáži. A podle toho, co jsem se pak o něm dočetl při řešení problémů v diskuzích, jsem pak raději ukládal pozice mimo něj ve vodě. Ale jinak na něj nedám dopustit, jelikož i jen svým obyčejným vrtákem se dokáže bránit všemu, co se hýbe.
Další bug jsem poté zaregistroval při stavbě rozšiřující se základny ve chvíli, kdy jsem se chtěl zbavit vylíhlých tvorů z chovné nádrže. Totiž, osvojil jsem si zvyk vypustit zvíře ven do oceánu a aby mi tam nepřekáželo, tak jsem ho pokaždé odpálil repulzním dělem kamsi do dálky, načež se už nevrátilo. Jednou jsem takhle vypustil dalšího stalkera, jenž zrovna ve chvíli odpálení chytil do tlamy moji kolem proplouvající skenovací kameru, načež s ní odletěl kamsi k hladině, kde jsem ho ztratil z dohledu a zapomněl na něj. Po dvou dnech hraní jsem ho náhodou uviděl z vršku výtahu a zjistil jsem, že je zaseklý na hladině a sice se pořád pohybuje jako delfín, ale nemůže odtamtud pryč. A tak jestli nezemřel, tancuje tam s mojí kamerou v tlamě dodnes.

Jinak stavění základny je suprová věc (zkusím se podělit o celkový pohled). Škoda, že hra nemá nějaký sociální online prvek, kdy bychom si tam mohli pozvat ostatní hráče a oni by třeba mohli i napsat nějaký vzkaz do veřejného guest booku v PDA.

Tolik asi k základům hry. Mohu zmínit, že finále je vskutku emotivní a zároveň humorné a nelituju ani trochu, že jsem si Subnauticu zahrál. Těším se na dvojku jako ta explozivní rybička.

PS. Můžete mi někdo poradit, co používáte na natáčení toho herního videa? Chtěl bych si natočit jeden průchod základnou pro kamaráda, ale nějak v tom plavu :)

EDIT: Díky všem za rady! Nakonec jsem to vyřešil tou windowsáckou vymožeností a šlo to kupodivu bez větších obtíží.

Pro: Mimozemský oceán; velká biodiverzita; sbírání materiálu; tajemné cosi; potápění; relax; rozumná délka.

Proti: Občas bugy s Prawnem; pomalé vykreslování prostředí; chybí želvičky; too much water.

+36
  • PC 85
Skvělá hra. Zabrala mi 114 hodin. Takže i s tím, jak jsem bloudila mi nevzala kus života, ale dala se dohrát. Musím se ale přiznat, že bez tutoriálů by mi asi trvalo dohrát ji déle.Skvělý příběh, hororová atmosféra se střídala s idylickými sluncem prozářenými mělčinami. A miluju ten soundtrack. Občas ale měla hra problém s renderováním prostředí. A nejvíc mě naštvalo, když jsem si uložila stav hry uvnitř Prawnu v lava castle a po načtení to byl horor. Prostředí nevykreslené, průhledné textury, Prawn se nedal ovládat. Nepomohly restarty, ani přeinstalování. Musela jsem se nechat zabít, Prawn postavit znovu, protože zamrzl někde ve zdech, a dostat se na místo podruhé. Zmařené hodiny.
Podmořské prostředí bylo nádherné, ale to ostrovní nic moc. Celkově ale hru doporučuju, skvělý zážitek.

Pro: místy až hororová atmosféra, příběh, čeština, objevování, hudba, výroba přístrojů a stavění, krásný podmořský svět

Proti: fatální selhání načítání uložené hry v některých prostředích, nehezká grafika na ostrovech, někdy nedodělané textury

+22
  • PC 95
Když jsem byl malý, přál jsem si být potápěč. Líbily se mi bubliny a kruťácky vypadající neopreny s dýchacími přístroji. Potom jsem k vánocům dostal obrázkovou encyklopedii potápění a když jsem viděl co vše v moři žije za zvířátka, už jsem potápěčem být nechtěl… ani kdybych mohl dělat bublin, že by mě v nich nebylo vidět. To, zda by ze mě mohl být neohrožený potápěč, jsem si měl možnost zprostředkovaně vyzkoušet až nyní, o mnoho let později. A nemohl jsem si pro to vybrat vhodnější titul!

Subnautica je nezávislý herní titul z Ameriky, jehož autoři úzce spolupracují s komunitou a na hře se to projevilo v podobě několika originálních, téměř až geniálních nápadů. Poněvadž k nezávislým hrám se přistupuje shovívavěji, než ke třem áčkům, snažil jsem se od hry nic velikého neočekávat. Tato hra mi však ukázala (můj osobní pohled), že nezávislé hry v současné době převyšují kvalitou a originalitou své dobře zafinancované a lépe zaštítěné protějšky z komerčních vod.

Hra začíná rychle a bez okecávek – stejně na začátku nic nechápete. Poněvadž nese hra štítek survival, hrál jsem na druhou nejtěžší obtížnost, což se zde jmenuje přežití. Opravdu jsem totiž nestál o to, abych se třásl strachem o svůj jediný život, když bych byl třeba někde v půlce a něco mě dostalo (hardcore mód). Ostatní režimy cílí spíše na hráče, co už třeba hru dohráli a teď se jen chtějí vyblbnout. Bez nutnosti získávat zdroje, doplňovat tekutiny a kalorie. Já ale chtěl, aby se se mnou hra nepárala a já byl opravdu nucen starat se o holé přežití. Což byla ze začátku v podstatě má jediná náplň ve hře, neboť hra vám to nijak neusnadní. Nikde žádné ukazatele (krom rádiových signálů), vysvětlení od vašeho PDA příliš obecné a… no a to je vše. Nic vám nikdo nevysvětlí. Dvakrát jsem zemřel žízní, než jsem konečně přišel na to, jak filtrovat vodu z ryby zvané Měchýřovec. Než jsem si uvědomil, že skenováním prostředí získám více možností ve svém (zatím) skromném počínání. Pocit trosečníka, balancujícího neustále na hraně života smrti na opuštěné planetě byl rázem navozen s takovou intenzitou, že jsem se do hry úplně vžil. Ač jsem stále nechápal, co mám dělat a chvílemi jsem z toho začal být i mrzutý, protože jsem se už chtěl někam posunout. Potom přišly první odvážnější krůčky z dosahu mého záchranného modulu a musím říct, že průzkum je v této hře jeden z nejzábavnějších a nejhutnějších, co jsem ve hrách zažil. Když jste totiž ještě nezkušená suchozemská krysa (alespoň já to tak měl), bojíte se v moři úplně všeho – jeskyní, rostlin, hloubek i neškodných živočichů. O to víc se potom bojíte zvířátek, co jsou agresivní - s radostí na vás bafají zezadu, nebo si na vás potichu počíhají schovaní někde za temným útesem, nebo vysoké trávě. Pocit neustálého ohrožení dále zvyšuje fakt, že příšerky se ve většině případů dají jen na chvíli odehnat, nikoliv úplně zlikvidovat. K tomu všemu není čím. Máte totiž jen multifunkční nůž (který si musíte nejdříve vykraftit) a tím třeba takového leviathana leda tak nase… polechtáte.

Po bezradných prvních pár hodinách ve hře, se už ke mně začali dostávat slepé možnosti co dál dělat. Nebudu vám nic prozrazovat, nechci vás o ten zážitek připravit, ale stačí říct, že je všechny musíte vyzkoušet. Nikdy totiž nevíte, co se odehraje, nebo kam se posunete, až dosáhnete cíle. V oněch chvílích už jsem začal přísně plánovat postup výprav, dávat dohromady zásoby a inventarizovat si stavební materiály. Musel jsem, jinak bych se nikam nedostal. A tahle „nutnost“ mě strašně bavila, protože záleželo jen na mých schopnostech. A není hraní her o výzvách? Postupně se přede mnou začalo rozkrývat pozadí příběhu tak skvěle podaného, tak skvěle vymyšleného, tak do detailu vybroušeného, že tvůrcům tímto hluboce smekám a ukláním se k zemi. Motivace hru dohrát a vyřešit situaci nejednou přesáhla pouhý pud sebezáchovy a přerostla v něco mnohem většího.

Někdy v těchto okamžicích se před vámi otevírá možnost, začít si budovat vlastní habitat, osobní víceúčelové stroje a vrcholem všeho… postavit si vlastní ponorku. Když jsem zjistil, jakou kreativní svobodu vám hra poskytne v budování vlastního podmořského hnízdečka, vykašlal jsem se na postup a trávil jsem celé dny tím, že jsem si budoval základnu přesně podle sebe. Tenhle prvek hru neskutečně obohacuje a rozšiřuje… a značně prodlužuje dobu, kterou u ní trávíte. Možností sice není tolik, jako v mých milovaných Space Engineers, ale jsou dostatečně komplexní, abyste se vyřádili. Já svůj první primitivní habitat pojmenoval „Watney“, na počest mé oblíbené knihy a filmu, neboť hra mi knihu a film svou atmosférou dost připomínala. Hra vůbec umí dobře navodit pocit naprosté osamělosti. Nezřídka jsem se cítil zcela opuštěně, až to bylo nepříjemné a na to se nedá říci nic jiného, než BRAVO! Jediným, kdo vám dělá celou dobu neživou společnost, je vaše PDAčko. Umělá inteligence v něm reaguje na prostředí a akce, které provádíte a občas vám poví výsledky skenu, nebo poskytne pár maličkých tipů. Někdy je i legrační – a to když vás třeba upozorní na fakt, že používáním miniponorky se vám na rozdíl od plavání nevyplaví endorfiny a nebudete mít tak hezký zadek. Později si budete moci v nádrži vychovat malého, pískavého mončičáka, se kterým si následně můžete v moři hrát. Jako interaktivní prvek navíc je to nevtíravé, je to milé, je to roztomilé… Já si svou Roztomilku dokonce pojmenoval, aby se neřeklo.

Tím jak postupujete hrou, začíná být okolní prostředí stále nehostinější a nepřátelštější. Čím hlouběji se potopíte, tím jsou okolní biomy nebezpečnější, strašidelnější a přízračnější. Nároky na výbavu a vaší potápěčskou finesu narůstají. Můžete si postavit miniponorku, opancéřovaný exoskelet a již zmiňovanou ponorku o které jsem si zpočátku myslel, že je zbytečná, neohrabaná a nepoužitelná. Ale každé zařízení v této hře má nakonec svůj použitelný smysl a ponorka zvlášť. Navíc si ponorku a zbytek strojů můžete přebarvit a přejmenovat… a to je geniální! A to, co prožíváte, když se v naprosté podmořské tmě, při spuštěném tichém chodu a za pingání sonaru, snažíte proplout rejdištěm nebezpečného predátora, nebo když se celí hrůzou klepete na místě ve vaší křehké miniponorce, až si vás něco obřího a rozeřvaného přestane všímat, protože zaslechlo zvuk vašeho šroubu, může se jít v takové klaustrofobické situaci zahrabat i Das Boot – dvakrát BRAVO! Vynikající atmosféru ještě podbarvuje skvělý soundtrack a úžasné ozvučení, které rozhodně není generické a nikdy se vám nedostaví pocit, že jste to už někde museli slyšet.

Ke konci hry je z vás už protřelý ponorkář, co si v každé situaci ví rady. Je vždy příjemné uvědomovat si váš hráčský progres. Ze začátku jste byli zelenáč, co se bál potopit se hlouběji, než do sta metrů a nyní jste veterán, kterému v žilách místo krve koluje mořská voda. Do poslední chvíle ale moc netušíte, kdy příběhové rozuzlení hry vlastně nastane. To pochopíte, až se tak stane. A já znovu smekám a znovu se hluboce ukláním – něco tak dojemného, „lidského“, krásného a zároveň smutného, jsem ve hře ještě NIKDY neprožil. Uzavření příběhu mnou opravdu hluboce pohnulo a nebylo v tom ani zbla patosu, nebo citového vydírání. Dokončení hry už bylo potom jasně dané a je zřejmé hned za začátku. Ale já si najednou uvědomil, že hru se mi opouštět nechce. Že jsem si to zde zamiloval. Nicméně už tu potom nemáte nic jiného na práci. A průzkum bez účelu mě nikdy nebavil. A ač se herní plocha zdá být malá – odhadem jsem napočítal kvadrant o zhruba 4x3 kilometrů – stále jsou ve hře místečka, která nemám úplně zmapovaná, což značí, že svět má velikost dostatečnou.

Z výše napsaného je jasně patrné, že jsem právě dohrál dalšího adepta na absolutní hodnocení, ale těch sto hře udělit nemůžu, přestože tahle hra se snaží. Opravdu snaží, aby byla bezchybná, jenže není. Je tu pár velmi nepříjemných bugů, které mohou být pro postup ve hře fatální, anebo jsou jen otravné… jakože HODNĚ otravné. Ať už se jedná o mizející podloží základny a s tím související nespolehlivý přenos energie pomocí energetických zesilovačů, předměty (důležité předměty) propadávající skrze textury, glitche (hra se zblázní především těsně po nahrání pozice), nebo poškozený save, což je velmi nepříjemné, když si vezmete, že celá vaše hra běží na jednom jediném uložení. Díky tomu jsem hru málem nedohrál, protože se mi skoro na konci poškodil z neznámých důvodů save. Hra naštěstí umí vzít nepoškozená data odněkud jinud a nějakým způsobem save zachránit, díky Poseidonóvi! Ale rozhodně to není něco, co by vás uklidňovalo. Na krásno se může stát, že už uloženou pozici nerozchodíte a ani má hra k tomu neměla daleko. Vyznění příběhu navíc trochu zkalila debilní SJW vsuvka, agitovaná vám (proč to musel/a odnést zrovna ON/A?!) Císařem až na palubě vesmírné lodi, jejíž slogan dobře rozeznáte, což mě hodně zamrzelo, protože to ve hrách nechci vidět, ani poslouchat. Potom jsou zde ještě méně závažné nedodělky. Jako třeba živočichové, co se „proderou“ skrze trup vaší ponorky, kde levitují ve vzduchu jakoby nic. Není to nic zásadního, ale leknete se! A to fakt ne! Toho je ve hře i beztak dost. Zbytek už jsou drobnosti, které se vyskytují v každé podobné hře a které všichni odpouštíme, protože prostě hry mají chyby a vždy mít budou. Kvůli pár zásadním technickým lapsům musím hodnocení objektivně snížit, ač subjektivně o to nestojím. Jedná se po všech stránkách o výjimečný herní kousek v nádherně zpracovaném, proměnlivém prostředí. Fotograf ve mně ukrytý, měl zase jednou pré – nekoukat, pokud jste hru nedohráli, obsahuje obrázkové spoilery.

Hru vřele doporučuji všem dobrodruhům, co chtějí čelit svým strachům, zažít vynikající i hrozivou atmosféru, touží po silné, často obtížné výzvě, a po neméně silném příběhu. Hra se mi líbila už od samých počátků, co jsem na ní na Steamu natrefil. Že ale na mně tak zásadně zapůsobí, jsem si vůbec nepředstavoval.

PS:
Pokud se pro hru rozhodnete… zásadně, opravdu ZÁSADNĚ vám všem doporučuji – když nebudete vědět jak dál, když nebudete vědět co kde hledat, nebo nebudete vědět jak se co dělá, nevzdávejte to a NEdívejte se na JůŤůb návody, kde vám to všichni naservírují a vyspoilerují. Opravdu byste sami sebe ochudili a to by byla ohromná škoda.

PPS:
Milujeme Tě, Spongebobe!

Pro: Atmosferické, malebné, strašidelné, příběhově dokonalé

Proti: BUGY

+28
  • PC --
"Jen přijď, ty oceáne temný jak duše má. Z vln tvých teskný sten dých a zoufalost moji dobře zná."

Je až podivné jak malé studio, čítající několik desítek osob, dokázalo zkonstruovat hru tak velkou a přitom kompaktní, komplexní a přitom přístupnou. Dokázali vytvořit malý vertikální vesmír pln krás, života, záhad a věcí, z nichž naskakuje husina až na samotný konečník.

Vězte, že já a stavění to vskutku NEJDE dohromady, kreativity nemám ani co by se za nehet vešlo, avšak po vlažnějším úvodu, chvilkovém rozkoukávání a výrobě základního nože, jsem po pár hodinách stavěl podvodní základnu a svou miniponorku, což shledávám až zázračným, neb i takové kopyto jakým je Pajma bylo schopno se posunout kupředu, v tomto případě dolů.

Atmosféra je jedinečná, ve dne si připadám jako na nějaké intergalaktické dovolené a v noci mám pocit, jako by mě ten hluboký oceán snad měl každou chvíli vtáhnout až na samotné dno. Subnautika je v tomto ohledu unikátním zážitkem, který vám nedokáže zprostředkovat žádná jiná hra a pokud jste smutní, že díky uzavřeným hranicím nebude letos žádná dovolená s potápěním, Subnautica onu ztrátu dokáže velice dobře kompenzovat (a co teprve ve VR). Někdy relaxační, někdy stresující, někdy hrůzostrašná (kdejaká "horror" hra by mohla závidět), ale hlavně velice pohlcující hra.

Určitě se s Subnautice brzy vrátím s tím, že ji hodlám dokončit. Svou přístupností a atmosférou upoutá snad každého, kdo má v koutu duše ukrytého dobrodruha a průzkumníka. Strach a vzrušení z obejvování nového nikdy nebylo tak silné.

Když už ne nejlepší nebo nejkomplexnější hra v žánru, tak nepochybně nejpoutavější. Doporučuje 10 potápěčů z 10!

Dodatek: Ač je všude kolem voda, tak grafika se velice solidne rozhicuje, jaký to paradox :)

Pro: Atmosféra(!), přístupnost, rozmanitá fauna a flora.

Proti: Pomalejší začátek, náročné na GPU, může způsobit náhlé a nekontrolovatelné vypuštění tělních tekutin.

+24
  • PC 95
  • PS4 90
  • XOne 90
Tato hra mě osobně velmi učarovala. Když se ponoříte do vln oceánu, okamžitě vás to přenese do úžasného podmořského světa, který přímo pulzuje životem. Když se vše lehce podbarví zvuky oceánu a hudbou, přidají se mořští predátoři a jiná všemožná fauna a flóra, je dojem dokonalý. když k tomu všemu ještě přidáte možnost stavby vlastních základen, klasické vylepšování svého vybavení a stavbu ponorných člunů, je z toho úžasný zážitek.

PC >120hodin, na konzolích cca po 20 h

PS: u konzolových verzí znatelně (viditelně) horší grafika oproti PC

Pro: úžasné prostředí, živý svět, survival, zvuky a hudba, atmosféra, příběh,...

Proti: občasné bugy (nyní by již vše mělo být odstraněno), občasný drop framarate

+16
  • PC 100
Subnautica byla asi první survival hra kterou jsem hrál. Ze začátku bylo vše zmatené , bylo málo kyslíku atd. Nevěděl jsem co přesně dělat, ale během chvilky jsem byl v obraze.

A musím říct, že se jedná o naprosto dokonalou survival hru. Atmosféra podmořského světa, navíc na cizí planetě, plná cizích živočichu a rostlin je skvělá. Na survival hru i hodně dobrý příběh a vývoj dějové linky.

Musím říct, že jsem se opravdu kolikrát bál nebo pořádně lekl, zvláště ve větších hloubkách. Navíc všude přítomné strašidelné zvuky a k tomu i výborná hudba.

Stavba základny, plavidel, vylepšování vše je dobře udělané, aby toho nebylo moc ani málo.

Hru jsem dohrál dvakrát a mohu všem kdo zatím nehráli doporučit.

Pro: Atmosféra, příběh, rozmanitost prostředí, napětí

Proti: Bugy

+14
  • PC --
Subnautica je survival, crafting, open world a to všechno pod vodou, což z ní dělá v těchto žánrech jeden z unikátů. Hráč hraje za kosmounauta, který ztroskotá na vodní planetě a je na něm, aby se zachránil. K tomu, aby si vytvořil co potřebuje, může použít, jak jinak, jen to co najde. Zajímavé to ale je v tom, že když si chce něco vyrobit, nejde do lesa s krumpáčem a sekerou. Vše musí získat z moře ať už se jedná o ryby, rostliny nebo horninu. K tomu, aby zjistil, jaký materiál se v čem skrývá, je potřeba scanovat. A to bude hráč dělat často také proto, že díky scanování zbytků z lodí, které se válí na mořském dně, zjistí, jak vyrábět další a další věci. Líbí se mi, že věci vlastně nevyrábí hráč, jako v některých craft hrách, kde je prakticky možné v ruce vyrobit bagr. Vše za hráče vyrobí počítač, jen musí vědět (z provedených scanů), co má vyrobit. Vše je doplněno událostmi, jako volání o pomoc ze záchraného modulu a nacházení zpráv, které postupně odhalují co se děje. Navíc je zde ještě zákeřná nemoc, která hráče "nutí" k akci. Přišlo mi, že vždy, když to začínalo vypadat na další nudnou a stále opakující se těžbu surovin, nastala nějaká událost nebo jsem odhalil novou oblast, jeskyni či vrak, který mě opět vtáhl do hry a donutil k dalšímu průzkumu.
Zároveň je možné hrát hru v několika verzích survivalu, podle toho, jak moc se hráč chce strachovat o svůj život.
Protože se jedná a mimozemskou planetu, vývojáři se mohli vyřádit a podvodní tvorové vypadají opravdu hezky. A čím větší je hloubka...tím je to zajímavější.

Pro: mimozemský svět, podmořský svět, nové a nové oblasti, crafting

+16
  • PC 80
Podvodní průzkum neznámé planety, boj o holý život v nehostinném prostředí i stavění a piplání si vlastní základny. Subnautica všechny tyhle úlohy zvládá skvěle. Ze začátku až z roztomilé hry, ve které se snažíte pochytat rybky v okolí, abyste z nich vytáhli trochu pitné vody, se postupem času stává téměř horová záležitost, kdy se v podvodním robotovi modlíte, aby si Vás ta podivná podvodní stvůra nevšimla a vy se ve zdraví dostali z tohohle šíleného komplexu jeskyní do známých mělkých vod i s haldou materiálu, který potřebujete k dalšímu postupu (nebo k výrobě toho skvělého reaktoru, co Vám určitě ušetří sbírání hub v okolí).

I když se to zdá z hlediska příběhu pochopitelné, opravdu mě mrzela absence pořádné mapy a utíkal jsem tak po prvních 30 hodinách na internet hledat, kam že se to mám v rámci příběhu (a hledání dalšího materiálu) vydat. A přitom by stačilo se jen v jednu konkrétní chvíli podívat tím správným směrem a ne se strachy bez sebe rychle vracet na hladinu. Jenže tahle hra umí být vážně děsivá a nebýt internetových map, dohrání by mi trvalo klidně o nějakých 10 hodin déle.

Současně jsem ale opravdu žasl, jak úchvatné podvodní biomy tvůrci ve hře vytvořili a postupem času si i některé na první potkání nebezpečné tvory oblíbil (stalkeři a jejich hravé sbírání plechů!). Líbilo se mi i to, že hra neobsahuje téměř žádné zbraně (více méně jen nůž) a násilný postup tak není validní možností (a stejně tak ani spoléhání se na fakt, že přece držím v ruce zabijáka podvodních tvorů mk. 2 a nic se mi tím pádem nemůže stát). Nakonec i přes všechny děsy, které si nakonec stejně jen (většinou) malujete ve své hlavě, je to parádní záležitost se skvělým designem a provedením.

Pro: podvodní průzkum, řada různorodých biomů, hromada užitečných věcí na výrobu, snadné a přístupné stavění si vlastní základny, téměř žádné zbraně

Proti: absence smysluplné mapy, některé závěrečné věci na výrobu jsou už trochu zbytečné

+20
  • PC 95
Tak jsem to konečně dohrál a mohu tak shrnout dosavadní pocity z téhle bez mála dva roky staré hry, které jsem se dlouho vyhýbal. Nic moc jsem o ní zjištěného neměl, ale to málo co jsem o ní věděl, mě zprvu nějak odrazovalo od chuti si to vůbec zahrát, čehož nyní velice lituji.

Až teprve nyní mohu říci, že můj odpor k pod vodou odehrávající se hře byl oprávněný, protože až když jsem si vyzkoušel hru skutečně prožít mohu s naprostou jistotou říci, že pohybovat se hluboko pod hladinou, v neznámém prostředí, s minimálními prostředky a všudy přítomným nebezpečím, je zatraceně tíživý pocit, který však přidává na intenzitě a pokud se člověk nechá pohltit atmosférou čeká jej neskutečná jízda, kdy na konci odejde s pocitem, že je vlastně rád, že to prožil.

Jedná se tak o vcelku slušně zvládnutý sci-fi survival, který i přes některé chyby přináší místy až dechberoucí zážitek. Je tu pár technických nedostatků, které se dají hře vytknout, ale ve výsledku se to v mém hodnocení projevilo jen těmi 5% díky kterým to nedosáhlo stovky. Příběh zde není lineárně vyprávěn, hra vám ani za mák nepomůže s vaším postupem, jste v tom úplně sami a byť jsem neodolal pokušení požádat lidi o pomoc, všechna čest tomu, kdo hru opravdu dohraje bez jediné nápovědy. Je to místy depresivní nevědět co dělat, ale teď zpětně mohu jen konstatovat, že jsem místy nad hrou přemýšlel špatně. Oni ty návaznosti byli ve výsledku vcelku logické.

5% chyb které zmiňuji jsou místy dost nepříjemné. Hra má dva módy, kdy jsem si samozřejmě netroufl vydat se do hardcore módu při prvním průchodu, kdy jsem tak úplně netušil co mě vlastně čeká a jsem za to rozhodnutí docela rád. Ve hře není tak snadné umřít, ale sem tam se člověk dopustí pár kritických chyb, které ho na konec život stojí. Při dostatečné míře opatrnosti, tomu lze samozřejmě předejít. Ovšem pokud přijde bug v podobě propadnutí texturou nebo záseku v mechanickém obleku, kdy jej prostě a jednoduše nelze opustit může to vyústit v setsakra nepříjemnou situaci i smrt. Po čtyřech letech v předběžném přístupu a bez mála dvou letech co je hra na světě, takové chyby nepůsobí zrovna příjemným dojmem. Nic co se však ve výsledku nedá odpustit.

Horší je to už s faktem, že vás hra moc nemotivuje zahrát si to znovu. Při prvním průchodu můžete strávit prohledáváním světa 20 - 80 hodin hraní, ale když už je po všem, nějak není důvod se vracet. Tedy pokud se nepokusíte na vlastní nebezpečí po průchodu normální obtížnosti projít na jeden život hardcore mód. Stavění zde působí jako doplněk k hraní a není to něco čím by chtěl člověk strávit více času i proto, že stavební režim a vůbec vyrábění ve hře klade nesmyslné překážky v podobě nemožnosti připnutí receptů na obrazovku nebo vyhledání konkrétního receptu v PDA. Kdo dnes udělá PDA bez vyhledávání?

Nezbývá než doufat, že Subnautica: Below Zero na tom po téhle stránce bude lépe. Nechci od toho, aby se to stalo Minecraftem, ale nějakou formu úprav stran stavebních úkonů, třeba i jen to vyhledávání receptů a jejich připnutí, abych si je nemusel opisovat do notýsku, bych velice uvítal.

Pro: Silný příběh, silná atmosféra, kreativní nápady

Proti: neopravené bugy, orientace v inventáři a tvorbě předmětů

+25
  • PC 95
Komentář obsahuje malé spoilery.

Sedím si v ponorce jménem Gloria a přemýšlím, co budu dělat dál. Kolem mě se ozývá skřípání, duté nárazy, opodál vyvěrá láva a někde v dálce, pár stovek metrů, je něco, čeho se strašně bojím. A přes co musím jít dál, jinak tu zůstanu navěky. S tichým pohonem a s vypnutými světly je větší šance, že si mě to něco nevšimne, ale radar, který mi zlověstně ukazuje, kde se ona věc nachází a jak kolem mě krouží, mi na kuráži moc nepřidává. A o tom je celá tahle mise na planetě 4546B, o překonávání strachu, o vstupování do míst, o kterých jsem na začátku svého pobytu zde ani nesnila. Ani v té nejhorší noční můře.

Jak kdyby to bylo včera, co byl pro mě výkon potopit se do hloubky kolem sto metrů bez jakékoliv výbavy. A že to bylo třeba, voda a jídlo docházely, a bylo nutné najít další a další materiály na výrobu. Protože co stačilo na začátku, to přestalo stačit později, kdy člověk zjistil, že by možná nemusel prožít celý život v Lifepodu číslo 5 a živit se upečenými rybičkami. Často mi chodily zprávy od dalších trosečníků společně s jejich souřadnicemi. Že se nachází přes kilometr ode mě? A že tam mám doplavat? Kamsi do neznáma a do hloubky? Nikdy, napadlo mě. Na druhý den jsem dobře zásobená vyrazila na cestu a zvládla tak můj první velký úkol.

Po čase jsem si postavila malé plavidlo a cítila se nepřemožitelná do té doby, než se mi první "velký" vysmál a moje už bývalé plavidlo zničil, jak kdyby bylo vystavené z třísek. Zařekla jsem se, že už tam nikdy nepůjdu. Šla, protože musela. Kolikrát jsem místy projížděla, slyšela různé skřeky a říkala si, že se hlavně nemám otáčet a že mám prostře plout vpřed a doufat v nejlepší (a očekávat nejhorší).

S postupem času se moje výbava začala rozšiřovat a měla jsem svoji malou kajutu, kde jsem si postavila postel a naproti akvárium. Začala jsem podnikat výpravy vybavená zásobami, jak kdybych měla opustit můj dočasný domov na týdny. Zprávy, které jsem dostávala z okolí, mě táhly dál a hlouběji. Až mě čekala poslední výprava, finální. Naložila jsem svoji Glorii věcmi, materiály, jídlem a vodou jak pro Afriku a vyplula.

A byla to jízda. Proplétala jsem se mezi mimozemskou flórou a kolem mě proplouvala mimozemská fauna zhruba stejně velká jako moje Gloria. Radar mě náhle upozornil, že mě milá fauna zpozorovala a chystá se zaútočit. Zapnula jsem štíty a čekala nejhorší. Silný náraz, s Glorií to škublo, tak zapínám vyšší rychlost a zdrhám. A hlavně se neotáčet. S vypětím všech sil a nervů jsem doplula k poslednímu místu a cítila, že se blíží konec mojí mise. Na jednu stranu jsem cítila radost, že jsem to dokázala a zvládla, na druhou stranu na mě padl smutek, že se s tímhle místem rozloučím. S místem, kde jsem dokázala překonat svůj strach a dokázala se ze situace, ve které jsem měla původně zemřít, dostat.


Co víc napsat. Perfektní hra (zážitek) a opravdu to není "jen" survival (ten to být nemusí), kde se něco pořád vyrábí a hledají se materiály. To bylo pro mě vedlejší, protože to, co mě táhlo dál, byl příběh, to, jak byl podáván, a také prostředí. Tak cizí a tak nepřátelské a přece jen se stalo mým domovem. Kupodivu jsem při hře neměla žádný bug, teda až na úplném konci, kdy při výstupu z rakety můj milý avatar vyletěl do vzduchu a s ním i plošina s raketou. Naštěstí jsme oba dopadli do vody a jelo se dál. Co ovšem musím vytknout, tak je příšerná optimalizace, kdy jsem dost často očekávala, že se hra navždy zasekne a pomůže jen tvrdý restart.

Pro: příběh, cizí prostředí, údaje z databáze živočichů a rostlin, strach z prozkoumávání

Proti: optimalizace

+47
  • PC 90
Subnautica je extrémne zábavná namotávka, a to aj pre hráčov ako som ja.

Bohužiaľ a poviem to radšej hneď, zažil som aj extrémne failový scenár. Konkrétne po asi 50h hry som sa zasekol v textúre v Prawne a ani akýkoľvek konzolový príkaz ma nedokázal dostať do hry.

Bullshit nastal po tom ako som to postoval na vývojárskom fóre načo sa tam objavilo niekoľko podobných postov a za celý čas tam nebol jediný post od vývojárov, proste robíme to Below zero na starú Subnauticu jebeme, áno tak to reálne je.

Takže ak odignorujem dementnú zabugovanosť, ktorú možno väčšina hráčov nezažije, ale reálne tam je, to je FAKT, a vývojári na to z vysoka serú.

Táto hra je veľmi zábavná, krásna a Skúšajúca odvahu hráča. Ten prvý progress bez znalosti hry je skoro hororový zážitok. Bojíte sa ísť "Tam Dole" lebo vidíte, čo tam pobehuje, ale zároveň viete že tam musíte ísť ak niečo chcete dosiahnuť.

Táto hra má niekoľko fáz, začiatok, keď má hráč pocit, že je to nekonečný survival bez zmyslu a potom zistí, že tam o niečo ide a postupne to graduje. Na základe informácií sa to posúva ku konkrétnemu cieľu Vyliečiť sa a odletieť z planéty a k tomu tá voľnosť pohybu a explorácie, škoda tých technických programátorských chýb.

Musel som to rozohrať znovu, ale so znalosťou vecí som mal za 5 hodín prejdené toľko čo som mal pri prvom hraní za 25 hodín (alebo tak niečo, proste oveľa efektívnejší gameplay).

Určite každému odporúčam zahrať, je to na prvý pohľad divná hra, ale keď ju začneš hrať tak sa strašne namotáš a užiješ si vymakaných 50 hodín, ak teda nebudeš mať smolu, že sa ti 2h pred koncom zasekne Prawn v textúre a budeš v totálnej riti a developerské fórum ťa odignoruje ako sa to stalo mne.
+25
  • PC 90
Pokud vás většina nových her nudí a máloco dokáže zaujmout, zkuste Subnauticu. Já jsem po dohrání naprosto nadšený. Dokázal jsem se do hry ponořit, jak už se mi dlouho nestalo. Pro opravdovou realističnost zkuste nehledat návody a hrát napoprvé s hardcore obtížností (jakmile umřete, hrajete úplně od začátku). K této hře se skvěle hodí. Já jsem tu odvahu ale neměl :-), dal jsem "přežití" a nakonec jsem umřel 2x. Poprvé asi po půl hodině, kdy jsem se nestihl vynořit na hladinu, druhá smrt dost připomínala scénu z tohoto (mimochodem vynikajícího) traileru.

Celková herní doba 50 hodin, což je super. A to se mi zdálo, že jsem rozhodně neprozkoumal všechno. Výborně funguje strach z hloubky, kdy víte, že se musíte ponořil stále hlouběji, ale moc se vám nechce. To vše podkresluje výborná hudba, která se mění v závislosti na lokaci (stačí vejít do observatoře, to je paráda). Při zvucích nejrůznějších příšer vám doslova tuhne krev v žilách - hlavně ze záčátku, ale třeba v případě warpera i na konci.
Neustále něco craftíte, hledáte suroviny, stavíte si základnu a skenujete neobjevené rostliny a živočichy (moje nejoblíbenější část). Celou dobu přemýšlíte, o co tu na té planetě jde.

Co se týče nějakých záporů, moc jich není. Asi největší je optimalizace. Subnautica je první hra, kde jsem musel snížit detaily. Taky jeden bug, kdy se ryby "z venku" objevovaly ve vaší základně, což trošku tu hru sráží. Jinak jsem ale na nic nenarazil. Ještě možná dvě palivové tyče v jaderném reaktoru vydržely celou hru (což možná má tak být), v bioreaktoru zase někdy stejná "náplň" (4 cibulkové stromy) vydržela dvě hodiny, jindy 10 minut. .

Pro: Atmosféra, jakási uvěřitelnost světa, tajemno, základna, ryby atd.

Proti: Optimalizace, znovuhratelnost

+24
  • PC 80
Subnautica je krásná malá velká hra. Craftící/exploring/survival hry moc nehraju, ale k Subnautice jsem kdysi viděl pár let's play videí a musel jsem to sám vyzkoušet. Přiznám se ale, že alespoň jeden element jsem ze hry vynechal - starání se, aby můj pixelový hrdina byl stále dosyta nabumbán a napapán. Stačí, že se u toho hraní musím krmit já sám. A nikdy jsem nebyl dobrej zahradník nebo kuchař. Doplňování vody a jídla ve hrách nesnáším a jsem moc rád, že autoři zvolili několik způsobů rozehrání kampaně.

Nemá smysl se tu rozepisovat o craftění, funguje stejně jako v podobných hrách. Ze základních surovin vyrábíte lepší a z lepších ještě lepší. A exploringem získáváte plány na konkrétní výrobky, pomocí kterých si ulehčíte pobyt na vodní planetě.

Tady začíná ta největší sranda. V jiných hrách musíte najít kámen a trávu. Z kamene a trávy vyrobíte kladivo. Z trávy a bambusu si postavíte přístřešek a tady většinou skončíte, protože je to nuda. V Subnautice se vše dělá ve větším měřítku.. Seber 5 šutrů a postav si velkou pohodlnou podvodní kapsli. Vedle kapsle si postav dok na miniponůrku a robota.. cože, robota? Jasný, stačí pár lepších šutrů, hub, semen z rostlin a je tu. Baví mě, jak vám hra všechno představuje jako úplnou samozřejmost, nad kterou není třeba se pozastavovat. Je zasazená někdy do daleké budoucnosti a tyto technologie jsou prostě normální.

Stejně jako přístroje se tu ve velkém měřítku představí i mapa a především potvory, které se tam pohybují. Když mě poprvé zezadu chytl Reaper v Seamothu, skoro jsem se podělal. A to zdaleka není největší hnusák!. V čem tato hra exceluje, tak navozování tísnivé, strašidelné atmosféry, jak vizuálně (obří leviathani v temných hloubkách), tak zvukově (houkání rybáků v jeskyních nebo dramatické tóny při překonávání větších a větších hloubek). V podstatě celou dobu víte, že musíte dolů, víte, že tam nic hezkýho nepotkáte, ale taky víte, že vám nic jinýho nezbyde, než se překonat a plout dál. Myslím si, že toto je největší tahák hry a každému bych doporučil zkusit tady ten pocit nekonečné nejistoty, co se stane, když se posunu o dalších 10 metrů nebo co se stane, když mi dojde šťáva do ponorky, nebo když mi nevystačí kyslík při prohledávání jeskyně.

Pár zádrhelů přece jen hra má. Někdy v půlce tak nějak přestanou chodit indície, co máte dělat a v podstatě strávíte několik hodin jenom plaváním sem tam, než najdete správné suroviny a vycraftíte upgrady. Na hře je hrozně poznat, že vyšla jako early access. Všemožné glitche při budování základny jsou otravné, semtam se můžete přes texturu podívat na cestu atd. Na druhou stranu, hra ani jednou nespadla, nikde jsem se nezasekl a nenarazil jsem na nic, co by hru kazilo. Osobně bych při všech těch vymoženostech, co si můžete vyrábět, přidal i skenování terénu a vytváření si vlastní mapy exploringem. Nemyslím si, že je úplně nutný, aby hráč ztrácel X hodin času blouděním při hledání posledního fragmentu do vrtáku. Nemusí to být mistrovství světa v kartografii, ale něco na způsob hologramu z monitorovací místnosti. Můžete si proboha pomocí malých dronů vyrobit vesmírnou raketu, ale ne mapku??

Tady ještě moje první loupácká základna :)
+30
  • PC 80
Hry tohoto typu běžně nehraju, i tuhle jsem po pěti hodinách bezcílného sbírání trosek a kyselinových hub chtěl nadobro odinstalovat a nikdy už nespatřit. Tak mě štvala!

Když jsem ji ale rozehrál podruhé, poučen, že není moudré schraňovat všechno, co se mi dostane pod nos, a že příběh se netypicky rozvíjí prozkoumáváním okolí, zmocnily se mě pocity neskrývaného nadšení, které se prohlubovaly s každým waaat a wooow momentem, kterými je hra napěchovaná až po oceánskou hladinu, a vlastně ještě kus nad ni, a které ve finále s přehledem přebily všechny neduhy, jako jsou otravný backtracking či frustrující bugy při budování základny.

Subnautica se mi vpila pod kůži a nebylo by moudré z ní příliš mnoho prozrazovat. Neoslnila-li vás na první dobrou, zkuste jí dát druhou šanci jako já. Zaslouží si to. A vy jakbysmet.
+22
  • PC 95
V roce 2017, těsně po tom, co jsem dohrála hru ABZU, jsem měla hroznou chuť na nějakou open world hru v podmořském prostředí. Ovšem nic takového, jako např. Depth, mě vůbec nelákalo (ze žraloků mám občas noční můry). Depth Hunter už vypadal lépe, ale přesto mě nelákalo si jej zahrát.

Potom přišla Subnautica a nabídla přesně to, po čem jsem toužila. Úžasný bohatý podmořský svět se spoustou rybiček, rostlin a predátorů v nádherné grafice a tajuplným příběhem.

Protože jsem si chtěla vychutnat příběh a prostředí na maximum, rozhodla jsem se, že hru nebudu hrát na survival mód a tak jsem se starala pouze o dostatek kyslíku, sbírání surovin a průzkum světa.

Začátek hry byl pro mě hodně rozpačitý. Nevěděla jsem pořádně, co mám dělat a kam plavat. Přiznám se, že jsem byla zprvu i líná číst tu spoustu textu, kterou mě hra zahrnovala, což se však později změnilo.

Měla jsem docela velký problém, pohybovat se po světě bez mapy. Jediný orientační bod byla Aurora – ztroskotaná vesmírná loď a záchranný modul. Později, když jsem si vyrobila kompas, byla už orientace o trochu lepší. V tomto směru jsem velice podcenila praktičnost bójek, díky kterým bych si snadněji vyznačila navštívená místa a nemusela kolikrát zdlouhavě hledat místo, kde jsem již byla. Naštěstí jsem se donutila si jich pár vyrobit ke konci hry – kde jsem se pohybovala již ve velkých hloubkách a najít opětovně např. malou jeskyni, by pro mě byl bez nich dost velký problém.

Velice jsem si oblíbila podmořské vozítko Seamoth a ochranný oblek Prawn, ve kterém jsem se opravdu cítila téměř nepřemožitelně. V obklopení predátorů jsem se škodolibou radostí rozdávala rány všem, kteří si troufli na mě zaútočit. Lehkomyslnost mě však přešla vzápětí, když jsem narazila na tvory, kteří svým rozměrem předčili vše ostatní. Tvory, z jejichž řevu, mi tuhla krev v žilách. Většinou jsem zkusila kolem nich proplavat metodou, když se na ně nedívám, tak si mě také nevšimnou. Většinou to ale nevyšlo.

Ponorku Cyclops jsem si postavila, ale nevyužila. V podstatě jsem neměla důvod k tomu ji využít, když jsem se všude dostala v Prawnu.

Hodně se těším na Subnautica: Below Zero. Teď, když už znám herní mechaniku a vím, co dělat, si pokračování Subnautiky užiji o to více.

PS: Natočila jsem krátké amatérské video – průvodce mojí základnou (obsahuje menší spoilery živočichů a rostlin) : odkaz

PS 2: Když jsem nedávno uviděla screenshot Mazarovy obrovské základny, tak se trochu stydím tu svoji ukazovat. Ale jsem holt skromná holka a vystačím si se svojí minizákladnou :D
+48 +49 −1
  • PC 100
Atmosférické, záhadné, strašidelné, napínavé! Subanutica je pro mě nejlepším překvapením posledních pár let, tam kde velká studia selhávají opakovaně, tam Subnautica od malého nízko rozpočtového studia září.

Budete udiveni podmořským světem, budete se ho bát, v některých místech pro vás bude posunutí se o každý metr dopředu výzvou, hra vás naučí čelit svému strachu z neznámého a odměnou vám bude střípek informací z daného universa. Budování atmosféry je to nejlepší, co vám může Subnautica nabídnout.

Bavilo mě skenovat každou rybu, rostlinu nebo sbírat PDA a pak si v klidu podmořské základy s výhledem na podmořskou rokli číst každý detail o tomto úžasném sci-fi světě. Rozmanitý svět nakrmí každého objevitelského ducha.

Nebudu tu vypisovat žádné detaily okolo příběhu ani to jak jsem hru hrál nebo co vše nabízí, tím vám jen zkazím zážitek. To, že jste trosečník který přežil pád lodi Aurora a na vás je se dostat zpět do civilizace (pokud o to stojíte) snad ani nemusím psát, vždyť je to v popisku a hlavní zápletka děje. To jak vše funguje taky lehce zjistíte sami.
Musím také ocenit fakt že hra je řemeslně plně ručně vyrobená, původně jsem nevěděl do čeho jdu a u prvního útesu jsem si nebyl jistý, zda je hra procedurálně generovaná, Když jsem pak ale viděl další tři útesy, bylo mi jasné že za tímhle stojí poctivá ruční práce, neb mi některé přírodní úkazy vyrazily dech. Hra je jednoduše krásná.

Setkal jsem se s množstvím bugů a technických nedodělaností, ovšem nic nebylo natolik strašné aby to jakkoliv kazilo zážitek a uvěřitelnost. Optimalizace je jednoduše špatná, vidíte donačítání prostředí a má výkoná karta se bezdůvodně zahřívala, Hitboxy velkých živočichů jsou jen jednoduché koule a zbytkem jejich těla lze proplouvat, navíc i oni sami občas ignorují prostředí a tak se stane že vidíte Leviathana co si to na vás žene skrz kus útesu.

Pro: Atmosféra neznáma, hudba dokreslující prostředí, vizuál, fungující svět, přežití a budování základny, příběh, objevování.

Proti: Bugy, optimilizace, větší tvorové mohli být lépe technicky propracováni.

+25
  • PC 80
„Koho by sakra mohla bavit podmořská hra?“

To byla má první reakce, když jsem se dozvěděl o hře Subnautica. Vždycky jsem nesnášel filmy, které se celou dobu odehrávají buďto v letadle nebo v ponorce. No a tady vám nezbývá nic jiného než být pod vodou téměř celou hru. Na ponorky taky dojde a že bych byl nějaký fanoušek do potápění, když mám problém přeplavat bazén v reálu? Ne, děkuji. Jenomže ke konci roku jsem začal být velice zoufalý a nervózní. Výzva se pomalu chýlí ke konci a mně furt chybí první část. A na, v současnosti již oranžového, Chuchla jsem neměl trpělivost .. stačilo mi pár levelů a musel jsem to vypnout.

K Subnautice jsem se tedy dostal z povinnosti a s notnou dávkou odporu. Úvodní videjko z vesmíru mě malilinko navnadilo, že by to přeci jen nemuselo být tak hrozné. Bohužel, ve vesmíru jsem strávil asi 15 vteřin a hned jsem se čvachtal v oceánu. Pecka. Následoval skok do neznámých vod. Barvičky, korály, rybičky. „Tady teď budu trávit následujících x hodin?“ povzdechl jsem si. No nic, pustil jsem se do lovení roztomilých čumíku, sběru šutrů a poznávání místa ztroskotání. Pak jsem se dostal k fabrikátoru a v ten moment mě začala Subnautica bavit :-D Začal jsem stavět, vyrábět, vařit a celkově tak nějak blbnout. Než jsem se nadál, měl jsem v ruce pětici velice užitečných nástrojů v čele s vodním kluzákem. Herní mechaniky se mi dostávaly pod kůži rychle a nenásilně. Brzy mě ale přepadla touha poznat něco víc, než okruh nejbližších 300 metrů. Co takhle se podívat na mou rozmlácenou loď? A právě tam jsem došel ke zjištění, že ve hře bude hrát roli i souš (jupíííí), proč jinak by bylo možné sprintovat a skákat? To mou zvědavost ještě více napěchovalo. Začal jsem prozkoumávat čím dál větší oblasti, až jsem se konečně dostal do míst, kde se vše stalo ještě mnohem zajímavějším. Mluvím o obří mimozemské stavbě na horském ostrově plném protivných, skákajících krabů.

Hodiny plynuly a já jsem se postupně prokousával nenásilně dávkovaným příběhem a dlouhé chvilky jsem si krátil sháněním blueprintů a surovin na výrobu nejrůznějších materiálů a přístrojů. A samozřejmě jsem sháněl především fragmenty podmořských vozítek. Když jsem si vyrobil svůj první Seamoth, cítil jsem se jako nesmrtelný vládce všech moří. Z omylu mě vyvedl až gigantický leviatan, který mou kocábku zničil na první dobrou. Pak už jsem se nikdy necítil jako vládce všech moří ……….............……… dokud jsem si nepostavil epickou ponorku Cyclops!!! Zpočátku jsem čekal bytelnějšího Seamotha, ale když jsem zjistil, že toto plavidlo je tak obrovské, že se mohu po jeho palubě procházet, a dokonce v něm i stavět stejně jako na své základně, okamžitě jsem si ho oblíbil. A to jsem ještě netušil, kolik srandy si užiju s Prawnem. Zamiloval jsem si způsob úprav plavidel, stejně tak to, jak si mohu ta menší ukrýt do útrob své ponorky. Stejně tak jsem poprvé naplno využil potenciál stavění vlastní základny a svůj plovoucí „domeček“ jsem si vypiplal do posledního detailu od akvárek, přes květinky, kávovar, postel, observatoř, líheň až po bioreaktor. Ne, ani v The Forest, ani ve Fallout 4 mě to tolik nechytlo. Tady mi vše dávalo smysl a veškeré mechaniky mi přišly inteligentně vymyšlené (byť mnohdy velice zjednodušené).

Nicméně asi po dvaceti čtyř hodinách hraní se dostavil nepříjemný stereotyp a nuda. Možná proto, že hra opravdu nic nevnucuje a příběh je tak spíše upozadněn. Čas od času se někdo ozve přes rádio, ale ke konci je spíše na hráči, aby se pustil do strašidelných hlubin, které začínají kdesi na hranici 500 metrů. Odtud dolů už je člověk regulerně podělanej strachy buď z Warperů nebo z o poznání silnějších Leviatanů. Pro dohrání je tento postup pochopitelně žádoucí, takže nemějte strach, pod magickou hranici 1000 metrů se podíváte také. Příběh v této části začne opět gradovat a děje se tak až do konce. A že se jedná o kvalitní závěr. Hltal jsem ho doslova jedním dechem. Bylo to intenzivní a promyšlené. Tvůrci jistě musí být blázni do podvodní biologie.

No a po těch necelých 29hodinách jsem seděl v záchranné raketě připraven ke startu, ale cosi uvnitř mě nechtělo pustit. Celou dobu jsem si budoval vlastní základnu, učil se žít na této krásné, byť nehostinné planetě a teď to mám nechat vše za sebou? Byl to zvláštní pocit, ale vůbec se mi odtud nechtělo. Smutné to návraty domů – jako se vracet z krásné dovolené. Zároveň jsem byl i dost rád, že to mám za sebou. Jak jsem zmínil, dlouhý čas jsem se dokázal i potloukat ve své ponorce a nudit se kvůli tomu, že nikde nic nemohu najít.

Dvakrát mě potkal i velice nepříjemný bug propadu pod texturu. Poprvé to bylo, když jsem se vracel z průzkumu výzkumné základny, tak jsem se prostě propadl a padal jsem a padal jsem a padal jsem. Spolu s Prawnem naditým po okraj radioaktivním materiálem, sírovým čímsi a vzácným niklem. Hra uložená bůhví kde, takže mě to patřičně naštvalo. Naštěstí hra nabízí širokou paletu „cheatů“, takže jsem nemusel nic opakovat. Umřít kvůli bugu mi nepřijde zrovna fér. V takovém případě mi tohle podvádění připadá jako naprosto legitimní způsob hry. Kdyby ne, tak nevím, jak se vzteky nezbláznit například u Skyrimu :-D

Shrnutí:
Originálně tedy zakončuju herní výzvu hrou, která je na seznamu uvedena hned na první příčce. Hrou, která mi na první pohled neměla absolutně co nabídnout, ale v konečném důsledku mi dala víc, než jsem si dokázal připustit. Graficky nádherně zpracovaná, návyková a velice komplexní, co se biologických údajů týče. Určitě se k ní ještě někdy vrátím a pořádně si prohlédnu i ta nejtemnější a nejděsivější zákoutí planety 4546B, teď jsem ale rád, že mohu být nějaký čas v suchu.

Herní čas: 28h 44m
Obtížnost: Survival

Hra dokončena v rámci herní výzvy 2018 – 1. Tehdy to začalo (hardcore)

Pro: Celý podmořský i nadmořský svět, příběh (obzvlášť jeho zakončení), crafting

Proti: Zpočátku může být složitější, nepříjemné bugy, příliš malý tlak na postup v příběhu

+23
  • PC 90
Musím říct, že koupě této hry byla asi tou nejlepší za poslední roky. A pokud ne nejlepší, tak určitě nejpřekvapivější v dobrém slova smyslu. Malinko zasažený stereotypem, bloumal jsem po steamu a hledal, co by mě mohlo vyvést z herní apatie. A vida, graficky vydařená hra s průzkumem a craftěním a to vše zabalené do ,,avatarovského'' designu a za méně než 500? Chvíli jsem hledal dál a pak jsem to koupil. Jenže hra mě nejen vyvedla z mé apatie, ale pohltila mě natolik, že jsem ji slupnul na jeden zátah.

Úvod do Subnauticy je velmi stručný. Spustíte hru a najednou padáte v záchranném modulu kamsi dopryč. Najednou vás vezme plech po hlavě a vy se proberete v hořícím modulu. Popadnete hasičák, oheň zneškodníte, rozhlédnete co všechno vám nefunguje a jdete se podívat kde to vlastně jste. A ejhl, nikde nic. Jen voda, voda, vy a nebýt trosky Aurory, byla by tam zas jen voda. Zapomněl jsem zmínit, že doufám, že hlavní postava po zachránění poděkovala výrobci záchranných modulů, že vyrobila alespoň jeden s funkčními plováky :D.
Nicméně hra z vršku modulu nevypadá nic extra a pohledem do dáli nad hladinou se kochat nebudete napříč hrou nikdy.
Co vás ale spolehlivě přiková k počítači je první skok do vody. Dal jsem si hned survival mod, a nejednou jsem na začátcích hry málem umřel hlady, žízní nebo nedostatkem kyslíku, protože jsem si prohlížel moc dlouho můj nový dočasný domov. Hra pod vodou vypadá opravdu skvěle a v mělčinách, kde je asi nejvíc na co koukat, umí skoro až utopit.
Musim si i trošku zakritizovat, protože počáteční guide, co chytit a z čeho udělat nejdůležitejší věci, nebyl zrovna nejlepší. Já ho musel přehlédnout a dlouho mi trvalo, než jsem si vyrobil prvni lahev vody.
Po adaptaci k herním mechanismům je to ale ničím nerušená balada. Vyrobíte si ruční skenner a ten už vám řekne vše důležité. A když ne on, musíte hledat jinde info po jiných trosečnících.
Hra má naprosto plynulý, nenásilný průběh. Čím dál a hlouběji se vydáte, tím užitečnější věci naleznete a ty vám dál pomáhají v dalších cestách hloub a hloub.
Nehrál jsem hru v early accesu a tak nechápu připomínky ke Cyclopsovi. Pokud byl dřív nevybalancovaný, rozhodně to pro něj neplatí dnes. Hned co jsem se v něm zorientoval, tak jsem si ho oblíbil. Je to téměř nesmrtelná pohyblivá stanice a s modulem na štít a zásobou baterek už je tuplem nezničitelná. Pravda je, že jsem hrou strávil spousty času necíleným průzkumem a tak jsem zjistil, kam se s ponorkou vydat můžu a kde je to riskantní. A pokud by chtěl někdo po mě naprosto definitivní odpověď, proč brát takovej kolos namísto častějších výpadů s PRAWNEM nebo Seamothem a nebrat v potaz tuny místa na kořist, pak za mě je odpověď jasná- WARPER.
Monstra jsou kapitolou sama pro sebe. Od malých roztomilých rybek, které jsou dobré nasolené, střední se kterými si můžete být hrozbou navzájem s patřičným vybavením, až po třídu leviatan, kterou můžete tak maximálně dráždit skenerem a považovat za úspěch, pokud si výsledná data někde v klidu přečtete.
Pohled je úchvatný téměř na všechny exempláře a skener se vám jen tak nezastaví. Na některé se však nebudete mít čas dívat moc dlouho.

Abych nezapomněl na celkem důležitou část, tak ve hře je věcička zvaná konstruktor a jak už název napovídá, něco staví. A to něco je základna. Napříč hrou budete nacházet krom plánů výbavy i nepřeberné množství stavebních plánů od multifunkční místnosti až po kancelářský nábytek. V první místnosti nejspíš každý obsáhne vybavení modulu a přestěhuje se a nesměle bude přidávat další místnosti a přidávat to, co ho na cestách cvrnkne do nosu. Skvělé na to všem je, že místnosti nejsou závislé na ničem, kromě energie, a tak jsem skončil hru se spoustou monitorovacích budov napojených na jeden solární panel. Později jsem si postavil druhou větší základnu v biomu se zelenou břečkou. Zaplať pánbůh, že si mě ten velkej hajzl nikdy nevšiml. Tam mi celou tu dobu sloužil jedinej uranovej článek.

Pokusy dělají zlou krev. V předchozím odstavci jsem zmínil stavbu základen. Mezi to patří i chovná nádrž. Velikosti se meze nekladou. Tam si můžete pěstovat prakticky cokoliv, co dokážete sebrat(Poznm. nutná regulace počtů). Ikdyž hra tvrdí, že se zvířátka na planetě rozmnožují nepohlavně, dáte-li dva stejné vzorky do nádrže a chvíli tam nepůjdete, budete mít zvířátek plnou nádrž. Vtip je v tom, že ve hře narazíte na vajca dravců, ty pak můžete z nádrže vyndat a vypustit kam je libo a neublíží vám. Tedy aspoň pokud nestojíte mezi ním a jeho kořistí. Strašně jsem si oblíbil Kraba Olihňvitýho. Pár jsem si jich vychoval a se záměrem vyštvat Stalkery z chaluh jsem ho tam vypustil. A fungovalo to. Jsem to ale hlavička, říkal jsem si. Jenže Stalkeři odmigrovali k mojí základně, tam mi kradli drony a odnášely je pryč. Tak jsem vypustil dalšího kraba a ten je po chvíli zase úspěšně vyhnal pryč. Jenže krab už nebral v potaz můj majetek a neustále mě napadal kdykoliv jsem chtěl jít na vyjížďku v Seamothu a vyřazoval mi elektroniku. A jak to celé dopadlo? Zoufalí Stalkeři nějakým způsobem nahnali k mojí základně Prďochy, kteří svým smradem nakonec kromě mě zabili všechno živý včetně Stalekrů i Kraba.
Závěr? Nesnažte se narušit simbiózu, nikam to nevede. Nebo přikročte k vypuštění většího množství vzorků.

Jedna z nejdůležitějších věcí ve hře je orientace po mapě. Minimapu žádnou nedostanete a tak se budete navigovat jen pomocí signálů uložených ve vašem PDA. Signály si můžete vytvářet vypouštěním bojek nebo někde necháte dron(ale daleko od stalkerů). Nečekejte ve hře žádnej vyhledávač trasy. Prostě někde kilometr pd tebou je cíl, tak si ho najdi. A že hra je plná skulinek, jeskyní, apod. co vás přímo k cíli nenavede. A doporučuju si na každou cestu do neznáma těch pár bojek fakt udělat, protože nikdy nevíte, kde se budete moct jak dlouho zdržet.
Co mě chybělo bylo, aby mi PDA alespoň oznámilo, v jaké lokaci se nacházím. Díky tomu jsem v některých za celou hru byl jen párkrát a jednu sjem dokonce našel až ke konci hry.

Je toho dost, o čem by se dalo básnit, ale doporučuju všem aby si hru zahráli sami, protože není možné to popsat bez spoilerů.

Hra je v této fázi stále nepříjemně zabugovaná. Na dost z nich jsem už zapomněl a vzhledem k tomu, že jsem poslední 1/3 odehrál v Cyclopsu, jde mi na paměť jediný. Vypadávání z Cyclopsu..... Prostě najednou padáte, jako by tam nebyla voda a výsledkem je nechutná damage. Pokud jste v nebezpečné oblasti a spadnete mezi něco žravého, máte prostě smůlu. A stávalo se mi to opravdu často.
Co mi vadilo dál bylo stavění základny. je to strašně neflexibilní. Napojování tunelů na místnosti leckdy nepochopitelně nešlo. Tu nešlo okno, tam zas dveře. Až minutové trefování se skříní do rohu abyste ušetřili místo na další atp.

Ve výsledku je Subnautica luxusním počinem, který dokáže velmi zpřijemnit život až několika desítkami hodin nevídané zábavy. Pro mě je to jasný impuls dívat se po titulech podobného žánru.

Pro: Komplexní svět. Ryby. Grafika, atmosféra, Příběh( :) ) , Warper.

Proti: Pár bugů, orientace mezi sekcemi, napojování základny, Warper....

+19
  • PC 75
Na doporučení bývalého kolegy z práce jsem se ponořil do oceánů planety 454... Zvolil jsem mod "přežití".

Hned první spuštění bylo jaksi zvláštní - na jednu stranu se mi líbil koncept hry, kdy v podstatě neexistují žádné úkoly a tak si priority určí sám hráč. Na stranu druhou jsem tak trochu uhrnul nos nad některými mechanismy. Třeba nad skutečností, že obživu sháním tak, že plavu v oceánu a když předemnou plave ryba, zmáčknu ENTER a náš ztroskotanec ji tak chytí jakoby rukama - jen tak. To, že nebylo potřeba vyrobit ani síť nebo harpunu mi přišlo úsměvně nedotažený.

Vydržel jsem však a prozkoumával. Musím říct, že když na mě prvně zaútočil větší tvor "Rieper", celkem úzkostlivě jsem unikal z místa napadení křečovitě držíce šipku kupředu, následně jsem se tomuto místu vyhejbal na 100 metrů. Hlubiny pod 250 metrů pak ve mě vzbuzovaly velkej respekt.

Zrovna když nastupoval jakýsi stereotyp, konečně se mi podařilo sestavit hlubinnou ponorku. Tu musím pochválit. Narozdíl od jednomístného vozítka je toto opravdovej kolos, kterej není úplně lehký vždy uřídit, obzvláště v jeskynních prostorách. "Trojkamerový" systém se rozhodně povedl!

Graficky sice voda i dno vypadaly hezky, ale načítání okolí (na mym stroji?) dělalo obrovský potíže. Kolikrát se z hnusnejch objektů vymodelovalo regulérní prostředí až když jsem se přiblížil příliš blízko, abych toho musel být svědkem. Taky jsem opravdu (do teď) nepochopil, jestli ty ostrovy měly kolem sebe "mimozemský plášť neviditelnosti", nebo to mělo snad simulovat mlhu? To se pak příliš nepovedlo ani v jednom z případů.

Samotnej příběh je poměrně zajímavej a přestože například interiéry alieních staveb se moc nepovedly celkově se mi libílo objevovat zatím neznámé. Co už lze pohanit, je však závěr, kdy je hlavní hrdina obdržuje telepatické zprávy od emperora - to mě přišlo už jaksi trapný a pohádkový. Ale dobře - mělo to celý jakejsi smysl i myšlenku.

Mezi pozitiva taky musím připočíst rozsáhlé a otevřené možnosti výstavby základny. Sice jsem si s tím nevyhrál tak, jak se možná očekávalo, bylo to však fungující zázemí a možnosti byly vskutku téměř neomezené.

Negativa? Už zmiňované divné načítání okolí. BUG, kdy se načte nějaký vnější objekt pozdě a uvězní tak ponorku na místě. Taky se mi stalo: Korálovec nabral čumákem mou plošinu Neptuna a odplaval s ní na mělčinu. To by samo o sobě bylo poměrně realistický a v pořádku. Problém byl v tom, že ji později zapříčil o útes, napřímil o 90 stupňů! ...a později se díky této kolizi několikrát hra shodila do Windows. Naštěstí za několik dní se nějak vysvobodil a plošinu ponechal nakonec neponičenou.

Ještě můžu zmínit i nesoulad, kdy je možné bez ponorky plavat v hloubce 1500 metrů! Ponorku si musím třikrát vlepšit, aby to zvládla, hlavní postavě to problém nedělá. Nejsem na toto odborník, ale přijde mi to jako pitomost.

Celkově se to dalo zahrát, ovšem k regulérní spokojenosti mi zde něco chybí. Herní doba byla však velmi slušná (protože jsem prozkoumával pečlivě, strávil jsem tal přes 40 hodin, ale patrně se to dá projet hladce i za 20). Rozhodně lze hru doporučit všem nadšencům do potápění nebo obdivovatelům obřích mořských tvorů, ostatním patrně spíš moc ne.

75%

Pro: Volný průzkum, svoboda, objevování neznáma, originální prostředí, základna.

Proti: Bugy, načítání okolí, některé mechanismy, závěr.

+16 +17 −1
  • PC 80
Tak nám zabili Ferdinanda... teda dodělali Subnauticu. :)
A konečně jsem ji mohl dohrát před pár týdny.

Tak co k tomu říci? Tuhle hru jsem si vybral mezi ostatními survival stavěcími tituly jako Stranded deep, Rust, The Forest... Takovýto titul mi totiž v knihovně chyběl, chtěl jsem si nějaký takový zahrát. (později jsem si přidal ještě Long dark) A Subnautica mě zaujala svým líbivým vizuálem. Rybičky barevné, krása podmořského světa, do toho sbírat suroviny a stavět základny, prozkoumávat vodní svět na cizí planetě, no prostě paráda. A rozhodně jsem nikdy nelitoval.

Autoři poctivě na hře pořád pracovali. (sice ne zrovna zázračným tempem ale přeci)
Zažil jsem různé updaty, poprvé když se představil Cyclops (velká ponorka).
Reaper leviathan mě děsil k smrti. Po setkání s ním, následné velice rychlé smrti za pohledu do jeho zubatého úsměvu, jsem okamžitě vypínal hru. A dal si pauzu.
Postavil si terraformer, a s ním si mohl měnit reliéf krajiny (ať už podmořské či nad vodou).
Zažil jsem kdy Cyclops ztratil nezranitelnost, stal se strašlivě lehce poškoditelným, kdy snad i prdnutí ryby ve vodě nekolik desítek metrů od plavidla způsobilo požár na na palubě. A tím prakticky autoři zničili jeho použitelnost.
Pak do hry přibyl Prawn suit (obrněný oblek) který jsem si hned zamiloval. S vystřelovacím lanem, svištíte pod mořskou hladinou jak po másle. (zde se mi skvěle uplatnila praxe roky hraní Worms, Worms+, Worms world party, a Liera) Dostanete se kamkoliv a můžete se směle postavit čemukoliv.
Sledoval jsem jak přibývají nové lokace k průzkumu a pracuje se na příběhu.
Až nakonec to vše vyvrcholilo a šlo konečně odletět vstříc světlým zítřkům z té tolik vlhké planety.

Nebudu se rozepisovat co tam stavět a co prozkoumat, přeci jen největší klad hry je v objevování nových věcí.

Nevýhoda hry že prostředí je neměnné a celá hra se odehrává ne zas tak obřím prostoru. V Seamothu (miniponorce) nebo Prawnu ji překonáte celkem svižně. (a dál už nic není, jen nekonečná hlubina)
Příběh není tak dlouhý, celá hra se dá, když už víte kde co je, dohrát za relativně krátkou dobu. Ke konci už mi přišlo že i příběh trochu pokulhával. (když vám Sea emperor vysvětluje že Precursorům nic nepověděla, ale že vám najednou vše vyklopí.)

Chtělo by to nějaký random generátor krajiny, pro opětovné hraní.
Co mi dál ve hře chybělo, je dok pro Cyclopse a taky jsem teď ve druhém hraní neměl vůbec Terraformer, ten asi odstranili? nebo jsem ho jen minul?
Taky mě přijde zvláštní že fabrikátor neumí tepelně zpracovat žádnou zeleninu, a jste odsouzeni brambory či kusy cibulkových stromů (bulbo tree) žvejkat syrový.
I teď se mi stal ošklivej bug kdy vystupování v doku propadnu hladinou vody až na dno a hra si myslí že jsem v základně. A nejde se proto dostat zpět. Musíte dát load přechozí pozice.

Není to dokonalá hra, ale jestli máte rádi dobrodružství, rádi stavíte, pipláte a zkrášlujete své základny, určitě vám ji můžu doporučit.
Snad autoři jestě s hrou neskončili a ještě něco tomu dají.

PS: při posledním hraní mě Reaper konečně tolik neděsil, i v Seamothu jsem se ho lehce zbavil. :) (předtím to pro něj byla skoro jednohubka)

Pro: pěkné vizuální zpracování

Proti: neměnnost prostředí, opakované hraní nemá už to kouzlo z neznáma

+15