Sky Diver je stará arkáda pro dva hráče, vydaná na automaty v roce 1978. O rok později se dočkala portu na Atari 2600.
Ve hře každý hráč ovládá parašutistu a snaží se s ním přistát přesně na terč. Za svoji snahu je pak obodován, přičemž záleží na tom, kdy padák otevře. Jde tedy o správné načasování, za brzké otevření padáku je méně bodů, naopak pokud bude hráč čekat příliš dlouho, padák se neotevře vůbec a body tak ztratí. Seskok pak ovlivňuje i vítr, které je nutné sledovat pomocí větrné ponožky.
Seskoků je celkem devět, za jeden lze získat maximálně 11 bodů. Na konci si hráči porovnají výsledky a určí tak vítěze. Přestože je hra vytvořena primárně pro dva hráče, lze hrát samozřejmě i sólo proti počítači.
Jumas
První hrou, co jsem hrál na stolním počítači, byla legendární akce z pohledu první osoby Doom. Ještě předtím jsme však s bratrem vlastnili jakousi čínskou kopii Atari 2600, kterou naši sehnali na tržnici a k ní jsme měli kazetu s Atari kolekcí, v níž bylo zahrnuto několik arkád, včetně Sky Divera.
Na ostatní hry si už moc nevzpomínám, ale na mou nejoblíbenější hru z celé kolekce ano. Jak vysokého skóre se mně nebo bratrovi podařilo dosáhnout už opravdu nevím, teď při opáčku přes prohlížeč jsem se ale dostal na 92, což beru jako senzační úspěch, když absolutní maximum má hodnotu 99.
Ano, měl jsem nastavenou nejnižší obtížnost a vypnutý pohyb přistávacích plošinek, ale nebudu se přece zbytečně nervovat. Už takhle mi občas zvednul tlak nevyzpytatelný vítr. Možná by se mi můj nejlepší počin po pár hodinovém trénování podařilo překonat, ale k tomu mi chybí trpělivost, kterou jsem dříve oplýval daleko více.
Bylo fajn, zavzpomínat si na mé herní začátky, kdy se hrálo to, co se k nám zrovna dostalo, a to stále dokola do té doby, než přišlo něco nového nebo se nerozbil joystick či dokonce dva, jako v případě našich aušusových videoher. I přes tátovu snahu, který nám joysticky několikrát slepil, se jednou rozbily tak, že už s tím nešlo nic dělat a já si Sky Divera zahrál až nyní po zhruba třiceti letech.
Na ostatní hry si už moc nevzpomínám, ale na mou nejoblíbenější hru z celé kolekce ano. Jak vysokého skóre se mně nebo bratrovi podařilo dosáhnout už opravdu nevím, teď při opáčku přes prohlížeč jsem se ale dostal na 92, což beru jako senzační úspěch, když absolutní maximum má hodnotu 99.
Ano, měl jsem nastavenou nejnižší obtížnost a vypnutý pohyb přistávacích plošinek, ale nebudu se přece zbytečně nervovat. Už takhle mi občas zvednul tlak nevyzpytatelný vítr. Možná by se mi můj nejlepší počin po pár hodinovém trénování podařilo překonat, ale k tomu mi chybí trpělivost, kterou jsem dříve oplýval daleko více.
Bylo fajn, zavzpomínat si na mé herní začátky, kdy se hrálo to, co se k nám zrovna dostalo, a to stále dokola do té doby, než přišlo něco nového nebo se nerozbil joystick či dokonce dva, jako v případě našich aušusových videoher. I přes tátovu snahu, který nám joysticky několikrát slepil, se jednou rozbily tak, že už s tím nešlo nic dělat a já si Sky Divera zahrál až nyní po zhruba třiceti letech.
Zoltan
Pro: seskok padákem, jednoduchá hratelnost, motivace k dosažení co nejvyššího skóre
Proti: po několika sériích seskoků omrzí