Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Silent Hill: Homecoming

Silent Hill V

30.09.2008
06.11.2008
kompatibilní
69
96 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Silent Hill: Homecoming je již pátým pokračováním oblíbené série survival hororů. Ovšem, vývoj byl tentokrát svěřen americkému studiu Double Helix Games namísto v té době již rozpuštěnému Team Silent.

Příběh sleduje amerického vojáka navracejícího se ze služby domů Alexe Shepherda, který jde vyšetřovat záhadné zmizení jeho mladšího bratra Joshuy. Pátrání zavede Alexe pomocí jeho nočních můr až do mlhavých ulic města Silent Hill, kde se pokouší odhalit tajemství, jež stojí za zmizením nejen jeho bratra, ale v té chvíli i otce. Cestou si Alex musí udržet zdravý rozum, jelikož zlo může číhat i v jeho vlastní krvi.

Velkou změnou oproti předchozím dílům je nový bojový systém, který nabízí novou škálu útoků, ale i obranných manévrů. Další změnou je míření, které nyní probíhá přes kamerový úhel pro střelbu, čili přes rameno. Jinak hratelnost se částečně podobá předchozím dílům. K dispozici máte opět inventář pro ukládání munice léčiv a předmětů. Ze zbraní jmenujme například cirkulární pilu, pušku M14, páčidlo anebo navracející se laserovou pistoli, kterou získáte dohráním UFO konce. Kromě toho vás čeká 8 druhů nepřátel a 4 bossové.

V kolébce série, tedy Japonsku, se hráči v oficiální japonské verze nedočkali.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 30
A prý že se Homecoming líbí těm hráčům, kteří sérii Silent Hill neznají. Horšího dílu pro poznání série snad ani není...

THE GOOD
Snad hudba. Většinou mě emotivně ječivé zpěvačky štvou a rádio ladím jinam, ale tady to sedlo. Zpočátku hry je to především prazvláštní atmosféra v bezčasí šprajclého burákova, sužovaného nadměrným počtem prachových částic v ovzduší, co pohání vpřed vámi ovládaného, mladého navrátilce z nespecifikovaného konfliktu. K popobíhání městečkem, sestávajícím z páru ulic a nekropole o rozloze pražských Olšan zprvu pobízel i přece jenom kamsi se ubírající děj.
Špatná nebyla ani prohlídka mého, tedy Shepardovic rodinného papíráku. Tam jsem zjistil, že jsem synem ženy v domácnosti, se zálibou v šití a veterána z Vietnamu, z toho titulu vykonávajícího úřad místního šerifa, se zálibou v honitbě. I tak jsem shledal svoji herní rodinu jako sociální případ. Interiér domu vypadal jako starožitnictví po nájezdu exekutora, tapety byly zašlé a ve sklepě stála voda. Přesto, potěšen, že jsem patrně bílý protestant, tedy ono zdravé jádro amerického národa, vyběhl jsem s chutí hledat svého ztraceného sourozence. Váš malý bratr Joshua si patrně myslí, že je Alma. Chytit se nenechá, nicméně na vás rád, zpravidla zpoza nějaké nepřekonatelné bariéry, upřeně civí, aby pak vždycky utekl kamsi za roh. Malý čumílek vám nedá po celou „stopáž“ Homecomingu pokoj.

THE BAD
To zní celkem zajímavě, ne? Co je tedy špatně? No přece všechno ostatní! Děj hry je zmatený, neuspokojivý a ubírá se do ztracena, přičemž o příběhu tu mluvit nelze. Rozhovory jsou suchopárné a zbytečné. Monstra v ulicích na každém kroku a v barácích číhají pomalu za každými dveřmi. Postrádají navíc logiku zasazení, kterou údajně měly v předchozích dílech. Sestřičky, utopenci, stažená psiska, to všechno na vás Homecoming, pošlapávaje jakoukoliv symboliku série, hrne bez ladu a skladu. Kdyby aspoň souboje odsýpaly, ale ani to ne. Boj na blízko je tuhý, neintuitivní a nic v něm nefunguje tak, jak, by mělo. Veškeré pohybové úkony, jako je lezení po žebříku, přeskočení překážky i seskok jsou „na poklik“ a akce lze provést výhradně na vývojáři přesně vymezených místech. Ze stereotypu cloumání dveřmi nevytrhnou ani logické hádanky. Za a) je jich málo, b) nestojí za moc. Až na jednu povedenou skládačku se nejedná o nic světoborného. U hodin, které se měly nastavit na určitý čas jsem vyloženě trpěl, protože pro port vytvořená šipka, ve stylu zbitých prkének, se chová, jako by byla součástí jiného programu. Označit s ní konkrétní předmět je o nervy a nastavit konkrétní čas na zmíněných hodinách se zvrhlo v půlhodinové peklo, plné nadávek.

THE (F)UGLY
To nejhorší nakonec! Dostávám k technické stránce věci, tu bych snad i velkoryse přehlédl, či zmínil jen okrajově, kdyby zbytek hry za něco stál. Budu ale zlý. Homecoming je bez diskuze nejhorším portem z konzolí, se kterým jsem se v posledních pěti letech setkal. Ohavný Turok: Evolution, krom systému ukládání alespoň fungoval jak měl, o Homecoming se to říci nedá. Hned po spuštění jsem zaregistroval výrazné černé pruhy, kterých jsem se nezbavil žádným rozlišením, typický to neduh „her na televizi“, stejně jako okamžitý krach aplikace, po shození na lištu.
Za druhé Homecoming je ošklivý nad rámec záměru autorů o vytvoření nevlídného prostředí. Zrnitým filtrem nejdou zamaskovat průměrné textury, vyblitá barevná paleta ani odfláklé modely předmětů nehodné roku vzniku. Vesměs ubohé zpracování předmětů vynikne v inventáři, kde jde každý prohlédnout ze všech úhlů podobně jako ve Skyrimu. Fyzika, to je jedním slovem tragédie. Ve hře se navíc jebe zvuk a to hrozně – mě v průměru v 9 z 10 enginových cutscén. Ani během hry není zvuk OK, to pro změnu jde pouze jakoby z jednoho kanálu. Nakonec jsem kvůli tomu cutscény přeskakoval, nicméně hrál dál doufaje, že bude líp. Ale bylo hůř!

A jako u Turoka způsobilo, že jsem nedohrál, to proklaté ukládání! Ovšem jakým obskurdním způsobem se to stalo!!! Savepointy jsou tu rozmístěny na stěnách. V pokročilé fázi hry jsem si jednou takhle dobíhal k symbolu na stěně uložit a udělal jsem fatální chybu. Klikl jsem totiž, než se milý Shepard zcela zastavil. To vysadilo animce v CELÉ hře - už napořád. Monstra i Shepard se tedy pohybovali jako v maňáskovém divadle, hlavní hrdina navíc vypadal jako Rayman s rukama odtrženýma od těla. Load nepomohl. Nakonec došlo i na levitující bulvy v rozhovorech s NPC. Delší dobu už jsem si ukládal jen do jednoho slotu, poněvadž jejich celkový počet tu činí skandální 4 (!). Vracet se o 3 hodiny zpátky se mi už opravdu, ale opravdu nechtělo. A tak jsem ten eklhaftový výtvor, uplácaný do podoby hry vypnul, odinstaloval, abych se k němu už NIKDY nevrátil. Bohužel stejně tak mi nikdo nevrátí mých, bezmála 600Kč.

Pro: Škrti z Konami chtěli vyvinout áčkový produkt, za rozvojové náklady a tak vybrali Helixy, ze stejného důvodu jako pro Downpour brňáckou Vatru...

Proti: ...výsledkem je, že Homecoming se měl raději zařadit do dlouhého seznamu nedokončených her.

+28 +30 −2
  • PC 60
Že momentální rozpoložení a nálada ovlivňuje zážitek z díla v nejvyšší míře je velká pravda, a právě u série Silent Hill se u mě tento fakt projevil značně. První setkání se sérií (2010) skrze do nebes vynášeného druhého dílu nedopadlo nejlépe a i přes nesporné kvality na mě SH2 udělalo dojem průměrný, značně zahalený v mlze atypického a nepřesného ovládání, nepoddajné kamery či jen "tisíců" zavřených dveří...

Ovšem nyní se mohu považovat za fanouška série a ten druhý díl bych již bez rozmýšlení zařadil mezi nejdůležitější videohry historie. Kvalita ostatních dílů je, pravda, spíše lehce nadprůměrná až průměrná, ale jako celek je vše dostatečně poutavé a nadhodnota v podobě kvalitního děje je dostatečným důvodem překonání prvotních peripetií.

A přesně to je i případ Homecomingu, pátého dílu od (více méně) externího studia. Paradoxně, s ohledem na sérii, nejsou ani tak problémy s formou, jako spíše s obsahem - tedy, pokud nehrajete Homecoming v době vydání. Technické zpracování tak neurazí po vizuální stránce, ač na titul generačně téměř současný s Resident Evilem 5 je kvalita v tomto směru menší, než by si série zasloužila. Stejně tak doba načítání a mírné zamrzávání nepatří ke světlým stránkám - ovšem s posledními patchy od moderů hra nespadla ani jednou a tak v kombinaci s klasickou podobou ovládání u TPS her je Homecoming radost hrát. A to i přes větší, než žádoucí počet monster.

Ty ovšem, do logiky Silent Hillu příliš nezapadají, respektive nemají své opodstatnění, a jsou tu jako u drtivé většiny her pouze pro svůj bizarní zjev. Struktura děje si však zachovává podobu jakou vytvořil Team Silent. Pouze je oproštěna většího zamotání, a zápletka jako taková je poměrně prostá a jsou na ni umně předávané vodítka v průběhu hry. Současně však není více informací vyzrazeno zkraje, a tak k sestavení mozaiky dochází až v posledních částech hry. Tedy, zde si myslím, že je vše v pořádku a obsah je kvalitní - dokonce i ústřední postava Alexe (i ostatních) mi přišla jako dobře vykreslená virtuální postava, která těch cca osm hodin utáhne bez větších problému.

Horší je to s designem, který si neodpustil tradiční - a nezábavné - lokace typu stok a vcelku slabě vytvořeného hřbitova, jenž vyniká předně svou repetivností geometricky přesných krypt. Lepší to ale o moc více není ani jinde, a v paměti mi tak zůstává pouze sestup do "pekla", kostel a rodinný domek Shepardů. No a logické hádanky, taková třešnička na dortu v sérii, jsou spíše povedené a pokud ohlédnu od jejich ovládání (ručičky hodin! a slider), tak neurazí.

Ve výsledku jsem se u pátého dílů bavil, ač až s přibývajícím odehraným časem. V konečném pořadí bych tak Homecoming zařadil za druhý a první díl.

Pro: hudba (Cold Blood), hratelnost, příběh, ovládání

Proti: QTE, méně savepointů?, načítací doby (10-30 sekund)

+28
  • PC 80
Série SH je pro mě památnou, tak nějak mě "vzala" především dvojka - kultovní tažení Jamese Sunderlanda za pravdou (skladby PROMISE a právě TRUE mi znějí v hlavě do teď). A tak jsem navázal dílem Homecoming, pln očekávání, že si po poněkud zbabrané čtyřce série trochu napraví v mejch očích reputaci.

Vlastně se to tváří jako takovej SH standard. Osamělý hrdina přijíždí do amerického městečka (ne, není to Silent Hill) za svou rodinou domů a odkrejvá tak postupně jakýsi tajemství poněkud komorního charakteru. Začátek = návrat a průzkum domu měl svý kouzlo. Narozdíl od čtyřky je zase možné toulat se neomezeně po venkovních prostorách, to hře rozhodně prospívá.

Soundtrack opět má co nabídnout - Akira Yamaoka je prostě v tomto unikátním tvůrcem a jeho dílo má nenapodobitelnej feeling. Opět odvedl výbornou práci. Třeba song Witchcraft mi sednul naprosto.

Gameplay przní extrémně pomalá chůze (WALK), kdy to vypadá, jako by si Alex regulérně nadělal do kalhot (opravdu!). Jinak lze považovat nepřátele i prostředí hry za přiléhavé sérii a pokud člověk přivře oči nad tím, že to tady prostě už několikrát bylo, celkem mě to bavilo. Obtížnost soubojů byla díky zoufalému nedostatku munice celkem challenge (každá lékárna inventáři sakra zahřála) a i když logické hádanky byly často poněkud snadné, ta poslední mi dala zabrat! Extrémně málo možností jak hru savenout (třeba po souboji s Bossem) mě ale opravdu od hraní odrazovalo. Aspoň na začátku kapitoly se na to hra má zeptat a ne nutit hráče nakousnout novej level a hledat, kde by se to dalo uložit... (když třeba potřebuje už jít spát...)

Příběh jsem celou dobu považoval za poněkud lacinej a chudej, konec mi však dokázal nabídnout takový rozuzlení, který jsem neočekával a dal tomu celýmu trochu jinej (silnější) nádech.

Celkově 80%
Kdo není fandou série, nechť odečte 5%
Kdo nemusí Akiru a jeho hudbu, ať odečte dalších 10%.

Pro: Silent Hill, soundtrack, příběh, nostalgie, feeling, obtížnost.

Proti: WALK, krátké, poněkud plytké, save system.

+21
  • PC 75
Silent Hill: Homecoming je v rámci série průměr. Největším plusem hry je absolutně dokonalý soundtrack a hutná hororová atmosféra. Monstra ve hře jsou velice povedená a bizarní. Příběh je opět velice silný a grafická stránka hry je na docela dobré úrovni.

Bohužel soubojový systém ve hře se moc nepovedl, je totiž příliš přetaktizovaný. Ve hře budete šetřit každý náboj a často vám nezbude nic jiného než využít souboje na blízko, které nejsou zrovna dvakrát příjemné. Charaktery postav jsou nevýrazné a zmatené (většina postav se prostě chová divně). Dalšími nedostatky jsou časté bugy a místy přehnaně tmavé lokace. I přes tuto kritiku hodnotím Silent Hill: Homecoming kladně. Pořád se totiž jedná o velice strašidelnou hru s několika povedenými zvraty.

Pro: Hudba, zvuky, atmosféra, příběh, monstra.

Proti: Systém soubojů, nudné charaktery postav, bugy.

+18
  • PC 80
A zase všechno opačně. Zatímco v recenzích tenhle díl propadl a zde na DH svítí hodnocení oranžově, já si Homecoming dost užil. Po stránce samotné hratelnosti mě dokonce tenhle Silent Hill jako jediný skutečně bavil bez klesající tendence až do konce.

Kamera přes rameno je určitě ku prospěchu věci, stejně jako zhuštění hry do menších lokací a příklon k větší akčnosti. Souboje mají sice pořád do dokonalosti daleko, ale poprvé v sérii jsem se u nich upřímně bavil. Možnost volně mířit je osvobozující a celkově se hra velmi dobře ovládá. V tomhle ohledu změna vývojářského studia a enginu, který hru pohání, rozhodně prospěla.

Co už se povedlo méně, je celkový art design hry. Příběh v základu není špatný, ale je více přímočarý a chybí mu ta charakteristická nepříjemná a neurčitá atmosféra. Méně surreálna, více exaktních dialogů a scén. Že je hra o něco méně náročná na psychiku za sebe beru po tolika odehraných SH spíše jako plus, ale částečně mě mrzelo, že ta všudypřítomná symbolika protkaná hrami od Team Silent tu absentuje. Třeba i u nepřátel, kteří se v Homecoming tak nějak bezvýznamně motají porůznu po městě, aniž by měl jejich výskyt nějaký hlubší význam. Tvůrci více než z předchozích dílů čerpají z americké filmové adaptace. Hlavně vizuálně. Real-time proměny prostředí jsou super, ozvučení je naopak slabší (a v portu rozbité). Zejména forma zpracování ikonických a dříve dost děsivých sirén mě vyloženě zklamala a naprosto se míjí účinkem.

Homecoming je taky dost příšerný port a nebýt fanouškovského módu/fixu s názvem UnknownProject (více zde), který odemyká framerate a z větší části odstraňuje bugy a problémy s padáním hry, nevím, jestli bych to byl vůbec schopný dohrát. Ale i navzdory opravám hra čas od času spadne (nejčastěji při spínání cutscén). Ztráta třeba i půlhodinového opatrného postupu vždycky citelně zabolí. Na vině jsou i checkpointy, které jsou rozmístěny občas fakt brutálně daleko od sebe. Já měl ale spíše štěstí, hra mi sice párkrát spadla, ale vždycky nedlouho po uložení pozice. Obtížnost trochu kolísá, ale oproti předchozím dílům mi Homecoming přišel co do soubojů spíše lehčí. Naopak puzzly, tam mi asi něco unikalo. Dost často jsem u nich netušil, co se po mě vůbec chce. Ale moc jich tam nebylo.

Graficky Homecoming nevypadá špatně a nepřátel je relativně mírné množství, takže byl i čas na nějaké to nasávání atmosféry a kochání se, ačkoli vizuálně se o žádnou velkou pecku nejedná. Hra je hodně šedivá a lokace mnohdy působí velmi stroze. Ten nižší budget z toho smrdí, ne že ne. Příběhové cutscény jsou celkem ok, i když trochu strnulé, ale rozhovory s dialogovými volbami stojí za prd a animace při nich působí vyloženě trhavě a nedodělaně. Pochválit naopak musím voice-acting. Po ryze amatérských výkonech z předchozích dílů byl tohle balzám na uši.

Co dodat? Páté pokračování přináší do série skutečně svěží vítr a i přes veškeré nedostatky, především technického rázu, jsem se u něj velmi dobře bavil. Příběh sice není tak komplexní a postrádá onu charakteristickou snovou atmosféru předchozích dílů tím, jak se více přiklání k jednoduššímu americkému pohledu na hororový žánr, ale sám o sobě špatný není a umí také překvapit. A hraje se to hlavně bezesporu lépe.

Pro: hratelnost, členitější design prostředí, ovládání, 3rd person, lepší souboják, obstojný příběh, nápaditá monstra

Proti: chybí tomu kus původní charakteristické atmosféry, technický stav portu (bugy, padání), rozmístění checkpointů, nejasné puzzly

+18