Že momentální rozpoložení a nálada ovlivňuje zážitek z díla v nejvyšší míře je velká pravda, a právě u série Silent Hill se u mě tento fakt projevil značně. První setkání se sérií (2010) skrze do nebes vynášeného druhého dílu nedopadlo nejlépe a i přes nesporné kvality na mě SH2 udělalo dojem průměrný, značně zahalený v mlze atypického a nepřesného ovládání, nepoddajné kamery či jen "tisíců" zavřených dveří...

Ovšem nyní se mohu považovat za fanouška série a ten druhý díl bych již bez rozmýšlení zařadil mezi nejdůležitější videohry historie. Kvalita ostatních dílů je, pravda, spíše lehce nadprůměrná až průměrná, ale jako celek je vše dostatečně poutavé a nadhodnota v podobě kvalitního děje je dostatečným důvodem překonání prvotních peripetií.

A přesně to je i případ Homecomingu, pátého dílu od (více méně) externího studia. Paradoxně, s ohledem na sérii, nejsou ani tak problémy s formou, jako spíše s obsahem - tedy, pokud nehrajete Homecoming v době vydání. Technické zpracování tak neurazí po vizuální stránce, ač na titul generačně téměř současný s Resident Evilem 5 je kvalita v tomto směru menší, než by si série zasloužila. Stejně tak doba načítání a mírné zamrzávání nepatří ke světlým stránkám - ovšem s posledními patchy od moderů hra nespadla ani jednou a tak v kombinaci s klasickou podobou ovládání u TPS her je Homecoming radost hrát. A to i přes větší, než žádoucí počet monster.

Ty ovšem, do logiky Silent Hillu příliš nezapadají, respektive nemají své opodstatnění, a jsou tu jako u drtivé většiny her pouze pro svůj bizarní zjev. Struktura děje si však zachovává podobu jakou vytvořil Team Silent. Pouze je oproštěna většího zamotání, a zápletka jako taková je poměrně prostá a jsou na ni umně předávané vodítka v průběhu hry. Současně však není více informací vyzrazeno zkraje, a tak k sestavení mozaiky dochází až v posledních částech hry. Tedy, zde si myslím, že je vše v pořádku a obsah je kvalitní - dokonce i ústřední postava Alexe (i ostatních) mi přišla jako dobře vykreslená virtuální postava, která těch cca osm hodin utáhne bez větších problému.

Horší je to s designem, který si neodpustil tradiční - a nezábavné - lokace typu stok a vcelku slabě vytvořeného hřbitova, jenž vyniká předně svou repetivností geometricky přesných krypt. Lepší to ale o moc více není ani jinde, a v paměti mi tak zůstává pouze sestup do "pekla", kostel a rodinný domek Shepardů. No a logické hádanky, taková třešnička na dortu v sérii, jsou spíše povedené a pokud ohlédnu od jejich ovládání (ručičky hodin! a slider), tak neurazí.

Ve výsledku jsem se u pátého dílů bavil, ač až s přibývajícím odehraným časem. V konečném pořadí bych tak Homecoming zařadil za druhý a první díl.