Série SH je pro mě památnou, tak nějak mě "vzala" především dvojka - kultovní tažení Jamese Sunderlanda za pravdou (skladby PROMISE a právě TRUE mi znějí v hlavě do teď). A tak jsem navázal dílem Homecoming, pln očekávání, že si po poněkud zbabrané čtyřce série trochu napraví v mejch očích reputaci.
Vlastně se to tváří jako takovej SH standard. Osamělý hrdina přijíždí do amerického městečka (ne, není to Silent Hill) za svou rodinou domů a odkrejvá tak postupně jakýsi tajemství poněkud komorního charakteru. Začátek = návrat a průzkum domu měl svý kouzlo. Narozdíl od čtyřky je zase možné toulat se neomezeně po venkovních prostorách, to hře rozhodně prospívá.
Soundtrack opět má co nabídnout - Akira Yamaoka je prostě v tomto unikátním tvůrcem a jeho dílo má nenapodobitelnej feeling. Opět odvedl výbornou práci. Třeba song Witchcraft mi sednul naprosto.
Gameplay przní extrémně pomalá chůze (WALK), kdy to vypadá, jako by si Alex regulérně nadělal do kalhot (opravdu!). Jinak lze považovat nepřátele i prostředí hry za přiléhavé sérii a pokud člověk přivře oči nad tím, že to tady prostě už několikrát bylo, celkem mě to bavilo. Obtížnost soubojů byla díky zoufalému nedostatku munice celkem challenge (každá lékárna inventáři sakra zahřála) a i když logické hádanky byly často poněkud snadné, ta poslední mi dala zabrat! Extrémně málo možností jak hru savenout (třeba po souboji s Bossem) mě ale opravdu od hraní odrazovalo. Aspoň na začátku kapitoly se na to hra má zeptat a ne nutit hráče nakousnout novej level a hledat, kde by se to dalo uložit... (když třeba potřebuje už jít spát...)
Příběh jsem celou dobu považoval za poněkud lacinej a chudej, konec mi však dokázal nabídnout takový rozuzlení, který jsem neočekával a dal tomu celýmu trochu jinej (silnější) nádech.
Celkově 80%
Kdo není fandou série, nechť odečte 5%
Kdo nemusí Akiru a jeho hudbu, ať odečte dalších 10%.
Vlastně se to tváří jako takovej SH standard. Osamělý hrdina přijíždí do amerického městečka (ne, není to Silent Hill) za svou rodinou domů a odkrejvá tak postupně jakýsi tajemství poněkud komorního charakteru. Začátek = návrat a průzkum domu měl svý kouzlo. Narozdíl od čtyřky je zase možné toulat se neomezeně po venkovních prostorách, to hře rozhodně prospívá.
Soundtrack opět má co nabídnout - Akira Yamaoka je prostě v tomto unikátním tvůrcem a jeho dílo má nenapodobitelnej feeling. Opět odvedl výbornou práci. Třeba song Witchcraft mi sednul naprosto.
Gameplay przní extrémně pomalá chůze (WALK), kdy to vypadá, jako by si Alex regulérně nadělal do kalhot (opravdu!). Jinak lze považovat nepřátele i prostředí hry za přiléhavé sérii a pokud člověk přivře oči nad tím, že to tady prostě už několikrát bylo, celkem mě to bavilo. Obtížnost soubojů byla díky zoufalému nedostatku munice celkem challenge (každá lékárna inventáři sakra zahřála) a i když logické hádanky byly často poněkud snadné, ta poslední mi dala zabrat! Extrémně málo možností jak hru savenout (třeba po souboji s Bossem) mě ale opravdu od hraní odrazovalo. Aspoň na začátku kapitoly se na to hra má zeptat a ne nutit hráče nakousnout novej level a hledat, kde by se to dalo uložit... (když třeba potřebuje už jít spát...)
Příběh jsem celou dobu považoval za poněkud lacinej a chudej, konec mi však dokázal nabídnout takový rozuzlení, který jsem neočekával a dal tomu celýmu trochu jinej (silnější) nádech.
Celkově 80%
Kdo není fandou série, nechť odečte 5%
Kdo nemusí Akiru a jeho hudbu, ať odečte dalších 10%.
Pro: Silent Hill, soundtrack, příběh, nostalgie, feeling, obtížnost.
Proti: WALK, krátké, poněkud plytké, save system.