A prý že se Homecoming líbí těm hráčům, kteří sérii Silent Hill neznají. Horšího dílu pro poznání série snad ani není...
THE GOOD
Snad hudba. Většinou mě emotivně ječivé zpěvačky štvou a rádio ladím jinam, ale tady to sedlo. Zpočátku hry je to především prazvláštní atmosféra v bezčasí šprajclého burákova, sužovaného nadměrným počtem prachových částic v ovzduší, co pohání vpřed vámi ovládaného, mladého navrátilce z nespecifikovaného konfliktu. K popobíhání městečkem, sestávajícím z páru ulic a nekropole o rozloze pražských Olšan zprvu pobízel i přece jenom kamsi se ubírající děj.
Špatná nebyla ani prohlídka mého, tedy Shepardovic rodinného papíráku. Tam jsem zjistil, že jsem synem ženy v domácnosti, se zálibou v šití a veterána z Vietnamu, z toho titulu vykonávajícího úřad místního šerifa, se zálibou v honitbě. I tak jsem shledal svoji herní rodinu jako sociální případ. Interiér domu vypadal jako starožitnictví po nájezdu exekutora, tapety byly zašlé a ve sklepě stála voda. Přesto, potěšen, že jsem patrně bílý protestant, tedy ono zdravé jádro amerického národa, vyběhl jsem s chutí hledat svého ztraceného sourozence. Váš malý bratr Joshua si patrně myslí, že je Alma. Chytit se nenechá, nicméně na vás rád, zpravidla zpoza nějaké nepřekonatelné bariéry, upřeně civí, aby pak vždycky utekl kamsi za roh. Malý čumílek vám nedá po celou „stopáž“ Homecomingu pokoj.
THE BAD
To zní celkem zajímavě, ne? Co je tedy špatně? No přece všechno ostatní! Děj hry je zmatený, neuspokojivý a ubírá se do ztracena, přičemž o příběhu tu mluvit nelze. Rozhovory jsou suchopárné a zbytečné. Monstra v ulicích na každém kroku a v barácích číhají pomalu za každými dveřmi. Postrádají navíc logiku zasazení, kterou údajně měly v předchozích dílech. Sestřičky, utopenci, stažená psiska, to všechno na vás Homecoming, pošlapávaje jakoukoliv symboliku série, hrne bez ladu a skladu. Kdyby aspoň souboje odsýpaly, ale ani to ne. Boj na blízko je tuhý, neintuitivní a nic v něm nefunguje tak, jak, by mělo. Veškeré pohybové úkony, jako je lezení po žebříku, přeskočení překážky i seskok jsou „na poklik“ a akce lze provést výhradně na vývojáři přesně vymezených místech. Ze stereotypu cloumání dveřmi nevytrhnou ani logické hádanky. Za a) je jich málo, b) nestojí za moc. Až na jednu povedenou skládačku se nejedná o nic světoborného. U hodin, které se měly nastavit na určitý čas jsem vyloženě trpěl, protože pro port vytvořená šipka, ve stylu zbitých prkének, se chová, jako by byla součástí jiného programu. Označit s ní konkrétní předmět je o nervy a nastavit konkrétní čas na zmíněných hodinách se zvrhlo v půlhodinové peklo, plné nadávek.
THE (F)UGLY
To nejhorší nakonec! Dostávám k technické stránce věci, tu bych snad i velkoryse přehlédl, či zmínil jen okrajově, kdyby zbytek hry za něco stál. Budu ale zlý. Homecoming je bez diskuze nejhorším portem z konzolí, se kterým jsem se v posledních pěti letech setkal. Ohavný Turok: Evolution, krom systému ukládání alespoň fungoval jak měl, o Homecoming se to říci nedá. Hned po spuštění jsem zaregistroval výrazné černé pruhy, kterých jsem se nezbavil žádným rozlišením, typický to neduh „her na televizi“, stejně jako okamžitý krach aplikace, po shození na lištu.
Za druhé Homecoming je ošklivý nad rámec záměru autorů o vytvoření nevlídného prostředí. Zrnitým filtrem nejdou zamaskovat průměrné textury, vyblitá barevná paleta ani odfláklé modely předmětů nehodné roku vzniku. Vesměs ubohé zpracování předmětů vynikne v inventáři, kde jde každý prohlédnout ze všech úhlů podobně jako ve Skyrimu. Fyzika, to je jedním slovem tragédie. Ve hře se navíc jebe zvuk a to hrozně – mě v průměru v 9 z 10 enginových cutscén. Ani během hry není zvuk OK, to pro změnu jde pouze jakoby z jednoho kanálu. Nakonec jsem kvůli tomu cutscény přeskakoval, nicméně hrál dál doufaje, že bude líp. Ale bylo hůř!
A jako u Turoka způsobilo, že jsem nedohrál, to proklaté ukládání! Ovšem jakým obskurdním způsobem se to stalo!!! Savepointy jsou tu rozmístěny na stěnách. V pokročilé fázi hry jsem si jednou takhle dobíhal k symbolu na stěně uložit a udělal jsem fatální chybu. Klikl jsem totiž, než se milý Shepard zcela zastavil. To vysadilo animce v CELÉ hře - už napořád. Monstra i Shepard se tedy pohybovali jako v maňáskovém divadle, hlavní hrdina navíc vypadal jako Rayman s rukama odtrženýma od těla. Load nepomohl. Nakonec došlo i na levitující bulvy v rozhovorech s NPC. Delší dobu už jsem si ukládal jen do jednoho slotu, poněvadž jejich celkový počet tu činí skandální 4 (!). Vracet se o 3 hodiny zpátky se mi už opravdu, ale opravdu nechtělo. A tak jsem ten eklhaftový výtvor, uplácaný do podoby hry vypnul, odinstaloval, abych se k němu už NIKDY nevrátil. Bohužel stejně tak mi nikdo nevrátí mých, bezmála 600Kč.
THE GOOD
Snad hudba. Většinou mě emotivně ječivé zpěvačky štvou a rádio ladím jinam, ale tady to sedlo. Zpočátku hry je to především prazvláštní atmosféra v bezčasí šprajclého burákova, sužovaného nadměrným počtem prachových částic v ovzduší, co pohání vpřed vámi ovládaného, mladého navrátilce z nespecifikovaného konfliktu. K popobíhání městečkem, sestávajícím z páru ulic a nekropole o rozloze pražských Olšan zprvu pobízel i přece jenom kamsi se ubírající děj.
Špatná nebyla ani prohlídka mého, tedy Shepardovic rodinného papíráku. Tam jsem zjistil, že jsem synem ženy v domácnosti, se zálibou v šití a veterána z Vietnamu, z toho titulu vykonávajícího úřad místního šerifa, se zálibou v honitbě. I tak jsem shledal svoji herní rodinu jako sociální případ. Interiér domu vypadal jako starožitnictví po nájezdu exekutora, tapety byly zašlé a ve sklepě stála voda. Přesto, potěšen, že jsem patrně bílý protestant, tedy ono zdravé jádro amerického národa, vyběhl jsem s chutí hledat svého ztraceného sourozence. Váš malý bratr Joshua si patrně myslí, že je Alma. Chytit se nenechá, nicméně na vás rád, zpravidla zpoza nějaké nepřekonatelné bariéry, upřeně civí, aby pak vždycky utekl kamsi za roh. Malý čumílek vám nedá po celou „stopáž“ Homecomingu pokoj.
THE BAD
To zní celkem zajímavě, ne? Co je tedy špatně? No přece všechno ostatní! Děj hry je zmatený, neuspokojivý a ubírá se do ztracena, přičemž o příběhu tu mluvit nelze. Rozhovory jsou suchopárné a zbytečné. Monstra v ulicích na každém kroku a v barácích číhají pomalu za každými dveřmi. Postrádají navíc logiku zasazení, kterou údajně měly v předchozích dílech. Sestřičky, utopenci, stažená psiska, to všechno na vás Homecoming, pošlapávaje jakoukoliv symboliku série, hrne bez ladu a skladu. Kdyby aspoň souboje odsýpaly, ale ani to ne. Boj na blízko je tuhý, neintuitivní a nic v něm nefunguje tak, jak, by mělo. Veškeré pohybové úkony, jako je lezení po žebříku, přeskočení překážky i seskok jsou „na poklik“ a akce lze provést výhradně na vývojáři přesně vymezených místech. Ze stereotypu cloumání dveřmi nevytrhnou ani logické hádanky. Za a) je jich málo, b) nestojí za moc. Až na jednu povedenou skládačku se nejedná o nic světoborného. U hodin, které se měly nastavit na určitý čas jsem vyloženě trpěl, protože pro port vytvořená šipka, ve stylu zbitých prkének, se chová, jako by byla součástí jiného programu. Označit s ní konkrétní předmět je o nervy a nastavit konkrétní čas na zmíněných hodinách se zvrhlo v půlhodinové peklo, plné nadávek.
THE (F)UGLY
To nejhorší nakonec! Dostávám k technické stránce věci, tu bych snad i velkoryse přehlédl, či zmínil jen okrajově, kdyby zbytek hry za něco stál. Budu ale zlý. Homecoming je bez diskuze nejhorším portem z konzolí, se kterým jsem se v posledních pěti letech setkal. Ohavný Turok: Evolution, krom systému ukládání alespoň fungoval jak měl, o Homecoming se to říci nedá. Hned po spuštění jsem zaregistroval výrazné černé pruhy, kterých jsem se nezbavil žádným rozlišením, typický to neduh „her na televizi“, stejně jako okamžitý krach aplikace, po shození na lištu.
Za druhé Homecoming je ošklivý nad rámec záměru autorů o vytvoření nevlídného prostředí. Zrnitým filtrem nejdou zamaskovat průměrné textury, vyblitá barevná paleta ani odfláklé modely předmětů nehodné roku vzniku. Vesměs ubohé zpracování předmětů vynikne v inventáři, kde jde každý prohlédnout ze všech úhlů podobně jako ve Skyrimu. Fyzika, to je jedním slovem tragédie. Ve hře se navíc jebe zvuk a to hrozně – mě v průměru v 9 z 10 enginových cutscén. Ani během hry není zvuk OK, to pro změnu jde pouze jakoby z jednoho kanálu. Nakonec jsem kvůli tomu cutscény přeskakoval, nicméně hrál dál doufaje, že bude líp. Ale bylo hůř!
A jako u Turoka způsobilo, že jsem nedohrál, to proklaté ukládání! Ovšem jakým obskurdním způsobem se to stalo!!! Savepointy jsou tu rozmístěny na stěnách. V pokročilé fázi hry jsem si jednou takhle dobíhal k symbolu na stěně uložit a udělal jsem fatální chybu. Klikl jsem totiž, než se milý Shepard zcela zastavil. To vysadilo animce v CELÉ hře - už napořád. Monstra i Shepard se tedy pohybovali jako v maňáskovém divadle, hlavní hrdina navíc vypadal jako Rayman s rukama odtrženýma od těla. Load nepomohl. Nakonec došlo i na levitující bulvy v rozhovorech s NPC. Delší dobu už jsem si ukládal jen do jednoho slotu, poněvadž jejich celkový počet tu činí skandální 4 (!). Vracet se o 3 hodiny zpátky se mi už opravdu, ale opravdu nechtělo. A tak jsem ten eklhaftový výtvor, uplácaný do podoby hry vypnul, odinstaloval, abych se k němu už NIKDY nevrátil. Bohužel stejně tak mi nikdo nevrátí mých, bezmála 600Kč.
Pro: Škrti z Konami chtěli vyvinout áčkový produkt, za rozvojové náklady a tak vybrali Helixy, ze stejného důvodu jako pro Downpour brňáckou Vatru...
Proti: ...výsledkem je, že Homecoming se měl raději zařadit do dlouhého seznamu nedokončených her.