Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diskuze

@M.a.t.t. (26.10.2022 13:52): Já zase nevidím synonymum pro "hloubku" nebo "zvládnutí na jednotku" ve zpracování, které neurazí, které schválí psychiatr. Je to způsob přístupu, hru i hráče to může nějak obohatit, ale nevnímám to jako nutnost. Hellblade a Draugen, k nimž se vracím se skřípěním zubů, velký špatný, přestože byly ve svém ztvárnění asi o něco vstřícnější a v prvním případě poučenější.
@Bellerofontes (26.10.2022 13:20): K tomu čo si písal ti odpoviem len krátko. Pokiaľ sa chceš i naďalej odvolávať na hĺbku Layers of Fear, no súčasne neustále prizvukovať, že neriešiš aspekt duševného zdravia, ktorý v tej hre nie je ani zďaleka zvládnutý na jednotku - a hra na ňom pritom stojí - nie si z môjho pohľadu intelektuálne úprimný a vyťahuješ si z nej len to, čo ti sedí do tvojho naratívu. To je z mojej strany všetko.
@M.a.t.t. (26.10.2022 10:40): Zopakoval jsi, co již bylo rozebráno. V mých očích navíc uspokojivě završeno. V čem není žádný velký spor. K článku jsem se vyjádřil. Řeší se v něm nejenom jedna hra, nýbrž soustavné problematické zachycování fenoménu duševního zdraví v hrách studia.

Je to kritika z pozice mimo jiné politické, která se v současnosti neustále řeší, je problematizovaná odborníky sama o sobě. Nepřipadá mi vůbec žádoucí se v tom babrat. Nepřipadá mi to - upřímně řečeno - ani jakkoliv relevantní nad rámec pouhé zajímavosti. Proto moje kulantní odpověď: Co se týče článku, duševní zdraví neřeším, další hry od studia nemám hrát v plánu, takže se mě osobně nedotýká. Chápu, že pro někoho to může být překážka.

Všimni si respektu, který tam vyjadřuji. Nikomu neříkám, že nemá pravdu.

Do diskuze jsem vstoupil s názorem, který byl tak trochu opačný vůči despektu namířeném vůči studiu. To samo o sobě je z mé strany dostatečný a důležitý krok. Je to jiný názor na místě, kde by jinak stál pouze názor přezíravý. Na reakci na mě, že se neshodneme, jsem odpověděl, že neshodneme, dokonce uvedl proč. Celkem úsporně. Bonusem bylo, že se můj diskuzní oponent sám vyvrátil v tom, v čem mi oponoval. Zbytek je jen houšť: jestli v tom vidím 1, 31 nebo 0 vrstev, zda to je hluboké či povrchní, zda tam je klišé, to jsem přecházel, na to už zkrátka nemám potřebu reagovat, nebyl jsem s tím v rozporu; nic zajímavého nevypoví, ať shledám Layers of Fear za hluboké nebo povrchní. Nemám potřebu v tomhle dojít konsenzu, což není špatně, tento odstavec dokonce hned zkraje vysvětluje proč. Neměl jsem ambici přesvědčit Tulareana. Návštěvník diskuze si na jednoznačnost nebo nejednoznačnost - a hru jako takovu - může utvořit názor sám z toho, co se průběhem diskuze ukázalo.
@Bellerofontes (26.10.2022 01:50): Všetci sa tu bavíme iba o tom, ako subjektívne vnímame konkrétne dielo. Ty vidíš v Layers of Fear ďalšiu vrstvu, ja taktiež nie a pôsobí to na mňa skôr ako kĺzanie po povrchu (hoci hru so si napriek tomu užil). Je v poriadku, že si si tam našiel niečo svoje/navyše, no v tomto prípade mi pripadá, že tu zbytočne riešime niečo čo je pevne dané.

To že hra pracuje s postupným pádom maliara do šialenstva, ktorý ho vedie k zlým veciam je totiž fakt, o ktorom sa nedá veľmi polemizovať. Môžeme, samozrejme, diskutovať o tom, že to manželstvo nebolo ideálne z oboch strán - aj preto úplne nesúhlasím s tou doslovnosťou, keďže nie všetko je tam explicitne vyjavené - no ten základ je pevne daný - hra je o maliarovi, ktorý utýral svoju ženu k smrti a činil, aj pod vplyvom šialenstva, zlé veci. O tom nakoniec pojednáva aj DLC, ktoré nenahráva žiadnej ďalšej intepretácii a celé je to iba o tom, či sa dcéra rozhodne odpustiť svojmu otcovi a akceptovať jeho dielo ako dôraz ospravedlnenia (presne na to odkazuje aj mnou postovaný článok, ktorému vadí podobné podanie duševnej choroby), alebo nie.  

Jeden z možných problémov tejto diskusie inak subjektívne vnímam i v spôsobe tvojej argumentácie, kde sa môžu i zdanlivo jasné myšlienky strácať pod ťarchou vzletných a odborne znejúcich fráz a z toho môžu prameniť i následné nedorozumenia. Osobne by som teda odporučil trochu zjednodušiť vyjadrovanie.
@Tulareanus (25.10.2022 23:07): Zřejmě se o víkendu dokopu k replayi, protože já si zkrátka nevzpomínám na něco, co by to potvrzovalo tak jednoznačně. Nechápej mě špatně. Layers of Fear je velmi prvoplánový příběh který využívá už mnohokrát použité tropy k vyprávění docela předvídatelného příběhu a Silent HIll je se svými metaforami a znepokojivostí zcela někde jinde - ale zkrátka charakter umělce má být nejednoznačný, tak to podle mě je přímo napsané. Můžeme říct, že je to napsané blbě, což o to, ale bylo to napsané s účelem nejednoznačnosti.

Ještě dodám, že pro osvěžení pamětí jsem si přečetl pár analýz na TV Tropes, a zdá se, že když už něco, původní hra se ho snažila vykreslit hlavně jako emočně zneužívajícího, takže asi se shodneme aspoň na tom :D S tím fyzickým zneužívám si už vážně tak jistý nejsem. Asi mi především vadí ta myšlenka, že on je jednoznačně zneužívající a násilní postava, když jeho milovaná choť má zkrátka podobné chování. 

Taky bych byl opatrný s tím, že Layers of Fear nemá nadpřirozené vysvětlení. Je to dost smooth, ale především druhý díl utvrzuje myšlenku nějakého nadpřirozena spojeného s krysami. Já s Bellerofontesem a jeho vyjadřováním moc nesouhlasím, ale... fakta.
@Bellerofontes (26.10.2022 01:50): Môj hlavný problém bol v tom, že vždy keď som ti dal na niečo argument, tak si preskočil k inej veci a inej fráze, ktorá pre teba možno význam má, ale nie je to ustálený slovný pojem (idiom), ktorý by reálne niečo vysvetloval inému človeku (nie je to len môj dojem, ale aj dojem ďalších používateľov). A vždy keď som na to reagoval argumentačne, tak si odskočil k niečomu inému. Ak si niečo, čo som napísal pochopil inak alebo nechápal, ako som to myslel, tak sa stačilo opýtať.

Na to, čo napísal Cathan som ja zareagoval a argumentoval a on to aj uznal, ale ty si sa to rozhodol bez akejkoľkvek argumentácie ignorovať.

Neviem, čo z mojej strany označuješ za silné slová - možno to tak vyznelo "blbo" v rámci internetovej diskusie. To, že som dal smajlíka je preto, že mi prišlo, že v prípade Silent Hill 2 si tú hru ani nehral, lebo si tvrdil voči nej niečo, čo je presným opakom toho, ako to hra vyobrazuje a vysvetľuje. A čo mi prekážalo je, že ty niečo napíšeš, ja dám protiargument a ty to následne už ignoruješ. Ja nepotrebujem, aby si mi povedal automaticky "máš pravdu". Ale ak ty napíšeš tvrdenie, ja sa ti ho napríklad snažím vyvrátiť (netvrdím, že to musí byť pravda, ale napíšem ti, ako to vnímam ja, niečo na základe faktov, niečo na základe dojmov) a ty to potom odignoruješ, tak je to veľmi jednostranná debata.

Sauronovský bubák bol len príklad pre to, že vo fantasy hrách je častokrát sauronovský nepriateľ s túžbou ovládnuť svet bez relevantnej motivácie = je plytký a paralelu vnímam v tom, že psychické rozpoloženie a dôvody hl. postavy v Layers of Fear považujem vo svojej forme tiež za veľmi plytké a hlavne žánrové klišé, ako som už aj vysvetľoval.
@Tulareanus (26.10.2022 01:12): Já si vystačím s odhalením, že jsi neměl pravdu, za kterou jsi stál, jak vystihl @Cathan (25.10.2022 22:46). Sám jsem to takhle zpříma říct nechtěl; jsem rád, že mě doplnil. Nemyslím, že by diskuze byla zbytečná. O boj o pravdu tady nikdy nešlo: hru si interpretuj a prožij jak chceš, nikomu nebráním v pocitu, že je tendenční nebo málo hluboká, což byla - jak to vnímám - tvoje výchozí pozice.

Pokud si z toho chceš něco vzít, nesmíš se zasukovat u ospravedlnění argumentačními fauly a sebeuspokojení. K afektovaným smajlíkům a silným slovům jsi přikročil ty. Vyčítáš mi Draugen, který sem zřejmě opravdu nebylo zapotřebí tahat, byť ten odkaz byl relevantní vzhledem ke článku, když sis předtím sám odskočil k - skrze zcizující odbočku - zlému sauronovsky laděnému bubákovi. Zbytečně, jak předvedl Cathan, když stvrdil ambivalenci, na kterou jsem upozorňoval.
@Bellerofontes (26.10.2022 00:55): Pozri, ak sa ti o tom nechcelo diskutovať, stačilo povedať, nie je v tom žiadna hanba. Tým by si sa možno vyvaroval aj tomu, že si miesto diskusie prešiel k nesúvisiacim veciam, k várke argumentačných faulov, vyhýbaniu sa odpovediam na moje otázky a argumenty a odvolávaniu sa pri hovorení o Layers of Fear a Silent Hill 2 na hru Draugen, ku ktorej som ti ešte na začiatku diskusie povedal, že som ju nehral a ani prirovnanie k môjmu 2. bodu to vlastne v diskusii o Layers of Fear a Silent Hill 2 nič nerieši.
@Tulareanus (25.10.2022 23:50): Klidně bych zůstal u toho, na čem se nezávisle shoduji já a Cathan; v dehonestování Layers of Fear tě to vyvrátilo dostatečně. U zbytku již si nejsem jistý, že na mě ještě reaguješ. Šílenství jako "mlčení" zpředmětnělé terapií, která šílenství uchopuje a klasifikuje jako nemoc a problém, vyžadující si léčení či řešení, je velké téma dvacátého století, pane nesprávný. Ve svém rozlišení na konci příspěvku si Draugen vztáhni třeba k bodu dvě, chceš-li mít o něm předběžnou představu. Já bych to neudělal. To už je ovšem ryze teoretická záležitost.
@Bellerofontes (25.10.2022 23:30): No nie, nie je to pravda. :D Neviem či si Silent Hill 2 hral a pokiaľ (nemáš hodnotené) ale v sebe má reálne nadprirodzené javy, ktoré sú považované za súčasť toho sveta. Interpretácia formy trestu sa dá považovať za ich morálny aspekt (viď. pyramid head ako príklad). Pyramid head je tak garantom danej viny/hriechu. Ak by totiž postava daný hriech/vinu nemala, Pyramid heada by nevidela, tak ako jeho, ani iné monštrá nevidí Laura. To sa dá považovať za autormi "objektívne" nastavené lore sveta, pretože tak mu definovali pravidlá. Po tejto stránke Layers of Fear nič také nemá.

Terapeutická perspektíva nie je garantom objektivity alebo nestrannosti. Veď to sú hrušky a jablká. Terapeutická perspektíva má vplyv na dej a na určitú pozitivitu, či "ponaučenie" hráča, ako bude danú skúsenosť/poruchu/problém vnímať. Nemá to však nič spoločné s objektivitou. Veď to bolo Layers of Fear práve vyčítané aj v danom článku. že vykresluje psychické problémy v negatívnom kontraste so súčasnou vedou a ako sú dnes spoločensky prijímané.

Prepáč, ale možno používaš len nesprávne a zbytočne komplikované výrazy, ktoré sa nedajú považovať za ústálené slovné spojenia, ktoré by si mali ľudia vysvetľovať automaticky rovnako ako ty, ale za "ukotvenie v realite" považujem skôr to, ak v danom diele:

1. nie je nič nadprirodzené a ukáže sa, že hra má racionálne vysvetlenie pre to, čo bolo považované za nadprirodzené

2. niečo čo pôsobí nadprirodzene/sureálne, ale postave/postavám sa podarí nad problémom "vyhrať vrátením sa do reality"

EDIT: a ak by si ešte narážal na nespoľahlivého rozpráča (unrealiable narrator), tak toto je trope, ktorý využíva väčšina dnešných filmov alebo hier na to, aby mohli ľahšie robiť príbehové zvraty. No na objektívnosť to nemá vplyv. Objektívnosť môže byť (a častejšie aj je) abstraktná ako reálna.
@Tulareanus (25.10.2022 22:34): Máš tam vztah ekvivalence. Zbytek viz Cathan. Když říkám, že u těchto her není "realita poslední autoritou", mám tím na mysli, že v nich absentuje garant objektivity a nestrannosti. V Hellblade a Draugen je nakonec zřetelná terapeutická perspektiva, která uchopuje "nemoc" a vidiny jako objekt zvenku.
@Cathan (25.10.2022 22:58): Tak to už môžeme rovno povedať, že každá videohra, film alebo kniha je o interpretácii, lebo je. Ale chápem, ide o "manévrovací" priestor interpretácie a mantinely, ktoré nastavia autori. Za mňa tam tie mantinely boli. To na čo sa pýtaš v spoileri tam bolo formou listov a útržkov spomienok.
@Tulareanus (25.10.2022 22:55): To je asi fér, ale hráč nakonec nemůže vědět, co se přesně stalo. To je pak věcí interpretace. Nebo byla ve hře nějaká scéna která byl jednoznačně potvrdila, že umělec ženu fyzicky a psychicky týral?  Já si pamatuji, že to byla jedna z možností, ale stejně možné bylo, že si jeho žena vsugerovala určitou představu jen proto, že on byl více odtažitý.
@Cathan (25.10.2022 22:46): Súhlasím čiastočne, tebou spomínaný spôsob rozprávania použili autori do DLC, čiže tam hráčove rozhodnutia tvarujú príbeh, že aký bol. Ale v pôvodnej hre hráčove rozhodnutia netvarujú to, čo sa naozaj stalo, len to, ako si to hlavná postava interpretuje.
@Tulareanus (25.10.2022 22:34): Já bych asi fakt nesouhlasil, že to bylo tak očividné. Jak v původní hře tak v DLC to je hodně věc interpretace. Především DLC se hodně snaží sázet na to, že si dítě může vybrat, kdo z rodičů byl vlastně nakonec násilník. A v původní hře existuje právě nejistota, jestli byl on tyran který nenáviděl svou znetvořen ženu, nebo jestli ona zešílela ze své ztracené krásy. Nakonec se spíše jedná o oboustranně toxický vztah, což je asi to nejvíce neutrální co lze vydedukovat.
@Bellerofontes (25.10.2022 22:20): Ja som ho ale zlým sauronským bubákom nenazval. :) "Je to vlastne podobná úroveň ako v rôznych fantasy hrách..." Ja som porovnával úroveň hĺbky Layers of Fear v rámci psychologického horroru k úrovni hĺbky v najbežnejšom fantasy. A ten jeho najväčší prehrešok - nie je neopora rodine, nie je pravda. Dám radšej do spoileru: V tej hre, aj v DLC je jasne povedané, že fyzicky aj psychicky týral vlastnú ženu, čo viedlo k jej samovražde. A to je rozhodne ďaleko vážnejší prečin, nehovoriac o traumatizujúcom a negatívnom vplyve na výchovu dieťaťa.

Draugen som nehral, ale neviem čo myslíš tým "Víťazným zakotvením na strane reality" - z hľadiska postavy, že si niečo uvedomí alebo neuvedomí? Ako si sám poznamenal, Layers of Fear má niekoľko koncov a pokiaľ viem, tak okrem jedného z nich - kde namaľuje "majstrovské dielo", sa vlastne tiež na konci ocitne v realite, lebo si ju uvedomí a je to aj vizuálne tak stvárnené.
@Tulareanus (25.10.2022 20:42): Není to "zlý sauronovsky ladený bubák", jak jsi ho nazval, právě kvůli tomu, že ztrácí smysl pro realitu. Jeho největší přečin je, že nezvládne být oporou své rodině. Her zaobírajících se traumatem či duševní "poruchou" bylo v posledních letech vícero, a přestože nemusí urazit, rozhodně jsou mnohem doslovnější a přímočařejší. A to právě proto, že nakonec vždycky - stejně jako článek - vítězně zakotví na straně reality. Typickými příklady jsou Hellblade nebo Draugen. U Silent Hill 2 a Layers of Fear realita poslední autoritou není. Otázka, jestli jde o selektivní vzpomínání, přikrášlování či alternaci vztahu jako takového, není na pořadu dne.
@Bellerofontes (25.10.2022 20:30): Lenže tie spomienky sa v hre odlišujú len v tom, ako veľmi si to psychika hl postavy "prikrášľuje" vo svoj prospech. Práveže v tom vnímam tú doslovnosť, ak to hrá človek pozorne, tak je veľmi jasné dané, čo je presný symbol čoho (a nie je to ani komplikované na pochopenie, keďže je tam využitých viacero klišé) a jednoznačne nesúhlasím s tým, že by to bolo ambivalentné. Práve doslovnosť skutkov a symboliky ukazuje ako je to vlastne čiernobiele a čo je možné považovať za vinníka (nie čo považuje hl. postava za vinníka).
Inými slovami to jednoducho podľa mňa vôbec nemá takú hĺbku, ako sa tomu niekedy zvykne prisudzovať a témy s ktorými sa akože snaží pracovať sú vlastne povrchné a odfláknuté.

Bez ohľadu na psychiku a hororovosť hry si pamätám, že ma zarazilo ako úplne premárnili tému umenia a jeho využitia/vplyvu na hru alebo gameplay. Čiastočne to bolo využité až v puzzle s rôznymi farbami v DLC. Takéto niečo mi v tej hre tiež chýbalo.

Ja inak uznávam a myslím si, že aj Silent Hill 2 má svoje limity alebo nedostatky, ale aj napriek tomu, že je to oveľa, oveľa staršia hra, pracuje so svojimi témami, symbolikou a vývojom postáv oveľa lepšie než Layers of Fear. Povedal by som až, že v Layers of Fear sú statické - nemenia sa, len ich hráč postupne objaví.
@Tulareanus (25.10.2022 18:46): Přesně takhle to podané není. Podle toho, jak hraješ, zažíváš reminiscence, které vrhají na události odlišný stín. Čelit lze i zlobě manželky, kterou manžel upokuje. Z té hry nelze jednoznačně říci, kdo byl zlý - protože zlý nebyl nikdo. Nemluvě o tom, že malířovy pocity vůči manželce nejsou zapříčiněné diagnózou. Článek hrám vyčítá, že těží a zachází necitlivě s choulostivým tématem. V případě Layers of Fear uznávám, že zůstáváme u povědomé tragédie démony sužovaného umělce. Svým způsobem je to tendenční, i ambivalence, v které se příběh nese. Jen to prostě není zas takový problém.
@Bellerofontes (25.10.2022 17:00): Podľa mňa to, že článok poukazuje na to, že to psychické zdravie a s ním súvisiace príznaky a problémy sú zle vykreslené v layers of fear je len jedna vrstva (heh). Ten druhý problém takéhoto zobrazenia, na ktorý ukazuje je, že je to potom miesto tých vrstiev vlastne primitívne a povrchné vyobrazenie, ktoré z toho robí naivného bubáka, ktorý môže za "zlosť" postavy. A to je jedna z vecí, ktorá mne na tej hre prekážala okrem iných. Je to vlastne podobná úroveň ako v rôznych fantasy hrách, kde zlý sauronovsky ladený bubák chcel ovládnuť celý svet preto.... lebo je zlý sauronovský bubák.

Keď som to dohral, tak som si hovoril, že by som mal k tomu napísať komentár, ale potom som sa k tomu neodhodlal, ale teraz by som to asi mal urobiť, aby som vlastne nejak zosumarizoval svoje pocity z tej hry.
@Bellerofontes (25.10.2022 17:00): Ja si ale vôbec nemyslím, že séria Silent Hill ponúka ako celok výraznú hĺbku (druhý diel v tomto poriadne čnie nad zvyškom) a keď si pozrieš aj moje hodnotenia, Layers of Fear hodnotím vyššie ako väčšinu dielov, čo som hral. Akurát, že Layers of Fear považujem za ešte povrchnejšiu záležitosť, ktorá kĺže vyložene po povrchu, akokoľvek sa zdanlivo tvári, že to tak nie je.

@Cathan (25.10.2022 15:43): obaja skrátka tvorbu Blooberu vnímame úplne odlišne. Osobne by som bez hocikomu, no opatrne odporučil iba prvý Layers of Fear a The Medium. Môj názor na dvojku Layers of Fear som tu už predostrel, >observer_ ma nezaujal a Blair Witch, ktorý mi prišiel ešte menej zaujímavý, považujem za úplne všedný walking simulator vhodný akurát pre skalných priaznivcov žánru. Nič viac, nič menej.
@M.a.t.t. (25.10.2022 13:11): Silent Hill 2 replikuje všechny ty příběhy, kde se id oddává bezbřehé materializaci. Kdo viděl třeba Solaris a něco si z něho vzal, toho ve hře nemůže vyloženě nic překvapit. Zbytek je záležitost detailů a odlišného názoru. Což není argument proti Silent Hillu; mám velmi rád celou sérii, druhý díl zvláště. Jen mi nedělá obtíž uznat jeho slabiny, které mu jedni vyčítají, druzí tolerují, a naopak vyzdvihnout hry, které jsou podobně propracované, přestože za nimi nestojí renomé. Anebo možná již stojí, když remake byl svěřen právě jim.

Co se týče článku, duševní zdraví neřeším, další hry od studia nemám hrát v plánu, takže se mě osobně nedotýká. Chápu, že pro někoho to může být překážka.
@M.a.t.t. (25.10.2022 13:11): Ač miluju oba díly Layers of Fear i Observera, tak souhlasím. Má to své okamžiky, ale nakonec je to dost povrchní využití tradičních témat. Ale mě to zkrátka baví. Nicméně, Silent Hill mě jako hra nikdy moc nebavilo, právě kvůli tomu šíleně pomalému tempu, ale je třeba uznat, že s metaforami a tématy je na tom někde jinde. Není náhodou, že je to považováno za jeden z nejlepších herních hororů.

@Wild One (24.10.2022 21:35): Nicméně já osobně byl všechny hry od Bloober Teamu doporučil zcela bez cavyků. Blair Witch od nich je taky vynikající. Taky bych ti rád doporučil Song of Horror (Very Lovecraft) a jedinečné Mists of Aiden.
@Wild One (24.10.2022 22:34): lol, čtu první řádek a hned si vzpomenu na ten citát který hned zmíníš.. :D

Nejvíc mě ta doslovnost bije do očí třeba v Death Stranding, u kterého jsem si sliboval podobnou atmosféru neznáma. A vše je tam vysvětleno strašně dopodrobna a není to kvůli tomu ani zas tak moc zajímavé.
@Bellerofontes (25.10.2022 02:40): Síce sa mi prvý Layers of Fear páčil (druhý, bohužiaľ, už pomenej), ale hlavne atmosfericky, za vyložene hlbokú záležitosť by som ho skutočne nepovažoval. Do tejto kategórie podľa mňa nespadá ani  >observer_ , z toho čo som hral. Síce nesúhlasím so spomínanou doslovnosťou, keďže tá nie je doménou podobne ladených hier, kde sa dej skladá aj rôznych zápiskov, či denníkov, ale Silent Hill 2 je po všetkých stránkach niekde inde. To platí o to viac, že Bloober Team majú problémy aj s niektorými aspektami, ktoré iné štúdiá zvládajú predsa len lepšie.
@Tulareanus (24.10.2022 22:10): Neshodneme, nepovažuju to za doslovnější než Silent Hill 2. Zbytek tvé kritiky můžu vzít a aplikovat ho na takřka libovolný díl této série, kde je ten schematismus tehdejších survivalů dobře známý. Silent Hill 2 jako jediný z ní vykračuje za hranice žánru, stejně tak jako obě hry, které jsem zmínil. Nejde v nich o nadpřirozené zlo či tajné rituály, centrují se okolo lidských souvislostí, které působí na horrorové stereotypy odstředivě.

@Wild One (24.10.2022 21:35): Ano, velmi podobná hra.
@Tulareanus (24.10.2022 22:10): 'doslovný', to je to slovo. Spousta hororů je příliš doslovných, konkrétních.

Vystihuje to tenhle citát z Alana Wakea (ne, že by se tím ta hra zrovna řídila):  Steven King once wrote that nightmares exist outside of logic and there's little fun to be had in explanations. They're antithetical to the poetry of fear. In a horror story the victim keeps asking why, but there can be no explanation and there shouldn't be one. The unanswered mystery is what stays with us the longest and is what we'll remember in the end. My name is Alan Wake, I'm a writer. 

Tohle se právě v SH dařilo na výbornou. Kdo tohle umí ze západních tvůrců je např. David Lynch, některé jeho výtvory jsou až šokující a děsivé (a to se nejedná o horory) čistě proto, že on se s tím nepáře a nic nevysvětluje.
@Wild One (24.10.2022 21:35): Layers of Fear je v podstate walking simulator. Observera som ešte nehral.

@Bellerofontes (21.10.2022 00:05): Tu sa nezhodneme, podľa mňa nielen SH 2, ale aj SH 3 má v sebe oveľa viac nápadov a aj sú lepšie prevedené. Samozrejme Layers of Fear pracovalo s úplne iným budgetom, ale ten príbeh mi prišiel extrémne, extrémne predvídateľný a aj tak ho zbytočne robili doslovný a ako som písal, bol to one trick pony s meniacimi sa chodbami. To je celé. Príliš sa to podľa mňa opakovalo a na to aké je to krátke, to pre mňa rýchlo aj tak prestalo byť zaujímavé.
@Wild One (23.10.2022 11:35): Určitě to stojí za to. Jen se připrav, že tempo je hodně pomalé; v zásadě jde až o jakési voyeur experience. Nejsou to hry s příšerami, před kterými utíkáš nebo s nimi bojuješ, přestože ti tam hrozí určitá "nebezpečí". V Layers of Fear neexistuje žádné selhání a nutnost restartu, jenom se ovlivní - ne nutně negativně - vyústění děje, Observer tě trochu tradičněji vrátí o něco nazpět, aby ses tomu pokusil vyhnout. V obou případech to však tvoří jen zanedbatelné procento.
Vypadá to ambiciózně. Sám jsem dlouhou dobu doufal, že vznikne nějaký remake SH2, teď mě to zajímá spíš z nostalgických důvodu a ze zvědavosti. Nemyslím si, že to může přinést něco extra nového - zajímavý by mohl být třeba přechod na 1st person, jako v SH: Alchemilla. Každopádně má svět Silent Hill určitě stále potenciál, takže na jakýkoliv přírůstek do série se budu těšit. Exkluzivita pro PS5 je podraz. Poslední díly (Origins, Downpour atd.), doteď nevyšly na PC, nebo se pletu? Marně jsem se to pokoušel někde sehnat. Chce se mi říct, že exkluzivitou pro konzole se hry dost srážejí, ale to ze mě asi mluví můj vnitřní PC snob :D

Osobně mi nevadí, že se na tom bude podílet evropský team. Určitě to bude technické skvěle zpracované. Jen doufám že kreativní práce bude plně v režii v režii japonské strany... Z Vizuálu SH mi doteď naskakuje husí kůže (viz třeba taková ta krátká videa Art of Silent hill). Nepochopte mě špatně, ale západní horor považuju obecně za dost vyčpělý a tendenční (teď mluvím spíš o filmovém hororu, her jsem tolik nehrál).

Zato Townfall vypadá jako potenciální pecka. Stories untold mělo hutnou atmosféru a podobný minimalistický přístup by mohl přinést do série trochu toho čerstvého vzduchu. Méně akce by mi vůbec nevadilo, prosím víc zaměření na příběh.

SH: F očividně bude čerpat víc z japonského folkloru, tak na to jsem zvědavý.
Layers of Fear i Observer, vyjma právě tohoto dílu, strkají Silent Hill sérii do kapsy. Ne že by to něco měnilo na tom, že remake mi zní jako velká zbytečnost, lepší by byla pouze letmě inspirovaná reimaginace.
@Tulareanus (20.10.2022 23:28): Neshodnem, Já zase neuznávám odsuzovat hru, protože na ní pracují tihle a tihle. Capcom taky dokázal oživit RE i když to vypadalo, že to půjde do sraček. A za mě Bloober rozhodně má talent na budování atmosféry.
@kristmeister (20.10.2022 22:21): No tu sa nezhodneme, za mňa to rozhodne slabé bolo, celé to bolo "one trick pony". No a ešte okrem toho robia menšie hry a za mňa nemajú talent pracovať s lyrickosťou. Na jednej strane si môžeme povedať, že ak to je hodnoverné pôvodnej hre, tak by nemali moc čo pokaziť, na druhej strane to štúdio nie je známe ani nejak úchvatnou technickou stránkou.
@SilentWolf (20.10.2022 11:24): Mám to stejně. Ty soubojáky jsou v téhle sérii od začátku tak strašné, že Homecoming byl po původních hrách vyloženě vysvobozující záležitost. A herně jako celek byl na tom nejlíp pak Downpour. Snad půjde remake více ve šlépějích moderních her. Pokud si zachová atmosféru a sílu příběhu originálu, ale zároveň se to bude hrát více jako Downpour a nebo zmiňovaný remake Resi 2, tak budu též chrochtat blahem.

U teaseru na F si nešlo nevzpomenout. :)