Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Metal Gear Solid V: The Phantom Pain

84
124 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
akce > stealth akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
01.09.2015 PCPS3PS4X360XOne
Vývojáři:
Kojima Productions
Oficiální stránky:
http://www.konami.jp/mgs5/
V pátém díle oceňované série se vrací Big Boss, tentokrát pod krycím jménem Venom Snake, a představí příběh v roce 1984, tedy celých 20 let po událostech v MGS 3: Snake Eater. Devět let po Ground Zeroes Snake pomáhá vést novou skupinu žoldáků, nazvanou Diamond Dogs, a vydává se v době zuřící války do Afghánistánu, aby zde dopadl člověka odpovědného za události představené právě v Ground Zeroes. Během své cesty se setkává se spoustou známých z minulosti, ale i z budoucnosti. Své místo zde najde např. známý Ocelot nebo Kazuhira Miller (známější jako Master Miller).

Hra poprvé nabídne otevřené prostředí s možností dopravy po herní ploše autem, tankem či na koni. Další novinkou jsou parťáci, kteří Snakea doprovázejí a pomáhají mu v jeho úkolu, ať už jde o spoře oděnou odstřelovačku Quiet či jednookého vlčáka DDho. Stejně jako v Metal Gear Solid: Peace Walker je možné vyvíjet nové zbraně a předměty, které pak může Snake využívat na bojišti. Hra nabízí obrovský otevřený svět se spoustou možností, jak dosáhnout svého cíle, vylepšenou AI nepřátel i spolubojovníků, opět epický příběh plný zvratů a svobodné rozhodování v postupu příběhem.

Hlavní hrdina už nepromlouvá skrze Davida Haytera, nýbrž hlasem Kiefera Sutherlanda známého ze seriálu 24 hodin. Hra běží na FOX Enginu, který byl poprvé představen v Pro Evolution Soccer 2014.


Poslední diskuzní příspěvek

Widl: Enjoy, je to fakt dobrý, i přes ten nudnej micromanagement voser s motherbase .)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Konečně dohráno. Na youtube jsem shlédl ten úplný konec, protože by mi asi hráblo, než bych se k němu dopracoval. Ta hra mě nechtěla pustit a už jsem neměl sil. Dny, kdy jsem hrával celé dny, jsou za mnou a byl to trochu nezvyk. Takhle mě už dlouho nic nepohltilo. To by mohlo k verdiktu i stačit ne?

Každopádně sepíšu své dojmy. Prvně se přiznám, že jsem neměl rád Ground Zeroes. Jedinou taktiku, kterou jsem v tom viděl, bylo.. ehm.. vlastně nic. Nepřátele šlo na chvíli uspat. Což je mi vždy nepříjemné, ta vidina toho, že se nepřítel za chvíli probudí. Tak mi nezbylo než střílet. Nic jiného tam dělat nešlo. Bylo to jako přijít jako malý do toho největšího aquaparku na světě a rodiče vás dají do sprch a řeknou „sprchuj se pár hodin, pak pro tebe přijdeme.“ Aspoň jsem si tam vesele skákal za kameny a válel sudy. Absolutně se to nedá srovnat s tím, čím nakonec Phantom Pain je. Jednou z nejlepších her, kterou jsem měl tu čest hrát. Vyloženě se těším na druhé hraní, které mi zabere třeba rok, ale to je jedno…
Hrál jsem odhadem asi 60hodin a to jsem za prvé vůbec neposlouchal pásky a za druhé jsem si nevyhrál ani s bednou ani s D-Walkerem a v podstatě mise, které jsem dělat nemusel, jsem nedělal. Odhadem tak polovina hry mi tam zbyla. A tím myslím skutečně hry, ne jen nějakých pozlátek okolo. Pokud je hra o volnosti při řešení misí, každičká mise je její součástí a při každé jde zažít parádní pocity a adrenalin.

Grafika je špatná. Nefňukejme nad tím, občas dokáže překvapit, efekty počasí jsou super a skvěle se to hýbe. Jen ta kostičkovaná krev na tváři Snakea působila hrozně. Jinak se to dá.
Hra zajímavě dávkuje postup příběhem. Kdyby se dodrželo to, co v první kapitole (která se mi zpočátku moc nelíbila), tak bych si ani moc nestěžoval. Ale pak přijde kapitola druhá, která je na příběh bohatší, ale je dávkován naprosto příšerným způsobem. Plníte znovu ty samé mise a po třech splněných se na základně něco stane, vy přiletíte a spustí se cutscéna. Projdete tak přibližně 4 nové příběhové mise, které jsou nelogicky umístěné v side-op menu. Abych to rozvedl – v první kapitole je hromada misí, které nevypadají moc jako hlavní mise, přesto tam jsou umístěné. V druhé kapitole jsou v tom samém listu misí, ty znovu opakovatelné na obtížnější úroveň, kdežto ty posuvy v příběhu jsou najednou v menu side-op misí. Je v tom guláš a ke konci jsem se co nejrychleji snažil dodělat ty 3 side op mise, aby se mi trošku posunul příběh. Který opakuji.. je ve 2 kapitole nesrovnatelně lepší.

A celkově to působí hrozně nekonzistentně. Abych to shrnul.

1. Příběh v 1 části zklamal, ale misí bylo dost a byly zábavné.
2. Příběh v 2 části je naprosto boží, je ale dávkován skrz hromadu opakujících se úkolů.

Měla být prý údajně i třetí kapitola. A vše tomu trochu nasvědčuje. Mrzí mě to, protože s tím šlo lehce něco dělat. Nevidím důvod k tomu, aby první kapitola musela být tak monstrózně obsáhlá a zbytek vytlačila, když příběh pak obstojně pokračuje.

Tím jsem napsal asi jedinou větší výtku, kterou ke hře mám. Jinak je to naprosto bezkonkureční hra.

Nejprve jsem se nedokázal smířit s těmi zábavnými prvky. Myslel jsem si, že budou kazit atmosféru. Ale ve výsledku to působí naopak. Člověk ty věci dělá rád a nijak neztrácí pocit toho vážného tónu. Když jsem se dozvěděl, co je ještě možné ve hře udělat a co mi ušlo, tak nestačím zírat jak obsáhlá ta hra je.

nápověda: určité kazety mají efekt na nepřátele.

V misích si můžete dělat prakticky co chcete a je to asi první hra, která opravu dostává tomu slovu „volnost“. Ve všech ostatních je to jen iluze, ale tady je to opravdu volnost. Co se gameplaye týká, není možné uvést ani jednu výtku a jak jsem už uvedl, moc se těším, až to budu hrát znovu.

Menším záporem jsou postavy. Ve hrách jsou pro mě klíčové věci, které zde trochu chyběly (není chyba hry, ale toho, že preferuju jiný styl her) a tak jsem se aspoň těšil na hluboké emoce a depresivní příběh bandy fajn postav. Interakce s nimi tu ale skoro není a z drobných střípků (zmrzačený Kaz svou holí přetáhne děcko po ruce a to na něj vytasí zbraň) jsem měl vždy radost a vždy mi to taky připomnělo ten smutný fakt, že toho není víc. I když druhá kapitola to trochu dožene počtem cutscén.

Jediná příběhová linie, která naprosto předčila mé očekávání je Quiet. Nebudu spoilerovat, ale je to ze 70% důvod, proč sem i druhá kapitola tak líbí.

Hry vždycky beru jako prostředek ke sdělení určité vize vývojáře. A víc mě zajímá to, co se tou hrou snaží říct, než ta omáčka kolem. MGS: V byl na mě až moc obrovský. Což není vůbec ke škodě, jen jsem si trochu hůř zvykal. A na konci už jsem byl tak zdeptán možnostmi a rozsahem že jsem poslední hodiny hry trávil misemi jako „vyčisti minové pole“ nebo „ulov šakala“ abych si poodemykal zbytek příběhu, protože na složitější mise už nemám energii.

Takže verdikt – je to hra s kterou jsem chodil spát a s kterou jsem se probouzel. U Zaklínače 3 jsem skončil ve Skellige a u Bloodbornu jsem si dokázal dát den-dva pauzu. Tady ne. Při každé příležitosti jsem to zapínal. A tak moc na mě ta hra zapůsobila, i když nenabídla skoro nic z toho, co u her vyhledávám. Takže je to povinnost myslím pro každého.

K 100% by stačila jedna jednoduchá věc. Vyházet ty opakující se mise, nebo je alespoň hodit do jiného menu, aby nehyzdily ten list hlavních misí. Působilo by to pak uceleně jako Kapitola 1 a Kapitola 2, ne jako hlavní hra a pak bonus bohatší na příběh. A těch 5% musím srazit jen za to.

A je docela úsměvné, že lidé předpověděli asi veškerý děj hry, ještě než vyšla. Většina teorií, které jsem četl, se ukázala jako pravdivá.

Pro: První hra, která obsahuje tu u her často promovanou volnost, víc netřeba dodávat.

Proti: Nekonzistence ne příběhu, ale skladby misí které příběhem provázejí.

+22 +23 −1
  • PC 60
Comment not written by HIDEO KOJIMA.

Tak tohle mi nějak nesedlo... ale nutno přiznat, že je to asi víc chyba moje, než-li chyba hry, čekal jsem něco úplně jiného. I proto mám potřebu si to hodnocení nějak obhájit, je totiž těžce subjektivní.

K sérii MGS nemám prakticky žádný vztah, kromě Metal Gear Solid (2000) jsem žádný díl nehrál... a po jeho nedávném znovu-vyzkoušení v rámci PS3 HD re-edice jsem neměl ani větší potřebu to měnit.

A pak přišla pětka a všichni kolem mě začali pět oslavné ódy, jak je to skvělé, must-play a všecko. Ani není tolik třeba znát příběh, že prý se to všechno poddá a jde to v pohodě zahrát samostatně bez nějaké větší újmy na zážitku. Tak teda jo.

Poctivě jsem tedy nastudoval příběh časově předcházejících dílů - tedy pokusil jsem se, jestli víte co myslím. :) - a dal se do toho.

Co jsem tedy očekával?
Lineárnější příběhovou stealth akci.

A co jsem dostal?
Lineárnější příběhovou stealth akci.
V první misi.

Ta byla super, tak nějak jsem si to představoval. Ale pak to začalo, přehlídka generických "hlavních" misí ve stylu "tady zabij velitele", "tady vyhoď do povětří 3 satelity", "sejmi 3 velitele na 3 různých základnách!"... žádná cut-scéna, žádný příběh... Dáte si 3 takové a možná se za odměnu dočkáte jedné, která se trochu odlišuje a plní nějakou úlohu v příběhu. Vedlejší mise, ve kterých opakujete zmíněné generické hlavní mise, raději ani nebudu zmiňovat... aha, tak pardon.

To všechno je asi v pořádku, pokud bezmezně milujete ten základní gameplay loop "najdi základnu - "označ všechny nepřátele dalekohledem" - "infiltruj základnu" - "zabij velitele" - "opusť základnu", ale na mě to prostě nějak nefungovalo. I přes to, že možností je nejspíš opravdu spousta a některé nápady jsou hodně fajn (např. Fulton device, psík).

Místo lineárnější příběhové stealth akce jsem tak dostal open-worldový grinding ve velkém stylu a to já nerad. Dvojnásob ve chvíli, kdy mám pocit, že mě hra doslova okrádá o čas a to jen kvůli tomu, jak moc je naředěná dalším a dalším obsahem, který fakt nechci, a otravnými nepřeskočitelnými "loading cut-scénami" příletu a odletu helikoptérou. Jak kdyby si někdo řekl:

"Ok, musí to trvat minimálně 50+ hodin, příběh a zajímavé mise nám vystačí cca na 10h, tak co s tím uděláme?".

Ne, díky. Jen mě zaráží, že Ubisoft za přesně ten stejný výplňový obsah všichni hejtují, ale u MGS jsem na větší stížnosti nenarazil, přitom ta míra mi přijde přinejmenším totožná. Tohle si třeba v diskuzi rád nechám vysvětlit. :)

Abych to neprodlužoval, MGSV se zařadil do ne zrovna velkého seznamu her, které jsou všeobecně velmi dobře hodnoceny, ale mě naprosto míjejí. Což by samo o sobě nebyla taková hrůza, kdyby mi to nepřekazilo už tak náročnou Herní výzvu 2016 a její bod č. 1, prostě pech...

Ale byl to vpravdě naivní plán, to se musí nechat.
+20 +23 −3
  • PC 90
Phantom Pain je do velikosti opravdu obrovský. Ať už jde o velikost herní plochy či obsahu misí a úkolů. Hráči je dána svoboda zda se vydá cestou stealth a vše potichu omráčí nebo obejde nepřátele, či přímí postup kde za Big Bossem zůstane jen spousta mrtvých.

Je to dáno díky obrovské nabídce zbraní jak smrtících tak omračujících, možností využívat nástroje k odlákání nepřátel a studování jejich tras a zjištění jejich počtu a výzbroje. Zde se mění jejich vybavení i oni dostanou lepší zbraně a vesty a helmy, aby více reagovali na taktiku hráče, kde komunikují s velením, žádají o posily či radu jak postupovat, a celkově se snaží působit jako fungující bojová síla. Když vypnu proud jejich základě, hned se vydají zjistit příčinu a začnou pátrat buď s baterkami, v horším případě s nočním viděním. V tom je ta zábavnost v hraní si na kočku a myš, kdy se z kořisti může stát záhy lovec a role se vymění.

V nepřátelském prostředí je potřeba využívat všech možných prostředků jako je palebná podpora, útok vrtulníků či dodání zbraní či vozidla. Ale vše to stojí peníze, takže je potřeba rozmýšlet kdy se vyplatí použít drahý vrtulník, který může být i zničen a to citelně zabolí i na penězích a slávě.

K ruce jsou i parťáci, zvláště Quiet je neocenitelná a v příběhu patří k tomu nejlepšímu co je v Phantom Pain. Tuto dívčinu je těžké si nezamilovat a neocenit její odstřelovací pušku a přesnou mušku.

Příběh je na můj vkus dost roztahaný i do misí, které s ním nemají velkou souvislost. Jako jeden velký zápor vidím nutnost opakovat již odehrané mise znovu na vyšší obtížnost či hrát je na úplný stealth. Toto zařadit do hlavních misí mi přijde jako velký přešlap.

Je zde i potřeba poslouchat kazety kde jsou více probrány střípky příběhu a občas schovány nápovědy jak postoupit dál a co řešit. Základna Diamond Dogs slouží jako místo pro veškerý vývoj a zbraňovou podporu, a doporučuji se sem občas vracet, protože se tu objeví další příběhové rozhovory a události.

Novému MGS k dokonalosti pár věcí chybí, ale stále patří k té špičce her co letos vyšli. Svým pojetím a věnování se i vážným tématům a příběhu který je spíše určen pro starší publikum, má v herním světě místo, kde nemá srovnatelného konkurenta v daném žánru.
+18
  • PS4 70
To byla ale dobrá hra. Jak se jmenovala? Metal Gear Solid V? Cože?

Ground Zeroes pro mě byl varováním, že tenhle MGS bude hodně odlišný od svých předchůdců. Vlastně mi svým stylem nesedl tak moc, až jsem koupi pátého dílu mojí oblíbené série odkládal na nějakou větší slevu.

MGSV je dobrá hra. Hraje se podstatně lépe, než je člověk u téhle značky zvyklý. Nespočet možností, kterak postupovat při infiltraci umocňuje rozmanitou hratelnost, hromada modifikovatelných zbraní dodává hře individualitu a různí parťáci zase různé výhody. Tohle všechno je zcela v pořádku a vymýšlení taktiky k dosahování cílů určitě zabaví každého hračičku. Budování základny se mi také líbilo, i přes počáteční zmatení a nepřehlednost. Jenže...

Když se řekne Metal Gear, tak si první vybavím hlavně skvělé, lehce uhozené, postavy a nezapomenutelný, často absurdní, příběh. Ve Phantom Pain se ale všichni navrátilci z Peace Walkeru chovaj jako svině a v těch několika málo custscénách bych jim většinou nejradši nakopal zadek. Celkově námět příběhu není špatný, jenom je trochu nešťastně podávaný skrz audio nahrávky. Nepomáhá ani „nový“ Snake, který za celou hru pronese možná tak patnáct vět a nemá absolutně žádnou osobnost.

Do všeho se ještě připojuje podivná struktura misí. Pozdější z nich se navíc opakují, pouze hráče připravují o variabilitu (jen stealth, extreme obtížnost nebo začínáte s holýma rukama). A úžasný je i seznam 150 vedlejších misí. Teda vlastně deseti, jenom si každou můžete projít patnáctkrát s pozměněnými kulisami.

Zmínit si ale zaslouží vynikající hudební doprovod a výtečný dabing. U MGS se jedná o samozřejmost.

Většinou nemám nic proti tomu, pokud se od sebe jednotlivé díly v sérii liší, MGSV se odlišuje tak moc, až jsem občas zapomínal, co za hru to hraju. Bohužel.
+14
  • PS4 90
Nikdy jsem nehrál žádnou hru z této série, dokonce ani ten Ground Zeroes. Ale sleva na playstoru byla lákavá, recenze ještě více, tak proč to nezkusit, že.

Jako neznalce Kojimovy tvorby mě v první misi trochu překvapily některé výjevy aneb být pronásledován ohnivým ďáblem na ohnivém jednorožci, ale celkem rychle jsem na ten jeho styl přistoupil.

Takže si tak běhám po Afghánistánu, plním hlavní mise, spoustu vedlejších, posílám si na základnu čím dál tím víc vojáků, starám se o základnu, dělám vývoj, ale především objevuji stále nové možnosti jak danou situaci vyřešit.
A to je ta největší síla této hry, otevřenost a variabilita. Jak jinak si vysvětlit fakt, že plním vedlejší misi "Eliminate the Heavy Infatry 08" (po osmé to samé) a stále mě to baví.
Ono celkově je náplň misí taková jednotvárná, a záleží poté na hráči jak k tomu bude přistupovat. Můžete zkoušet stále nové věci a třeba se u toho bavit stejně jako já, nebo každou misi splnit co nejrychleji a odsoudit hru za stereotyp.
To ale neznamená že by hra byla bezchybná. Ocenil bych přeci jen více příběhově orientovaných misí po vzoru té úvodní nebo té v karanténě atmosféra se té misi upřít nedá. Pak věřím že bych šel s hodnocením ještě výš.

Ještě k rekrutování vojáků na vaši základnu. Probudilo to ve mě jistou sběratelskou vášeň srovnatelnou se sbíráním hokejových kartiček v dětství. Prostě jsem musel mít na své základně ty nejlepší. Někdy se to stávalo pro mě i hlavní náplní vedlejších misí, tedy hlavně si vyzobat ty dobré vojáky.

Co se týče technického stavu, neměl jsem s ním žádný problém až na jednu výjimku. Lezení po skalách. Ovládáte jednoho z nejlepších vojáků, pro kterého není nic překážkou. Tedy až na skalnatý výběžek půl metru vysoký.

Tahle ochutnávka světa metal gearu se mi moc zamlouvala. Vzbudila ve mě zvědavost a chuť poznat tento svět víc, zjistit odkud ty postavy pocházejí, co s nimi bylo dál.
A hratelně? Bojím se, že každá další stealth hra, ketrou budu teď hrát, bude uz jen slabým odvarem metal gearu.



+9