Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Life Is Strange - Episode 5: Polarized


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 95
Pátá epizoda byla opět emocionální dort se vším všudy. Navíc tempo bylo zběsilé, jak si šlo v předchozích dílech občas sednout na lavičku a chvíli si tak nezávazně meditovat, tak tady to sice šlo taky, ale vír událostí už ani ten odpočinek nedovolil prožít v klidu.

Na začátku si hlavní záporák vylil své srdce a ukázal v praxi svou zajímavou úchylku. Vždycky jsem si říkal, že je ideální mít svého koníčka jako povolání, po dohrání už má tenhle můj názor trochu trhliny, ale co, každý jsme nějaký :)

Je rozehráno několik časových linek, nebo spíše pokusů o změnu minulosti, ale vždycky se něco pokazí a to trvá až do konce, přesto se mi tohle velmi líbilo, člověk dostal v předchozích epizodách jen ochutnat a teď jsou výlety v čase (ty v řádu dnů, ne minut) velmi časté. Zaujala mě hned ta první varianta, kdy se Max vrátila zpět do prvního dne, napráskala Jeffersona, odevzdala fotku a po návratu do přítomnosti už byla v San Francisku na tý velký fotografický výstavě a jakoby mimochodem zapomněla, že doma řádí takovýto tornádo :), to teda nevyšlo, a tak musela zkoušet něco jinýho.

Pokus/omyl tak byl na řadě dál. Hlavně David Madsen to asi pětkrát schytal, než se ho povedlo správně dirigovat, Je sranda, že s ním člověk celou hru bojuje, a on to je vlastně celkem prima chlap, nebejt voják, tak by snad byl i normální :). Na řadu se tak dostává větříček, kterej má na město neblahej vliv. Dokonce i tu tlusťošku se povedlo zachránit, už popátý :D

Následující pasáž na mě zapůsobila nejvíc z kompletní hry, je tak správně zvrácená a bláznivá, že to nemá moc obdoby. Takhle nějak si představuju noční můry, který člověka přivedou blázince. Je tam opět pár skvělých nápadů od tvůrců. Je mi jasné, že ne každému se tahle herní sekvence bude líbit, ale to je přeci správně. Nejlepší je scéna, kde je vše pozpátku, texty, rozhovory, i písnička. Dokonce i tu jednu nepovinnou fotku jsem udělal tak, že jsem ji hotovou zastrčil do foťáku :D Skvělý nápad. A ty hlášky postav v celé snové části hry, lahůdka. Dostane se i na rekapitulaci zásadních scén napříč hrou, nechci všechno chválit, ale nemůžu jinak, to je geniální tah, jak pro zopakování děje, tak pro budoucí rozhodnutí.

Úplný konec je srdceryvný doják. Poprvé v životě se mi u hry stalo, že se mi spustily slzy. A nestydím se za to, ta hra je prostě tak skvěle napsaná, že i taková cynická duše jako jsem já zjihne, takže i za tohle jsem hodně vděčný. Rozhodl jsem se pro obětování Chloe, dlouho jsem jen koukal na obrazovku a vše si rozmýšlel. Ke Chloe jsem si vybudoval silný vztah, o eutanázii jsem nechtěl v předchozí epizodě ani slyšet, ale přesto, má člověk právo rozhodovat o tisícovkách životů na úkor jednoho? Navíc Chloe umírala pořád, tak to pro ní snad nebude tak zlý, zas bude s Rachel ;), bylo to těžký, ale jediný správný rozhodnutí.

Dlouho jsem neměl tak silný pocity po dohrání nějaké hry a když o tom tak přemýšlím, tak vůbec nikdy. Nejde jen o ten konec, ale během těch dní, kdy jsem hru hrál, tak na mě nějak působila. Řikám si, že je to jenom hra sakra, ale stejně. Jen několik knih mi přineslo podobný zážitek, film snad žádný. Jsem zvědav, jestli se někdy objeví něco podobného, laťka je vysoko, ale není nepřekonatelná ;)

No, život jde dál (pro ty, co přežili) a další hry se budou hrát. Life is Strange bude mít v mém osobním žebříčku zvláštní místo, ač na bájnou stovku nedosáhla.

Pro: rozhodnutí, zvrácená pasáž hry, čas, napětí

Proti: rozhodnutí, bez oddychu

+30
  • PC 85
Ohlédnutí se za celou sérií Life is Strange, která je zkrátka unikátní. Nejen svým stylem a hlavně svou lidskostí. Problémy hlavní hrdinky Max jsou uvěřitelné a její vztahy s okolím a lidmi působí věrohodně. To co prožívá jí hráč věří, a příběh si užije.

Rozhodnutí zde mají mnohem větší dopad a větvení se, než tomu bývá u konkurence jako je Telltale, a nejsou zde jen pro efekt. Kolikrát se hráč nad nimi zamyslí a přemýšlí nad důsledky co jeho rozhodnutí může v budoucnu způsobit a jaký to bude mít dopad pro Max a její okolí.

Až na paranormální možnosti s posouváním času, se zde odehrává dospělý příběh, který ze začátku může působit naivně a jednoduše, aby se záhy rozvinul do sofistikovanějšího díla, které pohltí hráče a nepustí ho, dokud nedojde konce. A jaký bude jeho konec? To už záleží jen na Vašich rozhodnutích.

+29 +30 −1
  • PC 90
Tak a je hotovo. Byla to skvělá jízda. V poslední epizodě konečně kulminují všechny zápletky. Stojím si i za tím, že jednou z nich byla nevinnost (koneckonců i Jefferson po ní šel) a její ztráta. Od thrilleru minulé epizody zde často přecházíme k horroru. Hráč RPG ve mně může být asi trochu zklamán, že vlastně všechny ty volby přišly trochu vniveč. Ale konec je emotivní a smysluplný a tedy dobře mi tak, že mě tady hra vlastně převezla. Celkem i chápu, proč po tomhle scénáři Square Enix skočil. Nedobrovolná bondage náctiletých studentek určitě měla minimálně v Japonsku prodeje zajištěné předem. :)

Nevýhodou může opětovně být, že některé části jsou zbytečně zdlouhavé. Hlavně k závěru se toho kupí moc a byť konec samotný je výborný, tak jsem na něj prostě neměl čekat tak dlouho. Rovněž tak se objevil mírný bug, kdy Max při některých dialozích nehýbala pusou.

Celkově mi bylo ctí provést Max její cestou za dospělostí a odpovědností. Už měla na čase. Občasná hluchá místa "středoškolského seriálu" také odpustím. Prostě parádní série, která skvěle graduje. Dontnod Entertainment vykradli co mohli. Ale umět to nakombinovat do smysluplného celku je stále umění. Jen... Asi bych si to užil ještě o něco více, kdybych nebyl "přechytralý" z filmů a jiných adventur. I tak mě ale hra občas dokázala pěkně převézt. Ale můj adventurní top asi zůstane u "The Longest Journey". Pokud tu a jiné adventury (cca do roku 2005) neznáte a Butterfly Effect jste neviděli, tak směle do téhle série, která bude nepochybně patřit mezi vaše nejoblíbenější. Pokud znáte, tak stále jasně doporučuji k zahrání. Už jste hráli originálnější hry, ale vrátit se občas ve vaší hráčské kariéře o nějakých patnáct (a více let) zpět určitě neuškodí. Hlavně, když je to takhle dobře řemeslně provedeno.
+29
  • PC 90
Life is Strange, na první pohled velice barevně a vesele, někdy až naivně vypadající hříčka, s krásně ručně kresleným a psaným deníkem, hlavní hrdinka, nadšenec do fotografování s velkým snem, jednoho dne zakopne o schopnost vracet čas a hra může začít. Jistě mnoho z vás napadlo, jak by s takovou schopností naložila po svém, ke konci už je spíš člověk vděčný za to, že nic takového nemá. Váha některých rozhodnutí se promítá až v dalších epizodách, což je rozhodně dobrá věc a nutí to člověka přemýšlet nad dopadem dalších voleb a událostí.

Pod povrchem hodně vážně pojatá záležitost plná zvratů, brutální zápletka, krutá pravda, život není fér. Pro Max i nás hodně hektický týden, kdy poznáváme krásu i strasti přátelství, utváříme si vztahy k ostatním postavám a pomalu celé věci přicházíme na kloub a není to vůbec nic hezkého. Na hráče je vyvíjen tlak, roste napětí, volby jsou vážnější a vše to vrcholí konečnou volbou, kterou už nelze vrátit. Stál ten týden za to nebo je lepší nechat „osudu“ volnou ruku?

Pro: Hudba, dabing a herecké výkony, příběh, detailně zpracované uvěřitelné prostředí

Proti: Uhlazený vzhled postav, někdy až moc barev, zvláštní druhý konec

+26 +27 −1
  • PC 90
Komentár k celej prvej sérii. BEZ SPOILEROV.

Vyšlo im to! Dontnod dotiahol príbeh do cieľa úspešne a ja som za to neskutočne rád. Bál som sa, že sa to niekde pokazí a že mi koniec nesadne. Bál som sa našťastie úplne zbytočne.

Mal som tú česť s jednou s príbehovo najsilnejších hier vôbec. Je to dospelé, premyslené do posledného detailu a plné rozhodnutí, ktoré tu majú svoju váhu. Hlavná hrdinka je sympatická a ten dôraz na postavy je unikátny. Takmer každá vedľajšia postava má svoj vlastný charakter a uveriteľné správanie. Zaujímali ma ich osudy v celej sérii a veľa z nich som si naozaj obľúbil. Množstvo silných momentov a snáď pri žiadnej inej hre som nemal tak často zatajený dych alebo zvlhnuté oči. Dojalo ma to a príbeh ma do seba naozaj vtiahol. Niekedy je možno hra až zbytočne ukecaná a špeciálne tretia epizóda je až príliš pomalá, no inak veľmi nemám čo hre vytknúť.

Grafické spracovanie je veľmi príjemné, má pekné farby a možno sú občas scény či postavy málo detailné, ale hra vypadá jednoducho dobre. Hudba je vôbec jedna z najvydarenejších aké som mohol v hrách počuť. Pesničkový soundtrack je dobre vybratý a pesničky sa do scén veľmi hodia a perfektne dotvárajú atmosféru. Niektoré budem počúvať ešte dlho.

Celkovo sa u mňa jedná o jedno z najväčších herných prekvapení a rozhodne najlepšiu epizodickú hru, akú som kedy hral. Hráč tu totiž len nesleduje, ale často naozaj hrá a tá herná interaktívna časť je naozaj vydarená. Poteší aj rýchlejší pohyb postavy alebo možnosť preskakovania opakujúcich sa rozhovorov.

Za mňa veľká spokojnosť a celú prvú sériu hodnotím na 90%.
+26 +27 −1
  • PC 100
Komentář ke všem epizodám dohromady. Stejně bych ke všem psal úplně to samé.

Nevím, jestli je to nějaká tvůrčí krize, nebo ze mě snad stále nespadla ta blaženost po dohrání páté epizody Life is Strange, ale já dnes prostě vážně nevím, kde mám začít. Interaktivních hry si stále získávají mojí pozornost. Po vyzkoušení první epizody, která je freeware, jsem si řekl, že si zbytek prostě za každou cenu musím pořídit. Chtěl jsem zjistit, kam se bude příběh Max a její kamarádky Chloe odebírat dál. Určitě jsem nebyl sám, koho první epizoda nalákala, proto chválím krok vývojářů zpřístupnit epizodu zadarmo.

Ocitnete se v kůži sedmnáctileté školačky Max, která je naprosto poblázněná do fotografování. Začne studovat v malebném městečku Arcadia Bay a ... no pokud si čtěte komentář k páté epizodě, tak už zbytek asi znáte. To, co se mi líbilo, jsou hlavní hrdinky, které jsou pohledné, a kdyby Chloe nebyla tak přehnaně punk, tak bych se možná i zamiloval. Stejně tak se mi líbilo prostředí školy. Prostě klasická stereotypní americká škola, kam jsme díky televizním seriálům a filmům chtěli někdy chodit všichni. Snad vše, co se na obrazovce dělo, jsem scénáristům zobal z ruky. Vztahy mi přišly až neuvěřitelně dobře vykreslené a na konci jsem měl pocit, jako bych Chloe znal celá léta. A to je pro hru s morálními dilematy celkem zásadní věc!

Hratelnost, kde je hlavním cílem posouvání času, se mi také velmi líbila. Ve chvíli, kdy se k tomu přidalo ještě měnění současnosti pomocí fotek, dostala hra další rozměr. Po grafické stránce si není na co stěžovat a celková stylizace je povedená na jedničku. Hra se také nebojí ukazovat témata, která nejsou tolik provařená (Chloe na vozíku a další). To vše je potrhnuto ještě skvělým soundtrackem, no co víc si přát?

Za takové jemné droboulinké klopýtnutí by se možná daly považovat místa, kde se toho zrovna příliš nedělo a možná bych ocenil ještě jednu scénu navíc po závěrečných titulkách, ale to není nic, za co bych musel ubírat procenta.

A jak jste zakončili Life is Strange vy? Já prostě nedokázal Chloe obětovat. Představil jsem si na jejím místě někoho mně blízkého a prostě bych to neudělal... Neplakal jsem, ale neměl jsem k tomu daleko. Tahle hra mě dostala.

Prostě... mně se na hře líbilo snad vše a proto si ode mě vyslouží 100%. Pravda je, že znovuhratelnost u podobných her nebude asi zrovna úplně nejlepší, ale když jdete na dobrý film do kina, tak si přece taky neřeknete, že ho už nikdy nechcete vidět, ne? ;)

Pro: CHCI JEŠTĚ!!!

Proti: CHCI JEŠTĚ!!!

+26
  • PC 80
Formát epizodních her mám ještě méně radši než čekání na další díl (nebo hůř, sérii) seriálů. Z teenagerských dramat je mi už automaticky špatně kvůli v poslední době tak propagovanému "young adult" žánru špatných knih a filmů, které jsou špatné tak, že to vypadá, že je to schválně. Life Is Strange jsem proto dlouho obcházela s tím, že to nevypadá na můj šálek kávy - a teď musím uznat, že jsem se spletla.

Sice se pořád nejedná o hru, kterou bych si dala do virtuální poličky "za rok si zahraju znova," ale nakonec jsem ráda, že jsem jí ten čas věnovala. Začátek jsem vnímala vlažně - psychopatický bohatý synek, který je zároveň místní druglord, bezvýrazné káčátko, ze kterého je najednou nevysvětlitelně Superdívka a modrovlasá rebelka mi přišli trochu přitažení za vlasy (stejně jako fakt, že na americké střední škole je jen jedna obézní studentka).

Postupně se ale příběh začal prohlubovat, k záhadnému zmizení a převráceným přírodním zákonům se přidalo spravování nalomeného přátelství, tedy lidský příběh s uvěřitelnými emocemi, a mně najednou začalo záležet na tom, co se s postavami stane.

Nicméně i přes poutavý příběh a grafické zpracování, které rozhodně neurazí, mě hra chvílemi nudila, a to svým někdy opravdu šnečím tempem. Jedná se totiž o ten typ současné adventury na způsob Telltale Games, která spočívá v přecházení sem a tam, klikání na předměty, které okomentujete (Tohle je zvláštní strom ... hmm, co by na něj asi řekla Chloe?), a vybíráním možností v dialozích. Nemůžu si stěžovat na nedostatek akce v rámci příběhu, ale zvláště v počátečních epizodách mě ta zdlouhavost unavovala.

Nezachránilo to ani zmiňované přetáčení času, díky kterému Max může za cenu kolapsu časoprostoru na třetí pokus vybrat tu správnou odpověď, což samozřejmě zajímavé je. Někdy kolem čtvrté epizody se to ale všechno dá opravdu do pohybu, Max a Chloe, které jste mezi tím mohli potvrdit jako "něco víc" než kamarádky, vyhrabou mrtvolu zmizelé dívky a zjistí, kdo byl po celou tu dobu vrah. Všechny tři body mi přišly pěkně provedené; že mě hra po tom pomalém rozjezdu fakt baví mi došlo ve chvíli, kdy se po tolika prohlédnutých plakátech se ztracenou Rachel objevilo, kde celou tu dobu byla a že ani superschopnosti v tuto chvíli nestačí.

K mému vysokému hodnocení nemalým dílem přispělo i finále, které obsahuje moje snad nejoblíbenější morální dilema (zda má jedna osoba větší cenu než všichni ostatní), za které prostě musím dát palec nahoru.

Pro: příběh, postavy, konec

Proti: chvílemi je trochu nuda to hrát

+19
  • PC 90
Mé devítkové hodnocení se vztahuje na celou záležitost, nikoliv na samostatnou pátou epizodu.

Twin Peaks, Butterfly Effect, Donnie Darko, Twilight Zone...když se hra inspiruje takovýmhle matrošem a neustále na něj odkazuje, něco museli soudruzi developeři udělat správně.

Abych si odbyl slona v místnosti - Ano, Life is Strange trpí na to samé, na co trpí všechny epizodické hry, které se chvástají důležitými volbami ovlivňující příběh - LiS to dokonce bere tak neskromně daleko, že "ovlivňují minulost, přítomnost, i budoucnost" - přičemž samozřejmě vesměs všechny ty volby jsou jen kosmetické, zatímco samotné ukončení ovlivní volba jen jedna, popř. dvě. V případě LiS si navíc můžete vybrat takový konec, který opravdu spláchne absolutně všechno ostatní, co jste v průběhu dějem konali. Doslova. Samozřejmě jsem volil právě tento konec, jinak bych Max vyvracel tu snad jedinou opravdu ryze upřímnou věc, kterou kdy řekla.

Narozdíl od svých soků však LiS disponuje hned několika kvalitami, které jí opravdu můžou jiné epizodické hry jen závidět: Doposud jsem nehrál jinou epizodickou hru, která by svůj formát fakt zužitkovala do té míry, kdy mi to nejen nevadilo, ale snad i vyloženě vyhovovalo - Tohle prostě je interaktivní seriál, s výkyvy jen příležitostnými; neskutečná konzistence, co do kvality a délky jednotlivých dílů - opět s nevyhnutelnými výkyvy, které jsou ovšem opět jen sporadické; příběhová ucelenost - ani jednou mi nepřišlo, že tvůrci byli nuceni z nedostatku času či financí cokoliv vystřihávat, stejně jako mi ani jednou nepřišlo, že by v tom něco bylo vyloženě navíc, přestože ze pár sekvencí by rozhodně stálo za hřích lehounce zkrátit.

Nakonec mě trochu zklamala jen zdejší mechanika vracení času, jak z hlediska gejmpleje, tak jejího příběhového uplatnění. Po první epizodě jsem se docela těšil na trochu spletitější puzzlíky, dočkal jsem se bohužel jen opakovaného využití v dialozích, a všehovšudy snad tří dalších puzzlíků, kde to jakž takž dávalo smysl - vniknutí do ředitelovic kanclu bylo čupr, záchrana rybáře v šoku celkem též, z cipárny s motorem ve stodole se mi už oči trochu kroutili, ale budíž, lepší než nic. A co se té story týče, tak krom samotného finále se skoro všechno, co Max řešila cestováním časem, dalo klidně vyřešit v rámci reálných mezí - povětšinou na mě tedy rewind vskutku víc než cokoliv působil jako dějový gimmick, a jako neotřelý quickload. Jo, v závěru se ukázalo, že bez hrátek s časem by tento příběh nefungoval, ale nikdo mi nevymluví, že si s tím mohli tvůrci vyhrát trochu lépe v průběhu celé hry.

Každá menší či větší výtka se ale stejně utápí v tom, co za mě platí už od první epizody - se svými postavami, svou hudbou, svým artstájlem, a svou opravdu záviděníhodnou sbírkou referencí a odkazů na některé z těch nejlepších fikcí, je to prostě mimořádně příjemný zážitek. Jeden z těch nejpříjemnějších, jaké jsem v dohledné minulosti zažil. A to, že si to tento status udrželo od první epizody až do konce té poslední, je samo o sobě malou výhrou.

Pro: Komplet příběh (děj, postavy, svět, námět, atmosféra); artstyle; OST; tři kotle velmi sympatických odkazů; velmi povedená dějová gradace, společně s nepředvídatelnými zvraty

Proti: Kapku nevyužitý potenciál hrátek s časem; Ten den, kdy někdo konečně udělá epizodickou hru a odpustí si přitom ty věčné připomínky toho, jak každá moje volba má plnou prdel důležitosti, bude ten nejšťastnější den mého života

+19 +20 −1
  • PC 100
Z páté epizody Life Is Strange jsem zhltnul každou vteřinu. Bezstarostné chvíle ze začátků epizod minulých jsou nenávratně pryč, tady se Max řítí po hlavě do monstrprůseru. A přesně to je důvod, proč si zde užijeme nejvíce zábavy s vracením času a také turbotripovou sekvenci, kdy Maxine omdlí..

Zároveň je o něco více omezena interaktivita a z velké části tedy přebírá otěže sama hra. A vůbec to nevadí, protože to peklo, kterým hráče provede, stojí za to. Téměř všechny záhady jsou vyřešeny a Max se teď snaží ustát situaci, kdy se z ní stal fackovací panák pro všechny její minulé volby. Absolutní špičkou je okamžik, kdy se Max už dostane pryč z Jeffersonových spárů, spokojeně očumuje v galerii svůj výtvor a hurikán mezitím rozmetá jak Arcadia Bay, tak Chloe. Návrat skrze fotku do Jeffersonových spárů je tak silný moment, že jsem hru musel pozastavit a poněkud hystericky se šel vydýchat. Vůbec tomu nepomohlo, že jsem asi o hodinu později musel učinit zřejmě tu nejtěží volbu v mé hráčské historii a rozhodoval jsem se dobrých 15 minut, jestli budu sobec, nebo altruista. Byl jsem sobec, Chloe mi nikdo nevezme :)

Vyprávění je tak poutavé a tak perfektně zapadne do předchozích dílů, že emoce, jež tato epizoda vzbuzuje, dosahují absolutního stropu. Neuvěřitelný voiceacting tomu všemu plnou měrou přispívá a pozadu nezůstává ani soundtrack, ať už ve své ambientní nebo klasické písničkové formě.

Pokud mám říct, co mě na celé sérii zaujalo nejvíce, bude to kombinace audiovizuálu, scénáře a vracení času ve smyslu mechaniky. Světice Max rozsévá dobro a ne vždy se jí to povede, a proto je zajímavé vracet se a s těžkým svědomím zjišťovat, že neexistuje dobrá volba, pouze odstíny šedi (no pun intended). Morální volby jsou v této sérií obecně velký oříšek.

V rámci scénáře jsem si zamiloval krásně pomalý a bezstarostný rozjezd, který se s dalším postupem mění v drama větší, než by se dalo čekat. A nejde jen o hlavní hrdinku, ale i o ostatní postavy, které si procházejí peklem drog, šikany, deprese, paranoi nebo třeba nesnesitelné samoty.

Life is Strange je třetí hra, která si ode mě vysloužila 100 % za zážitek tak silný, že jej ještě hodnou chvíli nedostanu z hlavy. Pokud máte rádi emoce a dokážete se do postav trochu vžít, jednoznačně všemi deseti sáhněte po tomto pětidílném skvostu, který vám rozhodí sandál na pěkných pár dní.

Pro: Boha, úplně všechno (zejména scénář, soundtrack, morální volby)

+19 +20 −1
  • PC 95
Původně jsem komentář ani nechtěla psát, protože, upřímně, ať už napíšu cokoliv, nejsou slova, kterými bych zážitek z této hru mohla dostatečně popsat. Tento kousek je prostě jeden z těch, které si sami musíte zažít na vlastní kůži. A že to teda je jízda.

Velice mě překvapila hratelnost. Čekala jsem něco ve stylu hodinová ukázka a pak zmáčkni jednou tlačítko a zase se hodinu na něco dívej, ale tady je podíl interaktivity opravdu velký a hráče čeká množství opravdu těžkých, morálních rozhodnutí. Kromě nepopsatelného emocionálního příběhu a neustále houstnoucí atmosféry mě zaujala také audiovizuální stránka. Už dlouho jsem neslyšela tak skvělý, dokonale dokreslující soundtrack (ze Spanish Sahara mám husí kůži i na po sté). Rozhodně pochválit musím také propracované postavy a dabing (scéna s nalezením Rachel je neskutečná)!

Prakticky jediné co mi trochu pokazilo celkový dojem byl konec. (Zahození všech rozhodnutí a výběr z pouhých dvou možností byla hodně velká podpásovka. I když na druhou stranu to asi jinak nešlo. Pro mě osobně nebyl výběr nijak těžký. Po všech těch sračkách, kterýma jsme si prošli, je Chloe prostě jasná volba. A když už jsme u toho tak druhý konec s jejím obětováním je naprosto, ale naprosto debilní a nelogický. Za všechny argumenty jmenujme ten nejočividnější - proč teda měla Max vůbec své schopnosti když je nemohla použít a všechno co se stalo bylo úplně k ničemu když po zastřelení Chloe ztratila vzpomínky až do pohřbu a nemohla tak nic změnit?)

A ještě soukromě pod čarou, jen tak mezi námi, mě u hraní opět nezklamal ani můj vnitřní psychopat (ve scéně z alternativní reality kdy Vás Chloe požádá o eutanazii vyhulením morfia na nejvyšší stupeň nebyla moje úplně první myšlenka jestli to udělám nebo ne jako normální člověk, ale že to pak musím rychle stáhnout zpátky, aby mě nepodezírali. :DD)

Pro: příběh, emoce, postavy, dabing, soundtrack, hratelnost, svět

+18
  • PC 95
Hru Life Is Strange jsem hrála v den vydání, takže jsem musela čekat pár měsíců na další epizody, až vyjdou. Nyní jsem tuhle hru dohrála potřetí a mám tak možnost napsat komentář s čerstvými dojmy. Nevyhnu se menším spoilerům, které neschovám tagem spoiler, abych udržela srozumitelnost textu.

Příběh se odehrává na americké střední škole, takže jde mimo moji věkovou skupinu, avšak i tak dokázal upoutat moji pozornost a s hlavní postavou Max jsem se v některých pohledech na svět a lidi shodla. Do děje je hráč vtažen vcelku rychle, kdy se odhalí nadpřirozená schopnost Max, a tvůrci odvádí výbornou práci ve vyprávění příběhu, protože dobře střídají situace, které jsou napínavé a pak ty, které se soustřeďují na rozvíjení vztahů mezi hlavní hrdinkou a jejími spolužáky a učiteli. S každou epizodou jsem se ponořovala hlouběji do mysteriózní i detektivní zápletky. Příběh ve mně po celou dobu probouzel řadu pocitů a byla jsem zvědavá a napjatá, jak to bude dál. Epizody si držely vysokou laťku, až na třetí epizoda, která pro mě byla do poslední třetiny slabší, a na pátou, na jejíž některé části se netěším už od začátku hraní.

Adventury s volbami často čelí kritice, že většina voleb nemá v konečném důsledku vliv na konec hry a jsou tam jen tak na oko. Nejinak tomu bylo i zde. Ano, jsou zde dva konce, které v podstatě skoro každou volbu, kterou hráč předtím udělá, vymažou. Ovšem zde to téhle hře odpouštím. Nevadí mi, že moje rozhodnutí neovlivní konec, protože často ony volby postaví hráče před těžká a někdy i morálně těžká rozhodnutí, a to mě prostě baví. Vyzdvihla bych silné okamžiky jako zachránění jednoho člověka před sebevraždou a druhému k ní pomůžeme...

Po stránce hudby a dabingu nemám hře co vytknout. Soundtrack se opravdu povedl a dabing je až na výjimky (Alyssa) vynikající a napomohl k uvěřitelnosti postav (pokud zrovna člověk nesledoval, jak se ústa hýbou poněkud jinak, než jak postava mluví). Zvlášť oceňuji dabérku Chloe. Grafické ztvárnění postav a jejich pohyb mi přišel i přes rok výroby zastaralejší, ale celkový dojem ze hry to nijak nepokazilo. Co mě trochu rozčilovalo i po letech je nemotornost ovládání a nutnost přesně se zadívat na předmět, se kterým chci interagovat.

Pro: příběh s mysteriózními a detektivními prvky, hudba a dabing, rozhodnutí, dobře dření emoce, vztahy

Proti: ovládání

+18
  • PC 90
Komentář je psán jako k celku, ne k poslední epizodě.

Well, tak tohle byla neobyčejná paráda, která se asi jen tak znova opakovat nebude. Life is Strange je naprostý skvost a nikdo by ho neměl minout. Téhle adventuře totiž nechybí snad naprosto nic. Od úžasného příběhu o přátelství dvou hlavních hrdinek, přes veškeré možnosti a alternativy v příběhu až po cit pro detail a rozhodutí, kde každá odpověď zásadně změní příběh. Dále musím připomenout parádní výběr muziky a to především všechno od Syda Mattersa (Obstacles, To All of You). Možná jediná věc, která mě trochu mrzela bylo až moc naklonění k sci-fi díky skokům v čase ve čtvrté a páté epizodě. Ale to je jen věc vkusu, jen to u mě díky tomu trochu ztratilo takový ten super drive. Ale chápu, že díky páté epizodě byly ty časté skoky nezbytné. Abych to nějak uzavřel, tak "ready for the mosh pit shaka brah!" a "go f*ck your selfie".

PS: Kdyby někdo potkal plakát s Max dívající se na fotky v dobré kvalitě, tak dostane princeznu a půl království, kdybych aspoň jednu z těch věcí měl. Ale dle toho, že nemám, tak dobrej pocit by mohl stačit, ne?

PPS: toto je můj první komentář, zkuste mě hned neukamenovat, díky.
+17 +18 −1
  • PC 100
Stává se velmi ojediněle, abych se po dohrání hry, nebo shlédnutí filmu cítil emočně na dně. Aby ze mě takříkajíc "vyždímali emoce". Jak říkám, párkrát se to stalo, ale nikdy ne v takovém měřítku jako u Life is Strange. Po dohrání hry jsem totiž na několik dní upadl do jakési zvláštní deprese. Cítil jsem se prázdný. Ačkoliv jsem měl volno, nechtělo se mi nic dělat. Nechtělo se mi nic hrát, nikam chodit, s někým komunikovat. Chtěl jsem jen ležet v posteli a přemítat o všem, co se v LiS událo. A to jsem ve společnosti brán za cynika.

Proč tomu ale tak bylo? Snad vším. Uvěřitelné postavy, zajímavý děj, nečekané zvraty, nezapomenutelné momenty... Ta hra je prostě neuvěřitelná. Dostala mě, jako žádná jiná. A přitom stačí tak málo: Civilní příběh bez zbytečného patosu.

3. bod herní výzvy 2016
+17 +18 −1
  • PC 90
Komentář se věnuje sérii jako celku, každý díl hodnotím stejným procentem, jelikož jednotlivé epizody spolu vyprávějí jeden příběh, tudíž je jednotlivé hodnocení irelevantní.

Dá se říci, že Life Is Strange je svým pojetím unikát. Ne, že by hrátky s časem byly něčím originálním, ale zakomponování tohoto prvku do příběhu je zde provedeno bravurně a s citem. V průběhu série na vás dopadne tíha mnoha rozhodnutí, z nichž žádné není bez následků. Veliké plus poslední epizody je nemožnost vrátit vaším posledním rozhodnutím všechna předchozí rozhodnutí na ta "správná". Při posledním procházení všech mých rozhodnutí jsem měl tendenci klást si otázky, jestli bych opravdu udělal něco jinak, jestli i ty nejmenší detaily změní něco v konečném důsledku (anebo přidají další volby do posledního rozhodování), ale mám pocit, že bych se cítil stejně, ať by to dopadlo jakkoli. Byl jsem příběhem zcela pohlcen a jsem docela rád, že jsem koupil season pass teprve nedávno, tudíž jsem odehrál první čtyři díly jedním dechem a konec jsem si vychutnal ještě s čerstvými vzpomínkami na předchozí děj.

Jako konkureční díla od Telltale, i zde je kladen největší důraz na vyprávění a děj, tudíž gameplay je jen okrajový. Prakticky jen chodíte a prozkoumáváte okolí, občas vyfotíte nějakou z mnoha bonusových fotek. Na několika místech si můžete jen sednout a nasávat okolní atmosféru, kdy vám Max sděluje své myšlenky. Výraznější zásahy do hry děláte jen v rámci příběhových hrátek s časem, kdy někdy s pomocí této schopnosti řešíte drobné problémy (jak něco sebrat někomu před očima), jindy to můžete využít přímo ke změně vašeho klíčového rozhodnutí. Občas přijdou momenty, kdy rozhodnutí změnit nemůžete. A pro mě malé plus - konečně hra, která se mi pohodlně hrála na gamepadu =)

Závěřečné váhání nad dvěma možnostmi se mi osobně jevilo ne až tak složité, jsem totiž paličák - (a když jsem celou dobu chtěl zachránit Chloe, volba byla zcela jasná x))

Pro: Perfektní soundtrack

Proti: Grafika (záměrná stylizace?), mimika postav

+15 +16 −1
  • PC 90
Herní výzva 2019 - Hrátky s časem

Předesílám, že mé hodnocení i komentář páté epizody se vztahuje na celou první sérii (částečně i proto, že jde o komentář k herní výzvě).

LiS je po všech stranách vydařené dílo. Příběh, který má hned několik linií (a tvůrcům se daří uzavřít je na poli 5 epizod víceméně uspokojivě), přitom nepatří k nejsilnějším stránkám LiS (to neznamená, že by byl špatný). Mezi hlavní klady patří zpracování postav a mechanika vracení času.
Většina postav naplňuje na první pohled nějaký archetyp, ale hra naštěstí většině z nich umožní alespoň jednou nebo dvakrát ze své role vystoupit, a hráč má možnost nahlédnout na postavy z jiného úhlu. To se týká do jisté míry i hlavní hrdinky Max, která na první pohled představuje tradičního geeka s dobrým srdcem. Ani ona však nezůstává bez poskvrny ,ať už kvůli rozhodnutím, vlastním komentářům svých činů (často si připadá jako pokrytec) nebo jen proto, že se svojí nejlepší kamarádce z dětství neozvala celých pět let, což je vlastně jeden z prvotních leitmotivů příběhu. Výborně je zpracovaný její vztah s Chloe, který má správnou dynamiku a je uvěřitelný.
Potěší i dopady hráčských rozhodnutí, které se často prolínají přes několik epizod a zamrzí snad jen to, že na konečné vyústění hry nemají pražádný vliv . Celou řadu menších rozhodnutí můžete přitom krásně minout; že můžu být strážným andělem Alyssy Anderson jsem zaregistroval až na druhé dohrání, když jsem se již méně soustředil na příběh a víc na prostředí a prozkoumávání herního světa. Perfektním způsobem je do hráčova rozhodování zakomponována klíčová mechanika hry, tedy vracení časem. Často se v rozhovoru například dozvíte nějakou informaci, vrátíte čas a tuto informaci použijete namísto původní reakce, čímž téma rozhovoru stočíte jiným směrem. V případě různých rozhodnutí (vyjma finálního) se také klidně můžete podívat na bezprostřední důsledek každého rozhodnutí a teprve pak zvolit, jak budete postupovat. Také se mi líbilo, že hráče na některých místech hra netlačí k tomu, aby využil schopnosti Max k odvrácení negativního následku rozhodnutí, což je nejvíc patrné při návštěvě Franka Bowerse v jeho karavanu, která může snadno vyústit jeho smrtí – i v takovém případě totiž můžete nechat Franka Frankem, a prostě pokračovat v příběhu. Já se s jeho smrtí nesmířil, a na první dohrání mě to stálo asi deset pokusů, než jsem dospěl k dobrému výsledku.
Mechanika cestování časem (resp. jeho vracení) je skvělá a má celkem jasná pravidla. Ovlivněn je jen svět kolem, nikoliv Max; to znamená, že Max jednak zůstane na svém místě, bez ohledu na to, že se čas vrací, a zároveň jí zůstane v inventáři to, co již sebrala. Na tom je postaveno i několik logických (byť nijak zásadně složitých) puzzlů, kdy se musíte někam „teleportovat“, případně nenápadně něco získat.
Celkově jde o velmi příjemný videoherní zážitek, takže je jen trochu škoda rozporuplného finále, které dá hráči na výběr ze dvou IMHO obtížných voleb, ale zároveň zahazuje všechna předchozí rozhodnutí. Ve výsledku je to ale jen drobná vada na kráse.

P.S.: Hru jsem dohrál v rámci herní výzvy podruhé. Měl jsem přitom obavy, jestli se nebudu při opakovaném hraní nudit (příběh mě už přeci jen nemohl příliš překvapit), ale i na druhé hraní to byla zábava a zase trochu jiný prožitek.

Pro: Zajímavý příběh; skvěle napsané postavy; vztah Max a Chloe; viditelné dopady rozhodnutí (často i drobné); mechanika vracení času; vhodně zvolený soundtrack (a to i když Indie folk není tak úplně můj žánr).

Proti: Možná trochu rozporuplné finále; prostředí americké střední samozřejmě nemusí sednout každému.

+15
  • PC 100
ACHTUNG, ZPOILER! Nečtěte, pokud se nechcete ochudit o herní zážitek z Life is Strange, v naší mateřtině Život je divný. Tímto jste byli slušně varováni...

"No to snad..." Tohle mi letělo hlavou jako kulka vystřelená z Mausera 98k, když jsem jako němý sledoval závěr celé série, která započala už v lednu. To, s jakým způsobem nám tvůrci na podnose naservírovali příběh plný zvratů, překvapení a napětí, mě doslova porazilo, málem jsem sletěl ze židle.

Už začátek mě samotného vyděsil i nadchl. Nikdy (tedy až na Penumbru) jsem se při hraní hry tak nebál nebo nenapnul. Ale názvem "hra" bych DONTNODu ve velkém křivdil. Pokud mluvím o Life is Strange, nemluvím o hře, nýbrž o filmu, kde sami určujete, kudy se příběh vydá. Pravda, něco takového bylo i v Until Dawn, ale zde je to o patro...co o patro, celý mrakodrap lepší a kvalitnější. A toto jen dokazuje, že Life is Strange je umění. Jako Rembrandt nebo Picasso, LiS je dílem, které nastavilo Telltale do budoucna velmi vysokou laťku a bude vířit naše emoce i dlouho po vydání.

Vizualizace a detaily jsou v této části snad nejúchvatnější z celé série. Na to, že kluci z Francie se mohou ohánět značkou "indie", se může jejich práce rovnat i s těmi nejúspěšnějšími letošními hrami např. Zaklínač nebo Metal Gear Solid, a nejen na poli grafickém.

Co bych mohl říci na závěr? Přiznání, že "můj" konec byl tak napěchován kvalitou (hudba, střih, kamera atd.), že se mi v očích vytvořily vodopády slz, nestydím se za to, dokonce jsem rád. S tím, co jsem viděl mezi Max a Chloe skrz naskrz všemi epizodami a noční můra (říkal jsem, že jsem vás varoval), kterou bude Max ke konci trpět, vás duševně rozpáře jako Freddy Krueger nebo Jack Rozparovač. Jednoduše, pokud hledáte něco, co trumfne i ty nejlepší filmy vůbec (krom Schindlerova seznamu a Impéria vrací úder, v mém případě) dneška i let minulých, našli jste, co jste hledali.

Famózní. Epické. Srdceryvné. Co říci více?

Pro: Příběh, Postavy, Soundtrack, Grafika, Emoce, Vyvrcholení = Vše

Proti: Až na trochu "sobecký" druhý konec vůbec nic :)

+13 +14 −1
  • PC 90
Právě úspěšně na blind dokončeno a musím se prostě i já podělit i o ty své bezprostřední pocity. Pokud někdo něco vůbec z okolí dokázal vyčíst tomuto dílu nějaké negativum ( a teď pominu technické zpracování, tam ty chyby jsou očividné ), tak to bylo zasazení děje na střední typickou americkou školu jako známe z obyčejných triliónů teen slasherů nebo jiných amerických filmů pro mladistvé. Já naopak za sebe musím říct, že tento fakt beru spíše jako klad. Miluju film třeba Disturbia právě proto, že nadhodí dospělackou zápletku na tuto věkovou skupinu. Odpadává tak spousta tzv. dospělackého patosu a všechny složité zápletky se řeší jednoduchou školackou logikou ( pravda někdy byste za to někoho nakopali do prdele ), ale furt je to v přiměřené snesitelné míře a to i zde.

Spousta lidí byla dějem překvapená a nedokázala se od něj odtrhnout, protože působí jako magnet. Ja potvrzuji, taky jsem to zhltal za dva dny, ale samotný princip časoprostorového cestování naši hrdinky nebyl pro mě zase takový boom jako u vetšiny. Ten jsem si poprvé prožil u jiného snímku a tím je pochopitelně Butterfly Effect. Bezesporu film v mé osobní top10, který jsem viděl xkrát ( i všechny jeho sequely pochopitelně ). Kdyby Life is Strange přejmenovali na BE vůbec bych se nedivil, protože tyto dvě díla jsou si v jádru naprosto totožné, včetně toho zakončení u kterého se už spousta napovídalo, spousta očí proplakalo a které skoro každého rosekalo, že zůstal několik minut duchem bez sebe. Na to jsem byl fakt zvědavý zda ho tam dají podobné jako v BE a... dali ( i když máte nakonci výběr ze dvou možností, ta druhá je tam podle mě přicpaná násilím a né přilíš zapadá do konceptu konce vhodného takového díla ). To je však v pořadku líbilo se mi to a taky ta atmosféra (hodně díky tedy OST, za mě nejlepší OST minulého roku ) nakonec dostihla i mě.

Jediná věc co se mi nelíbi je ten největší zvrat na konci čtvrté epizody. To má za důsledek strašnou prostřední část poslední páte epizody, která mě táááááááák nebavila. Strašně natahovaný děj vláčejicí se k finalní volbě o které jsem stejně tušil, že nastane. Vedlejších postav je na můj vkus zbytečně moc, už v první epizodě se seznámite se spoustou spolužáků, ale příběh budete sdílet pouze s tak jednou čtvrtinou z nich. To se mi zdá málo a když už máte tolik potenciálních obětí se kterýma se dá vyhrát a ještě tak vygradovat atmosféru, ( The Wolf Among Us stím uměl naložit perfektně ) je to škoda...

Jak už jsem zmínil hudba na jedničku, super výběr skladeb, který umocňuje už tak depresivní atmosféru příběhu. Hlavní postava Max úžasná. I když ji je 18 většinu situací bere s klidem a rozvahou. Je to hodná milá holka, které jde převážně o prospěch druhých ( i když tak trochu závisí i na tom jak se sní chováte ).

Pokud jste ještě nezkoušeli a neviděli ani jedno ani druhé, jednoznačně dávám zelenou, protože ať už si zvolíte to či ono, dobrý týden vás oba příběhy budou pronásledovat v hlubokých myšlenkách...... :)

Pro: Hudba, Příběh, Dabing, Hlavní Postavy, Pokud jste neviděli Butterfly Effect.

Proti: Na oko přidán konec navíc, Synchronizace úst při mluvení, Malé využití vetšiny postav, Pár zvratů, Pokud jste viděli Butterfly Effect.

+13
  • PC 95
Včera jsem měl tu čest dohrát emoční dílo zasazené do herního světa. Bezpečně mohu podotknout, že kvalitou příběhu lze celou hru postavit bez okolků vedle skvostů jako je Bioshock Infinite. Nápad se ovšem snoubí ještě s provedením a herními mechanismy a Vy budete dlouho vzpomínat na takový prožitek. S menšími úpravami bych pojal toto dílo, beze strachu z výdělku, jako film nebo seriál.

Skvěle napsané postavy, perfektní dabing, inteligentní způsob využití časových rovin, jeho přetáčení a cestování v něm, jsou jako perfektně namazaný stroj, který šlape. K tomu originální, bezpochyby krásná grafika (i když můj stoprocentní šálek kávy to nebyl) a máte ve výsledku, po dohrání, blažený pocit, že Váš koníček opravdu není pro malé děti.

Hra vybízí k diskuzi, člověk nad ní musí přemýšlet a rozhodně nezapadne v propadlišti herních dějin. Svým způsobem i nastavuje kladný pohled na epizodické hraní (nemám ho rád), protože zde smysl má.

Každému nemusí sednout zasazení do prostředí dospívající dívky, ale věřte, že to velmi rychle překonáte. Vřele doporučuji a těším se na další počin studia!

http://hrac0.webnode.cz/
+12 +13 −1
  • PC 95
Pamatujete si někdo Twin Peaks? Sovy nejsou tím, čím se zdají být? Bobby? Bílej kůň? Ha?! Ne?! Jo?!!
Ať je odpověď jakákoliv, tak při rozhodování si musíte odpovědět pouze na jednu otázku. Máte rádi zajímavé příběhy, které jsou zaměřené na postavy a děj s občasným řešením hádanek? Pokud ano, tak není nutné dále váhat a mazejte si hru na steam ihned pořídit. Rozhodně však chcete vědět, proč LiS sbírá všude velmi vysoké hodnocení. Dle mého je to převážně díky scénáři, který se povedl nadmíru a vytvořil tak vysoce kvalitní adventuru, jejiž ustředním tématem je dospívání. Spracované však jiným způsobem, než je zvykem. Převážně díky postupnému vývoji hlavní postavy si všímáte, že téma hry je okatě podáváno se stupňujícím upozorněním na samo sebe. Vytváří to tak okouzlující pojetí, které je střihnuto Twin Peaksovskou tajemností. Takové to "děje se něco víc, než jde vidět" je patrné na každém kroku a velmi rychle vám to LiS po částech ukazuje. Dávkování, v podobě epizod, je zvoleno dobře a ač jsem koupil až hru v celku, tak si dokážu představit nervozitu při čekání na další díl.
Herní mechanika je kreativně vytvořena pro řešení různých hádanek. Nejsou to kdovíjak hlavolamové skvosty, které by připomínaly staré point n click, ale rozhodně je to správný krok kupředu narozdíl od nejmenované firmy, která rozpoutala boom okolo těchto her psst...Telltale!. Postupným vývojem hlavní mechaniky řešíte o něco složitější překážky u které je zábavné sledovat několik možnosti, které se stanou. Mě osobně tento přístup zaujal.
Graficky je hra laděná spíše do telltaleovek, ale se svým stylem a méně komiksové. Díky tomu sedá zakrýt spousta grafických nedodělků a ve výsledku hra vypadá slušně. Rozhodně to není nějaký grafický skvost, ale dá se na to koukat. Díky tomu však hra není ani náročná. Rozjedete ji v podstatě i na bramboře.
Okouzlující soundtrack dotváří celkový dojem pochmurnosti a tajemna. Celkově pak atmosféra působí ještě silněji a vytváří tak v hráči emoce a nátlak při rozhodování. Vlastní zpívaný soundtrack mám prostě ve hrách rád. Dodává to pocit realističnosti a vymezuje se z plastičnosti.
Co s týče postav, tak povětšinou jsou to jedinečné osoby s vlastním charakterem, který není sice úplně propracovaný, ale rozhodně není špatný. Jen mi přijde moc jednoduchý.

Trapně občas působí lip sync s kterým si mohli autoři ještě vyhrát. Dabing je totiž na vysoké úrovni, tak to kazí trochu dojem, když někdo hovoří a postava jen tupě zírá. Stalo se mi to však takhle na plnou hubu jen jednou. Dá se to přežít, ale všimnete si toho.
Více mi však vadila animace postav, která pusobila prostě tupě. Přílišný ragdoll pocit mě dokázal vrátit zpět do realita a u takové hry v dnešní době to podle mě není těžké urovnat. Působí to jako zpíchnuto horkou jehlou. Mohlo to dodat pocit ještě větší realističnosti. Takhle díky pohybu postav a výrazům v tváři působí v tomho LiS dosti primitivně a trochu to kazí dojem.
Ač je příběh strhující, tak si spousta lidí stěžuje na konec děje. Má však svůj důvod a hodlám se s ním vykecat do spoileru.
Všechny vaše předešlé volby neměly podle mě nikdy ovlivnit tolik děj hry, jakožto vývoj vás samotných společně s Max a dotvořit tak její charakter, aby jste si konečné rozhodnutí mohli jasně zdůvodnit. Hra je přeci o dospívání. Max je v takovém věku, kdy se nejvíce emočně rozvíjí a často v dospělosti čelíte voleb ze dvou špatných situací. O to ve hře jde. Vybrat tu méně špatnou podle vás. Na volbách záleží, protože se díky tomu Max a vy vyvíjíte. O to v LiS podle mě jde
Pokud chcete zažít tak trochu jiný příběh, který se zpočátku zdá díky zasazení jako Beverly Hills, tak neváhejte a mějte alespoň trochu trpělivosti. Také oči otevřené. Nic není tím, čím se zdá být.

Pro: herní mechanika, soundtrack, příběh, volby, ústřední téma, adventurní prvky, vývoj, zakončení

Proti: z počátku zasazení, lip sync, animace postav celkově, zakončení

+12 +13 −1
  • PC 75
Herní výzva 2018
Kategorie: Krize identity (Hardcore verze)


Hodnotím kvalitu hry jako celku, takže mé dojmy se týkají všech dosavadně vydaných epizod.

O adventuře Life is Strange jsem toho během jejího největšího rozmachu mezi lidmi uslyšel docela dost. Všude jsem viděl samé chvály, vysoce pozitivní recenze a hodně vysokých známek ze strany recenzentů a hráčů. Nikdy jsem si ale neřekl, že mám nějaký výraznější důvod se ke hře dostat. Pak ale jedná má kamarádka, která samotnou hru naprosto zbožňuje, mi ji doporučila. Tak jsem neodolal a zkusil ji. Když je tento rok ta Herní výzva, musím si to tam dát. A co na to říct? Já osobně jsem z výsledku spokojený. Rozhodně mi tento kousek zůstane schovaný v mém hráčském srdíčku, ale mám k tomu jisté výhrady. Ale to zbytečně předbíhám.

Life is Strange je hra patřící mezi populární žánr interaktivních adventur, které jsou typické tím, že v nich naleznete všemožné volby, které by měly ovlivnit příběh. Slovo měly nepíšu jenom tak, protože každý hráč, který má zkušenosti hlavně s hrami od Telltalu, asi ví, na co konkrétního se naráží. Sledujeme příběh mladé Max, studentky, kterou nesmírně baví fotografování. Jednoho dne však získá nadpřirozenou schopnost, konkrétně vracení času během jakékoliv situace, kdy jí to připadá nějideálnější. Ta si teď bude muset projít docela složitou cestou, protože po získání schopnosti to vypadá, jako kdyby se proti ní postavil celý svět. Pomalu se totiž začnou dít podivné události a mladá Max je v centru dění, aby zjistila, co že se to vůbec děje.

Rovnou se přiznám k jedné věci. Interaktivní novely, jak tomu někteří vtipně říkají, mám rád. A pokud mě příběh dokáže nadchnout, nebojím se udělit vysokou známku. Jak však hodnotit Life is Strange? To je docela složité.

Neobvykle zmíním grafiku, která v porovnání s ostatními faktory nehraje tak velkou roli, ale i přesto stojí za zmínění. Podle mého názoru není úplně špatná. Rozhodně nečekejte něco opravdu převratného, ale to ničemu víceméně nevadí, protože k celkovému ladění hry to dobře pasuje.

A teď se dostáváme k tomu nejobtížnějšímu, tedy k příběhu, na kterém to všechno stojí. Dlouho jsem přemýšlel, jak to udělám, až jsem se nakonec rozhodl, že děj musím zhodnotit bez obalu, takže se spoilery a detailně. Následující řádky tak proto čtěte pouze ve chvíli, když jste dohráli celý příběh. A dávám ještě menší varování. Pokud to čistě náhodou budou číst obrovští fanoušci této hry, co jí dali známky neskutečných rozměrů, pak se můžete bát některých mých subjektivních názorů. Vím totiž, jak to dopadlo posledně :-). Byli jste varováni!:

Jako první bych se pozastavil nad tím, jestli je kvalita příběhu vůbec dobrá, ne-li “spektakulárně úžasná”. Ano, svým způsobem dobrá je, protože sází hodně na osobní drama a na vážnější záležitosti, ale rozhodně bych neřekl, že to je tak super natolik, že to nemá chyby. U toho se však ještě pozastavím.

Prvním důležitým faktorem je cestování v čase. To je věc, která zde není nic špatného. To, jakým způsobem tím třeba můžete zachránit vaši spolužačku před zásahem míčem, či dokonce před zastřelením zbraní na záchodě, což třeba platí u Chloe, je něco hodně zajímavého. A ono se to sice na první pohled mohla zdát jako jednoduchá záležitost, ale když jsem nad tím přemýšlel, ta schopnost je složitá. Nechápejte mě špatně, vím, jak ta schopnost funguje, ve hře to je vysvětleno dobře, ale místy jsem si třeba říkal, jak by ta schopnost například fungovala, kdyby se stala jiná okolnost, Max by byla na jiné oblasti v příběhu a všechno by směřovalo jiným směrem. Ale tohle jsou spíše věci, které jsou “co by kdyby” rázu, takže to tolik řešit nebudu.
Chci se ovšem pozastavit u cestování prostřednictvím fotek, asi té druhé největší scénáristické berličky, jaká v ději byla. K první se ještě dostaneme. Nevím, čím to je, ale tohle mi z dnešního pohledu přijde na jednu stranu jako věc, která ve finálním produktu ani nemusela být, na druhou stranu si myslím, že to autoři využili poměrně slušně (hlavně tedy k narušení celého časového kontinua, protože nějak si život zachránit musíte). Takže tohle ve výsledku tolik hrozné není, byť v některých situacích byla tato záležitost až přehnaná.

Jako druhou věc zde máme postavy, druhý nejdůležitější aspekt. Já mám Max rád, ale mnohem více jsem si zamiloval Chloe, která je asi mou nejoblíbenější postavou. Hodně rád mám ale i Davida, protože mě dokázal zaujmout. Paradoxní je, že při konfliktu Chloe a Davida jsem byl na jeho straně, takže patřím do výrazné menšiny. Rodinný konflikt jsem jednoduše udělat nechtěl.
I ostatní však nezaostávali. Hodně jsem si dokázal oblíbit Maxiny spolužáky a spolužačky a i dost postav mimo školní prostory. Když se nad tím tak zamyslím, v tomhle hra vyniká nejlépe. Každá postava si něčím projde (ať už psychicky či fyzicky), působí lidsky a zároveň se s některými můžete ztotožnit. V některých dokonce můžete vidět mnoho lidí, které třeba znáte že svého osobního života (tohle platí třeba u mě, kdy jsem u mnoha postav viděl ve všech ohledech reálné protějšky). Tomu tak trochu nahrávají do karet i emoce, protože někdy na vás mnoho věcí dokáže silně zapůsobit. Některé životní epizody studentů mnohdy také byly poměrně pestré.

Ve třetím bodu se vrátím k příběhu. Jak říkám, špatný není, je dobrý, ale není dokonalý. Vadí mi na něm několik věcí. První je, že i přes počet epizod je děj místy hodně roztažený. Opravdu mi přišlo, že se to někdy neskutečně vleklo. Dost velkou výtku mám i k celému rozřešení záhady kolem Rachel, jejíž vypracování bylo na jednu stranu emotivní a nečekané, na druhou stranu poměrně zvláštní. Jako ano, autoři, zapůsobilo to na mě, jenže celá ta věc kolem ní se tam řešila nehorázně dlouho. A ve výsledku jsme ani přesně nevěděli, co se s ní stalo. Jistě, zemřela tak, jak zemřela, a byla zde jistá vodítka kolem toho, co se s ní vlastně dělo, jenže ve výsledku to mohlo být využito lépe.
Menší výtku bych ještě měl k menšímu nevyužitému potenciálu s alternativní realitou, kde Chloe je na vozíčku. Autoři to mohli využít mnohem více, protože tento odlišný svět mě zaujal. Problém ovšem byl, že v tak velké míře tam nebyl, tudíž jsme ho ani nemohli pořádně poznat, což je šílená škoda a tak trochu promarněná šance. Ale i přesto si myslím, že tato návštěva byla dobrá (a také dost emotivní).

A posledním bodem je věc, za kterou mě všichni fanoušci ukamenují. Jde o tu největší scénáristickou berličku v celé hře. Tou jsou konce, které prakticky vše, co jste dělali po dobu hraní čtyř epizod, spláchnou v páté epizodě až na pár výjimek do záchodu. Trochu soucítím s názorem, který napsal Walome, protože jsem měl podobný pocit jako on. Prakticky máte na výběr:
a) Zachránit město, abyste mohli vše “zrestartovat” a vrátit do původní podoby, kdy si nikdo nevzpomene na všechny patálie kolem
b)Zachránit Chloe, abyste následně odjeli ze zničeného města, kde prakticky již nikdo nebude.

Díky tomuto problému prakticky všechny věci, které byly do posledního detailu v rámci voleb promyšlené, nemají žádný význam. Mají ho sice do čtvrté epizody, ale díky páté prakticky vůbec nehrají roli. Je prakticky jedno, zda Kate dokážete zachránit nebo ne. Nezáleží na tom, jak se zachováte k Frankovi a jeho psovi. Není vůbec důležité, zda jste někoho zachraňovali během páté epizody, nebo zda jste před tím podepsali nějakou smlouvu. A už vůbec nezáleží na tom, zda si vezmete peníze z ředitelny. Tohle vše na konci skoro vůbec nehraje roli. Proč skoro vůbec? Protože volby v alternativní realitě vám nikdo nevezme, byť ty také neměly na hlavní kontinuitu vliv, a rozhodnutí s Chloe jsou relativní pouze při loučení na konci a případném útěku z města. To je celé. Jak již navíc bylo zmíněno, všechna rozhodnutí z páté epizody ve výsledku nic neovlivní.
Zase na druhou stranu, nejsem člověk, co by čistě kvůli tomu tuto hru odsuzoval. Navíc, když se na oba dva konce podívám detailněji, tak si myslím, že účel plní a jsou dobré. Navíc, je otázkou, zda někdo dokázal uniknout spárům bouře. Takže asi takhle by se to dalo shrnout.


Teď ale něco mimo spoilery. Je důležité si odpovědět na následující otázky.
Je Life is Strange dobrá hra? Rozhodně ano.
Je to nejlepší hra na světě? To bych neřekl, ale má hodně skvělých faktorů, kvůli kterým si zaslouží pozornost hráče.
Má to hlubší myšlenku? To je dost sporné, protože hodně záleží na člověku.
A teď ta závěrečná: Jsem rád, že jsem to mohl hrát? Ano, protože i přes mé výhrady je Life is Strange povedenou hrou. Dlouho jsem uvažoval, zda dát 75 nebo 80 procent, ale nakonec jsem udělil lepších 75 procent. Nebýt těch chyb, bylo by to jednoznačně 10 procent navíc.
+12