Life is Strange mezi takové hry rozhodně patří a popravdě jsem jej zvolil pro velkou podobnost k Tell Me Why od stejných vývojářů. Hra se točí kolem dvou studentek Blackwellské univerzity v Arcadia Bay Max a Chloe. Dívky, které jsou poněkud rozdílné svými povahami, se snaží přijít na kloub zmizení kamarádky a spolužačky Rachel. Přestože je zápletka víceméně detektivní, po celou dobu příběhu jsem neměl pocit, že by se dívky pokoušely hrát si na rádoby vyšetřovatele a dělat ze sebe někoho, kým nejsou. Styl, kterým se snažily záhadu vyluštit, totiž spočíval v obyčejných rozhovorech s ostatními studenty a studentkami, aniž by tyto hovory připomínaly výslechy. Tyto rozhovory se následně ubíraly směrem, které hráč může ovlivnit ze dvou až čtyř variant odpovědí, nebo naopak výběrem otázek, které dívky následně dotyčnému položí. Hlavní roli v tomto patří Max, která je z uvedené dvojice hloubavější, výrazně citlivější, racionálně uvažující a na rozdíl od Chloe není tolik spontánní a emotivní. Musím říct, že rozhovory, které jsou hlavní součástí hry a výběr možností, jakým způsobem reagovat a jak dále v hovoru pokračovat, nejsou rozhodně nezábavné, zvlášť když velmi často probíhají v duchu povídání o běžných součástech života plných jak radostí, tak i ryzích nepříjemností.
Další netradiční vychytávkou, která ve vyšetřování zmizení Rachel vydatně pomáhá, je objevení schopnosti Max přetáčet čas, pomocí něhož je schopna dát opětovnou šanci okolnostem, které se nevydařily nejlépe, konkrétně zmíněné rozhovory, které se ubraly nevhodným směrem, směr životních osudů postav či postupů hrou spočívající např. v dřívějším odstranění překážek. A jak už to tak bývá, ne pokaždé je ve výsledku volba po všech stránkách ideální a často ji chce pečlivě zvážit.
Nutno také zmínit, že hra je rozdělena do pěti epizod a na konci každé z nich je i statistika reakcí hráčů. Přiznám se, že pokaždé, kdy jsem na ni narazil, jsem byl nucen uvažovat, jakým směrem by se příběh vyvíjel, kdybych svá rozhodnutí pozměnil, jaký konkrétní osud by měly hlavní i vedlejší postavy a přepadala mne chuť epizodu restartovat a na moje všechny otázky si tak najít odpověď. Že by vize si někdy hru dát znova? Nevyloučil bych.
Co dodat? Stejně jako u Tell Me Why se vývojáři strefili do mého vkusu a připravili mi hru, kde vzbudili moji přemýšlivou povahu s rozborem povah prakticky všech herních postav a postupně mi dávali možnost přemýšlet, kdo vlastně za zmizením Rachel stojí a jak vše přímo i nepřímo souvisí s hlavní dvojicí. Uvidím, jestli alespoň částečně podobný zážitek bych měl v případě druhého dílu či jednoho dne u nejnovějšího dílu Double Exposure. Po dohrání prvního dílu totiž věřím, že prvním dílem jsem tuto sérii neukončil.
Pro: Prostředí, vypadá to hezky, na odlehčení
Proti: Rozsekání na šest částí, divné možnosti