Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Legacy of Kain: Soul Reaver

80
59 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
akce > bojová
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
srpen 1999 PS1
31.08.1999 PC
25.01.2000 Dreamcast
19.11.2009 PS3PSP
29.08.2012 Vita
Vývojáři:
Crystal Dynamics, Nixxes Software (Dreamcast verze)
Oficiální stránky:
https://www.crystald.com/projects?page=2
Soul Reaver je první díl série v sérii. Ano, zní to složitě, ale Soul Reavery jsou dva, při tom oba díly patří do série Legacy of Kain. Kain, vládce všech upírů, chce ovládnout zemi Nosgoth a k tomu mu pomůže devět pomocníků. Jedním z nich je Raziel. Ten však chce Kaina svrhnout a být mocnější a silnější než on. Stane se tak tím, že může létat. Kainovi se to nelíbí a proto vhodí Raziela do propasti temnoty. Ten se odtud snaží několik set let dostat. Jakmile se mu to povede, začne hledat Kaina, zjistí však, že Kain zničil Nosgoth k nepoznání. A tady začíná dlouhá hra na honěnou, která končí až v posledním díle.

Hra původně vyšla na konzoli Playstation, později i na PC. Na svou dobu je technicky vyspělá, grafika je na adekvátní úrovni, stejně jako hudba a dabing postav. Najdeme zde mnoho puzzlů i soubojů, jejich brutalita není nijak skrývána.


Poslední diskuzní příspěvek

Korbitch: Hrál jsem oba Soul Reavery, Blood Omen 2 a Defiance. V obou Soul Reaverech mi vadilo ovládání a kamera (i na gamepadu je…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Raziel mi tedy dal zabrat. Je to zase jedna z těch her, které jsem hrál s přestávkami asi pět měsíců, abych pak 2. půlku hry dal v podstatě během chvilky.

Ono se totiž do ní strašně špatně dostává. Není to úplně přátelská záležitost. Nejen, že se to ovládá jen na klávesnici a je šílená kamera, ona je to i dost náročná hra po všech stránkách krom jedné. Jediné, co je na téhle hře snadné, jsou souboje s nepřítelem. Ale zbytek - orientace v prostoru, skákání, přijít na to, co dál. Krom toho je to otevřený svět, kde můžete dělat věci na přeskáčku, takže když už chcete potupně náhodou použít videonávod, tak ztratíte zase hodinu, než najdete, co potřebujete.

Ale jakmile si na všechno zvyknete, začnete se ve světě orientovat, naberete určité schopnosti a především budete za sebou mít šílenou lokaci se Zephonem, kterou musíte navštívit poměrně zkraje hry, je to mnohem větší radost a závěr hry jsem si konečně užil.

Celé bych to přirovnal k Shadowmanovi, který vyšel o pár měsíců dřív. Stejně jako v něm i tady máte otevřený svět, ale na spoustu míst se můžete dostat až po nabytí určitých schopností. Jsou tady dva světy - reálný a přízračný. V obou hrách nacházíte speciální předměty, které jsou pečlivě skryty a které vám pomůžou do budoucna a kam se můžete dostat až třeba později, ale nejste úplně povinni to dělat. Procházení už proběhlých lokací za účelem najití míst, kam jste předtím nemohli. I tady je téměř okamžitý respawn. Obě hry mají velmi temné vyznění, temný příběh, temnou hudbu a jsou skákačkami s adventurními prvky. Když tak nad tím přemýšlím, jsou to skoro stejné hry :-) Ale není to úplně pravda, hlavní lákadlo Soul Reavera je, že se mezi světy přímo přepínáte, z čehož plyne 50% logických úkolů a je to zajímavá featura a herní prvek, který ho odlišuje od ostatních her. Vizuální efekt tohohle přepnutí je impozantní i po všech těch letech.

Ale Shadowman se mi líbil tak nějak víc, i proto, že byl první, i se trochu lépe ovládal a měl hezčí grafiku. Grafika Soul Reavera je taková vyblitější, je tady i hodně málo nějakých konkrétních objektů, většinou to jsou stěny a výsledek je takový vyprázdněný.

Hudba je dobrá, možná až moc synťáková na můj vkus a zvuková kvalita je trochu, jako bych ji poslouchal za zdí. Hudba má zajímavé pozadí, neboť main theme není původní, ale je to normálně jakože "písnička" od kapely Information Society a její frontman byl posléze osloven, aby udělal celý další zbytek soundtracku v tomhle stylu, takže titulní song nijak nevybočuje a nikdo si toho nevšimne.

Příběh je moc fajn, ale víc si ho člověk užije v sestřihu na youtube, během hry jsou mezi jednotlivými příběhovými akcemi moc velké herní mezery a nemá to pak tah na branku. Závěr je trochu rozpačitý, což souvisí s tím, že autorům došly peníze a museli to narychlo spíchnout a vyškrtnout pár postav, schopností i celé lokace. Ale pokud to nebudete vědět, nijak si toho nevšimnete.

Legacy of Kain: Soul Reaver mě chytl mnohem víc než předchozí díl, který už byl pro mě skoro nehratelný, tohle se dá i dnes, ale chce to hodně vůle a trpělivosti. A celkem se i těším, až si dám i zbývající díly.

Pro: Atmosféra, příběh, dabing, charaktery, přepínání mezi světy, logické úkoly

Proti: kamera, ovládání, grafika, celé trochu nepříjemné, nevyužitelnost všech schopností

+20
  • PC 75
Napriek tomu že mi kedysi pradávno visel na stene plagát Raziela zo Legacy of Kain: Soul Reaver 2, nikdy som sa sérii nevenoval, i keď mi táto postava prišla vždy cool. Prvý Legacy of Kain: Soul Reaver som istotne hral keď bol ako plná hra v LEVELi (*číslo 94, rok 2002), no dostal sa neveľmi ďaleko, zbabelo som pri prvom záseku na hru zanevrel. To som vtedy nemohol tušiť koľko zásekov ma v hre čaká a koľkokrát sa ešte zbabelejšie uchýlim k nakuknutiu do walkthroughts na youtube. Vôľa hru dohrať bola, ale trpezlivosť na nekonečné blúdenie, hľadanie prehliadnutých detailov a agóniu v zdevastovanom svete Nosgoth som už v roku 2018 častokrát nenašiel. Skutočne si ani netrúfam predstaviť koľko času musela hra zabrať poctivému hráčovi, čo nemal prístup k žiadnym návodom a dovolím si povedať, že pre niekoho bez znalosti hovorenej angličtiny (hra neponúka možnosť zapnúť titulky) je prakticky nehrateľná. Ani počúvať však niekedy nestačí, spočiatku sa k vám prihovára stará entita (tá ktorá môže za to, že je Raziel nažive) a naznačí kam máte asi ísť, čo máte urobiť alebo ako bojovať s bossom. Veľmi veľkú časť hry na vás však žiadny božský hlas nehovorí a ani postava Ariel (stretnete ju na jednom dôležitom mieste a počas hry ju môžete hocikedy navštíviť) mne teda nejako markantne nikdy nepomohla. Takže vám ostáva blúdiť po svete, ktorý je veľký, priestranný a pozor, stále väčší a väčší! Okrem toho, že si postupne odomykáte nové lokácie medzi ktorými sa náš soul upír presúva dimenzionálnymi bránami sa ďalšie lokácie rozrastajú o priestory kam sa dostanete až po získaní novej schopnosti/zbrane po zabití bossa. A keď píšem o dimenziách, vynásobte si celý herný svet x2, keďže dimenzia duší a reálna dimenzia sa od seba mierne líši a do istej miery medzi nimi slobodne prepínate. Herný svet treba poznať a treba sa sústrediť hádam na každý detail, lebo niekedy je jediná možnosť postupu tak nenápadná, že keď prídete na to ako ďalej, tak sa pýtate či to vývojári mysleli vážne. Som však z veľkosti aj rôznorodosti herného sveta nadšený. Crystal Dynamics položili základy fungujúceho open world herného sveta približne 14 rokov pred ich Tomb Raider z roku 2013! Kulisy sú to drsné avšak práve stratenosť je v nich najväčším nepriateľom. Nepriatelia, byť vyzerajú rozdielne, sú rovnako biedni. Boje sa hrajú prakticky stále rovnako a získavané super cool schopnosti nedostali do úplného konca šancu zažiariť a použil som ich len pár krát.

Raziel je sympatický hrdina, pripomína upírskeho dark fantasy Spider-mana a som rád za čas, ktorý som mu venoval. Otvorený koniec zanechal chuť na pokračovanie v tejto sérii~

Pro: funkčný open world v dvoch prepínateľných realitách, mytológia Nosgothu, hlavní hrdinovia Raziel a Kain, bossovia, s gamepadom sa hra dá hrať

Proti: priveľmi vysoká obtiažnosť (blúdenie, žiadne hinty), stereotypné boje, kamera - ovládať hru na klávesnici musí byť des

+19