King's Quest – Chapter I: A Knight to Remember

O King's Quest jsem nevěděl zhola nic. Vidím, že první epizoda je na steamu free, tedy nonšalantně klikám na stahovat. Hra jede, ukazují se klasická korporační loga, vidím rozčlánkovaný Half Dome a jen si pro sebe říkám "whaaaat??!? Coooo?!!?!" Naposledy jsem hrál hru publikovanou od Sierry v době, kdy jsem neuměl ještě malou násobilku nějaký lyžování.
To může znamenat jednu věc, King's Quest je tedy předělávkou/oživením nejstarší hry jakou znám, neočekával jsem, že někdo v tomto ohledu překoná Wasteland.

Moderní háv této legendy jest prapodivnou míchaninou nového se starým. Jsou tu quick time eventy, nějaké to šplhání, střílení z luku, filmově laděné rozhovory, sem tam nějaký script společně se sbíráním předmětů a jejich užívání na postavy či předměty jiné nebo občasné řešení hádanek, přičemž se mi nezdálo, že by jeden aspekt přebíjel druhý. Přišlo mi, jako bych hrál interaktivnější verze"starých" her od Telltale. QTE a akční sekvence jsou jednoduché, ale vtipné, šplh, střelba a chození jsou funkční...jednoduché, ale funkční.

Vizuálně je hra podpořena technologickou paničkou pro všechno, madam Unreal Enginem. Podobně jako u Life is Strange - Episode 1: Chrysalis dávají Odd Gentlemen přednost stylu před technickou krásou. Hra nevypadá špatně díky pěkným efektům (např. světlo) a plášť Grahama se pěkně vlní. Textury jsou hodně chudé a modely postav ucházející. Je to OK vypadající záležitost, ani krásná, ani ohyzdná.

Co je ale podle mě perfektní jest ozvučení, konkrétně hudba a dabing. Již první tony v úvodním menu hry se mi okamžitě zalíbily a zbytek na tom není jinak. Melodie zdejší jsou ztělesněním vyznění této hry, pohádka, potrhlost, smutek, akce. Vše je zakomponováno na jedničku. Profesionální dabing může být skvělý díky povedenému scénáři. Doposud jsem nenarazil na postavu, která by působila nudně nebo nevýrazně. Všichni herci dávají svému talentu čistý průchod k vyjádření očividného zadostiučinění ze skvělé charakteristiky postav. Je to jako hrát novou epizodu Montyho Pythona. Humor je velice Britský, velice suchý, sklenice vody jest vyžadována, jelikož vám může velmi snadno vyschnout bránice :)

Největší bídu tu odnáší paradoxně logický element. Ve hře je překvapivě nemálo lokalit, mezi kterými se nedá díky absenci mapy nijak přeskakovat, hodně často jsem se vracel, pobíhal bezcílně mapou jen proto, že jsem ve spodu obrazovky neviděl cestu, která někam vedla. Připomíná to klaciscké klick and point adventury bez klikání. Nepomáhá tomu ani již Maximusem zmíněný fakt, že dialogy nelze přeskakovat, stejně jako Graham nemůže rychleji běhat. Je to ubíjející, umělé a vynucené natahování herní doby, která je opravdu velmi slušná.

Překvapení příjemného typu, pobaví, potěší a ušní bubínky uspokojí, občas frustruje, ale celkově za sebe mohu být spokojen, není to to staré královo putování, jenž pamatují ti nejstarší z nás, zde na databázi, ale rozhodně je to kapitola hodná alespoň té zkoušky.