King of the Monsters je bojová akce od japonského vývojářského studia SNK, v níž se hráč ujme jednoho ze šesti nabízených monster a po celém Japonsku bojuje nejen se zbylou pěticí, ale i se svým vlastním klonem. Rocky je obří kamenný golem, Beetle Mania zase přerostlý roháč, Astro Guy superhrdina v převleku, Geon je jakási napodobenina Godzilly, Woo připomíná King Konga a Poison Ghost vypadá jako chodící hora toxického odpadu.
Poslední dvě monstra (Woo a Poison Ghost) jsou přítomny jen ve verzi pro Arcade automaty, Neo Geo a Nintendo Wii, jež využívá distribuce přes Virtual Console. Další verze byly na jednotlivé konzole portovány, a tato monstra zde chybí. Stejné je to i s počtem a názvy oblastí, kde probíhají boje. Zatímco v původní verzi jich je dvanáct, respektive šest a každá se jednou opakuje (Tokio, Okajama, Kóbe, Kjóto, Ósaka a Hirošima), v portovaných verzích je jich osm (respektive čtyři - Mega Port, Castle City, Dragon City a Tokio), což je jen důsledkem přizpůsobení počtu monster, protože hráč s každým bojuje dvakrát.
Cílem hry je pomocí úderů horních i dolních končetin, střílení, kousání nebo třeba i házení dopravních prostředků po protivníkovi snížit život svého soka na nulu, srazit jej na zem a vydržet na něm stát tři vteřiny. Mimo singleplayeru King of the Monsters nabízí také multiplayer dvou hráčů proti sobě anebo dvou hráčů na jedné straně proti počítači na druhé. Lze si vybrat jednu ze tří obtížností, a to Normal, Hard a Mania a také si hráč může vybrat, zda bude časový limit pro jedno kolo tři nebo pět minut.
V roce 2008 hra vyšla s dalšími patnácti tituly v kompilaci SNK Arcade Classics Vol. 1 pro Nintedo Wii, PlayStation 2 a PSP. V roce 1992 bylo vydáno pokračování s názvem King of the Monsters 2: The Next Thing a o dva roky později vyšel přepracovaný druhý díl pouze pro Sega Mega Drive/Genesis.
Jumas
King of the Monsters byla první a zároveň i jediná hra, kterou jsem měl na svou bezejmennou herní konzoli, kopii Sega Mega Drive/Genesis. Pamatuji si, že jsem v den nákupu konzole zašel ještě do vedlejšího obchodu s hrami a chtěl si koupit Ninja želvy, Sonica nebo nějakou jinou klasiku, ale kazeta s King of the Monsters byla jediná, která do mého šuntu pasovala.
Nechápu, jak jsem u této stereotypní bojovky mohl strávit tolik času, ale v té době jsem toho na PC moc na výběr neměl, a tak likvidace Japonska při zápasech monster s bratrem nebo se sestrou patřila k mým tehdejším oblíbeným kratochvílím. Postupně jsem se naučil hru pořádně ovládat, a tak už to nebylo jen o kousání, kopání nebo boxování, ale přibylo i střílení nebo házení, a to nejen soupeřem, ale i vlaky, tanky, letadly či loděmi. Mé oblíbené Tokio tak dostávalo hodně zabrat.
Ze čtveřice příšer, které má verze nabízela, jsem měl nejraději variaci Godzilly jménem Geon a občas jsem si zahrál i za golema Rockyho nebo obřího brouka, který se jmenoval Beetle Mania. Astro Guye jsem ale vůbec neměl rád, a pokud si ho soupeř vybral, měl jsem daleko větší motivaci ho porazit.
Single player jsem moc nehrál, protože mě tolik nebavil a až nyní jsem zjistil, že šla hra dohrát, a tak jsem se rozhodl to napravit. Dokončil jsem všech osm kol Mega Drive verze, a i když to bylo v emulátoru na PC a na nejnižší obtížnost, jsem na sebe pyšný.
Nechápu, jak jsem u této stereotypní bojovky mohl strávit tolik času, ale v té době jsem toho na PC moc na výběr neměl, a tak likvidace Japonska při zápasech monster s bratrem nebo se sestrou patřila k mým tehdejším oblíbeným kratochvílím. Postupně jsem se naučil hru pořádně ovládat, a tak už to nebylo jen o kousání, kopání nebo boxování, ale přibylo i střílení nebo házení, a to nejen soupeřem, ale i vlaky, tanky, letadly či loděmi. Mé oblíbené Tokio tak dostávalo hodně zabrat.
Ze čtveřice příšer, které má verze nabízela, jsem měl nejraději variaci Godzilly jménem Geon a občas jsem si zahrál i za golema Rockyho nebo obřího brouka, který se jmenoval Beetle Mania. Astro Guye jsem ale vůbec neměl rád, a pokud si ho soupeř vybral, měl jsem daleko větší motivaci ho porazit.
Single player jsem moc nehrál, protože mě tolik nebavil a až nyní jsem zjistil, že šla hra dohrát, a tak jsem se rozhodl to napravit. Dokončil jsem všech osm kol Mega Drive verze, a i když to bylo v emulátoru na PC a na nejnižší obtížnost, jsem na sebe pyšný.
special
rikuhahl
Pro: likvidace Japonska, multiplayer, Tokio, Geon, hudba
Proti: stereotypní herní náplň, Astro Guy, opakující se lokace