Half-Life 2: Episode One

Nu a jelikož před pár měsíci slavila Episode One svoje desetileté výročí (ano, vstřebejte do sebe, jak depresivní to je), tak možná už je taky na čase uctít jí nějakým tím komentářem.

Episode One na hráče opět chrlí všechny ty parádní aspekty, které činily původní hru tak skvělou: efektní a parádní podívaná, zábavné přestřelky, vynikající atmosféra. Rozpadající se Citadela byla žrádlo, obzvlášť to chránění skleněného výtahu byla jízda. Z Alyx se stala permanentní parťačka, která se bude v rámci celého příběhu, na rozdíl od jiných parťáků v jiných hrách ("Cough", "cough"Lionheart, Skyrim), chovat nápomocně a racionálně... Upozorní vás, abyste si přebili zbraň, se zděšením vykřikne vaše jméno, když si jen tak ze srandy rozhodnete skočit ze srázu dolů, a opravdu neocení, když jí budete baterkou svítit do xichtu. Plus je vtipná, respektive Valváci jsou vtipný, to především, když si prostřednictvím Alyxina nepovedeného fóru o zombie Combinu dělají srandu z Gordonovi němoty. Hlavní příběh se točí především kolem útěku ze samotného města, přičemž, jak můžem znát Gordona, tak jednoduchý to nebude. Do toho všeho na scénu přichází tajemní Advisors, kteří se prezentují jako vůdci rasy Combine. Hmm... zajímavé... už se nemůžu dočkat, až se o nich dozvím něco víc, taktéž se těším, až si proti jednomu z nich zabojuju. Doufám, že to bude brzy. :) :) :) ..... :( :( chjo...

Samotný postup hrou je opět zábavný jak prase, snad jedině v těch garážích mě to štvalo, ale to je především díky mému obrovskému odporu z headcrabů. (Ve ventilacích jsem do každý zatáčky hodil granát, pochopitelně úplně zbytečně) A od kdy se ti zmetci umí zavěsit ke stropu!!? Jako kapitola to je super, už ten nápad hrát v naprosté temnotě je parádní, já se ale prostě jen nerad lekám. Fightění v ulicích města jsem už ocenil více, i když jednotek Combine značně ubylo, plus mě hrozně mrzí, že ant-lioni, ty moje dětičky, mi zase chtějí rozervat hrdlo. Asi nejvíc zapamatovatelná část z města však byla zamořená nemocnice, kde jsme spolu s Alyx vzali brokárny, a bok po boku se předháněli v tom, kdo sestřelí nejvíc dýní z hlav těch drápovitých dementů. Do toho nám ještě hrála parádní hudba, při které jsem si pomalu opravdu připadal, jako nějakej killer z Planety Terror.

Čekal jsem však trochu víc novinek. Trochu víc nepřátelských vojáků, závěrečná bránící přestřelka byla fajn, ale stejně mi chyběla nějaká žhavá bitva, jako byla ta v poslední městské oblasti před Citadelou v původní hře. A především - nečekal jsem, že to skončí takhle rychle. Škoda.

Nicméně Episode One je opravdu pěkný a zábavný přídavek, který kouzlo Half-life nijak nekazí. Jo, a Alyx je šikovaná sniperka.