Škoda jen, že první počítač, 486, jsem získal až ve chvíli, kdy sláva tohoto typu, a her na něm hraných, byla nenávratně ztracena - na přelomu let 99/00. Nicméně jsem nelenil a bleskově začal doplňovat svoje herní vzdělání pařením všeho toho, co jsem si vysnil jako dítko školou povinné. Od Dungeon Mastera a Realms of Arkania, přes Civilizaci a Transport Tycoona až po Dooma, UFO a Master of Orion.
Časem jsem přesedlal na silnější stroje až jsem se dostal i k tomu abych hrál hry, vydané v tom samém desetiletí. Nicméně i dnes se občas dostanu ke hře, vydané de facto ve "středověku", jako k nové - v poslední době to byl hlavně Half-Life 2.
Ve výběru her jsem poměrně konzervativní a zůstávám věrný starším ročníkům. Možná to je i tím, že mi novinky přijdou čím dál tím víc stejné, nudné a nijaké...nehledě k tomu, že se mi hrubě nelíbí, že se mnoho her zaměřuje pouze na vývoj grafického hábitu na úkor atmosféry a hratelnosti. Z toho důvodu mám doma prastarý laptop 486, na kterém hraji hraji, které bych nerozchodil ani na ne-zrovna-nejnovějším domácím stroji.
Hraju hlavně strategie, ponejvíc ty tahové. Rozhodně ale nepohrdnu i ničím jiným, ovšem pokud mě to baví - hru si vybírám podle toho, jestli mě chytne anebo ne, na externí hodnocení sice dám ale nejradši si hru vyzkouším sám...jak se říká, co si člověk sám neudělá...
Hraju nárazově, mám období, kdy se upnu na nějakou hru a vydržím dokud ji nedohraji a pak zase hrát nemusím jak je rok dlouhý. Jsou je ndvě hry, které hraju dlouhodobě a věnuji se jim hlouběji: Steel Panthers: World at War a Steel Panthers: Main Battle Tank. A to natolik, že se nechávám organizovat ve Virtuálním veliteství
