Komentáře

Zatímco s GTA 3 se Rockstar ještě trošku hledali, Vice City je aspoň pro mě vyladěné k dokonalosti. Na rozdíl od trojky jsem si dal tentokrát tu práci a dojel hru na 100%, i když i tady byly nepovinné mise, které jsem si myslel, že nikdy nezvládnu.

Hra zůstává v zásadě stejná jako třetí díl - opět tedy máte město, tentokrát rozdělené na dvě velké pevniny a několik ostrovů a v nich postupně plníte úkoly pro různé lidi. Poměr řízení/střelby je vyváženější než ve trojce a přidává se k tomu spousta dalších činností, stále to ale není tak brutálně přestřelený jako to bylo v San Andreas.

Čím začít? Asi grafikou a celkovou atmosférou. Po ponurém Liberty City ze trojky se dostáváme do Vice City (Miami) 80. let a je to neskutečné. Grafika se technicky ani příliš neposunula, ale ta atmosféra je dokonalá. Od obleků, účesů, přes domy, pláže a palmy až po celkovou pestrobarevnost to křičí ano tohle je Miami 80. let.

Příběhově je to mnohem, ale MNOHEM lepší než trojka. Tommy Vercetti je také nýmand jako byl Claude, také přijíždí do města po pobytu v kriminále a také začne plnit kšefty pro místní mafiány s cílem zjistit kdo jeho šéfovi ukradl peníze z kšeftu. Po pár misích ale zlikviduje se svými novými přáteli místního drogového lorda, obsadí jeho luxusní vilu (v životě jsem ve hře neměl takové sídlo) a začne makat pro sebe. Co to obnáší? Tommy může skupovat poměrně pěkné nemovitosti, plnit mise pro čtyři různé gangy a především kupovat podniky a následně pro ně plnit mise. Když je splníte, podniky Vám vydělávají a je to paráda. Na rozdíl od trojky tady naštvete jen jediný gang, jdete strmě vzhůru a stáváte se králem Vice City. Celý ten příběh je parádně podaný se spoustou skvělých dialogů. Jediná kaňka na tom všem je, že je kompletně obšlehnutý z filmu Zjizvená tvář včetně finálního zúčtování ve vile. Ale moc mi to nevadí, tohle není vykrádačka, spíše pocta filmu.

A zlepšila se i hratelnost. Ano pořád se honíte s poldy, kteří jdou jen po Vás a na ostatní většinou kašlou, pořád je tu šílená doprava a "hovada řidiči" jak by řekl Geňa Genzer. Nechybí tu balíčky, rampages a unikátní skoky. Na ty je potřeba většinou motorka, která je skvělým vylepšením - je rychlejší, obratnější, dá se s ní kličkovat mezi auty či v úzkých uličkách a nevýhodou je jen to, že při každé kolizi Vás to z ní sestřelí. Co se týče balíčků, získáváte za ně opět zbraně, ovšem ty jsou jsou tentokrát rozdělené do skupin a můžete mít jen jednu ze skupiny. Což například znamená, že pokud chcete rotačák, musíte oželet plamenomet a raketomet. Čert to vem, rotačákem se dá vyřešit každá střílecí mise i spousta honiček. Není nad to vystoupit při honičce z auta, rychle zamířit a během vteřiny proměnit soupeře na kus hořícího šrotu.

Na rozdíl od trojky jsem tentokrát splnil i dopravní mise. Rozvážka pizzy se dala zvládnout, hasiči mě přišli jednodušší než ve trojce, sto jízd taxíkem je otravných a zdlouhavých, ale nemusí se dělat najednou. Policejní mise jsem řešil většinou pomocí rotačáku. Pravým peklem se ukázala sanitka, kterou jsem zvládl až skoro ke konci - protože jsem vždycky udělal nějakou chybu. Odměna 150 životů a 150 brnění, ohnivzdornost a nekonečný sprint za to stály.

Z trojky zůstaly telefonní mise, které fungují jako nájemné vraždy po telefonu. Vrátily se offroady, které jsou díky absenci časového limitu mnohem snadnější. Vrátil se i import/export a tradiční problém kde je to "censored" auto, který potřebuju (v mém případě jsem hledal půlhodiny Sabre).

Vrátily se i RC mise ale v jiné podobě a musím říct, že jestli jsem něco proklínal a věřil že nikdy nezvládnu, tak tohle. RC autíčka závod se dá vyhrát bez problémů. RC vrtulník je bez časového limitu, ale prakticky neovladatelný a musíte s ním posbírat checkpointy na naprosto nepřístupných místech a vrtulník nerozflákat. Trvalo mi to přes 20 minut s ledovým potem na zádech. RC letadla to je šílenost - závod s téměř bezchybnými letadly s něčím co se prakticky nedá ovládat, ten jsem letěl asi 100*. Vidět někde na ulici po tomto snažení modýlek, tak mě asi chytne amok a milý modýlek rozšlapu :)

A kromě toho je tu i spousta novinek:

- Vylupování obchodů, které Vám přinese 3 hvězdičky hledanosti a pak zuřivě prcháte před policií.

-Střelnice s naprosto šíleným limitem k překonání, který Vám dá rychlé přebíjení.

- Vrtulníky. Jsou tu čtyři dráhy bez časového limitu, celkem snadné. Díky nim se naučíte vrtulník ovládat a pak se Vám hodí v misích. Ve dvou sídlech máte vrtulník k dispozici na střeše a není nic lepšího, než se s ním dopravit na místo zločinu, něco spáchat a pak místo honiček s policajty nasednout a v klidu odletět domů.

- Čluny byly už v jedničce, tady s nimi absolvujete pár závodů a jsou celkem ovladatelné.

- A nakonec závody. Šest pouličních závodů, které jsou hratelné, protože máte vlastní rychlé a dobře zatáčející auto (ideálně Cheetah) a pokud nejedete jako prase, stačí si počkat až se soupeři vymelou a v klidu si kontrolovat vedení. Kromě nich je tu ještě stadion s oválem, destruction derby a překážkovou dráhou.

Je toho spousta, GTA Vice City Vám vydrží a zároveň tu ještě nejsou ty šílenosti ze San Andreas (posilka, jídlo, randění). Parádně se to hraje, až na trochu vztekání v nepovinných misích, které Vás ovšem učí dovednosti pro ty povinné. A k tomu pěkná grafika a fantastický příběh. I tohle by stačilo na 100%, ale je tu ještě obrovská přidaná hodnota a to je muzika.

Hudba ve Vice City je pro mě absolutní srdcovka, taková že mám (nekompletní) soundtrack v mp3. Odjakživa jsem byl fanoušek tanečního popu, ať už disco, eurodance, dance, či nějaký ten lehký house/trance. Vždycky jsem měl rád i retro, objevované pomocí Frenvence 1 či brněnského Petrova, ale až Vice City mě objevily osmdesátky v plné kráse, kterou většinou neznají ani dramaturgové českých oldies rádií a televizí. Díky Vice City jsem začal prohrabávat světové hitparády a objevil, že osmdesátky fakt nebyly jen Modern Talking, Madonna, Michael Jackson či Depeche Mode.

Synthpop s dokonalým rytmem (tu-ta-tu-tu-ta), new wave, novoromantické kapely, i ty power balady a hair rock. V Americe byly jiné kapely než v Evropě, ale muzika byla v zásadě stejná či podobná a spousta hitů byla na obou stranách oceánu.

Jednotlivá rádia? Je jich devět. Kecací K-Chat a VCPR jsem stejně jako retro ladino Espantoso přepínal, hiphopový Wildstyle taky, tahle muzika mě nikdy nestrhla. V-Rock mě chvílemi bavil, ale rockeři prominou, ty písničky mě zněly většina jedna jako druhá. Jsou tu samozřejmě i výrazné vypalovačky - Sladovská Cum on Feel the Noize, jeden z největších fláků Iron Maiden Two Minutes to Midnight a naprosto geniálně hovadská I Wanna Rock od Twisted Sister.

Hlavně u mě jely 4 rádia:

- Fever nabízí soul/funk/r´n´b. Wanna Be Staring Something od Michaela Jacksona je klasika, obrovské funky hity jsou Last Night a DJ Save My Life (u nás zprzněný Darinkou), Cheethamovo Get Down Saturday Night. Díky Automatic jsem objevil, že Pointer Sisters nejsou kapelou jednoho hity (I´m So Excited). Nehitový tip? Mtume a Juicy Fruit.

Wave hraje synthopop a new wave. Naprosté klasiky jsou Kim Wilde Kids in Amerika, Nena 99: Luftballons či Gary Numan: Cars. Díky Atomic jsem kdysi objevil Blondie (v českých kruzích v podstatě neznámé), Frankie Goes to Hollywood Two Tribes byl megahit, který je tu rovněž neznámý. Je tu Spandau Ballet: Gold a z čistého synthopopu jsem se kdysi naprosto zamiloval do 2 hitů. A Flock of Seagulls I Ran s naprosto parádným tempem, Corey Hart Sunglasses at Night s temnou depešáckou atmosférou. Tentokrát mě strhlo Animotion: Obsession.

Flash FM je pop, což stejně znamená synthop. Nechybí tu i v Česku známé megahity Billie Jean od Michaela Jacksona, spíše rocková Run to You od Bryana Adamse, pure disco Self Control od Laury Brannigan, Japanesse Boy od Aneky, Video Killed the Radio Star od Buggles a jediný velký hit od Yes Owner of a Lonely Heart. Díky Flashi jsem objevil kdysi Hall and Oates, jejich Out of the Touch je tu známá spíše z remixu od Uniting Nations, nadchlo mě Dance Hall Days od Wang Chung a Your Love of Outfield. Tentokrát mě dostalo Go West Call Me.

A nakonec Emotion, tedy balady s naprosto masakrozním moderátorem Fernandem. V českých luzích a hájích budou známý nejspíše pouze Mr. Mister a Broken Wing spolu s Toto: Africa s rychlejší Cutting Crew: I Just Died in Your Arms Tonight. Já si při prvním hraní někde před 13 lety zamiloval John Waita Missing You, rockovější Night Ranger: Sister Christian, díky Waiting for a Girl Like You zjistil že Foreigner měl více než jeden hit, díky More Than This objevil Roxy Music. A hlavně objevil Reo Speedwagona, který kromě Keep on Loving You má jen další dva známé hity, ale v určitém "vztahovém" období života jsem je slyšel asi tisíckrát. Dnes už mě ty "cajdáčky" zase tolik neberou, ale muzikantsky je to pořád paráda.

No jsem se trošku rozepsal, o hře to zas tolik nebylo :) Ale i ta fantastická hudba je důvod, proč Vice City má tak geniální atmosféru a proč si beze zbytku zaslouží 100%.