Grand Theft Auto: San Andreas - The Definitive Edition

Dobrý mod vám dá pocit, že hrajete zbrusu novou hru. Nové GTA s přídomkem „Definitive edition“ vám dá pocit, že hrajete San Andreas s mody. A to vše za krásných 59,99 $!

Hned zkraje odhalím karty, když řeknu, že GTA: San Andreas je podle mě jedna z nejlepších her, co kdy vyšla. San Andreas dotáhlo koncept předchozích dvou dílů k dokonalosti – na rozdíl od GTA III má propracovaný příběh a na rozdíl od Vice City má obrovské město. Už jen úvod, kdy protagonista za sarkastického popichování Samuela L. Jacksona přichází z vězení do svého rodného ghetta dává znát, že přijde cosi velkého. Freska černošské subkultury okořeněné politicky méně korektním humorem, než by se v dnešní době slušelo, je středobodem prvního města. Možnosti hry a interaktivita světa je maximalizována. Můžete chodit posilovat, přežírat se, trénovat jízdu, plavání, nechat si z pleše v okamžiku vymodelovat hurónské afro, koupit si půl kilový zlatý řetěz na krk, vytunit si auto, v noci vykrádat domy a přes den oslňovat dívky sexy zabíjením civilistů při jízdě na motorce. Chápu, že skalní příznivci Mafie budou vždy preferovat realismus na úkor arkádové a leckdy bláznivé hratelnosti, nicméně San Andreas svůj cíl plní na výbornou… Ale co to vypovídá o Definitive Edition?

Původní hru jsem dohrál dvakrát, z toho po druhé na 100% a vždycky jsem si nejvíce užíval ten moment, kdy vyjíždíte z chatky bláznivé, excentrické Cataliny všemi různými směry poznávat přírodu. Vím, že nyní máme hry jako Red Dead Redemption 2, ale právě u San Andreas bylo pro mě fascinující prohlížet si malebné vesničky obklopené hornatými loukami a menšími lesíky. Stačí jen nevinného motorkáře srazit pěstí k zemi, anebo rovnou zezadu střelit do hlavy a můžete si tu nádheru užívat plnými doušky… Okolí Las Venturas na tom není o moc hůř, vyprahlé prérie jsou vítaná změna a rychlejší sporťáky, které po odemknutí této poslední městské části máte k dispozici dokážou mezi zelenými kaktusy frčet jedna radost. Na mapě San Andreas se zub času nijak výrazně nepodepsal. Herní svět je sympatický i nyní po mnoha letech, obzvlášť pro mě osobně, když jsem skutečné lokace na západně USA před pár lety procestoval. Ale co to vypovídá o Definitive Edition?

Jedna z věcí spolehlivě zajišťující replayabilitu je kvalitní příběh. Po každé, když se vrhnete na již dohranou hru, shlédnutý film, nebo přečtenou knížku, logicky víte, co se stane, ovšem pokud je příběh napsán dobře, máte z něj radost i opakovaně. I z toho důvodu jsem si návrat k San Andreas užil více než návrat k mému kdysi zbožňovanému GTA III. Znáte ty na první pohled bezvýznamné dialogy o „royal with cheese“ a masáži nohou z Pulp Fiction? Nepřispívají nijak k hlavní dějové lince, ale jsou samy o sobě úžasné, zábavné, fascinující. Zkrátka dokreslují atmosféru. Tak přímo takové dialogy sice v GTA: San Andreas nenajdete, ale občas se hra o něco takového pokouší a není to vůbec špatné… Ale co to vypovídá o Definitive Edition?

Definitive Edition je jako obrovský grafický mod v takové, dejme tomu, 0.99 beta verzi. Kdo říká, že omodované GTA: San Andreas vypadá lépe než Definitive Edition, tak se nechal unést hysterií. Faktem je, že Definitive Edition na první pohled opravdu vypadá velmi dobře. Tvůrci si dali záležet v prvé řadě na světelných efektech. V noci se všechno pěkně leskne, auta a billboardy svítí a co teprve takový západ slunce na horách? To je paráda, jenže i práce se světlem, stejně jako ostatní aspekty, působí jaksi amatérsky. V některých lokacích za bílého dne, zejména v cutscénách jsou některé tmavé oblasti špatně rozlišitelné, zejména jde o postavy včetně obličejů, když je zdroj světla umístěn za nimi. K řadě detailů a „speciálních“ efektů, které kolovaly světem v různých komparačních videích na YouTube se ani nebudu vyjadřovat. Samozřejmě jim kraluje absence mlhy, tedy citelné oslabení atmosféry. Takhle plnohodnotná hra v Unreal 4 engine opravdu nevypadá. Takhle vypadá solidní mod, který dala dohromady parta nadšenců ve sklepě domu svých rodičů. Ve výsledku je to náročnější na HW než GTA 5 a vyjma ostrosti textur to dostává na prdel i od grafiky GTA 4.

Mírná zabugovanost hře taky není cizí – několikrát se mi stalo, že jsem se zabořil do země, projel stěnou, nebo v určitých konstelacích hra crashovala, takže jsem musel restartovat misi / loadnout starší save. Jako svatokrádež vnímám ochuzený soundtrack, byť obecně rádio stanice v GTA jsou mistrovská díla. Ono licence na Rage Against The Machine asi v roce 2004 vyšla na jiné peníze než nyní, když „Killing In The Name“ má 200+ milionů shlédnutí na YouTube. :) Ovšem nás jako spotřebitele to nemusí zajímat, byli jsme ochuzeni o obsah. Za hřích hodný 25 ran na holou považuju téměř nulový provoz a poloprázdné chodníky. A perličkou je, že provoz je "resetován" i pouhým ohlédnutím stranou. Jinými slovy, pokud máte vyhlédnuté auto v přiměřené vzdálenosti, běda jak se ohlédnete nazpět! Za opravdu ne tak velkým horizontem totiž všechna auta zmizí a svévolně začnou přijíždět jiná. Jedinou příjemnou featurkou Definitive Edition je autosave na začátku každé mise, popř. v checkpointech. Takže těžko hodnotit, hru jsem si moc užil, ale co to vypovídá o Definitive Edition? Nic moc, kamarádi, nic moc...