Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Živě si pamatuji, jak jsem po počátečním osvobození první vesnice po ní běhal sem a tam a křičel jsem radostí: "Tohle je Gothic! Tohle je Gothic! Tohle je..." Nevím čím to bylo přesně způsobeno, ale hned v první chvíli mě hra chytla za srdce svou atmosférou "gothicovosti", pocitem, že jsem zase "doma". A zelená část hry je opravdu typicky domácká, detailní, vyšperkovaná, vyhračičkovaná. Takový Faring - ááách, to je prostě jedna slast.
S přístupem do Nordmaru jsem se začal trošku ztrácet (byť včlenění sněhu vítám - příjemne osvěžení), poušť už mi přišla tak nějak moc prázdná a bez života (to by asi poušť být měla, že) - ale také nějak cizí a nemotivační. Nevím, zdali to bylo celkovou rozlohou nebo kontrastem mezi detailním středem a prázdným spodkem a vrškem mapy, ale prostě mne hra vždy přestala bavit a ani v jednom hrání jsem se nedostal ku konci.
Celý svět dokáže vypadat hezky, tedy když najednou odnikud nepřijde mlha, která je zákeřná hlavně v Nordmaru (nejde nějak vypnout?) - desetimetrový dohled strašně prudí, člověk i běžně viditelné věci (jednotlivé klany v Nordmaru) hledá strašně dlouho.
Přesto je Gothic 3 jednou z mála her, která stoprocentně podporuje mou nejoblíbenější strategii - průzkumník všudybyl, který loví a stahuje zvěř a zároveň kolektuje bylinky a míchá lektvary (byť zde se spíš vyplatí bylinky jíst než míchat permanentní lektvary). I přes konečné vyznění do ztracena jsem s každým hraním Gothicu 3 strávil pěkných pár desítek hodin - účel to tedy splnilo.

Pro: Atmosféra "Gothicovosti", vychytanost designu "zelené" části, hudba

Proti: Konečné vyznění do ztracena, kdy hra v pozdější fázi začne nudit v prázdných lokacích, otravná mlha

+41 +42 −1
  • PC 80
Hrál jsem s community patchem 1.75. Když jsem se dočetl, co všechno opravil nebo změnil, udělalo se mi při pomyšlení na původní verzi trochu mdlo. Piranha Bytes hru odflákli a i když fanoušci odvedli skvělou práci, nedostatky jdou stále vidět.

Mluvím především o téměř neexistujícím příběhu. Děj začíná pár dní po závěru druhého dílu. Dobrá zpráva je, že válka skončila. Ta špatná, že lidé prohráli. Myrtana je pod nadvládou orků. Kdo by čekal epické dobrodružství plné překvapení a zvratů, byl by zklamán. První příběhový úkol "najdi Xardase" mi vydržel 40 levelů. Když jsem ho splnil, stačilo odškrtnout necelou desítku dalších a byl konec. Respektive jeden z konců, protože existují tři, vesměs stejné.

Náplní hry je objevování skvěle vymyšleného a nádherně vypadajícího světa. Ten je rozdělen do tří oblastí, které se od sebe na první pohled liší podnebím, na ten druhý frakcemi a na ten třetí strukturou. Krajina mírného pásu je nejpropracovanější a připomíná Gothic II. Ledový svět Nordmar s nahuštěnými lokacemi a zástupy nepříjemných potvor naopak Gothic I. Prázdná poušť Varantu vypadá charismaticky, ale ve srovnání s povedenou Myrtanou neobstojí. V každé oblasti je nutné vybrat si jednu ze dvou znepřátelených frakcí.

V praxi je ale možné plnit úkoly pro obě, pomalu si budovat pověst a pak se rozhodnout podle potřeby. Okupační správa je neobyčejně natvrdlá, takže bylo úplně jedno jestli jsem se v jednom městě zalíbil, nebo ho ovládl pro Rebely. V tom dalším začala reputace zase na nule. Existují i souhrnné reputace pro jednotlivé frakce, ale ty mají práh tak vysoko a hodnota se hýbe tak pomalu, že se dají ignorovat.

Questy jsou vesměs hloupé a jednotvárné a já jsem si často připadal jako ztráty a nálezy skřížené s odchytovou službou pro toulavá zvířata. Lahůdkou jsou mise z doprovodem, vesměs končící vběhnutím idiotského průvodce mezi smečku nepřátel. Okamžitě poté následovala rychlá smrt nás obou. Po čase jsem je radši odmítal.

Soubojový systém se znovu změnil a bohužel bych řekl, že k horšímu. Tupé klikání z vanilly získalo rafinovanější nadstavbu, ale ani ta mi nesedla. Potěšila mě naopak lukostřelba, snad poprvé v sérii využitelná jako primární způsob boje. S dostatkem manévrovacího prostoru je možné udolat i mnohem silnějšího nepřítele. Na dvanáctém levelu jsem kupříkladu osvobodil Monteru. Zabralo to sice pár hodin a hordy orků bylo potřeba upižlat stylem, který jsem po kratším vnitřním boji označil za "kreativní využití mechanik hry", ale šlo to. V praxi je lépe počkat až na pozdější levely. Tak kolem 40+ padala města jedna báseň.

Úrovně přibývaly rychle a i když má zlepšování vlastností určitý vliv, nijak zásadní rozdíl jsem neviděl. Obtížnost hry není moc vysoká a většinu situací jsem vyřešil relativně bez problémů. Náročné byly jen souboje s šamany a nemrtvými kněžími. Ti mě pravidelně zabíjeli na jednu, maximálně dvě rány. Zajímavé je, že pokud byl nepřítel silný na prvním levelu, dělal mi problémy i na třicátém. Znovu platí, že osamoceného rovnocenného protivníka lze porazit, dva jsou hazard a tři bláznovství.

Silnou stránkou hry je hudba, kvůli níž občas ze hry zavanula nezředěná atmosféra prvních dvou dílů. Bohužel to nikdy nevydrželo dlouho. Chybělo mi vědomí že jsem součástí snahy o něco většího, chyběl mi pocit ohrožení na každém kroku a i přes neuvěřitelně rozmanitou a bohatou krajinu mi chyběl pocit živoucího a dýchajícího světa. Jednotlivé lokace jsou jako izolované ostrovy a téměř nikoho nezajímá, co se děje za jejich hranicemi. Málokterá postava má svůj vlastní zapamatovatelný charakter a i staří známí působí tak nějak fádně. Zamrzela mě nepřítomnost jízdních zvířat a tedy nutnost cestovat pomocí teleportačních run.

Gothic III vypadá impozantně, ale po čase je čím dál víc zřejmé, že obrovský svět je to jediné, čím opravdu vyniká. Ve srovnání s epickým druhým a atmosférickým prvním dílem ztrácí ve všech aspektech, kromě grafiky. I tahle výhoda není zadarmo. Platí za ni dlouhými nahrávacími časy a občasným zamrzáním hry. Ovšem stále jde o solidní a návykové RPG s kvalitou, za níž by jiné série byly vděčné.

Pro: obrovský svět, davové souboje při osvobozování měst, hudba, grafika, střípky atmosféry Gothica

Proti: jalový příběh, repetitivní questy, nutnost cestovat pomocí run, hloupá AI, rušící bugy

+38
  • PC 90
Tak jsem konečně G3 po 4 letech od vydání dohrál. Přitom jsem měl originálku doma už pěkně dlouho, ale při prvním hraní jsem narazil na všudypřítomné bugy, hrozně se mi to sekalo a k tomu jsem ještě velice brzo osvobodil dvě města v Myrtaně a nevědomky jsem si tak znepřátelil všechny orky, tudíž místo poctivého plnění questů jsem jen zoufale běhal po světě a přemejšlel, proč autoři nějak neupozornili jaké bude mít rebelie následky. Pamatuju si hlavně na osvobozování Montery, které jsem začal na nějakém 15. levelu a trvalo mi to celý den a padlo na to spoustu loadů a nadávek do čů**ků a zas*anejch orků :) Přecejenom hrál jsem za warriora a v ruce měl jen nějaký obyč sword + farmářský hadry, takže to bylo dosti těžké, ale když bylo hotovo, měl jsem děsnou radost. Ale pak jsem došel k dalšímu městu a při představě že bych měl dělat to stejné jsem hru zabalil, ukončil a odinstaloval.

Po několika letech jsem si ale řekl - sakra, musim napravit starou křivdu - nainstaloval jsem G3 spolu s Community patchem 1.7.4 a G3 Quest Paket 4 Update 1 s hotfixem (kterej byl v němčině, ale poněkud složitě jsem tam aspon dokázal narvat anglické texty). Navíc jsem zapnul alternativní vyvážení a alternativní AI + jsem si pohrál s grafickým nastavením (tehdá jsem tomu nerozuměl) aby se mi to moc nesekalo. No a vylezla z toho úplně jiná hra, je neskutečné kolik práce dokázala komunita udělat - za celou hru jsem narazil na jediný quest který byl buglý tak, že nešel dokončit. Vše ostatní šlapalo jak hodinky a mnohé bylo přidáno a vylepšeno. Jel jsem tentokrát za Dark mage s cílem získat kouzlo Army of Darkness (které původně ve hře nebylo) - pravda, dočkal jsem se a byla to sranda, ale škoda že se k těmto nejmocnějším kouzlům hráč dostane až úplně na konci.

Hrozně se mi líbil celý svět - nejenom Myrtana, ale i rozlehlá poušť plná ruin a zombíků a neskutečně zamotaný Nordmar, kde jsem se ztrácel i když jsem šel podle mapy. Spolu se SKVĚLOU hudbou a ucházející grafikou, která je hezká i po tolika letech, to tvoří dílo, které se jen tak nevidí. Je opravdu radost prozkoumávat každý kousek země (říkal jsem už, že ta hra je OBROVSKÁ?), nacházet partičky trollů hlídající zamčené truhly (copak v nich asi může být?), kochat se krásnými vodopády blízko Sildenu (je za nimi nějaká skrytá jeskyně?), zabíjet draky (dá se z jejich šupin udělat nějaká zbroj?) nebo objevovat úžasné poklady které ukrývají hašašíni ve svých chrámech (ten poklad v Bakareshi je solidní, mohl bych ho přemístit do své kapsy).

Bohužel celou tu srandu kazí pár nepříjemných věcí, které nedokázal odstranit ani Community Patch. Jeden z největších vopruzů jsou dlouhé nahrávací časy - nahrání quicksavu trvá přes 30 vteřin, což je prostě moc, protože občas se umírá docela často. Také optimalizace stále není nejlepší - hra si pořád něco tahá z disku a občas se ošklivě začne sekat - hlavně když se třeba teleportujete do města nebo vytáhnete pochodeň. Souboje se s patchem o hodně zlepšili, už to není taková sranda a to hlavně za warriora, protože na vás můžou útočit až 3 protivníci naráz, přičemž se povětšinou solidně kryjí. Za mága to je zpočátku ještě těžší, ale v momentě kdy jsem se dostal k abilitě Mana Regeneration a Summon Demon se vše obrátilo o 180° a protivníky jsem drtil s prstem v nose. Tedy až na ty co používali magii, protože ti jsou tak 10x nebezpečnější - i podělanej Goblin shaman dokáže znepříjemnit život když si nedáte pozor - dva, tři firebally a je po vás. A to vůbec nemluvím o High Priestech na poušti, kteří mě dávali jednou ranou.

Nepotěší ani umělá inteligence postav, které se k vám přidají. Ta je přímo děsivá, respektive žádná - hlavně v Nordmaru bylo peklo, když jsem dostal quest někoho následovat. Dotyčný běžel předemnou a vůbec ho netrápilo, že naběhl mezi smečku asi 10 vlků jako kdyby tam nebyli a zastavil se. Vlci na něj chvíli čuměli jestli si nedělá srandu a pak se na něj všichni vrhli - samozřejmě jsem mu chtěl pomoct, ale když jsem zranil prvního, s panem NPC zůstal jediný a ostatní se vrhli na mě - děkuji pěkně. Ještě horší případ byl, kdy se ke mě někdo přidal a vydali jsme se zničit tábor orků. Myslel jsem, že mi NPC pomůže, ale nakonec jsem měl daleko větší starosti s tím aby zůstal na živu a já mohl quest dokončit.

I přes to, že G3 má spoustu chyb a spíše než mých 90% si zaslouží tak 70%, nemůžu jinak. Ta hra je prostě v některých ohledech úžasná, epická, skvělá, což dává zapomenout na všechny ty hrůzy okolo a já na ní budu vždy s láskou vzpomínat. A o to jde především :)

Postava na konci

Pro: Úžasně udělaný svět, HUDBA, grafika, přítomnost starých známých postav, mrtě questů a míst k prozkoumání, s CP bez bugů

Proti: Dlouhé nahrávací časy, optimalizace, AI, rozlehlost a nelineárnost je někdy až na škodu, slabá hlavní příběhová linie

+36 +37 −1
  • PC 90
Komentáře založené především na chvalozpěvech o hře většinou nestrannému čtenáři nic podstatného neřeknou, ale u třetího Gothicu nemohu jinak. Nejlepší díl, výborné zakončení inovativní RPG série a především skvělá zábava na dlouhé hodiny, podpořená dech beroucím audiovizuálním zpracováním.

Jako jedny z mála her, sérii Gothic jsem hrál ve správném chronologickém pořadí a i s minimálním odstupem od jejich vydání. A tak jsem se s příchodem druhého a třetího dílu těšil, kam Piranha bude směřovat děj. O ten tu předně nejde, hlavní je pocit, který asi nejvěrněji zpracovává základní terminologii role-playingu. Důraz je zaměřen na prozkoumávání světa s nebývalou volností, kdy platí jasně daná pravidla, na které je nutno pro delší přežití přistoupit. Ze začátku se strachujete menší skupinky mrchožroutů nebo divočáků, o několik desítek hodin později se už nastrojeni ve zbroji jedné z frakcí procházíte neohrožené hvozdy a pleníte různé druhy jen proto, aby úroveň hrdiny konečně stoupla na vytouženou hodnotu a biodiverzita klesla na přijatelnou mez pro většinu zemědělců. Vyvážení se mi zdálo optimální, nestalo se mi, že bych v jednu chvíli příliš často umíral pod náporem zástupů protivníků, či procházel hrou jako nůž máslem.

Nyní k technickému zpracování. Osobně považuji dodnes estetiku hry jak v menu, tak i samotné hře za to nejlepší, co je možné vidět ve fantasy žánru a jeho tradičních stylizací. Ve hře se nachází vše - jak pouštní oblast a klasické středoevropské zalesnění tak i zamrzlé vrcholky hor. O hudebním podkladu toho bylo napsáno mnoho, tak postačí jen zmíním, že Kai Rosenkrantz odvedl vynikající práci, která by se neztratila prakticky nikde a svůj podklad by vždy posunula o několik úrovní výše. Menší ukázko toho nejlepšího zde, a moje nejoblíbenější tady.

Velká část hráčů narazila na častý výskyt bugů, to mě však nepotkalo. Hru jsem hrál takřka v původní verzi v době vydání, a tak mi kazily výsledný dojem pouze delší loadingové časy a velké hardwarové nároky - ty však u takto kvalitní a propracované hry nehrají podstatnou roli v míře zábavy.

Pokud bych měl Gothic 3 srovnat s nějakou jinou hrou, žádná mě nenapadne (samozřejmě mimo Risenu, to už je ale jiná kapitola) a tak si pomohu ve filmovém průmyslu. Konkrétně filmem Conan the Barbarian, který je také spíše o nádherné hudbě, výpravnosti a sžití s hlavní postavou. Pokud je Planescape z hlediska děje uměním, pak je jim třetí Gothic po stránce audiovizuální také.

Jasné doporučení pro všechny RPG pozitivní jedince, a minimálně z mého pohledu jedna z nekvalitnějších her prvního desetiletí 21. století.

Pro: grafická zpracování, výborná hudba, volnost, rozmanitost prostředí, unikátní atmosféra a hratelnost

Proti: větší hw nároky, někdy stereotypní - podobné questy

+35 +38 −3
  • PC --
Tak tuhle hru jsem musel rozehrávat snad pětkrát než mi vůbec něco nabídla, kvůli čemu bych se rozhodl u ní strávit víc jak deset minut. Když už jsem konečně jakž takž pochopil co se po mě vlastně chce a jak to v Myrtaně chodí, mohl jsem začít bádat.

Hned jsem dostal pár úkolů typu dojdi tam a onam, promluv si s tím a oným, přines to a ono a od počátku jsem byl dost zmaten z hlavní dějové linie, která rozhodně neptří k těm, kde je hráč napjatý jak tětiva luku co se stane dál. Poměr vedlejších úkolů k hlavním je tak 50:1.:) Frakce jsou tu jen tak naoko, k žádné se během hraní nemusíte přímo upoutat, můžete si klidně bez problémů plnit úkoly na všechny strany a nic se neděje. Žádná velká rozhodnutí činit nemusíte. K frakci se budete muset přidat snad až ke konci hry abyste ju mohli vůbec dohrát.

Grafika je překrásná. Všechny kopce, duny, jeskyně, řeky, všechno působí naprosto přirozeně jako by to bylo skutečné. Proti Gothicu působí Oblivion jako stavebnice, kterou vlastně ve skutečnosti je. Škoda, že Piraně nevěnovali větší pozornost a čas správné optimalizaci hry.

Dialogy jsou vedené povětšinou stručnou vtipnout formou, nic formálního. Sice často používají podobných frází, ale příliš mi to zde nevadilo. U většiny RPG po pár hodinách hraní dialogy odklikávám (samozřejmě po přečtení), zde jsem se přistihl jak poslouchám každou větu i po odehraných dlouhých hodinách. Dabing mě tedy velice potěšil. V určitých fázích si ale vývojáři mohli nekteré dialogy odpustit. Co takhle začít obchodovat po kliknutí na příslušnou ikonku a ne si pokaždé vyslechnout otravné ‚show me your goods.‘? A kapsářství přes dialogové okno taky není moc pohodlné.

Jak už jsem zmínil, úkoly nepřinášejí téměř žádné překvapení - většinou se jedná o sesbíraní nějakých předmětů či zabití skupinky nepřítel. Plnit je ale budete s chutí, protože odměnou vám budiž velká porce zkušenostních bodů. V G3 totiž dostáváte za plnění úkolů mnohem víc zkušeností než za souboje. Tomu říkám správná motivace.

Zkušenostní ‚strom‘ je zde docela slušný, některé upgrady jsem ale v praxi příliš nezaznamenal. Například Souboj s mečem mi přišel stejný jak na druhé, tak na třetí úrovni skillu. Přítomna je samozřejmě i magie, ale není moc užitečná. Kouzla, která budete využívat se smrsknou tak na tři (podle zaměření).Magická energie se bez skillu sama neobnovuje, takže magické léčení také nemá mnoho výhod.

Až na pár maličkostí se mi u Gothic 3 líbí jeho antiakční přístup. Nepřátelé se na vás nehrnou po desítkach, souboje jsou osobnější a složitější. Střelba z luku není jako z kulometu, ale pěkně pomalu se natahuje tětiva (podle skillu) apod. Ty maličkosti, které mi zde nesedí jsou např. lektvary. Proč se musí bezejmenný zastavit a schovat zbraň aby si mohl přihnout z baňky života? A proč se nezvyšuje hp s postupem na další úroveň?

Resumé: Gothic 3 není dokonalý, bugů jsem se nezbavil ani použitím nejnovějších updatů, úkoly nejsou z nejzajímavějších, svět je možná až příliš velký a ne moc konzistentní, ukládací a nahrávací časy jsou pekelně dlouhé a vůbec celá optimalizace by měla být lepší i vzhledem ke grafice hry. Soubojový systém je minimálně zvláštní a mezery ve skillech jsou až překvapivě hluboké. Přesto jde o nadprůměrné RPG, které si svoji pozornost rozhodně zaslouží.
+29
  • PC 20
Pamatujete na úkol v Extrémní jízdě v Mafii jedničce "voběhni blok, udělej tři dřepy, vem bednu, polož bednu, vem si to auto a vypadni"? Tak Gothic 3 je takovej celej. Než ale "započneme dobrodružství" jak říká dumbass tutoriál na začátku hry, je třeba tomuhle katastrofálnímu vyvrcholení trilogie přiznat nějaký kredit.

DOBRO

Grafika: Je to něco jako Crysis RPGéček (holt Němci si s technikou rozumí). Krásný modely creep (až na Stínovou šelmu, která vypadá jak zmutovanej krtek), naprosto fenomenálně zpracovaná flóra - skutečně trojrozměrné koruny stromů, maniakálně přesný textury (třeba ty platany!). Písek, spadané listí, sníh na zemi i vločky ve vzduchu; odlesky světla na čepeli zbraně, animace magie, ksichty a hadry NPC - je to pastva pro oči - vidět běžet smečku vlků plavými skoky šelmy po travnatých útesech Myrtany. G2 byl ve svý době taky fajn, s velkým důrazem na grafiku a art přírodních scenérií, ale textury a modely byly ještě moc hranatý. Tady je těch polygonů daleko víc se správnou proporcionalitou objektů (bez roztáhlých a plochých textur) a bohatou! škálou barev.
Unikátní kousek.

Modernizovaná hratelnost: Pohyb je bez nadsázky work of art. Hejbete se všema směrama (i do postele si leháte jako Geroj Steroid První) a je to perfektně synchronizovaný s nezávisle ovládanou kamerou, kdy můžete lítat 360 stupňů jako zběsilý a von vám plynule přešlápne do směru - TOHLE je největší pokrok od fixní kamery a parkujícího auta předchozího enginu. Větší pokrok než šílená grafika a to je zkrátka skvělý. Dál konečně normální inventář s kategoriemi a akční rychlonabídkou; příjemný featury jako rozdíl v bedně jestli je plná nebo vybraná podle barvičky (dobrý příklad non-intrusive pomocné mechaniky) a HUD je v pohodě. Asi je taky dobrý, že střelba není zalockovaná, ale nijak zvlášť jsem z toho nadšený nebyl.

Hudba: V tomhle půjdu proti proudu a řeknu, že se mi víc líbil doprovodný ambient jedničky (Old Mine Theme např.). Ony ty orchestrální výšky live hrám nepřerušovanýma dramatizací moc nesluší, protože vás to nevyhnutelně začne po hodinách hraní srát. Líbezná brnkačka Faring se mi líbila nejvíc a hrozně mě naopak štvala To Battle, což přiznává i sám autor Kai Rosenkranz, že tady mu to ujelo. Teoreticky je silná plačtivá ve Vengardu, ale jak někde slyšim ženský chorály smrdící mainstreamem, hudba jde v nastavení na nulu. Skoro to nevypadá, že se jedná o plus.

ZLO

První velký problém vteřinu po tom, co vás překvapí ladnost pohybu je, že z přijatelného casual melee combatu 1,2 tady udělali primitivní upižlávání bez pořádnejch komb i blokování. Má dva režimy: experimentální rozprostírání hořčice a šmidly šerm v lehkym útoku, a těžkej útok, kterej ale v praxi využijete výjimečně. Nejpraktičtější je únavnej lehkej útok ve kterym tlačíte protivníka pořád před sebou ve stunt locku nehledě na staminu. AI jenom čumí a ustupuje. Orky takhle v defaultním 1v1 boji dáte jak prd, zato smečka vlků má rychlejší animaci útoků než vy a jdou po vás všichni, takže vás ukousaj. Na hru, která je oproti svým kořenům v sérii najednou zaměřená na akci je to tristní chyba, jež musí vadit i těm, kteří berou změnu konceptu jako danou.

Ok, teď k těm humusárnám. Vůbec nechápu, že si Hoge nechal od Jowoodu svoji práci takhle zdevastovat. Panuje přesvědčení, že hra byla vydána nedokončená (a to samozřejmě byla), ale já mám obavy, že už od počátku nabrala produkce špatný směr. V kontrastu s faunou a flórou je G3 co se týče urban designu totiž dost fádní. Všechny města v Myrtaně sou malý a kdyby nebyly na různej kopcích sou v podstatě zaměnitelný. Vyniká jedině Faring, jinak je to artem nuda. Vengard je prťavej (má to vypadat jak Kings Landing v GOTHu ne tohle) a i citadela Starého Tábora měla větší efekt. To samý na severu. V poušti je aspoň Beliárův Chrám v Bakareshi, ale stejně nic moc. Když mluvíte o nejslavnější aréně legendárních gladiátorů tisíců let v Mora Sul; když to má být největší knihovna světa v katakombách Klášteru mágů Ohně v himalájských výšinách Nordmaru you better deliver. No a bez pořádnýho prostředí, který už by rozhodně za nějakýho půl roku přepracovat nedokázali, není pořádný děj dámy a páni - Gothic 3 je OBZVLÁŠŤ vzhledem k předchozím, roky promýšleným dílům, příběhově hromada generickej, odporně nudnejch sraček.

95% úkolů a dramaturgicky neexistující hlavní dějová linie s Xardasem jsou "vymyšleny" následovně:

-"Nebudeš tomu věřit, ale potřebuju pytle s pšenicí na severu, sudy s mlíkem na západě, cukr z dolů na východě a hulení z hulibaru na jihu. x Oukie doukie. Přijdu za měsíc....Za měsíc: x Tady to všechno máš. - Díky, tady jsou peníze."

-"Hlavně potřebujem zásoby. Přines 100 krumpáčů, 50 pil a 80 kladiv. To by ti mělo vystačit na celou hru."

-"Tak jak se daří? x Ale znáš to. - Uvažujete o povstání? x Na to bychom potřebovali hrdinu. - Chápu. x Taky vybavení. - Jaké vybavení potřebujete? x Řekněme 30 balíků zbraní a 20 lektvarů zdraví. - Přinesu to."

To vše prosyceno dialogy typu: "Pochází z jihu. Tam pouště netvoří led, ale písek.", "Vypadáš jako zloděj. Chceš být zlodějem?" A hrdinovou nejoblíbenější frajerskou hláškou: "Co budeš dělat teď?".

Je to scénáristicky natolik sterilní, že je to až parodie:
Ukázka z Cimrmanovské hry Němý Bobeš (Gothic 3):

"Prof. Fiedler (Mike Hoge) však pouze na základě údaje, že spolu mají
hovořit chalupníci Kruge (Diego), Schmied (Milten) a Wolf (Gorn), napsal tento dialog:

KRUGE (Diego): Včera jsem se byl podívat u švagra. Má to tam hezký.
SCHMIED (Milten): Já jsem si zašel včera do mlejna.
WOLF (Gorn): Já ani nevím, kde jsem včera byl.
KRUGE (Diego): A co dělá vaše žena?
SCHMIED (Milten): Je doma.
KRUGE (Diego): Moje je taky doma.
WOLF (Gorn): Moje žena je taky doma.

A tak to pokračuje další čtyři stránky (a tak pokračuje celej Gothic)."

Questy jsou bez jakýhokoli pořádnýho kontextu, postavy nemají osobnost ani minulost a i jejich modely sou generický (představený mág Kláštera Ohně vypadá jak mlynář). Je to hrozně do očí bijící účelovost: Ve Varantu máte dát dohromady klíče ke chrámům abyste dostali tamdlencto pro hlavní linii a 4/5 klíčů ukradne nějakej random otrok. Všichni vám všechno hned vysypou: "Ohnivý Mágové mě sem vyslali pro Ohnivý Kalichy a koukej, ty vole, kterýho v životě vidim prvně, tady jeden mám. Doneseš ho mágům prosimtě za mě viď, dík moc. Zduř." Žádný pikle, žádná fikční logika. Třeba na začátku jsem si naivně myslel, že by asi nebylo úplně košer promenádovat se v Orkama okupovaný Monteře v Rebelskym brnění, ale to sem se přepočítal. Města osvobozujete tak, že je prostě celý jak robot vykydlíte v nehoráznejch masakrech 200 na vás a pět nesmrtelnejch NPCéček. Žádný úplatky, žádný písemnosti ze kterých si můžete něco domyslet o machinacích v jednotlivých městech nebo i mezi nima - třeba poštvat Orky proti sobě kvůli gládiátorskejm hrám. Města nemají vězení, kam by vás mohli zavřít a dočasně restartovat build ani třeba slabý místa v opevnění pro noční přepadovku nebo něco takovýho. Co třeba všechny z vrchního velení otrávit falešnou dodávkou cinklýho piva. Co náročnější použití magie - třeba telepaticky ovládat Orka a otevřít Rebelům postranní branku k baště. Všichni jenom čekaj na to co uděláte vy, žádný diverzní akce Rebelů, kterých byste se mohli zúčastnit, ani potom co osvobodíte město se nic neděje - nulová dynamika okupovaný země. Na Nordmar už si ani nepamatuju, jel sem na automat. V hlavě mi uvízla leda další brilantní konverzace:

Mezitím v Klášteře: "- Hledám artefakt. x Jaký artefakt? - Prsten. Byl přinesen z pouště před tisíci lety. x Hmm, o takovém jsem nikdy neslyšel."

Moment který mě nejvíc potěšil a připomínal původní sérii byly 3 Černý Rhobary na půdě stodoly. Nejzábavnější bylo lovit krávy a (velmi) plaché jeleny přes půl mapy, protože byli součástí zacyklenýho úkolu (ulov plaché jeleny a pak tě naučim tichý lov, ale bez tichýho lovu to nedáte).

Z hlavní dějový linie, pokud se tak tomu dá říkat, mě fascinovalo setkání s králem. Má geniální plán nechat Bariéru zaplou, dokud to s Orkama nevyřešíte:

"I've been expecting you and now...save everything. Im just gonna be here and stick to my brilliant waiting for you to come up with something. Thank you for stopping by. Yours Rhobar II."

A konec s Xardasem. Jdete s nim tou nejdelší možnou cestou (protože je nejmocnější čaroděj v dějinách, co si vodí i Beliara na vodítku, tak tam jdete pěšky) k nějaký náhodný skále do kreativního nobraine nápadu "Neznámé země". Obecně je zakončení trilogie ubohou pohádkou:
"Well now...Was that all of them? Weľl see. Only one thing is certain. All is fucked and this story is total garbage."


HOVNO

Náhodnej design se projevuje i v expení, který je nelogický a strojový. Za kdejakej nákupní seznam dostanete 10 000 xp, ale když najdete Xardase a splníte první fázi hlavního questu je to pouhých 1200 (RPG koncept a motivace k hraní v prdeli, což se projevuje i tím, že je tam málo itemů a jsou vobyčejný). Za nějakými random lupiči obilí u Montery objevíte OHROMNOU jeskyni s nemrtvými, kostlivci a dokonce i draky!, který vám hodí 500 expů. Kde se tu do piče vzali draci?! Co to je proboha za jeskyni?!

Lockpicking a zlodějina fungovala v ručním designu. Náhodně generovanej musí aspoň odpovídat prostředí - v truhle hodné korunovačních klenotů za Titánem v Tartaru nemůžu najít 12 pochodní a osm Vstavačů polních, protože mám malou úroveň. Uprostřed řitě nemusí být ale truhla vůbec. Normální věci si nakoupíte ve městě nebo ukradnete u každýho co jeho jest - farmář má cenný dokumenty a hadry, otrok dvě jabka, elitní Ork zdobený lebky a zbraně.

Hnusný Main Menu - třikrát fuj.

6 let trvalo než to bylo plně hratelný.

Opravy fanoušků nemají smysl, protože infrastruktura je slabá. Raději hrajte Historii Khorinisu.

Pro: Grafika, ovládání.

Proti: Gothic 3: Sluha Ben potřebuje svojí lopatu - 3D

+28 +30 −2
  • PC 80
Nejdříve musím říct, že jsem bohužel nehrál původní dva díly, ale jsem rád, že jsem se k tomuto třetímu dostal díky SCORE DVD č. 207. Některé věci jsou na hře vážně zábavné a je plná dobrých nápadů, ale naopak je tam plno věcí co mi vadily anebo by šli udělat určitě mnohem lépe.

S grafikou jsem neměl vůbec žádný problém. Přišla mi velice vydařená a v datadisku je dokonce i o trochu vylepšená, takže v tomto ohledu vývojáři odvedli dobrou práci. Rozlehlost mapy mě docela překvapila, takže nouze o nové prostředí určitě nebyla. Datadisk je oproti původní hře o hodně kratší a tak jsem zmenšení rozlohy mapy jenom uvítal.

Příběh je celkem dobře propracovaný a má své silné stránky, ale najde se hodně úkolů, co se stále opakují a mohou začít být nudné. Například v každém městě neustálé zvyšování reputace, abych si mohl promluvit s vůdcem, mě pak už celkem nebavilo. Nebo úkoly, kdy jsem měl někam někoho dovést, byly strašné, nejen že ten kdo mě následoval, byl strašně pomalý, ale stále se o něco zasekával. Taky mě překvapilo, že hlavních úkolů bylo velice málo, naopak vedlejších bylo tolik, že člověk nevěděl co dříve dělat.

Souboje jsou celkem jednoduché na ovládání a mě velice bavili, jak v aréně, tak při osvobozování jednotlivých měst. Učení schopností od NPC postav je docela příjemná změna oproti jiným RPG hrám co jsem hrál, ale uvítal bych více učitelů určitých schopností, protože jsem se například specializoval na boj se dvěma zbraněmi, ale učitel na vylepšení této dovednosti byl jenom jeden, ale ten mě to naučit odmítnul, protože jsem byl proti Hashishinům. Inventář je velice přehledný a jednoduchý na používání, ne jako v Zaklínačovi 2, kde byl doslova příšerný. Ještě bych rád pochválil vynikající hudbu ve hře, zvlášť soundtrack Title Theme jsem si velice oblíbil.

Moje postava na konci hry:
Úroveň: 68
Schopnosti: téměř všechny kromě kouzelných
Herní čas: 29 dní
Zlato v inventáři: 550 000 a to jsem ještě nestihl prodat všechny zbraně a zbytečné vybavení
Kořalek v inventáři: 880 :)

Rozhodnutí: Osvobozena Myrtana (od skřetů) a poušť (od Hashishinů), Nalezeny a rozneseny všechny Ohnivé kalichy, Za Innose!, Zuben zabit

Doufám, že si časem zahraju i předchozí dva díly, abych doplnil své herní znalosti, a doufám, že se v budoucnu dočkám i Gothicu 4 (ten už sice vyšel, ale nesklidil takový úspěch, abych si ho zahrál). Závěr hry mohl být lépe zpracován, jinak nemám hře, kromě bugů a nudnějších částí, co vytknout.

Pro: Rozlehlý a propracovaný svět, grafika, souboje, inventář, hudba

Proti: I v opravené verzi je dost bugů, sem tam nudnější úkoly, slabší závěr hry

+23
  • PC 70
Přišel. Viděl. Zvítězil. A poté zvítězil zas. A poté zas. A zas. A zas. A zas. Kolem třetího Gothica vzrůstala veliká očekávání, některá se naplnila, některá se propadla do hlubin. Já jsem od toho očekával pouze a jedině to, že se to bude fakt dobře hrát a bude u toho prča... což se v jistých částech opravdu stalo, nicméně v některých jsem do těch hlubin spadl taky.

No jo. Konečně ta Myrtana. Je krásná. Akorát pod okupací vojsk Xardaské smlouvy. Ale i tak se na ní hezky dívá. Co tím chci říct je samozřejmě to, že grafika je absolutně nádherná. Pohltí, uchvátí a ta dohlednost je prostě fascinující. Vlastně s celkovým exteriérem a terénem všech tří základních zemí jsem neměl vůbec problém, všude se hezky prozkoumávalo, hledalo a uspokojivě objevovalo, což jsou věci, které jsou pro tuto sérii prioritou. Akorát modely postav jsou totálně k smíchu. V předchozích dílech jsem občas rád rozpoznával postavy podle vzhledu, zde jsem se musel zaměřit převážně na jméno, jinak by to vždycky nějakou dobu trvalo. A pak jsou tu... ehm... města. Jako, já samozřejmě chápu, že do tak obsáhlého světa by trvalo věčně stvořit více měst se stejnými proporci, jako byl majestátní Khorinis, ale jedno nebo dvě taková města opravdu udělat mohli. Takto všechna "města" působí více jako takové osady, vesničky či pevnůstky, navíc všechny militantně uspořádaný. A kde jsou sakra ženský??! Novinka z Gothica 2 byla mimo jiné to, že se na scéně objevily zajímavé a občas i silné ženské charaktery, na což jsme před tím zvyklí nebyli. Trojka se ale v tomhle vrací k jedničce, kde pár těch ženskej jen něco odsekne (vždycky v tom divným přízvuku) a tím to končí.

Ale to jsou menší fejly, první velký fejl, který je podle mého zároveň největším, je bojový systém. Tupé klikání vám bude bohatě stačit na to, abyste sami vybili celé město bez jakýkoliv potíží. Horda nepřátel vás obklopí, a místo toho, aby hráče ogroup rapeovali, pouze čekají na to, až dosekáte. Jenomže vy nedosekáte nikdy. Vy to debilní levý tlačítko budete mačkat furt. Jediný komplikace nastávají, když se do bitky zapojí lukostřelci nebo mágové, aspoň ti se s tím neserou. Platí to alespoň v souboji s humanoidními a goblinoidními nepřáteli, nestvůry a zvířata už jsou, díky bohu, o něco těžší zabít, ale taky to není často nijak zvlášť komplikované. Druhý fejl je neskutečně slabý příběh. Nejenže je hrozně upatlanej a nelogickej, ale zároveň je neskutečně kraťoučkej. Přijdete si za ním ke Xardasovi, budete se jím řídit a za pár hodin máte hotovo. Když si vzpomenu na parádní jedničku, tak je to ostuda jak to prase na Hradě. Ani vaše kamarádská čtyřka nemá tolik prostoru, kolik by si po tom všem zasloužila. Hlavní hrdina opět předabovanej, není špatnej, ale už i jeho dialogy přestaly mít ten pravej smysl pro vtip a zvědavost. Furt je to ale sympaťák, alespoň do doby, dokud následný datadisk totálně neznásilnil jeho charakter. A dialogy - bomba! V tohle Gothic nikdy nezklamal, konverzace jsou zajímavý, vtipný a skvěle napsaný, stejně jak u předchozích dílů. Hašašíni to dokonce přivedli na úplně novej level, proto se mi to na té poušti tak líbilo. A hudba je naprosto překrásná. Až se i zdá neuvěřitelné, že týpek, co zkomponoval omšelou a bizarní hudbu v jedničce, stojí i za hudbou zde. Všude je naprosto skvělá, a je z ní cítit taková ta gothikářská atmosféra, kterou všichni tak milujeme. Vista Point je moje nejmilejší... ach, zlatíčko moje!

Gothic 3 v podstatě nenadchnul, příběh a souboje, což jsou pro mé osobní tužby jedny z nejdůležitějších aspektů, kriticky selhaly. Proto bych za normální situace hodnotil ještě níž. Ale tu hru něco zachraňuje. Něco, co je prostě spasitelem, Ježíšem Nazaretským všech herních průserů - hratelnost. I přes to všechno se ta hra fakt dobře hraje, za počítač jsem usedal rád, a těšil jsem se na to, co dalšího mě v tom velikánském světě čeká. A proto tu hru mám ve své podstatě docela v oblibě, a určitě si jí zas někdy zahraju, to Gothicovské kouzlo si prostě udržela. A to je vlastně to nejdůležitější. Epické zakončení trilogie se sice nekonalo, ale to ani u třetího dílu Návratu do budoucnosti. A přesto se to lidem líbilo, že?

Pro: Velký a krásný svět, dialogy, hudba, skvělá hratelnost

Proti: Špatné (čti jednoduché) bitky, příběh, modely postav, "města"

+23
  • PC 65
Gothic 3 byl důvodem, proč když CD projekt red oznámili, že třetí Zaklínač bude open world, tak jsem začal mít o tuto sérii skutečně strach. Stejně jako v případě Gothicu měl Zaklínač dva velice slušné díly a skutečně se mi ulevilo, když ze třetího Zaklínače nebylo takové zklamání, jako ze třetího Gothicu. Takhle hra má rozhodně problémy a není jich málo. Velice osekanou hlavní linii, nevyvážený soubojový systém, velké množství bugů, špatnou optimalizaci, mizerné přines/zabij questy, nezajímavé postavy, slabou AI nepřátel, odfláklé dialogy, podivné modely postav a tak dále. Člověk se skoro musí ptát, jak je možné, že tuhle hru jsem již několikrát dohrál.

Odpovědí je herní svět, který představuje jediný element, který je podle mě velice dobře zvládnutý. Už od prvního Gothica vývojáři ukázali, že vědí, jak udělat uvěřitelný rpg herní svět se skvělou atmosférou a v tomto případě i skvělým vizuálním zpracováním. V Myrtaně na vás čeká konflikt mezi lidskými rebely a skřety, kteří si je podmanili. Každé město má svojí vlastní linii úkolů, která představuje buďto osvobození města nebo vyhlazení rebelů. Na poušti na vás čeká naproti tomu konflikt mezi Hassassiny a nomády, kteří se snaží bojovat proti jejich kruté nadvládě a otrokářství. Nakonec Nordmar představuje krutou pustinu ve které se snaží přežít malé kmeny lidí a každý krok vás potenciálně může strhnout do propasti. Celou atmosféru navíc podtrhuje parádní soundtrack, který je již v Gothic sérii dobrým zvykem.

V kombinaci s Community patchem, který odstraňuje celou řadu bugů a upravuje soubojový systém, aby byl trochu zajímavější, se z Gothicu 3 i přes své chyby stala moje oblíbená hra, která sice má své hojné problémy, ale její svět mě vždy dokáže zaujmout.

Pro: Herní svět

Proti: Osekaná hlavní linie, nevyvážený soubojový systém, velké množství bugů, špatná optimalizace, mizerné přines/zabij questy, nezajímavé postavy, slabá AI nepřátel, odfláklé dialogy, ...

+22
  • PC 70
Gothic 3 je na první pohled drahým kamenem. Při bližším pohledu se ale ukazuje, že tento dráhý kámen je poněkud kazovitý. V tomto projektu se sešlo mnoho negativních faktorů, paradoxně i tak je tato hra dobrá.

Věřím tomu, že Gothic 3 měl být hvězdnou tečkou za celou sérií. Tomu taky odpovídá rozsah světa, možností a celkově herní doba. Nebudu však hodnotit nedostatky, které pravděpodobně vznikly překotným vývojem. Spíš bych chtěl zhodnotit rozdíly oproti prvním dvěma dílům a to, jak si celá hra vede.

Začátek přináší epickou podívanou, co je lepšího než ztotožnění s utlačovaným národem a možnost všechno změnit. No jo ale celý svět ztratil tu surovost a špinavou atmosféru předchozích dílů. Získat reputaci v dané lokalitě není vůbec náročné, stačí poctivě splnit všechny vedlejší questy. Z orků, kteří původně byli nejobavanějším nepřitelem, se stala oslabená rasa, která vůbec neřeší, když cizinec vznikne do jejich osady. A hlavně je jde zabíjet jednoduše. Počet útočících se určuje podle obtížnosti, takže na střední obtížnosti lze čistit města i na nižší úrovni. Kde jsou ty časy, kdy čtyři orci znamenali velký problém a to i pro postavu kolem 25.-30. úrovně.

Je tu mnoho výzbroje, frakcí a npc. Ale chybí tu ten postupný vývoj, který byl limitován každou kapitolou. Svět je příliš dostupný, poušť a Nordmar sice nedá nic zadarmo a vyžaduje pokročilejší postavu, ale v samotné Myrtaně se stačí vyhýbat jen zlobrům a člověk je v suchu.

Skilly jsou pěkně přehledné, hra disponuje i paletou atraktivních questů ale všechno je to nějak roztěkané. Po deseti hodinách je každé město na jedno brdo a v jednotlivých rozhovorech nejde najít zajímavější informace, či zápletky.

Je velká škoda, že se Gothicu 3 nedostalo vše co potřeboval. Hra to vůbec není špatná ale zapřísáhlým hráčům prvních dvou dílů něco bude scházet. Kvantita není vždy kvalita. Sám za sebe si opětovně zahrají jen první dva díly s datadiskem.
+22
  • PC 60
Gothic 3 jsme tehdy s kamarádem vyhlíželi s nadšením. Těšili jsme se na nový velký svět a jakým směrem se příběh bude od dvojky odvíjet. Když si však kamarád pořídil krátce po vydání originálku, tak jsme k našemu neštěstí zjistili, že ani jeden nemá stroj který by hru utáhl. Hra ve své době měla poněkud náročnější hardwarové požadavky. Tím pádem jsme s velkým zklamáním museli hru odložit na dobu neurčitou. Já měl větší štěstí, když jsem po několika měsících zjistil, že babička disponuje novým notebookem, který již splňoval dostatečné parametry aby Gothic 3 rozjel v hratelném stavu. Když jsem tehdy absolvoval u babičky na hájovně na polesí dvoutýdenní praxi při mém studiu na lesnické škole měl jsem dost času na to si hru patřičně užít a možná i stihnout dohrát.

Intro, které přímo navazuje na konec druhého dílu vás uvede do příběhu a následně nemilosrdně vhodí do bitevní vřavy, kdy musíte osvobodit vesnici od Orků. Musím zdůraznit, že třetí díl jsem hrál v době kdy nebyli na světě žádné komunitní patche, takže příšernou optimalizaci a lagování každých patnáct vteřin jsem zprvu dával za vinu notebooku, který se hrou už na vyšší detaily měl problém. I přes všechny počáteční neduhy jsem si však hru užíval plným doušky. Přeci jenom šlo o další díl mé nejoblíbenější série a tak jsem se snažil přimhouřit nad všemi nedostatky oči. Soundtrack mě uchvátil a svět byl nádherný. Grafika vypadala a dnes stále vypadá skvěle. Atmosféra Gothicu byla zachována i když už to nemělo tak temnou atmosféru jako předchozí díly. Moc se mi líbily lokace a především atmosféra pouště. V každé hře jsem měl rád pouště a ani tady tomu nebylo jinak. Mnoho lidí si stěžovalo že poušť je poloprázdná, ale tak to většinou pouště bývají. Když se však člověk po X hodinách hraní do hry více ponořil začal zjišťovat všechny neduhy, kterými byla hra protkaná.

Prvním mínusem bylo zdlouhavé načítání. Vždycky jsem si šel v klidu udělat čaj nebo kafe než se hra načetla. Hned ze začátku hry jsem si všiml změny v soubojovém systému, který byl drasticky pozměněn k horšímu. Jednoduchým mácháním se zběsile oháníte okolo sebe jak nějaký mušketýr a jednoduše kosíte jednoho nepřítele za druhým. Druhá věc, která mi vadila byla jakým způsobem drží hrdina luk. Tvůrci se zřejmě rozhodli přistoupit ke gangsta stylu Straight Outta Compton. Co se týče questů tak ty mě zprvu bavili než mi později došlo, že se začínají velmi často opakovat a postrádají nějakou větší hloubku. Neustále hledání pytlů, balíků, zbraní a cetek už bylo později dost otravné. Kolikrát jste obdrželi za to, že posbíráte pár pytlů nebo vybijete smečku vlků víc expů než když jste splnili nějaký hlavní quest. Později také člověk pocítil, že kůň kterého vývojáři původně zamýšleli přidat tu opravdu chybí. I když prakticky ke všem lokacím můžete najít teleport, překonávat pěšky větší dálky skrz půl mapy bylo únavné a čtyřnohý dopravní prostředek by se hodil. U známých postav jsem postrádal původní dabéry, které z valné většiny včetně vašeho hrdiny vystřídali jiní. Původní dabér Bradley Lavelle, který neznámého hrdinu daboval v prvních dvou dílech byl nahrazen Crispine Freemanem s naštěstí velmi podobným hlasem. Bradleyho Lavella bohužel potkal infarkt a zemřel v roce 2007.

Gothic 3 se mi povedlo dohrát během dvou týdnů a když na mě vyskočili závěrečné titulky měl jsem velmi smíšené pocity. Po druhém dohrání již s community patchem, který mnoho věci opravil jsem však měl pocit stejný a i když hra má skvělé audiovizuální zpracování a stále si drží atmosféru Gothica už to na mě celkově nepůsobilo tak dobře jako jednička nebo dvojka. To že na Piraňe tlačil s urychleným vydáním vydavatel a hra vyšla v podstatě nedodělaná je dodnes znát a bohužel to hře značně uškodilo. I když jsem se ke hře ještě několikrát vrátil tak mě to vždy po pár hodinách přestalo bavit. Na rozdíl od jedničky a dvojky, kterou vždy dohraju do konce když si je rozehraji znovu a stále mě baví.

Pro: Atmosféra, grafika, hudba, lokace

Proti: Slabší příběh, stereotypní questy, soubojový systém, držení luku, špatná optimalizace, zdlouhavé nahrávání,

+22
  • PC 100
Dostal jsem Gothic 3 kdysi k narozeninám a odrazovaly mě hned dvě věci. Jednak mi to přišlo o dost rozdílné oproti G1 a G2, které jsem měl tak rád a nemohl jsem se srovnat s těmi novými pohyby a "přirozenějším" chováním světa. Jednak to byla hra, která strašně přestřelila HW nároky té doby a muselo se všechno ořezávat a přesto to nestačilo; teprve dneska si jí můžu vychutnat v plné parádě.

Po pár letech se na druhou stranu pro mě stal G3 jednou z nejlepších RPG, kterou jsem nejen vícekrát dohrál, ale kterou si i jen tak pustím, když mám náladu. Když jsem si totiž na to prostředí zvykl, už se mi dokonce ani moc nechce vracet ke G1 a G2.

Nutno říct, že příběh a atmosféra G3 není už tak naléhavá a podmaňující jako v G1 či G2, ale je to ještě přijatelné. G3 je o něčem jiném, je v otevřeném světě a na pokraji války. Lidé už žijí v nějaké symbióze se skřety (většinou jako otroci nebo jako kolaboranti).

Svět G3 je úchvatný. Všude je život, divoká prasata, vlci, jeleni, na poušti lvi, šakali, chňapavci, želvy, trollové, spousta flóry. Líbí se mi všechno, všechno má svoje. Takže i zasněžený Nordmar, rozlehlá vyprahlá poušť Varant i přírodně bohatá Myrtana.

Postavy jsou inteligentnější než v G1 a G2 a je jich více. Skřeti už zde ale nevystupují jako tupá zvěř se zakrvaveným kusem železa, kterým vás letí bacit po hlavě hned co vás zmerčí, ale jsou inteligentní jako lidé, mají svoje umění, šamany i výzbroje, svojí armádu a jsou organizovaní. Tenhle prvek je svým způsobem spektakulární a přiznám se, že mi delší dobu trvalo, než jsem ho přijal. V zásadě ovládli lidi plus jejich města a čeká se, až jim pomůžete se osvobodit.

Mnoho questů už bohužel spadlo na primitivní úroveň "přines mi toto", "vyřiď toto", "posbírej mi tohle"..., ale jinak to snad příliš nerazí a většinou je nemusíte plnit. Ve hře chybí kapitoly, ale je tam hlavní linka, po které máte jít a kterou plnit musíte. Je nicméně na vás, kdy a jak co splníte. I hlavní linku můžete plnit hodně po svém: někdo osvobozuje města jedno po druhém, někdo čeká až na závěr a osvobodí je naráz všechny.

Hra nabízí více závěrů, podle toho, na jakou stranu se přidáte. Chybí tu tvrdé frakce, což je podle mě trochu škoda, protože (minimálně v první půlce hry) dochází k takovému relativizování, kdy to hrajete +/- na všechny strany. Nicméně v průběhu hry se časem přesto musíte rozhodnout, na jakou stranu se přikloníte, v zásadě - za skřety nebo proti nim.

Božstva mají v G3 už takový potlačený, spíš formální význam. Mágové ztratili hodně ze svého tehdejšího postavení. Kouzla můžete samozřejmě používat a existuje tu velká škála možností, ale ten promakaný sociální systém jako byl třeba v G2 (rytíři, mágové, měšťané) tu nenajdete. Najdete rebely a kolaboranty.

Co bych asi kritizoval je bojová úroveň a nějaká vyváženost schopností a zocelení postavy. Nějaké ty body navíc nejsou skoro cítit. I v půlce hry s docela dobrou výbavou vás může vyřídit divočák, když správně nenajedete bojový systém. Boje se zvrhnou na sekání kolem sebe a couvání. To v podstatě stačí na všechno a na všechny.

Přes to všechno bych G3 určitě rád doporučil všem, kdo mají rádi RPG s reálnějším prostředím. Je to velký příběh, který původní G1 a G2 dokresluje!

Pro: grafika, hudba, rozmanitost, ještě přijatelný příběh Gothicu

Proti: nemožnost přímo se přidat hned k frakci, nejsou kapitoly, někdy primitivní questy, bojový systém

+20
  • PC 75
"Co to zase hraješ?" Osočila jsem svého muže. "Gothica 3, chceš to zkusit?" A od té doby bylo velmi těžké se odtrhnout od monitoru.

Gothic 3 je úspěšným pokračování svojí série, RPG, kde se svým hrdinou můžete procházet celým světem, jak se vám zlíbí (dokud tam nenarazíte na nějaké roztomilé bestie, které vám nedají šanci). Trojka navazuje na předchozí díly, kde se dostanete na pevninu a děj se vesměs točí kolem vašeho starého známého Xardase. Pevnina/kontinent je rozdělen do tří částí - Myrtany (což jsou krásné zelené luhy a háje, plné skřetů, žoldáku a rebelů), Varantu (poněkud otravné pouště, kde všechno dlouho trvá, mrskaj se tam hašišini s nomádama a do toho vás otravujou nemrtví), Nordmaru, (drsné zmrzlé severské země, plné severských vlků, severských lidí a severských klanů... jo, a skřetů).

Je zde neuvěřitelná rozmanitost činností, které můžete rozvíjet - ať už si natrháte bylinky a uděláte si z nich lektvar (ale bez receptu a zkušeností to nepůjde), nebo si natěžíte rudu a pak si z ní ukovete zbraň, můžete se unavit, můžete být otráveni, modlit se apod. - zkrátka, kdybych měla vypsat, co vše v gothicovi lze a nelze, tak to nikdo ani nedočte :-)

A teď pojďme kousnout do kyselého jablka. Dokud zůstáváte v Myrtaně, hra vás zcela pohltí. Ačkoli se vám třeba ne každý quest povede, stejně vás to neodradí. Pak ale dorazíte do Varantu. Zjistíte, že je všechno daleko, že to strašně trvá (a ani teleportační kameny vám na tom pocitu neuberou), že přes písečný bouře není nic vidět, a že něco najít v krajině, kde je jen písek a písek, je prostě otravný a zdlouhavý. Zkrátka že by vás nepovzbudila ani ta nejlepší tráva z Laga. V Nordmaru je skoro pořád mlha nebo sníh, všude jsou tam hory a skály a všechno je daleko (i když ne tolik, jako ve Varantu). A když už po sedmnácté dorazíte na kraj útesu, pod kterým je cíl, za kterým jdete, chce se vám brečet. Uznávám, že je hra zpracovaná dle reálného prostředí a ačkoli je to milé, způsobilo to jen to, že sem hrála méně a méně.

Grafické zpracování je jinak moc pěkné a co je naprosto geniální - hudba. Ta vám vždycky dokonale dokreslí atmosféru právě navštíveného místa. Obsah hry je také skvělý, veškeré zápletky a nuance ve hře jsou pohlcující. Jistě, ne vždy dostanete ten nejzábavnější quest, ale s tím se počítá.

Ale i navzdory všemu negativnímu bych Gothica trojku určitě doporučila! :-)

Pro: Questy, lze se volně pohybovat, neskutečné množství možností co vás zabaví na hodinym, hudba.

Proti: Reálnost prostředí, která je už spíše na škodu, i když je pěkná.

+20
  • PC 80
Předem bych chtěl říci, že je to jedna z nejdelších her co jsem kdy dohrál. Bohužel trojka ztroskotává na mnoha věcech. Počínaje questy, konče příběhem. Ono qeustů jsou opravdu stovky. Bylo by to super, kdyby to mělo nějaký celistvý příběh. Cílem hráče je najít 5 artefaktů, ty následně zničit nebo si vybrat mezi dvěma bohy a na závěr zabít 2 velitele a odejít do záhadné neznámé země portálem. WTF? Takhle si teda Gothica nepředstavuju. Autoři prostě vsadili na (zbytečně!) velkou mapu. Áno, grafika je nádherná a je pořád co objevovat. Scenérie jsou fakt pěkné, ať už zelená Myrtana, ledový Nordmar a nebo vyprahlá poušť Varant. Bohužel jsem opět ke konci vymlátil v poušti, co jsem neměl a díky tomu na mě zase útočilo úplně všechno, tak jsem neprošel asi 3 města. Trapný ale je, že to je vlastně fuk. Kdybych měl dělat pouze hlavní úkoly, dohrání by mi trvalo pouze několik hodin. Hromada nepodstatných questů hru dost natahuje. Naštěstí jsou ale dost zábavné a pro velké dobrodruhy je brouzdání po světě a pomáhání lidem fakt zábava. Po několika desítkách hodin hraní mi ale nastoupila otázka "A k čemu mi to kurňa vlastně je?". K ničemu. Ke konci je už hra opravdu nudná a nemá prakticky co nabídnout, jelikož souboje na těžší obtížnost akorát zdržují a většinu předmětu v inventáři jsem stejně nevyužil (viz mých 789 kořalek :)) Jako plus považuju nádherný soundtrack, který považuju snad za vůbec jeden z nejlepších, co jsem měl tu čest slyšet.

Verdikt: Pěkný svět, zajímavé dialogy a hromada questů - to je ok. Zbytek je na tom už o dost hůře. Přesto mě to bavilo, ale už to nebylo ono. Do dokonalosti Gothica tomu něco chybělo. Jedna z her, na kterou jsem hrdej, že jsem ji dopařil. Není to zrovna krátká záležitost. Hra je to obří a díky nevyvážené obtížnosti ji ne každý dohraje do konce, protože v závěru je již výzva nulová. 80%

Pro: nádherná grafika, hromada questů, je to Gothic, opravdu úžasná hudba, Myrtana

Proti: tak trochu Nordmar a Varant (Gothic nám Oblivionatí), ke konci otravně moc bojů, hw náročnost, trapnej konec

+18 +19 −1
  • PC 75
Je to již nějaká ta chvíle, co jsem dohrál Gothic III. Pamatuji si, jak moc jsem byl nadšen, když jsem poprvé spustil hru, dostal se do menu a započal nové dobrodružství. Načítání hry bylo trošičku pomalejší, ale s trpělivostí jsem ho překonal. Po shlédnutí cutscény jsem se objevil uprostřed bitvy o maličkou osadu a hned se pustil do akce - rozbil jsem pár nehezkých orčích tlam a zabil jejich vyparáděného vůdce, vykradl pár místních domků a zachránil nevinné obyvatele. Pak jsem jen promluvil se svými přáteli a následně jsem se již mohl pohybovat po novém, otevřeném světě, tentokrát se spíše nelineárním dějem. Ze začátku jsem byl opravdu ohromen, ale pak mé nadšení začalo trochu opadat..

Začnu světem. Myrtana, zemička ve které v tomto díle působíme, je rozdělena do tří sfér - krásná, zelená krajinka s lesy, městečky, poli a písčitými břehy, to vše je její hlavní část -
tuze se mi líbila. Jednotlivá města a rebelská obydlí mi přišla unikátní. Horší to již bylo s dalšími podnebími - ve sněhové krajině jsem měl jistý problém s viditelností, vždy jsem narazil na mlhu nebo vánici, byl jsem rád, když jsem narazil na nějaké to zdánlivě bezpečné místečko (které se, bohužel, často ukázalo, že je obývané po zuby ozbrojenými orky) a najít klany byl taky trochu problém, ale i tak jsem tuto oblast velice rád prozkoumával a v celku si i užil zdejší pobyt. Ovšem z poušti jsem měl trochu jiné pocity - přišla mi příliš pustá, prázdná - pomalu nulová vegetace a život, sem tam nějaké ruiny strážené mumiemi či divokou zvěří, ani obydlí mě moc nezaujala - na druhou stranu, místní obyvatelstvo ano. Hašašíni (a především jejich šišlavá mluva) byli geniální.

Charaktery, co se mnou prožili dobrodružství prvních dvou dílů, zde neměli moc prostoru. Náš bezejmenný hrdina s nimi vždy prohodil jen pár trpkých dialogů, a to mě celkem mrzelo. Nové postavy mi nepřišli zas tolik zajímavé, snad jen král Rhobar, kterého jsem opravdu toužil potkat. Tito hlavní, či další vedlejší NPC nám zadávají úkoly - kromě klasiky "zabij/najdi a přines" se mi velice líbilo vyčišťování měst od té nafoukané smradlavé spodiny. Za zabíjení a úkoly naše postava dostává zkušenosti a časem i postupuje na novou úroveň - ve třetím díle se objevuje i pár nových skillů, například velmi efektivní boj se dvěma zbraněmi. Vše se klasicky musíme naučit u učitelů.

K příběhu není moc co říci. Hlavní dějová línie byla celkem krátká a nezajímavá. Třetí díl nebyl podán v lineárním duchu jako předešlé dva, jednotlivé úkoly týkající se hlavního příběhu byly rozsety po celém světě. Co však musím ještě povznést, je možnost si vybrat, zda-li kopat stále za ty dobré nebo se sčuchnout s temným bohem a hrát za padoucha.

Ihned při první bitvě jsem si povšiml i změny systému boje. Tentokrát, dle mého, k horšímu. Pouhé klikání bez nutnosti využívání krytu či úkroků mi ze začátku zas tolik nevadilo, ovšem v pozdější fázi hry mě to již nudilo - pomalu jsem na žádného nepřítele nepotřeboval zvláštní taktiku (snad jen na nějakého rozzuřeného Trolla, kdy jsem musel využít i těch nepřirozeně vysokých a dlouhých skoků) a každého nepřítele jsem jednoduše uklikal, minimálně jsem použil pravé tlačítko pro krytí. Často, když jsem bojoval se skupinkou nepřátel, na mě útočil pouze jeden jediný a ostatní tupě přihlíželi, jak jejich druh dostává nakládačku a skolen padá k zemi. Naštěstí jsem našel nějaký ten opravný patch, co souboj o něco vylepšil - protivníci již neútočili po jednom a více jsem využíval krytí či úskoků, orci a bandité dokonce i moje útoky občas vykryly nebo provedli protiútok - no hned bylo hraní veselejší.

Bugy se zde také objevovaly často - levitující vegetace, nesmrtelný protivníci v aréně nebo divoká prasata probíhající texturami. Naštěstí se na všechny nedostatky dají stáhnout opravné záplaty a vše, víceméně, funguje tak jak by mělo. I to nahrávání hry bylo nakonec rychlejší. Grafika je opět o něco lepší, hudba doprovázející nás na našem putování byla dokonalá.

Gothic III je po stažení pár patchů celkově slušnou zábavou. Najdeme zde bohatý výběr protivníků a nebezpečné zvěře, bylinky dodávají našemu hrdinovi sílu, mnou velice opěvovaný nekonečný inventář, i ten bojový systém není nakonec tak stereotypní. Jen škoda toho ne moc zábavného příběhu a nevyužitého potenciálu našich starých známých charakterů. Samozřejmě, Piraně se snažili hru dokončit, ale JoWood na ně s vydáním titulu dost tlačil - a tak dostal to, co chtěl. Jakožto pravý fanoušek této série jsem si hraní (i přes početné problémy) užil a hodnotím tedy 75%.

Pro: Nový svět, spousta zajímavých úkolů, hudba a grafika

Proti: Slabší příběh, nezajímavé charaktery, občasné bugy

+18
  • PC 85
Na rovinu - vývoj postavy zmrvený (vůbec nevím proč se na skvěle vyvážený systém z jedničky a dvojky vůbec šahalo), souboje dojebané (možná je to jednodušší ovládat, ale jednotlivé údery ztrácejí smysl, zbraně jsou nevyvážené jak cyp, kouzelník silnější než průměrný šaman je teměř nezdolatelná překážka) a celé je to prolezlé bugy, z nichž díky bohu většina není kritická a spoustu jich ostranily patche.
Příběh je roztříštěný, roztahaný a prakticky jsem zachvíli vůbec nevěděl co je zrovna můj cíl a co se po mě chce, tak jsem prostě jen chodil a plnil questy a nejdnou jsem byl uprostřed hlavního questu ani jsem nevěděl jak.

Tohle všechno autoři dojebali. Co nedojebali je svět, ve kterém se hra odehrává, který je opět přirozený, vymodelovaný s citem pro detail a v enginu (který je jinak docela náročný a neodladěný) vypadá prostě kouzelně, rozhodně alspoň jeho zelená část. I questy a rozhovory s postavami jsou pořád staré dobré Gothicovské, s přirozenou mluvou a okořeněné špetkou humoru. Je třeba říci, že plnění questů a kochání se krajinou je asi tak všechno, co na Gothic 3 stojí za zahrání. Na durhou stranu tyhle dvě věci jsou tak skvěle provedené, že jsem u hry vydržel přilepený desítky hodin, takže by byla škoda si nechat tuhle hru ujít.

Pro: překrásný svět Myrtana tvořený s citem pro detail, pěkná grafika, kupa zajímavých questů, příjmenný humor

Proti: bugy, hw náročnost, dojebaný bojový systém, dojebaná hlavní dějová linka, dojebaný vývoj postavy, další bugy

+16
  • PC 80
Předem poznamenám, že k prvnímu a druhému dílu jsem se nedostal, takže nebudu srovnávat. Gothic 3 je i pro mne takovou trochu rozporuplnou záležitostí.

Začnu typicky grafikou a zvukem. Obojí je velice dobré, a i když hra už zažila dekádu, stále se na ní dobře kouká. Hlavně příroda v mírném pásu je příjemně zelená a působí hustě (ve smyslu množství a průchodnosti). Infrastruktura měst a vesnic také působí uvěřitelně, a hráč si snadno zapamatuje, co se kde nachází. Pohyb v Myrtaně jsem si opravdu pokaždé užil a od hry se nemohl odtrhnout, i přes někdy nejasné zadání úkolů (jdi na severovýchod k jeskyni - a kde to proboha je? Člověk to vzal dle mapy cca na severovýchod, a tam pak běhal všude možně a hledal jeskyni). Dobré je, že nemáte daný postup příběhu, můžete si jej hrát relativně dle svého, a dokonce se přidat ke skřetům (já to teda nikdy neudělal). Ale je třeba si dát pozor, jaké úkoly plníte, protože pokud úkoly jsou vysloveně na některou frakcí útočné, tak si je můžete znepřátelit nadobro (takhle jsem si naštval skřety a nemohl jít do žádného města, proto se vyplatí projít si města, vyhnout se úkolům, které někoho naštvou a likvidaci provést až pak najednou). V každém městě se členům frakce musíte zalíbit, jinak se nedostanete ke skřetímu veliteli, nebo k zásadním úkolům pro povstalce. Někdy je docela obtížné to zkombinovat.

Obdivuhodná je rozloha hry, jenže je v tom trochu i problém, jelikož je každému novému městu a místu nutno doběhnout. A že to je často dost dlouhý maratón. A zde se automaticky neotevírá rychlé cestování, je nutno v lokaci objevit teleportační kámen. Nevyplatí se bez něj odcházet, protože pokud je třeba se vrátit, opakujete přespolní běh.

Úkoly jsou relativně rozmanité, takže aspoň že začátku neomrzí. Občas je problém, že se úkol sekne a nelze splnit, prostě bug. A to jsem hrál vždy s Community patchem, moc si neumím představit, jak to fungovalo bez něj. Zamrzí i dlouhý loading, když pro souboji prohráváte, a snažíte se ho zopakovat, dost to zdržuje. A aspoň pro mne je nejhorší, že ačkoli přes všechny výtky jsem si hru v Myrtaně vždy užíval, po postupu do Varantu a následně Nordmaru mne hra přestala rychle bavit, takže jsem ji nikdy kompletně nedohrál. Prostě už mě to běhání mezi úkoly, které následně bylo hodně po pustinách, přestalo bavit.

Levelení postavy a zbraní je celkem v pohodě, to mi nevadilo a bavilo. Jen občas nedostatek materiálů.

Gothic 3 je opravdu dobrá hra, ale dojíždí na svoji epičnost (zdlouhavé cestování, prázdná místa, problémové hledání místa úkolu) a na provázející bugy (hodně hře pomohl Community patch).

Edit: Tak dohráno až do konce a celkem nemám potřebu měnit recenzi. Prostě slušná hra, ale Varant a Nordmar se už celkem táhnul, příliš rozsáhlá plocha a ne až tolik zábavných úkolů k řešení.

Pro: Grafika, ozvučení, velké množství úkolů a lokalit, Myrtana

Proti: Zdlouhavé cestování, bugy, loading time, pustiny

+16
  • PC 85
Bylo by pokrytecké na Gothic 3 házet špínu kvůli katastrofálním bugům, nulové optimalizaci a strašné spoustě gameplay kixů, když jsem s ním strávil obrovskou spoustu hodin a dohrál ho dvakrát a to hned po sobě, což se mi ještě u žádné jiné hry nestalo. Tím chci naznačit, že jsem se královky bavil, i když jsem se nespočetněkrát vztekl a chtěl ho smazat.
+14 +15 −1
  • PC 30
Tuto hru jsem rozehrál v létě, mořil jsem se s ní snad dva měsíce než jsem musel sám sobě přiznat, že propařené hodiny byly ztrátou času, který mi nikdo nevrátí.

Je to drzost, vydat takovou hru. Hru, která půlce uživatelům nefunguje, hází pod nohy grafické chyby a "where is a guru" hlášku. Je to drzost, chtít peníze za nudný svět plný bezcílně se potloukajících potvor, které jen stojí mezi vesnicemi, aby je hráč mohl pozabíjet, což mu zabere 50% hrací doby. Možná by čekal, že mu odměnou bude posunutí děje. Kdepak! Dorazíte do další vesnice, zde vám řeknou "musíš si vybudovat respekt 75, jinak se s tebou nebudem bavit". Tak splníte pár úkolů, vyvraždíte jeskyni, naleznete náramek, doprovodíte někoho někam... pak získáte onen respekt a co se stalo? Nic. Tak jdete dál. A další vesnice a dalších 75 bodů respektu a další jeskyně... a zase nic. A tak dále a tak dále. Nudí vás to? Tak si zaskočte do arény? Ale copak, žádná výzva, všechny porazíte na první pokus? Tak jste asi velký bijec. Ale nebojze, hejno vlků vás stejně dostane do kolen.

Když jsem takto absolvoval celé středozemí a dostal se do pouště a tam musel absolvovat to samé, řekl jsem si - A DOST! Po brilantní jedničce a nadprůměrné dvojce přichází výsměch všem kupujícím hráčům.

Pro: dohlednost, hezké stromy

Proti: absence děje, motivace k hraní, všechny questy stejné, každá ves je stejná, vedlejší postavy nezajímavé, vaši "kámoši" ztratili to, co na nich bylo zajímavé

+14 +22 −8
  • PC 70
Gothic 3 je v pravdě dvousečným mečem, kdy kvality této hry přechází z extrému do extrému.

S gothicem 3 jsem se setkal chvíli po jeho vydání, povzbuzen předchozími díly, jsem se těšil na velkolepé tažení Myrtanou.

To co ale přišlo pak, z toho mi spadla nejenom moje čelist. Počáteční velkoleposti, této hry se vyrovnala snad jen její naročnost - nekonečný loading v kombinaci bugy, mě vedl k tomu že jsem tuto hru přestal hrát. Podotýkám, že jsem tehdy měl úplně nový počítač, avšak nečekal jsem, že Gothic 3 bude i tak dost náročný.

No a po pár letech na tom samém počítači, ovšem s dostupným patchem se hra hrála mnohem lépe.

Nejepičtější záčátek
Gothic 3 se může pochlubit tím nejlepším možným začátkem. zvláště pak potěší, že hráč už nezačíná jako úplný zelenáč, oproti předchozím dílům. V důsledku toho naznal razantních změn i způsob boje a důležitá volba obtížnosti (stupeň rozhoduje na množství útočících nepřátel naráz). S takovou se dá celá hra projet na normal a přitom být ještě pěknou výzvou.

Vývoj postavy
Pěkně přehledná paleta skillů v kombinaci s atributy dělá celou hru lépe pochopitelnou. V předchozích dílech, mě poněkud vadilo to, že jsem netušil nakolik síla či obratnost ovlivňuje udělené zranění (výjma nutnosti pro unesení zbraně). V gothicu 3 to je všechno přehlednější a hráč si může jednodušše dokupovat nové lepší verze skillů. Lépe se tak dá nasměrovat směrem, kterým chce hráč jít (oproti nekonečnému budování šermířství ze dvojky, velké plus.)

Nový kontinent netušených možností
Npc a questů na které hráč narází je opravdu mnoho ale tady to nakonec působí spíše kontraproduktivněji, protože questy jsou ve směs stejné a často limitované na stejné místo. No a když se náhodou stane, že se nějaký quest táhne na vícero lokalit po mapě, tak se hráč ztratí v tom, kde může kterou npc najít a co komu a kde měl donést.
Já osobně jsem musel postupovat systematicky, kdy jsem splnil všechny úkoly v jedné lokaci a pak teprve pokračoval dál.

Grafické změny jsou vesměs dobré a vytaným zpestřením je i ledový sever a pouštní jih. Co do hudby, je pak Gothic 3 opravdovým požitkem. Na druhou stranu je to ale velká změna oproti předchozím, dílům u kterých musím uznát, že mě dostaly více.

Ve výsledku na hráče působí velice dobře, dlouhá herní doba, množství předmětů a možností. Ovšem nelineární příběh čas od času vede k zásekům a některé prvky pak dokáží poničit požitek ze hry (před Faringem jsem odkrouhl skupinku skřetů, no a hned jak jsem vstoupil do města, všichni po mě šli).
Pár silnějších příběhových prvků by taky neuškodilo, protože ve vysledku to všechno působí tuctově a suše i když možnost mezi likvidací/ochranou jednotlivých frakcí, či postav byla fajn (mágové vody, rebelové vs. skřeti)
Hra je v určitých momentech opravdu epická ale dobrat se jich, stojí často mnoho přeříkání.
70% - k čertu, je to zatím poslední Gothic od Piranha Bytes a hra která byla vydaná o rok dříve, mohla dopadnout hůře
+14