Je to již nějaká ta chvíle, co jsem dohrál Gothic III. Pamatuji si, jak moc jsem byl nadšen, když jsem poprvé spustil hru, dostal se do menu a započal nové dobrodružství. Načítání hry bylo trošičku pomalejší, ale s trpělivostí jsem ho překonal. Po shlédnutí cutscény jsem se objevil uprostřed bitvy o maličkou osadu a hned se pustil do akce - rozbil jsem pár nehezkých orčích tlam a zabil jejich vyparáděného vůdce, vykradl pár místních domků a zachránil nevinné obyvatele. Pak jsem jen promluvil se svými přáteli a následně jsem se již mohl pohybovat po novém, otevřeném světě, tentokrát se spíše nelineárním dějem. Ze začátku jsem byl opravdu ohromen, ale pak mé nadšení začalo trochu opadat..

Začnu světem. Myrtana, zemička ve které v tomto díle působíme, je rozdělena do tří sfér - krásná, zelená krajinka s lesy, městečky, poli a písčitými břehy, to vše je její hlavní část -
tuze se mi líbila. Jednotlivá města a rebelská obydlí mi přišla unikátní. Horší to již bylo s dalšími podnebími - ve sněhové krajině jsem měl jistý problém s viditelností, vždy jsem narazil na mlhu nebo vánici, byl jsem rád, když jsem narazil na nějaké to zdánlivě bezpečné místečko (které se, bohužel, často ukázalo, že je obývané po zuby ozbrojenými orky) a najít klany byl taky trochu problém, ale i tak jsem tuto oblast velice rád prozkoumával a v celku si i užil zdejší pobyt. Ovšem z poušti jsem měl trochu jiné pocity - přišla mi příliš pustá, prázdná - pomalu nulová vegetace a život, sem tam nějaké ruiny strážené mumiemi či divokou zvěří, ani obydlí mě moc nezaujala - na druhou stranu, místní obyvatelstvo ano. Hašašíni (a především jejich šišlavá mluva) byli geniální.

Charaktery, co se mnou prožili dobrodružství prvních dvou dílů, zde neměli moc prostoru. Náš bezejmenný hrdina s nimi vždy prohodil jen pár trpkých dialogů, a to mě celkem mrzelo. Nové postavy mi nepřišli zas tolik zajímavé, snad jen král Rhobar, kterého jsem opravdu toužil potkat. Tito hlavní, či další vedlejší NPC nám zadávají úkoly - kromě klasiky "zabij/najdi a přines" se mi velice líbilo vyčišťování měst od té nafoukané smradlavé spodiny. Za zabíjení a úkoly naše postava dostává zkušenosti a časem i postupuje na novou úroveň - ve třetím díle se objevuje i pár nových skillů, například velmi efektivní boj se dvěma zbraněmi. Vše se klasicky musíme naučit u učitelů.

K příběhu není moc co říci. Hlavní dějová línie byla celkem krátká a nezajímavá. Třetí díl nebyl podán v lineárním duchu jako předešlé dva, jednotlivé úkoly týkající se hlavního příběhu byly rozsety po celém světě. Co však musím ještě povznést, je možnost si vybrat, zda-li kopat stále za ty dobré nebo se sčuchnout s temným bohem a hrát za padoucha.

Ihned při první bitvě jsem si povšiml i změny systému boje. Tentokrát, dle mého, k horšímu. Pouhé klikání bez nutnosti využívání krytu či úkroků mi ze začátku zas tolik nevadilo, ovšem v pozdější fázi hry mě to již nudilo - pomalu jsem na žádného nepřítele nepotřeboval zvláštní taktiku (snad jen na nějakého rozzuřeného Trolla, kdy jsem musel využít i těch nepřirozeně vysokých a dlouhých skoků) a každého nepřítele jsem jednoduše uklikal, minimálně jsem použil pravé tlačítko pro krytí. Často, když jsem bojoval se skupinkou nepřátel, na mě útočil pouze jeden jediný a ostatní tupě přihlíželi, jak jejich druh dostává nakládačku a skolen padá k zemi. Naštěstí jsem našel nějaký ten opravný patch, co souboj o něco vylepšil - protivníci již neútočili po jednom a více jsem využíval krytí či úskoků, orci a bandité dokonce i moje útoky občas vykryly nebo provedli protiútok - no hned bylo hraní veselejší.

Bugy se zde také objevovaly často - levitující vegetace, nesmrtelný protivníci v aréně nebo divoká prasata probíhající texturami. Naštěstí se na všechny nedostatky dají stáhnout opravné záplaty a vše, víceméně, funguje tak jak by mělo. I to nahrávání hry bylo nakonec rychlejší. Grafika je opět o něco lepší, hudba doprovázející nás na našem putování byla dokonalá.

Gothic III je po stažení pár patchů celkově slušnou zábavou. Najdeme zde bohatý výběr protivníků a nebezpečné zvěře, bylinky dodávají našemu hrdinovi sílu, mnou velice opěvovaný nekonečný inventář, i ten bojový systém není nakonec tak stereotypní. Jen škoda toho ne moc zábavného příběhu a nevyužitého potenciálu našich starých známých charakterů. Samozřejmě, Piraně se snažili hru dokončit, ale JoWood na ně s vydáním titulu dost tlačil - a tak dostal to, co chtěl. Jakožto pravý fanoušek této série jsem si hraní (i přes početné problémy) užil a hodnotím tedy 75%.