Je to již nějaká ta chvíle, co jsem dohrál Gothic III. Pamatuji si, jak moc jsem byl nadšen, když jsem poprvé spustil hru, dostal se do menu a započal nové dobrodružství. Načítání hry bylo trošičku pomalejší, ale s trpělivostí jsem ho překonal. Po shlédnutí cutscény jsem se objevil uprostřed bitvy o maličkou osadu a hned se pustil do akce - rozbil jsem pár nehezkých orčích tlam a zabil jejich vyparáděného vůdce, vykradl pár místních domků a zachránil nevinné obyvatele. Pak jsem jen promluvil se svými přáteli a následně jsem se již mohl pohybovat po novém, otevřeném světě, tentokrát se spíše nelineárním dějem. Ze začátku jsem byl opravdu ohromen, ale pak mé nadšení začalo trochu opadat..

Začnu světem. Myrtana, zemička ve které v tomto díle působíme, je rozdělena do tří sfér - krásná, zelená krajinka s lesy, městečky, poli a písčitými břehy, to vše je její hlavní část -
tuze se mi líbila. Jednotlivá města a rebelská obydlí mi přišla unikátní. Horší to již bylo s dalšími podnebími - ve sněhové krajině jsem měl jistý problém s viditelností, vždy jsem narazil na mlhu nebo vánici, byl jsem rád, když jsem narazil na nějaké to zdánlivě bezpečné místečko (které se, bohužel, často ukázalo, že je obývané po zuby ozbrojenými orky) a najít klany byl taky trochu problém, ale i tak jsem tuto oblast velice rád prozkoumával a v celku si i užil zdejší pobyt. Ovšem z poušti jsem měl trochu jiné pocity - přišla mi příliš pustá, prázdná - pomalu nulová vegetace a život, sem tam nějaké ruiny strážené mumiemi či divokou zvěří, ani obydlí mě moc nezaujala - na druhou stranu, místní obyvatelstvo ano. Hašašíni (a především jejich šišlavá mluva) byli geniální.

Charaktery, co se mnou prožili dobrodružství prvních dvou dílů, zde neměli moc prostoru. Náš bezejmenný hrdina s nimi vždy prohodil jen pár trpkých dialogů, a to mě celkem mrzelo. Nové postavy mi nepřišli zas tolik zajímavé, snad jen král Rhobar, kterého jsem opravdu toužil potkat. Tito hlavní, či další vedlejší NPC nám zadávají úkoly - kromě klasiky "zabij/najdi a přines" se mi velice líbilo vyčišťování měst od té nafoukané smradlavé spodiny. Za zabíjení a úkoly naše postava dostává zkušenosti a časem i postupuje na novou úroveň - ve třetím díle se objevuje i pár nových skillů, například velmi efektivní boj se dvěma zbraněmi. Vše se klasicky musíme naučit u učitelů.

K příběhu není moc co říci. Hlavní dějová línie byla celkem krátká a nezajímavá. Třetí díl nebyl podán v lineárním duchu jako předešlé dva, jednotlivé úkoly týkající se hlavního příběhu byly rozsety po celém světě. Co však musím ještě povznést, je možnost si vybrat, zda-li kopat stále za ty dobré nebo se sčuchnout s temným bohem a hrát za padoucha.

Ihned při první bitvě jsem si povšiml i změny systému boje. Tentokrát, dle mého, k horšímu. Pouhé klikání bez nutnosti využívání krytu či úkroků mi ze začátku zas tolik nevadilo, ovšem v pozdější fázi hry mě to již nudilo - pomalu jsem na žádného nepřítele nepotřeboval zvláštní taktiku (snad jen na nějakého rozzuřeného Trolla, kdy jsem musel využít i těch nepřirozeně vysokých a dlouhých skoků) a každého nepřítele jsem jednoduše uklikal, minimálně jsem použil pravé tlačítko pro krytí. Často, když jsem bojoval se skupinkou nepřátel, na mě útočil pouze jeden jediný a ostatní tupě přihlíželi, jak jejich druh dostává nakládačku a skolen padá k zemi. Naštěstí jsem našel nějaký ten opravný patch, co souboj o něco vylepšil - protivníci již neútočili po jednom a více jsem využíval krytí či úskoků, orci a bandité dokonce i moje útoky občas vykryly nebo provedli protiútok - no hned bylo hraní veselejší.

Bugy se zde také objevovaly často - levitující vegetace, nesmrtelný protivníci v aréně nebo divoká prasata probíhající texturami. Naštěstí se na všechny nedostatky dají stáhnout opravné záplaty a vše, víceméně, funguje tak jak by mělo. I to nahrávání hry bylo nakonec rychlejší. Grafika je opět o něco lepší, hudba doprovázející nás na našem putování byla dokonalá.

Gothic III je po stažení pár patchů celkově slušnou zábavou. Najdeme zde bohatý výběr protivníků a nebezpečné zvěře, bylinky dodávají našemu hrdinovi sílu, mnou velice opěvovaný nekonečný inventář, i ten bojový systém není nakonec tak stereotypní. Jen škoda toho ne moc zábavného příběhu a nevyužitého potenciálu našich starých známých charakterů. Samozřejmě, Piraně se snažili hru dokončit, ale JoWood na ně s vydáním titulu dost tlačil - a tak dostal to, co chtěl. Jakožto pravý fanoušek této série jsem si hraní (i přes početné problémy) užil a hodnotím tedy 75%.

Gothic II je další impozantní přírůstek do herního světa. Vše, co jsem měl tak rád na prvním dílu této série, se objevuje i v jeho velice zdařilém pokračování. Najdeme zde však i novinky a nějaké menší změny. Nový, atmosférický svět, větší a bohatší než naše předešlé Hornické údolí (i do toho ale opět zavítáme), staré známe tváře, ale i nějací ti nováčci, velké množství nových protivníků, tři nové frakce, k jedné z nichž se musíte přidat, a samozřejmě fascinující příběh.

Opět se vracíme k bezejmennému hrdinovi, který je znovu přiveden na svět díky jistému nekromantovi, a vydává se na novou pouť za záchranu světa. Začínáte znovu s nulovými zkušenostmi boje, bez pořádné zbraně (mým prvním společníkem byl opět pouhopouhý dřevěný klacík) a snažíte se přežít na nelítostném ostrově Khorinis.

Již na začátku jsem pocítil vyšší obtížnost hry. Problémy jsem měl už se zabitím mladého vlčka, potulujícího se po pěšině k prvnímu lidskému obydlí, musel jsem si zvyknout na pozměněný soubojový systém, kdy již musíte více využívat krytí a úkroků a pečlivě si naplánovat svůj protiútok. Autoři přidali i možnost kritického zásahu, který se mi tuze zalíbil - kolikrát mi zachránil život. Za zabití nepřítel získáváte zkušenosti a za dosažení úrovně zkušenostní body. Stejně jako v prvním díle, si lze zlepšit staty pouze u učitelů, tentokrát vás to bude ale stát i pár zlaťáčků - ty nahradily magickou rudu.

Na svých toulkách po Khorinisu jsem narazil na spousta NPC, která mi zadala nějaký ten úkol. Těch je ve druhém díle značně větší množství, než v prvním. Questy, jak hlavní, tak vedlejší, byly pro mě zábavné, byla radost je postupně plnit - od sbírání tuřínů, přes zabíjení smečky vlků a skřetů, po hledání tajemného amuletu a boje se záhadnými přisluhovači temného boha. Příběh vás vtáhne do sebe, a jen tak vás nepustí - strávíte mnoho času plněním jednotlivých úkolů, zabíjením opravdu tuhých protivníků (především těch okřídlených bestií v bývalé trestanecké kolonii) a tím i postupováním ve hře.

Nyní k technické stránce hry. Grafika je o něco lepší než-li v předchůdci. Spokojen jsem byl i s vylepšením ovládáním postavy, kdy jsem se už mohl hravě pohybovat pomocí kláves WASD a myši. Občas mi hra spadla, proto je stále dobré si pozici často ukládat. Na bugy jsem při svém putování snad ani nenarazil. I zde je však problém s kompatibilitou u windows 7/8/10 jako u prvního dílu - stačí však stáhnout opravný patch, a vše jede, jako po másle.

Gothic II si ode mě zaslouží 90%. Herní svět je naprosto úchvatný, příběh je temný a chrčí napětím, možná finálová část by mohla být o chlup složitější. Pokud jste hráli i předešlý díl, jistě i rádi shledáte, tak jako já, známou čtveřici přátel spolupracující s hlavním hrdinou. Dvojka se prostě neměckým Piraním velmi vydařila a myslím, že jí můžu zařadit i mezi největší RPG poklady.

Gothic je jednou z nejlepších RPG her, co jsem kdy hrál. Líbil se mi malý, ručně zpracovaný otevřený svět, hlavní sympatický hrdina beze jména a příběh, zasazený v trestanecké kolonii. Začátek je o něco obtížnější a děj se rozjíždí pomalu, nenechte se však tímto, pro mnohé hráče, úskalím odradit. Začínáte jako slaboučký trestanec, co sotva zvládá základy boje s dřevěným kyjem, bez sebemenšího tušení, co ho v budoucnu čeká, a postupně se rozvíjíte v dokonalého hrdinu, co se nebojí vypořádat se s celou armádou těžce ozbrojených (a také chlupatých a nejspíš i velmi páchnoucích) nepřátel.

Začněme ale od začátku. Již při prvních krůčcích pocítíte atmosféru Hornického údolí. Temná zákoutí, jeskyně, zříceniny, nebezpečné lesy a tři rozdělené tábory, které mezi sebou mají napjaté vztahy. A volba je jen na vás, ke kterému táboru se přidáte - toto rozhodnutí je jen první střípek úžasného lineárního příběhu, členícího se do šesti kapitol.

Spokojen jsem byl i s úkoly. Samozřejmě, ve valné většině to byly klasické questy typu promluv/najdi/přines, ale osobně mi vůbec nevadily, ba naopak, přišly mi celkem zábavné. Rád jsem dělal poslíčka mezi tábory a jednotlivými postavami, na svých cestách jsem mohl prozkoumávat všechna zákoutí herního světa a objevovat nové protivníky.

Co se NPC týče, ve hře určitě narazíte na spoustu zajímavých postav. Některé vás už od začátku budou nenávidět, některé se budou chovat až podezřele moc přátelsky, další vás zase budou dovádět k šílenství (že ano, Mude?). Chyběli mi ovšem nějaké bližší informace alespoň o hlavní čtveřici přátel, co vás občas hrou doprovází a v pozadí kujou své vlastní pikle.

Líbila se mi i investice zkušenostních bodů za jednotlivé úrovně do statů, jako je síla či obratnost, pouze za pomocí učitelů. Nekonečný inventář postavy jsem taky uvítal s otevřenou náručí, protože jakožto strašný šetřil, jsem sbíral vše, co se dalo. V ostatních hrách s omezeným místem ve svém batůžku jsem se při dosažení limitu nikdy nedokázal rozloučit se žádnou z mnou sebraných věcí.

Teď však k technické stránce hry. Ovládání hry je jednou ze slabších částí tohoto titulu. Bylo opravdu těžké si zvyknout na pohyb a boj pomocí šipek a ctrl/myši. Po zhruba dvou hodinách hraní jsem si ale na tento podivný systém zvykl a nadále jsem již nepociťoval tak značné potíže. Grafika je samozřejmě horší, než-li u ostatních titulů vydaných v témž roce, ale i ta tvoří celkově úžasnou atmosféru hry. Největším problémem byly bugy a pády hry. Občas jste se zasekli v dialogovém okně a nemohli ho opustit, párkrát jsem se i propadl texturou, také se mi i nesplnil nějaký ten úkol. Proto doporučuji hru často ukládat, hlavně na více pozic! Po pádu hry se totiž může stát, že se vám uložená hra smaže. Kompatibilita s win 7/8/10 zde chybí, stačí si však stáhnout opravné patche z příslušných webových stránek a můžete tento poklad hrát i na novějších verzí.

Podtrženo, sečteno, Gothic si ,dle mého subjektivního názoru (určitě ovlivněného i velkou nostalgií), zaslouží krásných 90%. Jsem s děťátkem malé německé společnosti spokojen a rád se k němu vracím.