Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Fahrenheit
Fahrenheit
80

Komentáře

Všechny PC PS2 PS4 PS5 Xbox X360 iOS Android
Napsat vlastní komentář
FlowerpotFlowerpot
Dohráno
  • PC 60
Príbeh Fahrenheitu vyzerá zo začiatku veľmi dobre. Zápletka síce nedostane do kolien ani nie je nijak originálna, ale prinajmenšom je chytľavá – navyše realita je vhodne preplietaná s nadprirodzeným prvkom v podobe vízií… až do chvíle, než sa začne vysvetľovať. Takto je príbeh smiešne megalomanský bez akéhokoľvek citu pre striedmosť - ako keď sa v slušnej a napínavej detektívke dozviete, že vrah je nielenže záhradnik, ale navyše aj ovláda celý svet. Ja proste nemám rád, keď sa mi niečo snaží vnútiť, že zmysel života je karikatúra života samotného…

Sila Fahrenheitu je ale niekde inde - v dokonalej prezentácií a atmosfére, tvorenej podmanivým vizuálnym spracovaním a vynikajúcou Badalamentiho hudbou. V podstate je to jedinečná fúzia filmu a hry a podanie „šedej reality“ (tvorenej vypitím rannej kávy, hrou na gitare…) patrí k tomu najlepšiemu, s akým som sa zatiaľ v umení stretol. „Nadprirodzená“ stránka hry drží tempo viac než dôstojne, keď je ešte zahalená tajomstvom a vízia s dieťaťom balancujúcim nad hladinou je pre mňa jednoznačne najsilnejším momentom hry, avšak v okamihu, keď nastupuje zvrat, sa to všetko zvrhne v akčné orgie a v mene „hollywoodského feelingu“ je táto poetika bežných vecí rozbitá.

Realizácia Fahrenheitu škrípe v mnohých ohľadov a keď sa na to pozerám spätne, tak je vlastne celá tá hra dosť vystavaná na efekt… To ale nezmení nič na tom, že aj napriek tomu všetkému bol zážitok samotný nielenže nevšedný, ale aj neuveriteľne intenzívny a atmosférický. Takže, pomyselný klobúk pred Quantic Dream dole.
+39 +41 −2
MemphisMemphis
Dohráno
  • PC 90
Fahrenheit skoro není hra, ale o to lépe se hraje. Po všech těch propracovaných RPG a zběsilých akcích mě prostě moc bavilo si ke hře sednout a nechat se unášet příběhem a skvělou atmosférou, jen občasnými zásahy popohánět děj a užívat si to.

Prokázat "herní" dovednosti musíte prakticky jen v akčních sekvencích, které jsou místy i docela těžké - respektive mi tak zpočátku přišly ("rozpadající" scénu v bytě jsem trénoval skoro den, ne-li víc), napodruhé už to bylo bez problému.

To, jak vás Fahrenheit zabaví a chytne záleží čistě na tom, co od hry očekáváte. Pokud dokážete na chvíli postavit příběh a atmosféru (doplněnou úžasnou hudbou) nad hratelnost a komplexnost herních principů, je hodně pravděpodobné, že se budete královsky bavit (představte si skvělý film s tím, že do něj občas můžete jemně zasáhnout a přizpůsobit si ho). Jen škoda dějového zmatku na konci hry, nebýt ho, šel bych možná i na 100%.

Pro: atmosféra, hudba, příjemné postavy, některé akční sekvence jsou moc pěkně provedeny

Proti: závěr příběhu

+36 +37 −1
Kuba1911Kuba1911
Dohráno
  • PC 75
Když už se k nějaké hře rozhodnu napsat komentář je to většinou proto že byla dobrá, líbila se mi a bavila mě. Mám prostě raději pozitivní věci a tak když je nějaká hra špatná než abych se nad ní  v kometu rozčiloval raději se na ní snažím rychle zapomenout. U Fahrenheitu to hodně dlouho vypadalo na klasické vychvalování ale nakonec se asi sám budu divit co jsem schopen do komentáře napsat. 

Začnu ale zlehka a to nejdřív grafikou která je na rok vydání slušná a jak jsem se z později dozvěděl všechny scény byly točeny velmi precizně pomocí Motion capture takže tady ze sebe vývojáři rozhodně vymáčkli jen to nejlepší. Ještě lépe je na tom soundtrack který byl po celou dobu perfektní a to ať už šlo o ambientní hudbu složenou přímo pro hru nebo mix klasických songů. Hudba je vlastně podle mě nejsilnější stránka titulu a rozhodně jsem ji neslyšel naposled. Jelikož nepatřím mezi zapřisáhlé nepřátele QTE bavily mě i akční pasáže i když mi ze začátku přišly hodně dlouhé.

Bez ohledu na vše zmíněné jde u Fahrenheitu ale hlavně o příběh. Ten je už od začátku poměrně ponurý a dost mysteriózní, kdy jsem absolutně netušil která bije, ovšem brzy se začal zajímavě rozvíjet a kromě hlavní linky sledovat i osobní příběhy hlavních postav. Z těch jsem si nakonec oblíbil nejvíce detektiva Milese, asi i proto že byl vždycky tak trochu nad věcí a přinášel do hry dokonce humor. Kladný vztah jsem si postupně vybudoval i k druhé polovině detektivního dua Carle Valenti ovšem k úplně nejhlavnější postavě Lucasi Kaneovi nikoliv. Od začátku mi prostě přišel tak nějak nesympatický a ačkoli to k jeho osudu, kdy se stává pouhou hračkou v souboji nadpřirozených bytostí o nadvládu nad světem asi sedne zdálo se mi že je až moc "ublížený". 

Od nějaké třetiny hry se ale příběh čím dál více rozbíhá a hlavně v Lucasově větvi postupně přibývají další nadpřirozené a nevysvětlitelné věci, postavy i prostředí což ale vůbec není na škodu. Spíš naopak to působí velmi zajímavě v kontrastu s pragmatickým postupem policistů. Úroveň napětí tak pořád stoupá a nutí hráče pokračovat se stále větší chutí dál. Na samotném konci jsem pak sice měl pocit že story i gameplay vygradovaly už trochu moc, když přišla na řadu bitka à la Matrix 2 a 3 mezi Lucasem a hlavním záporákem ale i tak jsem měl z celé hry dobrý pocit a dokonce už i samotný Kane začínal pomalu získávat určité sympatie. Jenže...

Pak přišel pro mě naprosto nepochopitelný zvrat kdy se ukáže že ještě není konec a vše je úplně jinak než se zdá. Takovéto twistploty sice někdy dokáží opravdu šokovat a vymačkat z hráče ještě víc emocí ale tady to byl nehorázný krok vedle a doslova zavraždění do té doby neobvykle vynikající hry. Po poražení hlavního šmejda na kterého máte spadeno celou dobu se totiž najednou zčistajasna objeví jiný do dosavadního, mystického příběhu naprosto nehodící se oživlý počítačový vir. Zkrátka těžce WTF moment ale naneštěstí to ještě nebylo všechno. Našeho geroje pak totiž zachrání bezdomovci kteří jsou ve skutečnosti tajní ochránci lidstva a s kriminalistkou která se ho několik dní snažila zavřít za několikanásobnou vraždu zplodí dítě. Přitom se znají sotva jedno odpoledne a Lucas je tak trochu, ehm... mrtvý. Tady už jsem začínal mít pocit že si ze mě autoři snad dělají srandu. Ještě ke všemu pak hra místo předchozího epického souboje vyvrcholila jak po herní tak příběhové stránce absolutně nemastným, neslaným závěrem na vojenské základně. V epilogu v konci který jsem dohrál navrch najdeme Lucase který je stále mrtvý ovšem s neskutečnými superschopnostmi brečet nad tím jak se zlé oživlé počítačové viry a božstva z jiných dimenzí znovu ujaly nepozorovaně vlády nad světem. Takový nesmysl už mě definitivně dožral a na účet autorů letěla jedna nadávka za druhou. Jinými slovy asi moje největší zklamání na poli videoher a přitom stačilo tak málo a mohl to být jeden z nejsilnějších zážitků. Navíc když vás něco takhle naštve začnou se vám vybavovat další pitomosti co hra nakupila jako třeba basketbalový zápas v mínus deseti stupních. Jediný světlý moment jsem tak našel v tom že jsem svého oblíbence Tylera poslal před koncem s tou jeho gotičkou na Floridu a pomyslně ho tak ušetřil následné ostudy co si hra uřízla. A že jí byl pořádný kus.

Co dodat? Fehrenheit byl titul s neskutečným potenciálem plný nekonvenčních herních mechanik, propracovaným, napínavým příběhem a dechberoucí atmosférou (každou chvíli jsem čekal kdy se za rohem mihne Max Payne) Vše ale bylo zahozeno do koše poslední částí která nejen že byla zbytečná ale vše předchozí nekompromisně rozbořila a zanechala místo parádního zážitku jen hořkost a vztek. A nezachrání to ani přebohaté bonusy. 75% je ode mě ještě milosrdenství, za ten konec by měl David Cage dostat spíš přes držku.
+36
JumasJumas
Dohráno
  • PC 90
Jelikož se Fahrenheit podle zdejšího hodnocení, kterého si velmi vážím, nachází na předních příčkách adventurního žebříčku a já adventurám do jisté míry holduji, nemohl jsem si jej nezahrát.

Po kvízu během instalace, který se týkal převážně města New York, jsem pomalu začal v roli stíhaného Lucase a detektivů Carly a Tylera rozplétat zamotaný příběh a postupně jsem se tak dozvěděl, proč a za jakých okolností se vše semlelo. Proč klečím na záchodcích nad mrtvolou cizího člověka s rukama od krve. Ve vzpomínkách Lucase jsem dokonce mohl kladně či záporně ovlivnit i události z minulosti, které následně měly vliv na jeho psychiku.

Na psychiku všech ovládaných postav měly pozitivní či negativní vliv i běžné činnosti, jako je spořádání pizzy, pití kávy nebo třeba zapnutí rádia, ale duševní stav mohly ovlivnit také různé typy odpovědí. Těch se docílilo, podobně jako většiny úkonů, pomocí pohybu myši na některou ze světových stran, přičemž na ně byl určen krátký časový limit.

Jediné, co jsem neměl příliš v oblibě, byly speciální minihry, při kterých se musely stiskout tlačítka na klávesnici ve správnou dobu podle zvýrazněných ukazatelů na monitoru, přičemž jsem nestíhal ani zajímavé animace, ani české titulky, protože mé veškeré mé soustředění pohltilo právě zmíněné mačkání tlačítek. Naštěstí byla při nižší obtížnosti určitá tolerance chybných úderů a jelikož se obtížnost dala měnit neustále, přešel jsem nakonec i tyto pasáže.

Fahrenheit má temnou atmosféru, která je podbarvena skvělým hudebním doprovodem, obsahuje bonusy ve formě obrázků a videí, jenž lze zakoupit za bonusové body a k tomu všemu ještě existuje více možných zakončení celého příběhu, a tak nemohu jinak než doporučit tento interaktivní film každému nadšenému příznivci adventur.

Pro: kvíz během instalace, příběh, psychika postav, atmosféra, znovuhratelnost, bonusy

Proti: minihry

+29 +30 −1
John MirraJohn Mirra
Dohráno
  • PC 50
Hry (filmy, knížky) mají být únik od reality. Kdyby byly všechny reálné a držely se při zemi, většinou by s nimi moc zábavy asi nebylo. A že se občas objeví díra v příběhu, logický nesmysl, nepřesnost atd.? No, od toho máme „suspension of disbelief“, kdy jste do hry zažraní tak moc, že vám ani nepřijde na mysl ptát se, jestli by se pro celou situaci nenašlo lepší a jednodušší řešení a zda příběh dává smysl. Prostě si ho užíváte a jste hře/filmu leccos ochotni odpustit.

A přesně tohle se mi u Fahrenheitu nestalo.

Suspension of disbelief funguje za předpokladu, že vás hra baví a příběh není vyloženě dementní. Tady bohužel selhalo oboje. Z hlediska gameplaye to žádná sláva není, hra je narvaná quick time eventy, což by mi ani moc nevadilo. Co mi ale vadilo je trochu zmatené ovládání a kamera, která je sice většinou hezky „filmová“ (celá hra se staví do role interaktivního filmu), ovšem za cenu toho, že nemám tušení, co je zrovna přede mnou. Pravým tlačítkem šlo kameru většinou ovládat, ale ne vždy. Takže když pak máte scény, ve kterých je časový limit a vy musíte oběhnout postel a projít dveřmi, dá to zabrat zbytečně více, než by muselo. Nehledě na to, že můžete ve hře sbírat bonusové kartičky, za které si pak odemykáte bonusová videa a artworky atd. To by působilo mnohem lépe, kdyby mě pak při jejich hledání každou chvíli nezastavila neviditelná zeď. A radši vůbec nemluvím o úrovních na vojenské bázi, ve kterých je potřeba se plížit. Ty dali autoři do hry asi za trest.

Herní náplň mimo akční a napínavé pasáže taky není nic moc, což vám dojde v momentě, kdy se třetím protagonistou ve třetím bytě budete potřetí hledat skleničky a nalévat alkohol. Pro zajímavost jsem si zapsal posloupnost potřebných úkonů u Agathy doma: nejdřív ji musíte dovézt na vozíčku do pokoje (a zatáčení přitom vypadá hrozně legračně), pak nakrmíte její havrany, najdete sirky a svíčky, umístíte svíčky na stanovená místa, zapálíte je a nakonec zatáhnete záclony.

Podobně u Carly doma: Zvednete telefon, vezmete lísteček z faxu, otevřete dveře sousedovi, najdete skleničky, vyberete si 6 tarotových karet. Zábavné to moc není, ale v momentě, kdy se začne vysvětlovat zápletka, budete na hledání skleniček ještě s láskou vzpomínat.

Celý příběh je založený na náhodách, je neskutečně doslovný a hlavně retardovaný, až to bolí.  Sice se dle vašich voleb může občas lišit, ale základní kostra je stejná a toto byl příběh, který mi autoři přichystali:

Hlavní hrdina Lucas byl NÁHODOU ještě jako plod v matčině břiše vystaven působení „chromy“, záhadného záření způsobující nadpřirozené schopnosti (podobně jako Síla z Hvězdných válek) pocházející z jakéhosi mimozemského bazénku (ano, mimozemského). Lucas má díky tomu v dětství vize budoucnosti, takže zachrání svého bratra a kamarády před smrtí při hře na schovávanou.

Dva tisíce let starý mayský prorok, pracující pro „Oranžový klan“ (v podstatě ilumináti tahající za nitky a ovládající svět) si ho NÁHODOU vyhlédne v newyorské restauraci, aby ho pomocí chromy mohl ovládnout a donutit spáchat rituální vraždu.  

Rituální vraždy opakuje sedmkrát každých 7 let a mají naprosto totožný modus operandi. Vrah si vyřeže do zápěstí symboly dvojhlavých hadů načež třemi neskutečně přesnými bodnutími kolem srdce způsobí oběti pomalou a bolestivou smrt. Načež se většinou zblázní nebo sám spáchá sebevraždu. A z policie nikdy nikoho nenapadlo spojit si je dohromady. Prorok, resp. Oranžový klan, resp. ilumináti tyto vraždy provádějí, aby mohli najít tzv. Indigové dítě, které zná odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec.

Takže nebohý Lucas po sobě zahladí stopy a jeho zločin začnou vyšetřovat detektivové Carla a Tyler. Podle toho, jak Lucas byl či nebyl důsledný zajistí na místě činu různé důkazy, přičemž minimálně dva najít musí – nůž a Lucasovu knihu.

Lucas se sejde v parku se svým bratrem Marcusem a všechno mu o vraždě řekne. Marcus je NÁHODOU kněz a NÁHODOU má kontakt na někoho, kdo by mohl pomoct (Agatha). Zajímavé je, že Lucas Marcusovi nepřipomene incident z dětství, kdy je všechny zachránil před uhořením, což by Marcuse mohlo pomoci přesvědčit, že Lucasovi nehrabe.

Oba bratři pochmurně odchází svou cestou, když v tom Lucas NÁHODOU potká policistu z restaurace, kde vraždu spáchal a který by ho mohl identifikovat. Jenže v tom se NÁHODOU začne topit dítě, Lucas ho zachrání a policista mu díky tomu věnuje free-out-of-jail kartu.

Carla se mezitím účastní pitvy oběti a začne zpracovávat důkazy, když v tom jí přijde záhadný e-mail o tom, že se podobné vraždy už kdysi staly (případ Kirsten).

Lucas je v práci (pracuje jako ajťák v bance) a má vidiny, ve kterých po něm jdou jakési obří blechy (?). Ve skutečnosti dostane záchvat a válí se po zemi. Takže si vezme zbytek dne volno a snaží se doma vzpamatovat, načež si k němu přijde jeho ex-přítelkyně Tiffany pro zbytek svých věcí. Slovo dá slovo a skončí spolu v posteli.
Lucas má znovu sen o malé holčičce, která k němu natahuje ruku.

Carla a Tyler si dají cviční kick-box zápas. Carla Tylera (který je samozřejmě větší a silnější) v pohodě vyklepne, což se ukáže jako důležité později. Carla hledá informace o případu Kirsten a Tyler sestaví portrét vraha a následně se vydá do antikvariátu zjistit něco o knížce z místa činu. V antikvariátu mu z knížky vypadne kousek papíru s nějakými čísly, což znamená, že minimálně den měla policie tu knížku k dispozici a dosud ji nikdo ani NEOTEVŘEL.

Tyler si dá ještě v minus deseti stupních venkovní basketbalový zápas (oblečeni jsou přitom dost nalehko) s kolegou, kterému dluží peníze, protože proč ne.

Lucas se mezitím vydá za Agathou, která ho uvede do stavu hypnózy, takže znovu prožije okamžiky před vraždou a vzpomene si, že s ním mluvil Prorok. Z Agathy se následně stane profesorka neurčitě mlhavých studií a začne mlžit s tím, že mu celou tu strašlivou pravdu odhalí až zítra.

Lucas tedy jde domů, kde se stane obětí útoku svého nábytku (létající CD jsou obzvlášť nebezpečná), jenže k němu NÁHODOU zrovna přijde Marcus, takže ho visícího z balkonu na poslední chvíli zachrání.

Jsme u Carly doma, které Tyler faxem pošle kopii papíru z Lucasovy knížky. Carla netuší, co čísla na útržku znamenají, jenže zrovna NÁHODOU přijde na víno její soused, který kopii NÁHODOU uvidí a jelikož NÁHODOU pracuje v bance, pozná, že to je bankovní výpis s hodnotou akcií a po karetní mezihře následně odejde (Carla mu ale stihne říct, že se nyní necítí na žádný vážný vztah připravená). Takže soused přijde na návštěvu, vezme s sebou víno a stráví u Carly zhruba 5 minut. 

Carla s Tylerem určí, o jakou se jedná banku a Tyler Lucase v práci vyslechne. Ten se však ze všech otázek vykroutí, také díky tomu, že pomocí chromy čte Tylerovi myšlenky.

Carla si dá důkazy dohromady (otisky prstů z Lucasovy knížky a jeho pera, zákeřně ukořistěné Tylerem u něj v práci) a navíc se přijde policista z parku přiznat, že Lucase viděl a nechal ho jít a identifikuje ho.

Lucas se znovu vydá za Agathou, jenže ta je PŘEKVAPIVĚ mrtvá. Lucas ukořistí z tajné skrýše úryvek novin z roku 1928 a prchne před přivolanou policií pryč a jde domů. Cestou má vizi o další vraždě (ve veřejné prádelně) a znovu se mu zjeví holčička.

Doma na něj už čekají Carla, Tyler a celý okrsek policistů. Lucas se díky chromě promění v Nea z Matrixu, takže se umí vyhnout kulkám, běhá po zdi, ovládá kung-fu a dokáže skákat 20 metrů vysoko a díky tomu uteče.

Carla a Tyler se vydají vyšetřovat vraždu v prádelně a Carla si všimne některých podobností s Lucasovým případem, přičemž je jasné, že Lucas to tentokrát nebyl.

Lucas přespí v kostele, kde působí jeho brácha, opět má halucinace (tentokrát na něj útočí oživlé sochy??) a následně se vydá schovat k Tiffany (ex-přítelkyni, se kterou se před nedávnem vyspal). V televizi uvidí, že se do New Yorku NÁHODOU vypravil expert na mayskou civilizaci.

Tiffany ho u sebe ukryje a zrovna se k ní 10 minut po Lucasově příchodu NÁHODOU vydá i Tyler a provede prohlídku bytu.

Carla jde do psychiatrického ústavu vyslechnout Janose, zatčeného v případě Kirsten - je to podobná vražda jako v případě Lucas a prádelna. Janos ví některé věci, které by správně vědět neměl a je samozřejmě tajuplnější, děsuplnější a bůhvíčehoplnější než doktor Hannibal Lecter. Jenže ouha, zrovna NÁHODOU dojde k výpadku energie, což logicky znamená, že se všechny elektrické zámky v léčebně odemknou, takže pacienti můžou vyjít z cel.

Carla se jakožto přebornice v kick-boxu probojuje ven. Pardon, to jsem spletl – Carla se musí před pacienty schovávat a hrát si s nimi na honěnou, protože je hrozně bezbranná.

Lucas se vypraví za expertem na Maye, ukáže mu svoje jizvy, které si vyřezal na zápěstí a doktor, místo aby se zhrozil a utekl, mu vše uvěří, protože to všechno zapadá do jakéhosi Kodexu. V podzemním parkovišti jsou ovšem přepadeni samojezdícími auty a Lucas doktora odhodí stranou, aby ho jedno z aut nepřejelo. Doktor ovšem stejně z nějakého záhadného důvodu UMÍRÁ, ačkoliv se ho žádné auto ani nedotklo.

Prorok opět pomocí chromy zaútočí a přenese Lucase do džungle, kde ho chce zabít. Jenže ho na poslední chvíli zachrání zjevení Agathy, které mu řekne, že musí najít Indigové dítě, které se mu zjevuje.

Uplyne nějaký čas, co vypadalo jako ošklivá zima pomalu přerůstá do mrazivé apokalypsy, protože začíná mrznout celá planeta. Lucas se schovává v hotelu, kde ho vypátrají Carla a Tyler, když v tom se NÁHODOU ve stejnou chvíli Prorok chystá zabít Markuse. Lucas ho včas telefonicky varuje a pomocí svých superschopností (tentokrát vykradené ze Spidermana) se úspěšně schová. Jenže vzápětí mu zavolá superrychlý Prorok s tím, že drží Tiffany jako rukojmí a že se za ním má Lucas vydat, jinak je po ní. Lucas se jí pokusí zachránit, ale oba při tom zemřou (!).

O několik dní později si dá Lucas a Carla spicha na hřbitově u hrobu Tiffany. Lucas Carle všechno poví - o Prorokovi, vizích, rituálních vraždách atd., přičemž pro svá tvrzení nemá jediný přímý důkaz. Carla, místo aby ho zatkla, mu uvěří, protože „to všechno do sebe zapadá.“ (???)

V následující scéně je Lucas zabydlený u Carly a má další vizi, ze které pozná, kde se Indigové dítě (holčička, která se mu pořád zjevuje) nachází. Vzápětí vyjde najevo, že Carla svému sousedovi lhala, když mu říkala, že na vztah není připravená – s Lucasem se totiž očividně intimně stýká, jelikož je ve spodním prádle. Takže nejen že mu uvěřila tu historku o tom, že za nic nemůže a že ho ovládá 2000 let starý prorok, očividně ji ještě uhranulo první rande na hřbitově u hrobu jeho právě zesnulé ex-přítelkyně. Lepší kočkolap patrně neexistuje. 

Lucas a Carla zajedou do sirotčince, kde se Indigové dítě nachází, přičemž jde dovnitř jenom Lucas. Řádová sestra na recepci sice něco namítá, ale Lucas jako největší frajer prostě beze slova projde a sestra ho nechá jít. Přecejen, cizí člověk v sirotčinci plném dětí, proč ho nenechat vejít, že?

Lucas prorocké dítě najde a prchá s ním před Prorokem, jenže efektivnímu finálnímu střetu na střeše se stejně nevyhne. Souboj skončí remízou a Lucas utíká s dítětem v náručí pryč, přímo do náruče Agathy, která se zjeví z ničeho nic.

Lucas má možnost jí dítě dát, jenže to odmítne a Agatha odhalí svou pravou tvář. Fskutečnosti se nejedná o nevinnou stařenku na vozíčku, ale o zákeřnou umělou inteligenci, přivedenou k životu pomocí… uh… asi chromy, ale jak k tomu proboha došlo se nedozvíme. Umělá inteligence je tak třetí strana v tomto konfliktu, jde jí o úplné vyhlazení lidstva. Právě ona oživila Lucase (!), když umřel při pokusu zachránit Tiffany. A prozíravě do něj při jeho oživování zabudovala pojistku (!!), takže stačí jediný dotek od zhmotnělé AI tvořené světlem (!!!) a Lucas umře podruhé, tentokrát opravdu.

Lucas samozřejmě uprchne a i s Carlou se za pomoci bezdomovce dostanou do podzemního úkrytu Neviditelných, tajné organizace… (uaaaaaa) tvořené patrně převážně bezdomovci, kterých si nikdo nevšímá… ježiš, já už nemůžu :D… a ti dávají pozor na to, aby Indigové dítě nepadlo do špatných rukou.

Takže Lucasovi a Carle připravují sněžný pluh, kterým se mají dostat na základu s mimozemským bazénkem, což je jeden ze „zdrojů chromy.“ Lucas a Carla si ještě společně zašpásují v prázdném vagonu metra, což musel být pro Carlu opravdu příjemný zážitek, když uvážíme tu strašlivou zimu, do které se celý svět halí, absenci jakéhokoliv topení a faktu, že je Lucas mrtvý, čili neskutečně studený (na což sama Carla několikrát sama upozorní). Fyziologické otázky, jakože jak je vůbec takový styk pro Lucase vůbec možný, stejně tak že je z Carly tím pádem nekrofil, necháme stranou.

Takže Carla, Indigové dítě a Lucas dojedou na rolbě do bývalé základny USA s mimozemským bazénkem, kde Lucas naprosto nezajímavým způsobem porazí a patrně zabije Proroka (těžko říct, jestli je pád do mimozemského bazénku smrtelný) a také zažene zlotřilou umělou inteligenci zpátky na internet. Poté si od Indigového dítěte nechá pošeptat odpověď na všechno a je to.

Následuje filmeček, ve kterém Lucas medituje v parku, má nyní obrovskou moc (díky té odpovědi), vše se vrátilo do normálu, svítí sluníčko a Carla je těhotná, přičemž plod byl, stejně jako Lucas, vystaven záření chromy.

Hru jsem hrál kdysi v době jejího vydání a měl jsem ji zafixovanou jako fajn interaktivní film s dobrou atmosférou a dementním koncem. Po cca 20 letech svůj dojem opravuju, je to hrozné v podstatě celé, od idiotského děje (mám pocit, že psaním tohoto komentáře jsem strávil reálně víc času, než trvalo autorům ho vymyslet), přes nudný či otravný gameplay po "cheesy" hlášky postav (tady, tady a tady).

Mám ze hry podobné pocity jako z The Longest Journey: Chapters, jenže to mě aspoň občas jakž takž bavilo. Tady můžu pochválit leda tak hudbu (např. tuto a závěrečný song), filmovou atmosféru a pár scén (souboj s Prorokem, záchrana bratra). A taky druhý trailer, ten je z celé hry vůbec nejlepší.

Herní výzva 2024: Láska nebeská (SC)

Pro: Atmosféra, některé scény, hudba

Proti: Dementní děj, nudný gameplay, kostrbaté ovládání, zmatená kamera

+28
TulareanusTulareanus
Dohráno
  • PC 70
Áno, Fahrenheit má nechutne "zpackanú" poslednú štvrtinu. Áno, bez servítky sa inšpiruje/vykráda nejeden film. Zároveň však ako jedna z mála hier ukazuje, že tie postavičky čo za ne pravidelne zachraňujeme svet majú tiež svoj osobný (a každodenný) život. Že nie každý deň treba spasiť aspoň polovicu kráľovstva, že občas majú aj depresie a že naozaj nie všetky postavy v hernom vesmíre čelia udalostiam, ktoré by väčšinu z nás poslali do blázinca, s kľudom angličana.

Zároveň nám Fahrenheit ponúka akúsi kriminálku+rodinné patálie hlavných postáv s mysterióznou prílohou. A vy tým postavám veríte, prežívate s nimi to, čo prežívajú oni, štvú vás ich problémy rovnako ako ich (ak nie viac, pretože ste si dali vysokú obtiažnosť a tie minihry vám nejdú). Toto všetko krásne graduje ruku v ruke s atmosférou a filmovým feelingom (a kamerou a strihom), ale potom príde posledná štvrtina a všetko to padne ako domček z karát, prinajmenšom do kanálu. A to je škoda.

Mimochodom, ak si odmyslíme trapošinu menom Theory of a Deadman, Fahrenheit má skutočne neskutočný soundtrack od mrazivých a clivých violončiel Angela Badalamentiho (áno, presne ten má na svedomí aj soundtrack k Twin Peaks), zmyselnú Martinu Topley-Bird alebo také klasiky funky a soulu ako Ben E.King a Nina Simone.

Pro: postavy, príbehy, emócie :D atmosféra, hudba, mysteriózno

Proti: posledná 1/4 hry, za ktorú by som škrtil + signalizácia minihier by fakt nemusela byť tak veľká na tej obrazovke

+27
hellhouse99hellhouse99
Dohráno
  • PC 85
Obyčejná nevelká restaruace se oddává běžnému provozu a několik málo hostů si v ní dává svůj každodenní šálek kávy. Jedním z těchto pravidelných návštěvníků je i místní policista Mc Carthy, který tu zakončuje svoji směnu právě šálkem kávy u baru. Ten mu s úsměvem připraví servírka Kate Morrison. Je to žena vstřícná a milá a díky tomu se k ní lidé vracejí. Opodál sedí u stolu postarší muž v obleku, jmenuje se John Winston. Hned vedle seděl Lucas Kane, který si krátil chvíli čtením kníhy od Shakespera. Venku vládne zima a všudypřítomný sníh jen umocňuje návštěvníkům poklid a takovou rodinnou pohodu, kterou jim nabízí atmosféra restaurace. Po chvíli se Winston vzdálil na toaletu a hned za ním se vydal Lucas Kane. Restaurace stále žila svým poklidem a na místních toaletách se mezitím stala otřesná věc.

Došlo tu k rituální vraždě. Lucas Kane přistoupil k Winstonovi a jako smyslů zbavený ho nožem ubodal k smrti. Náhle se probral z šoku a nevěřícně pozoroval scenérii, kterou sám vytvořil. Nevěděl co se stalo, ale bylo mu jasné, že musí zahladit stopy. V šoku a celý od krve nejprve zbavil krvavých skvrn své šaty, ruce, posléze podlahu a v neposlední řadě odklidil nebohé tělo Winstona. V hlavě se mu honilo spousta myšlenek ale ta, která je všechny přebyla, byla myšlenka na útěk. A tak utekl z toalety. Míjel bar s policistou, když ho náhle oslovila servírka Kate: "Pane, zastavte!" Lucas stál na místě jako opařený, otočil se zpátky a než stihl cokoli říci, Kate pokračovala: "Nezaplatil jste účet, pane!" V Lucasově těle by se v ten okamžik krve nedořezalo, omluvil se a ihned zaplatil. Cítil však podezřívavý pohled policisty Mc Carthyho. Jeho pohled zcela orosil Lucasovo čelo. Lucas se po zaplacení rozloučil a venku ho po několika metrech úprku spolkla tma a už ho nikdo neviděl. Zatímco Lucas byl na útěku, policista Mc Carthy se chystal už domů. Měl toho za celý den vcelku dost. Rozhodl se tedy zajít naposledy na toaletu. Našel tam mrtvé tělo, které bylo pohozené v kabince a na sobě několik přesných bodných ran. Okamžitě se vrátil do restaurace a zajistil aby ji nikdo neopustil do příjezdu kriminálky. A takhle příběh začíná.

Zavede nás do New Yorku, kde se pod taktovkou kriminální zápletky, řeší případy vražd. Policie zaznamenala hned několik případů, kdy lidé bezdůvodně a rituálně vraždí. Jedním z nich je i jeden z hlavních hrdinů hry - Lucas Kane. Ten se probere v jedné restauraci na toaletě, celý od krve a s nožem v ruce. Zmatený se utíká a snaží se zjistit co se to vlastně stalo. Hra v sobě mísí kombinaci interaktivního filmu, adventury, arkády. Příběhově bych ji zařadil mezi thriller a sci-fi. Každopádně hra působí skvěle hned na několika frontách.

Jako hráči se ujmete hned několika postav. Ovládáte obě strany - "zločince" na útěku, Lucase Kanea. Ale také vyšetřovatelé případu a to krásnou a sympatickou Carlu Valenti a jejího kolegu a parťáka Tylera Milese. Tou první pasáží jsou rozhovory, které jsou vedené zajímavým způsobem. Jakmile zahájite rozhovor, objeví se na horní části obrazovky různé možnosti odpovědí. Rozhodnutí je ovlivněno časovým limitem. Navíc u každé alternativní odpovědi je ukázán směr, kudy musíte vést kurzor (doprava, doleva, nahoru, dolů). Pokud si tedy vyberu odpověď, zvolím požadovaný směr a rozhovor začne. Tento inovativní způsob je k mé nelibosti připraven i v akčnějších pasážích. Například pokud přelézáte plot, musím kurzorem kopírovat přednastavený pohyb (jakýsi půlkruh), pokud se to v časovém limitu nepovede, spadnete a postavě tak uberete mnohdy na náladě. A to jsme se dostali do další pasáže hry. Každá ze tří ovládaných postav má svojí náladu, morálku chcete-li.

Je označena ukazatelem (1-100 bodů) v pravém rohu (objeví se když se vám nálada zlepší nabo pokazí). Zlepšovat ji lze mnoha způsoby. Trošku to tu zavání hrou The Sims, což se mi moc na hře nelíbilo. Prakticky jakmile třeba Lucas ztratí nějaké body nálady (uvidí v televizním přenosu, že po něm pátrá policie) lze ji zlepšit poslechem vhodné hudby, spánkem nebo prostým najezením. Tento ukazatel má několikerá stádia. V plném rozsahu je ukazatel na stavu normal. Po zhoršení se snižuje na tesk, stres, úzkost, nervoza, zlomený a deprese. Pokud se ukazatel dostane na nulu, hra končí (sebevražda, přiznání se na policii, uzavřen v sanatoriu atp.). Fahrenheit je tedy další z řady adventur, kde můžete zemřít. Ale uložené hry probíhají automaticky, takže se nemusíte obávat hraní od začátku. Hra střídá postavy, které ovládáte, takže po úprku s Lucasem z restaurace se vydáte ovládat dvojici výše zmíněných detektivů. Po prozkoumání restaurace a opuštění restaurace hra opět nabídne, kterou stranu chcete ovládat. A tak je to postupem hry stejné. Objasníte kousek příběhu a hned volíte s kým pokračovat. Já osobně, vždy když bylo možné, volil jsem hrát za Lucase.

Hra od začátku klade důraz na postavy. Nejen hlavní hrdinové vám tak zůstanou v paměti. Ty hra vlastně ještě vymazluje tak, že se při hraní seznamujete s jejich osobním životem. Detektiv Miles žije v bytě se svojí přítelkyní a spolu mají silný citový vztah. Ovšem Miles má v sobě vnitřní pohnutku pomáhat lidem, společnosti a svoji práci má rád stejně jako svoji přítelkyni, né-li více. Má zálibu v basketbalu. Carla Valenti žije ve svém bytě sama. V bytě naproti bydlí její kamarád, který občas zajde na sklenku a prohodí s ní vlídné slovo. Navíc trpí obrovským strachem ze tmy a uzavřených prostor. A Lucas Kane? Ten se během hry stane "vrahem" a opustího jeho přítelkyně. Později u sebe zjištuje zajímavou schopnost, vidí totiž věci dříve, než se stanou. Navštíví taky svého bratra Markuse, kterého zasvětí do situace v restauraci...

Další věcí ve hře jsou efektní akční filmové pasáže, které jsou podpořeny skvělou hudební kulisou. Ve scéně v Lucasově bytě je takováhle pasáž skvěle demonstrována (viz. Videa). Uprostřed obrazovky jsou dva kruhy. Cílem je se trefit do směru, který se zrovna v kruhu objeví. Levý kruh se ovládá šipkami a pravý na numerické klávesnici. Prakticky tu jde jen o cvik a hra toleruje nějaké chyby. Tohle arkádové pojetí mě moc nesedlo. Tedy abych byl přesný. Nesedlo mi v těch neakčních scénách, kde to k smrti nudilo (basketbal, Milesův tanec se svoji dívkou atp.). Jinde je tohle ovládání skvělé, jinak a lépe těžko proveditelné.

Skvělým prvkem jsou i dramatické pasáže a rozložení kamer. Například hned v úvodu na toaletě v restauraci. Obrazovka se rozpůlí na dvě (i více) pohledů a přibude ukazatel časového limitu. Začne hrát atmosférická hudba. V jednom z výhledů je Lucas na toaletě a v druhém pomale blížící se policista. A do časového limitu musíte zlikvidovat stopy a stihnout utéct. Přesně tyhle pasáže dávají hře náboj, jakýsi pocit ovlivnění. Hodně na mě zapůsobil okamžik, kdy jsem se musel, coby Lucas Kane, na útěku rozhodnout, jestli zachráním topící se dítě (tím pádem ale riskuji, že kolemjdoucí strážníci mě při poprasku poznají), nebo situaci přejdu poklidným krokem dál. Hráč jakoby ovlivňoval děj okolo sebe. Také skvělý byl první vstup do domu Agáthy, to tajemno, kamera, hudba!

Ve hře lze sbírat karty (jsou mnohdy viditelně umístěné - u postele, u domu, nebo taky ve skříni atp), za ně získáte body, které lze po úspěšném dokončení hry utratit za bonusy. Odemčete si za ně různá videa, screeny a další zajímavosti. Fahrenheit určitě není obyčejná adventura, je to ojedinělý kousek, originální dílo. Ovládání je nezvyklé a tak doporučuji projít tutoriál. Hra se poté odvděčí několikerými skvělými herními momenty. Pro hráče adventur je Fahrenheit povinnost.

článek s obrázky

Pro: Zajímavý příběh, atmosféra, hudba

Proti: některé minihry, možná trošku závěr hry

+27 +29 −2
miCHALupkamiCHALupka
Dohráno
  • PC 95
Já vůbec nevím, co si mám o této hře myslet. No vezměme to od začátku.

Ze začátku jsem si myslel, že se bude jednat o klasickou detektivku, s příchutí mystična. Už od začátku bylo zajímavé, že jsem si mohl zahrát, jak za vraha, tak za vyšetřovatele. Hra na vás okamžitě vybalí nelehký úkol a to vypořádat se s ničením důkazů a útěkem z restaurace. Jedná se o takový adrenalin hned ze začátku, což je super, protože to krásně vtáhne do hry/děje.

Postupem času se hra začne přeměňovat ve fantasmagorii a vy, ani nevíte, co si o ní přesně máte myslet.

Ve hře se objevují různé rozhovory, ve kterým máte právo volby odpovědi/otázky, díky čemuž má hra více konců. Trochu divné jsou vložené akční pasáže, kdy pomocí šipek a šipek na numerické klávesnici ovládáte dva panely, které mají po čtyřech tlačítkách.

Velice se mi líbily lokace, protože byly rozmanité (knihovna, policejní stanice, restaurace...)

Úkoly v každé kapitole byly úplně jiné, takže nenastupoval stereotyp a hra si vás držela v tempu. Zajímavá byla i možnost, kterou část chcete odehrát dříve, kdy měl člověk na výběr za jakou postavu chce v daný moment hrát.

I po dohrání ve mě zůstalo plno nevysvětlitelných událostí a jasný pocit, chci pokračování nebo něco podobného.


Pro: příběh, lokace, postavy, adrenalin

Proti: akční pasáže (později jich bylo až moc)

+25
thepcqwerthepcqwer
Dohráno
  • PC 80
Naposledy hráno v rámci Herní výzva 2020

Fahrenheit je jedna z her, která mé mladé desetileté já trochu více zasáhla.
Jde o příběhovou hru, která působí jako starší Telltale adventura - hra je zaměřená na cutscény, dialogy a QTE sekvence.
Na dnešní dobu je grafika trochu horší, ale to se dá přehlédnout. V čem hra zezačátku zaujme je příběh. Dostanete se hned do víru mysteriozna a hra vám nedá moc času se rozhlížet, musíte rychle konat, nebo konec hry může přijít velmi rychle. Ve hře ovládáte tři postavy - Lucase a dva policisty, Carlu a Tylera. Každá postava je unikátní a chová se jinak. Je zvláštní že jako Lucas se snažíte utéct před zločinem, který nevíte proč jste spáchali a jako detektivové tento zločin vyšetřujete. Přesto to ale velmi dobře funguje.
Ve hře každá postava má svůj ukazatel mentálního zdraví. Nejvyšší hodnota ale není žádné štěstí, radost ani nic takového. Je to normál. Většinu hry budete jen ztrácet, občas se vám podaří si nějaké body obnovit.
Začátek hry je příjemný a atmosferický, zasněžené město i zvuky hry vám vytvoří mrazivou a tajemnou atmosféru. Co je ale nepříjemné jsou závěrečné části hry, kdy příběh jakoby zapoměl na prostředek a hra přistupuje do velmi akčního vyvrcholení. Akčních QTE částí je tam příliš a pokud byste k nim pustili hudbu z Dragon Ball Z, tak by se nic moc nezměnilo. Závěr hry je nejslabší část hry a ani tři konce ho moc nevylepšují.
Přesto všechno je Fahrenheit skvělá příběhová hra. Za ten začátek hry opravdu odpustíte i nepříliš povedený závěr a díky atmosféře, která je dle mě největší přednost hry, dokážete přehlédnout i nepříliš povedenou grafiku.

Pro: Začátek hry, atmosféra, hudba, možnost voleb ve hře

Proti: závěr hry, některé akční pasáže, grafika není kdovíjak oslnivá

+25
PavlounPavloun
Dohráno
  • PC 70
Zklamání. A poměrně velké. Proto jdu s hodnocením pod zdejší průměr a v následujících řádcích se pokusím svůj názor krátce obhájit: jelikož mě fotbal nezajímá (bylo finále MS) a na pivo se mi v neděli nechtělo, rozhodl jsem se napravit jeden ze svých herních restů. Nadšené recenze i většina kladných komentářů na tomto webu ve mě probudila velká očekávání, která však bohužel nebyla naplněna.

V první řadě bych chtěl zmínit, že toto dílo není v mých očích klasickou hrou, natož adventurou. Nejvíc ze všeho mi připomíná interaktivní film, do kterého divák svými zásahy vstupuje. S lehkou nadsázkou by bylo možné zařadit jej a hodnotit na konkurenčním filmovém serveru :-)... Pokud však autoři dílo pojali tímto způsobem, pak vůbec nechápu přehršel akčních miniher, při kterých hráč prakticky nemůže sledovat děj na obrazovce, neboť se musí zaměřit na správné mačkání tlačítek. Mám nepříjemný pocit, že bych měl větší zážitek, kdybych z křesla sledoval někoho, jak hraje a já si pouze vychutnával děj. Když už jsem zmínil minihry: jejich množství považuji za přehnané, některé nejsou navíc vůbec zábavné, některé vysloveně ruší a některé jsou zcela zbytečné, neboť celkovou atmosféru neovlivní (např. box mezi detektivy nebo basket s kolegou). Mám podezření, že úkolem těch posledně jmenovaných bylo pouze natáhnout herní dobu. Pohodovým tempem jsem hru dohrál za dva večery, za necelých 9 hodin. Nebýt těchto miniher, herní doba by byla ostudně krátká. Aniž bych potřeboval nějaký oslí můstek, tak se dostávám k obtížnosti, v tomto případě spíše k jednoduchosti: ta je nastavena tak nízko, že snad ani není možné zakysnout. Hráč je celou dobu vysloveně veden za ruku. Nejsem fanouškem zákysů, nad kterými se stráví x hodin a úplně se tím rozkouskuje příběh, ale tohle je opravdu příliš. Příběh měl zpočátku slušně našlápnuto, nicméně ke konci mi práce scénáristů nejvíce připomínala, jak pejsek a kočička vařili dort a naházeli tam všechno možné... Ovládání mi, jakožto příznivci klasické "point and click", příliš nesedlo, ale chápu, že hra byla vydána i na konzole, tudíž jim muselo být přizpůsobeno. Kamera občas také nezabírala nejlepší možný úhel, ale to už jsou opravdu detaily. Grafiku nehodnotím, nepovažuji jí za podstatný faktor kvality hry.

Aby nevyzněl komentář příliš kriticky, tak musím uznat, že jsem se přes všechny zmíněné výhrady většinu času sledování tohoto devítihodinového sci-fi thrilleru poměrně slušně bavil, filmové zpracování je vskutku revoluční, soundtrack byl velice povedený. Jen jsem asi prostě očekával trošku něco jiného, a proto nakonec dávám hezkých 70% :-)

Pro: Celková výpravnost a atmosféra, hudba, charaktery postav

Proti: Akční minihry, příliš jednoduché, krátká herní doba

+24 +26 −2
MinerMiner
Dohráno
  • PC 90
Fahrenheit mne příjemně překvapil dechberoucím příběhem, chytlavou hratelností a depresivní hudbou. Tahle hra jako jedna z mála inovovala zatuchlý žánr adventur který potřeboval změnu už setsakramentsky dlouho. Fahrenheit má určitě svoje kouzlo a atmosféru, už jen fakt že postavy mají hloubku a nejsou to jen postávající "krabice" mluví za vše. Až na zpackaný konec a především leckdy frustrující minihry si tato hra drží laťku opravdu vysoko.

Pro: příběh, hloubka postav, dialogy, atmosféra, hudba, ovládání

Proti: kamera, minihry z dětství, konec

+22 +23 −1
DrektDrekt
Dohráno
  • PC 65
Fahrenheit se snaží být filmová hra, ale na Oskara by to opravdu nebylo. Zezačátku nudí, a ke konci je zas až moc přehnaný.

Osobně mě ty wtf momenty ani tak nevadili (až na tu nekrofilní scénu, rly? :D), spíše u hry ke konci držely a neustále jsem čekal co za blbost přijde dál, jestli přiletí mimozemšťani a zachrání den, nebo se Lucas probere, a zjistí, že byl celou dobu v Matrixu.

Ovládáte hned tři hlavní postavy, dva policisty a jednoho podezřelého, což je typický střed zájmu, a občas sem nevěděl, jestli to nemám schválně někomu kazit, abych druhou stranu zvýhodnil.

Gameplayem neurazí, i když lepší byl asi ve své době, dnes už mi dost věcí vadilo. Mezi hlavní akční scény a mačkání 8 různých kláves. Ono by to nebyl špatný nápad, kdyby to tam nebylo až tak často, že se to velmi rychle omrzí.

Nejen že jsou akční scény poměrně dlouhé a kvůli soustředění na klávesy si je nemůžete pořádně užít, ale tímto způsobem něco rozhodujete neustále od baseballového zápasu až po zazpívání písničky. Občas to jen vystřídá zběsilé mačkání kláves, ale to není o moc lepší.

Trošku víc jsem čekal i od udržování stresové hodnoty postav, doufal jsem, že to bude mít trochu větší efekt na hru. Existují tři různé konce, ale všechny můžete získat v posledních minutách, a tak na způsobu průchodem hry moc nezáleží.

Nakonec takový meh, Fahrenheit není úplně špatný, ale čekal jsem něj více.
+21
KarasmanKarasman
Dohráno
  • PC 80
Hra s velice originálním námětem a zajímavým zpracováním. Začátek je naprosto fantastický, ale čím víc jsem se do hry ponořoval, tím jsem nacházel stále víc a víc pitomostí. Vyloženě mě štvaly některé stupidní mise (třeba ty z minulosti či hledání v archivu) a ani ty minihry mi tam moc nesedly (basket na dvoře). Korunu tomu už nasadil dementní konec, který nadějný příběh strhl do ultimátního braku. I přesto si ale na Fahrenheit pamatuju jako na hru, která mě skutečně pohltila. Navíc má vynikající hudbu, díky které je pro mě Fahrenheit asi tou nejdepresivnější hrou historie (myšleno v dobrém smyslu, ta deprese k tomu patří).

Pro: První polovina hry, atmosféra, hudba.

Proti: Některé stupidní mise, závěr příběhu.

+20
TémosTémos
Dohráno
  • PC 65
Od pořízení PS4 ke mě jako první hra přilít pack s Heavy Rain a Beyond: Two Souls. Heavy Rain chytlo hned a pustilo až na konci. Beyond trošku škobrtal ale i tak se mi hodně zalíbil. To samé a ještě mnohem lépe dokázal Detroit. Díky těmhle hrám mi k příjmení Cage, sedí více jméno David než Nicolas. Tak si říkám, chlapče přeci nebudeš hlupák . Fahrenheit, nejvíce opěvovaná hra Quantic Dream a ty si o ni sotva zavadil pohledem. Steam mi tuhle hru nabízí za necelé dvě eura, pomalu začínám věřit na osud a hned kupuji.

No a tak jsem se ponořil do hry. Začátek mě celkem mile překvapil. Remaster celkem povedený a když příhlédnu k původnímu datu vydání, tak musím uznat že hra vypadá nadmíru dobře. Od příběhu jsem čekal nejvíc. Jak jinak. V příběhové hře asi nebude hlavní nota gameplay. Začalo to celkem slibně, probudíte se na záchodě celý od krve s nebohou obětí pod vámi, která obdržela několik bodných ran. Na rukou máte vyrytý divný hadí symbol a v hlavě úplně prázdno. Pokud rychle nezmizíte z místa činu, máte celkem jasno že budoucnost strávíte hezky v chládku. Takhle by se dal shrnout začátek hry. Víc toho prozrazovat nechci.

Ale řekněme do asi poloviny hry to fungovalo hodně dobře. Všechno to mystično a vůbec žádné povědomí o tom co se to s vámi od té vraždy vlastně děje, to posouvalo celí příběh dopředu. No bohužel pak se to začalo rozplétat a já odhalil že jde o celkem divnou a tak trochu debilní zápletku, co mi za poslední tři hodiny hraní zkazila celkový dojem z téhle hry. Ke konci se navíc postavy začali chovat jinak než bych čekal. Hra jaksi vynechala pasáže, ze kterých by bylo jasnější proč se tahle situace právě děje. Bylo toho dost co bych dokázal hře odpustit. Od divného chování některých postav až po nekonečnou hordu QTE, díky kterým jsem třetinu hry jen zíral na kolečka. Příběh ale u takové to hry odpustit nemůžu, zvláště když to bylo vlastně to jediné co hru činilo zábavnou, protože minihry typu klikej na pravou a levou šipku, či QTE hry to rozhodně netáhly.

Atmosféru této hře ale nelze upřít. Jakmile jsem začal hrát, tak i přes to že jsem hlavně poslední hodinku musel dost tlačit, došlo mi že jsem hru dohrál na jeden zátah a to jsem to ani neplánoval. To se nepodaří každé hře s délkou osmi hodin.

Pro: Atmosféra, filmovost, první půlka hry, soundtrack

Proti: QTE, občasné chování postav, minihry, minihry v podobě QTE, zbrklý konec, už jsem zmiňoval QTE?

+20 +21 −1
HungryGhostHungryGhost
Dohráno
  • PS2 50
Myslím, že o tejto hre bolo už povedané už dosť a ja nechcem len parafrázovať čo už bolo napísané. Takže chcem vyjadriť len svoj názor, že prečo som hre udelil čo som udelil a nestotožnenie sa s tak vysokým hodnotením, čo si podľa mňa hra nezaslúži.

Pre tento typ hier ako je Fahrenheit má byť príbeh alfou/omegou celej hry a bohužiaľ si myslím, že hra naň aj doplatila. Neviem kde bol problém či v zlom scenári alebo prechod z epizodickej hry na „full content" hru či dokonca tlak vydavateľa v otázke financovania.

Pre mňa osobne scenár fungoval asi do polovičky hry a potom to šlo z kopca ako „Cheese Rolling". Hrať za páchateľa a vyšetrovateľa je pritom podla mňa dobrý nápad. Z jednej strany chcete zbaviť všetkých stôp a z druhej strany sa snažíte presne o opak. Zasnežený New York a neustále problémy s počasím, ktoré sa len a len zhoršuje vytvára dobré zázemie pre dej hry. Občas mi hlavou mihla myšlienka na prvý diel Maxa Payna, keďže obidve hry čo sa týka atmošky majú dosť spoločné. Musím pochváliť ambient a soundtrack hry, ktorý je fakt top notch!

Pre mňa pomyselný bod odkiaľ začne hra padať strmo dole je to, keď sa snažia vysvetliť motív páchateľa a pritom začnú zachádzať až ku globalizačným konšpiráciám. A tak z komorného príbehu, kde sa páchateľ snaží dokázať svoju nevinu sa to strhne až k záchrane samotného sveta (pardon za spoiler). Mystérium prvej polovice hry postupne sa postupne vytráca a ako náhradu dostaneme „Nea z Matrixu." Občas zažijete okamžiky nad ktorými sa budete smiať inokedy cringe alebo wtf?

Vy ako hráč môžete ovplyvňovať príbeh svojimi rozhodnutiami ale väčšinou sú to banálnosti a nič čo by zásadne zmenilo hru. Aj keď obsahuje viacero koncov, tak sú vo výsledku všetky skoro totožné, buď sa ti to podari alebo nie.

Na Playstation 2 hra obsahuje aj veľa bonusového contentu, ktorý si postupne otvárate a je celkom fajn. V samotnej hre sa objavujú aj klasické pesničky, ktoré sú fakt vydarené. Moje naj boli Santa Monica od Theory of a Deadman a potom Street Tough od Ben E. Kinga.

Ak sa niekedy k hre vrátim takto bude vyzerať asi takto. Keď sa dostanem presne do polky hry a pomaly ako sa bude začínať ten paškvil čo je v druhej polke hry, tak vyvediem naschvál nejakú blbosť a môj momentálny charakter ukončí hru už dnes legendárnou hláškou ... and so that's how my story ends...
+20
popkecpopkec
Dohráno
  • PC 80
Fahrenheit je kvalitní adventrua a skvělý film v jednom. Ze začátku mě hra hodně překvapila ovládáním, které je originální ale někdy dokáže pořádně naštvat (šplh). Taky možnost vidět příběh ze dvou stran se mí dost líbila, později můžete krátce hrát i za další postavu. Příběh je skvělý, alespoň na pc hry.

Graficky je na tom hra docela dobře, ale poprvé jsem si myslel že hraju hru tak z roku 2002. Hudba je skvělá, dabing taky. Kamera je na tom špatně, naštěstí lze ale bez problému nastavit. Mise kde jsem hrál za Lukase v jeho dětství mě nebavily, naštěstí byli jen dvě a tak zážitek ze hry moc nezkazili.

Podstatnou částí hry jsou i minihry, které sice nejsou špatné ale neměl jsem díky nim moc času sledovat co se dějě na obrazovce a ještě číst titulky. Škoda zakončení příběhu, kde bylo hodně nelogických blbostí. Přesto však Fahrenheit nabízí 7hodin vynikající zábavy. Zatím nejlepší hra tohoto roku.

Pro: příběh, postavy, dabing, originální systém ovládání, atmosféra, hudba

Proti: zakončení příběhu, některé mise

+19
kaslikjochanankaslikjochanan
Dohráno
  • PC 90
Tahle hra patří k mým oblíbeným. O Fahrenheit jsem věděl jako jeden z mála už v době, kdy byl jen ve fázi projektu. Už tehdy jsem věděl, že půjde o výjímečnou hru, jakou doopravdy ve výsledku je. Nicméně jak už to tak v životě bývá, “sejde z očí, sejde z mysli”, na hru jsem časem zapomněl a narazil jsem na ní až o několik let později.

Je pravda, že grafika a efekty byly již v době vzniku zastaralé (automobily jsou navrhnuté snad ještě hůře než v prvním dílu Maxe Paynea), ale hra, na druhou stranu, vyniká svým osobitým přístupem k hratelnosti. Využívá mačkání příslušných tlačítek pro obě ruce, jindy zase pohybů myší (stejně jako je to u mladších dílů Harryho Pottera) a i přes to, že vypadá, jako by patřila na konzole, je jasně dáno, že bez klávesnice a “myšule” by to prostě nešlo.

K příběhu bych měl sice pár výtek (tím myslím tu část s umělou inteligencí), ale to je můj osobní názor. Podání jakým je hráči podán je nezapomenutelný (to je to správné slovo). Nejen to, že hra navazuje na interaktivní filmy, ona je rozvíjí a hráče aktivně zapojuje.

Navíc hrajete nejen za podezřelého z vraždy, ale i za strážce zákona, přesněji řečeno za dva detektivy, mezi kterými jde přepínat a s každým řešit jiné situace.

Jestli se mám zmínit o akci, pak u této hry nejde jen o nějaké střety s protivníky, ale spíše o to, v časovém limitu vykonat nějakou aktivitu, pro kterou je potřeba použít i trochu toho rozumu (např. skrýt kompromitující důkazy).

Hra je dělaná tak, aby vás vtáhla do děje a aby jste dvakrát přesvědčovali měchýř, že nepotřebujete, než se, přeci jen, na ten záchod vydáte. Tuhle akční adventuru by měl zkusit každý, protože, alespoň pro mě, se jedná o mezník, který ukazuje, že hry jde dělat i jinak a ne jen tak, jak je dělají ostatní.

PS: Jen je škoda, že Heavy Rain, který je jakýmsi pokračovatelem, se místo na pc dostal jen na konzole.

Pro: Výjimečnost, vícero konců

Proti: grafika, část příběhu

+19 +20 −1
Han22Han22
Dohráno
  • PC 80
Pro svůj jubilejní pětistý komentář jsem si chtěl vybrat něco speciálního. Zvolil jsem Fahrenheit, jedinou adventuru z období 1984-2009, která tu za daný rok (2005) má nejvíce hodnocení a nemám ji dohranou. Samozřejmě jsem Fahrenheit znal, ale vyhýbal jsem se mu jak čert kříži. Kdysi jsem nedokázal vyřešit ani první kapitolu (z 44!). Odrazovala mě šílená nelinearita (hraní za vraha i poldy), konzolové ovládání, podivné pohyby myší, akční mezihry i rozptyl hodnocení zde a spousta kritiky.

Fahrenheit není rozhodně typická adventura, vlastně se žánru dotýká jen zlehka a není podobný ničemu co jsem kdy hrál. Ve chvílích největší frustrace jsem hru nazýval simulátor "šipkované", hra Vás nenechá chvíli v klidu a je to opravdu akční, nervydrásající, nelineární interaktivní film s obrovským důrazem na to interaktivní.

Jak začít? Asi příběhem. Na ten tu všichni nadávají, jak se ke konci příšerně zkazí, jak to nedává smysl atd... no já si nemůžu stěžovat. Příběh (možná i díky stylu hraní) mě strhnul jako už dlouho nic ne a mám přesně opačný názor než většina lidí zde. První půlka je totiž trošku nuda. Hrdinou je Lucas Kane, obyčejný chlápek co pracuje v bance, jeho brácha je kněz, před nedávnem ho opustila přítelkyně. No a Lucas je v kavárně posednutý, v tomto stavu si vyryje do rukou podivné symboly a následně ubodá náhodného muže. Co teď? Uklidit stopy a zmizet. Jako Lucas se schováváte, snažíte se zjistit co a proč se stalo, lidi kolem Vás začnou umírat. Jedna smrt ke konci je opravdu srdcervoucí, jiné můžete zabránit. Přichází podivné vize, schopnosti... 

Druhá část hry je práce dvou detektivů, tak trošku chodících klišé policajtských filmů. Carla Valenti je osamělá dívka s kamarádem gayem, která nemá na vztahy čas. Tyler Miles vypadá a mluví jako černošský gangsta (minulost v gangu), má přítelkyni co chce aby s prácí skončil protože o něj má strach. Nad sebou mají uřvaného tlustého kapitána. A ti dva sbírají stopy, porovnávají důkazy a stahují smyčku, která má vyvrcholit zatčením jako z učebnice... jenže nestane se. Lucas prokáže neskutečné schopnosti a uniká.   

A zatímco všichni nadávají, já si přerod poměrně tradiční kriminálky v mysteriozní/sci-fi thriller neskutečně užil. Ano určitě to má spoustu logických děr, nesmyslů, dost se to inspiruje vizuálně Matrixem - všichni umí karate a tak je tu několik bojových scén. A dál už asi nebudu ani naznačovat. I když mě hra místy příšerně štvala, ten příběh a jak to bude dal mě nedovolil přestat. Zaprvé tomu pomáhají osobní životy hrdinů, které klišoidní postavy příjemně mění a jak se blíží konec dojde k několika nečekaným rozhodnutím (Tyler opouští policii aby byl se svou láskou, Carla a Lucas se nečekaně sblíží). Nechybí ani deprese či třeba přirozený sex.

A zadruhé jsou tu opravdu dechberoucí akční scény - za mě bortící se dům, andělé či street akce s policií. Ve finále se z hrdiny stává další Neo a je to úchvatné. V rámci příběhů je spousta věcí, které můžete udělat tak či onak, ale v zásadě rozhodnutí příběhu závisí až na finálním souboji, kde jsem si pochopitelně šel pro ten nejlepší ze tří konců.

Hratelnost je... originální. Některé věci mě štvaly od začátku do konce, některé byla v pohodě, některé jsem se naučil a s tím jak se blížil konec příběhu a zároveň jsem si byl jistější rostlo i moje hodnocení. Ovládání je z konzolí a je na ránu. V 3D prostoru se pohybujete šipkami s pevnou kamerou. Jedno tlačítko slouží na měnění kamer, druhé na rozhlížení, třetí na rozhlížení z vlastního pohledu a přesto občas něco nefunguje, občas bloudíte a do konce si to nesedlo.

Pokud se něco dá použít, hra po Vás chce specifické pohyby myší (většinou nahoru/dolů/vlevo/vpravo), ale dojde i na čtvrt, půl obloučky či kombinace. Většinou v šibeničním časovém limitu (když například šplháte); totéž platí v rámci akčnosti i v rozhovorech (včetně časového limitu). V rozhovorech se taky nikdy nemůžete zeptat na vše, což mě taky štvalo.

Základ hry je pak moje nenáviděné šipkování. V akčních sekvencích blikají ne jedna, ale hned dvě sady šipek (doporučení č. 1: WASD a kurzorové šipky), někdy je to lehčí, někdy brutální. Kupodivu jsem se v průběhu hraní tohle peklíčko naučil a většinou procházel. Ale tohle šipkování je prostě u všeho - u akčních scén, ze kterých díky tomu nic nemáte, u tance, hraní na kytaru, basketu, tréninku, dokonce i u pitvy nebo rozhovorů kde nemáte šanci číst titulky. Vřele doporučuji hrát na easy, kde hra toleruje občasný přehmat. Kromě toho je tu časté drcení tlačítek (vlevo/vpravo) na zničení klávesnice, ideálně v kombinaci s předchozím takže přehmatáváte.

Co dál? Je tu centrování kurzoru (u dýchání ve stresu) které se dá. Střílečka na střelnici v pohodě díky tréninku z FPS. Pak jsou tu dvě naprosto mimořádně otravné stealth akce. Doporučení č. 2: Hra se nedá ukládat, ale ukládá sama formou checkpointů i v rámci kapitol. Takže pokud něco poserete, ideálně je dát Stop a z menu Continue a zkusit to znovu.

No a pak je tu průzkum. Ale ani tady Vás hra nenechá v klidu. Jednak musíte vše potřebné stihnout, než někdo zavolá/přijde/dojde Vám časový limit. Pak jsou tu rozeseté bonusové kartičky, životy velmi umně skryté, v rámci limitů většinou nemáte šanci vše prozkoumat. A to hlavní - hrdinové mají psychický stav. Kdejaká hovadina (stará fotka, telefonát, zprávy, špatná volba v rozhovoru) je rozhodí; některé ty věci jsou nevyhnutelné v rámci příběhu. Takže nikdy netušíte při takovém průzkumu jak se sníží/zvýší psychický stav, po pár kapitolách můžete mít psychickou trosku, která si to hodí/udá se/vzdá to.

Takže (ne)doporučení č. 3: Zahrajte si to s návodem. Já si našel jeden na gamefaqs s lokacemi kartiček a životů, s doporučením co udělat a čemu se vyhnout, abych ze hry měl co nejvíce, dověděl se co nejvíce z příběhu a vyhnul se tomu stát se psychickou troskou. Samozřejmě spousta lidí to odsoudí, ale já si tak užil příběh na maximum bez frustrace z toho že netuším co a jak, bez děr v příběhu... a stejně to vše ostatní jsem si musel ušipkovat, umačkat, udýchat, proplížit, prošplhat a prosprintovat. A díky tomu je to u mě krásných 80%.
+19
KostějKostěj
Dohráno
  • PC 80
Hra, která v prvních dvou třetinách sahá po stoprocentním hodnocení, aby v poslední třetině - všechno od smrti Tiffany - dostala neuvěřitelně na prdel kvůli totálně nezvládnutému příběhu. Napoprvé se to hraje fantasticky, když nevíte jak a čím to tvůrci zazdí. Jak to ale jednou zjistíte, už to není ono.

Minihry se sice hrajou skvěle, ale jen hodně těžko se dá přitom sledovat co se vlastně děje na obrazovce. Na to poměrně doplatí hlavní bitka s Oracle.

BTW: Taky by vás zajímalo, jak se mohla Carla Valenti vyspat a následně otěhotnět s Lucasem Kanem když je mrtvej? Evidentně se ta smrt nevztahuje na určité orgány :)

Pro: naprosto úžasný první dvě třetiny, způsob vyprávění, atmosféra, postavy, opravdu filmovej zážitek

Proti: ty strašlivý blbosti v poslední třetině hry

+18 +19 −1
pipboypipboy
Dohráno
  • PC 90
Fahrenheit jsem poprvé dohrál právě před chvílí, a to na jeden zátah. A bylo to vážně dobré. Prakticky snad ani nemůžu napsat nic, co by tu nezmínil někdo přede mnou, ale stejně to napíšu :)

Přestože hlavní příběhová linka je jasně daná, ale jak konkrétně se věci odehrají, záleží hlavně na tom, pro jaké volby (navíc často v omezeném čase) se během postupu rozhodnete. Bylo moc pěkné sledovat, jak s detektivy nacházím stopy, které jsem v kůži Lucase opomněl/nestihnul schovat. Tady mi trochu vadilo, že jsem na začátku neměl ponětí o tom, kde jsem seděl, že jsem si něco objednal, nebo že jsem tam měl s sebou knížku, nebo později že jsem rozhodoval ohledně přístupů k charakterům přítelkyň hlavních postav, aniž bych o nich předem něco víc věděl. Ale budiž, úvod by jinak asi dost tratil.

Ovládání je originálně pojaté a snaží se v rámci možností (čili, dost mizerně, ale přece) kopírovat skutečné pohyby - očividně je ale stavěné na gamepad. Přesto jsem s klávesnicí a myší neměl větší problémy. Horší je to s kamerou, která se často ráda dívá nevhodným směrem a centrování pomocí RMB nefungovalo vždy. Při akčních sekvencích (kterých je ve hře celkem mrtě), je pak třeba mačkat různé sekvence buttonů pro úspěšné provedení akce. Jak už tu několikrát padlo, pro samotné soustředění si pak sekvenci člověk často nemůže plně vychutnat odehrávající se scénu (zamrzelo hlavně u toho Matrix-like souboje na střeše). Některé mezery mezi checkpointy při sekvencích byly delší, než bych si přál, ale nikde jsem netrčel tak dlouho, aby to stálo za větší kritiku.

Příběh je hlavně ze začátku skvělý a spolu s výborně namluvenými dialogy a neméně výtečnou hudbou vytváří opravdu hutnou atmosféru - snaha zahladit stopy, výslechy, útěky, všechno na mě působilo nezvykle silně. Příběh pravda později začne docela ztrácet na eleganci, do finále se od jistého momentu řítí vpravdě hollywoodským tempem a některé nadpřirozené záležitosti vážně nepůsobí zrovna důvěryhodně, ale v zásadě mi to nevadilo - to že je konec slabší ještě neznamená, že by byl blbý. (Rozhodně byl ale závěr kratší a jednodušší, než jsem čekal.)

No, co ještě bych naspal. Graficky hra vypadá tak o 3 roky starší než je, ale z dnešního pohledu je to už vcelku prašť jak uhoď. Fahrenheit byl rozhodně jedinečným zážitkem a spolu s Dreamfall asi novodobou adventurní špičkou. Konečně mám "hmatatelnější" důvod těšit se na Heavy Rain, který slibuje být ve všech směrech lepším zážitkem stejného ražení. (Heč :))

Pro: originální koncept s povedeným systémem voleb a následků, filmovost, kvalitní příběh s hutnou atmosférou, taky výborný soundtrack a dabing

Proti: graficky slabší, příběh ke konci nabírá na tempu na úkor kvality -> mohlo to být o něco delší, pro samotné ovládání se často nelze soustředit na dění

+18 +19 −1
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 371 81
  • PS2 5 63
  • PS4 4 74
  • PS5 2 70
  • Xbox 0 --
  • X360 0 --
  • iOS 0 --
  • Android 0 --

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
64
Odkaz:
http://dbher.cz/h64
Přidána:
28.05.2008
17 let a 182 dní
Hodnocení:
382 (30-100 %)
Komentářů:
35
Oblíbenost:
Sledovat 51 Chci si zahrát 67
Rozehráno 6 Dohráno 364
Návštěvnost:
91135× (celkem)
405× (poslední měsíc)
122× (poslední týden)
8× (dnes)
Více