Dungeon Siege III

Nikdy jsem neměl moc rád akční rpgčka ve stylu her jako je Diablo II, nebo Titan Quest. Věčné běhání od nepřítele k nepříteli jen abych si na něj párkrát kliknul mě nikdy nebralo a veškerý příběh a rozhovory stojí většinou tak maximálně za to, aby je člověk odkliknul. Proto mě zaujalo, když jsem na netu z ničeho nic našel zmínku o jedné z „diablovek“, která se prý zaměřuje na vyprávění příběhu. Neodolal jsem tedy a dal jsem téhle hře šanci.

Začnu tedy tím, co mě na téhle hře zaujalo. V první řadě určitě obtížnost, která je na poměrně slušné úrovni (mám na mysli na nejtěžší úrovni). Překvapilo mě, když jsem musel u jednoho z prvních bossů snížit obtížnost, abych ho vůbec umlátil. Bohužel s tímto plusem přichází i mínus v podobě dost špatně řešené kamery. Mám totiž dojem, že kdyby se tvůrci rozhodli udělat statickou kamery a posunuli jí o něco výš, tak bych měl daleko lepší koordinaci při bojích na větších prostranstvích, kde právě kvůli skutečnosti, že jsem často viděl jen kousek mapy, jsem nebyl schopný včas uhýbat projektilům od nepřátelských mágů. Časem se však na poněkud zdivočelou kameru dá zvyknout a v pozdějších fázích hry jsem už ani problémy s kamerou nepociťoval.

Herní systém je poměrně dost podobný Diablu. Nenaleznete zde však strom dovedností, ale místo něho jen 9 základních schopností, které během hry vylepšujete. Také máte možnost přibrat do party stejně jako v Diablu jednoho společníka, který vám v soubojích trochu pomůže. Navíc budete mít i možnost ho stejně jako vlastní postavu plně vybavit a rozdělit mu body do dovedností, takže z něj můžete mít poměrně silného pomocníka. Společník se také vyplatí díky tomu, že pokud během boje zemřete, může vás znovu oživit.

Příběh hry považuji za poměrně kvalitní. Je rozhodně inteligentnější a propracovanější, než je u akčních rpgček jako je již zmíněné Diablo, nebo například Sacred, kde náznak příběhu je tam skutečně jen kvůli tomu, aby nikdo nemohl říct, že tam žádný příběh není. Celkový dojem z příběhu o dost zlepšují cutscény mezi jednotlivými částmi hry, které shrnují vaše rozhodnutí v dané kapitole. Rozhodnutí nejsou nijak obrovská, která by zásadně ovlivnila hru, ale určitě tato možnost potěší. Dalším plusem je skutečnost, že všechny postavy jsou dabované (včetně vaší), což mi udělalo radost, protože jen čtení textu v tichu mě nikdy moc nebavilo.

Ve hře máte na začátku na výběr ze 4 postav a skutečnost jakou postavu si vyberete, ovlivní začátek hry (jak začíná být v dnešních rpgčkách zvykem). Volba postavy však také určuje, jak na vás reagují ostatní postavy během rozhovorů. Do rozhovorů se také občas zapojí váš společník a v závislosti na tom, jak jednáte s lidmi v rozhovorech, se zvyšuje váš vliv na něj. Při získání nejvyššího vlivu na vašeho společníka budete odměněni bonusem k některé z vašich statistik.

Poslední věcí, kterou musím zmínit je herní prostředí. Různorodost herního prostředí mě rozhodně potěšilo. Navzdory jménu hry se v jeskyních odehrává jen zhruba polovina hry a prostředí není nijak náhodně generované, ale hezky zpracované, takže je na něj radost pohledět. Někdo by jim možná mohl vytknout menší velikost herních lokací, ale já tohle beru jednoznačně za plus. Nějaké běhání po obrovských pláních mě skutečně neláká a hra díky tomu nespadne do stereotypu, který mě přepadl například u Diabla, kde mě běhání po obrovských mapách a stále stejných jeskyní rychle omrzelo.

Pokud bych to měl nějak shrnout, tak se jedná o celkem příjemné rpgčko s poměrně vyváženě dávkovaným příběhem. Snad jen ke konci poněkud převládají souboje nad dialogy, ale to už asi k akčním rpgčkům patří.