Sacred

25.03.2004

192 hodnocení Platformy

Žánr: RPG > nezařazeno

Forma: placená hra

Rozsah: samostatná hra

Multiplayer: ano

Elfský nekromant Shaddar zdedil krvavú rodinnú históriu. Jeho predkovi Morgastovi I. sa podarilo utopiť celú krajinu Ancariu v krvi počas občianskych vojen. Shaddar využil rodinné bohatstvo a znalosť mágie k ovládnutiu Temných síl, teda nekromancie. Zneužil dokonca telo a krv svojej vlastnej sestry a s pomocou temných rituálov si takto uchoval svoje vlastné telo a dušu. Shaddarova posadnutosť nekromanciou sa mu však mala stať osudnou. Spoločenstvo mágov z enklávy Mlhomoru žiadalo, aby bol upálený. Ale kráľ Valorian I. sa rozhodol poslať Shaddara iba do vyhnanstva. Urobil však chybu. Pokorený Shaddar sa rozhodol pomstiť za toto poníženie a pokúsil sa vyvolať démona. Jeho schopnosti však stačili len na démonovo vyvolanie, nie na jeho ovládnutie.

To je vlastne základom celého príbehu. Vašou úlohou je dostať sa až do Shaddarovej veže a zastaviť démona. Medzitým vás však spletitý príbeh povedie po celej Ancarii. Musíte zháňať dôležité živly Ancarie a pritom môžete plniť stovky menších questov. Svet v hre je otvorený, takže môžete ísť kam chcete, viaceré územia sú však limitované vašimi schopnosťami.

Na výber máte šesť postáv: gladiátora, anjela - Serafínku, lesného elfa, temného elfa, bojového mága alebo vampírku. Každá postava má odlišné schopnosti a používa odlišnú zbroj, či zbraň. Prieskum rozsiahleho územia Ancarie si môžete uľahčiť a zrýchliť jazdou na koni.

Pôvodná hra bola neskôr rozšírená o bezplatný prídavok Sacred Plus, ktorý odkryl na mape dve nové územia a priniesol nové sady brnenia a zbraní. Nakoniec sa dočkala aj plateného datadisku Underworld, ktorý čiastočne pokračoval v príbehu pôvodnej hry a okrem nových oblastí na severe mapy priniesol aj nové rasy: trpaslíka a démonku.

Podpořte Databázi a kupte si hru na

Poslední diskuzní příspěvek

Gaunt

2760

11.05.2018 02:37

Len mne sa zdá alebo je v hre šialený rozdiel medzi obtiažnosťami? odohral som nakoniec hru na bronz s levlom 45 a už sa mi zdala hra absolútne jednoduchá, nepriatelia padali na zem po pár šípoch, aj 10 nepriateľov útočiacich naraz mi nezobralo ani štvrť života.... Tak som zapol datadisk na silver a po pár minútach som to ľutoval... Nakoniec som to vzdal hneď na začiatku pri snahe zabiť kráľa trpaslíkov... Zasiahol som ho asi 10x a ani som ho nezranil pričom on ma zabil 2 zásahmi... Spustil som to nanovo na bronz... Vtedy mi trvalo hodinu a pol kým som sa k nemu presekal, na bronz asi 20 min... To si fakt tá hra robí z hráča srandu?

Diskuze ke hře

Vurhor

6989

14.03.2018 14:32 (poslední úprava 16.07.2018 11:35)

Dohráno

PC 80

Sacred je hra, která má stopro mnoho problémů. Ovšem pro mě je jedním aspektem nesmírně podstatná - jednalo se totiž o mou zcela první hru, ve které byl otevřený svět a mohl jsem si jít absolutně kamkoliv. V době vydání mi bylo deset let a RPGča, která jsem do té doby hrál, byla čistě lineární. (Elder Scrolls sérii jsme objevil až po vydání Oblivionu) Když jsem při prvním rozehrání otevřel mapu, div mi mohly oči vypadnout. Tolik míst na objevování! A já můžu hned od začátku jít kamkoliv?? Man, shut up and take my precious time!

V oné době jsem ve fantasy hrách nejvíc miloval hrát za postavy, které jsou dnes mým pravým opakem, tedy za velké a svalnaté drsňáky. (Viním z toho Bobíka ze Čtyřlístku, kterého jsem od nepaměti zbožňoval.) Tudíž Gladiátor byla jasná volba. (Plus má cool hlas) Velká síla hry spočívá především v její atmosféře. Ano, základní lesnatá oblast, která zaplňuje 50% mapy, je docela dost obdobou generického fantasy světa, ale zvukové efekty a hlavně hudba (!) tomu dodávají určitou výjimečnost, kterou člověk leckde nenajde. A ten svět vtáhne. Na poušti jsem se opravdu cítil vyprahle a zvadle, neusnadňoval to ani ten fakt, že mi furt šlapaly v patách hordy nemrtvých, plus ta "temno zem" na východě je naprosto boží. Učiněná kolébka temnoty a deprese. Příběh není nijak zvlášť zajímavý, ale akčnímu RPG to milerád odpustím. Vlastně dost pochybuju, že by mě to bavilo i dnes, ale v té době jsem tou otevřeností byl fakt unešený. Na stole před sebou jsem měl mapku, přičemž jsem zabořil prst na jedno nenápadné místečko daleko na západě a řekl si: ,,Tady to vypadá zajímavě, zkusím se tam juknout." A what do you know, došel jsem tam podel řeky a zjistil, že tam má domov drak s pokladem. Ten aspekt objevování mě tam fakt uchvátil, přičemž samotný gameplay taktéž nebyl špatný, nic převratného, ale na diablovku slušné.

Ten zásadní problém jsem ale už zmínil - už se mi do toho nechce znovu. Vše už znám, vše jsem prozkoumal, příběh mám prokouklej, plus ostatní postavy nejsou svým gameplayem zas až tolik odlišný. Je to parádní jednorázovka, ale na další rozehrání už to nechytne. Dále se ze hry může stát takový simulátor pěší tůry. Vyplatí se mít koně, ale v akčním RPG je to docela na prd, plus já obecně koně nikdy moc nepoužíval. Vedlejšáků je mnoho a většinou za nic nestojí. Občas se sem tak objeví nějaká ta výjimka, ale celkově to je bídný průměr.

Open world aspekt v tomto akčním RPG je takový "hit or miss". Pokud to někomu bude vyhovovat, čeká ho parádní (doslova) neopakovatelné dobrodružství, kde bude radostně prozkoumávat a levelovat podle gusta. Komu to vyhovovat nebude, Sacred pro něho bude dost podprůměrný klon Diabla, který pro něj nebude smysl hrát dál. Pro mě to bylo první střetnutí s "open world" konceptem, takže já si z toho odnáším převážně pozitivní dojmy. Navíc mi v té době bylo 10, a to se mi líbilo prakticky všechno, dokud tam byla kouzla, meče, draci a hrdinství. Ano, odkaz Pána prstenů už ve mně měl hluboko zabořené drápky.

Pro: Atmosféra, otevřenost, zábavný průzkum, gameplay

Proti: jednorázovka, A-RPG mechaniky na průměrném levelu

+33

ad142

11210

27.07.2016 19:05 (poslední úprava 27.07.2016 19:07)

Dohráno

PC 80

Sacred je akčné RPG, podobné sérii Diablo, ktoré sa podľa tvrdenia mnohých fanúšikov tohto žánru zaradilo medzi tie najvydarenejšie klony. Hral som Sacred takmer zároveň s približne rovnako starým (len o dva roky mladším) Titan Questom a musím súhlasiť, že obidve hry patria medzi špičku tohto žánru. Ale zatiaľ čo Titan Quest čerpá z gréckej mytológie, tak Sacred má úplne nový, vymyslený svet, kde sa stretávajú démoni, temný elfovia s kostlivcami alebo škretmi. Páčilo sa mi, že na rozdiel od Titan Questu alebo Diabla, ktoré sú silne lineárne, tu som mal otvorený svet. Takže som mohol ísť, kam som chcel, aj keď viaceré územia boli limitované mojimi schopnosťami. V Sacrede teda môžete priamočiaro postupovať po hlavnej dejovej línii a hru preletieť ako namydlený blesk, alebo poctivo skúmať každý kút a balvan. Ja som zvolil druhú variantu a musím povedať, že ani po 85 hodinách som nemal odkrytú celú mapu...

Ani príbeh nie je až tak jednoduchý ako v spomínaných hrách a zámerne vás prevedie po celej Ancarii. Musíte zháňať dôležité živly Ancarie a pritom môžete plniť stovky menších questov.
Celé to začína nevydareným vyvolávaním nekromanta Shaddara, ktorý žil vo vnútenom vyhnanstve na svojej odľahlej veži na juhu. Rozhodol sa pomstiť celému svetu za svoje poníženie a vyvolať démona, ale keďže bol neschopný a mal ešte neschopnejších pomocníkov (polodementných goblinov) tak sa to všetko posralo už na začiatku. Démon sa síce vyvolal, ale okamžite sa vykašlal na svojho vyvolávača a začal si robiť všetko po svojom. Shaddar bol rád, že sa mu podarilo aspoň zdrhnúť... Keď sa usmievate pri tomto popise úvodu príbehu, tak vedzte, že mnoho questov sa tu neberie vážne a sú fakt originálne a vtipné. Nie všetky, pri obrovskom počte stoviek postranných questov sa ani inak nedalo. Takže sa síce nevyhnete ani klasickým: zabi, prines, ale tie vtipné sú fakt podarené a osviežujúce. Najviac sa mi páčilo, keď quest vyzeral obyčajne, fádne ale nakoniec mal veľmi vtipnú pointu... V krajine sa nachádza skutočne veľký počet miest, mestečiek, dedín a rozhľahlých lesov, či púští. Rôzne ruiny sú tu nespočítane. A to mám rád, pobehovanie, skúmanie. Keď vás takéto pobehovanie nebaví, tak asi Sacred pre vás moc nebude, lebo tu fakt nabeháte stovky kilometrov. Portály to moc nezachránia. Asi preto vložili tvorcovia do hry aj možnosť vlastniť koňa...

Na záver ešte spomeniem, že Sacred je ešte v 2D izometrickej grafike, ktorá podľa mňa nestárne a je ostrá a pekná aj po toľkých rokoch. Asi aj preto ma hra tak bavila a užíval som si ju...

Pro: Nestárnuca kreslená 2D grafika, dobre vymyslené lore a veľká rozmanitosť protivníkov

Proti: Veľmi veľa behania, portály sú daleko od seba

+31

ChimeraEye

1465

18.12.2009 12:05

Dohráno

PC 80

Rekl bych solidní RPG ze stare školy. 6 hratelnych charakteru je vice než dostatek a díky bohu že jsou mezi nimy rozdily.Příběh nijak nevybočuje z jinych RPG,najit casti artefaktu a zabit Bosse.Hru jsem dohral s gladiatorem a seraphem ale poté uz jsem nemel tu chuť jako u Diabla abych hral znovu s dalsi postavou.To se změnilo az s datadiskem Underworld kde jsem s radosti prosel sacred+datadisk s démonkou ale pote ta chut zase vyprchala.jedna z mala veci co mě ješte na Sacred zklamalo byla stereotypnost a linearita ůkolu.Grafiku bych hodnotil dostačující,zvuky už jsou na tom hůře.Dostatek nepřatel i zbraní jsou ku prospěchu.

Celkovy zážitek ze hry byl dobry na první dohraní,možna i druhé ale dale to ztratilo punc.Presto solidních 80%

Pro: Stará škola,charaktery,možnost koně,Různorodost nepřátel,obtížnost

Proti: Lineárnost,stereotyp,některé malé chyby,Zápal do dalšího hraní.

+20

Paul von Talaczek

2066

10.10.2009 13:21

Dohráno

PC 60

O kvalitách a zábavnosti této hry by se daly vést dlouhodobé diskuze a asi nikdy by se všichni neshodli na jednom závěru.

Sacred mělo relativní štěstí, že vyšlo v době velkého hladu po dalších rubacích RPGčkách, kdy už se Diablo II silně ohrávalo a tak spousta lidí upírala oči k Ascaronu, který svými nekritickými prohlášeními vytruboval do světa, jakou revoluci do tohoto žánru přinese...

Leč bohužel, nic není ve finále takové, jaké to chce být. Vložím placku do mechaniky a čekám, až se pustím do instalace. První šok přišel v podobě nechvalně proslulé StarForce ochrany, která nadělá spíš víc škody, než užitku. Budiž, tohle jsem celkem v klidu překousl a po chvilce jsem zpustil hru samotnou. Zmlsaný blizzardími animacemi jsem se těšil na nějaký povedený fantasy filmek, ale hůř to asi dopadnou nemohlo. Každá televizní reklama má dnes propracovanější digitální animace a tam, kde by se to čekalo nejvíc, jen bída s nouzí. Už trošku nesvůj jsem přešel k výběru charakterů. Tam ze mě počáteční rozčarování trochu spadlo, když jsem viděl na výběr řadu rozličných postav - neváhal jsem a rovnou skočil k bojovému mágovi a šup do hry. Po krátkém seznámení s UI a pár hrátkách s nastavením mi nic nebránilo, abych se vydal po stopách problémů v Ancarii a nakopal přitom pár zadnic.

Ze základního tábora jsem se vydal do vesnice, kde jsem nabral pár úkolů a hurá do divočiny. Byl jsem příjemně překvapen možností koupit a osedlat si vlastního koně, aby vzdálenosti, které tu jsou opravdu obrovské, ubíhaly přeci jen rychleji. Prvních pár potyček s nepřítelem a nové úrovně na sebe nenechaly dlouho čekat. Za každý level po 1 bodu do primárních vlastností a pár bodíků do sekundárních dovedností. Inu, příjemná změna oproti Diablu, kde těch statistik a čísílek bylo přeci jen pomálu. Ale co to? Sedmá úroveň a já pořád útočím s první úrovní Fireballu... Chvilku mi trvalo, než jsem si všiml nejrůznějších run, které padají různě po světě a zvyšují vaše bojové dovednosti. Trošku krkolomný systém, ale budiž. Po vyčištění okolního hvozdu, plného banditů a divokých zvířat jsem byl převelen na další štaci. Ještě se musím zmínit o kobkách v podzemí a vůbec přechodu z venku do interiéru, kde mě velice potěšila plynulost vniku do instance - žádný zdlouhavý loading.

Rozhlížím se po městě a všimnu si chlapíka, který jakoby vypadl z oka Gandalfovi či Elminsterovi a chce po mě nějakou ukradenou knížku. Vrátím mu ji tedy a ejhle! Zpřístupní mi možnost výměny run pro mé povolání nevhodných za ty, které potřebuji a dokonce možnost vytváření kouzelných komb, kdy můžete seslat až čtyři různá kouzla v jeden moment. Fajn, aspoň si posílíme útočná kouzla a zbavíme se přebytečných run. Tak a jede se dál...

Vedle banditů se začínají objevovat mračna goblinů, orků a sem tam nějaký minotaur. Fireball jsem vyměnil za Hurikán a tak není problém poslat do věčných lovišť i několik desítek nepřátel najednou. Zatím vypadá všechno dobře, kupředu po hlavním příběhu postupuji bez větších problémů a úrovně skáčou jako divé.

Po cestě dorazím k mostu, za kterým se rozprostírají písčité duny a moje srdce zaplesá radostí... ani tady nezapomněli na můj nejoblíbenější exteriér a vrhám se vpřed za dalším dobrodružstvím. Asi po 4 hodinách hraní mě však přepadne takový divný pocit, jako bych se vůbec nehnul z místa... projedu skoro několik kilometrů čtverečných a všechno vypadá úplně stejně - nepřátelé, prostředí i předměty, kterých je sice šílená záplava, ale ani jeden viditelně nevyniká nad ostatními. (Tu se mi zastesklo po Diablu, kdy dropl nějaký unique nebo set item a člověk ho střežil jako oko v hlavě, než padl lepší.)

Zcela rozčarován jsem opustil poušť a byl zvědav, jak to vypadá dál... to co přišlo, by mě nenapadlo ani v nejhorším snu... Už zase jedna a ta samá travnatá krajina, stejně vyhlížející vesnice i NPC. No, co se dá dělat, když už jsem hru pořídil, tak ji přece dohraji, alespoň jednou. Po asi dalších 3 hodinách sem objevil nějaký tunel pod jedním hradem a tím jsem se dostal až k portálu, kde jsem se utkal s prvním drakem v Ancarii. Celý natěšený z pořádně tuhého boje jsem na tu potvoru vystartoval. Za 20 vteřin bylo po drakovi a to jsem se ani moc nesnažil. Tak to už jsem si vážně připadal jak ve špatným snu, ale hrál jsem pořád dál. Vydržel jsem celou dobu, prošmejdil skoro celou mapu, až jsem se nakonec dostal do hradu finálního bosse. Tady jsem trošku doufal v nějaký lepší závěr, oproti té předchozí mizérii. Leč ten last fight překonal všechna má očekávání... V duchu jsem se musel omluvit Diablu a jeho poskokům, jestli mě jejich přítomnost na obrazovce někdy nudila.

Ve spojení s neuvěřitelným množstvím bugů, kterými trpěla první verze hry - psát "wasser" u jednoho z úkolů hlavní linie do příkazové řádky hry (bez pomoci na netu neřešitelný úkol) a nečekaná portace na opuštěný ostrov bez možnosti se vrátit jakkoliv zpátky mě strašily ještě dlouho potom - si u mě tahle hra zaslouží max. 60% za snahu obohatit žánr akčních RPG. Ale vracet se k tomu už asi nikdy nebudu.

Omlouvám se za rozsáhlost, ale když se rozepíšu, neznám mezí ;)

+16 +17 −1

Všivák

10447

21.02.2012 16:41 (poslední úprava 08.12.2015 23:08)

Dohráno

PC 50

Sacred byla moje druhá a zatím poslední hra ve stylu fenomenálního Diabla. Hru jsem si pořídil díky tehdejším kladným recenzím na různých serverech. Jako už párkrát předtím jsem se zase spálil. Alepoň jsem Sacred dojel dokonce. I když, nevím jestli bych se tím měl vytahovat.

Navolil jsem si bojovníka a obtížnost normal (nebo nějakou tu né úplně nejtěžší). Ze začátku to vypadalo dobře. Rubal jsem se dvěma zbraněma a s první schopností dvojitého seku. Úkoly byly klasika žánru, nic originálního, ale zároveň neurážely. Já, jako správný prohledávač mám ve zvyku všechny rpg tak dlouho prohledávat, dokud na mapě neobjevím každou čárku a nesplním každý úkol. Možná tím jsem si hru zkazil.

Už brzy zjistíte, že úkoly se pořád dokola opakují. Nepřátelé jsou pořád stejní. Jízda na koni je strašný opruz a v boji je to strašně neefektivní. Asi tak v polovině hry jsem zjistil, že stále používám dvojitý sek (párkrát vylepšený) a k přežití mi to bohatě stačí. Předměty a zbraně jsou strašně nudné. Žádný unikátní předmět, na rozdíl od Diabla, si prostě už nevybavím. Velmi doporučuji si hru nastavit na nejtěžší obtížnost, je strašně jednoduchá. Hrou jsem se mořil asi tak 30 hodin ( po patnácti mě to přestalo bavit). S nadějí, že nastane nějaký zvrat, či nějaká gradace. Nic, hra najednou skončila a vyšuměla. Teď po nějakým roce už vůbec nevím o co šlo. Jo, bosse jsem udolal dvojitým sekem, a ani jich nechtěl moc.

Nevim, možná jsem jenom blbej ortodaxák, ale Diablo je jenom jedno a tohleto mu nemůže konkurovat.

Pro: pokus konkurovat diablu, zpočátku nenudí

Proti: jízda na koni, obtížnost, nulová motivace (musel jsem si motivaci vysnít)

+13 +15 −2

Všechny komentáře

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).