Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Sacred Underworld

71
42 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
rozšíření
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
24.03.2005 PC
Vývojáři:
Sacred Underworld je (oproti rozšiřujícímu balíčku Sacred Plus) plnohodnotný datadisk ke hře Sacred, který přímo navazuje na události z konce původní hry. Valorova láska, baronka Vilya, je unesena pekelným démonem a Valorův duch vás žádá o její záchranu. Příběh se bude odehrávat, jak už je patrné z názvu, převážně v podzemních lokacích, přičemž k samotnému finále dojde před portálem do pekla.

Datadisk obsahuje řadu vylepšení a jedním z nich jsou dva zbrusu noví hrdinové, jež se zařadí k předchozím pěti. Prvním hrdinou je trpaslík, který je sice malého vzrůstu a nemůže proto jezdit na koni, ale jeho enormní bojová síla v bojích na blízko s chladnými zbraněmi (sekera a kladivo) a v bojích na dálku (mušketa, kanón, plamenomet) to bohatě nahrazuje. Navíc má s sebou příruční kovadlinu, kterou si může své zbraně vylepšit. Démon ženského pohlaví, druhá z nových postav a navíc ex-přítelkyně hlavního padoucha, má na zádech třepotající se křídla a perfektně ovládá magii (oheň, jed, léčení a proměny), ale nezaostává ani v boji s normálními zbraněmi (může bojovat i se dvěma meči najednou).

Mezi další novinky patří přes třicet nových druhů nepřátel, spousta nových předmětů, rozšíření herního světa zhruba o 40 % a možnost vybavit koně různými předměty. Za zmínku ještě stojí, že nechybí multiplayer v kooperativním i nepřátelském módu.


Diskuze ke hře

Doposud o hře nikdo nediskutoval.


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Jep. Sacred má i datadisk.
Datáč s sebou přináší dvě nové hratelné postavy - (sexy?) démonku a trpajzlouna. Osobně jsem ale nenašel přílišné zalíbení ani v jednom, neboť před démonkou mi lidé ve vesnicích s křikem utíkali, což dost bortilo onen "roleplay" element, a za trpaslíka se mi hrát nechtělo už jen z toho důvodu, že jsem přiznaný rasista vůči všemu, co je ve fantasy hrách menší než standardní humanoid. Ovšem oba mají celkem zajímavé schopnosti, které se od těch, jenž ovládají postavy jiné, výrazněji liší. Plus hraní za démonku v samotném podsvětí je vcelku zajímavý koncept.

Příběh si vůbec nepamatuju, takže asi stál za hovno. Ale neva...

Hlavní náplní datáče je však svět samotného podsvětí, přičemž je nutno dodat, že Underworld už jde poněkud lineárnější cestou. Ano, mapy jsou opět dost velké, nicméně nestane se to, že byste se zatoulali někam úplně strašně daleko od hlavní příběhové cesty. Nepřátelé jsou vcelku originální, ovšem rozmanitost prostředí zas až tak oslnivá není. Rozhodně se ale musí ocenit zachování pěkné atmosféry, kterou si dobře držela už původní hra. Nejlepší oblasti? Nuk-Nuk Land. Bezpochyby. Řežba jak sviň, vcelku bizarní hudba, plus celkově to je nesmírně pamatovatelná lokace. Plus i ti piráti tam byli fajn, i přestože jsou krapet mimo. Poslední fáze hry je však úděsná nuda a člověk udělá nejlépe, když to prostě rychle proběhne. I tak to ale trvalo ukrutně dlouho. Závěrečný souboj je docela dost tuhý, ovšem jelikož vás hra po smrti vyhodí vždycky jen pár metrů před final bossem, není to žádný problém.

Celkově docela sranda datadisk. Jestli vás bavil původní Sacred, tohle byste určitě měli ocenit taktéž. Ale jestli chcete přídavek akčního RPG s tématikou Podsvětí, který má opravdu unikátní atmosféru, napínavý progress a zábavný gameplay, sáhněte spíše po Titan Quest Immortal Thronu. :)

Pro: Atmosféra některých míst, Nuk-Nuk Land, nepřátelé

Proti: Malá rozmanitost prostředí, ke konci ukrutná nuda, příběh

+13+13 / 0
  • PC 85
Normálne by som napísal komentár ku základnej hre, ale keďže tá skončila otvorene, hral som verziu Sacred Gold z GOGu, kde je distribuovaný ako jedna hra a priam sa ponúkalo pokračovať ďalej bez prerušenia, dovolím si to celé zhodnotiť až teraz, pri datadisku.

Pôvodný Sacred je rozporuplná hra. Začalo to veľmi sľubne. Ako hráč, ktorý moc diabloviek nedohral som sa na začiatku až podozrivo dobre bavil. V podstate som dokončil iba tretie Dungeon Siege na X360, Diablo 2 som iba rozohral v coope s bratrancom a ďalej sme sa už k tomu nedostali. A ešte pár rokov vzad som začal a po pár hodinách zase odložil Legend: Hand of God, ktoré nebolo zlé, ale nejak ma to po chvíli prestalo baviť. Pri Sacred to bolo iné, rezanie zástupov príšer, mutantov, zlodejov, nemŕtvych a inej hávede som si nemohol vynachváliť. Lenže ako to už tak býva, opakovanie jednej činnosti (v tomto prípade rezanie) sa skôr či neskôr človeku zunuje. A mne sa to teda poriadne zunovalo.
Počiatočné nadšenie z objavovania neznámeho a zdokonaľovania postavy bolo preč a zostala už len rutina. Navyše, vďaka môjmu „objaviteľskému“ štýlu som si vyskilloval postavu tak moc, že som ľudských nepriateľov zabíjal na jednu ranu a bol som prakticky neporaziteľný. Chvíľu som myslel, že to celé zabalím.
Našťastie, zrovna v čase Vianoc prišiel ten povestný zlom, keď som postúpil do ďalšej oblasti, kde už konečne začalo prituhovať a mne sa opäť vrátila chuť do hry. Vianočný zázrak? Vysvetlite si to ako chcete, ale mňa tá hra začala zase baviť ako na začiatku. A možno aj viac. Prestal som maniakálne plniť všetky vedľajšie úlohy a vrhol som sa na hlavnú líniu. Ale nejaké tie drobné odbočenia som si zase odpustiť nemohol, predsa len XPčka sú XPčka. A tak sme sa s postavou gladiátora, ktorého som skromne pomenoval Maximus Ridley Scottus prebojovali až na samý koniec. Hry. Ale nie príbehu!

A tu už konečne začína samotný Underworld. Tvorcom sa do už tak neskutočne veľkej mapy podarilo napchať ďalšie, predtým nevidené miesta. Najkrajší bol samozrejme začiatok s obrovským hmyzom a chrobákmi. Také pavúky síce boli už v pôvodnej hre, ale tu do toho prišli ešte aj osy a iná háveď. Pobavila ma hneď prvá zaľudnená oblasť s ľuďmi žijúcimi v obrích hubách, skoro ako Šmolkovia. Pekne bol vyvedený aj les Dryád a potom už musela nasledovať avízovaná cesta do podzemia, ktorá už síce nebola tak graficky pekne urobená, ale nesťažujem sa. Hlavne majú tvorcovia u mňa plus za to, že jednotlivé lokácie neboli také obrovské ako v originále, takže som nemusel zbytočne zabíjať čas dlhým cestovaním. To bol asi najväčší neduh.
Ako som už spomenul, hral som za postavu gladiátora a svoje rozhodnutie neľutujem. Žiadne magické s**čky, namiesto toho som sa zameral na obojručný meč, ktorému z času na čas (najmä pri drakoch) sekundovala veľká sekera, prípadne kuša. Zo špeciálnych schopností som najskôr používal Hard Hit a Attack, ale neskôr sa mojou schopnosťou číslo jedna stala Fist of the Gods. S tou bola radosť redukovať početné zástupy nepriateľov, stačilo ich len nahnať okolo a padli takmer všetci. S tými ostatnými si už poradil meč.
Zaujímavosťou je, že ohnivý meč, ktorý som našiel ku koncu základnej hry som používal skoro až do konca Underworldu, potom ho už vystriedali lepšie kusy.
Akoby som celé moje putovanie po Ancarii stručne zhodnotil? Napriek tomu spomínanému krízovému obdobiu to bola taká nenáročná zábavná rezačka.
A už si môžem začať brúsiť meč na dvojku...

Pro: zábavné súboje, bohatý výber schopností, zbraní a bojových štýlov, rozmanití nepriatelia

Proti: ku koncu stereotyp, menej variabilné prostredia

+13+13 / 0