Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dispatch

22.10.2025
28.01.2026
86
36 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Dispatch je filmové komediální drama od bývalých veteránů z Telltale Games sestávající z osmi epizod, které po dvou vycházely ob týden po dobu jednoho měsíce (od 22. října 2025 do 12. listopadu 2025).

Ujímáme se role Roberta Robertsona, bývalého superhrdiny, který se stává dispečerem superhrdinů (jeho tým je složený převážně z bývalých superpadouchů) ve společnosti Superhero Dispatch Network, poté co byl jeho ikonický mech, kterého pilotoval, zničen v bitvě. Vyjma pro žánr obvyklých dialogových voleb, které ovlivňují děj, hra nabízí i strategickou složku, ve které musíte vzdáleně řídit tým vašich superhrdinů při potírání zločinu ve městě a chytře využívat jejich unikátních schopností a dovedností. Mezi vaše možnosti patří také hackování ve formě minihry.

Ve hře zazní spousta známých hlasů jako např. Aaron Paul (Breaking Bad), Laura Bailey (The Last of Us Part II), Erin Yvette (The Wolf Among Us) nebo Jeffrey Wright (Westworld, Batman).


Poslední diskuzní příspěvek

Ještě jsem do komentáře do post scriptum pro jistotu doplnil, že jde o hru s omezeným gameplay (často jste delší sekvence divák, který občas jen zvolí dialogovou možnost). Vyplývá to z žánru. Ale ať je to jasně napsané.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Když na Game Awards minulého roku byla oznámená hra Dispatch od tvůrců Tales from the Borderlands a The Wolf Among Us, hodně fanoušků určitě nabilo převeliký hype. Oznámení hvězdných dabérů tomu jen napomohlo. Já sám jsem se na hru těšil, ale tak nějak jsem na ni pozapomněl a vydání prvních dvou epizod jsem ani nezaregistroval. Poté, co hra vyšla kompletně, jsem si řekl, že to zkusím, jelikož její koncept mi připomínal mé nejoblíbenější DC komiksy a tvorbu Marka Russella. Nebyl jsem ale připravený na to, že mě hra takhle sejme. Aniž bych chtěl spoilerovat finální verdikt recenze, musím tenhle úvod ukončit výkřikem: WOW! 

Opravdu jsem nečekal, že ke konci roku dostanu do rukou jeden z nejlepších herních příběhů tohoto roku a jednu z nejkvalitnějších primárně narativních adventur. Je tomu tak. Dispatch dělá prakticky všechno dobře a nabízí narativně funkční a hluboký příběh. Funguje i díky chytře navrženému rozdělení do osmi epizod, kdy každá má délku, až na pár výjimek, klasického 45minutového dramatu. 

V tomto herním seriálu se nám představí postava Roberta Robertsona, jenž převzal rodinné žezlo poté, co jeho táta, známý jako superhrdina Mecha Man, zemřel rukama záporáka Shrouda. Náš hlavní hrdina tak bez superschopností a závislý na schopnostech svého mecha pomáhal lidem a byl velmi známým hrdinou. Bohužel o svůj stroj jednoho dne přišel, a tím i o své schopnosti. Brzy je ale naverbován superhrdinkou Blonde Blazer, aby pracoval pro pobočku Torrance Superhero Dispatch Networku (SDN) jako dispatcher výměnou za pomoc s opravou svého obleku. Protože se kvůli jeho údržbě silně zadlužil, Robert nabídku přijímá. 

Náplní jeho práce je na dálku pomáhat skupince bývalých záporáků, kteří se snaží napravit, a správně rozdělovat práci podle urgentnosti a schopností. Zároveň je plynule navigovat během superhrdinské směny. Což samozřejmě nebude nic jednoduchého ani pro Roberta, ani pro hráče, protože tahle parta je všechno, jen ne klidná a rozvážná.

Jak víte, jedná se o filmovou adventuru, a to zatím asi v největším měřítku. Pokud jste byli zvyklí u Telltale her na ovládání pohybu postav, tady to nečekejte. Opravdu jde o čistě filmový/seriálový zážitek, který pravidelně naruší strategičtější gameplay část (o ní později). Příběh je tu to nejhlavnější, proto nebudu zabíhat do větších popisů postav ani rozebírat děj. Mohlo by vám to zkazit zážitek. Spíš popíšu, co od příběhu čekat a jak se mnou rezonoval. 

Full recenze HÝÝÝÝR! 

Dispatch je tak velmi dobře podaný příběh v epizodickém formátu, který funguje. Nabízí plejádu kvalitně napsaných postav, scénář, který nabízí velkou salvu pečlivě vybudovaných fórků a zároveň se nebojí hloubky. To vše v povedeném vizuálním kabátku se zábavným gameplayem. Já jsem nadšený a hru řadím do své topky letošního roku. Pokud milujete příběhové adventury nebo hledáte hru, kterou si můžete s partnerkou/partnerem „sledovat“ jako seriál, směle do toho!

Pro: Výtečný příběh se srdíčkem, Zábavná gameplay mechanika, Animace, dabing a soundtrack

Proti: Romance by snesli trochu více prostoru, QTE částí mohlo být více

+20
  • PC 70
"That wasn't a match made in heaven." 

Pokusím se v komentáři trochu vysvětlit, proč Dispatch nemusí být hitovkou pro každého. Předně ale k tomu základnímu. Na příběhu hry spolupracovali borci z Critical Role. Matthew Mercer si vystřihl i hlas hlavního záporáka. Stojí za nimi takové tituly jako The Legend of Vox Machina (jeden z mých oblíbených seriálů) či obdobně kvalitní novinka The Mighty Nein. Nezbývá než říci, že Dispatch je dějově obdobně parádní (včetně animace a dabingu). A pokud by šlo o seriál, tak by se s uvedenými svou kvalitou měřil. Vtipná, napínavá, milá a někdy i příjemně melancholická hra. Bohužel gameplay je pro mě vlastně celkem mizérie.

Nemám zkušenosti s vizuálními romány, nicméně hraní Dispatch je pro mě čiré utrpení. Vypnul jsem si QTE (které absolutně nenávidím) a timery při hackování. Ale i tak samotné posílání "hrdinů" na mise řízené pravděpodobností (kterou hráč ovlivní jen výběrem vhodných postav k charakteru mise) je strašná mechanika. Nadával jsem jak špaček, když jsem v poslední kapitole neuspěl v pěti "hodech" za sebou, kdy jsem měl u každého pravděpodobnost přes 85 %. Ještě musím vždy tu odrážející se "blechu" útrpně sledovat, ačkoliv vidím, že odrazy míří do sfér neúspěchu. Mám trochu podezření, že vlastně až o tak moc nejde, anžto k happy endingu jsem se dostal bez potíží. O to více ale nechápu, proč je misí tolik. Poslední kapitolu už jsem opravdu dohrával se zatnutými zuby.

Pokud vás mnou výše uvedené neodrazuje, tak gratuluji. Máme jiný vkus a Dispatch může potenciálně být jedna z nejlepších her, jakou jste kdy hráli. Anžto příběh a volby hlavního hrdiny (který v mém případě Misfits týmu dělal vždy empatického mentora) mají svou váhu v okamžiku i později. Snad jen detail ke konci (obviously spoiler): Také mám rád pejsky. Ale obětovat kvůli jednomu celé město a možná i více... Tady na mě ta tíha rozhodnutí nedopadala. A nechápu, proč hlavní hrdina přerušil souboj a vylezl ze svého brnění, když mohl Shrouda prostě v klidu odprásknout, anžto už nebyl schován ve svém mechovi. Tady bych byl méně "predictable". :) Souhlas také s Vivaldim níže, že volba, koho ze dvojice z týmu vykopnout ve druhé kapitole, mi moc neseděla. 

Pro mě vlastně podobné jako Detroit: Become Human. Už teď mám chuť Dispatch také posunout do zelených čísel, protože je to také nádherná hra. :) Jen není pro mě...

P. S. Dohrání mě trvalo deset hodin. Dispatch má vysoké production values. Ale za mě je počáteční cena blízká třiceti euro moc vysoká. Spíše sledujete než aktivně hrajete. A i tam, kde hrajete (mise), není gameplay často důležitý a vlastně ani zábavný.

Pro: Parádní děj, animace a dabing. Absolutně neproblematický chod stran hardware.

Proti: Gameplay, trochu haprující konec, za mě vysoká počáteční cena.

+18
  • PC 90
Evoluční krok v Telltale receptuře, po kterém jsem volal už u Game of Thrones, konečně dorazil a funguje mnohem lépe, než bych si mohl představit. Žádné chodící pasáže, ve kterých musím kliknout na X předmětů, aby se hra příběhově pustila dál. Dispatch je v podstatě zhruba osmihodinový seriál, který je okořeněný řízením hrdinů, kteří se posílají k různým případům ve městě Torrance. Přičemž šance na úspěch pro úspěšné vyřešení případů se liší podle schopností hrdinů. Super jednoduchý systém, který dokázal podráždit nervy kvůli možnému zranění hrdinů, případně jejich únavě. Hratelnost pak ještě osvěžuje hackování a QTE sekvence v soubojích.

Největší krok lepším směrem ale přišel v samotném příběhu a postavách, které jsou víc lidské. Postavy už neexistují proto, aby mě rozhodily svým „ *doplň jméno* si to bude pamatovat“ a já přemýšlel nad tím, jestli to nešlo vyřešit lépe. Když jsem klikl na dialogovou možnost, byl jsem až na pár výjimek vždy v míru s jejím výběrem, protože Robert Robertson Třetí (prostě skvělý jméno) řekl každou možnost tak, že jí opravdu věřil. Plus jako polovičního roleplayera (rozhoduji se za postavu ve hře, nebo za mě, podle toho, jak zrovna usednu k PC) potěšilo, že odpověď postav byla taková, jakou bych od nich očekával. Nejednalo se jen o „naštvávací“, „hodné“ a „neutrální“ možnosti. Postavy tyhle možnosti neměly v paměti jen proto, aby mi je v další epizodě vmetly do obličeje.

Za fakt dobré příběhy považuji ty, které se nesnažím za každou cenu odhadnout, jakým směrem se vyvinou. Dobrý příběh mě nechá naladit se na jeho notu a užít si ho. Což je přesně tenhle případ. Dispatch si dává hezky na čas, nechal mě si přivyknout k postavám, vybudovat si k nim nějaký vztah a pak v poslední epizodě nechat vybouchnout to, co se děje „v pozadí“. Zajímavé postavy a uvěřitelné dialogy (a jejich napojování na sebe) si možná vybavím naposledy v Tales from the Borderlands?

Celý tento zážitek/interaktivní seriál/adventura je ještě k tomu zabalená ve fakt hezkém animovaném stylu s dobrými animacemi (kousavá poznámka pro druhou řadu The Walking Dead, ve které měla speciálně Clementine pohyby jako Hurvínek) a povedeném soundtracku.

Dispatch byla jedna z několika her, které vyšly v uplynulém roce, dostalo se jim velké pozornosti, ale zároveň nebyly žánrově mým šálkem čaje. Nechal jsem to tedy uležet a zahrál si je až po opadnutí hypu, který by u mě klasicky mohl způsobit, že bych šel na sílu do opozice všeobecnému přijetí a snažil se hru neužít. A jak jsem si Dispatch teď náramně užil. Užil jsem si ho tak moc, že si ho snad dám hned znova a zkusím jiné možnosti. Nemohl jsem si pomoct a musel jsem ho srovnávat s předchůdci těchto adventur od Telltale – DNA je prostě moc silná.

Pro: příběh, grafický styl, dabing, soundtrack, humor

+14
  • PC 85
Superhero fatigue? Spíše nedostatek kvalitních příběhů v tomhle žánru. A videoherní průmysl nám v posledních letech ukazuje (např. Midnight Suns, Arkham Shadow, Spider-Man), že když máte volnější ruku, dokážete pořád příjemně překvapit. A Dispatch je stejný příklad. Projekt vznikal v rukách veteránů interaktivních filmů a ve finálních fázích projektu jim dopomohl ještě tým z Critical Role, z nichž někteří i dabovali pár hlavních postav (Matthew Mercer, Laura Bailey, Travis Willingham a další pak v rolích vedlejších).

Premisa je přitom celkem originální. Hrdina přišel o své "schopnosti" a tak se z něj stal dispečer v hrdinském centru, který posílá rehabilitované padouchy na mise, aby prokázali svou hodnotu. Hned jsem si přitom vzpomněl na film Spider-Man: Homecoming, kde se Spideyho dispečerem a "guyem in the chair" stal Ned Leeds až jsem si říkal, zda celý projekt nevznikl na základě tohoto vtipného momentu.

Příběh sám o sobě je velmi lidský a má hloubku. Postavy jsou zajímavé a každý má svůj moment, ve kterém zazáří. Tvůrci se přitom nebojí pracovat s humorem (hodně typickým právě pro Critical Role), šokujícími momenty a také menšími tabu (nahý superpadouch s pérem). Není to přitom o tom ukázat nám zlého Supermana apod., jak to dělali třeba The Boys, kdy byla snaha subvertovat superhrdinský žánr, když o něj začal upadat zájem. Dispatch se celou dobu drží toho, co dělalo superhrdiny tím, čím jsou - naděje, odpuštění a vykoupení. Jen je to směřované na dospělejší publikum.

Ve hře sice máte možnost být spíše hrdina nebo antihrdina a tedy se rozhodovat zda zabíjet, ubližovat a škodit nebo spíše naopak, ale v jádru jsou ony myšlenky stále stejné a je na vás, zda se jim poddáte nebo ne. Ve hře pak máte na výběr i ze dvou romancí: milé a dobrácké Blond Blazer, která si však není jistá svým pravým já (Fiona moment byl skvělý!) a Invisigal, která je zase ztělesněním "I can fix her". Pro druhou jmenovanou jste ve hře zároveň i mentorem a vaše rozhodnutí povedou k tomu, zda se jako rehabilitovaná padouška opravdu napraví nebo se poddá starým způsobům.

Jako u jiných interaktivních filmů tak neustále čelíte svým volbám... respektive spíše iluzím voleb, jelikož většinou ovlivní jen podobu cutscény v jednom detailu nebo zda bude další den nějaký hrdina k dispozici nebo se na vás vykašle nějaký jiný. Scénář je ale velmi kvalitní a je vlastně škoda, že si tvůrci nevěřili a vystřihli další romantické a sexuální scény, protože by hře naopak dodaly ještě větší hloubku. Po vydání si to ale sami uvědomují (i kvůli množství fanfikcí atd., co fanoušci vytváří) a buď se jednoho dne dočkáme Directors Cutu nebo se to naplno projeví až v potenciální dvojce (případně dostaneme obojí).

Když už ale nemůže chodit po místnostech a vybíráte si jen z dialogových možností, tak se tvůrci rozhodli osvěžit titul minihrami a QTE (které lze naštěstí vypnout, děkuji!). Jednou z miniher je hackování, kdy musíte projít menším puzzlem a pak je tu ono dispečerství. Během něj vysíláte jednotlivé hrdiny na mise a zvažujete jejich silné a slabé stránky, případně jak rychle se umí pohybovat. Jediným mínusem této minihry je za mě prvek náhody, kdy i při úspěšnosti třeba 84 % můžete selhat, protože to zrovna trefí část grafu lehce mimo vaše síly. Pak je tu ještě prvek toho, že na některé mise nesmíte poslat hrdinu s příliš vysokou silou. V pohodě by to za mě bylo, kdyby to hráče naučili už třeba v první nebo druhé epizodě... ale hrdiny si mezitím vylepšujete a může se stát, že automaticky selžete, protože nemáte nikoho, kdo by byl schopný misi splnit. Jenže pokud se nepletu, tak tohle ztížení přišlo až ve čtvrté nebo páté epizodě.

Pokud bude další díl nebo fantasy titul ze světa DnD od Critical Role na stejné úrovni, máme se opravdu na co těšit. Sice by možná neuškodila malinko větší interaktivita, víc voleb nebo pár zajímavějších miniher navíc, ale to jsou jen moje osobní preference. V rámci žánru je to jinak kvalitka, která si rozhodně zaslouží chválu a pozornost, kterou sklízí. A uvidíme, třeba se sérii zadaří i mimo videohry, když se chystá seriál a pravděpodobně i nějaká ta deskovka.

Pro: Příběh, postavy, humor, vizuál, Pound Cake song

Proti: Škoda vystřiženého romantického obsahu, prvek náhody

+13
  • PS5 90
Letošní největší překvapení. Od Dispatch jsem moc nečekal a ve finále překvapil. Příběh který působí dospěle, má atmosféru, nebojí se v dnešní době být tolik korektní a nešetří humorem, má slušnou sestavou herců a dabérů kteří podávají skvělý výkon a dokáže chytit za koule a držet až do poslední epizody.

Samozřejmě kořeny z Telltale jsou zde pořádně vidět, takže 80% hry jsou rozhovory, postavy, situace a příběh. Zbylých 20% je samotný dispatch vysílání hrdinů do akce a řešení jak zvládnout svoji směnu. Plus občas hackovací minihra která mě osobně tedy moc nebavila.

AdHoc Studio vytvořilo zajímavý svět se svými hrdiny a záporáky který připomíná výborné Invicible či dospělejší komiksy, kde svět není úplně černobílý. Víc takových zajímavých kousků. Časem si dám opáčko.
+12