Superhero fatigue? Spíše nedostatek kvalitních příběhů v tomhle žánru. A videoherní průmysl nám v posledních letech ukazuje (např. Midnight Suns, Arkham Shadow, Spider-Man), že když máte volnější ruku, dokážete pořád příjemně překvapit. A Dispatch je stejný příklad. Projekt vznikal v rukách veteránů interaktivních filmů a ve finálních fázích projektu jim dopomohl ještě tým z Critical Role, z nichž někteří i dabovali pár hlavních postav (Matthew Mercer, Laura Bailey, Travis Willingham a další pak v rolích vedlejších).
Premisa je přitom celkem originální. Hrdina přišel o své "schopnosti" a tak se z něj stal dispečer v hrdinském centru, který posílá rehabilitované padouchy na mise, aby prokázali svou hodnotu. Hned jsem si přitom vzpomněl na film Spider-Man: Homecoming, kde se Spideyho dispečerem a "guyem in the chair" stal Ned Leeds až jsem si říkal, zda celý projekt nevznikl na základě tohoto vtipného momentu.
Příběh sám o sobě je velmi lidský a má hloubku. Postavy jsou zajímavé a každý má svůj moment, ve kterém zazáří. Tvůrci se přitom nebojí pracovat s humorem (hodně typickým právě pro Critical Role), šokujícími momenty a také menšími tabu (nahý superpadouch s pérem). Není to přitom o tom ukázat nám zlého Supermana apod., jak to dělali třeba The Boys, kdy byla snaha subvertovat superhrdinský žánr, když o něj začal upadat zájem. Dispatch se celou dobu drží toho, co dělalo superhrdiny tím, čím jsou - naděje, odpuštění a vykoupení. Jen je to směřované na dospělejší publikum.
Ve hře sice máte možnost být spíše hrdina nebo antihrdina a tedy se rozhodovat zda zabíjet, ubližovat a škodit nebo spíše naopak, ale v jádru jsou ony myšlenky stále stejné a je na vás, zda se jim poddáte nebo ne. Ve hře pak máte na výběr i ze dvou romancí: milé a dobrácké Blond Blazer, která si však není jistá svým pravým já (Fiona moment byl skvělý!) a Invisigal, která je zase ztělesněním "I can fix her". Pro druhou jmenovanou jste ve hře zároveň i mentorem a vaše rozhodnutí povedou k tomu, zda se jako rehabilitovaná padouška opravdu napraví nebo se poddá starým způsobům.
Jako u jiných interaktivních filmů tak neustále čelíte svým volbám... respektive spíše iluzím voleb, jelikož většinou ovlivní jen podobu cutscény v jednom detailu nebo zda bude další den nějaký hrdina k dispozici nebo se na vás vykašle nějaký jiný. Scénář je ale velmi kvalitní a je vlastně škoda, že si tvůrci nevěřili a vystřihli další romantické a sexuální scény, protože by hře naopak dodaly ještě větší hloubku. Po vydání si to ale sami uvědomují (i kvůli množství fanfikcí atd., co fanoušci vytváří) a buď se jednoho dne dočkáme Directors Cutu nebo se to naplno projeví až v potenciální dvojce (případně dostaneme obojí).
Když už ale nemůže chodit po místnostech a vybíráte si jen z dialogových možností, tak se tvůrci rozhodli osvěžit titul minihrami a QTE (které lze naštěstí vypnout, děkuji!). Jednou z miniher je hackování, kdy musíte projít menším puzzlem a pak je tu ono dispečerství. Během něj vysíláte jednotlivé hrdiny na mise a zvažujete jejich silné a slabé stránky, případně jak rychle se umí pohybovat. Jediným mínusem této minihry je za mě prvek náhody, kdy i při úspěšnosti třeba 84 % můžete selhat, protože to zrovna trefí část grafu lehce mimo vaše síly. Pak je tu ještě prvek toho, že na některé mise nesmíte poslat hrdinu s příliš vysokou silou. V pohodě by to za mě bylo, kdyby to hráče naučili už třeba v první nebo druhé epizodě... ale hrdiny si mezitím vylepšujete a může se stát, že automaticky selžete, protože nemáte nikoho, kdo by byl schopný misi splnit. Jenže pokud se nepletu, tak tohle ztížení přišlo až ve čtvrté nebo páté epizodě.
Pokud bude další díl nebo fantasy titul ze světa DnD od Critical Role na stejné úrovni, máme se opravdu na co těšit. Sice by možná neuškodila malinko větší interaktivita, víc voleb nebo pár zajímavějších miniher navíc, ale to jsou jen moje osobní preference. V rámci žánru je to jinak kvalitka, která si rozhodně zaslouží chválu a pozornost, kterou sklízí. A uvidíme, třeba se sérii zadaří i mimo videohry, když se chystá seriál a pravděpodobně i nějaká ta deskovka.
Premisa je přitom celkem originální. Hrdina přišel o své "schopnosti" a tak se z něj stal dispečer v hrdinském centru, který posílá rehabilitované padouchy na mise, aby prokázali svou hodnotu. Hned jsem si přitom vzpomněl na film Spider-Man: Homecoming, kde se Spideyho dispečerem a "guyem in the chair" stal Ned Leeds až jsem si říkal, zda celý projekt nevznikl na základě tohoto vtipného momentu.
Příběh sám o sobě je velmi lidský a má hloubku. Postavy jsou zajímavé a každý má svůj moment, ve kterém zazáří. Tvůrci se přitom nebojí pracovat s humorem (hodně typickým právě pro Critical Role), šokujícími momenty a také menšími tabu (nahý superpadouch s pérem). Není to přitom o tom ukázat nám zlého Supermana apod., jak to dělali třeba The Boys, kdy byla snaha subvertovat superhrdinský žánr, když o něj začal upadat zájem. Dispatch se celou dobu drží toho, co dělalo superhrdiny tím, čím jsou - naděje, odpuštění a vykoupení. Jen je to směřované na dospělejší publikum.
Ve hře sice máte možnost být spíše hrdina nebo antihrdina a tedy se rozhodovat zda zabíjet, ubližovat a škodit nebo spíše naopak, ale v jádru jsou ony myšlenky stále stejné a je na vás, zda se jim poddáte nebo ne. Ve hře pak máte na výběr i ze dvou romancí: milé a dobrácké Blond Blazer, která si však není jistá svým pravým já (Fiona moment byl skvělý!) a Invisigal, která je zase ztělesněním "I can fix her". Pro druhou jmenovanou jste ve hře zároveň i mentorem a vaše rozhodnutí povedou k tomu, zda se jako rehabilitovaná padouška opravdu napraví nebo se poddá starým způsobům.
Jako u jiných interaktivních filmů tak neustále čelíte svým volbám... respektive spíše iluzím voleb, jelikož většinou ovlivní jen podobu cutscény v jednom detailu nebo zda bude další den nějaký hrdina k dispozici nebo se na vás vykašle nějaký jiný. Scénář je ale velmi kvalitní a je vlastně škoda, že si tvůrci nevěřili a vystřihli další romantické a sexuální scény, protože by hře naopak dodaly ještě větší hloubku. Po vydání si to ale sami uvědomují (i kvůli množství fanfikcí atd., co fanoušci vytváří) a buď se jednoho dne dočkáme Directors Cutu nebo se to naplno projeví až v potenciální dvojce (případně dostaneme obojí).
Když už ale nemůže chodit po místnostech a vybíráte si jen z dialogových možností, tak se tvůrci rozhodli osvěžit titul minihrami a QTE (které lze naštěstí vypnout, děkuji!). Jednou z miniher je hackování, kdy musíte projít menším puzzlem a pak je tu ono dispečerství. Během něj vysíláte jednotlivé hrdiny na mise a zvažujete jejich silné a slabé stránky, případně jak rychle se umí pohybovat. Jediným mínusem této minihry je za mě prvek náhody, kdy i při úspěšnosti třeba 84 % můžete selhat, protože to zrovna trefí část grafu lehce mimo vaše síly. Pak je tu ještě prvek toho, že na některé mise nesmíte poslat hrdinu s příliš vysokou silou. V pohodě by to za mě bylo, kdyby to hráče naučili už třeba v první nebo druhé epizodě... ale hrdiny si mezitím vylepšujete a může se stát, že automaticky selžete, protože nemáte nikoho, kdo by byl schopný misi splnit. Jenže pokud se nepletu, tak tohle ztížení přišlo až ve čtvrté nebo páté epizodě.
Pokud bude další díl nebo fantasy titul ze světa DnD od Critical Role na stejné úrovni, máme se opravdu na co těšit. Sice by možná neuškodila malinko větší interaktivita, víc voleb nebo pár zajímavějších miniher navíc, ale to jsou jen moje osobní preference. V rámci žánru je to jinak kvalitka, která si rozhodně zaslouží chválu a pozornost, kterou sklízí. A uvidíme, třeba se sérii zadaří i mimo videohry, když se chystá seriál a pravděpodobně i nějaká ta deskovka.
Pro: Příběh, postavy, humor, vizuál, Pound Cake song
Proti: Škoda vystřiženého romantického obsahu, prvek náhody