Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS5 90
Pekelné brány se znovu otevřely a s nimi i nekonečný zástup monster čekající na odbavení. Kluci v Blizzardu se rozhodli příliš neriskovat a držet se osvědčeného konceptu a přivedli spíš jen částečné změny, přičemž inspirace Lost Arkem je víc než zřejmá.

Asi tou největší, ale také nejkontroverznější novinkou je zvyšování úrovně příšer spolu s hráčem. V mnohem větší míře tak záleží na dobré výbavě a vhodně zvolených skillech. Hratelnost díky tomu neutíká do příliš lehké obtížnosti, kdy nebylo ve třetím díle nic nezvyklého pokořit bose na čtyři rány a člověk musel během jedné kampaně zvyšovat obtížnost hned několikrát, pokud nechtěl u hraní doslova usínat. Pocit z hodně namakané postavy je pryč, ale zdá se to být problém jen zhruba do 50. úrovně. Pak díky všelijakým dalším bonusům a výbavě posbírané v průběhu hry i tak naroste síla postavy a člověk se začne dobrovolně poohlížet po odemčení těžší obtížnosti přinášející nové výzvy a herní mechaniky.

Hlavní příběh mi přišel poněkud rozvleklý a rozparcelovaný na hodně drobnějších nepodstatných úkolů. Opět zjevná inspirace Lost Arkem. Naštestí nepříliš záživné dialogy nejsou nijak zbytečně dlouhé a omezí se jen na pár vět s tím, že občas překvapí i nějaký ten hodně pěkný filmeček. Jsem ten z podivínů, co se snaží příběh v sérii i celkem sledovat a neodklikávat, ale přijde mi v něm hodně trhlin a nesrovnalostí. Možná je lepší se v nich raději příliš nerýpat.

Po dokončení kampaně a rozdělení hlavních skillpointů stromu dovedností znovu přichází systém paragon levelů vyšperkovaný tentokrát do velmi zajímavé formy nabízející kombinování dalších charakteristik postavy pomocí bodů a glyphů, které se navíc vzájemně ovlivňují a dalším způsobem levelují. Tradiční strom dovedností známý ze všech předchozích dílů tak dostává na frak a zní to neuvěřitelně, ale přijde mi nyní nudnější než paragony. Otevírá se tak zajímavý endgame, který stojí na dobrých základech třetího dílu s obdobnou variací na nekončící procházení dungeonů s drobnými obměnani a vyššími obtížnostmi. Navíc přináší world bosse, eventy objevující se ve světě, pravidelně se obnovující questy, helltides, případně PVP, který bude sloužit zřejmě k finálním aktivitám namaxovaných postav. 

Příklon k online prvkům je zde velký. Kdo chce, může se přidat do party nebo klanu, ať už s kamarády nebo náhodnými kolemjdoucími. Výhody nejsou zanedbatelné, na druhou stranu nejde o nic povinného.

Skvěle se to hýbe a ještě líp se na to kouká. Temná atmosféra, bahno, louže, smrduté kobky, potemnělé sklepy a doupata, zapadlá obydlí a obecně střídmější méně křiklavé barvy. Tak, jak má Diablo prostě vypadat. A hlavně je zpět ta chuť pokračovat dál a dál za vyššími levely, lepšími odměnami a především za tím úžasným pocitem, kdy mi konečně nečekaně vypadne z potvory zářící legendární nebo unikátní předmět přesně pro mě.

Čtvrtá návšteva pekla je tak hned od spuštění tentokrát ve skvělé formě a přitom první sezóna je již za dveřmi. Nuda tedy zdá se opravdu nehrozí.

Pro: svižná poctivá hack and slash mlátička, bohatý úvodní endgame, temná atmosféra, crossplay, online prvky

Proti: kontroverzní systém levelování, nezáživný příběh ale koho to vlastně zajímá

+23
  • PC 65
Díky známému, který si pořídil nejdražší edici hry, jsem dostal možnost si ji vyzkoušet. Po zklamání z Diablo: Immortal a zejména po informacích od ostatních hráčů ohledně stavu čtyřky jsem neměl přehnaná očekávání. Čtvrté Diablo si bere to nejlepší z předešlého třetího dílu, Immortalu a převzaté elementy upravuje a vylepšuje. Děj se odehrává několik desítek let po zabití Malthaela, kdy Sanctuary čelila neustávajícím bojům mezi peklem a nebesy. Navíc se banda hledající poklad připletla tak trochu neohrabaně k rituálu vyvolávání prastarého démona a... Následně se děj přenese k vám plahočícím se sněhovou bouří a příběh může začít.

Čtyřka se snaží vrátit sérii zpět ke kořenům a po příliš vykresleném třetím dílu tedy můžeme očekávat původní temnotu plnou náboženských motivů, temné magie a hektolitrů krve. V porovnání s Immortalem je letošní Diablo opět o něco blíže dvojce, ale stále ještě potřebuje urazit velký kus cesty, aby se prvním dvěma dílům série alespoň vyrovnalo. Activision Blizzard nechtěli ponechat nic náhodě a vsadili na osvědčenou šablonu bez výraznějších změn. Opět tedy budete kosit tisíce nebohých mobů rozesetých v divočině, čím si budete zvyšovat úroveň vaší postavy. Maximum se ve srovnání s předešlými díly posunulo až na 100, což vám zabere rozhodně víc než dostat se na 60, respektive 70. Obtížnost vámi zabíjených nepřátel se zvyšuje přímo úměrně úrovni vaší postavy. Považuji za dobré, že není hráč nucen obtížnost zvyšovat jako například ve trojce a je možné dohrát příběh na jednu konkrétní obtížnost. Novinkou ve hře je otevřený svět, který dělá příběh méně lineární. Autoři se v tomto hodně inspirovali hrou Lost Ark, kde byl rovněž kladen důraz na větší volnost. Příběh ale kvůli tomuto trpí, je takový rozháraný a nesourodý. S NPC postavami si můžete povídat a dozvědět se nové informace z příběhu, které pro něj mohou být důležité. Dialogy nejsou nikterak dlouhé, obvykle se jedná o několik vět. Čas od času vás hra odkáže do cutscény a také do filmečku, jenž se tentokrát nevyskytují jen po dohrání jednotlivých aktů, ale i během zásadních zvratů nebo důležitých dějových událostí. Na velmi vysoké úrovni je jako vždy hudební doprovod, který je letos naštěstí temnější než v předchozích dvou dílech.

Co se týče endgame po konci příběhu, je velmi podobný Adventure Mode ze třetího dílu. Budete tedy chodit podobné lokace jako byly Nephalem rifty, Greater rifty a navíc vás ještě v rámci Sezón budou čekat bossové, eventy a questy vázané právě na aktuální sezónu. Do hry by měly být přídány i unikátní sety. Totální závisláci budou poté moci zkusit i PvP a poměřit síly s ostatními hníči u této hry. Rozdíl ve zvyšování úrovně postavy je v tom, že Paragon body začnete sbírat hned po dohrání příběhu, daleko před dosažením stovky. Zde došlo ke kompletnímu překopání a jednoduché přidělování extra bodů doplnil systém glyphů, které se dají taktéž vylepšovat. Zde si pro změnu všímám inspirace v Path of Exile, i když značně zjednodušené. Novinek je dost a majorita určitě zaplesá. Navíc se dá hrát i naskrz herními platformami a jako PC hráč můžete spojit síly i s konzolisty. Další novinkou je kůň, který vám pohyb po mapě víc než usnadní. Škoda jen, že se k němu dostanete až v pozdější fázi příběhu. Otevřený svět nabízí několik desítek vesnic, které je záhodno prozkoumat. Mohou skýtat cennou kořist nebo výzvu v podobě tuhých bossů.

Teď k neduhům hry. Už v Immortalu mě štvalo, že kolem vás pobíhají potenciální noví spoluhráči. Vy přece máte být ten, kdo zbaví svět Sanctuary hrozby v podobě znovuzrozeného démona a tímto zásahem ztrácí hra na atmosféře. Další neduh je podle mě dnes již zastaralá šablona hry, co se týče vývoje postavy. Proč prostě stávající systém nepřekopat, že budete zvyšovat úroveň vaší postavy pouze aktuální výbavou? Že byste konkrétní části výbavy buď našli na určitých místech, nebo si je mohli sami vyrobit a odemknout v určité fázi hry u kováře nebo poté, co byste kováře sami předmět naučili. Dále přidat do hry více prvků craftování, klidně i třeba těžbu surovin a podobně. Drtit endgame jen za účelem dosažení stovky nebo nalezení konkrétního předmětu mi přijde jako zabíjení potenciálu hry. Žánr potřebuje inovovat, protože jinak zůstane z mého pohledu extrémně nudný a mě konkrétně odrazující od hraní čehokoliv jiného než příběhu. Uvítal bych ve hrách všeobecně realističtější prvky, se kterými se setkáváme v indie hrách. Nemohu nesrovnávat například s V Rising, kde máte z 50 bossů každého z nich jiného a ty závěrečné skutečně extrémně tuhé. Nemluvě o zvyšování obtížnosti i běžných nepřátel. Kombinace například tankujícího rytíře, střelců na dálku a klerika, který druhy ve zbrani kouzlením uzdravuje a vás stejnou magií poškozuje, dokáže zatopit způsobem, že je lepší z boje utéct. Příběh čtyřky mě místy mile překvapil, ale víc než 6.5/10 nemohu hře dát z důvodů popsaných v tomto odstavci výš. Být lepší než velmi špatný Immortal a průměrný Reaper of Souls je na titul, který má ambice stát se hrou roku 2023, žalostně málo. Samozřejmě chápu, že majorita toto chce, respektuji to, ale holt už dnes nejsem na tyto zjednodušené Hack&Slash hry cílová skupina.

Pro: výrazně temnější atmosféra, intenzivní soundtrack, crossplay, kůň, veliký otevřený svět, filmečky

Proti: potenciální spoluhráči všude okolo, rozháraný příběh, podle mě přežitá šablona vylepšování postavy bez případných hraní oživujících prvků jako je těžba, crafting, výroba předmětů, nudný grind v endgame

+12
  • PC 80
Herní výzva 2023 - 6. Sága pokračuje 

Diablo IV je hodně kontroverzní hra. Na jedné straně je to pokračování legendy a jedné z nejlepších her všech dob, na druhé jeden z největších průserů herní historie a hřebíček do rakve fenomenálního herního studia.

Přiznám se, že příběh v Diablo sérii mi vždycky učaroval. Minimálně v prvních dvou dílech je hodně povedený, ať si říká kdo chce, co chce. Trojka už je slabší, ale stále to jde. Čtyřka mě ale nijak zvlášť nezaujala a spoustu dialogů jsem jen odklikával. A u sidequestů tuplem. Hratelnostně je to stále stejný grind a honba za lepší výbavou, tady se zkrátka leta nic nezměnilo a nezmění a i když jsem se chvílemi fakt bavil, občas ten hajzl stereotyp vystrkoval růžky.

Co se povedlo je za mě grafika a design. Z barevné trojky se vývojáři poučili a čtyřka je opět řádně temná a brutální. Mapa je pevně daná a už se negeneruje, takže tady se designéři vyřádili. Pochválit musím i slušnou herní dobu a spousty side questů. Nevím, kolik jsem ve hře utopil času, ale to jedno dohrání mě pár desítek hodin rozhodně zabralo.

Ve finále utracených peněz nelituju. Nedokážu posoudit, jak často se ke hře budu vracet nebo jestli vůbec někdy zkusím hru znovu za jinou postavu, ale i tak jsem se doteď bavil a spoustu zábavy mě jistě ještě čeká. Už to sice není úplně ono, ale to ze mě mluví spíše vyšší věk a více povinností. Chápu, že někdo zde stráví tisíce hodin, stejně jako chápu ty, kteří hru po chvíli na dobro odloží. Já jsem někde mezi.

Pro: Grafika; design světa; občas návyková hratelnost.

Proti: Občas stereotyp; málo inovací oproti trojce.

+12