Dark Souls II: Crown of the Sunken King

Temné, všudypřítomným jeden prostoupené a nejistou půdou pod nohama protkané dobrodružství začíná. Kobky prastaré, jakoby aztécké věže hráče přivítají v šerém svitu a dle prvních minut hraní dávají znát, že zde si opět neodpočine. Strážci starého řádu vládnou mohutnými obouručními kladivy, navíc jsou permanentně intoxikováni a s každým jejich rozmachem hrozí nejen bolestivé zranění, ale také infikování jedem.

Okolí věže a její samotné útroby jsou spletencem nejrůznějších chodeb a výtahů, které se spouští ukrytými spínači a velké množství chodeb vede vstříc drtivému útoku přesily, podpořené nepříjemnými kultistkami, co vypouští proudy temné magie, vstříc nešťastnému dobrodruhovi. Král a vládce tohoto nehostinného místa, se ukrývá hluboko v nitru zatopeného království a kdysi honosné obelisky a mramorové sloupy, které zdobili vstupní haly, dnes spíše odrazují od myšlenky se s vladařem setkat.

Koncept celého DLC mi silně připomínal jakousi prastarou pyramidu, plnou hrůz, shodnou s vizemi samotného Lovecrafta. Nepřátelé pochopitelně nejsou jen humanoidního typu ale setkáme se zde i s nepříliš inteligentními, o to více smrtonosnějšími obludami, jejichž obří tlamy a groteskní těla připomínají výsledek nějakého zvráceného experimentu. Hlavní obranná linie a strážci celého místa, Bossové, vám procházku po jejich svaté půdě nedarují a tak se jistě, přiměřeně svým schopnostem a trpělivosti zapotíte.