Diskuze

@Paul (16.02.2017 22:18): O komentář se pokusím. Po dohrání jsem se ale snažil Chasera dostat z hlavy. Ze vzpomínání na něj mě chytá lehká migréna, což taky o něčem vypovídá :-)

@Najlvin (17.02.2017 01:45): Jedna věc je "nápad", na němž se pracuje asi ve třech cutscénách. Jenže nezapomínej na balast kolem, který provází celou hru.

Naprosto nenávidím ten mustr, kdy ve hře hladce zabíjíte tisíce protivníků, aby vás pak v cutscéně nějaký totální zelenáč zasáhl uspávací šipkou. V těchto momentech každou uvažující bytostí musí pohnout podráždění. To vede k tomu, že je člověk neustále dokola zrazován a zrazován, aby se opět dostal kamsi do věznění a následovala mise, kdy se z něj musí vymanit.

Celá hra je prodlužovaná zcela nesmyslně, nic tam neopodstatňuje, co dělám: obraně vozu pomocí sniperky, při níž je potřeba se zbavit asi dvaceti lidí ohrožujících náklad, předchází dlouhé mise, v nichž se mám dostat na vyvýšené místo majáku, což si ironicky vyžaduje smrt asi stovky protivníků. Snažím se. Nedovedu ale před těmito nesmysly zavírat oči.

Už ten začátek, kdy se po příletu na zem účastníš války gangů (není mi jasné, jaký je důvod, aby na tebe všichni tak zběsile útočili, ale budiž) a padnou tvou rukou desítky, následuje cutscéna, v níž se Chaser sotva udrží na nohou; záhy si nechá téměř dobrovolně nainstalovat do hlavy killswitch v podobě pavouka. Tenhle příjemně poraženecký přístup jsem nejprve kvitoval, než se ukázalo, že to nemá vůbec žádný smysl; kdyby se tam všech hned na začátku zbavil, žádný vliv by to nemělo. Jen by se omezil počet misí. Ubohé.

K vychvalovanému příběhu, potažmo závěru. Když je Chaser na Marsu informován, že se v době jeho přítomnosti na Majestic nacházel na stejném místě i Steve Scott, o němž ale momentálně nikdo nic neví, protože je na "tajné misi", musí být člověk - pod opakovaným zdůrazněním, že Scottův zaměstnavatel Longwood vlastní klonovací zařízení, věnuje se experimentům s myslí a dokonce se mu už podařilo naskenovat mozek - buď dementní, nebo zcela ignorující indície, které mu hra předkládá, aby závěr nebyl předem jasný. A že jich opravdu příliš není. Většinu hry tvoří zbytečné průtahy, které nepobraly ani zrnko inteligence.

Tak jsem tuto zrůdnost dokončil.

Nejvydařenější misí je pro mě Ravi Vallis, tam byly ony rozsáhlé vzdálenosti a překonání dlouhých štací dobře zúročeny. Ani ty zatracované podvodní úrovně mi nepřišly marné.

Zcela upřímně. Doufal jsem, že se tu po dohrání budu moci Paulovi pošklebovat, jak z toho hraní na gamepadu a uhrančivosti podávané jeho televizorem vyměknul. Nakonec naše názory nejsou tak rozdílné. Nemyslím si, že Chaser je alespoň dobrá hra. Pokud něčím vyniká nad ostatní tituly své doby, pak je to relativně nadstandartní anatomický model protivníků reflektující zásahy. Slovo "vyniká" je ale přehnané. Myslím tím, že alespoň v této složce není Chaser hluboko pod tehdejším (nad)průměrem. Příběh musí zarážet každou racionalitou obdařenou entitu, level design je výsměch a ta recyklace prostředí ničemu rozhodně nepomáhá. Nebýt výzvy, rovněž bych to zabalil. Nejsem ovšem takový "blázen", abych to hrál nonstop, takže v diskuzi Paulem zdokumentované utrpení jsem nezažíval.

Ještě si v nejbližší době přečtu některé pozitivní komentáře, abych zjistil, co je podle ostatních na téhle hře hodné vyzdvižení.

Vskutku, dohrát tenhle kousek je jako nechat si přibít varlata hřebíkem: člověk to sice přežije, ale trauma si ponese.