Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 95
Je to opravdu zvláštní, že po odehrání prvního Call of Duty a Call of Duty: United Offensive, jsem málem zapomněl na tento díl, a to by byla obrovská herní chyba. Až teď, 5 let po svém vydání jsem tento kardinální omyl napravil. Call of Duty 2 nejen, že sebou přinesl skvělou válečnou atmosféru, již tak perfektně vypilovanou v předešlých dílech, ale i mnoho změn, které ovlivnily celkový dojem z herního ztvárnění nejkrvavějšího válečného konfliktu 2. světové války. I tady se vžijete do role osvoboditelů Evropy proti Německu, ale v opačném gardu, než bylo v jedničce. První se hraje ruská kampaň, pak britská (opět s kapitánem Pricem) a nakonec americká.

"Sanität"

Jak jsem již naznačil v předchozím odstavci, už tak perfektní atmosféra je zde ještě umocněna první změnou, a tou je zrušení lékárniček a nahrazení je samovyléčením, která přidává na pocitu, že nejste nesmrtelní a při vyšším stupni obtížnosti musíte zvažovat každý krok, ale zároveň se stále tlačit vpřed a nezůstat trčet na jednom místě, protože většinou následuje smrt a load. Tímto se dostáváme k další změně: "save a load", už není možné kdykoliv si hru uložit a znovu nahrát, což může být, ale nemusí být zápor, avšak ve hře se vyskytují situace, kdy jsou checkpointy od sebe dál než je dobré a procházet tu samou část po dvacáté je k vzteku. Velkou změnou prošel i grafický háv, který je jedním slovem úchvatný, a to hlavně ve vysokých rozlišeních (a to je možná důvod proč některé hry hrát později, až na ně má hráč pc). Design jednotlivých misí a nápaditost úkolů je, alespoň podle mě, na vysoké úrovni a v některých misích máte větší volnost pohybu (britská kampaň: Hřeben „88“). Hudební doprovod a zvuková stránka si zachovali vysokou kvalitu a není nutné cokoliv měnit.

"Man down"

Jediné proč tahle hra nedostala ode mě plný počet bodů je poslední mise, která by měla být nejtěžší a celé by to mělo tak nějak gradovat, tak jak to bylo třeba v Call of Duty: United Offensive, což se nestalo, zrušení běhu nebo jsem ho nenašel, vzdálenost checkpointů a na nejvyšší obtížnost neomylní nepřátelé a opravdu nechutně velké množství granátů, které se na vás sypou.

Pro: opět atmosféra, grafika, hudba, zvuk, prostředí

Proti: poslední mise, vzdálenost checkpoitů

+43
  • PC 80
Pamatuju, jak Call of Duty 2 v době vydání strhnul hotový poprask a trhal rekordy v prodejnosti. Já ho dohrál mnohokrát a vždycky jsem si ho naprosto vychutnával. Ale jak je to v nynější době a s porovnání s předchozím dílem? Popravdě, žádná revoluce se nekoná.

Po audiovizuální stránce to byla a vlastně i je špička mezi válečnými akcemi. Krásná grafika, řvoucí němci, svištící kulky, ale celé to tak nějak postrádá atmosféru. Jsou tu sice mise, které jsou strhující, ale v celé hře jich je překvapivě docela málo. Call of Duty 2 je oproti ostatním dílům o dost delší, ale je to tak správně? Neřekl bych. Jak jsem říkal, jsou tu mise skvěle navržené a plné dechberoucích skriptů, ale jsou tu mise nezáživné a zdlouhavé. Jmenoval bych například čištění francouzských vesnic, kde je jedna větší mapa (ale stále striktně lineární) a vaším cílem je čistit domy od nepřátel. Mě to ale vůbec nebavilo z několika důvodů.

Za prvé jsou všude doslova hordy uřvaných nácků, které skupinka Američanů (tzn. ty) kropí jak na běžícím páse. Za druhé animace smrti jsou stále stejné a na žádnou fyziku se v CoD2 nehraje. A za třetí jsou nepřátelé zbytečně odolní. Na jednu ránu je zabije maximálně střela do hlavy. Jinak jeden jako druhej vždycky nejdřív fláknou držkou o zem, načež se zvednou a pálí vesele dál. Tento prvek byl přítomen i v prvním díle, ale ne v tak přehnané míře, jako tady. Takže si to shrňme: Kropení stovek respawnujících vojáků v malé vesničce, kteří vydrží klidně i 5 kulek do hrudi = vcelku nuda. Potom na váš ale tvůrci vybalí mise jako: vylodění u Pointe du Hoc, bitvu v poušti u El Alameinu, vylodění u Rýna, bitvu o kopec Hill 400… které jsou naprostou válečnou špičkou.

Jak už jsem říkal, grafika je moc pěkná, obzvláště různé druhy kouře a ohně. Dabing je opět špičkový a zvuky ještě intenzivnější. Akorát mi vojáci přišly občas až moc ukecaní a u skopčáků jsem občas rozeznával i opakující se hlášky.

Dále se mi nelíbilo:
- Němci neustále hází granáty jak pominutí
- chybí sprint
- nedoladěné okraje map v Toujane (díry v texturách atp)
- žádná gradace a ukončení je tak vcelku nečekané

Verdikt: Call of Duty 2 je velmi dobrá válečná střílečka, kterou jsem sice hodně zkritizoval, ale zároveň opakovaně dost užil. Dávám 75% za SP a 90% za, v té době bezkonkurenční multiplayer, který dnes, dle mého názoru, překonává pouze CoD4. Suma sumárum: asi 80%

A mimochodem, hrajte bez zaměřovače, je to tak největší sranda!

Pro: multiplayer, nenáročný engine, v té době revoluční systém léčení, oproti ostatním CoD vcelku dlouhá kampaň, některé úžasné mise, hra bez zaměřovače

Proti: hordy nepřátel, nudné pasáže, nečekaný konec (chybí gradace), nemá to tak jedinečnou atmosféru jako jednička, občas chování AI, drobné technické bugy

+31
  • PC 80
V době vydání COD 2 jsem poprvé přičichnul k této proslavené sérii a byl jsem doslova nadšenej.

Dnes, po druhém dohrání, však již budu superlativy šetřit. Oproti předchůdci jsme se dočkali některých výraznějších změn, některý jsou super, ale jiný posunujou hru tam kde je – tedy Mainstream - "uděláme to tak, aby se to líbilo každýmu". Začnu tím, co bylo dobrý:

Skvělá věc, že autoři dovolili ostřílenějšímu hráči vypnout zaměřovací kříž (škoda že ne celej HUD). Hře to podle mýho názoru dodává na atmosféře, je-li střelba od boku střelbou od boku. Taky výbornou hudbou hra šikovně šetří, aby skladby vyzněly (a taky že vyzní!). Celková atmosféra druhé světové je pak na svou dobu bezkonkurenční. I grafiku musím jak jinak než pochválit – především super stíny a skvělej efekt kouřovýho granátu – radost pohledět.

Co se teda nepovedlo:

Respawn nepřátel! Už datadisk k jedničce se mi díky tomuto neduhu moc nezamlouval. Tady se němci pořád tvoří nanovo. Zkoušel jsem schválně stát na místě ve francouzské vesničce a vystřílel 20 zásobníků ze snajperky do z stejné strany nabíhající stále stejné skupinky němců. Snad sem tam nakonec postřílel celou divizi! Tohle hru kazí – člověk nemá chvíli klidu, furt se musí někam plížit i když by bylo v dané situaci logický bránit se náporu. Vůbec skóre války je hrozně nerealistický, prostě němců je moc a není problém jich postřílet stovky jako tupý králíky.

UI – ale jo, němci se dokážou hezky schovávat za překážkama, vyhýbat se zpoza oken, to jim de, tím to ale končí: V tvrdé kulometné palbě neustále se rodící němci nabíhají přímo pod hlaveň. Jen aby jich pro efekt zhebnulo co nejvíc. Tímto stylem by se německá vojska až k Moskvě určitě nedostala. Taktika, kterou využívají zde je spíše podobná Vietnamcům a jejich nechvalně proslaveným vlnovým útokům. Kdeže Blitzkrieg.

Mise v autech možná někomu působí potěšení, ale já je opravdu v lásce nemám. Obzvláště pak, není-li možno ovládat směr pohybu vozidla. Takže africkou honičku jsem teda nijak nepožral. V misi v brtiském tanku sice pohyb ovládat můžem, ale i tak se jedná o nejslabší část hry. V jedničce se ty tanky povedly víc.

Autoheal. Někteří v komentářích dokonce zmiňují, že se jedná o super vylepšení. Z mého pohledu teda ne – Sakra, když schytám dávku ze samopalu, stačí se dvě vteřiny vydejchat a sem jako rybička? Navíc autosave každý 2 minuty. Člověk může pobíhat v davech nepřátel bez následků, když se občas někde na vteřinu ukreje, když ne, tak se zrodí na téměř stejnym místě.

Co takhle ubrat němců a nechat hráče, ať si hlídá zdraví a pořádně si kreje záda, pánové?

Celkově tedy ještě zůstanem v zelenejch. Důstojná akce z 2. Světové, nicméně neubránil jsem se pocitu, že je to jenom naskriptovaná hezká střelnice, nic víc. Nerealistický hory autorespawnujících se němců to skoro sráží do žlutejch.

80%

Pro: ATMOSFÉRA, hudba, grafickej kabát, slušná akce, optika bez zaměřovadla, historičnost

Proti: AUTORESPAWN, UI, mise ve vozidlech, autoheal

+28
  • PC 85
Velmi zajimavá akce s dobrým outrem, co dodat?

Ale přece nebudu jak malý kluk psát takový pošahaný koment výše. Hra jako CoD2 si zaslouží delší koment, ne? Hra vás vtrhne do boje hned v tutoriálu, což je pro některé zajimavé cvičení. Od tutoriálu se boje táhnou a táhnou dalšími oblastmy jako je Rusko, Egypt, Libye, Francie, Německo. Rozmanitost prostředí je výtečná, samotné prostředí vypadají dobře.
Co se týče samotného boje, je docela povedený, rychlý a chce to trochu soustředění na to. Hra vás vtáhne hned do děje. Rozmanitost zbraní je hodně velká, od několika pistolí po pušky, kulomety, minometné děla a tanky. Ano, opravdu si několikrát zajezdíte a zastříle v tanku, ale i v protileteckém dělu, nebo dalekostřelného minometu.
Zvuky, efekty a hudba jsou také na dobré úrovni. Zvuky zbraní jsou autentické, neustále nějaký zvuk slyšíte. Neustále někdo řve a mluví, což přidavá hodně na atmosféře. Hudba je fajně nalazena, válečná a nikoho nenapadne ani nad ní přemýšlet. Efekty jsou pěkné, všude létají kulky, oheň a kouř vypadají dobře.

Já vím, že CoD je starší hra, ale chybí mi zničitelné prostředí. To se nemůže moc vytknout. Ale co můžu vytkout je neustály respawn protivníků a autoheal. Já často ve hře rushoval, protože jinak to nešlo, ale umíral jsem minimálně. Občas se objeví klasická graficá chybka jako hlaveň přes zeď a překryvání různých objektů jinými.

A málem jsem zapomněl, outro je fakt pěkné a titulky jak z Hollywoodského filmu :)

Pro: Autentičnost, hratelnost, návykovost, neustále se něco děje, zvuky, povedená atmosféra, outro.

Proti: Respawn nepřátel, přišlo mi to kratké, autoheal.

+26 +27 −1
  • PC 90
K druhemu dilu me oblibene serie sem se dostaval pomerne dlouho, pri prvnim dohrani me zas tolik nenadchl, musel sem si zvykat na novy system leceni, spousty koure, ktery mi obcas kazil hru jenze casem se to zlepsilo a to tak ze CoD 2 radim na stejnou uroven jako prvni dil - atmosfera zustala ba obsas byla lepsi, opet mi nevadilo ciste linearni cleneni misi a vsechno dovrsil paradni multiplayer. Hodnoceni si tedy zaslouzi stejne jako puvodni titul :)

Pro: slušná grafika, atmosféra bojů, vybalancovaná hratelnost

Proti: na lehci obtiznosti az primitivne jednoduche diky systemu postupneho leceni

+24 +25 −1
  • PC 85
Mně osobně připadala atmosféra na srovnatelně vysoké úrovni, jako v prvním díle. Pravda, mise mi byly trochu moc povědomé, ale tomu už se v FPS z 2. světové války vyhonout nedá.
Druhý díl byl trochu arkádovější než ten první, hlavně nový systém obnovování zdraví je silně nerealistický, na druhou stranu pomáhá udržovat ve hře spád a atmosféru, takže je to odpustitelné.
Call of Duty 2 je celkem jednoduchá silně naskriptovaná střílečka, ale na odreagování a hraní bez složitého myšlení je perfektní.
+20
  • PC 95
Osobně považuji tento díl doposud za nejlepší a nepřekonaný. Nabídka tří výborných a vyvážených kampaní, kdy se ještě neřešilo, že ten je Rus, Američan nebo Brit, ale všichni byli považováni za stejnoměrné hrdiny druhé světové války a Němci pak za typické záporáky.

Graficky je na tom hra doposud velice solidně, natož že už má tolik let, tak mě např. grafika vody, ale i obličejů doposud nepřestává udivovat, což u této série nebylo až do nedávna zvykem.

Ozvučení je na svou dobu velmi solidní, dabing perfektní, postavy zapamatováníhodné, dodnes vzpomínám na člověka, který mě zachránil na pláži po vylodění - pak jsem toho člověka hledal a první týpek s jeho obličejem to schytal - Alavi - který se stal mým chráněncem chtě nechtě. A zapomínat nelze ani na již mnoho dílů působícího kapitána Price, ale i na druhoválečným dílem končícího seržanta Randalla.

Příběh hra nemá, a vlastně ho ani nepotřebovala, stačilo jen víceméně věrohodné zobrazení (na tu dobu věrohodné a propracované) důležitějších i méně důležitých konfliktů, které zabralo krásných 12-14 hodin na dohrání, a to nemluvě o vyšších obtížnostech.

Mise samotné jsou vyladěné do posledního detailu, snad k žádné z nich nemám výtku, obtížnostně vyvážené, propracované do posledního detailu a plné ikonických míst a událostí se vryly do paměti jako v žádném dalším díle. Jen jsem v nich postrádal nějakou misi, kde by zvítězili také Němci a nebylo všem do hlavy vtloukáno jen to, že Němci všude a všechno vždycky prohrávali.

Umělá inteligence na tu dobu taky nebyla vysloveně špatná, dnes už samozřejmě neobstojí, ale je to setsakramentsky dlouho, co tahle pecka vyšla.

Technický stav jako takový byl perfektní, nikdy jsem za těch x průchodů neobjevil žádnou chybu, vyjma jednoho průchodu potrubím v ruské, tuším asi čtvrté, misi.

A jako třešnička na dortu multiplayer, na svou dobu suprový, i když se nedá říct, že by mi učaroval, i v něm jsem strávil řadu hodin. Ale přesto to byl ve výsledku singleplayer, který mě k té hře táhnul hrát ji pořád znova a znova.

Pro: Grafika, ozvučení, mise, postavy, herní doba, lokace, multiplayer, znovuhratelnost, deníky, 3 rozdílné kampaně, technický stav

Proti: Umělá inteligence, neustále ustupující a všude poražení Němci

+19
  • XOne 95
Píše se rok 2002 a já na svém PC právě rozehrávám v Medal of Honor misi s vyloděním na Omaha Beach v Normadii. Doslova splněný sen jednoho z největších překvapení v kině, a od kterého jsem upřímně nic nečekal, v podání filmu Zachraňte vojína Ryana. I přes mou oblíbenou tématiku WW2 a nezapomenutelou main theme hru po čase odkládám. O pár let později hraji Call of Duty, a už nevím proč hru opět odkládám.

To vše již je historie jednoho unaveného, (de)motivaného a tak trochu herní krizi prožívajícího PC hráče co právě propařil počínaje nedělí roku 2022 čtyři noci, a jenž před chvíli dohrál Call of Duty 2. Hráče, před kterým se dnes v noci odemknul achievement Won the War.

Od první chvíle co jsem CoD2 spustil jsem věděl, že tahle jízda neskončí dokud hru nedohraji. Je to neskutečný pocit ale hra mě tak pohltila, že jsem nemohl jinak! Tohle se mi ještě nikdy v mé herní historii nestalo, snad s výjimkou System Shock 2. I když jsem věděl, že je dávno čas jít spát a mám věk a rozum na to abych věděl co je prioritou, přesto mi to nedalo a hrál jsem další a další mise abych viděl dnes v noci, již značně unavený, závěrečné titulky. Tak neskutečnou, intenzivní akci jsem od doby co jsem si pořídil své první PC (1998) snad nikdy nehrál. Už chápu proč je značka COD mašinou na peníze.
Tohle je taková pecka, že ani nevím jak se vypsat ze svých pocitů, respektive vím zcela jistě že se jedná v mém případě o nejintenzivnější herní zážitek za poslední roky.

Ještě teď vstřebávám adrenalin a závěrečné titulky kde si autoři nachystali de facto další misi, kterou ovšem již hráč sleduje z pohledu třetí osoby s úžasným výrazem v tváři. Neskutečné jaký autoři mají smysl pro detail, historické vsuvky, uvěřitelné prostředí, mise, hlášky, zbraně, technika, atd. to vše dokázali přeměnit v mix. zážitku jaký poskytne málokterá hra. Co na tom, že hra je koridor, celou dobu jsem se cítil jako bych tam byl!
A to říkám jako člověk co se o WW2 zajímá od dětství a má načteno knih od zážitku obyčejného vojáka až po vrchní velitele.

Tahle hra má pro mě osobně několik prvenství, zatím je to jediná hra kterou jsem v roce 2022 dohrál a zároveň je to první WW2 3D akce kterou jsem od roku 1998 dohrál do závěrečných titulků (!). A navíc je to první 3D akce kterou jsem rozehrál a dohrál na konzoli s ovladačem v ruce.

Pro: atmosféra, fantastické mise, zvuk, grafika, animace, závěrečné titulky

Proti: pár maličkostí by se našlo, ale vše bledne v porovnání s klady hry jenž jednoznačně převažují

+19 +20 −1
  • PC 95
Je hrozně těžký začít hodnotit druhý díl série, když jsem ten první vychválil prakticky na sto procent. Kde ale jednička začala, tam dvojka s naprostou pohodou pokračuje. Nijak nevybočuje, spíše přitvrzuje a hráči jsou nadšený, nadšení vlastně už ani být nemůžou. Hra totiž představuje nový příběh, nové mise, lepší grafiku, nové mapy a hlavně upravenou mapu Carenten. To mělo za následek, že většina hráčů okamžitě přesídlila na dvojku a s tou vydrželo zatraceně dlouhou dobu. Jinak řečeno, jedna herní legenda pomalu upadala v zapomění z důvodu toho, že se rodila nová...a to vše prosím v rámci jedné série. Call of Duty byl v té době prostě pojem. Nevím, jak je to v dnešní době, kdy se už nezaobíraj druhou světovou válkou ale tehdá to mělo svoje osobní kouzlo. Mohli za to filmy, které se v té době přetahovali, který bude větší atmosferickou bombou ale prakticky i hry, kde se řešilo, jestli je lepší Call of Duty nebo Medal of Honor. Každý tak přemýšlel nad druhou světovou válkou a bylo jí v časopisech a herních webech tuny. Tehdá to táhlo. Call of Duty je tak nedílnou součástí mého mládí, kde jsem si především v multiplayeru užíval nekonečné diskuze na téma, se kterou zbraní radši střílím, jestli s puškou, odstřelovačkou nebo kulometem až jsem si prošel i obdobím, kdy každej střílel přes WH a pomalu hra začínala zapadat, protože každej chtěl vyhrávat = čítovat. Takhle to vypadá, že hru miluju především díky multiplayeru, ale popradě i příběh samotný přesně věděl kde začít, co udělat a jak vše s poklidem ukončit. Prošli jsme si tak opět válečnou vřavou, plnou zásadních a nezapomenutelných misí. Stejně jako v jedničce, úplně.

Pro: Call of Duty je herní legenda. Nepamatuju člověka, který by si tím obdobím prošel a tu hru si nezahrál a nezkejsl u ní na desítky hodin.

Proti: Nelze nic vytknout, to zkejsnutí jsem si neskutečně užíval a vůbec mě nemrzelo, že to byl požírač času.

+17 +18 −1
  • PC 60
Od druhého dílu CoD jsem čekal minimálně stejně dobrý herní zážitek, jako u jeho předchůdce, ale bohužel… očekávání se nenaplnila, ale vezměme to popořadě. Již klasicky se hráč zhostí role hned několika vojáků různých národností – jednoho Rusa, dvou Britů a jednoho Američana, přičemž kampaně jsou opět tři, ale tentokrát není vyloženě nutné je hrát tak, jak jdou za sebou, neboť se průběžně odemykají jednotlivé bloky misí. Pokud vás tedy některá mise omrzí, můžete se podívat jinam a později, třeba když už nebude jiná možnost, se vrátit. Prostředí, kde se bude válečná vřava, jejímž aktérem se stanete, odehrávat se značně podobá bojištím prvního dílu a výraznou novinkou je jedině tažení v Severní Africe, které sice má něco do sebe, ale mě nijak zvlášť neoslovilo. Náplň misí se zdá být vcelku prostá a většinou jde o obsazení a následné ubránění nepřátelských stanovišť nebo o zničení dělostřelectva, tanků, či skladů munice. Tedy nic nového na poli válečném...

Grafika prodělala značné vylepšení a nový engine ve společnosti parádních efektů dokáže zplodit skvělou válečnou vřavu, jenomže i ta nejlepší grafika neodstraní omezené herní možnosti a stereotyp, který se tu a tam dostaví. Modely zbraní jsou velice pěkné a třeba taková Mosin Nagant s optikou, jež je obalená hadrem, vážně nemá chybu. Zvuk a hudba jsou již klasicky na výborné úrovni a především neustálé pořvávání nepřátel i spolubojovníků doplňuje zdařilou atmosféru bojiště.

O nových zbraních se nedá moc dlouho hovořit, neboť drtivá většina jsou staré známé kousky z prvního dílu. Bohužel tu chybí mnou tak oblíbené přenosné kulomety, ale co naplat. Co je podstatně horší je omezená nosnost – vypadlo místo pro pistole! To znamená, že hráč unese jen dvě zbraně a granáty (výbušné a kouřové). Jenomže kdo si jako jednu ze zbraní vezme pistoli místo samopalu nebo pušky? Pistole by měly sloužit jako doplňková zbraň pro případ, že si hráč vezme dvě méně univerzální zbraně (např. pušku a raketomet). V CoD 1 jsem to tak občas skutečně dělal a když přišlo na interiéry, vytáhl jsem pistoli a neměl větší problémy, ale v CoD 2 to nejde. Význam pistolí je zkrátka pryč a já je používal obvykle jen chvíli, to abych si je alespoň vyzkoušel.

Nekonečný respawn jsem kritizoval už u CoD: UO jenomže tady je to ještě mnohonásobně horší. Hra je doslova prošpikována liniemi, jež je třeba protnout, aby se respawn zastavil a právě tohoto respawnu se hojně využívá v typické situaci, která je ve hře mnohokrát – vidím kulometný palpost a za kulometem zmetek, který kryje celý okolní prostor. Spojenci padají jako mouchy a tak si řeknu: ‚Hodím tam granát a bude pokoj.‘ Bum! Kulomet je volný, ale neuběhne ani pět vteřin a už za ním stojí další zmetek. Řeknu si: ‚Granát neuspěl, no… nevadí, mám tu karabinu s optikou tak nechám promluvit svoji pušku.‘ Zastřelím X zmetků, ale kulomet nepřestane kosit jinak stále donekonečna přibíhající spojence. Řeknu si: ‚A sakra, v té budově vzadu se usadila celá rota!‘ Nezbude než hodit kouřový granát, neboť nepřátelé zásadně nestřílí přes kouř a proběhnout se samopalem skrze oblak dýmu a zmetka zblízka zastřelit. No a světe div se – byl to ten poslední zmetek, který tu byl (že já vůl ho nezastřelil zdálky :-) ).

‚Zlepšení hratelnosti‘ aneb Jak udělat z hráče CoD nemyslícího idiota:
Krok 1. – Zaměřovač – Nejste si jistí, jestli to, co stojí na poli je nepřítel nebo strašák? Buďte v klidu, neboť nový zaměřovač se automaticky začervená a to i když se nepřítel za strašáka vydává.
Krok 2. – Zvýrazňovač munice – dochází vám náboje a vy se bojíte, že si toho nevšimnete? Nový a lepší ukazatel munice se červeně zabarví, pokud je načase poohlédnout se po další munici.
Krok 3. – Odjištěné granáty – Bojíte se, že šlápnete na odjištěný granát? Nemusíte se strachovat, neboť speciální indikátor odjištěných granátů vás zavčasu varuje udáním pozice blízko povalujících se granátů. Ovšem je nutno podotknout, že nepřátelé hází granáty jak na běžícím pásu, takže vzhledem k okolnostem je tato vychytávka vcelku na místě.
Krok 4. – Autoheal – Komu by se chtělo neustále si hlídat stav zdraví a poohlížet se po lékárničkách. Není přece nic lepšího než autoheal! Dostali jste zásah? Schovejte se za roh, počkejte pár vteřin než se zregenerujete a už zase můžete vběhnout do válečné vřavy v Rambo stylu.

Jak je vidno hra se zjednodušuje a hráč se musí stále méně a méně snažit, aby ve válečně vřavě uspěl. Dynamičtější akce na úkor taktiky a nutnosti přemýšlet někomu vyhovovat může, ale mě určitě ne.

Postřehy:
1) Ve hře se několikrát projedete ve vozidle (v Opelu, v průzkumném vozítku Sdkfz 22,…) nebo v Britském tanku Crusader, který je navíc ovladatelný.
2) Vzhledem k tomu, že od tohoto dílu funguje autoheal a výbušné granáty sbíráte výhradně od padlých, je okolní prostředí prázdné a téměř nic zde nenajdete. Jediné na co při prohledávání objektů můžete narazit, jsou dýmovnice a výjimečně zbraně.
3) Když jsem v jedné z Afrických misí našel na stole bunkru známou zelenou lékárničku (z CoD 1) zasteskl jsem si...
4) V Sovětské kampani si občas zabojujete po boku žen. Není žádné překvapení, že v Rudé armádě sloužil značný počet žen a to nejen v pěchotě (byly i pilotky stíhaček či tankistky), ale trochu mě zarazilo jak málo jich ve hře je - napočítal jsem jen tři! A vzhledem k tomu, že na rozdíl od mužů se ženy nikdy nedoplňují, je takřka nadlidský úkol udržet alespoň jedinou z nich naživu po dobu celé mise.

Pro: Hezká grafika, dynamická akce, výborná atmosféra především Ruské kampaně

Proti: Zbytečné zjednodušení (autoheal, ukazatel granátů,...), stereotyp, nekonečný respawn

+17 +18 −1
  • PC 80
Popravdě řečeno si nejsem jistý, jestli jsem dvojku vůbec někdy dohrál a po dohrání ani nevím co napsat. Druhý díl je v podstatě stejný jako ten první skoro od začátku do konce a pokud tvůrci s něčím novým přišli tak je to spíše na škodu.

Příběh stejně jako v jedničce neexistuje, místo animace tu máme opět enginové dema, staré fotky a dokumenty a opět jsou tu tři kampaně za Rusy, Brity a Američany. Graficky se hra samozřejmě za dva roky neskutečně zlepšila, takže to vypadá všechno úžasně a hra s přehledem předvádí monumentální válečné scény, aniž by se zakuckávala.

Stejní jsou i nepřátelé, kteří umí totéž co v jedničce, bezvadně se kryjí, spolupracují, háží granáty a tady přichází první novinky. Nepřátelé jsou mnohem odolnější, dávka z automatu je poškádlí, srazí na zem, ale za chvíli vstanou a vesele pálí dál. A je jich mnohem, mnohem více, což je další novinkou - nekonečný respawn, dokud se nepohnete dál. Inteligence nepřátel i spojenců je stále na vysoké úrovni.

Zbraně jsou tytéž co v prvním díle, ale je větší kumšt najít něco, co k něčemu je. Základní samopaly mají slabý zásobník a vzhledem k odolnosti nepřátel a zhoršené přesnosti neděláte nic jiného než přebíjíte. Jedna nemilá novinka je, že při pohybu Vám zmizí zaměřovací kříž - jako proč sakra?

Nejvíce se změnila samotná hratelnost. Druhý díl je mnohem velkolepější. Na scéně jsou desítky nepřátel, spousta spolubojovníků, všechno exploduje, lítá, odevšad vybíhají nepřátelé. Abyste se někam dostali, musíte rychle kupředu a spustit checkpoint, kterým zastavíte respawn a tak stále dále. Na opatrný, pozvolný postup se zde nehraje. Problém je, že tvůrci se vykašlali na quicksave a přišli se systémem checkpointů. Ty jsou sice hustě rozesety, ale i tak si některé úseky zopakujete.

Největší změnou je autoheal, se kterým Call of Duty 2 přišlo jako první. V podstatě neřešíte zdraví, když to začne být kritický někam se schováte a počkáte až se uzdravíte. Upřimně se mi ten systém moc nelíbí, protože v okamžiku kdy to začne být kritický Vás většinou stejně někdo dorazí.

A jsem u jádra problému. Díky absenci léčení a quicksavů, neustálému postupu vpřed a především naprosto šílenému brajglu kolem Vás to začne být po pár kolech únavné. Ony ty mise jsou totiž v podstatě stále tytéž, pryč je variabilita z prvního dílu. Prostě se někam probojujete, vyčistíte pár stavení, hnízd, minometů, odbachnete nějaký tank, občas musíte pozici ubránit a většinu času zmateně pobíháte mezi hordami nepřátel a snažíte se jich pobít co nejvíce a přežít.

Tohle je čistě subjektivní, ale prostě se u mě dostavila absolutní přehlcenost tou vší bezduchou velkolepostí, asi podobný pocit jak koukat na nějaký film ze série Transformers. Každopádně objektivně je samozřejmě vynikající válečná řežba plná monumentálních scén s perfektní grafikou a umělou inteligencí.

Pro: Totéž co jednička, jen mnohem mnohem velkolepější.

Proti: Té velkoleposti a megařežby bylo na mě až trochu moc.

+17
  • PC 75
Na druhý díl Call Of Duty jsem se hodně těšil. Pamatuji si jak jsem v den vydání dostal od spolužáka vypálené cd s hrou. K mému štěstí jsem zrovna byl nemocný a nemusel chodit do školy a protože rodiče byli vždy nejméně do 3 hodin odpoledne pryč tak jsem měl na hraní spoustu času. Tehdy jsem měl totiž vyhrazené hraní na počítači na pouhé dvě hodiny. S tehdejším nadšením se mi druhý díl povedlo dohrát asi za dva dny.

Na rozdíl od prvního dílu a expansion packu United Offensive, kde hrajeme jako první za Američany, zde začínáme netradičně za rudou armádu. Asi po první půl hodině hraní mě však zarazilo několik věcí. Lékárničky zmizely, nefunguje quick save a nelze sprintovat. Ty lékárničky mi tolik nevadily a vlastně to bylo v tomto režimu lepší, ale quick save jsem poněkud postrádal a to že sprintování, které bylo v United Offensive nově přidáno a znovu zmizelo mě poněkud zamrzelo. Mise za rudou armádu mě nebavili v žádném díle, proto byl pro mě rozjezd u druhého dílu menším utrpením. Neříkám že mise nebyly zábavné, ale těšil jsem se na vylodění v Normandii a severní Afriku a zasněžené Rusko pro mne nebylo nijak zvlášť atraktivní. Oproti prvnímu dílu také přišla změna ozvučení u všech zbraní. Musím podoktnout, že reálu byl blíže první díl. Obzvlášť zvuk Thompsona byl příšerný. Poslední věc, která mi u hry vadila byl Multiplayer, který udělal oproti United Offensive velký krok vzad. V UO jsme měli velké mapy a k tomu pestrý arzenál vozidel, tanků a děl. Takže UO už byl téměř na úrovní Battlefield a mohli jsme se účastnit na velkých mapách epických bitev klidně i ve 100 lidech. Ve dvojce však bylo všechno osekáno a zbyl nám jen tupý souboj, kde hráči honí jen skóre a týmová spolupráce byla ta tam. Chápu, že pro mnoho lidí je to jeden z nejlepších Multiplayerů, ale já prostě nedokážu zkousnout tu nelogičnost, že se hra pro více hráčů tak osekala. S kamarády jsme tehdy sice strávili mnoho hodin na serverech Gamepark.cz, ale už tu pro mne nebyla taková zábava jako v UO.

Abych ale jen nehanil, hra udělala velký pokrok po grafické stránce a také atmosféře, která byla v některých částech hutnější než v prvním díle. Všudypřítomné výbuchy, řev spolubojovníků i nepřátel vás opravdu pohltí. Též přibyly nové zbraně. Soundtrack byl epičtější a líbivější, Potěšením také bylo, že se opět vrátila známá postavička Cpt. Price, který nás v britské kampani doprovázel i v prvním díle. Lokace byli zajímavé a konečně také přibylo nové bojiště v severní Africe. Nejvíce mě však bavila americká kampaň a zvlášť vylodění u Pointe Du Hoc mělo šťávu a dobývání Hill 300. Umělá inteligence nepřátel tu je taky o chlup lepší a za zmínku stojí třeba, že Němci jsou schopni vám poslat vámi hozený granát zpět, což vám může velmi znepříjemnit den. Co se týče samotného autoheal sytému tak ten mi ve výsledku byl sympatičtější než lékárničkový systém. Nemálokrát se mi v prvním díle uložila pozice, kdy jsem měl jen ždibíček zdraví a ve chvíli kdy se hra uložila jsem dostal kulku do hlavy.

Pro mě je Call Of Duty 2 stále jedním z nejoblíbenějších dílů celé série. Sice dostál několika změn, které mi vadily obzvlášt co se týče Multiplayeru, ale kampaň byla velmi zábavná.

Pro: Grafika, atmosféra, hudba, lokace, Cpt. Price, autoheal

Proti: Multiplayer, absence sprintu a autosave, ruská kampaň

+17
  • PC 75
Chcete prostřednictvím počítačové hry poznat co je to válka? Tak je pro vás Call of Duty 2 jasnou volbou. Hrůzy a ponurost II. světové války v oblastech Sovětského svazu, Afriky, Francie a Německa zobrazuje (věřím tomu, neboť narozdíl od ostatních komentátorů jsem ve válce nebyl :) v pečlivě dávkovaných minutách bojů skutečně věrohodně a bez příkras.

Píše se listopad roku 2008 a ani po více než třech letech hra nezestárla, jak myšlenkově (válka je špatná, áno...:), tak graficky jde o slušně odvedenou práci. Umělá inteligence nepřátel a spolubojovníků taktéž, ale občas se nechtěně připletou do cesty nebo nesmyslně mění pozici (jeden dokonce jednou střílel do pouliční lampy, za níž byl vzdálený Němec, až dokud mu tam nehodili granát).

Ani s celkovou hratelností to nevidím špatně, u rozkoukávání očima Rusa Vasila Koslova to ještě tak slavné není, misí je málo, jsou proměnlivě zábavné a bez hmatatelnějších cílů. Britská kampaň zajímavě vystavěna (obsazení, stáhnutí v transportéru pod těžkou palbou, znovuobsazení), správně dravá a postřílených Němců bych se nedopočítal. S Američany přichází na řadu vylodění v Normandii aneb fakt nejsilnější a nejvydařenější část hry, hluk, zmatek, střelba a výbuchy ze všech stran, pokud jste viděli film Zachraňte vojína Ryana, tak víte jaké peklo to bylo, tentokrát ale máte zbraň ve vlstních rukou a nediriguje vaši fantazii režisér. Když už jsme u zbraní, tak byly vyvážené a výtečně zpracované.

Co mě zklamalo byl konec. Dobývání německého kopce (jméno jsem zapoměl) je ještě víceméně "OK", ale poslední mise tam byla jaksi navíc. S dějem nemá pranic společného a pokud mám ty dva Tygery považovat za hlavního soupeře celé hry, tak jde o soupeře hodně chabého. Hra končí náhle bez finálního zapamatovatelného momentu. Ačkoliv byla herní doba velkorysá, tohle zaváhání autorům neodpustím. Jinak ale dobrá práce hoši a těším se na shledání s čtyřkou a pětkou!
+15 +16 −1
  • PC 95
Druhý díl dělá v podstatě všechno lépe než první, ale již pro mě nemá takové kouzlo. Je to čistě subjektivní záležitost, která se nedá vysvětlit, ale moje tisíce hodin strávené v MP CoD 1, se ve druhém díle zredukovaly na nějakých pár stovek hodin (možná jednu tisícovku). Nicméně i tak se jedná o jednu z her, která v mém osobním žebříčku zaujímá velmi ceněné místo, především díky multiplayeru.

Upřímně, druhý díl mi přijde o hodně přívětivější pro (dnes už to zní spíš úsměvně) nové hráče. Ovládání zbraní je jednoduší, zdraví se doplňuje automaticky, případně na to, aby jste byli slušný sniper již nepotřebujete extra skill.

Ale hře se nedá upřít, že zaznamenala opravdu velký skok, co se týče grafického kabátku a díky tomu hra oproti prvnímu dílu, pořád působí docela dobře i dnes. Mapy jsou zajímavější, lépe postavené, prostředí je variabilnější, navíc ty nejklasičtější mapy z jedničky máme i zde (Rail, Harb, Carec…), ale v hezčím kabátku.

Tahle hra je prostě multiplayerová záležitost a aby si jí člověk zamiloval, tak ho nejspíš musel hodně hrát. A takových lidí bezesporu nebylo vůbec málo. Pamatuji časy Gameparku (Gamezone), kde se v jednu chvíli jen na českých serverech vyskytovalo třeba i 1500 lidí a všichni pařili CoD2. Zlaté časy českého gamingu, aspoň pro mě.

Nicméně bych nesnižoval ani fajn singelplayer. Je to pár hodinová záležitost, jak jsme u CoD zvyklý, tak postavená na checkpointech, které místy můžou být dost frustrující. Oproti novějším dílům tu chybí jistá filmovost, ale zase hra má svou atmosféru a velmi zdařile přenáší zážitek, který si chceme zažít jako válečníci v druhé světové válce. Zdaleka se to neblíží nějakému simulátoru, ale spíš bych to popsal jako takový vlhký sen, kdy jsme v kůži vojáka a zvládneme cokoliv.

Je fajn, že je tu zase možnost hrát za tři národy. Nechybí ani úsměvná situace, kdy jako ruský voják nastoupivší na frontu, trénujeme házení granátu s bramborami. Nevím, jestli se dá hovořit o příběhu, ale ten hra ani nepotřebuje, tady si chceme užít důležité momenty druhé světové války a trochu si zahrát na vojáčky, což hra dělá skvěle.

Pro: multiplayer, skok v grafice, prostředí, mapy

Proti: jednodušší než první díl (MP), automatické léčení

+15
  • PC 55
Je zřejmé, že tu budu se svým komentářem vyčnívat. Zatímco první díl i s datadiskem byly skvělé hry, z druhého dílu jsem už tak nadšený nebyl.

Tak jako mnohé hry, i COD2 jsem hrál dvakrát. Jednou kdysi dávno a jednou přednedávnem. Když to bylo kdysi dávno, bylo to na notebooku s Ati 3650 a musím říct, že mě tehdy šokovala náročnost hry. V DX9 se hra sekala na jakékoliv nastavení a já tak byl odsouzen k hraní v DX7, čímž se hra graficky dostala na úroveň prvního dílu. Přitom zmiňovaná karta běžně DX9 hry samozřejmě zvládala, včetně i poměrně nových kousků, jako L4D, TDU atd. Z onoho prvního hraní mi ovšem v paměti neutkvělo prakticky nic. To také o něčem svědčí.

S novou mašinou jsem si řekl, že bych si měl hru projet znova a tentokrát v plné parádě. To naštěstí nebyl problém, maximální detaily znamenaly se současnou konfigurací permanentních 60 FPS - radost pohledět. Grafická vylepšení jsou opravdu velká, přičemž ale na člověka dýchne ta nostalgická podobnost s prvním dílem. Překvapil mě i přítomný post proces a bloom. Bohužel velmi nepříjemné bylo "doskakování" objektů, jinými slovy nahrazení low poly objektu high poly objektem, když jste se k němu přiblížili. Tato změna nastávala skokově a až ve velké blízkosti, takže to vypadalo opravdu hodně špatně. Stejně tak poněkud podivný byl integrovaný antialiasing, který vypadal, jako by působil jen na objekty blízké. Celkově je ale grafická stránka vydařená, nicméně vzhledem k zmiňovaným problémům na Atině bych ji označil za hw náročnou.

Soundtrack vychází z motivů prvního dílu, což je jedině dobře a je v podstatě stejně výborný.

A co samotné hraní? Ze začátku je to rozhodně fajn. Začátek v Rusku je povedený. Autoheal bych nepovažoval vyloženě za nevýhodu, nicméně...a teď se přehoupneme do kritizující půlky...autoheal vás nabádá k radikálním řešením. Savy jsou na každém rohu, takže je-li někde nějaké německé hnízdo či tak něco podobného, vy chtě nechtě zkusíte, jestli to nepůjde udělat rambo stylem. A ono to v 99 % případů vyjde. Hra vám v tom notně pomáhá. Parťáci vás okamžitě následují a velmi se činí, přičemž na rozdíl od prvního dílu jsou nesmrtelní. V prvním díle si člověk musel dělat hlavu s každým obdrženým zásahem, tady je to fuk. Tak už to ale u her s autohealem bývá.
Nicméně nejen že vám hra pomáhá v hraní rambo stylem, ona vás k tomu i nutí. A dostávám se k tomu nejhoršímu z celé hry. Klasická situace: v koridoru je překážka, za níž se krčí 4 němci, tu a tam vykouknou a vy je po jednom sundáváte. Kolikrát jsme to v prvním díle dělali? No nesčetněkrát. Ale ouha, ve druhém díle to takhle nefunguje! Za překážkou se krčí čtyři, jeden vykoukne, vy ho sundáte a co se stane? Hned tam odněkud jeden zase přiběhne! A tak znova a furt dokola. Jinými slovy z dálky nejde zlikvidovat hnízda! Jak mě to vytáčelo! Nakonec vám tedy zbude jediná možnost, přiběhnout k místu se spolubojovníky v patách a pokusit se to nějak všechno vystřílet. Nicméně ani to nebylo nutné, na normální obtížnost to přežijete většinou i bez střílení. Spolubojovníci střílí velmi dobře. Jakmile se dostanete na úroveň překážky, nekonečný spawn se zastaví. Největší sranda je, že když se podíváte, odkud to ten jeden záložní voják vždycky přibíhal, zjistíte, že tam není nic jiného než zeď apod.

Tohle bohužel dokonale zkazilo atmosféru a hru mi natolik znechutilo, že jsem dal hodnocení, jaké jsem dal. Nekonečný spawn nepřátel závislý na protnutí hranice. Tragédie, která kompletně zničila jinak vcelku pohodovou hru. Ze hry se tak stává fraška. S přihlédnutím k tomu, že se zde nevyskytovaly ani ony kulervoucí momenty, jež jsem miloval v prvním díle, zůstávám u průměrného hodnocení.

Obrázky jsem moc nedělal, zkrátka jsem tam neviděl nic zaznamenáníhodného, a že já F12kuju každou blbost... ZDE

EDIT: Málem bych zapomněl, vypnutelný křížek mě moc potěšil!

Pro: Grafika, z počátku vcelku dobré, vypnutelný křížek

Proti: HW náročnost, nekonečný spawn závislý na protnutí hranice(!)

+13 +18 −5
  • PC 95
Asi sem padlej na hlavu, ale mě se tahle hra prostě líbí. Svoji tupostí, svou lineárností, tím že je vše předem dáno, nádherně vybalancovanými zbraněmi, ale hlavně výtečným multiplayerem. Všechny hry přeci nemužou být nelineární a bůh ví co je ještě týhle hře vytýkáno. Prostě si na nic nehraje, hrajete si přece vy a to božsky. Tato hra je stvořena pro chvíle kdy člověk nechce uvažovat, kdy nemá náladu číst sálodlouhé texty či se hrabat v nekonečných možnostech hry. Sází na jednoduchost, na to aby se člověk zdokonaloval sám. Jak já řikám je to takové RPG naruby, nezdokonalujete avatara ale sami sebe. Ano toto platí spíše pro multiplayer, kde jsou si za dobrých podmítek všichni rovni a kdy se může každý předvést jak mu to de. Ale i singleplayer má své kvality. Je to dobrý začátek a pro ty slabší hráče jak dělaný. Mám švagra, který by si v multiplayeru ani neškrt, ale singleplayer je pro něj odreagování, kde si může na chvíli zakosit hromadu němců. Je mi jasné co se většině na této hře nelíbí a ani jim to nechci vymlouvat, ale tato hra je neskutečnou odreagovačkou.

Pro: Multiplayer, jednoduchost, linearita, skripty :D.

Proti: Ti co nechtějí linearitu ať pokračují dál, zde nic jinýho nenajdou.

+12 +14 −2
  • PC 90
Hra pro jednoho hráče je vážně super, výběr odemykatelných misí, a mise samotné jsou zvládnuté opět velmi dobře. Vlastně celá singleplayerová část je slušná nabízí opět dobrou zábavu, nyní s vylepšeným enginem, a je to znát.

Ale já vlastně hodnotím jen hru jednoho hráče, jelikož na multiplayer mám vztek, že není takový jako u prvního dílu, případně datadisku. Ale i když dám obě části dohromady, tak mi vychází nadmíru slušné hodnocení, které je dáno především díky daleko hezčí grafice a dobré zábavě po stránce hry pro jednoho hráče.

Pro: slušný engine, výběr misí, vylodění za spojence,

Proti: multiplayer,

+12 +13 −1
  • PC 65
Klasickej případ ,,vytřískat z toho, co se dá". Ano CoD2 mě bavilo, ale zdaleka ne tak, jako první díl. Stále stejnej design levelů mě ke konci začínal opravdu nudit. Dokonce jsem nenašel ani ty filmový zážitky, který byli rozesety po celým prvním dílu. Za naprostou katastrofu pak považuju vylodění v Normandii, protože, i když jsem tam nebyl, neřekl bych, že to bude jedna velká prázdná plocha.

Za velký mínus taky považuju naprosto stejný animace i německoamerický skřeky nácků. Hodně povedená je grafika, ale chybí ji nějakej fyzikální model. Na zabití nudy CoD2 funguje dobře, jednou jsem se prostřílel od začátku do konce, to mi stačí.

Pro: Grafika

Proti: Žádné inovace, už to není, co to bylo

+11 +15 −4
  • PC 80
Dlouho jsem se FPS hrám vyhýbala, až jsem si řekla nebuš srab a jdi do toho (to jsem si samozřejmě řekla u prvního dílu). Druhý díl ve většině věcí navazuje na ten první, což samozřejmě není na škodu, protože i první mě bavil.
Mise se zajímavě obměňovaly, takže nuda nebyla.

Pro: zajímavé kampaně, různorodost zbraní

Proti: občasné bugy,

+11 +13 −2
  • PC 90
Samozřejmě jako předchozí díl, je to arkáda, je to jednoduché, je to "tupé" arkádová naskriptovaná akce v té době s parádní grafikou. I přes tohle vše čehož jsem si vědom dávám vysoké hodnocení, ne proto, že je to má oblíbená akce, ale za ten zážitek, ty naskriptované akce a prostředí se mi zkrátka líbí, pro mě to mělo atmosféru a šťávu boje, ale jak jsem již napsal, je to prostě arkáda a každému to rozhodně nesedne.

Pro: akce, grafika, atmosféra, má to šťávu

Proti: arkádovost, omezenost pohybu, skripty skripty a zase skripty

+9 +10 −1