Popravdě řečeno si nejsem jistý, jestli jsem dvojku vůbec někdy dohrál a po dohrání ani nevím co napsat. Druhý díl je v podstatě stejný jako ten první skoro od začátku do konce a pokud tvůrci s něčím novým přišli tak je to spíše na škodu.
Příběh stejně jako v jedničce neexistuje, místo animace tu máme opět enginové dema, staré fotky a dokumenty a opět jsou tu tři kampaně za Rusy, Brity a Američany. Graficky se hra samozřejmě za dva roky neskutečně zlepšila, takže to vypadá všechno úžasně a hra s přehledem předvádí monumentální válečné scény, aniž by se zakuckávala.
Stejní jsou i nepřátelé, kteří umí totéž co v jedničce, bezvadně se kryjí, spolupracují, háží granáty a tady přichází první novinky. Nepřátelé jsou mnohem odolnější, dávka z automatu je poškádlí, srazí na zem, ale za chvíli vstanou a vesele pálí dál. A je jich mnohem, mnohem více, což je další novinkou - nekonečný respawn, dokud se nepohnete dál. Inteligence nepřátel i spojenců je stále na vysoké úrovni.
Zbraně jsou tytéž co v prvním díle, ale je větší kumšt najít něco, co k něčemu je. Základní samopaly mají slabý zásobník a vzhledem k odolnosti nepřátel a zhoršené přesnosti neděláte nic jiného než přebíjíte. Jedna nemilá novinka je, že při pohybu Vám zmizí zaměřovací kříž - jako proč sakra?
Nejvíce se změnila samotná hratelnost. Druhý díl je mnohem velkolepější. Na scéně jsou desítky nepřátel, spousta spolubojovníků, všechno exploduje, lítá, odevšad vybíhají nepřátelé. Abyste se někam dostali, musíte rychle kupředu a spustit checkpoint, kterým zastavíte respawn a tak stále dále. Na opatrný, pozvolný postup se zde nehraje. Problém je, že tvůrci se vykašlali na quicksave a přišli se systémem checkpointů. Ty jsou sice hustě rozesety, ale i tak si některé úseky zopakujete.
Největší změnou je autoheal, se kterým Call of Duty 2 přišlo jako první. V podstatě neřešíte zdraví, když to začne být kritický někam se schováte a počkáte až se uzdravíte. Upřimně se mi ten systém moc nelíbí, protože v okamžiku kdy to začne být kritický Vás většinou stejně někdo dorazí.
A jsem u jádra problému. Díky absenci léčení a quicksavů, neustálému postupu vpřed a především naprosto šílenému brajglu kolem Vás to začne být po pár kolech únavné. Ony ty mise jsou totiž v podstatě stále tytéž, pryč je variabilita z prvního dílu. Prostě se někam probojujete, vyčistíte pár stavení, hnízd, minometů, odbachnete nějaký tank, občas musíte pozici ubránit a většinu času zmateně pobíháte mezi hordami nepřátel a snažíte se jich pobít co nejvíce a přežít.
Tohle je čistě subjektivní, ale prostě se u mě dostavila absolutní přehlcenost tou vší bezduchou velkolepostí, asi podobný pocit jak koukat na nějaký film ze série Transformers. Každopádně objektivně je samozřejmě vynikající válečná řežba plná monumentálních scén s perfektní grafikou a umělou inteligencí.
Příběh stejně jako v jedničce neexistuje, místo animace tu máme opět enginové dema, staré fotky a dokumenty a opět jsou tu tři kampaně za Rusy, Brity a Američany. Graficky se hra samozřejmě za dva roky neskutečně zlepšila, takže to vypadá všechno úžasně a hra s přehledem předvádí monumentální válečné scény, aniž by se zakuckávala.
Stejní jsou i nepřátelé, kteří umí totéž co v jedničce, bezvadně se kryjí, spolupracují, háží granáty a tady přichází první novinky. Nepřátelé jsou mnohem odolnější, dávka z automatu je poškádlí, srazí na zem, ale za chvíli vstanou a vesele pálí dál. A je jich mnohem, mnohem více, což je další novinkou - nekonečný respawn, dokud se nepohnete dál. Inteligence nepřátel i spojenců je stále na vysoké úrovni.
Zbraně jsou tytéž co v prvním díle, ale je větší kumšt najít něco, co k něčemu je. Základní samopaly mají slabý zásobník a vzhledem k odolnosti nepřátel a zhoršené přesnosti neděláte nic jiného než přebíjíte. Jedna nemilá novinka je, že při pohybu Vám zmizí zaměřovací kříž - jako proč sakra?
Nejvíce se změnila samotná hratelnost. Druhý díl je mnohem velkolepější. Na scéně jsou desítky nepřátel, spousta spolubojovníků, všechno exploduje, lítá, odevšad vybíhají nepřátelé. Abyste se někam dostali, musíte rychle kupředu a spustit checkpoint, kterým zastavíte respawn a tak stále dále. Na opatrný, pozvolný postup se zde nehraje. Problém je, že tvůrci se vykašlali na quicksave a přišli se systémem checkpointů. Ty jsou sice hustě rozesety, ale i tak si některé úseky zopakujete.
Největší změnou je autoheal, se kterým Call of Duty 2 přišlo jako první. V podstatě neřešíte zdraví, když to začne být kritický někam se schováte a počkáte až se uzdravíte. Upřimně se mi ten systém moc nelíbí, protože v okamžiku kdy to začne být kritický Vás většinou stejně někdo dorazí.
A jsem u jádra problému. Díky absenci léčení a quicksavů, neustálému postupu vpřed a především naprosto šílenému brajglu kolem Vás to začne být po pár kolech únavné. Ony ty mise jsou totiž v podstatě stále tytéž, pryč je variabilita z prvního dílu. Prostě se někam probojujete, vyčistíte pár stavení, hnízd, minometů, odbachnete nějaký tank, občas musíte pozici ubránit a většinu času zmateně pobíháte mezi hordami nepřátel a snažíte se jich pobít co nejvíce a přežít.
Tohle je čistě subjektivní, ale prostě se u mě dostavila absolutní přehlcenost tou vší bezduchou velkolepostí, asi podobný pocit jak koukat na nějaký film ze série Transformers. Každopádně objektivně je samozřejmě vynikající válečná řežba plná monumentálních scén s perfektní grafikou a umělou inteligencí.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Totéž co jednička, jen mnohem mnohem velkolepější.
Proti: Té velkoleposti a megařežby bylo na mě až trochu moc.