Druhý díl dělá v podstatě všechno lépe než první, ale již pro mě nemá takové kouzlo. Je to čistě subjektivní záležitost, která se nedá vysvětlit, ale moje tisíce hodin strávené v MP CoD 1, se ve druhém díle zredukovaly na nějakých pár stovek hodin (možná jednu tisícovku). Nicméně i tak se jedná o jednu z her, která v mém osobním žebříčku zaujímá velmi ceněné místo, především díky multiplayeru.
Upřímně, druhý díl mi přijde o hodně přívětivější pro (dnes už to zní spíš úsměvně) nové hráče. Ovládání zbraní je jednoduší, zdraví se doplňuje automaticky, případně na to, aby jste byli slušný sniper již nepotřebujete extra skill.
Ale hře se nedá upřít, že zaznamenala opravdu velký skok, co se týče grafického kabátku a díky tomu hra oproti prvnímu dílu, pořád působí docela dobře i dnes. Mapy jsou zajímavější, lépe postavené, prostředí je variabilnější, navíc ty nejklasičtější mapy z jedničky máme i zde (Rail, Harb, Carec…), ale v hezčím kabátku.
Tahle hra je prostě multiplayerová záležitost a aby si jí člověk zamiloval, tak ho nejspíš musel hodně hrát. A takových lidí bezesporu nebylo vůbec málo. Pamatuji časy Gameparku (Gamezone), kde se v jednu chvíli jen na českých serverech vyskytovalo třeba i 1500 lidí a všichni pařili CoD2. Zlaté časy českého gamingu, aspoň pro mě.
Nicméně bych nesnižoval ani fajn singelplayer. Je to pár hodinová záležitost, jak jsme u CoD zvyklý, tak postavená na checkpointech, které místy můžou být dost frustrující. Oproti novějším dílům tu chybí jistá filmovost, ale zase hra má svou atmosféru a velmi zdařile přenáší zážitek, který si chceme zažít jako válečníci v druhé světové válce. Zdaleka se to neblíží nějakému simulátoru, ale spíš bych to popsal jako takový vlhký sen, kdy jsme v kůži vojáka a zvládneme cokoliv.
Je fajn, že je tu zase možnost hrát za tři národy. Nechybí ani úsměvná situace, kdy jako ruský voják nastoupivší na frontu, trénujeme házení granátu s bramborami. Nevím, jestli se dá hovořit o příběhu, ale ten hra ani nepotřebuje, tady si chceme užít důležité momenty druhé světové války a trochu si zahrát na vojáčky, což hra dělá skvěle.
Upřímně, druhý díl mi přijde o hodně přívětivější pro (dnes už to zní spíš úsměvně) nové hráče. Ovládání zbraní je jednoduší, zdraví se doplňuje automaticky, případně na to, aby jste byli slušný sniper již nepotřebujete extra skill.
Ale hře se nedá upřít, že zaznamenala opravdu velký skok, co se týče grafického kabátku a díky tomu hra oproti prvnímu dílu, pořád působí docela dobře i dnes. Mapy jsou zajímavější, lépe postavené, prostředí je variabilnější, navíc ty nejklasičtější mapy z jedničky máme i zde (Rail, Harb, Carec…), ale v hezčím kabátku.
Tahle hra je prostě multiplayerová záležitost a aby si jí člověk zamiloval, tak ho nejspíš musel hodně hrát. A takových lidí bezesporu nebylo vůbec málo. Pamatuji časy Gameparku (Gamezone), kde se v jednu chvíli jen na českých serverech vyskytovalo třeba i 1500 lidí a všichni pařili CoD2. Zlaté časy českého gamingu, aspoň pro mě.
Nicméně bych nesnižoval ani fajn singelplayer. Je to pár hodinová záležitost, jak jsme u CoD zvyklý, tak postavená na checkpointech, které místy můžou být dost frustrující. Oproti novějším dílům tu chybí jistá filmovost, ale zase hra má svou atmosféru a velmi zdařile přenáší zážitek, který si chceme zažít jako válečníci v druhé světové válce. Zdaleka se to neblíží nějakému simulátoru, ale spíš bych to popsal jako takový vlhký sen, kdy jsme v kůži vojáka a zvládneme cokoliv.
Je fajn, že je tu zase možnost hrát za tři národy. Nechybí ani úsměvná situace, kdy jako ruský voják nastoupivší na frontu, trénujeme házení granátu s bramborami. Nevím, jestli se dá hovořit o příběhu, ale ten hra ani nepotřebuje, tady si chceme užít důležité momenty druhé světové války a trochu si zahrát na vojáčky, což hra dělá skvěle.
Shadowrun: Hong Kong
Pro: multiplayer, skok v grafice, prostředí, mapy
Proti: jednodušší než první díl (MP), automatické léčení