Ve hře Astrosmash hráč ovládá pohyblivé laserové dělo umístěné ve spodní části obrazovky. Cílem je získat co nejvíce bodů za likvidaci padajících meteoritů, přilétajících střel nebo občas se vyskytujících UFO. Meteory mají různé velikosti a barvy, některé se po zásahu rozdělí na menší části. Spadlé meteory snižují získané skóre, ale bomby připraví hráče o život a to i když nezasáhnou dělo. Ve vyšších úrovních je třeba dávat pozor ještě na řízené střely.
Po dosažení určitého počtu bodů se hra posune do další úrovně s vyšší rychlostí, což je indikováno změnou barvy pozadí. Barva se přestává měnit v šesté úrovni, která je černá jako v první úrovni, poté se již jen mění rychlost. V případě komplikované situace lze vstoupit do hyperprostoru, což dělo přenese na náhodné místo.
Verze pro Atari 2600 vyšla pod názvem Astroblast a má rychlejší hratelnost. V roce 1983 vyšla také verze pro domácí počítač Mattel Aquarius.
jvempire
Her z platformy Intellivision jsem moc nehrál a Astrosmash je první, kterou považuji za dohranou. I když to je u podobných, většinou nekonečných, her vždy dost diskutabilní. Hratelností je Astrosmash dost podobný třeba Space Invaders, prostě ovládáte něco střílejícího ve spodní části obrazovky a odrážíte útoky. Zde jde především o meteority a rotující bomby, vše různých velikostí. Bomby nesmějí dopadnout, jinak ztrácíte život. Celá hra postupně zrychluje, častěji se vyskytují řízené střely nebo UFO. Vše se nechá sestřelit, včetně řízených střel když to stihnete, což je fajn. Bohužel, ve chvíli kdy je střela dole už nemáte jinou možnost, než skočit do hyperprostoru a přenést se na náhodné místo. To vás může zachránit, ale také zabít. Díky této náhodnosti jsem funkci moc nepoužíval a doplatil na to v pozdějších fázích.
Hra se dá rozdělit do úrovní podle barvy pozadí / dosaženého skóre. V šesté se pozadí vrací k černé a další bodové milníky už jen zrychlují hru. Zhruba na 120 000 jsem začal rychle ztrácet nastřádané životy a teprve se začal učit používat hyperprostor. Hře jsem dal vždy pár pokusů a ve finále zvládl 162 000. Skvělé je, že hra funguje i v dnešní době. Po prvním zapnutí a skončení tak v 10 minutě jsem si říkal dobré, stačilo. Ale za chvíli jsem hrál znovu a pak ještě pravidelně několik dní. Nakonec mám nahráno asi 8 hodin... Takže rozhodně doporučuji vyzkoušet pokud máte tyhle jednoduché herní smyčky rádi.
Hra se dá rozdělit do úrovní podle barvy pozadí / dosaženého skóre. V šesté se pozadí vrací k černé a další bodové milníky už jen zrychlují hru. Zhruba na 120 000 jsem začal rychle ztrácet nastřádané životy a teprve se začal učit používat hyperprostor. Hře jsem dal vždy pár pokusů a ve finále zvládl 162 000. Skvělé je, že hra funguje i v dnešní době. Po prvním zapnutí a skončení tak v 10 minutě jsem si říkal dobré, stačilo. Ale za chvíli jsem hrál znovu a pak ještě pravidelně několik dní. Nakonec mám nahráno asi 8 hodin... Takže rozhodně doporučuji vyzkoušet pokud máte tyhle jednoduché herní smyčky rádi.
