Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Arx Fatalis je hodně speciální titul. Jde o jeden z posledních dungeonů, ale v několika ohledech se vydal nepříliš prozkoumanou cestou a dorazil na dosti zvláštní místo; jen škoda, že jej už téměř nikdo nenásledoval. Celý se odehrává v podzemí, ani na chvíli neuvidíte slunce či hvězdy, ale prostředí ani náhodou nejsou kobkařsky stereotypní [a na čtverečkovaný papír zapomeňte rovnou :-)], ba naopak je fascinující, jaké roztodivné krásy dokázali autoři v hlubinách země vytvořit. Např. z návštěvy podzemní krypty mě mrazí v zádech dodnes, a že už je to hodně let!

Už úvodní procitnutí ve vězení napoví, že nepůjde o žádnou RPG rubanici, jak snad na první pohled vypadá, ale dočkáme se zřetelného příklonu k adventuře. Autoři trefili pro mne nejšťastnější (o to bohužel neobvyklejší) úroveň obtížnosti, která je kompromisem mezi starými, k hráči kolikrát pořádně bezohlednými dungeony a novodobými RPG, v nichž člověk nemůže problém nevyřešit, ani kdyby chtěl.

Arx Fatalis nelze jednoduše žánrově zařadit, je to zvláštní hybrid, který některé očekávatelné prvky postrádá (např. více soubojů či propracovanější vývoj postavy), naopak jiné, zdánlivě neupotřebitelné, má neobvykle propracované. Tím mířím zejména na kulinářské možnosti: je úžasné, co všechno a jakými způsoby můžete uvařit, usmažit či upéci, a nejednou i využít pro splnění nějakého úkolu. Těch je spíše méně, ale o to jsou podařenější - vlastně se mi nevybavuje mnoho po této stránce lepších her. Uplatnění v nich nalezne tradiční práce s předměty, důvtip a v neposlední řadě systém magie, kvůli němuž je škoda magii se nevěnovat. Kreslení run v reálném čase (pár kouzel si můžete namemorovat do zásoby) je ohromně efektní a zároveň i čaroděje upozorní, že v souboji jde o život; pryč je pohodička AD&D kouzelníků, u nichž kliknu na ikonku a při čekání na výsledek popíjím kávu. Zde udělám ve stresu špatný pohyb myší, a bude mi pořádně horko.

Arx Fatalis je prostě nezvyklým dobrodružstvím s nezvyklými pravidly; hra na jedné straně staromódní, na druhé moderní: nejlépe je přistupovat k ní bez jakýchkoli předsudků, jak co má nebo nemá v podobném typu her být a jak to má fungovat.

Pro: nádherný a atmosferický svět; questy; kouzlení

Proti: hlavní příběh pokulhává; nepřehledná mapa

+42
  • PC 90
Tak jsem dohrál další ze svých mnoha restů a musím říct, že jsem byl nadmíru spokojen, protože s takhle hutným RPG jsem se za posledních x let nesetkal. Zdejší pochvalné komentáře jsou bezpochyby na místě..

Největší radost mi udělala temná atmosféra, která spolu s (od začátku) vyšší obtížností dávala tušit, že se bude jednat o něco vyjímečného..

Když jsem poprvé zavítal do City of Arx, tak se opět dostavill ten zvláštní tajemný pocit, který jsem kdysi zažíval při hraní svých prvních her a u kterého jsem už nevěřil, že se může ještě někdy objevit :). Bylo to pro mě jako zjevení, zahrát si po těch novodobých bezduchých "hitech" něco, v čem je opravdu cítit to správné HC pojetí, kterým si řada starších RPG titulů získala tolik oddaných fandů..

Nechci zde popisovat podrobnosti, protože dost výstižné komentáře tu v tomto ohledu jsou. Tuto hru bych chtěl hlavně doporučit všem, kteří ji zatím nehráli a žízní po tom, co kdysi bylo, protože svět Arx není pouze kouzelný a podmanivý, ale hlavně poctivý..

Doporučuji hrát verzi 1.21 v eng (běží na Win7 a ta angličtina není nikterak složitá)! Kromě grafických bugů jsem se nesetkal s ničím, co by mi mělo hraní znepříjemňovat..

Pro: Atmosféra, obtížnost, staré dobré oldschool RPG

Proti: Grafické bugy

+41
  • PC 90
Omnes viae ducunt arx fatalis. Či tak něco, neumím latinsky. 

Je fér říct, že Arx je jedním z mých největších herních miláčků, ke kterému jsem se nyní v rámci výzvy vrátil dohromady snad už po osmé, a zas a opět zažehnul ten stejný plamen, a zas a opět jsme si užili hned několik dlouhých, nádherných, vzrušujících společných večerů při svíčkách a sklence vína. 

Naše první setkání nebylo docela tak vášnivé. Byl jsem až moc nezletilý a Arx už byl postarší úchyl. A je pravda, že mnoho z toho, co mi vadilo tehdy, mi vadí dodnes: z jistého hlediska je to hodně omezené RPG, jenž je navíc zhola zbavené jakékoliv rovnováhy - existují dejme tomu tři buildy, které fungují více jako tři stupně obtížnosti než tři odlišné herní zážitky; systém magie je krásně vymyšlený, ale v praxi kapku zmrvený - malování run je fajn, ale ani při jednom z našich setkání v žádné z ložnicí na žádném z kompjůtrů nebyly jednotlivé tahy kdykoli opravdu spolehlivé, a omezení předpřipravených kouzel na pohopouhé tři sloty v praxi znamená, že si tam člověk prostě namete zásobu fireballů a pak už jen, až do konce hry, doplňuje. A proč by taky ne, v boji efektivnější magickou taktiku abys pohledal; příběh je vlastně fantastický, ale dosti zásadním způsobem trpí jeho mizerným podáním, mezi writingem v dialozích a actingem v hlasech je jen obtížné brát děj vážně nebo se na něj nějak více soustředit.

Nicméně v konečném důsledku to všechno jsou nanejvýš jen nevýrazné kosmetické nedostatky, které se úspěšně utápí v tom ostatním, tom všem dokonalém a vrchovatě uspokojivém. Už jen ten příběh, ať už je vyprávěn sebeblbějc, má vpravdě parádní základ: Za záhadných okolností se slunko zdekovalo a svět pokryla doslova mrazivá temnota. Z čista jasna se všichni jeho obyvatelé nacházeli v tom stejném průseru, takže chrabře všichni hodili flinty do žita a jali se spolupracovat, aby se jim povedlo přestěhovat své stávající civilizace hluboko do podzemí. Jakmile však všichni ti lidé, trpajzlíci, goblini a krysáci byli zase v relativním teple a bezpečí, někdejší spory z povrchu se opětovně začaly ozývat. A z této jednoduché premisy se zrodilo hned několik zajímavých dějových linek, od politických přes ekonomické až po ty osobní. A že se v tom postupně projeví i takovej Lovecraft! 

A proč nevadí, že storytelling je slabší? Protože tento příběhový základ v prvé řadě slouží atmosféře. Té neskutečné, absolutně imerzivní, imerzivně neskonale temné atmosféře, díky které se i uprostřed lidského městečka v obklopení tamních civilistů člověk cítí naprosto a dokonale sám. Smysl pro izolaci bývá mou velmi oblíbenou věcí v mnoha hrách, a tuto erotogenní zónu Arx stimuluje jako máloco. Zdejšími zapadlými chodbami bez přestání prolétává tajuplný vánek, zatímco můj každý jednotlivý krůček se v tomto takřka kompletním tichu vrací v podobě až děsivé ozvěny. Tichu, které v dáli narušuje jen kapání vody a praskání v dlažbě a cihlách. Enviromentální sound design je sám o sobě kulervoucí, ale to, jak se mísí i s designem samotných úrovní, to je teprv malý zázrak. Je jedno, kolikrát ho uvidím, první příchod do chrámu Akbaa mě pořád ohromuje úplně stejně.

Opravdu imerzivní ale hra je hlavně díky té absurdně vysoké interaktivitě a svobodě hraní! Nejednou se mi v obdobných fantasy hrách stává, když se zrovna nacházím v nějaké kuchyňce, že chytám choutky vzít pánvičku a něco si ukuchtit. V obdobných hrách si o tom můžu nechat zdát, ale v Arxu ne. V Arxu se naprosto bezproblémově můžu vysrat na questaření a místo toho u goblinů péct jablečné koláče, co by ne?  A vězte, že se to netýká jen nesouvislých kratochvílí, au contraire se tato myšlenka plynule překládá do širšího záběru, od upečený ryby na otevřeném ohni přes upečený koláč na návštěvě u goblinů až po nahodilou možnost vykrást banku (což jsem zjistil až teď, při osmé hře!) a tu skromnou skutečnost, že můžete být hrdinou a lid Arxu zachránit, nebo zmrdem a všechno živé i neživé vykidlit. A oba přístupy jsou validní a hru lze tak či tak zdárně dokončit.

Chtělo by to nějaký pořádný big budget sequel, prdelefix. Takový, který by nás třeba vzal i ven do toho krutého mrazu. Takový, který by řádně vymazil a vypolákoval to kouzlení. Takový, který by obohatil a více prohlubil RPG mechanizmy. Takový, který by opět měl takové to fróncéj 'je ne sais quoi', tedy to, co člověk ani pádně pořádně nevysvětlí, protože mu na to jeho slovník prostě nestačí, ale přesně to, co dodává ono neuchopitelné, ale o to silnější, zářivější kouzlo. Věřím, že bychom měli co do činění s opravdu velkolepou herní událostí.  

Je t'aime Arx, mon amour, merci pour votre visite. À la prochaine!

Pro: Přepychová, i po letech stále pekelně návyková hratelnost; neskutečně pohlcující atmosféra; setting a worldbuilding

Proti: Herně v dílčích částech docela nedomrlé; příběh si zasloužil nepopiratelně kvalitnější výpravu; bugy

+37
  • PC 80
Ta největší pozitiva hned v úvodu? Tak jo. Arx Fatalis je neskutečně chytlavý, a to zejména díky settingu a parádní atmosféře. Je velmi detailní (co se týče herních možností, plnění questů různými způsoby atd.), grafika je pořád fajn (jen škoda té absence alespoň několika monumentálnějších míst) a soubojový systém patří s přehledem mezi nejlepší (nebo alespoň nejzábavnější), co jsem kdy v RPG/FPS viděl a to nejen díky systému magie, ale i zjednodušenému akčnějšímu máchání mečem, které si člověk rychle osvojí. K tomu těch bojů ani moc není; kde by jiné týmy nasekaly do finálního dungeonu aspoň pět pater plných desítek nepřátel, tam umístí Arkane jedno jediné a nepřátel by na něm člověk spočítal na prstech jedné ruky, výborně. Plus speciality jako je obří červ blokující cestu dál, co dobrodruha vždycky potěší.

Za co jsem z hodnocení ubral? Hra je poměrně obtížná a to takovým nepěkným způsobem, že není vůbec těžké něco přehlédnout (třeba klíčový item) a pak procházet všechna patra krypty a zoufale jej hledat. Minimálně jednou mě pak hra nasměrovala úplně "opačným" směrem a já tak hodinu hledal něco, co jsem hledat vůbec neměl a řešení bylo přitom celou dobu doslova na dosah ruky. Dost jsem koukal do návodu a ke konci jsem se jen tak tak vyhnul cheatu, abych prošel jedny dveře, jelikož jsem zase jednu drobnost přehlédl.

Další věc jsou technické nedostatky - ona rychlost/pomalost (patrně kvůli dual core procesoru) byla jen drobnou nepříjemností ve stínu nahrávacích časů, kdy se pozice nahrává i 5 (slovy pět) minut, což je opravdu neuvěřitelné a jedná se mimochodem o dosti rozšířený problém. Pak jsou tu ještě nedostatky jako nepřátelé procházející zavřenými (zamčenými) dveřmi, přičemž zrovna tohoto detailu je dosti škoda, jelikož skýtá slušný potenciál - jednoduše si představte, jak se snažíte vyzrát nad přesilou nepřátel tím, že je někam vlákáte a tam uvězníte... prostory pro to tu jsou, ale zkrátka to nefunguje.

A v neposlední řadě za příběh - jeho ohranost či neovlivnitelné dialogy by nevadily, ale přeci jen by mohly být psány o dost lépe, některé scény jsou z tohoto hlediska totiž opravdu příšerné. Asi takhle - pokud bych měl brát v klišovitých fantasy RPG za uspokojivý standard třebas Baldur's Gate, byl by Arx Fatalis vcelku hluboko pod ním.

Ale jak už bylo řečeno, je to dost netradiční RPG a raději od něj některé věci vůbec nečekat, o to více pak v jiných ohledech mile překvapí.
+34
  • PC 80
Arx Fatalis je duchovní nástupce Ultimy Underworld. Pokud máte na tuto dvoudílnou sérii krásné vzpomínky, budete se v něm cítit jako doma. Já s ní mám jen letmou zkušenost, takže mi připomněl Stonekeep, občas Metro 2033 a s trochou představivosti Deus Ex.

Zápletka je překvapivě originální. Životodárná hvězda světa Exosta pozvolna vyhasíná. Ve snaze zachránit alespoň trosky svých civilizací zvolili nešťastní obyvatelé stěhování do podzemí. Vzniklo několik izolovaných pevností, které spolu udržují sporadické styky díky odvaze a obětavosti členů guildy Cestovatelů. Ti jediní se odváží vyjít na věčně temný, zmrzlý povrch.

Hrdina svou pouť začíná (i končí) sólo. Rozvoj postavy se dá vést libovolným směrem, pomocí prostého přidávání dovednostních bodů, přičemž možnosti jsou široce rozkročené mezi válečníkem, zlodějem a mágem. Hra ustojí i opatrné experimentování, ale protože zkušeností není nekonečno a nepřátelé dokáží potrápit, je dobré držet se při zemi. Soubojový systém vyžaduje trochu cviku a ještě více to platí o magii. Kouzlí se pomocí malování obrazců z run, což je náročné na čas a na přesnost. V praxi to znamená, že než namalujete fireball, krvácíte v bezvědomí na podlaze. Naštěstí se dají tři kouzla připravit do zásoby.

Mechaniky hry obsahují několik zdánlivě zbytečných, ale užitečných dovedností. Je možné kovat zbraně, péct, lovit ryby, páčit zámky, krást, míchat lektvary nebo prozkoumávat tajné chodby. Také je možné všechno ignorovat a spolehnout se na hrubou sílu. Z Arx Fatalis čiší komplexita a každý průchod umírajícím světem může být úplně jiný. Tomu odpovídá i příběh. Není to koridor, ale připomíná spíše říční deltu. Ať už si vyberete jakoukoliv cestu, skončíte v tom samém cíli.

Rasy usídlené v Arx Fatalis se sice snažily o idealistické soužití, ale postupně to mezi nimi začalo skřípat a nakonec se jejich vztahy zvrhly do neustálých potyček. Putování podzemím je tedy nebezpečným podnikem. Všichni jsou podezíraví, případně rovnou útočí. Problémy a překážky mají vícero řešení, bohužel málokdy se mi podařilo najít jinou alternativu než "vezmu ho po hlavě mečem". Schůdnou variantou se zdá být stealth, ovšem na úspěšné plížení je nutné budovat postavu.

Hra se tváří jako dungeon, ale podstatou se blíží adventuře. Aby se otevřela možnost dalšího postupu, je často nutné splnit podmínku v nesouvisející lokaci. Neustálému bloudění a hledání cesty se tedy nevyhnete.

Plnění questů vyžaduje pečlivé procházení chodeb a prozkoumávání zákoutí, ale jen málokdy jsem musel přemýšlet. Těch několik puzzlů není žádná výzva a chvíle zoufalství přicházely především kvůli zlomyslně schovaným předmětům, nebo proto, že bylo nutné do puntíku dodržet postup o několika krocích. Například s obří krysou v trpasličích dolech jsem se potýkal celé dopoledne a následná výroba meče zabrala podobně času. Pár vedlejších úkolů jsem úplně ignoroval a jsem si téměř jistý, že někde v bludišti byly oblasti, do nichž jsem se vůbec nedostal.

Zdaleka nejsilnější stránkou hry je překrásně vykreslený a neuvěřitelně atmosférický svět. Prostředí je parádní a vypiplané do skoro absurdních detailů. Proto mi ani nevadilo chodit od ničeho k ničemu, kochat se jeskyněmi a poslouchal okolní zvuky. Občas jsem zatoužil aby vývojáři zdivočeli, roztáhli herní plochu na několikanásobek a dotáhli koncept do "podpovrchového Skyrimu". Částečně se to dá realizovat svépomocí, ale na plnohodnotný zážitek chybí specializovaná NPC a strom questů není dost košatý.

Ke hře existuje patch/mód Arx Libertatis. Doporučuji ho minimálně zkusit, protože opravuje několik grafických bugů a "zjemňuje" kouzlení. Bez něj jsem nakreslil každou desátou runu, s ním jsem uspěl třikrát z pěti pokusů. Nejsem si ovšem jistý, jestli opravuje opravdu vše, protože závěrečný souboj jsem absolvoval proti netečnému a úplně neškodnému protivníkovi.

Pro: fantastický svět, skvělá atmosféra, zvuky, soubojový systém, příběh, variabilita, velmi omezený respawn

Proti: náladové ovládání, kostrbaté kouzlení, adventurní řešení problémů, bugy, nevhodně použitý humor devalvující atmosféru

+32
  • PC 85
Jedno z mála rpg, které mi dlouhodobě viselo v seznamu restů. Letos jsem se k jeho dohrání konečně rozhoupala díky Herní výzvě, jelikož se jedná o prvotinu Arkane Studios.
Chvíli trvalo, než jsem si zvykla na ovládání, stáří 20 let je na něm holt znát. Psaní/kreslení magických run se taky ovládá přinejmenším zvláštně. V boji je kouzlení v podstatě nepoužitelné, některé runy (Spacium na tebe koukám) jsem běžně kreslila na podesáté. Tento nešvar částečně řeší a opravuje mód Arx Libertatis, nicméně já hrála bez něj, abych si užila co nejautentičtější zážitek.
Taky jsem se sžila s nevybíravou a nevybratelnou obtížností a přepla mozek do old-school herního módu, kdy ke questům nevedou barevné šipečky a alt nezvýrazní veškerý loot v kilometrovém okolí. V tu chvíli mě hra začala neskutečně bavit, radovala jsem se z objevování podzemního světa, který má osm pater a jedno je lepší než druhé. Navíc jsou prošpikované tajnými chodbami, ukrytými poklady a všelijakými překážkami, k jejichž překonání je opět nutné používat mozek. Tleskám. Je hrozné si uvědomit, jak všechny ty pomocné berličky, usnadnění a zpřístupnění vlastně hry a hráče zdebilňujou a vedou je doslova za ručičku od začátku do konce. Samozřejmě čest výjimkám. Tak jsem se dojala a zpátky k recenzi.
Příběh tam je, aby se neřeklo - probudit se ve vězení se ztracenou pamětí. Kde už jsem to jen.... Chvílemi se příběh odvíjel mile střeštěně - stávkující trolové, parodicky - creepy crpyt, kakající goblinský král, detektivně - pátrání, jak přimět goblinského krále se pokakat, brutálně/nehratelně - když se na scéně objevili nepřátelé Ylsidité. S buildem obratného bojovníka aka roguny v plátovce, která umí kouzlit jenom minimálně, byli v podstatě nezabitelní. Kor v koridorech úzkých chodeb, kde se nedá pořádně manévrovat a vyhýbat se. To mi trochu zkazilo zážitek z konce hry. O to větší byla má frustrace, když jsem zjistila, že mágové se před střetnutím nakouzlí a nepřítel, kterého už tři dny nemůžu upižlat, lehne během pěti vteřin po dvou fireballech. Takže veliké doporučení - Arx Fatalis hrát jedině za mága. 
Kromě questů a bojování se lze také věnovat širokému spektru craftění, moje roguna toho sice moc neuměla, ale vaření a pečení mě moc bavilo, protože to bylo neskutečně komplexní. Stejně jako vaření lektvarů, výroba zbraní a jejich vylepšování, kterých jsem se jen zhruba dotkla. Kdyby takovou péči dostal i příběh a technický stav, tak by se Arx Fatalis uctíval v síni slávy spolu s legendami rpg žánru a nezůstal by těsně před branami.

Mile mě překvapilo, že Steam verze běží a funguje na Windows 10 bez problémů. Ve hře už sem tam na nějaký problém narazit jde. Jedná se hlavně o grafické bugy - textury divně svítí, problikávají nebo se nezobrazují. Postava se občas zasekne o neviditelnou překážku, to samé se může stát nepřátelům. AI nepřátel není taky úplně spolehlivá a občas jen tupě stojí a nechají do sebe mlátit. Jeden z mála vedlejších questů se mi bugnul a nešel dokončit - ztracená holčička byla unesená kultisty, které už jsem před jejím unesením zabila, takže jí paradoxně neměl, kdo unést a vlastně netuším, co se s ní stalo.... Shany promiň. 

Tldr: Něco mezi Morrowindem a Grimrockem s podobným pocitem volné explorace v krásném světě bez šipek na mapě jako byl Outward.

Pro: atmosféra, podzemní svět a jeho prozkoumávání, questy, vaření, craftění

Proti: ovládání, psaní run, příběh, bugy

+31
  • PC 90
Pochmurné prostředí, Slunce již vyhaslo a naděje na lepší život také. Nyní jsou všechny rasy odsouzeny žít v podzemí, kdy jediným světlem se jim stane ohěn a svit loučí které vrhají děsivé stíny na události ke kterým se schyluje.

Náš hrdina začíná ve vězení goblinů, a nic si ze svého předešlého putování nepamatuje. Tak díky této překážce ho spoluvězeň zasvětí do posledních událostí, a hned se také pustí do útěku z této zatuchlé kobky.

Celý svět Arx Fatalis je ve své zvrácené kráse nádherný. O místo k životu se zde na malé ploše musí dělat mnoho tvorů, goblini a trolové nejsou zde jen potravou pro Váš meč, ale mají zde svá vlastní společenství, vytvořené města a útočiště kde žijí své nelehké životy. Co ale rozhodně považuje za velký klad je že s mnohými vedete rozhovory někteří se dokonce mohou stát Vašimi přáteli a pomoci Vám s vaším posláním. Další možnost je že klidně daný úkol můžete provést více způsoby a záleží na tom jakým směrem se rozhodnete jít.

Hned když se dostane do první lidské osady které byla pod útokem,začně o to více na Vás dýchat atmosféra zmaru, smrti a bezmoci, kdy procházíte tvrzí kde vidíte známky po masakru. Hra je prostě jedinečná a nabízí tak zajímavý a pochmurný zážitek, který v hráči zanechá opravdu silný dojem.

Pro: Neuvěřitelná atmosféra zmaru a beznaděje která z tohoto světa dýchá, výborné úkoly, rozdělení království a možnost řešit situace více možnostmi

Proti: Občas se může hráč ztratit a nevědět kde má danou věc hledat, příběh je někdy trochu předvídatelný

+23
  • PC --
Zapadlé lahůdkové RPG pro všechny fanoušky žánru a obzvlášť pro ty, kteří jsou klasickou fantasy tvorbou již trochu znuděni. Během hraní se mi dostavily pocity, které jsem měl naposled snad u Gothica; je to fantasy, je to RPG a přece jen se to hraje (a ovládá) trochu jinak.

Za celou hru nespatříte světlo herního světa, neboť se veškerý děj odehrává v podzemí. Většina lokací doslova dýchá atmosférou osamění, notně dokreslenou skvělou hudbou a zvuky. V kobkách, kde je slyšet hvízdání slabého větru skrz zatuchlé zdi a ozvěny kroků bezejmeného hrdiny se člověk děsí každého vzdáleného zaúpění nebo skřeku. Děsivá atmosféra je jedním ze základních pilířů hry. Na druhou stranu nechybí ani humor. Vtipné hlášky goblinů typu "You is fight like girl goblin!", "You help me and me help me.. err... me help you" nebo třeba takový gobliní král udělující audienci na záchodě, protože mu nesedly koláčky. Vlastně se dlouho nestalo, aby jsem se při hraní usmíval už jen proto, že mě překvapila nápaditost vývojářů v různých herních situacích.

Puzzle jsou až na výjimky celkem zajímavé. Prostředí podzemí vhodně dokreslují všudypřítomné tajné chodby, skrytá tlačítka, průchody a poklady.Nechybí kraftování předmětů, alchymie nebo opékání kuřecích stehýnek :). Naprosto skvělý je systém kouzlení, který obnáší kreslení znaků run myší po obrazovce s možností zapamatování si tří kouzel pro rychlé seslání v boji.

Vadou na kráse je občasné zatuhnutí nepřátel na místě, padání hry při přecházení mezi lokacemi, menší počet zbraní a brnění a pak některé momenty v příběhu, kdy si hráč všimne, že vývojáři asi narychlo museli něco měnit a pořádně za sebou nezametli stopy.

Arx Fatalis je takový dungeon plně ve 3D prostředí a přestože mě klasické dungeony netáhnou, tahle zkušenost za to stála.

Pro: atmosféra, lokace, kouzlení, audio stránka, soubojový systém

Proti: momenty v příběhu, zasekávání nepřátel, padání hry, málo zbraní

+22
  • PC 85
#Herní výzva 2016 - bod č. 10

Píšu komenty málo, takže mi opět dovolte se trochu rozepsat. Předně děkuji Crashovi (a DH) za Herní výzvu, díky které jsem se k Arx Fatalis dokopal. Nainstaloval jsem si ji totiž už loni a téměř ji ani nezapnul. Bál jsem se, že pro RPG takového formátu nebude čas. A až Herní výzva mě vybičovala k tomu to zkusit.

Arx Fatalis jsem rozehrál již kdysi dávno a bavilo mě to, ale poté jsem se zasekl. Letos jsem se zasekl na tom samém místě a vzpomněl si, proč jsem se minule nedostal dál. Nevím, jestli jsem tenkrát neměl internet, nebo mě prostě nenapadlo kouknout do návodu... ale letos mě to napadlo a nutno podotknout, že bez něj bych strávil ve hře několik hodin navíc a dokonce se trochu i bojím, že přes dva úseky bych se vůbec nedostal.

Letos jsem ale na hru pohlížel z jiného úhlu, než před těmi několika roky - je to totiž prvotina Arkane Studios, tedy studia, které vytvořilo můj oblíbený Dishonored. A teď už přímo k zážitku.

Hra je to výborná. Když pomineme příběh, který má tradiční kulisy (přichází zlý démon a vy, jakožto vyvolený, začínáte se ztrátou paměti atd.), tak je svět Arxu dost originální. Ačkoli se celý nachází v podzemí, necítil jsem stereotyp (spíše jakousi tíseň) a jednotlivá podlaží a místa považuji za velice různorodá.

Gameplay jako takový je výborný. Hrál jsem za válečníka a je to v pohodě, prostě vše naperete do síly a obrany a zbude i do vnímání, abych mohl vyrábět lektvary. Mimochodem, když vypijete lektvar, zbude vám prázdná lahev, do které můžete namíchat jiný lektvar - no není to geniální? A přitom taková drobnost.

Na všechno si musíte sáhnout. Vše musíte prohledat a důležité věci si uchovat. Předmět podstatný pro quest klidně můžete zahodit, takže bacha na to. Časem máte víc místa a prostoru na úschovu a když budete fikaní, vymyslíte si další. Můžete zabít úplně KOHOKOLI, dokonce i zadavatele hlavního questu. Ale proč byste to dělali? Hra vám jen dá tu možnost.

Na první pohled Arx Fatalis vypadá jako dungeon o jedné osobě, ale není to tak. Máte tu takřka adventurní epizody, kde musíte přemýšlet nad tím, jak danou oblast vyřešíte. A ačkoli je řešení logické, nemusí vás napadnout. Protože prostě s podobnými prvky nepočítáte. Ale je to super. Pasáž v gobliním městě je rozhodně nejpovedenější.

Musíte zde také jíst, ale to je téměř zbytečný prvek. Ano, je super, že když položíte rybu k ohni, tak se opeče, z toho jsem byl vyplácaný stejně tehdy jako dnes. A to ani nemluvím o kynoucím chlebu! Ale za celou hru jsem musel jíst možná tak 10x, takže všechno to jídlo, co ve hře potkáte, je vlastně k ničemu. A ani nevím, co se stane, když se nenajíte, to jsem nezkoušel.

Ještě bych vypíchnul, jak to všechno moc hezky funguje. Celý ten svět, rasy v něm, questy a atmosféra. Syčení hadích žen mě bude v hlavě strašit ještě dlouho a krysí assasíni objevující se za zády mě vylekali téměř vždy. A ačkoli mi hra nepřišla těžká v tom, že bych narazil na nějakou (s návodem) nepřekonatelnou překážku, zdaleka jsem neprošel vše, co se projít dalo, a některá místa mi jsou utajena.

Sečteno podtrženo, výborná hra. Z dnešního pohledu těžkopádné (i mě už trochu unavovalo popadesáté překopávat inventář), ale neskutečně zábavné. Nemám nic, co bych tomu výrazně vytknul, krom zmatečnosti jednoho podlaží, neoriginality příběhu a pár momentů, kdy skutečně netušíte, co máte dělat a kam máte jít. No a bossfightu, ale to byla holt tehdy taková doba :)

Nu, byl to hezký, nostalgický návrat do doby, kdy nás hry nevedly za ručičku a požadovaly po hráči vnímat a dávat pozor. Trochu mě vyděsilo zjištění, že na to už skoro nejsem stavěnej, ale pořád mě to baví. Troufám si ale tvrdit, že i bez nostalgie je to výborná hra a v době vydání to musela být pecka.

Pro: gameplay, svět, atmosféra, nostalgický exkurz

Proti: neoriginální příběh (ale nepřekáží), sem tam nevíte co máte dělat

+21
  • PC 70
Hra je dohrána. Mám z ní rozporuplné pocity a nebudu na ni zrovna pět ódy. Negativů už mám sice dost, ale to neznamená, že když mi hra nedá co od ní chci, že ji budu vychvalovat.

Hra je 3D akční fantasy RPG z pohledu vlastních očí, odehrávající se na planetě, kde Slunce vyhaslo. A tak se všichni obyvatelé a různé potvory z povrchu země, načas spojili a vykopali mohutné podzemní město, kde každá fantasy rasa, dostala vlastní patro. Multikulti bratření jim ovšem dlouho nevydrželo a brzy se to začalo řezat. A právě uprostřed začínající války, se zničeho nic objeví lidský hrdina, kterého nikdo nezná. Je na něm, aby zjistil, kdo a proč útočí na město Arx a co za tím vězí.

Hratelnost (ačkoli místy špičková) se z dobré poloviny skládá ze zdlouhavého a nudného chození a hledání správné chodby, nebo schodiště. Sice se dá aktivovat teleport, ale to ulehčí jen nepatrně. Hra mě tím potrápila ještě těsně před koncem, kdy jsem v Chrámu zjistil, že něco nemám, odešel jsem a pak zapomněl, kudy se vrátit. Snad hodinu jsem prohledával podzemí po všech čertech, než jsem zase chytil stopu.

Atmosféra hry je poslabší. Při poslechu hudby u závěrečných titulků mi došlo, co mi vadilo nejvíc - scházela dobrá hudba a zvuky. Celou hru jsem musel poslouchat jen zvuky kroků své postavy, které zněly, jako by klapaly ženské boty, do toho někdo švihal bičem a pod paží nesl kvokající slepici. Atmosférická hudba udělá hodně, ale tady buď vůbec není, nebo je slabá. Tvůrci se také jakoby neuměli rozhodnout, co by ze hry chtěli mít. Jestli komedii s hloupými gobliny, nebo temnou tragédii - a tak jim z toho vyšlo něco napůl.

Vadily mi hromady klíčů, které k ničemu nechtěly pasovat, ačkoliv ke spoustě zamčených dveří a truhel zase scházely. Mě osobně to spíš mátlo. Samozřejmě, ve hře se dá koupit klíčenka (spolu s rozšiřitelným batohem bezva nápad), ale jde mi o to, že spousta truhel nešla odemčít a přitom jsem nevěděl, jestli tam nejsou věci důležité pro postup a přitom jsem měl hromadu klíčů, o kterých jsem zase nevěděl, kam s nimi.

Většina "logických" hádanek ve hře, neměla vůbec žádný použitelný popis a bylo to jen o hrubé síle - zkoušení všeho na všechno. Jak mi asi mělo dojít, že klíč X patří k nějakému domu o patro jinde? Jak mi mělo dojít, že když chci najít nějaké místo, mám jít o dvě patra níž, kde sepne trigger a vyjede nějaký dialog? Nechápu, prostě nechápu. Vedlejších úkolů, bylo navíc jako šafránu.

Je mi jasné, že se na mě sesypou hráči, kteří jsou přesvědčeni, že hraní je něco jako vrcholový sport, ve kterém slovo zábava je kacířství a že čím těžší a nelogičtější hádanky tam jsou, tím mám být vděčnější za ty dary - ale já tohle prostě neberu. Hra má bavit, ne stresovat - od toho je to hra.

Příběh je velmi jednoduchý, bez větvení nebo zápletky a od začátku snadno uhodnutelný. Kouzla se mi většinou povedlo nakreslit až na několikátý pokus, neumím si představit, že bych tohle kreslil během boje. Souboje se mi z počátku líbily (než došlo na těžké soupeře). Ze soubojového systému, zbraní i kouzel, má člověk pocit, že skutečně vlastnoručně bojuje, takže chválím. Tvůrci to ovšem totálně zazdili náhlým výskytem neporazitelných nepřátel, proti kterým nemáte šanci - leda s využitím bugů, kterých je ve hře bohužel požehnaně. Jaký má smysl, do vyprávěného příběhu, který mě začínal bavit, nasadit neporazitelné nepřátele a nic hráči ani nenaznačit? K čemu je to dobré? To betatesterům hry vůbec nevadilo?

Místy mě hra dost bavila a měla několik vrcholů, kterými jsem byl přímo unešen. Ty hrůzyplné katakomby plné nemrtvých, ten temný kult uctívačů smrti. Uznávám, že je to kus pořádné práce, se spoustou možností, pokladů, temných kobek, krutých nepřátel, zamčených truhel, mříží, propadel a pastí. Do skutečně špičkového RPG tady ale scházel opravdu bohatý a větvený příběh.

Pro: Velký svět plný pokladů a nepřátel, spousta možností co dělat, dobrý systém boje a kouzel

Proti: Zdlouhavé chození, těžké až nemožné souboje, nelogické hádanky, málo úkolů, ovládání

+16
  • PC 90
Tato hra mě velice uchvátila svojí hutnou atmosférou, ihned jsem si vzpomněl na staré dobré dungeony. Tady byl ovšem ten zážitek snad ještě lepší, opravdu nádherné stísněné prostředí, u kterého atmosféru ještě zpříjemňovaly strašidelné zvuky a ozvěny a občas nějaké to zemětřesení. Příběh se mi zpočátku zdál dosti jednoduchý a také takový docela byl, alespoň co se hlavní linie týká, vynahrazovaly to ovšem vedlejší úkoly (příběhy), které byly velmi zajímavé a hlavně postupně pěkně gradovaly.
Dále se mi zde líbilo několik zajímavých vychytávek, například možnost upéct si třeba svůj vlastní koláč, chleba atp. a vcelku zajímavá možnost alchymie (ta je sice už ve většině RPG, ale vždy potěší:)). Co mi zde ale trochu vadilo, bylo menší množství soubojů (resp. spíše jejich jednoduchost), občas mi tedy hra spíše přišla jako taková first person adventura, kde hráč pouze chodil po prázdných lokacích a používal předměty (vzpomínám si třeba na trpasličí síně, kde v celkem velké lokaci byl pouze jeden jediný nepřítel, což bylo trochu nepřirozené. Systém kouzlení ač byl velmi zajímavý a originální, byl v přímém boji téměř nepoužitelný, čili také nic za co bych autory chválil. Hra je to ovšem i tak velmi zajímavá a určitě stojí za zahrání, protože podobně vynikající atmosféra se jen tak někde nevidí.

Pro: Atmosféra, zvuky,originální systém kouzlení

Proti: lehké souboje/menší počet, použitelnost kouzel během soubojů.

+13
  • PC 90
Zajimava a tezka hra. System magie, kdy kreslite mysi runy je fantasticky, hlavne kdyz vas honi 3 potvory. Nebo kdyz najdete tak masivni obourucak, ze se s nim zasekavate o strop. Depresivni a ponury svet ma skvelou atmosferu. Originalka ma u me doma cestne misto...
+10 +11 −1
  • PC 90
Kdysi mí oblíbený RPGčko ze starý dungeonový školy. Svět tu má sice jenom osm pater, ale zato nadupaných atmosférou hustou že hlavní hrdina Evil dead by měl problémy jí naporcovat. Ačkoliv hra obsahovala fůru bugů a těžkých hádanek a tudíž byla pro slabší povahy k nedohrání byla to výzva , to je přeci právě to co správného hráče baví:) A taky ho baví, že když napálí fireball do prasete muže z něj vylootovat roasted meat. Věčná škoda, že hra vyšla ve stejný čas jako Gothic II a Morrowind, takže prodeje nevalné. Nicméně studio se nerozpadlo a jejich další hra Dark Messiah of Might and Magic taky stojí za to.
+9 +10 −1
  • PC 80
Velmi dobré RPG, v mnoha věcech originální. Celé se odehrává v podzemí a to z velmi dobrého důvodu :) Bohužel jsem ho nedohrál... proč? Matně si pamatuju, že ke vpuštění k finálnímu bossovi bylo potřeba několik arktefaktů nalezených různě během hry. Já v té době nevěděl, že je na konci nebudu potřebovat, někde jsem je vyhodil a ani po dlouhém snažení, když jsem zjistil, že bez nich hru prostě nedohraju, jsem je nenašel :))

Pro: příběh, způsob sesílání kouzel

Proti: nepříliš foolproof :) (viz spoiler)

-1 +3 −4