Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Raději nebudu ani vzpomínat, kolikrát jsem o tomto titulu uvažoval a kolikrát svoje rozhodnutí potvrdil, abych jej vzápětí opět vzal zpět. Jak už to tak bývá, příslovečný strach měl i v tomto případě velké oči a musím říct, že naprosto zbytečně.

Hned v prvních okamžicích, v nichž jsem se seznámil se svým agentem Michaelem Thortonem, kterému jsem podle svého vkusu jednoznačně přiřkl roli tichého špióna a kterému jsem pomohl v jeho útěku ze zadržení, jsem si řekl, že pokud se hra bude ubírat tímto směrem, mohlo by být všechno v naprostém pořádku. Slibnou optimistickou vidinu mi však po pár pasážích totálně pokazilo v recenzích a diskuzích mnohokrát probírané hackování počítačů, o němž se tvrdilo, že je nepřiměřeně těžké. Nenazval bych jej těžkým, nýbrž doslova pekelným. Spleť několika desítek střídajících se čísel a písmen, mezi nimiž je nutné nalézt to předem dané, mi na poměrně dlouhé chvíle přineslo krušné okamžiky, které nebraly konce a při nichž jsem málem dostal tiky. Naštěstí i tady jsem po pár cvicích svoje rozladění přemohl a poněkud paradoxně jsem později začal hackovat i ty počítače, u kterých to sice nebylo klíčovou nutností, avšak přece jen mi nějaké ty důležité informace či důkazy přinesly.

Dalším neduhem, který jsem po zdolání úvodní mise zjistil, byla nemožnost ukládání vlastních savepointů, které přitom hra nabízí. Naštěstí checkpointy jsou rozmístěné velmi rozumně a nijak tedy nestresují.

Pokud se vrátím k vývoji své postavy, veškeré získané talentové body, které se mi připsaly na konto po úspěšném zdolání každé mise, jsem jednoznačně přiřazoval do Thortonových špiónských schopností a do jeho pistole s tlumičem. Právě ta se nakonec stala hlavním eliminačním prostředkem i pro všechny mnou nepříliš oblíbené bossy, které hra obsahuje a že jich není nejméně. Pravdou je, že nebýt vychytávek typu "řetězová střela", "zuřivost", či "soustředěná muška", většina soubojů s bossy by byla nekonečná a značně frustrující.

Dalším neopomenutelným faktorem hry jsou dialogy a možnosti jejich ubírání dalším směrem. Musím říct, že zprvu mi příliš nevonělo, že při nich nevolím konkrétní odpovědi, ale pouze emoce, pod nimiž jsou Thortonovy odpovědi ukryté a pro mě jsou tudíž zcela neznámé, navíc ještě svázané krátkým časovým limitem. Ovšem nakonec jsem musel uznat, že právě tohle je něčím, co dělá dialogy plynulejší a bez delší prodlevy, čímž se o něco více přibližují reálným rozhovorům.

Samozřejmě nemůžu v RPG hře nezmínit příběh, jehož děj si hráč svým postupem bezprostředně ovlivňuje, může se tak dobrat k několika možným zakončením a dává prostor ke zvědavosti, jak by asi vše dopadlo, pokud by příště postup obměnil.

Technické problémy, kterých jsem se ve hře bál úplně nejvíc, se mi naštěstí vyhnuly, s výjimkou zhruba druhé poloviny finální mise, kde jsem pomalu a jistě ztrácel naději, že se doberu zdárného konce, což pro mě bylo deprimující mnohem více než všichni bossové dohromady.

Co dodat? Jak jsem zmínil v úvodu, moje obavy ze hry byly naprosto zbytečné a celá hra byl jeden velký zážitek. Přesně tak, jak jsem hru vnímal, jsem si ji zároveň před začátkem hraní i představoval a ono to kupodivu do detailů opravdu vyšlo. Žádné potvory či draci a nekonečné nezáživné putování přes obrovskou mapu, ale kvalitní špionážní RPG z mnoha míst světa, které mě výborně zabavilo. Existuje podobné? Kéž by!
+50 +51 −1
  • PC 90
Alpha Protocol je výborné RPG, o tom nie je pochýb - teda aspoň z mojej strany. Jeho smolou je však nepochopenie celého konceptu od recenzentov v rôznych pochybných, herných plátkoch a webov. Alpha Protocol: The Espionage RPG hovorí viac, než by sa zdalo. Kto nepočúva potom sa čuduje. AP je totiž RPG, ale nie v tom modernom (Bioware) zmysle, ale v tom takmer "klasickom" štatistickom/tabuľkovom. Zjavný príklad za všetky - nemáš ani bod na pištoľ - netrafíš sa ani z dvoch metrov (papierová RPG logika). Toho dôkazom je i celý stealth systém, kedy pri maximálnej úrovni je hráč takmer neviditeľný.

Druhým technickým nedostatkom je podivná AI. Je zaujímavé, že niekedy je schopná zaujímavo reagovať (i keď nie logicky a už vôbec nie realisticky): tichá guľka do hlavy kolegovi strážcovi, druhý to zbadá uteká k nemu, nakláňa sa nad telo a...bum, druhá guľka. Niekedy sú však slepý. Inokedy zase príliš aktívny. Podivné, ale dá sa pristúpiť na takúto hru.

Klenotom AP je však príbeh, resp. voľby, ktoré môžete urobiť a urobiť musíte. Neexistuje dobrá voľba. V dialógoch si ani nevyberáte konkrétne odpovede, ale väčšinou sú to postoje k situácií, resp. druh vašej reakcie. A často sa treba rozhodovať rýchlo. Niekedy je to takmer doslova "doprava alebo doľava" a trochu toho morálneho klišé v zmysle "potreby väčšiny prevažujú nad potrebami menšiny alebo jednotlivca"? Záleží na hráčovi. Vlastne, keď si to tak teraz uvedomujem, celý príbeh by sa dal zhrnúť do spomenutej frázy.

Postavy sú výborne napísané, veľmi dobre zahrané (dabované)...i keď, pri Marburgovi som čakal, kedy začne kričať "Go for the eyes, Boo, go for the eyes!" Áno, chápete presne, rovnaký herec. :) Nie je núdza o zaujímavé zvraty a prekvapenia ako sa príbeh blíži ku koncu. Jedno rozhodnutie vám otvára nové možnosti v ďalších misiách, prípadne vám ich úplne uzavrie.

Vypočul som si mnoho o problémoch, ktoré hra má - avšak vo verzii 1.1 som nenarazil na nič, čo by mi bránilo v plynulom a bezproblémovom hraní. Jeden, jediný raz sa mi postava zasekla do steny a bol potrebný "load", ale to bol skutočne jediný problém.

Alpha Protocol dokazuje jedno - v Obsidiane vedia napísať dobré až výborné postavy, dokážu vytvoriť parádne svety a vdýchnuť im život. Rovnako však potvrdzuje i to, čo vieme už z ich predošlých hier - tak trochu majú problém s technickou stránkou veci. :)

Pro: postavy, príbeh, atmosféra, vetvenie a vysoký stupeň znovuhrateľnosti, po dlhej dobe jedno výborne ne-fantasy RPG

Proti: nič čo by vyslovene bránilo v hraní, možno by neškodilo trochu spestriť náplň

+41 +45 −4
  • PC 90
Tohle je klasický…klasický RPG…klasický RPG od Obsidian.
Chudáci vývojáři se zas snažili zapůsobit i na lidi co nehrají RPG a zkusili to přes akční složku. RPG naroubovali na third person střílečku s cover systémem. Pěkně narazili. Nechtěli to udělat jako Bioware a nevzdali se vlivu statistik na schopnost ovládat zbraně. Dneska už nikdo nechápe, že když chce v RPG účinně používat nějakou vlastnost, musí do ní investovat bodíky. A tohle mě hrozně moc bavilo, po dlouhý době zas hrát hru, kde mám opravdu pocit, že se moje postava vyvíjí a zlepšuje. Šmejdit po levelu a hledat důležité informace, peníze a upgrady. To na čem hra opravdu pevně staví je perfektně propracovaný systém voleb, kdy vaše chování v misích a rozhovorech ovlivňuje hlavně vztahy s NPC. Je zábava zkoušet jak moje chování a poznámky opravdu ovlivní chování druhých ke mně. Hra odměňuje nejen za přátelské vztahy, ale i za ty kdy vás ostatní z duše nenávidí. V této souvislosti musím pochválit i relativně střídmou délku (asi 13 hodin), kdy pak není problém hru dohrát víckrát a vidět jak celý systém pěkně funguje.
Hra má sice trošku ostřejší hrany a někdo si možná zadře i třísku, ale na to se neumírá. Bavil jsem se perfektně. Jsem rád, že Obsidian nežije jen z dřívější slávy, ale dokáže pořád dodat zajímavou hru.

edit: Po třetím dohrání musím 85% změnit na 90%.
+35 +38 −3
  • PC 80
Tak a je vymaľované, už mi to nedalo a otestoval som niekoľko viacej hodín hrania tejto vskutku mimoriadne kontroverznej hry. Keďže z dostupných informácii nebolo možné utvoriť si reálny názor na hru - hodnotenia od 0% total shit hnus hate po 90-95% super perfekt old school RPG.... neostalo mi nič iné iba skúsiť naživo.

Očakávania neboli vôbec veľké, ba priam skeptické a podpriemerné. ALE, po prejdení úvodných častí a Taiwanu som sa ocitol na tej strane barikády ako čarodejná korytnačka s krásnym xichtom.

Popravde akosi nechápem tie hate-shit bláboly, ktoré sú tu pomerne rozšírené. Hra mi príde veľmi zábavná a to je najdôležitejšie. Proste ma to baví, nečakal som že to bude až tak dobré po tom čo som si tu všetko možné prečítal. Dokonca aj povestná hacking minihra, ktorá mi zo začiatku prišla ako totálna dementná blbosť-vopruzná sprostosť mi už teraz tak nepripadá. Chcelo to len pochopiť a nacvičiť. Nie že by som ju zbožňoval, ale dávam ju zatiaľ a je to celkom adrenalín.

To čo je na tejto hre najhoršie, je ten dementný-debilný-absolútne prij.....ný amatérsky camera-glitch sekanie bug. Toto akože nechápem ako mohli zanechať v oficiálnom release hry, to je úprimne úplne mimo moju schopnosť chápať. Naozaj totálne hlúpa chyba kvôli ktorej nekompromisne uberám 10% na hodnotení. Za toto si naozaj nič iné nezaslúžia, takúto demenciu ponechať v plnej hre, UFF.

Čo je výborné je funkčné RPG vylepšovanie skillov, ktoré je citeľné a viditeľné. Osobne som volil vždy konfigurovateľné voľby free-lancer a tú druhú voliteľnú (do prčic to je skleróza, hral som to pred pár hodinami a už si nepamätám názov). Preddefinované charaktery nikdy neboli mojim gustom a vždy uprednostňujem možnosť totálnej vlastnej voľby. Slúži ku cti hry že to hráčovi umožňuje a nenúti mu preddefinované charaktery-povolania.

Taktiež musím pochváliť, že hra nie je force-stealth, teda umožňuje hrať aj násilnou cestou bez nejakých obmedzení. Osobne stealth vôbec nemusím a vyslovene ma vopruzuje a nudí. Nemám rád stealth hry, nudia ma a neznášam ich. Alpha protocol umožňuje stealth hranie ale nenúti k nemu, ináč by som už dávno zahájil operáciu QUIT/DELETE/FORGET. Ako kombinujem chvíľkové stealthy s vraždením a kosením, to je v pohode... je to iba na hráčovi ako sa rozhodne hrať a hra do ničoho nenúti nasilu. Body k dobru.

Tiež sa mi páči ten systém konverzácie, je to aspoň niečo originálne a to treba oceniť. Nespomínam si na žiadnu hru, ktorá by bola takto urobená, že by sa nevolili presne napísané vety ale len akésy nálady odpovedí. Ťažko povedať či je to horšie alebo lepšie ako všadeprítomný štandard, ale osobne oceňujem ORIGINALITU, je to proste niečo inde nepoužité a pôsobí to dobre. Body k dobru za originalitu. Tak ako Company of heroes dokázalo priniesť originalitu do nekonečných kopírovaní Dune2-CandC RTS hier tak Aplpha protocol dokázal priniesť originálny nápad do všadeprítomného schématu rozhovorov.

No musím uviesť aj zistenie bugov, jedného fatálneho a jedného otravného. Otravný bug pri hackovaní, kedy som počas hackingu nechtiac stlačil klávesu na vyvolanie iného menu, toto sa mi zobrazilo nad hackovanie, dal som exit z neho a vrátilo ma to do hackingu, ALE napriek tomu že som úspešne vysvietil obidve heslá, čo sa mi potvrdilo aj zmodraním tých zámkov hore tak sa hacking neukončil a čas sa stále odpočítaval, takže to vyvolanie menu zabugovalo menu hackingu a nedalo sa to potom splniť.

Druhý bug bol už ale fatálny, konkrétne na Taiwane v sub-queste spacifikovať odpadlíkov od triády v slumoch. Hneď prvý "Boss" sa mi zabugoval. Vošiel som do tej prvej budovy a spustil poplach, to spôsobilo že ten boss z miestnosti hore vybehol von ale nezobrazil sa ten ukazateľ jeho zdravia s menom a ja som ho normálne dobil v melee-fighte pomedzi ostatných vojakov. Potom ale mi to stále ukazovalo na mape miesto, že tam mám zabiť toho Bossa. Lenže ten bol už omráčený a nedalo sa to splniť. musel som loadnúť a prejsť to ešte raz tak aby som ho normálne zabil a mohol som pokračovať ďalej. Body dole za tieto bugy. Hlavne za ten fatálny.

Alpha protocol je dosť zábavná hra s RPG prvkami a možnosťou stealthovania (čo je síce pre mňa bezcenné) s originálnym spracovaním dialógov, možnosti upgradovania výstroja a výzbroje sú ďalším plusom v hodnotení.

Takže celkovo za mňa ako skúseného old school gamera 80%, škoda nepochopiteľného kamera-glitch bugu, hlúpa chyba ktorá je tak otravná že jednoducho ju nemôžem ignorovať vo výslednom hodnotení.

Pro: Funkčný RPG vývoj skillov, Originálny prvok v koncepcii dialógov, Rozsiahle upgradovanie výstrroja a výzbroje

Proti: Totálne dementný-priblblý-idiotský-pri...ný kamera glitch bug, možnosť fatálne vytuhnúť na bugu,

+24 +28 −4
  • PC 80
Do teď se plácám do čela a nechápu ty chabý až extrémně nízký hodnocení. Pravda, vývoj hry jsem nesledoval, takže nevím, co všechno autoři naslibovali, ale po dohrání mám pocit, že tahle hra je a do budoucna ještě bude silně podhodnocená (podobně jako třeba VtMB: Bloodlines).

Hra se mi líbila de facto od začátku do konce, a to včetně mise v Saudské Arábii. Je to krásná kombinace her jako Splinter Cell, Metal Gear Solid, filmů o Bournovi, Bondovek, má to něco málo z již zmiňovaných VtMB a... no, tahat Deus Ex, s tím bych byl opatrnej. Jistě, jsou tam jistá konzolová zjednodušení, jak už dneska bývám bohužel zvykem, nicméně i tak jsou mechanismy hry propracované přesně do té míry, kdy je to zábavné, jednoduché na pochopení a přitom stále hlubší než většina dnešních casual her.

Co se týče stealth části hry, jsem, řekl bych, spokojen. Nemůžu říct vyloženě unesen, ale funguje to dobře. Hra se sice bez ublížení jedinému nepřiteli dohrát nedá, nicméně počet alarmů a přestřelek se dá minimalizovat na opravdu nízké číslo. Jasně, má to mouchy, například když se krčíte za stolem, před kterým stojí nepřítel a začnete před ním hackovat počítač, hra si myslí, že se pořád krčíte, takže nepřítel si ničeho nevšimne, na druhou stranu, jedná se spíše o ojedinělé případy a hratelnost to nijak nenarušuje.

Akční složka je vskutku stylová, přestřelky působí výborně, kusy omítek lítají, nábojnice padají, všude je peklo a střílet nepřátele je... no... uspokojující :). Problémem snad může být to, že většina soubojů ke konci už nepředstavuje moc výzvu (včetně soubojů s bossy) - třeba já jsem měl vylevelovaný Pistol Skill na maximum a používal jsem nejlepší pistoli, která byla k dostání, takže jsem neměl problém pomocí Quick Shotu v klidu zastřelit 6 nepřátel zaráz. Když pak namíříte všech 6 výstřelů na bosse, je většinou během pár vteřin po všem. Až na jednu výjimku (Konstantin Brayko) tedy akční část (přinejmenším na Normal obtížnost) nepředstavuje velkou výzvu.

Krom celkové akční části hry má hra v kapse triumf v podobě rozhovorů, popřípadě misí založených jenom na nich. Ty jsou skutečně výborné, až asi na dva nepovedené vtipy dobře napsané a především se díky ním může při každém hraní hra odvíjet úplně jinak. To tedy obrovsky zvyšuje replayabilitu celé hry, ostatně už teď mám nutkání střihnout si to znova a jinak.

Poslední složkou gameplaye samotného jsou minihry. Musím se přiznat, že než jsem si zvykl na hackovací minihru, dost jsem si zanadával, ale pak už to bylo v pohodě a všechno šlo hladce, hru to nijak nenarušuje a není to obtížnostně přehnané, takže já je hodnotím spíš kladně.

A teď k technické stránce. V prvé řadě musím vytknout AI, která je poměrně slabá, nicméně většinou dostačující a ke vzteku mě nepřiváděla, takže je to v pohodě. Animace hlídkující stráží ovšem taky nejsou zrovna top-notch, čímž se dostávám k vizuální stránce hry. Na dnešní poměry nic moc, ale... od kdy mě zajímá technická vyspělost herní grafiky, že? Důležité je zpracování - to mi krásně sedlo a hlavně jsem si hru víceméně bez trhání parádně užil, což se třeba o Crysis říct nedá. Co taky naštve, tak bugy. Občas se mi stalo, že mi v krytu přestala fungovat většina tlačítek, takže jsem musel pod palbou pobíhat okolo až se hra zase uráčila věnovat mi schopnost střílení. Co je ale bez chyby?

Alpha Protocol je zkrátka výborná hra, které se vůbec nedostalo docenění, jaké by si zasloužila. Škoda jen, že je tak (tedy aspoň na můj vkus, na dnešní poměry je to solidní flák zábavy) krátké...

Pro: veškerá akce, rozhovory, možnosti volby vývoje situace i postupu, optimalizace

Proti: na mě moc krátké, pár otravných bugů

+19 +20 −1
  • PC 65
Měl jsem chvíli pocit, že už jsem v těch indie titulech zahrabaný až po uši. Chtělo to nějaký tříáčkovej titul a pořádně zavařit PC. Dlouho se mi totiž nestalo, aby se mi nějaký titul pod grafickým náporem, prachsprostě vypnul. A jelikož je sebetryzna pojem, který mi je s mým současným strojem, poměrně vlastní, volba padla na Alpha Protocol. To, že nad hrou je taková zvláštní osobitá aura vytvořená průměrnými recenzemi, jsem v tu chvíli prostě ignoroval. Chtěl jsem akci a tak jsem nainstaloval akci.

Navíc jsem si to zde s tím přehříváním fakt užil. Nejlepší moment byl když jsem po několikáté konečně sejmul Konstantina Brayka - mimochodem podle mě nejtěžší boss z celé hry - a počítač se mi ve videu následujícím, samozřejmě před uložením, vypnul...moment před spaním k nezaplacení, to mi věřte, hodinu jsem nemohl usnout :-)

Na první pohled musím upozornit na to, že jsem Alpha Protocol nainstaloval za cílem pořádné akce, nad kterou netřeba hluboce přemýšlet. Stealth prvky totiž nejsou úplně to, co ve hrách vyhledávám. Mám totiž pocit, že jsem si je před mnoha lety odbyl ve dvou dílech legendární akce Project IGI, a tak když nemusím, tak se prostě neplížím. Spíš to, dle možností, v podstatě vykosím a stealth prvek vnímám jako určitý bonus, který můžu, ale nemusím řešit. Navíc v této hře je možné oboje, tak proč se stresovat, že?

Alpha Protocol mi svým vzezřením hrozně připomínal Hitmana. Jenže zatímco Hitman ve své sérii má mise, na které v životě nezapomenete, Alpha Protocol má momenty, které brutálně připomínají scénáristické přehmaty těch nejlepších béčkových titulů, které jste coby sametové dítko vídali v televizi v devadesátých letech. Musím říct, že některé momenty byly fakt k nezaplacení. Alpha Protocol je totiž příběhově béčko jak vyšité, nicméně zábavné béčko jak vyšité, kde hlavní hrdina by mohl být klidně Jean Claude Van Damme a Vy byste ho prostě milovali. Příběhově je to totiž totální maglajz. Jste Alpha Protocol. Původně jste sice byl obyčejný agent, ale jelikož se proti Vám vaše organizace postavila zády, jste na té straně, kde se to zrovna hodí. Jednou pomůžete taiwanské mafii, po druhé ruské, po třetí Vás zachraňuje nějaká divná německá organizace SIE s kozatou Němkyní v hlavní roli a to vše se točí kolem firmy Halbech, která obchoduje se zbraněmi a bombami a celé to má takový nádech správné pokleslé absurdity. Momenty, kde mě mučí elektrickými šoky a po skončení videa vyskočím z křesla jak skřítek z krabičky a začnu to v okolí kosit, mě doslova pobavil. Stejně tak i fakt, že hlavní hrdina se nezalekne ničeho a nikoho, a nemá problém to pořádně pokosit třeba uprostřed historických rozvalin v Římě. Archeolog na úrovni...opravdu.

Devizou hry jsou letmé RPG prvky, které ze hry dělají zajímavý zážitek. Nečekejte hluboký RPG rozklad hlavního hrdiny, jako spíše postupné vylepšování vlastností, které se Vám můžou hodit. Každou misí získáváte zkušenosti. Získáváte je jak bojem, tak i pokecem s kámoši nebo protivníky. Ten je mimochodem hodně zajímavý a řekl bych, že v rámci podobných her veskrze inovativní. Pokec totiž probíhá tak, že nevolíte konkrétní věty, ale pocity, na jejichž výběr máte ještě nějaké časové omezení. Ve výsledku nevíte, na koho bude co platit, ale to je na tom výběru pocitů právě TO zábavné. No a abych dokončil myšlenku, tak zkušenosti kromě výše zmíněného získáváte i hackováním. Jednou otevíráte zámky, podruhé se snažíte spojit čísla ke konkrétním konektorům, které jsou navzájem propojené a propletené takovými kabely a nakonec bádáte v relativně velké tabulce plné čísel a s časovým omezením hledáte sérii čísel, která jediná je v celé té změti čísel statická, neměnící se. Chvílemi brutálně frustrující, ale v celém kontextu hry příjemně inovativní. No a tyto herní momenty postupem času způsobí, že se dostáváte na stále vyšší úroveň, až z Vás bude borec, který na jednu kulku z kulometu kadence Mata Hari nejen, že trefíte protivníka na 100 metrů, Vy ho klidně i na dobro sejmete. Po prvotních misích, kde z metru netrefíte hráče příjemná změna. To mi věřte.

Hra má ale jeden malý zádrhel. Z herního hlediska nenabízí nic, co by stálo za zapamatování. Sice se s hlavním borcem dostanete do takových míst, jako jsou Saudská Arábie, Řím, Moskva nebo Tchaj-pej, výsledek je vlastně ten, že všechny ty místa jsou poměrně sterilní a v rámci jednoho daného prostředí jednoznačně splývají. Nezbývá tedy, než si užívat především příběhový mariáš. I když, pravda, musím se přiznat, že snajperská mise na číhané byla poměrně originální. V té ostatní směsce ale rychle zapadne...

Alpha Protocol je především zábavná záležitost. RPG systém, kterým se chlubí, bych bral s jistou rezervou, ale v kontextu s příběhem je to pořád hra, která na cirka deset hodin příjemně pobaví a vlastně Vás ve výsledku ani neurazí. Navíc svobodou volby u jednotlivých diskuzí způsobuje, že má tendenci být repetitivní záležitostí. Věřím tomu, že kdybych si ji příště zahrál s tím, že už nebudu ten dobrák, ale arogantní sviňák, hra rázem bude mít úplně jiný rozměr. Pokud máte rádi jednoduché, nelogické, ale zábavné akčňáky devadesátých let s kupou drsných keců, tak je Alpha Protocol Vaší volbou. Uvidíte, nezklame Vás.

Pro: Zábavný, béčkový příběh, momenty, u kterých jsem se od srdce zasmál, zábavná možnost volby v diskuzích, jednoduchý rpg systém, který postupem času zjednodušší hru

Proti: ...může hru zjednodušit opravdu výrazně. Navíc hudba je nijaká, mise poměrně repetitivní, sterilní, až na pár vyjímek.

+19
  • PC 80
Alpha Protocol mě zaujal hned od uvedení svého prvního traileru. Mnoho možností jak se rozhodnout, první špionážní RPG ze současnosti, většina RPG se zabývá fantasy nebo Sci-Fi nikdo se zatím nepouštěl do současnosti až do těď kdy lidé z Obsidianu si vzali na paškál současnou krizi ve světě, a nechybí zde teroristické skupiny, nadnárodní zbrojní korporace, špionážní skupiny různých vlád a mnohé další.

Hned ze začátku ale záleží na jaký postup se zaměříte, chcete být druhý Rambo, není problém vrazit body do výdrže a vybrat si jednu ze čtyř zbraní( pistole, brokovnice, útočná puška a dvojice samopalů) do které investovat akční body, nebo hrát jako tichošlápek který protivníky likviduje ze zálohy, obchází bezpečnostní systémy, a může holdovat útokům zblízka za pomoci fyzické zručnosti, není ale nad to vybrat si co Vám nejlépe sedne. Ale bodů není nazbyt, takže se hned člověk musí rozhodnout jakým směrem bude postavu směrovat.

Ale hlavní je zde možnost volby, kdy můžete některé postavy zabít, nebo je ušetřit, podvést, a záleží také jak s nimi jednáte, někteří nemají rádi vtipálky, někdo jedná čistě profesionálně a někdo má rád agresivnější přístup. Podle toho jestli se s Vámi přátelí a mají k Vám dobrý vztah nebo nesnášejí, tak se můžte dopracovat k různým situacím, bonusům nebo jiným scénám.

Záleží také koho si zvolíte aby Vám například pomohl dostat se k Vašemu cíly, jsou zde třeba dvě skupiny, jedna jde na to tichou cestou a druhá prorazí hlavním vchodem. Ty možnosti jsou opravdu velké a zaručují velkou znovu hratelnost.

Dále mě zaujal možnost za nasbírané peníze získat informace, složky či zbraně a další výhody do nastávající mise. Koupíte si třeba odstřelovačku kam ji kurýr na to správné místo dopraví, zaplatíte aby na místě bylo méně stráží, koupíte si mapu bezpečnostního systému atd.. To je opravdu příjemný prvek který by mohl být ve více hrách, jinak je možnost nakupovat lepší brnění ke kterému lze dodat až 4 vylepšení pro tichý pohyb, výdrž, poškození a mnoho dalšího, vychytávky v podobě min, zápalných a EMP granátů, včetně těch normálních, lékarničky, typy střeliva atd…

Tímto kouskem jsem byl nadšen a nedohrál jsem ho pouze jednou, a vyzkoušel jsem více cest a narážel jsem na jiné situace a objevil něco nového co jsem předtím nenašel. To je vskutku kvalitně odvedená práce, tuto hru rozhodně doporučuji.

Nyní díky nové ceně, si myslím že není nad čím váhat, jelikož druhého dílu se těžko dočkáme a v nejbližší době podobmou hru na trhu nenajdete.

Pro: Velká znovuhratelnost, více cest, postavy a různé skupiny, spousta možností jak vést vývoj své postavy, netradiční RPG

Proti: Mohlo být přeci jen delší, sem tam bugy, uvítal bych více měst a prostředí

+17 +19 −2
  • PC 75
Již delší dobu jsem měl chuť na nějakou špionskou hru a tak jsem se vrhnul na Alpha Protocol. Hra je to docela zvláštní. Chová se jako RPG, ale přitom to RPG není a minimálně zpočátku jsem si byl značně nejistý a málem jsem hru zavrhl se slovy „no to je blbost“, načež mě neskutečně chytla a až do konce skvěle bavila. Nemožné? Taky jsem si to myslel.

K monitoru mě přikoval zejména vypiplaný a výborně podaný špionský příběh s luxusním systémem dialogů. Zpočátku je informací přehršel a já se docela těžko orientoval, ale postupem času jsem byl až překvapen, jak mě hra seznámila s hromadou postav, ale zároveň totálně nezmátla a já se tak do toho nezamotal. To se ne vždy povede a tvůrci ode mě dostávají veliké plus. Příběh je to svým způsobem jednoduchý, ale je podán s neskutečnou vynalézavostí. Celý průběh děje se během dialogů dá jednoduše měnit a proto tu je jistá možnost znovuhratelnosti.

Jak už jsem říkal na začátku, hra se chová jako RPG, což znamená, že pokud nemám zkušenostní body investované do pistole, nic netrefím ani kdybych se… no však víme. S tím se váže nepříjemná zkušenost v cca v půlce hry, kdy jsem nedával žádné body do „sabotáží“ a tak jsem nebyl schopen hacknout jedny pitomé dveře, u níž byl časový limit neskutečně šibeniční. Nakonec jsem to vyřešil, ale ty nervy bych nikomu nepřál.

Když už je tedy Alpha Protocol RPG, nechápu, moc proč je level design tak neskutečně lineární. Sama o sobě to je prostě klasická akce z třetí osoby, která mixuje střílení a stealth. Já osobně bych odstranil důraz na RPG prvky a přidal stealthu, který, i když docela funguje, není vyladěn tak, aby se dalo plížit vždy a všude. Střílení je taky trochu suché. Na střílečku je hra zase až moc designově jednoduchá a neobsahuje téměř žádné skripty. Jde tedy o jakýsi hybrid, která ale naštěstí funguje tak, že mě bavil a proto hra má hodnocení takové, jaké má.

Dále se spíše zaměřím na chyby a nedodělky, které mě při hraní vadily. Za prvé technická nevyladěnost. Cukání obrazu při pohybu kamery je tu denním chlebem, škubnutí hry při načtení nových nepřátel taktéž. Loadingy jsou rovněž docela dlouhé, ale potom zase hra běží krásně plynule, teda až na to mnou zmíněné škubání. Menu je také strašně zabržděné a každá položka se načítá třeba i nějakejch 10 sekund, což nepříjemně zdržuje. Pokud by tyto neduhy vyřešil patch, byla by technická stránka jinak v naprostém pořádku a to docela zamrzí.

Další výtkou budou souboje s bossy, které se sem absolutně nehodí. Za prvé, díky pitomé AI, jsou neskutečně debilní a občas hodně těžké. Hlavně vzhledem ke zbytku hry, kterou jsem projel s prstem v nose. Zajímavě byl vyřešen souboj se Seanem, u kterého jsem vytuhl asi na hodinu a přitom jeho likvidace měla úplně jednoduché a elegantní řešení. To ale neplatí o zbytku.

Hackovací minihry mě bavily, ale bylo jich možná až zbytečně moc a na jejich ovládání jsem si musel zvykat. Co si budeme povídat, tvůrci ho prostě zmršili. Poslední výtkou budou titulky. Písmena jsou moc veliká, a tak na každý řádek připadne 4-5 slov, a proto je časování textu strašně rychlé. Občas dokonce problikly s takovou razancí, že jsem je nestíhal číst. Plesk za uši tvůrcům!

A grafická stránka? Na dobu vydání přeci jen slabší, ale to bylo to poslední, co mě trápilo.

No a to bude tak nějak vše. Ačkoli to vypadá, že hru jen kritizuju, je to naopak. Užil jsem si jí, ale těch pár výtek mi více či méně kazilo velmi příjemný špionský požitek. A ve výsledku je mi líto, že nebyl Alpha Protocol delší. 75%

Pro: luxusní systém dialogů, výborné animace a filmová kamera, špionský příběh, zajímavý mix žánrů, výborný český překlad (až na pár drobných chybek)

Proti: technické nedodělky, žádný hratelnostní prvek není zcela dotažen, slabší AI, bossové

+17
  • PC 70
Podívejte se, respektuju Obsidian a chtěl jsem, aby se mi AP líbil - jak vidíte, dohrál jsem ho, ale ohánět se nějakými 90kovými hodnoceními a přivírat oči nad spoustou nedodělků může jen fanatický fanboi. Alpha Protocol prostě je nedoladěná hra se spoustou chyb a probleskajícím světlem geniality.

Základní věci si přečtete v každé recenzi a i v komentářích okolo, vzácně se shodují: zajímavé dialogy a neuvěřitelné možnosti výběru a rozhodování s hmatatelnými důsledky a na druhou stranu strašný začátek a zastaralé zpracování.

Ano, souhlasím všechno to tam a hlavně možnosti výběru jsou opravdu znamenitě provedeny - vzor pro všechny ostatní hry do budoucna.

Nicméně chci se rozepsat o něčem jiném a beru to spíš jako námět k diskusi:

1) Asi si naběhnu, ale na argument, že to všichni kritikové hrajou špatně, když od "espionage RPG" čekají Splniter Cell je jednoznačná odpověď. Co lze čekat, když mám před sebou hru, která se tváří jako Splinter Cell, tak přece není nic divného, že ji tak budu hrát.

aneb vypadá to jako kočka, mňouká to jako kočka...ale aha...neni to kočka. Naletěl jsi!

Nasadit tabulky na 3person stealth akci bylo prostě špatné designové rozhodnutí. I kdyby hra neměla mizerné technické provedení a žadné bugy, v jádru by zůstal min.divný, kontroverzní hybrid. Hra je především produkt a jako takový musí fungovat, být kompaktní a dávat smysl z pohledu hráče. Pak se nelze divit frustraci, která vzniká, když dostanu něco jiného, než jak se to tváří. A i když RPG rozvoj postavy funguje a na konci je nabouchanost postavy hmatatelná, dostává zas na frak realističnost, kdy jsem neviditelný, nesmrtelný atd.atd.

Ve výsledku mi tak vychází, že by hra fungovala nejlépe jako Hitman nebo Splinter Cell, akorát s dialogy a možnostmi rozhodování. Vlk by se nažral a z kozy by se nestal kozokrysopes jako ve výsledném produktu.

2) Příběh - ano branching je naprosto legendární. Nelze nic namítat. Ale příběh sám? OBJEKTIVNĚ? Příběh sám je prostě celkem typické klišé s pár zvraty ohledně funkce/role některých postav. Samotné zvraty na mě ovšem působily jako v typickém mindfuck movie - prostě překvapení pro to, aby tam bylo, zvrat pro zvrat, hlubší smysl v samotném příběhu nemá. Příběh je maximálně oukej, pokud chcete říct, že boj osamoceného agenta proti svojí organizaci ovládané zlotřilou korporací naplňuje definici "skvělého příběhu", tak se samozřejmě nemáme o čem bavit.
P.S.: za hry se super příběhem považuju např. Baldur's Gate(postupné odhalování) nebo KOTOR (zvrat jak bota v půlce)


3) Hratelnost-opět maximálně "oukej". Zábavnost funguje jen díky RPG prvkům, ale v momentě kdy k plížení není velká motivace a střílení i beztak dost (i když budu hrát stealth, kde můžu) by hra potřebovala promakanější systém. Míření, kamera, ovládání, inteligence nepřátel - ani jedna z věcí není dotažená, což je, vzhledem k tomu, že se jedná na klíčovou aktivitu ve hře.

Ty spousty nedokonalostí včetně základního, centrální konceptu hry (který je podle mě prostě chybný) nelze přehlédnout a dělat, že tam nejsou. Hra není špatná a za zahrání stojí, pokud je hráč ochoten překousnout začátek a samozřejmě technické zpravování.

Pro: RPG prvky, dialogy, možnost volby a důsledky

Proti: technické zpracování, ovládání, začátek, malý důraz na stealth

+16 +22 −6
  • PC 80
Plížit se temným stínem, přidělat na zeď malou omračující minu, rychle vyhledat bezpečí zákrytu a počkat, až dvojice stráží projde kolem chytře nastražené pasti. Bum! Jsou omráčení, rychle proběhnout k počítači a vycucat z něj všechno o dalším cíli. Vypršel čas, nestihl jsem se hacknout - ALARM. Dlouze čekat na dokončení loadingu. A všechno hezky znova od checkpointu.

Takhle nějak vypadá hraní Alpha Protocolu (alespoň tedy, pokud nemáte rádi takové to americké patriotické krveprolití) a já se musím přiznat, že už dlouho jsem neměl z hraní tolik smíšené pocity.
Ačkoli se hra označuje za RPG, dodnes si pamatuju, jak Warren Spector odmítal označovat Deus Ex za RPG. A Deus Ex je mnohem větší RPG než Alpha Protocol. Když budu srovnávat, nejlepší to bude asi právě s Deus Ex, od kterého si půjčuje částečně atmosféru, částečně i průchody jednotlivými misemi, a s Mass Effectem 2, s kterým má společného víc, než by se asi slušelo.
Tak předně hrajete za Mika Thortona, který byl právě rekrutován super tajnou agenturou, která je v podstatě kombinací CIA a klasických filmových Black Ops. Jediné, co si při volbě postavy volíte, je předchozí zaměření (zjednodušeně - střelec, schovka, hračička; navíc je žoldák a zelenáč - po dohrání za rekruta se otevře veterán) agenta. Volba je spíš kosmetická, protože body ve skillech je možné před hrou upravit.
Hraní za jednotlivé charaktery se opravdu citelně liší - nejvíce to poznáte v resumé na konci mise i formou odkazů např. z televize, zmínkách v rozhovorech atd.
Nejdříve si projdete výcvikové centrum a seznámíte se s prvními postavami a osvojíte si nezvyklé konverzační techniky. Systém je tu podobný jako u Mass Effectu 2, jen s tím rozdílem, že si nevolíte konkrétní témata k hovoru, ale způsob vaší reakce (agresivně, stroze, vtipně, úlisně atd.) - je to podle mě mnohem lepší a přirozenější, než zcela dezorientované dialogy v Mass Effectu, kde neustále žvatláte, co nechcete. Tady vzniká zajímavá situace - postav, s nimiž budete ve hře hovořit je všehovšudy mezi dvaceti až třiceti, což je počet běžný spíš u adventur než u třeba klasických RPG, v nichž vedete až stovky malých rozhovorů, klidně i s tím nejzavšivenějším žebrákem. Tím, že je postav málo, má každá svůj jasný psychologický profil a na různé reakce bude různě reagovat, ještě navíc i podle toho, jak vás má v oblibě - ta se tady pěstuje právě v dialozích, ale asi tak o deset levelů výše, než v případě impotentního Dragon Age. Příklad - první žena, s kterou se setkáte, má ráda profíky (+1 reputace), nesnáší namyšlené frajery, co jí dělají návrhy (-1 reputace) a ostatní nijak zvlášť neřeší (-1/0/+1 - dle tématu hovoru), její preference se však můžou měnit v závislosti na tom, jak vás má nebo nemá ráda. A to je u všech postav, proto tak omezený počet - co je důležité, postavy mají velký vliv na to, jak se vám bude hrát - čím více budete mít přátel, tím více pomoci, rozumnějších cen, informací a malých vedlejšáků dostanete.
Po tutorialu v zařízení se vydáváte na první misi do Saudské Arábie. Co se týká volby misí, tak ty jsou správně exotické přesně tak, jak to ke špionování patří - Saudská Arábie, Moskva, Tchaj-Pej a Řím. V každé této lokaci je několik misí, které musíte splnit, abyste narušili plány zločinné korporace (nebo ochránili ty, které se zločinná korporace snaží zabít - to je nakonec většinou na vás). Navzdory tomu, jak retardovaně to zní, je příběh velice dobrý, ale také dost překomplikovaný. Častokrát se toho na vás vyvalí tolik, že než si uvědomíte, co se vázalo k čemu, je už všechno dávno jinak. Každopádně je příběh opravdu dobrý, špiónský a u hry vás udrží (ačkoli to bude pravděpodobně kvůli jeho některým vedlejším zápletkám, než kvůli jeho rozuzlení, které už tak nejpozději v půlce začnete tušit).
Bohužel, level design je opravdu hodně nevyrovnaný, a tak zatímco některé lokace jsou příjemně přirozené a vy musíte případně i přemýšlet, kudy bude nejvýhodnější cesta, jiné jsou účelové až hanba. Mise jsou striktně koridorové stejně jako v Mass Effectu, ale narozdíl od něj tu nejsou žádné neutrální zóny, kde byste si pokecali či zaobchodovali - k tomu slouží výhradně váš byt (v zásadě zmenšenina interiéru Normandie z ME2). Často máte na vybranou, jakou cestou se v misi dát, ale cesty vedou k jednomu cíli a rozdíl je zpravidla jen ve hlučnosti, případně nalezených věcech nebo možností splnit některým kamarádům službičku.
Všechno podstatné o misi se sice dozvíte z briefingu, ale za úplatu si na černém trhu ('Clearinghouse') můžet nakoupit dodatečné informace, informace o lidech, které tam potkáte, nechat si umístit na vhodné místo odstřelovačku, plán bezpečnostních kamer atd. Pravdou je, že je opravdu rozdíl plnit misi, když absolutně nevíte, do čeho jdete, všechny jste si rozhádali a neumíte se ani plížit - to je potom strašný masakr a jde s vámi v popularitě u osob z kopce jako s kontem neúspěšného gamblera.
Výtku ohledně misí mám především tu, že nevíte, jak mají jít za sebou - ani ne tak jednotlivé mise, ale spíš celkové operace. A to, když nevíte, co vás v nich může potkat, může vést k nepříliš dobrému rozhodnutí. Zas na druhou stranu je to do jisté míry realistické, ale klad to rozhodně není.
Pokud se vám mise zvrtne, či pokud vás přestane bavit po každém alarmu loadovat checkpoint (ne, žádné sejvování, rozmazlený parchante!), dostáváte se do bojové vřavy, která probíhá zcela ve stylu Mass Effect 2 - přiběhnete k vhodnému rohu, zmáčknete akční tlačítko pro krytí a z krytu střílíte buď s mířením (částečně se odkryjete) nebo naslepo (sice zůstanete skrytí, ale trefíte tak každou třetí). Bohužel závislost na akčním tlačítku často vede k omylům, protože vy mnohdy nevíte, co po dalším zmáčknutí akčního tlačítka postava udělá - tyto ikony se budete učit metodou pokus omyl a budete to nenávidět. Stejně jako neschopnost postavy dělat víc věcí najednou - pokud jste v krytu a nabíjíte, postava prostě z krytu neodejde, dokud nenabije (v kombinaci s přilítnuvším granátem je to extra výživné), navíc mnohdy vás soupeři trefují tak maximálně vlasu ledabyle trčícího z hlavy, ale vám to stejně ubírá. Případně opačně - jste schovaní tak špatně, že máte pocit absolutního naservírování, ale soupeři vás nejenže netrefí, ale oni si vás ani nevšimnou.
AI je vůbec dost nevyrovnaná - zatímco někdy vás opravdu příjemně překvapí (to je možná trochu masochistické) a polovina jejich skupiny vás obejde, aby vám pošimrala záda, jindy si vás nevšímají a přestože používáte hlučnou střelbu, nespustí ani alarm, vedle kterého stojí.
Na druhé straně je zase příjemný fakt, že hra dovede rozlišovat, jestli jste zabili zřídkakdy se vyskytující civilisty, jestli jste užívali smrtících či nesmrtících prostředků (hra se sice bez zabití projít nedá, ale můžete klidně nechat žít drtivou většinu nepřátel, kteří ne vždy jsou nepřáteli).
Absolutní výtka, kterou mám, jsou určitě mezihry - především v pozdější době jsou už nemožně těžké. Zejména se to týká hackování, které je sice stylově provedné (máte kusy číselného kódu a snažíte se je odchytit v běhajících číslech), ale autoři prostě ignorovali fakt, že myš není analog - těžko se to popisuje, chce to zkusit - najít kód je mimochodem dost obtížné i díky dementní barvě fontu, ale s třeba dvacetisekundovým limitem to Obsidian naprosto přehnal a já jsem si stáhnul pro tyto účely trainer. Jde totiž o to, že pokud hrajete za plíživý charakter a poplachu se vyhýbáte jako čert kříži a na konci lokace, kterou jste jen horko-těžko proplížili, musíte ještě hackovat počítač (což se vám často nepodaří) a checkpoint je umístěn až za ním - to máte prostě chuť vzít klávesnici a rozmlátit monitor v tuhé odplatě. Jednodušší je potom páčení zámků - ale tady už tuplem nechápu to riziko alarmu a časový limit.
V hraní se posouváte především ve vašem bytěúkrytu, kde komunikujete se spojenci, nakupujete a upravujete vybavení (toho je přesně tak akorát, ale peníze na drtivou většinu prostě mít nebudete a pokud se nechystáte zabít všechny a všechno, tak ani v misích nenajdete), telefonujete televizí (ne, není to chyba, ale funguje to dobře), v koupelně můžete na Thortonovi provést nějaké úpravy vzhledu a případně si i můžete prohlédnout vaše trofeje či dárky od přátel.
Na závěr jsem si nechal to nejhorší, nač ve hře narazíte - bossové. To je, přátelé, jedním slovem katastrofa. Hra se sice snaží o tak trochu Bourneovský přístup k realitě, ale pořád je to zhruba realita nám známá. Bossové jsou zpravidla nápaditě vymyšlení co do vzhledu a osobnosti, ALE (!) vydrží několik desítek či i stovek zásahů, opakují neustále stejné sekvence boje (střelba, souboj nablízko, stělba, souboj na... atd.), posilují je nekonečně proudící zástupy řadových nepřátel a do toho navíc vládnou nějakou schopností, kterou bych spíš čekal v nějaké fantasy hře. Autorům se zřejmě zdálo, že misi musí ukončovat bitka (nemůže prostě následovat např. zajímavé pronásledování v hroutícím se domě, kde vás můžou zabíjet třeba padající sutiny - prostě ne) s bossem, čímž zcela pohřbívají ducha i atmosféru hry. Navíc zabíjet bossy není zábava, je to opruz, často i necháte za sebe promluvit svého Hulka, to vám garantuju.

Pro: Příběh (i když překombinovaný), vedlejší postavy, filmový dialogový systém, fungující a užitečný systém obliby, získávání informací, hra není skutečné RPG,

Proti: Bossové, minihry (v čele s hackováním), špatně vymyšlený systém krytí a interakce vůbec, občas špatně vybrané místo checkpointu, ve hře je dispozici až příliš málo peněz (pokud se snažíte hrát 'kladně')

+14 +17 −3
  • PC 80
Tak trochu nepochopená a neprávem odstrkovaná hra, která má toho mnoho co nabídnout. Každej chtěl být někdy špionem/tajným agentem a nyní se vám to může splnit. Hra připomíná tak trochu sérii s Bournem. Prostě jeden tajný agent proti ostatním. Není to však pouze o střílení/infiltraci. Jde i velkou částí o konverzace a rozdělování bodů. Velmi záleží na tom, jak chcete hru hrát. Ovlivní se tak vaše souboje a celkový postup ve hře. Můžete jít do bojového úmění nebo třeba do útočných pušek. To se samozřejmě dalo čekat.
Nejvíce mě však překvapilo více způsobů, jak misi splnit. Modifikace vybavení také velmi potěšila. Já prostě mám Alpha Protocol rád i když má naprosto vyloženě debilní animace, pochybnou AI a málo výrazný děj, i když je sepsaný fakt dobře. Také jsem nečekal takový důraz na konverzace. Musíte jednat rychle a často instinktivně. Ulehčí vám to popis pouze "stylu" řeči, takže můžete být seriozní agent nebo humorista. To ovlivní vztah s ostatnimi. Překvapilo mě, jak moc byl na tuto část kladen důraz. Dá se z několika situací prokecat a párkrát máte na svých bedrech opravdu těžké rozhodnutí, které mírně ovlivní děj.
Hra je však nedodělaná, co se týče technické stránky. Jde to převážně vidět právě na nepřátelích a animacích. Hackování také není nejšťastněji vymyšlené, ale postupem času jsem si zvykl.
Já jen prostě nechápu, proč Alpha Protocol má často špatné hodnocení.

Pro: konverzace, důraz na rpg prvky, akce, herní postup,atmosféra, scénář jako od Clancyho

Proti: animace postav, AI, některé postavy jsou nevýrazné

+14
  • PC 80
První dojmy…proč na ně máme tendenci tak urputně v jednom kuse dávat? Navzdory nepopiratelnému faktu, že ve chvíli předsudku nemůžeme ani tušit, o co možná přicházíme? Takhle trapně filosofovat jsem začal až nyní, po dohrání AP. Už dlouho, jestli vůbec někdy, jsem totiž takhle silně něco nepodcenil.

Na druhou stranu se musí nechat, že i první dojem je důležitý, což ale AP sebevědomě ignoruje a tak hra začíná naprosto odpudivou misí, přičemž nedává jediný náznak toho, že by se to časem mělo zlepšit. Během první hodiny hraní se tedy hráč prochází v graficky i designově odpudivé Saudské Arábii, přičemž je konstantně frustrován technickými kiksy, trápen nedoladěným ovládáním, a otravován těžce nesympatickým namachrovancem. V tom momentě jsem se na to onehdá vysral a hru odinstaloval. Po vlně pozitivních reakcí a komentářů jsem se ale nakonec rozhodl tomu dát druhou šanci, přetrpět tu první misi a zjistit, v čem teda tkví to skryté kouzlo…

A skutečně, ihned po Saudské Arábii se karty MASIVNĚ obrací za doprovodu silného nárazu o tisících decibelů. Tím chci říct, že se to fakt mění k lepšímu. Designově jsou lokace pořád docela o ničem (a graficky vlastně též), ale aspoň jsou samy o sobě zajímavější a celkově tak nějak líbeznější. Teprve v tu chvíli se mi taky začly líbit dialogy, teprve se na scéně začly objevovat relativně uvěřitelné a sympatické postavy, teprv jsem si vydělal na nějaký pořádný přírůstek do výbavičky, teprv jsem začal pociťovat, jak se moje postava s upgradama opravdu zlepšuje ve všech ohledech, atd atd.

Jediná smůla je ta, že jak si autoři vyhráli s upgrady, resp. s jejich vlivem na postavu, tak nějak se vysrali na úpravu misí ve vztahu k upgradům a vybalancování celý věci. Jinými slovy, po pár upgradech se ze hry stává procházka s prstem v nose a nohama na stole. Všichni nepřátelé zhruba stejně tuzí a ozbrojeni stejně slabýma bouchačkama, přesila po spuštění alarmu VŽDYCKY těžce nedostačující (díky čemuž tu totálně chybí motivace se pokoušet o nějaký ten stealth, když NIKDY ho není za potřebí), a…Je teda pravda, že v poslední misi se koná ultra nečekaný obtížnostní boost (konkrétně v té venkovní části), bohužel je to velmi rychle sraženo finálním bossem, který je díky kombinaci nedomyšleného level designu a tradičně chabé AI ten vůbec nejjednodušší ze všech, přestože má ze všech nejsilnější kvér.

Abych to ale nějak uzavřel, AP je především hodně zábavný, hodně poctivý RPG, a když má tohle člověk rád, to jeho skrytý kouzlo prostě působit začne a ze hry se stane návykovka jak pes. Ty technické hovadiny, kvůli kterým to zpočátku silně odrazuje, se táhnou celou hrou (a v jednu chvíli skoro až brání v postupu, o čemž se ale trochu více rozepsal již pipboy), a uznávám, že je nedokážu přehlížet a silně se odrážejí v mém hodnocení (a upřímně z hloubi duše závidím všem těm, kteří na tyto problémy a bugy údajně ani nenarazili), ale jinak…jinak je to prostě super a hlavně mě to naučilo nedávat na první dojmy a pohledy a srát na předsudky. Možná že díky tomu najdu další zatoulaný poklady. :)

Pro: Žánrová poctivost, návykovost, zábavnost, příběh, dialogy, některé postavy, upgrady jsou vidět v plný kráse

Proti: Celá Saudská Arábie, hromada technických vylomenin a bugů, slabá grafika, slabý level design, slabá AI, celkově dost nízká obtížnost, zbytečnost většiny dostupného harampádí, příšerný outro

+13
  • PC 95
Tohle je neuvěřitelné. Tuhle hru jsem konečně dohrál jen jednou. Hackování bylo ze začátku dost těžké když jsem ale investoval body do sabotáže šlo to líp. Druhá věc jsou bossové. Ti byli na pár vyjímek přijatelní. Dohrál jsem to za vojáka později komando. Já nevím proč se tahle hra neprodávala víc vlastně jo (znáte Sprintell cell?) možná si všichni mysleli že to bude kopie. Ale abych byl upřímný sprintell cell je oproti Alpha Protocolu odpad!!Postava je sympaťák za to palec nahoru. Levná a přesto geniální hra která si zaslouží 100%. A taky si zaslouží 3x dohrát (jen ale pro ty zkušenější).Já to dohraju ještě dvakrát.
EDIT: upozorňuji že toto je amatérský komentář, jakýkoli odpor beru s nadhledem

Pro: znovuhratelnost,atmosféra,postava,dialogy,boje(jak kontaktní tak na dálku) atd...

Proti: nic mě nenapadá

+13 +22 −9
  • PC 75
Po dohrání Chameleona jsem se jal být tolerantnější k podobným hrám, co mě v minulosti zklamaly a krom toho, že si teď hodím Splinter Celly co tady kolem najdu, jsem dal druhou šanci i Alpha Protocolu, který mě napoprvé ani v nejmenším nenadchnul. Jak už jsem měl naučeno, co mě v prvních dvou misích čeká, vklouznul jsem do toho nakonec celkem snadno a hru od začátku do konce jednou projel. A nastal tedy čas, spíchnout nový komentář.

Nakonec asi největší problém, který jsem se hrou poprvé měl, byl ten, že to lidi přirovnávají k Deus Exu, což je s prominutím totální p-čovina. Z Alpha Protocolu se nakonec vyklubalo akční RPG ve stylu Mass Effectu, včetně koncepce typické pro BioWare hry (která mi už poměrně leze krkem): "úvod, několik málo oddělených míst/samostatných linek, závěr". Na rozdíl od Mass Effectu je ale mnohem ukecanější a s větším množstvím technických chyb.

Co se samotné hratelnosti týče, nepřišlo mi, že by to šlo hrát jinak než buď jako střílečku, nebo stealth střílečku. Hackování je ze začátku otřesně těžké a navigace kódů po obrazovce je na zabití, ale když se oko trochu naučí, je stejně primitivní jako páčení zámků a deaktivace panelů - do hackovýání jsem neinvestoval prakticky nic, přesto jsem tentokrát za celou hru spustil failnutým hackováním jediný alarm.

Základy stealthu celkem fungují a určitě se tak dá dobře hrát, ale pořád nevím co si mám myslet o über skillu kde pobíhám relativně dlouhou dobu okolo totálně neviditelný. Pokud nevystřelím nebo tak něco, o neviditelnost nepřijdu a ještě můžu ručně takedownovat nepřátele na hromadu aniž bych o to neviditelnost přišel, dokonce se klidně může někdo z metru dívat jak složím na zem jeho kolegu a pořád jsem v klidu, můžu u klidně do někoho narazit a nic - prostě totál brutál ultimátní skill. Ono už ten krátkodobý na pár sekund, který se sám automaticky aktivuje když někomu vlezete do výhledu, se dá pozdějš využívat docela stejně - za rohem na vás vybafne maník a vám to hodí na pár vteřin invisibility, během kterých ho snadno složíte k zemi. Nepřátelé se často objevují odnikud, jak jsem psal už posledně - na vyšších úrovních stealthu sice získáte skill, který pozice nepřátel ukazuje permanentně, ale pro někoho, kdo se na stealth vyloženě nespecializuje, musí být náhodné vyskakování nepřátel odnikud solidní vopruz. Jednou jsem se schovával v prázdném kumbále, ze kterého z ničeho nic vyběhli tři vojáci.

Zbraně. Všeobecně se dá říct, že zbraně jsou dost nepřesné, navíc jsem měl často pocit, že se do nepřítele spíš trefím střelbou od boku, než když mířím, což je celkem wtf, ale dá se. Otřesná ovšem byla mise, kde musím zachránit nějakého ruského tralaláka, zatímco na něj nabíhá ozbrojené komando - já na střeše, u sebe pistoli a assault rifle - pistoli jsem ještě neměl tak vytrénovanou, abych efektivně dostřelil na vojáky dole, assault rifle je nepřesná jak prase, pokud člověk půl hodiny nečeká s mířením. A když zkusím ze střechy slézt, z rusáka se mezitím stane téměř mrtvola. Tenhle kus jsem opakoval snad třicetkrát. Ovládání sniperky je naschvál otřesné, což od tvůrců nechápu, bo brát si ji nikam nemůžete, a na těch pár místech to v zásadě jen zdržuje.

Mapy jsou totálně nepřehledné. Můžete si před misí koupit i mapu doplněnou o pozice kamer, počítačů atd., ale na přehlednosti jí to nepřidá a stejně nic z toho nejde dost dobře minout, nebo přehlídnout. Taky dostat se přes ovládací prvky k mapě je problém, protože je to skrz menu. Všechno, do čeho se leze skrz menu, budete mít nutkání nepoužívat, protože ta menu jsou prostě hnus - hra klidně na několik vteřin vytuhne jen kvůli pohybu z jedné položky na druhou, občas výběr ignoruje, občas musíte nejdřív kliknout někam jinam, než se hra uráčí nechat vás kliknout tam, kam opravdu chcete, a týká se to skoro všech nabídek ve hře, a že jich tam je dost. Vůbec ergonomie ovládání je prostě otřesná.

U dialogů mě pravidelně do začátku do konce nasíral systém výběru - napsat jedním slovem čeho se volba týká a trvat na tom, že odpověď vyberete, než druhý panák vůbec dokončí otázku, by zasloužilo nějakou cenu za demenci. Několikrát jsem vybral možnost, kterou Thoton následně obrátil totálně naruby, sem tam se otázka na poslední chvíli změní, občas prostě nestihnu zvážit všechny možnosti. A z dialogů tady opravdu vyplývají všechny ty choices & consequences srandy, což z toho dělá v pravdě kardinální průs-r. Prakticky nemáte úplnou kontrolu nad vaším postupem hrou, protože si nikdy nebudete jistí co ten blb Thorton nakonec doopravdy řekne. Obsahově jsou... jak kdy. Někdy humor pobaví a všechno je ok, někdy je to celé takové trapné, někdy postavy dostanou průjem vzletných frází. Thorton je každopádně blbeček. Dá se na něj zvyknout, ale jeho průpovídky obvykle opravdu nebývají zrovna cool.

Příběh není špatný. Usuzuju tak z toho, že ačkoliv tohle je přesně ten setting který mě vůbec nezajímá, mě hraní celkem drželo. Na druhou stranu jsem často nebyl tak docela v obraze. Tvůrci patrně imho dost naivně spoléhají na to, že budu nadšeně číst každé info o každém panákovi nebo organizaci, které se mi do stane pod ruku - Mass Effect měl alespoň dost slušnosti podobné informace zároveň namluvit (a hlavně jsem je nikdy nepotřeboval, abych chápal co se děje a kdo je kdo), každopádně takhle by to v roce 2010 vážně fungovat nemělo. Co ocením jsou choices and consequences - na hře je opravdu znát, že "vaše" (viz dialogy) rozhodnutí hodně ovlivní budoucí dění. Není to tak hardcore jak jsem z některých ohlasů čekal, ale nenapadá mě teď hra, které by byla po téhle stránce promakanější.

Graficky je hra očividně zastaralá, ale dá se. Hudba je určitě nad průměrem. Při ovládání myší se kamera ráda škube a občas vás otočí o 180°, což mě párkrát stálo situaci. Co mě taky štvalo a imho dost ošklivě nahlodává stealth přístup, je nahrávání pozic: ad1 loading trvá vždycky absurdně dlouho - při snaze chránit rusáka jsem viděl loading screen víc než nepřítele, ad2 stealth & žádný quicksave = blbost, ad3 "Tak tohle mi nevyšlo, jak daleko za mnou je asi poslední checkpoint?" ...loading... "Začátek mise?! FFFFUUUU-"

No. Nakonec z toho vylezlo celkem slušné akční rpgčko. Propracovanost následků vašich rozhodnutí celkem spolehlivě kompenzuje pytel všemožných nedodělků a kiksů, příběh jde tak trochu mimo mě a úroveň dialogů mě taky bůhvíjak neohromila. Takže asi tak. Dal bych tomu snad i slabších 80, ale první setkání se hrou bylo dost traumatizující, takže 75.
+12 +19 −7
  • PC 80
Tohle mohla být neskutečně epic hra, na kterou se nezapomíná. Bohužel je to jenom hra, na kterou se nezapomíná. Jak v dobrém, tak ve zlém.
Ještě než začnete hrát, tak si musíte uvědomit zásadní fakt, že když je na obalu napsáno "espionage RPG(!)", tak to lidi z Obsidianu myslej vážně. Ano, má to interface typické 3rd personky, ale u který nezáleží na vás, jak dobře míříte, ale na jakým stupni je váš skill. Což zezačátku spoustu lidí zmate, začnou nadávat, že se tam nedá ani pořádně skákat, že systém krytí je 100x lepší v Gears of War, atp. Já sem si vpodstatě dokázal představit každou mapu jako typický dungeon - tady past, tady musim použít tenhle skill, tady místnost s pokladem/vábavou, tady to můžu obejít - dokonce kdyby byla hra udělaná s pohledem seshora jako u normálních RPG, přišlo by mi to takové přirozenější. Každopádně sem tim chtěl říct, že ať Alpha Protocol vypadá jakkoliv, tak je to RPG. :)
Samozřejmě mě hned ze začátku nadchla možnost volby. Není to jen o "budu hodný / budu zlý". Pokud se máte někdy rozhodnout, dostanete volby minimálně 3 a každá bude mít někdy na něco nějaký vliv. Příklad: Dopadnete v Arábii pašeráka zbraní. Když ho popravíte, bude v zemi na chvíli klid a potěšíte svou mírumilovnou operátorku. Začnete ho vydírat za celkem solidní peníze, ale tím ho naserete a už vám k užitku nebude. Nebo ho necháte jít, že vám dluží laskavavost a ještě vám z vděku sleví nákup kvérů v Arábii. Když sem si myslel, že takhle nějak končí většina voleb, tak mě najednou překvapilo, že sem měl v hodně pozdější ruské misi k dispozici dodávku zbraní, kterou sem se rozhodl prodat, bo jsem měl tehdy hluboko do kapsy, a dealer, kterého sem si našel, říkal, že dostanu víc peněz, když najde nějakého kupce v Arábii. A jelikož sem ho v minulé misi nezabil, tak sem opravdu dostal víc peněz. Stejně jako když v misi seženete nějaký citlivý intel, který by mohl jedné zlé společnosti ublížit. Dáte ho novinám? Budete tu společnost vydírat? Hodíte tu informaci na černý trh? I během akčních misí máte menší možnost volby, když budete zabíjet nebo omračovat panáčky. Obojím někoho naštvete nebo potěšíte, záleží na situaci. Během těhle částí sem chrochtal blahem, jak je ta hra čuprácky komplexní a všechno. A ještě ke všemu je to RPG, takže za každou volbu dostanu nějaký menší bonus do statistiky a zase se budu cítit jako o trošku větší frajer. Stejně jako to budu moct znova rozehrát, bo jsem nezkusil všechny volby ve hře a schopnosti jsou taky udělané, abych byl do konce hry dobře vycvičený jen v několika málo technikách...

Zní dobře, co? Jenže pak je tady tuna věcí, které musíte hře odpustit.

Začnu tim, že abych hru vůbec rozehrál, musel jsem tweaknout ini soubor, protože jinak se mi to cukalo do nehratelnosti.
Když už je řeč o cukání, cukalo se mi to stejně, ale dalo se s tim žít. Člověk si říká, že možná musí snížit detaily kvůli grafice, přece jenom unreal engine... jenomže ona ta grafika je přinejlepšim průměrná! V některý částech dokonce hnusná.
Bugy. Je jich tam spooousta. Průsvitné stěny mimo level jsou začátek. Zasekávání se o textury. Občas zmizej ikonky z použitelných předmětů. Když jsem umřel a reloadnul checkpoint, tak se mi pravidelně stávalo, že se vojákům nenačetla inteligence a akorát tam stáli.
Když už je řeč o inteligenci, tak je to spíš demence. Trošku ho pokropíme, pak za nim 50 metrů poběžíme, abysme ho zmlátili. Když nás během hrdinného běhu trefí, tak se skováme, hodíme mu tam granát (se kterým se vždycky trefíme) a poběžíme na něj znova. A to nikdy nezapomenu na ruskou misi, kdy sem musel hlídat VIP před útokem nepřátelských panáčků, a ten debil snad chodil hozený granáty sbírat.
Přestřelky jsou celkově takové čudné. Proto jsem většinu misí dělal stealth stylem. Kromě boss fightů. U těch se to střídá, že jsou buď extrémně jednoduché nebo extrémně těžké.
Konec je taky takový čudný.

Shrnul bych to, že hra se mi ve své podstatě líbila. Ale pořád se střídalo neskutečné nadšení a nasranost. Za vyzkoušení Alpha Protocol určitě stojí.

Pro: komplexnost voleb, trocha humoru, pár lepších misí a rozhovorů

Proti: bugy, sekání, inteligence, grafika, nevyvážená obtížnost

+10
  • PC 40
Dnes Zlaté Oko Neumírá 2: Zítřek nikdy nestačí.
Yes, I mad.

Tak strašná donebevolající sračka, že to začne vypadat jako hodně špatný vtip. Kašlu na to, že Bond zůstane Bondem, stoletou inspirací pro šarmantní agenty, kteréžto se nevyhne ani zdejší agent Michael Thorton, ale vydávat produkt za adrenalinovou akci či dokonce REGULÉRNÍ RPG, je zrůdnost. Alpha Protocol je slepé střevo všech 3rd person akcí, dokonalý příklad promrhaného potenciálu, smrt originality a zoufale nudná hra zároveň. Nedivím se, že po jeho zaslouženém komerčním propadáku bylo propuštěno 40% jeho tvůrců a další podobná suma odešla dobrovolně. Mít na kontě fail takovýchto proporcí, zavrtám se na pár let do země.

Děj: Uhlazený lev salónů, kterému můžete interaktivně měnit čtyři účesy a barvy kůže (bílého spektra, samozřejmě), zachraňuje svět v kolotoči těch nejsměšnějších imperialistických konspirací a dýk v zádech, jaký si umíte představit. Asi pětkrát změní zaměstnavatele, přičemž absolvuje pracovní pohovory po celém světě. Ty zpravidla nejsympatičtější nabídky jste donuceni pohřbít sprchou kulek. Na drátě máte 24/7 nějakou cougar Asiatku se sexy hlasem. Další postavy čítají germánskou sadomasochistku, rudovlasou chudou náhradu za bond-girl, nadšeneckého magora, co připlachtil z diskuzí na 4chanu a G-mana v novém obleku, kterému celý příběh vyprávíte. Nakonec díky vám jejich řady prořídnou, další část tak nějak po cestě zapadne a dál jsou scénáristy ignorováni.

Gameplay: Úchvatné! AI na úrovni. Nepřátelé využijí každé příležitosti, aby vám vrazili nemilosrdnou čenichovku. I když musí sprintovat 30 metrů přes otevřené prostranství. I když máte zbraň. I když sami mají zbraň a granáty. Jednou za čas narazíte na bosse, v ten moment si najděte roh a opatrně se vykloňte, v této pozici vám nehybný panák nemůže ubrat, zatímco vy mu sázíte 200 – 500 kulek do hlavy. Jep, výdrž lidské rasy je v této hře výjimečná.
Je zde systém upgradů postavy a zbraní. Jednou za čas si můžete vybrat, kterou misi ze dvou zvolíte první. Tím RPG elementy končí. Pak následuje briefing, koridorová střílečka a strašné cutscény.

Mohl bych pokračovat – dabing je směšný, stejně jako slova, která postavy vypouští přes chatrný lip-sync. Zbraně nemají zpětný ráz, jen se Masseffectovsky zvětšuje zaměřovací kolečko. Minihry otravují už při první příležitosti, pak už jenom stereotypně brzdí skutečnou herní dobu. Checkpointy dokážou pěkně namíchnout (asi 8 úmrtí, 4 na jednom místě).
Za co pak 40%? Že to skončilo dříve, než jsem se obával. Že jste v jednu chvíli postaveni před osudovou volbu. Že jsem se párkrát pousmál u emailů. Že se vyplatí sbírat všechno, na co narazíte. Že se mi celý systém rozhovorů zamlouval. A když se na scénu dostaví Marburg či Albatros, není to až tak zlé. Za to se ale medaile nedávají.
+8 +20 −12
  • PC 80
Dá sa to zhrnúť tak, že inak skvelú hru kazia technické problémy. Ale začnem pekne od začiatku.

Príbeh je nadpriemerný, a nie je tu len na to aby držal hru pokope. Nemyslím tým ani tak to, že ide o niečo extra zaujímavé, podobné príbehy sme už v rôznych podobách niekoľkokrát videli. Ide o jeho komplexnosť a rozvetvenosť. Ste len veľmi málo limitovaný vo voľbách akou cestou sa príbehom vydáte, a už teraz plánujem, že si hru zbehnem ešte raz.

Samotná hra je na príbehu a dialógoch aj dosť postavená, čo ale vôbec nie je na škodu. Ja som sa v každej dialógovej pasáži naozaj vyžíval, a či už sa vám podarí dialóg zvládnuť super a získate čo potrebujete alebo to zbabrete, na hre sa to premietne a vy musíte niesť následky. Hra však nie je len o kecaní. Akčná aj stealth zložka, podľa toho akú si zvolíte, sú super. Najlepšie je, že ich môžete kombinovať, a aj keď investujete bodíky do stealth prvkov, nestratíte sa úplne ani v boji. Trochu zamrzí občasné nútenie autormi na určitý štýl hry, a tak aj keď by ste danú pasáž chceli prejsť stealth, jednoducho to bude omnoho ťažšie alebo takmer nemožné. Tento problém sa však objavuje len v malej časti hry.

RPG systém síce nepatrí k najbohatším, ale svoj účel skvelo spĺňa. Môžete si vybrať vlastný štýl hrania, kombinovať viac schopností alebo sa stať majstrom v jednej oblasti. Bohužiaľ je tu niekoľko schopností, ktoré bijú ako päsť do oka, napr. neviditeľnosť, ktorá skvelo spĺňa svoj účel, ale do inak uveriteľného sveta skvelo nepasuje. Podobne som krútil hlavou nad neustálym spúšťaním alarmov pri obyčajnom orváraní zámku a pod.

Hra bohužiaľ dosť brutálne zlyháva po technickej stránke. Textúry sa loadujú oneskorene, menu je otras a kamera vás niekedy dokáže pekne nasrať. Navyše aj keď grafická stránka je trochu out of date, je zle optimalizovaná a sem tam sa zasekáva. Najviac ma však štvalo práve nezvládnuté menu, kde sa musíte neustále preklikávať, je zbytočne komplikované a kazí dojem z hry.

Ak by táto hra nemala tak veľa technických problémov, hodnotenie by bolo možno aj absolútne, avšak tie sa prehliadať nedajú a príliš kazia plynulosť hrania a zážitok z neho. O kvalite hry však svedčí aj tak veľmi dobré hodnotenie.

Pro: príbeh, možnosti, dialógy, hrateľnosť, rozvetvenosť

Proti: technické problémy, blbé menu

+8
  • PC 70
Pustit se do podobné hry jako je Alpha Protocol není jen tak. Návykové nápady, fantasticky pojatý příběh, spousta všemožných dialogů, kde každa "špatná" odpověď nebo čin může stát někoho blízkého život a především znovuhratelnost. Co si budeme povídat, Alpha Protocol je především 3D akce, kde velkou roli hrají, jak už bylo avizováno, dialogy, na kterých hra stojí. Spousta možností, jak projít hrou, žádný předem nastíněný konec, jen Vaše skutky a názory hru ovlivňují.

Alpha Protocol je hra plná chyb, kterých je bohužel škoda. Jelikož to jsou především chyby technického rázu, jako nedokreslující se textury a samozřejmě otravné bugy. Někdy se stane, že se jednoduše propadnete, nebo že zeď, ke které jste přitisknuti, se rázem zprůhlední. Grafická stránka je hodně rozporuplná, na jednu stranu jsou kameny, tráva a daleké okolí zpracovány velmi stroze, což se nedá říci o postavách, které jsou zpracovány velmi realisticky.

Systém odměňování za dobře dovedenou práci se mi zamlouval, zvyšování dovedností, nákupy zbraní, příprava na misi, různorodost misí, potulování se v misích po místech, kde můžete něco najít a přivydělat si tak, nebo splnit něco pro někoho, všechno mě strašně bavilo, až jsem z toho byl nesvůj. Dlouho jsem neměl pocit z takto skvělé hry, bavila mě tak, že jsem se od ní jednoduše nemohl odtrhnout. S klidným přehledem bych šel v hodnocení hodně vysoko, jenže ten závěr, který je tak akční a složitý, prostě nemůžu jen tak přehlédnout. Flustrace byla opravdu na místě a pokud s někým bojujete půl hodiny, on má neustále navrch a potom se hra bugne, tak to už je opravdu vrchol. Ale nemám to hře za zlé, jen jsem tím koncem jsem prozřel a zjistil, že všechno má své chyby, technické nebo příběhové to je jedno, zde je totiž příběh a průběh hraní na prvním místě, bavit se bude každý, kdo dá hře alespoň trošku svého času.

Pro: odměňování, vztahy s ostatními postavami, jaká hra bude záleží jen na vás, vylepšování zbraní,

Proti: respawnování nepřátel, slabší grafika ve venkovních lokacích, boj s bossy,

+6 +7 −1
  • PC 65
Tak toto bolo sklamanie.

Veľmi som sa tešil na všetky tie možnosti, čo autori sľubovali (ktoré tam aj sú), ale pôžitok z hry kazia iné veci a to:

V prvom rade gameplay: je otrasný! Ovládanie pohybu kamery okolo postavy je dosť kostrbaté a hra často sekala, čo je jej druhé mínus - zabugovanosť (ale to sa dá odstrániť, že?). Vďaka sekaniu sa vám vôbec neoplatí investovať body do stealth skillov, pretože nepriatelia vás uvidia skôr, ako sa stihnete skovať za prekážku (alebo to sekne v najnevhodnejšej chvíli a trochu to trvá, než sa zorientujem, ktorým smerom som vlastne otočený a kam chcem ísť), a to som sa práve na to tešil.

Mne osobne bežiaci čas počas rozhovorov nevadil, aj tak všetko dležité povedali skôr ako sa spustil a skutočne sa im tým podaril vyvinúť tlak na hráča, aby si dobre rozmyslel, čo povie, ale zároveň aj rýchlo konal. Trochu Vám to uľahčili tým, že odpovede toho istého druhu sú stále na tom istom mieste, takže to až také hrozné nie je.

Vadí mi aj minihra pri hackovaní: je dosť ťažká vždy mám problém sa v tom spletenci čísel vyznať, a ak sa aj vyznám, nakoniec stlačím zlú klávesu, škaredo som nadával už pri minihre k hackovaniu v Mass Effecte, ostatné sú úmerné tomu, čo chcete získať.

A zasa - checkpointy! To už nevedia na PC urobiť hru s klasickým save/load systémom? Tu vyslovene chýbal.

Škoda, lebo na túto hru som sa tešil a čakal som, že to bude prinajmenšom 80-tková záležitosť, vzhľadom na to, že to robili Obsidiánci, ale horko-ťažko sa to vyšplhalo na 65/70.

Pro: možnosti

Proti: bugy a snimi spojené sekanie (!!!), checkpointy namiesto saveov, gameplay,

+5 +10 −5
  • PC 80
Kašlat na RPG prvky, variabilitu misí či kvalitu dialogů, Alpha Protocol je atmosférickým béčkem, kterému by slušel Tom Cruise v hlavní roli! Hra na cestě mezi městy, postelemi a sny.
+3 +9 −6