Diskuze

@Ajantis (09.08.2017 14:58): Ale jo, pokud je drind chápán jako opakované boje na zelené louce, tak můžeme ty hry označit jako grindovací, mně spíše vadila ta myšlenka, že je to náhrada za obsah. To určitě ne, jde o herní styl, takhle ho hráči očekávají, takhle ho chtějí, samozřejmě ne všichni.

Ono říci - udělatg vyvážený systém aby se nemuselo grindovat - to je tak subjektivní věc, že vždycky to někderým hráčům nesedne, jiným jo a bude se vždy přetahovat o to, kde už je to moc. Mě třeba plně vyhovuje systém, který tady jiní popisují jako tragický a naopak mi přijde tragický systém, který tady vychvalují. Co se týče vývoje postav, tak mě baví ten z Wizardry 7 třeba a u AD&D jsem ho naopak bral spíše jako okrajovou součást, level jednou za uherský rok u AD&D mi už tak úchvatný teda nepřijde. Sice nedám dopustit na Gold Boxy, Dark Suny, Eoby a Ravenlofty, ale je to spíše kvůli atmosféře než stylu vývoje postav. AD&D je pro počítačovou hru spíše svazující systém. Třetí edice sice lecos vylepšila, ale pořád mi to nepřišlo ono.

@Phoenix (09.08.2017 14:29): AD&D na počítači jako vzor... no nevím nevím. Jinak grindoval jsem i u Falloutu i třeba v Arcanum...

@MickTheMage (09.08.2017 14:03): Levelovat si po celou dobu a vyváženě - jak toho chceš docílit, aby se to nezvrtlo v "nedostaneš už tady ani o exp navíc, dokud se neposuneš do další obrazovky...." = adventura? Já si v jRPG leveluji jen tak, kdy se mi zachce a kouzelné je, že mi to právě hra umožňuje. Kdybych nechtěl, nemusím a mohu u každého boje taktizovat a ždímat všechny naučené schopnosti na max. Jde to. Jesti znáte Kalestona z Magea, ten by mohl vyprávět. FF6 dohraná na 30. levelu, vlastně i já ji dohrál na nějakém 36 - 40, protože tam bylo moc postava všechny se mi levelovat zase nechtělo, tak jsem měl prostě jedinečnou možnost to nedělat. Naopak ve FF5 jsem se v grindování vyžíval, protože masterovat jednotlivá povolání postavám bylo skvělé. Přes to ne nezbytně nutné. Já chci prostě mít v RPG borce, hrdiny, které něco naučím a oni to pak umí a ukážou nepříteli co proto a neměl by je zaskočit kdejaký vlk. Když budu chtít složité souboje, v kterých budu chtít taktizovat, zahraji si taktickou strategii Jagged Alliance a jí podobné. Stejně je zvláštní, že ti, co odmítají jRPG dost často ujíždějí právě na infinity hrách, kde já teda v soubojích nejvíce válčil s pathfindingem než s obtížností hry jako takovou :-) Útěk k jRPG s přehlednou zváštní soubojovou obrazovkou a vesměs na tahy mi byl vysvobozením od tryzny s názvem infinity :-D

@Bodkin (09.08.2017 13:54): Když už bych to chtěl z legrace nadsadit, tak bych zkusil nehanlivě označovat žánr. Takže s Grindem je to RPG, bez něj je to adventura. Oba žánry mám rád mimochodem :-) Jenom v adventuře bych asi raději nebojoval, když z toho nic nekápne, je tozbytečná zdržovačka od příběhu :-)

@MickTheMage (09.08.2017 13:32): Ale no tak.... HP sice přes tisíce, ale taky jsi dostával damage v řádu stovek. To je alergie na jRPG už jen kvůli takové blbosti, jako kde se u čísel pohybuje desetinná čárka? A ožnost získat ve hře 99 lvl mi přišla úžasná, oproti BG nudě 9 levelů a konec. Právě to mě nakonec dostalo k hraní jRPG a opuštění pole PC po rorce 2000 co se týče nových her na PC. a taky přehlednost a zábavnost soubojů. To bylo dost klíčové.

@Charllize (09.08.2017 13:22): Tak tak, znám hráče, kteří, když v západní RPG narazí na level cap, tak končí hru, prostě už není důvod tam něco dělat :-)

@Charllize (09.08.2017 13:10): Dragonquest je údajně inspirován Ultimou, ale vzal si z ní hlavně ten smysl - postavička viděna s hora prochází krajinou, řeší úkoly a bojuje. Styl soubojů a vývoje postavy do toho už vtiskli japonci. A pak už se to tak nějak točilo. Wiz 7 mi přijde japonská, protože dost věcí mi připomíná spíše ten japonský styl než ten západní.

Ještě k tomu grindu - když je respawn potvor, mám motivaci, vím, že můžu natrénovat. Když grind není, mám pocit, že hraji adventuru a dojít si někde pro expy je něco jako najít klíč pod rohožkou k zamčeným dveřím, vím, že je to v podstatě adventurní získání odemčení daší oblasti ve hře, krásným příkladem je Chronocross, kde postava dostala level up automaticky po zabití bosse vždy na konci nějaké pasáže hry, jiné expy a zkušenosti jste ve hře nezískali a to ani za běžné souboje. Někteří to považovai za vrcholné RPG na PS1, já jsem naopak nevěřícně kroutil hlavou. Takže jsem věděl, že v obrazovce A prostě nezískám další level, i kdybych se na hlavu postavl a tím pádem se nenaučím nic, co tam umět nemám, naučím se to, až zabiji támhle toho bosse a další obrazovka už bude vyžadovat, abych to uměl. Pokud je respawn s expováním z příšer, vím, že nezamrznu na mrtvém bodě, že postavy bude pořád co učit a můžu se tím bavit. Mnozí už zaměnili kecací adventuru spojenou s akcí za RPG a proto asi vymysleli název grind, protože se nemohou smířt, že se v některých RPG musí natrénovat, než půjdou dále.

@Charllize (09.08.2017 13:02): Úkol přes půl mapy je ok, jestli mě něco nasíralo, tak to byla pošťákovna v infinity hrách, kde mě nejmocnější kouzelník pošle vedle do baráku pro prsten, který se mu nedaří získat a tak mi to dává jako spešl quest. Atmosféra v tahu, protože si říkám, proč si ten blbeček za ta léta pro ten prsten nedošel k sousedům sám :-D

@mazar1234 (09.08.2017 12:59): To už jsme u sporu, jestli bylo dříve vejce nebo slepice. První Wizardry nejsou o grindu vůbec, Ultimy asi taky ne, zatímco první Dragon Quest grindovačka byl. To jsme někde v 80. létech.

@Ajantis (09.08.2017 12:15): Jenže to není pravda, znám člověka, který spoustu klasických jRPG dohráva na 30. levelu, protože šel jen po příběhu a souboje vždycky utaktizoval. Prostě to nějak šlo. Na poznámky typu - místo aby naplnili hru obsahem, tak ji natáhli nekonečným grindováním se fakt dívám s úsměvem, protože japonské hry bývají obsahem prošpikovány, že se o tom západním hrám nesnilo. A to mám západní hry stále moc rád a dungeony moc alternativu na konzolích teda nemají. Ale izometrrické kecací RPG, těch bych ze západní produkce srovnatelné s jRPG napočítal na jedné ruce. Bohužel. Takže ono je třeba rozlišovat. Pravda je, že japonské dungeony jsou jen o grindování v prázdných chodbách, ale izometrické opravdu ve valné většině nepotřebují suplovat obsah nějakými naschvál nahuštěnými souboji, aby se to prodloužilo. Od toho mají jRPG obvykle vekou sérii miniquestů, speciálních nepovinných bossů, miniher nebo případně New Game +. Obvykle všechno 50 + hodin.

@Charllize (09.08.2017 12:47): No jo, jenže to se netýká jen jRPG, já jsem na počátku 90. zkoušel mít na max. levelu postavy v Eob a to jsem tehdy vůbec neuvažoval o něčem, co je to grinding, prostě jsem trénoval, bavilo mě to a znamenalo to zabít stovky a stovky Kenku v 6. levelu :-) O grindování ve Wiz 6 a 7 ani nemluvě, to jsou svým charakterem v podstatě jRPG :-)

Co se týče grindování, tak je to hanlivý výraz pro to, co se v RPG hrách dělá jako činnost nahánějící postavě expy případně bodíky do nějakého skillu, který se po nasbírání x bodíků zlepší o stupeň a je jedno co to je. V jRPG jde vyloženě prakticky o chození dokola na zelené louce a čekání na opakovaný fight. Není to chyba hry, je to volba hráče a potřeba je to proto, že hrajeme RPG a ne adventuru, čili levelování postava sbírání expů je svým způsobem cíl. Já tomu říkám tréning. Ztráta času? Nikoliv, to bysme ztrátou času mohli považovat jakoukoliv činnost ve hře, třeba opakování levelu v nějaké arkádě, protože se mi ho napoprvé nepovedlo přejít, strávit tak den u arkády, kde zemřu v 10. levelu a musím to jet druhý den odznova, protožetam není save a adrenalin je v tom to projet na jeden zátah tedy považuji za daleko větší ztrátu času, kdybysme to brali už takto. Samozřejmě formy tréningu někdy svádějí k dělání něčeho nestandardního, co vypadá ulítle a pak už se začne vkrádat myšlenka, jestli to není už cheat nebo využití mezery v pravidlech hry. Třeba v Oblivionu mohl člověk zatížit šipku s postavou naproti stěny v domku a jít si klidně do hospody a večer se vrátit a mít postavu vylepšenou o running nebo co to tam bylo za vlastnost. Tohle bych už asi považoval v podstatě za formu obcházení pravidel, protože se hráč hry vlastně nemusí přímo zučastňovat a přes to spustí činnost, která mu zlepšuje postavu, čímž dává na frak tomu, co je obsahem RPG, tréning postavy, děje se bez hráče a to jsme pak zase u advenrtury, protože hráč přichází tak nějak k hotovému a může řešit jen příběh. Něco jako makrování v Ultimě Online. Tam někde svým způsobem zemřel duch hráče a za výrazem grind se chybn hledalo přesně tohle. Pocit, že hráč opakovaně dělá nebo spustí schválně něco, aby si pak zjednodušil další postup ve hře. Přitom RPG by o tom tréningu v zásadě být měly. Získat v jRPG maximální level upostavy je pocta, nikoliv opovrženihodný čin vedoucí k zjednodušení final fightu nebo spíše možnosti porazit ultimátní bossy.

@90210 (07.08.2017 21:54): Nechápu ten odstavec o házení hvězdic v DM do schodů, proč by to měla být kravina a důkaz, že hru nikdo nehrál? Já jsem opravdu hvězdice házel a po x hozeních ninja level šel nahoru. Takže je to prostě tak. Červ měl pravdu a spousta hráčů to použila. Vtip byl prostě v urychlení tréningu, protože hledat potvory, do kterých se trefit bylo zdlouhavější než se postavit proti schodům, označiit ninju jako aktivního (tedy ten, co provádí činnosti rukou (kurzorem myši) a časem velmi rychlým natrénováním zvedání a hození kurzorem pomoci myší vytrénovalo ninju rychleji, než jakkoliv jinak.