Diskuze

@Cathan: Docela chápu tvoje pocity ohledně "Remedyverse". Věřím, že fanoušci studia to ocení, a všemožné Něcoverse jsou dnes dost populární; ostatně Remedy vždycky dávali různé odkazy a easter eggy na svá předchozí díla do svých nových her. Na druhou stranu mi vlastně není po chuti, že specifické věci z Alana Wakea už jsou "jen" objects of power, altered items atd. Trochu se tím ztrácí to kouzlo a tajemno.

Ale musím říct, že první Alan Wake mi přijde rozhodně méně jako horor než dvojka. Spíše jako akční thriller. Právě až dvojka přišla s mnohem temnější atmosférou, drsnějšími výjevy a (pro mě bohužel) solidními lekačkami. Nepochybně to ale je hodně odlišný herní zážitek. Mně osobně se to do vkusu trefilo, ale obě DLC, zpětně vzato, mi tu atmosféru a imerzi svým propojením do multiverza docela narušují, a kdybych byl hodně velký fanda jedničky, tak by mi změny ve dvojce asi nebyly vždy po chuti.

@raisen (komentář):  Super rozebrání té alegorické stránky v komentáři! Taky mě při hraní dost zaujalo, jak snadno se Saga vyrovná se svými nejistotami, zatímco Alan se v tom plácá, až si hráč začne říkat, jestli ten problém není spíše v něm, než v dark place. On třeba člověk trpící depresemi je schopný vynaložit dost velké úsilí k tomu, aby si ospravedlnil, proč něco nejde, proč je na tom tak špatně atd., takže se cyklí v něčem, co je z pohledu vnějších pozorovatelů snadno řešitelné.

Docela zajímavé je, že Tom Zane (podle prvního dílu) zkoušel snadné řešení – prostě napsat, že je jeho milá zase v pohodě. A to nevyšlo. A Alan zkouší naopak strašně komplikovaná řešení podle arbitrárních pravidel.

Tak jo, je to tam. :) A mám tím pádem splněný další krok herní výzvy, ale nevím, jestli stihnu všechno do konce roku.

Tak jsem to dneska dokončil, celou hru včetně obou DLC. Je to opravdu mnohem lepší hra než jednička. V mnoha ohledech vážnější, temnější, propracovanější. Naštěstí to nabízelo, stejně jako Control, možnosti úpravy obtížnosti, a tak úroveň stresu zůstávala relativně nízká, byť lekačky šly jen ztlumit, a ne vypnout úplně, a fakt jsem je nesnášel.

Wakeův temný New York mi dal vzpomenout i na první hry s Maxem Paynem (ostatně tam taky hráč na začátku pobíhá v temném metru). Je až škoda, že z něj nevidíme víc. Času tam strávíme sice víc než dost, někdy až na únosné hranici stereotypu, ale vlastně jde jen o pár ulic a budov. Totéž vlastně v příběhu Sagy, Bright Falls je v podstatě mrtvé město, ve kterém se téměř nedá s nikým mluvit a nic dělat. Ale hlavní dějová linka plná napětí hráče vtáhne tak, že si relativní prázdnosti a omezenosti prostředí všimne až když se nad tím zamyslí.

Líbí se mi nejednoznačnost velké části dějových prvků, je zde spousta možností interpretace, spousta věcí, které hráči hlodají v hlavě, a jednoznačné odpovědi hra neposkytne. Strávil jsem dlouhé hodiny čtením teorií ohledně toho, jaký vztah k sobě mají Wake, Zane a Scratch, jak přesně funguje Dark Place, a jestli náhodou hra není tak trochu alegorie na deprese, nebo alkoholismus, nebo kdo ví co dalšího. Je přeci zvláštní, že vyhořelý, depresivní a alkoholický Alan se v Dark Place plácá (ha!) dlouhých 13 let, zatímco vyrovnaná Saga pošle své démony do háje během pár minut, a za chvíli je zpátky v reálném světě. A ostatně Door naznačuje, že si za své problémy Alan může sám, protože se drží nesmyslných arbitrárních pravidel... Třeba v takovém Oceanview Hotelu jsem měl fakt nepříjemný pocit, když se scény s každým přepsáním stávaly více násilnými a krvavými, protože Alanovi připadalo, že to tak správně sedí do příběhu.

Samotnou kapitolou je hudba. Yötön Yö a Herald of Darkness se nepochybně stanou stálou součástí mého playlistu. Ale i skladby na pozadí jsou povedené a navozují tu správnou hororovou atmosféru.

Co se DLC týče, šlo v podstatě o jednohubky, které popravdě trochu narušují ucelenou atmosféru hry tím, že ji více propojují s dalšími Remedy hrami, ale zábavné rozhodně jsou. Nejvíce asi The Lake House, které je snad i děsivější než původní hra, a z toho, co dělali Dr. Marmontové, docela mrazí. Otázkou je, jestli byli takhle zkažení sami od sebe, nebo jestli to způsobil Alan, či snad Dark Place?

Na závěr už snad jen – RIP James McCaffrey. Naprosto ikonický hlas Maxe Payna, a nyní i Alexe Caseyho. Radost to poslouchat. Za sebe bych jako náhradu navrhnul dabéra BoJacka Horsemana, podobnost hlasů tam celkem slyším.

Já jsem se nevyjadřoval k tomu, co musí odehrát, ale k tvému tvrzení. Postupně se ukázalo, že všechny ty "easter eggy" v hrách Remedy vedly k tomu, že jde o propojený vesmír, nejsou to samoúčelné easter eggy. Čili věřím, že se různé narážky na Alana Wakea i on samotný objevují v Quantum Breaku, protože jde o sdílený vesmír.

@jones1240 (02.11.2024 21:29): Quantum Break svět sdílí stejně jako Max Payne. Čili oficiálně ne kvůli právům, ale neoficiálně ano. Koneckonců Alan Wake jako postava se objeví v televizi hned na začátku Quantum Breaku, tak jaképak nesdílí svět.