Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diskuze

@AiMLEzZz (28.01.2021 15:52): To s tím očekáváním je taky zavádějící. Terminátor je extrém, tak je ti jasný, o čem ten film bude (nebo aspoň má být). Ale v době, kdy DE vzniknul moc podobných her nebylo, tudíž hráči tehdy nemohli vědět, do čeho vlastně jdou. A dnes zase existují imho propracovanější walking simy a hromada lidí může od DE čekat třeba ten Firewatch nebo Ethana Cartera. Podle vágních popisků na Steamu těžko přijdeš na to o čem hra je.
@Bursoft (28.01.2021 15:52): Nedělej z rippera mučedníka :) Jeho komentář dostává mínusy, protože je nekvalitní. Ta negativita jen dodatečně zmírňuje tolerancí lidí k jeho nekvalitě. Když jsme u Drolina, ten například znásilnil nespočet mých oblíbených her, ale jeho komentáře mají aspoň většinou úroveň a díky tomu si nikdy moje mínusko nevysloužil.

Diskuze, jestli lze kupříkladu hodnotit hru negativně za její zásadní stavební kameny a jestli není spíš problém mezi židlí a klávesnici je už tak nějak navíc a není u DE poprvé.
@Bursoft (28.01.2021 15:42): Hm, beru, že můj názor na jeho komentář je čistě subjektivní. Jak už jsem napsal níže, když někdo půjde do kina na Terminátora 4 a pak se bude divit, že to nebyl povznášející zážitek s filosofickým přesahem, že tam nebylo dost romance a vizuálně to stálo za starou bačkoru a dá tomu na ČSFD hodnocení "odpad!", tak mu asi vyčteš, proč vůbec na takovej film chodil, když o něco takového se ten film ani nesnažil. Tohle je pro mě něco podobného. Ripper šel hrát něco s nějakým očekáváním, jehož naplnění hra neslibovala, a na základě toho dal hodnocení a napsal komentář. Já mu v žádném případě nechci upírat právo na názor, jen pro mě ten názor není hodnotný, a tudíž dávám minus.
@Cathan (28.01.2021 15:45): "Nezpochybnitelná negativa" to je taky dobrý. Ta hra je krátká, ve hře se chodí pomalu a je těžká na pochopení skrz dlouhé metafory. Pro někoho pozitivum, pro někoho negativum. Mně taky vadí, že v té hře prostě nemůžeš chodit rychleji (a pochopitelně jsem si vysloužil od Drolina mínusko, aspoň už vím za co :D) a že si jen těžce představuješ, co se vlastně stalo, páč moje fantazie není tak nabušená. Takže si automaticky zasloužím mínus? Protože se můj názor neshoduje s tvým? :)
@Bursoft (28.01.2021 15:42): Tak ripper chytá špatná hodnocení hlavně proto, co můžu soudit, že jeho komentář je velmi krátký, agresivní, hodnocení nízké a stěžuje si zkrátka na stavební kameny hry aniž by vlastně zmínil nějaké nezpochybnitelná negativa. Tyhle komentáře si zaslouží minus i normálně, teď je to jen rozšířeno o to téma "nepochopení umění".
@AiMLEzZz (28.01.2021 15:22): No dobře a proč tedy potom mínuskuješ komentář a konfrontuješ autora s tím, že to bere za špatný konec? Pokud pro tebe hodnocení mechanik, hodnocení interaktivity nebo obecně jestli je hra hrou nemá význam a vlastně celé hodnocení je jenom o "koncovém zážitku", tak přeci nemůžeš vyčítat jiným lidem (a hodnotit je), že oni mají svůj koncový zážitek jiný (špatný) na základě mechanik, které pro ně důležité, narozdíl od tebe, jsou.
@Bursoft (28.01.2021 15:29): V takovém případě se však v Dear Easter můžeš rozhodnout, co prozkoumáš, co ne a co si pamatuji je tam i pár rozcestí a skrytých easter eggů a jiných věcí. Pokud je podle tebe něco jako volba zbraně herní volba, má tuto volbu i Dear Esther a prakticky vše co nabízí jakýkoliv interaktivní zážitek. Ve chvíli, kdy máme možnost hrát za postavu, automaticky dostáváme možnost volby.
@Bursoft (28.01.2021 14:56): Ještě jedna věc. Hry rozhodně nejsou o čisté interakci. Stejně jako film je ve skutečnosti kulminací nějaké pohyblivé vizuální stránky, literatury (scénář) a hudby (soundtrack), protože mnoho nejlepších momentů ve filmech by beze zvuku padlo na držku a udělalo by z filmu čtvrteční zážitek, tak hry nejsou čistě o interakci. To, jak na tebe hra bude působit, není jen o tom, jak je interaktivní, ale i o tom, jak vypadá, jak zní a jakou má myšlenku. Jedno umění splývá v druhé. Ostré definice k ničemu nejsou. Naopak, pokud nějaké takové složené umělecké dílo rozložíš na jednotlivé součásti, tak žádná z nich nebude mít stejný efekt jako všechno dohromady.
@Cathan (28.01.2021 15:13): V Doomovi si zvolíš oblíbenou zbraň nebo se rozhodneš kam enemáka střelit např.

Potom máš hry jako Firewatch, kde pomocí dialogových voleb ovlivňuješ vztah s druhým člověkem, ač gameplay je taky jenom walking simulator.

V DE jenom chodíš :) Ohlodat veškerou interaktivitu s hráčem na chození je možná fajn experiment, ale potom se autoři nemůžou divit, že to od hráčů, kteří jednoduše očekávají nějaké spojení s tím virtuálním světem, schytají.
@Bursoft (28.01.2021 15:11): A co je špatného na tom, že hra není tradiční hrou? Podle mě nemá žádný praktický význam se snažit vymezit, co ještě hra je a co už není. K čemu taková diskuze je? Důležitý je koncový zážitek. A já naprosto rozumím tomu, že umění typu Dear Esther ti třeba nepřipadá zajímavé. Ale autor prostě měl záměr hráči předat nějaký zážitek, uvést ho do určité situace dané prostředím, hudbou a zvukem. Kdyby chtěl udělat film, udělá film. Zřejmě chtěl, aby si hráč prostředí prošel vlastním tempem a odhalil nějaké méně patrné náznaky a tajemství. Jasně, ta interakce je úplně minimální, ale co to má společného s tím, jestli to je dobrý zážitek, nebo ne? Má na kvalitu gamebooku vliv výsledek debaty, jestli je to literatura, nebo hra?
@Bursoft (28.01.2021 15:11): Ne, protože zkoumáním okolím odhaluješ stopy které ti pomáhají hlouběji pochopit příběh. A myslím, že je otázka, na kolik v běžné hře své okolí ovlivňuješ. Vezmi si třeba Doom - tam taky můžeš vše naskriptovat, a nic se nezmění, ale lidi prostě baví kosit tuny démonů. Mně zase baví zkoumání okolí a hledání detailů.
@Cathan (28.01.2021 14:59): Jenže tím pohybováním a "zkoumáním" nic neovlivňuješ, nic tam neřešíš. Takže jaký to má důvod? Autoři rovnou mohli naskriptovat nějakýho autopilota a výsledek by byl stejnej.
@AiMLEzZz (28.01.2021 14:37): Jenže rozdíl mezi filmem a hrou je ten, že u filmu prostě sedíš, koukáš na něj a nemáš volbu cokoliv ovlivnit, stejně jako knihy, hudba atd..

Videohra je platforma, kde máš jakožto hráč možnost ovlivňovat její průběh = je interaktivní. Pokud ze hry vezmeš jakoukoliv volbu a interakci, tak co ti zbyde? Dear Esther se jednoduše mohlo natočit jako fanmade artovej film a vyšlo by to na stejno. A je oprávněný kritizovat hru za to, že není hrou.
@ripper (28.01.2021 14:10): V první řadě chci ocenit, že bráníš svůj názor, někdy je to těžké když se do tebe pustí více lidí.

Ale vážně mám problém s tímhle: "Ale možná je to pouze tím, že k umění nemám moc vztah. Nebo minimálně k tomu, co se dnes často za něj považuje. Umění je pro mě schopnost vytvořit něco, co ostatní nedokáží nebo nevymyslí, a nikoliv něco, co prostě jenom obdivuje dav."


V první řadě, umění je prostě umění a jeho hodnocení je pak subjektivní. Rozhodovat o tom, co umění je a není je prostě neuvěřitelný krok vedle a nemáš na něj právo. Tohle dělá poslední dobou čím dál víc lidí, ale je to hloupost. Jak jsi poslal ten odkaz, mě třeba ty obrazy připadají velmi krásné. Někdo by mohl říct, že kreslit shluky barev vyvolávající pocit je mnohem větším uměním, než prostě kreslit věci co člověk vidí jako fotografii. To se zdá spíše mechanickou prací, než uměním. Přesto i to je umění, protože nikdo nemá právo soudit, co uměním je.

Dále si všimni si, kolik tu má Dear Esther celkově procent. Není to hra, která je nějak vynášena do nebes mainstreamem, naopak je to dost okrajová záležitost, takže tu žádný dav obdivovatelů nenajdeš, jen omezenou skupinu která dovede krásu DE ocenit.

TLDR: Ty nemáš problém s uměním, ty máš zřejmě problém s uměním, které na tobě nechává většinu práce. Což se dá skutečně nazvat moderním uměním, protože stále více autorů všech druhů uměleckého vyjádření nechávají 50% na spotřebiteli. Dear Esther může být příběh o ženě v kómatu nebo o muži který páchá sebevraždu. Nebo oboje, to už je na tobě. Umění Dear Esther spočívá v tom, že sám hráč si spojí tečky a to není žádný krok vedle, i když to tak tobě můžeš přidat.

Většina lidi co dala nízké hodnocení si stěžuje na to, co je pro Dear Esther nejtypičtější: Lyriku. A to je zkrátka jako si přečíst Williama Blaka a stěžovat si, že nechápeš co tím chtěl autor říct. Protože zjistit to už je na tobě.
@ripper (28.01.2021 14:10): No jo :). Ono se "bohužel" (pro někoho) děje to, co se dřív nebo později stane s každým uměleckým směrem. Začne to jako zábava, ale později se začnou objevovat různé umělecké a divácky, posluchačsky a hráčsky náročné kousky. První filmy byly převážně komedie a různé akční záležitosti, protože to je divácky atraktivní, ale dneska už vychází všechno možné, od klasických block busterů, přes anime až po experimentální šestihodinové artovky. A všechno to spadá pod hlavičku "film". Hry podle mě čeká to stejné a v současnosti už se to děje. Je potřeba holt vědět, že už nejsou hry jako hry, ale že člověk trochu musí vědět, po čem jde a co se mu líbí, aby nebyl zklamaný. Podle mě je tohle super. Kdyby se hry intelektuálně zasekly někde na úrovni Quaku nebo Red Alertu, tak už bych je asi dávno přestal hrát :D.
@ripper (28.01.2021 14:10): +1

A "já dokážu přemýšlet i bez šipky dopředu. A naopak bych ocenil, kdybych o tom mohl přemýšlet přesně tak dlouho, jak chci, a ne že mě hra donutí na nějaký čas zírat na pustou krajinu šinoucí se vpřed "abych to teda pořádně promyslel"." prosím zarámovat.
Vy mi dáváte :) Ale proč ne, vždyť je malý pátek, tak ještě odepíšu.

S angličtinou problém nemám, posledních 10 let pracuju 8 hodin denně v angličtině, čtu v ní bez problému beletrii (poezii ne, ale to ani v češtině). Problém byl, že jsem to hrál s manželkou, která zvládá angličtinu jen na takové běžné úrovni (seriály s angl. titulky ok), a z patra se tyhle věci fakt špatně překládají. To že existuje neofiko překlad je pěkný, ale přímo ve hře není, člověk o něm neví, a je to taková podpásovka zpětně, protože dopředu neví, že to bude problém.

Argument "pomalou chůzi máš proto, abys o tom přemýšlel" mě fakt baví, já dokážu přemýšlet i bez šipky dopředu. A naopak bych ocenil, kdybych o tom mohl přemýšlet přesně tak dlouho, jak chci, a ne že mě hra donutí na nějaký čas zírat na pustou krajinu šinoucí se vpřed "abych to teda pořádně promyslel". Já se samozřejmě zamyslel už u toho nějakého deníku/vzkazu, kde jsem si postál, vstřebal to, a teď nepotřebuju dalších 10 minut povinné prodlevy, než se dostanu zase někam dál.

K tomu, že "mezi uměním a sračkou je rozdíl pouze na straně pozorovatele" je přílišný subjektivismus - no možná. Ale když vidím, co je v současnosti často považováno za umění, tak... no stačí se podívat na pár obrázků :)
https://www.google.com/search?q=modern+art&tbm=isch
Ale možná je to pouze tím, že k umění nemám moc vztah. Nebo minimálně k tomu, co se dnes často za něj považuje. Umění je pro mě schopnost vytvořit něco, co ostatní nedokáží nebo nevymyslí, a nikoliv něco, co prostě jenom obdivuje dav.

A proč jsem Dear Esther vůbec spouštěl? Jednoduše proto, že jsem ji někde získal v nějakém bundulu, a prezentovalo se to jako hra (walking sim, ale pořád hra), a ne jako téměř neinteraktivní zážitek pro náročného poetu/filozofa. Jako mohl jsem číst v popisu mezi řádky a něco takového z toho vykoumat, ale taky jsem mohl z toho získat dojem úplně jinej. Opět argument co funguje pouze zpětně, po zahrání. Tak asi tak.

Fandím vám, že se vám to všem tak líbí, super. Jenom by to chtělo nějaký kategorizační systém, aby příště lidi jako já zbytečně neztráceli čas s takovými... "uměleckými zážitky" :)
@Chuck (28.01.2021 13:14): "Já vím, že mačkat pouze pohybové klávesy může leckomu přijít skoro až ponižující, ale tahle hra bez překonávání překážek, luštění hádanek apod. je hlavně o určitém prožitku."

Je zajímavé, že dřív mi to tak ani nepřišlo, ale dneska mě vyloženě zaráží, kolik hráčů je ještě pořád schopných posuzovat kvality hry na základě obtížnosti, hloubky mechanismů, složitosti atp. Já hrávám všechno možné od Dear Esther pro Crusader Kings a nikdy mi nepřišlo, že by jakékoliv z těchhle měřítek mělo jakoukoliv vypovídající hodnotu o zážitku z dané hry. Hra může být propracovaná a obtížná a stejně naprosto o ničem.
@H34D (28.01.2021 13:10): Tak na konci svého komentáře napsal "Ke konci můžete jenom hádat, co se doopravdy stalo..." ve smyslu negativa, ačkoliv to "hádání" co se děje tvoří hlavní stavební kámen hry. Stále jsi nejsem jistý, jestli lze hodnotit hry negativně za to, čím očividně být chtějí. Dovedeš si představit komentář u Call of Duty, v kterém bych napsal " Furt se tam jen střílí..."
Kolikrát jsem si říkal, jestli odsouzení téhle hry je nejčastěji o tom, že to kvůli její náplni hra tak úplně není a kvůli tomu se jí někteří za to jakoby pomstí. Já vím, že mačkat pouze pohybové klávesy může leckomu přijít skoro až ponižující, ale tahle hra bez překonávání překážek, luštění hádanek apod. je hlavně o určitém prožitku.
@JohnCZ (28.01.2021 12:59): Myslím, že říct, že ripper hru nepochopil je takové, ehm, nejapné. :) On ji velice trefně popsal, jen - bohužel pro nás ostatní - s těmi negativními konotacemi. Možná hru pochopil, jen se mu prostě nelíbila. Podobně s tou angličtinou - z komentáře nevyplývá, že jazyku on sám neporozuměl. Proto mu nakonec dávám plus, myslím, že velice dobře vystihl svůj názor na hru, aniž by napsal nějaké hrubé nepřesnosti o hře samotné.
@JohnCZ (28.01.2021 12:59): Přesně tak, navíc existuje i relativně povedený časký dabing.

Nicméně mínus automaticky dávám za zmínku pomalé chůze. Pokud někdo potřebuje "sprint" tlačítko na takto již tak krátký zážitek, tak určitě není ve vhodném rozpoložení si Dear Esther zahrát.

@AiMLEzZz (28.01.2021 13:08): Já bych řekl, že podobných titulů, zvláště v 90. letech, vyšlo poměrně dost. Nicméně až Dear Esther přesáhl bublinu fanoušků netradičních videoher, s důrazem na mimimum interakce a zážitek jako takový, a dostal se do většinového povědomí.
@ripper (28.01.2021 12:17): Co tě na tom pobavilo? :)

Já se nijak netajím tím, že jsem velký fanoušek Dear Esther, ani tím, že na objektivitu moc nevěřím. Že se ti Dear Esther nelíbila, to je tvoje věc a nikdo ti to nemůže vyčítat. Já s tím nemám problém. Ale když dávám minus nějakému komentáři, tak jeden z důvodů, proč to dělám (zvlášť u artových her tohoto ražení), je, že mám pocit, že tu hru komentující vzal úplně za špatný konec. Obvykle proto, že čekal "zábavu" a ne "umění".

Pokud si někdo přečte Kafkův Zámek a budeme se o tom spolu bavit, tak můžeme dojít k tomu, že naše interpretace budou úplně jiné, a tomu druhému se to třeba vůbec líbit nebude, zatímco mně ano. V pořádku - autor je mrtev a hodnota díla velmi závisí na čtenáři (nebo v tomto případě hráči). Ale pokud si někdo přečte Zámek a odsoudí to kvůli tomu, že tam nebyla žádná akce, že to nemá dramatickou gradaci a že některým slovům nerozuměl, tak pro mě názor takového člověka moc velkou hodnotu nemá a budu si říkat, proč to vlastně vůbec četl.

Když to ještě rozvedu a vztáhnu k tvému komentáři, tak třeba: "Příběh je velice řídce dávkován v krátkých útržcích, zbytek času jen chodíte a nemáte co dělat." Já jsem třeba mezi jednotlivými úseky o příběhu přemýšlel, což při hraní beru jako naplňující činnost. Pokud jsi od toho čekal, že to je hra primárně o akčním prozkoumávání a svižném příběhu, který ti je podán na zlatém podnose v prvním plánu, tak je jasné, že budeš zklamaný. "Text samotný je pro nerodilé mluvčí dost obtížný k pochopení, a je v něm příliš mnoho květnatosti a slovní vaty a příliš málo opravdového významu." To, že jsi tam ten význam neviděl, neznamená, že tam není. To vyprávění je jasně symbolické. To je jako říct, že poezie nemá žádný význam, jen proto, že to není próza. A to, že jsi angličtině nerozuměl, to přece není autorova chyba.

Dear Esther byla ve své době průkopnická v tom, že takovýhle druh hry předtím zkusil vytvořit málokdo. To bych docela chápal, že pro mnohé nenaplnila očekávání. Ale v dnešní době už je to docela profláklá záležitost a pokud víš, že ti poetično nic neříká, tak nevím, proč ses do Dear Esther vůbec pouštěl.
@H34D (28.01.2021 12:44): Naopak. Hodnotit hru negativně na základě toho, že jsem hru nepochopil a vlastně ji vinou slabé znalosti jazyka ani pořádně nerozuměl (ačkoli existuje čeština) si to mínus dozajista zaslouží.

Nicméně rozumím, že to není zážitek pro každého. Dear Esther je více audiovizuální lyrika, než hra jako taková.
Mně přijde komentář rippera právě docela dobrý. Sice z něj vyplývá, že hru "nepochopil", nebo spíše, že tento typ hry prostě není pro něj, ale dokázal formulovat názor, který plně chápu. Mínuska nejsou na místě, myslím.

Nicméně tvrzení "mezi uměním a sračkou je rozdíl pouze na straně pozorovatele" je trochu hloupé. Nemám rád ten přehnaný subjektivismus, nebo jak to nazvat. Ne úplně vše je subjektivní, i umění má své parametry, podle kterých jej lze hodnotit...
Mezi uměním a sračkou je rozdíl pouze na straně pozorovatele :-) A všeobecné hodnocení poté vyplývá z toho, který typ davu daný objekt většinově hodnotí. U Dear Esther mě překvapuje, kolik lidí se zde sešlo (a nejen zde, i na Steamu), kteří u ní vidí nadprůměrné kvality. Ale nijak si nehodlám lámat hlavu, co je tam tak úžasného, protože můj čas je omezený, a Dear Esther mi za to fakt nestojí. Přitom např. What Remains of Edith Finch, což je taky simulátor chození, se mi dost líbilo. Takže nejsem apriori zaměřený proti žánru.

PS: Fakt mě pobavilo, že první mínus k mému komentáři mi téměř okamžitě po publikování dal člověk, který danou hru zde na DBH hodnotil jako úplně první, a ještě navíc ji dal 100%. Největší fanoušek, zjevně :-)
@Walome (28.01.2021 09:14): Myslíš od někoho, kdo taky nevěděl, jak k tomu přistoupit? :D Podle mě spousta lidí má ten problém, že si myslí, že jen proto, že Dear Esther je technicky vzato hra (tj. běží to na počítačí, ovládá se to WASD + myš atd.), tak k tomu mají přistupovat jako ke každé jiné hře a mají od toho stejná očekávání. Přijde mi to trochu jako mít stejná očekávání, řekněme, od nových Fast and Furious a nějakého experimentálního filmu třeba od Larse von Triera. Tyhle filmy vůbec nemají stejnou cílovku a sledují se v úplně jiném mentálním rozpoložení.
@AiMLEzZz (05.12.2020 17:37): Chápu co se snažíš říct, ale nemůžu s tím tak úplně souhlasit. Abych použil podobné přirovnání, po tom co jsem odehrál si prostě připadám jako na výstavě obrazů v galerii, kde malíř sice vystavil svůj obraz, ale pověsil ho pomalovanou stranou ke zdi a zpětně mi někdo řekne, že abych ho mohl pořádně ocenit měl jsem si obraz sám otočit. Umělecká hodnota, nehodnota - pokud je špatná prezentace a podání tak je celý efekt díla prostě pryč. Alespoň pro mě.

Samozřejmě nikomu neberu to, že se vám hra líbí. Komentář je koneckonců osobní názor. Opravdu jsem se snažil najít cokoliv, co bych mohl ocenit ale bohužel ke mě hra nijak nepromluvila.
@IceCreamYouScream (05.12.2020 16:58): Autor si nikdy nerozumí se svým publikem. A hlavně je to fuk. Souhlasím, že umění by mělo mít účel, ale konečná interpretace už je něco jiného. Pokud autor v knížce sebedokonaleji popíše hrad, dva lidé stejně neuvidí totéž. Jejich představa se bude lišit na základě toho, jaké hrady v životě viděli, v jaké jsou náladě, jak jim vyznívá ta část knihy, kterou už přečetli atp. A to stejné platí pro postavy, které nevidíme stejně (pro jednoho může být jedna postava kladná, pro druhého ta stejná postava záporná, záleží na filosofii daného člověka), abstraktní myšlenky a příběhové linie. Snaha o objektivní interpretaci nemá smysl, protože nikdy nedojdeš u dvou lidí ke stejnému výsledku. A vlastní interpretace může být kolikrát hodnotnější než ta zamýšlená. Když díky uměleckému dílu dojdeš k nějaké zajímavé myšlence, tak je jedno, že se třeba autor ani nic říct nesnažil. Tu hodnotu to v tom případě má i tak. Ale člověk se musí trochu snažit.

Na druhou stranu, někdy k člověku dílo moc nepromlouvá a s tím se nedá nic dělat. Jde mi spíš o princip. To, že záměr autora není jasně patrný, neznamená, že dílo je "bohapusté nic". Dílo není jen autor, který promlouvá k publiku, je to spíš konverzace, kde oba musí přispět, aby to bylo hodnotné.
Jsem rád, že Dear Esther budí emoce i osm let po vydání. Myslím, že větší úspěch (a uznaní) si tvůrci přát nemohli.
@AiMLEzZz (05.12.2020 16:49): S tímhle tvrzením nesouhlasím, není právě umění o tom, že se nám autor snaží něco sdělit? Pokud tomu sdělení nerozumím a musím si do jeho práce promítat něco svého, je to přece důkaz toho, že si autor nerozumí se svým publikem.
@AiMLEzZz (05.12.2020 14:37): Proti tomu nemám moc co namítnout, nicméně pokud si sám nemám co do hry promítnout, zůstane mi nakonec opravdu jen hra sama o sobě, a to zatraceně špatná. Přesně to jsem svým komentářem chtěl říct a nic víc.
@IceCreamYouScream (komentář): Hm, zajímavé. Říká se, že v umění se člověk nemůže splést. Ale může si podle mě z díla nic nevzít, což je podle mě tento případ. Některá umělecká díla (včetně her) jsou zajímavá přímo úměrně tomu, kolik jim dá člověk ze sebe. Dear Esther se mi tolik líbila, protože jsem si do ní promítal vlastní myšlenky a zkušenosti. Pokud tomu člověk nic nedá, tak z toho ani nic nedostane.
jak nekdo psal ze bud tuto hru budete nenavidet nebo milovat... tak to neni pravda, pro me je to atmosfericka nuda, ty zvasty co tam ten hlas keca vubebc nevnimam, jaksi to prochazi do ucha a zdruheho ven ale ten audiovizual je fakt bomba... jen mi tam proste chybi kver