Mafie III je rozhodně něco naprosto jiného (horšího), než byly původní dva díly, ale jako člověk, který byl obklopen jen lidmi, co tuto hru jen a jen surově hejtili, musím říct, že zas takové odsuzování si nezaslouží. Není to nic extra, oproti prvním dílům je to ostuda, ale hra sama o sobě je to poměrně fajn.

Plusy: Příběh toho dílu je velmi zajímavý, akorát je škoda, že je děsně přerušovaný. Dostanete luxusní nájezd a pak Vás hodí do zabírání městských čtvrtí a než stihnete nějakou zabrat, vše o hlavním příběhu vypustíte z hlavy. Pak jen koukáte, jak vraždíte nějakého pána, co je prý důležitý, ale vlastně vůbec nevíte proč. Každopádně hlavně na začátku a na konci, kdy jedete opravdu jen hlavní příběh, v těchto momentech má hra grády, jaké by měla mít po celou dobu. Na tom mají samozřejmě zásluhu cutscény, které jsou zvláště v těch hlavních chvílích moc pěkné. Ve vedlejších úkolech nestojí za řeč. Velkým plusem je i hudba, přesněji ta,, co Vám pouští rádio -to je totiž nacpané peckami od Johnyho Cashe, Elvise Presleyho a tak dále. Poslední vyloženě pěkná věc, co mi leží na mysli je zpracování přestřelek, ty nikdy nebyly nudné a i když je to ve hře vzácností, najdete zde i silně luxusní levely jako je přestřelka na parníku anebo vloupání se na pohřeb a zdrogování všech přítomných. Zajímavý aspekt je také (něco jako rodinný přítel) kněz, který Vám sem tam za čas připomene, že to, co děláte, vlastně není ani špetku dobré, jelikož i když "jen kradete auto", zabíjíte u toho tři lidi. Hráče tahle skutečnost tří mrtvých lidí už dávno nenapadne, ale právě díky knězi máte šanci si ji připomenout.

Mínusy: Asi největší problém pro mě byla šílená repetetivnost, která ale dává naprostý smysl. Vaším úkolem je zajmout 9 městských čtvrtí a vývojáři si nedali tu práci, aby alespoň alespoň každé 3. čtvrti dali jiný nádech, takže vlastně děláte to stejně devětkrát za sebou. Další velmi silný nedostatek pro mě byl Lincon Clay sám o sobě, jelikož jeho charakter je naprosto nemožný. Na jednu stranu hrajete za skoro až brutálního blázna, kterému nevadí vykuchat člověka a pak ho ještě oběsit na soše uprostřed města, ale na druhou stranu hrajete za chlápka, co zachrání nevinného středně velkého podvodníka jen proto, že Vám prý nic neudělal, i když Vám jeho záchrana přinese akorát tak desítky potíží. Dalším velkým mínusem byly občasné bugy a poměrně časté grafické anomálie, v neposlední řadě ale i zbytečná přesycenost hry ať už sbírkovými předměty anebo miliardou rozvodových skříní (které Vám jsou ve výsledku taky k ničemu).

Ačkoliv se hra může zdát na první pohled zvláštní a jaksi vágní, když jí dáte šanci, můžete objevit spousty hodin kvalitní zábavy. Samozřejmě je lepší mít svoji partu spoluhráčů, ale připojit se k neznámým lidem momentálně žádná katastrofa není, protože hra je stále ve vývinu a není nijak známá, takže ji hrají z 95% milý hráči, co Vás většinou i zaučí co a jak.

Plusy: Zatím hra vydá na přinejmenším solidních 20 hodin zábavy, než Vám začne připadat stejnorodá, ale díky týdenním updatům to zas tolik nevadí. Díky nim se poměrně brzo objeví spousta nového kontentu, jako kdyby už teď hra nebyla pěkně nacpaná unikátními nepříteli a ještě lepšími a zajímavějšími bossy. Ke všemu Vám hraje skvěle vybraná hudba, která krásně doplňuje jedinečnou grafiku a podkresluje jednotlivé lokace (kterých je už teď spousta a ve finální verzi má být prý dvakrát tolik!)

Mínusy: Jelikož se jedná o hru, kde se znalosti světa velmi cenní, je logické, že Vám první hodina/dvě hraní moc nepůjdou. Hra má prostě spoustu věcí co nabídnout a to může být ze začátku trochu matoucí (nemluvě o tom, že veškerá menu jsou zpracována sice přehledně ale zvláštně) i tak se nenechte odstrašit. Netrvá nijak dlouho se naučit základy a pak už Vás čeká jen kvalitní hraní. Tím, že je hra stále ve vývinu se dají omluvit sem tam přítomné bugy (zaseknutí peněz či hráče ve skále, teleportování nepřátel), které ale nejsou až tak děsivé. Rozhodně nijak neovlivňují finální levely hry, které jsou šíleně těžké prostě jen proto, že si to tak tvůrci přáli. Pro mě osobně to není nic dobrého, protože mám ráda výzvy které jdou zdolat se "základním vybavením", což momentálně zde nejde. Horko těžko se do posledního levelu bez úpravy vybavení na začátku hry vůbec dostanete.

Nemastná neslaná hra, ze které nebudete mít nijak skvělý zážitek, ale zároveň ani pocit promrhaného času. Jako nováček přiletíte na Pandoru jen proto, abyste se po pár hodinách pobytu rozhodovali, zda budete dále ničit planetu s RDA anebo se přidáte k Na'vi a pokusíte se cizáky zastavit. U mě byla volba jasná - chci radši melee zbraně, jezdit na Pali a létat na Ikranovi, takže vybírám zradu své vlastní rasy v zájmu přírody.

Hra sama o sobě mě nijak moc nezaujala hlavně kvůli příběhu, do kterého se nemůžete nijak ponořit. Ovládání je dosti krkolomné a bojový systém nevyvážený. Nepřátelé Vás vidí na míle daleko a pálí okamžitě potom, co svolají další pluk, takže Vaše jediná šance je luk a okolní překážky, za které se můžete schovat. V jiných případech v klidu probíháte cestou a najednou se za vámi ozvou hlasy vojáků, které jste přehlídli stejně, jako oni Vás, každopádně teď Vás vidí a vy jste přímo uprostřed houfu, hodně štěstí protože než je zabijete všechny, pravděpodobně se znovu respawnou.
Ke konci mě upřímně už ani nebavilo hrát kvůli tomu, jak je hra za Na'vi repetetivní. Váš hlavní úkol je nasbírat 4 písně a každá píseň se sbírá systémem: přijeď, pomoz 1. náčelníkovi, najdi 1.střep, pomoz 2. náčelníkovi, najdi 2.střep, pomoz 3. náčelníkovi a najdi 3.střep, pak už jen doběhni sebrat píseň a začni od začátku. Úkoly od náčelníků jsou samozřejmě různorodé, ale stejně to opakování děje moc nepomáhá.

Na druhou stranu pokud jste milovník Avatara a nijak náročný hráč, kterému by tyto chybky nevadily, hra pro Vás má spoustu contentu, co Vás zabaví na dlouho dobu, ať už jde o zkoumání planety, výzvy na každé mapě či minihru dobývání.

Krátký silně emoční zážitek ze světa plného různorodých a kouzelných příšerek jako je Fe - lištičce podobná potvůrka, za kterou hrajete. Hlavním aspektem hry je přátelení se s ostatními zvířaty/květinami pomocí zpěvu, zatímco se snažíte zastavit tajemné Silent Ones, kteří se objevili na vaší planetě a začali chytat ostatní zvířata a ničit okolí.

Nejvýraznější vlastností hry bude její hudba, která je opravdu krásná a dodává všemu jedinečný nádech. Samozřejmě i svět okolo Vás je nádherný, ale rozdílné oblasti se od sebe nijak extra neliší a tak vám prostředí po nějaké době hraní nepřijde tak okouzlující, jak by mohlo. To samé se ovšem nedá říct o zážitku, jaký ze hry budete mít. Jelikož v celé hře nenajdete jediného slova (až na pár tutoriálů v načítacích obrazovkách), je jasné, že jde hlavně o tlak na vaše emoce, což je rozhodně povedené. Prozkoumávat krásný svět za doprovodu úžasné hudby se prostě zavděčí snad každému a ze všech roztomilých příšerek, co potkáte, budete mít hlavu v oblacích. Po dohrání vaši mysl hra jen tak neopustí, na druhou stranu nemá k nabídnutí nic zas tak specifického, abyste nad ní přemýšleli ještě v následujících dnech.

Pro mě osobně bylo největším zklamáním chatrné vyprávění příběhu. Ačkoliv jsem hru procházela pozorně, neměla jsem nejmenší tušení, co a proč se přede mnou právě odehrálo. Příběh je totiž vyprávěn maximálně skrz kresby na kamenech, ze kterých člověku hlava stojí, anebo skrz protivně pomalé "flashbacky", ze kterých vlastně také nic nezjistíte.
Menší problémy pak byl pohyb charakteru, který Vám sem tam může přijít dosti pomalý a křečovitý. Fe si občas skáče, kam se mu zachce, anebo naopak odmítá vylézt na jasnou překážku, takže je občas trošku stresující snažit se dostat dál.

Ačkoliv neznám předchozí díl, tento kousek jsem si rozhodně užila, i přes to, že mě moje neznalost občas trochu zamotala v hlavním příběhu.

V podstatě jde jen o no-brain zabíjení hord nepřátel, co se vám skoro až poslušně staví do cesty. Hlavní příběh rozhodně není žádným velkým plusem, je zajímavý, ale nic, co by vás u hry drželo. To už vás spíše nepustí skvěle zvládnutý styl boje (aneb máte ohromný arzenál zbraní a chodit mano mano je také zábava po celou hru).
Kromě ne tak zajímavého hlavního příběhu máte k dispozici i spoustu bounties (loveckých úkolů), klasických vedlejších úkolů a pár výzev k tomu, ačkoliv většina z těchto věcí se vám odemkne skoro až po polovině hry, což mě docela zmátlo a nepřišlo ideální.

Mínusy: Na hře mi jinak vadily šíleně dlouhé loadingy při načítání nových lokací a bídný level design, probíháte asi 4 mapami pořád dokola a to se omrzí docela rychle. Přesto je snad největší mínus zpracování inventáře - během hraní nasbíráte hotovou tunu vylepšení a v obchodě pak klikáte na tlačítko "prodej" dokud vám neupadnou prsty. Nemluvě o tom, že se v inventáři samotném vlastně nejde moc vyznat.

Grafika a vizuální zpracování spolu se stabilitou hry jsou už jen takové malé třešničky na dort, který může zkazit maximálně tak pubertální humor, co by mohl někoho odradit.

Rychlý hodinu a půl dlouhý zážitek, co vrací dětství. Na dnešní poměry je to samozřejmě hrozně blbá hra, ale jelikož já na ní vyrůstala, věci, co by ostatní spíše štvali, mě těšily.
Čekejte špatnou grafiku, nezajímavý obyčejný příběh, sem tam zvláštní hudbu ale jinak moc pěkné technické zpracování a docela i diverzitu jednotlivých levelů (sice se pořád dokola točí 3 herní styly, ale jelikož je hra krátká, moc to nevadí).
Jako hra pro děti je tohle myslím skvělý kousek. Pro mladší není třeba skvělé grafiky a příběhu, naopak by je hledání věcí v přeplněné místnosti mohlo bavit (pravda, že dnešní děti jsou trochu jiné, ale přinejmenším já tohle hledání jako malá opravdu zbožňovala).
Pro starší hráče to není nejlepší volba hry i kdyby chtěli zjistit "jak se hrálo dříve".

Hrála jsem na mobilu.
Z očekávaného hodinového hraní se vyklubaly snad necelé tři hodiny potom, co jsem zjistila, že platformovky nejsou tak lehké, jak se zdají. I když jsem ale v pozdější části hry mezi každým checkpointem potřebovala minimálně dvacet pokusů, stejně jsem si hru úžasně užila a při jejím hraním jsem se bavila, jako už dlouho ne.
Snad nejdůležitějším aspektem celé hry je příběh, který je velmi promyšlený a musí zaujmout každého. Skrze texty na vás mluví Dev (developer=tvůrce) a skrze audio A.I.D.E (artificiall inteligence for dere exe). V pozdější fázi hry na Vás mluví i korupce jménem Yanna a v té době už je vše pěkně zamotané a je jen na Vás, komu budete věřit a pro koho budete hrát. Ze začátku tedy hrajete moc pěkně vytvořenou oddechovou skákačku, která se ale později úplně plynně změní v děsivý zážitek, který jen tak nezapomenete, jaký dojem na Vás zanechá.
Ovládání pomocí tří tlačítek (chůze dopředu, zpět a skok) je jednoduché, pohodlné a velmi dobře zpracované. Nikdy se mi nestalo, že by se charakter někde seknul nebo se stalo něco, co bych nechtěla.
Hudební doprovod je jako u většiny pixelovek jednoduchý a moc pěkný. Nijak Vás nevytrhává ze hry, naopak příjemně doplňuje atmosféru, která je u hry, co se tváří hlavně jako platformovka, až nečekaně dobrá.
Grafika je příjemná pro oko nejenom v pixelové části hry, ale také i v designu "anime postav".
Když tedy zvážím vše, hrála jsem krátkou ale skvělou hru, která se mi líbila ve všech ohledech a v podstatě jsem na ní nenašla chybu. I po pár dnech dohrání stále vzpomínám na to překonávání různých překážek a chci hrát znovu.

Hrála jsem na mobilu.
Moc pěkný 3-4 hodinový zážitek pro každého, kdo má rád logické pixelové hororovky. Je nutné zmínit, že celou hru vytvořil jeden člověk během 8 měsíců, což je podle mně skvělý výkon na to, jak je hra pěkná, plynulá a má zajímavý příběh.
K ovládání máte pouze pět tlačítek, přičemž jedno vás vezme do menu. Ovládání je tedy lehké a poměrně příjemné (ideální do cestování veřejnou dopravou)
Hudební doprovod je skvělý. Nádherně doplňuje napjaté chvilky a v momentech děsu znovu dokonale podkresluje atmosféru. Rozhodně to není kvalita, kterou bych čekala, kdybych poprvé viděla nějaký záběr ze hry.
V příběhu hrajete za mladého Price, který nováčkovsky konfiskuje majetek dlužníků a cítí se kvůli tomu z nějakého důvodu hrozně špatně. Jediná věc, která mi na hře vadí, je právě to, že nechápu, proč by Price měl tak zlé svědomí, noční můry a krvavé halucinace z toho, že konfiskuje majetek dlužníkům. Přesto jsou ale děsivé chvilky ve hře zpracovány s grácií, kterou už spousta dnešních hororových her ztratila. Pixelové hororovky se prostě nezapřou, ty budou vždy v něčem speciální.
S hraním jsem tedy neměla žádný větší problém a hru jsem si užívala. Ačkoliv je pravda, že kolikrát se mi stalo, že jsem se sekla a nevěděla co mám dělat, abych postoupila dál. V takových chvílích Vám hra moc nepomáhá - prostě si musíte škvařit mozkové buňky a přijít na řešení sami.

Pěkný 3-4 hodinový zážitek u kterého si ale moc neodpočinete, jelikož celá hra se točí okolo šílenství hlavní postavy a to je zpracováno moc dobře. Obecně strašidelná atmosféra je hlavní plus celé hry a celou dobu udržuje hráče v napjaté pozornosti.
Příběh hlavní postavy si každý musí najít sám důkladným prohlížením svého okolí a já se musím přiznat, že jsem na první dohrání odhalila okolo poloviny celého příběhu, což ale rozhodně hodlám změnit během druhého hraní. Tak jako tak hru rozhodně doporučuji, jak již jsem napsala, děsivá atmosféra je provedena výborně, příběh je zajímavý (ačkoliv nic zas tak extra nečekejte) a konec tomu všemu dodává takovou pěknou třešničku, kterou by měla mít každá příběhová hra, film či kniha, pokud chce udělat dojem a alespoň na chvíli zůstat v naší paměti.
Nejdůležitějším aspektem pro hru je objevování, tudíž nevědomý hráč má nejsilnější zážitek. Já sice pár let dozadu viděla let's play, ale řekla bych, že to znamenalo maximálně to, že jsem se méně bála ( i když já nikdy nejsem u her žádný strašpytel)
Pokud se do hry pustíte, nebojte se objevovat a zkoumat vše ( i když se jedná o temný pokoj s děsivou panenkou uvnitř), hra vás za každý odvážný krok nějak odmění. Otázka je, zda dobře anebo špatně :)

104 hodin skvělého zážitku (a to jsem ke konci hraní spěchala). Ke hře mě dokopal můj přítel, který zbožňuje celou sérii Zaklínače, a já mu za to jsem neskonale vděčná, ačkoliv už v tomto bodě se nachází první menší problém. Jelikož přítel zná knihy i předchozí hry, zná také všechny důležité postavy v příběhu. Pro mě jako naprostého nováčka ale bylo docela zatěžko rozhodovat o postavách, které jsem zrovna potkala a nevím nic o jejich minulosti či charakteru (nemluvě o tom, že ne každý může hned chápat, proč má Geralt Ciri tak moc rád, anebo si ji nemusí oblíbit)
To ovšem neubírá úžasné hratelnosti, obřímu množství vedlejších i hlavních úkolů, diverznosti a promyšlenosti světa (vše, co se děje dává smysl a má nějaký důvod stejně tak jako řešení) a samozřejmě i skvělému vyprávění příběhu (i když se občas člověk při hraní emočně zatvrdí, tahle hra ho nenechá jen tak se pousmát anebo se jen cítit smutně - i když nehrajete sami za sebe ale za Geralta a i když si ostatní postavy moc neoblíbíte, stejně vás konec každého menšího i většího příběhu dané postavy velmi silně dojme)
Velmi lehká karetní hra Gwint byla takovým milým prvkem (jakmile získáte dobré karty, máte vítězství skoro vždy jisté), takže i když jsem se hraní karet moc nezabývala, rozhodně jsem se bavila, když už jsem je hrála.

Další z her, na které jsem jako malá jen vzhlížela. Zahrát si ji sama bylo něco opravdu úžasného. Věděla jsem, že v ní jsou skvělé dialogy a jedinečná komika, ale že se u toho budu tolik a tak moc od srdce smát, jsem neměla ani ponětí!
Příběh je podle mně naprosto úžasně vymyšlený, plný nečekaných zvratů, sem tam je obohacený pěkně intenzivními chvilkami pocitu nebezpečí, neustále obohacován již zmíněným humorem a tak nějak vás prostě pořád táhne dál.
Hratelnost je rozhodně velmi dobrá. Obtížnost stoupá pěkně postupně a začíná na velmi nízkém stupni, takže prvních pár "chamberů" proběhnete během chvilinky a naprosto bez problémů. A i když je každý chamber těžší a těžší, vždy jde řešení vymyslet, ačkoliv to občas chce pár minut naštvaného koukání na místnost, kde jste, abyste vymysleli, co máte dělat už od začátku, anebo co máte upravit, aby váš plán vyšel. Za celou hru jsem měla asi jen 2 opravdové záseky, kdy jsem se koukna na nápovědu na netu, ale stejně tak se stalo, že jsem byla naprosto unavená a zděšená v jednom chamberu asi 15minut a nakonec na řešení sama přišla. Ačkoliv bych řekla, že prostory starého Aperature v podzemí jsou občas až moc zmatené. Chambery byly v pořádku stejně jako v jiných fázích hry, ale oblasti takových těch obřích "jeskyní" mně občas zasekly hlavu, protože jsem ani nevěděla, kam se mám snažit dostat.
Okolí: Velmi se mi líbilo, že nás hra seznámila a doslova provedla historií Aperature Laboratories. Vidět například výrobu turretek je prostě kouzelné. Spousta kouzelného kovů, drátů a nábojů.
V neposlední řadě bych ještě chtěla vystihnout i vtipné a velmi chytré achievementy, jejichž lov mě opravdu bavil a jednoduše stál za to.

Výborná hra s jedním z nejlepších světů, jaké znám. Musíte ovšem počítat s tím, že když se do ní vrhnete jen tak zničeho nic, vůbec vám nepůjde. V tom je její největší kouzlo - musíte doopravdy znát ten svět, vědět co se dá a nedá, co vás zabije a co můžete sníst. Jedinečná grafika, kterou si velmi lehce zamilujete a skvělý hudební doprovod.
Je sice pravda, že jakmile se naučíte přežívat, je to pořád dokola to stejné a vám může připadat, že hra vlastně nemá příběh a nic vás nenutí hrát dál. To je ovšem omyl. Hra příběh má, ale dokonale skrytý a abyste nacházeli byť jen útržky daného příběhu, musíte se dostat mnohem dál než za "dokážu ulovit králíky a přežít zimu". Musí se z vás stát akční badatel, který už dávno nemyslí na to, jak přežít, ale myslí na to, jak objevit co nejvíce z toho světa a jak přemoci všechny další živé věci, co zde jsou.

Už od malička jsem po téhle hře pokukovala a toužila si ji zahrát. Když jsem se k tomu konečně dostala, byla jsem štěstím bez sebe a jsem stále.
Tahle Amnesia rozhodně stojí za zahrání. Když jste extra chytří anebo už jste s ní před pár lety měli něco společného, proběhnete ji celou za cca 6-7 hodinek, což podle mě není žádné mínus, jelikož pak tuto hru můžete brát jako krátký intenzivní zážitek. Hádanky ve hře nejsou nijak těžké, ale potrápí vás tak akorát (sama jsem se asi dvakrát koukla do návodu, ale spíše kvůli tomu, že jsem hrozně šikovná a výjimečná v přehlížení dveří).
V celé hře se mi hrozně líbil systém lampy (do které potřebujete olej) a svícnů (stojí na místě, pro zapálení potřebujete tinderbox). Oleje i tinderboxů máte, pokud je hodně hledáte, po celou hru tak jako pěkně polovičatě. Nemáte jich tolik, abyste si v klidu procházeli hru bez starostí, ale ani jich není tak málo, abyste šíleli strachy. Tak jako tak vás tento systém nutí uvažovat dopředu, šetřit si svoje zdroje a celé to přidává do té úžasné hororové atmosféry, jakou tahle hra má.
Ovládání některých částí myší (například otvírání dveří) je věc, která se mi také moc líbí. Ve chvíli, kdy máte za zády nějaké monstrum a před vámi jsou zavřené dveře, které musíte manuálním pohybem ruky otevřít, nervy se vám pěkně napnou, což autoři hry moc dobře vědí a využívají toho skvěle.