Logicko-detektivní Return of the Obra Dinn je jedna z mých nejoblíbenějších her za poslední roky. Takže jsem opravdu nečekal, že jí silně inspirovaný Case of the Golden Idol by ji mohl překonat. No a taky nepřekonal, aspoň ne ve všem.

K hratelnosti jen krátce - zkoumáte statické scény ve kterých typicky někdo umřel nebo umírá a snažíte se z různých detailů jako jsou dopisy, inventáře postav a různých předmětů si vytvořit smysluplný průběh událostí, které se staly. Tady si myslím, že má Golden Idol navrch oproti Obra Dinn - zkoumání a různé "minihádanky" mi přišly zajímavější / variabilnější a víc odsýpaly. Totiž tady řešíte (téměř) samostatné scény s pár statickými obrazovkami, mezi kterými můžete procházet prakticky okamžitě.

V čem Obra Dinn vede, by se dalo shrnout jedním slovem - imerze. 3D scény, namluvení, zvukové efekty a perfektní soundtrack z něj dělají mnohem filmovější zážitek než Golden Idol. Víc subjektivní je příběh, který mi u Golden Idol tolik nesedl, takže mě nijak zvlášť nemotivoval k dalšímu hraní. Ale aspoň na konci do sebe všechno pěkně zapadlo. Grafický styl je zajímavý, ale taky ne úplně pro mě. Hudba na pozadí je fajn, ale vracet se k ní samostatně nebudu.

Celkově téměř dokonalá hra pokud jde čistě o hratelnost, jen nesmíte čekat nějaký kulervoucí zážitek. Škoda, že podobných je (afaik) opravdu minimum.

The Touryst je "puzzle adventura", která na první pohled zaujme voxelovou "lego" grafikou. Byla vyvinuta nejprve pro Nintendo Switch, i díky čemuž běží na jakémkoliv trochu slušném HW naprosto výborně. Skoro k neuvěření je i velikost hry - cca 500 MB.

Po spuštění hry se bez nějakého úvodu ocitáte na prvním tropickém ostrově. Herní svět se skládá z několika takovýchto menších ostrovů s roztomilými názvy, které postupně odemykáte plněním úkolů. Plníte zde různé vedlejší questy a v tzv. monumentech (dungeonech) pak ten hlavní.

Vedlejších úkolů je několik desítek, jsou většinou kratší a celkem originální, takže jen tak neomrzí. S některými minihrami - arkádové automaty nebo střílení na branku - jsem měl menší problémy, ale nic hrozného. U několika posledních úkolů jsem si musel pomoct návodem.

V monumentech místo "reálných" problémů řešíte - zase docela originální - puzzly, vč. akčnějších boss fightů. Tady si musím postěžovat na kameru, se kterou jsem párkrát bojoval - hlavně nemusí být někdy úplně jasné, kam přesně skáčete. Zase ale nic, co by výrazně kazilo zážitek. Pokud např. někam spadnete, hra vás vrátí na začátek místnosti, takže neztratíte víc než pár desítek sekund.

Kromě toho se vaše postava může naučit několik nových schopností.

Hra a konkrétně některé postavičky občas i pobaví např. údržbář naštvaný, že "někdo" na ostrovech otevírá vstupy do monumentů nebo zahánění krys v dole. Když se k tomu přičte, že splnění všech úkolů zabere jen cca 5 až 6 hodin, vychází z toho velmi příjemná relaxační záležitost.

V 90. letech se v herním světě odehrál neuvěřitelný pokrok - a to nejenom v profláknutém žánru FPS. Stačí si srovnat Dune II: Battle for Arrakis, tj. první významnou RTS a pouze o tři roky novější Warcraft II: Tides of Darkness. Jak grafika, tak ovládání a herní mechanismy jsou u druhé jmenované hry o třídu výš.

Mezi těmito dvěma hrami vyšel první Warcraft. Místo sci-fi v Dune II: Battle for Arrakis tu máme klasickou přímočarou fantasy, kdy mezi sebou bojují dvě rasy - lidé a orkové. Každá z nich má vlastní kampaň a je na hráči, kterou z nich začne. Příběhově se obě vylučují s tím, že zatímco kampaň za orky je ta "skutečná" a přímo na ni navazuje Warcraft II: Tides of Darkness, ta za lidi je brána jako alternativní historie. Hratelnostně se obě rasy liší minimálně, já měl kvůli schopnosti léčení a neviditelnosti raději lidi.

Pokud nepočítám úvodní dvě mise, kdy máte za úkol pouze postavit nějaké budovy a bránit se před nepřáteli, lze ten zbytek rozdělit na dva typy:
1. Natěžte suroviny, rozšiřte základnu, stavte jednotky a zničte základnu nepřátelskou (do poslední farmy a posledního dělníka). Prostě RTS v té nejčistší podobě.
2. Bez základny, ale s docela slušnou armádou, poražte všechny nepřátele, na které narazíte - typicky v nějaké jeskyni nebo jiném "dungeonu". Případně ještě navíc zachraňte nějakou důležitou postavu.

Výborná hra... to byla právě jeden rok, do příchodu Warcraft II: Tides of Darkness, který zviditelnil hlavní problémy prvního Warcraftu:
1. Označování jednotek. Kdo přichází z Dune II: Battle for Arrakis, musí být nadšený možností ovládat zároveň více jednotek. Bohužel jen 4 (a žádné ukládání skupin se samozřejmě ještě nekoná) a je nutné při označování držet klávesu Control.
2. Ovládání jednotek / skupin - především pohyb a útok. Pravé tlačítko myši slouží pouze k posouvání (centrování) mapy. Pro pohyb je nutné nejprve buď kliknout na příkaz "Move" - což velmi brzy omrzí - nebo zmáčknout klávesu M, díky které je ovládání o něco snesitelnější. Podobně s útokem.
3. Omezení na stavbu budov. Asi "díky" inspiraci v Dune II si nemůžete budovy stavět kde chcete, ale jen vedle již existujících budov a vedle cesty, kterou si případně musíte nejprve postavit. A hlavní budovu (do které se nosí všechny suroviny) můžete mít jen jednu a nemůžete ji ani nijak přesunout. Takže máte budovy naňahňány těsně vedle sebe a po vyčerpání zlatého dolu (což vás ve spoustě misí potká) bude váš vláček dělníků muset chodit do dalšího zlatého dolu klidně přes půl mapy.
4. Primitivní AI. To působí problémy jak u útočných jednotek (nedojdou, kam mají, neútočí, i když se poblíž bojuje atd.), tak u dělníků, kteří se při těžbě často zasekávají - nepříjemné zvlášť v kombinaci s nevhodně umístěnou hlavní budovou.
5. Nevyváženost jednotek. Základní útočnou jednotku (footman / grunt) téměř nemá smysl vyrábět, kvůli ovládání a hloupé AI jsou na útoky mnohem vhodnější střelci (archer / spearman) s případnou podporou knightů / raiderů a katapultů (které jsou mimochodem, jemně řečeno, OP jak prase). No a v posledních dvou misích už prakticky můžete zapomenout na jiné jednotky mimo conjurerů / warlocků, protože s jejich ultimátním kouzlem - vyčaruj vodního elementála / démona se nedá prohrát. Taková skupinka čtyř démonů s trochou šikovnosti klidně sama zničí celé město - a zničila by víc, kdyby nebyla časově omezena. Jen pozor na katapulty. :-)
6. Různé otravné detaily - neviditelné jednotky, které na vás posílá nepřítel (velmi zábavné, když se každou chvíli objeví nějaký nepřítel přímo ve vaší základně a zabije vám několik dělníků), žádná podpora obrany vlastní základny (věže tu nejsou a zdi jsou kvůli ceně k ničemu), za orky se není jak léčit.

Ale abych jen nekritizoval, pár věcí se mi na W1 líbí víc než na W2:
1. Dungeon mise - zajímaví nepřátelé, klaustrofobní atmosféra. :-) Ve W2 je jestli se nepletu pouze jedna mise typu eskort (dopravte důležitou postavu do cíle) a i ta je venkovní.
2. Grafická stylizace. Líbí se vám víc poslední mapa za orky ve W1 nebo ve W2?
http://vgmaps.com/Atlas/PC/WarCraft-Orcs&Humans-Orcs-Scenario12-StormwindKeep.png
http://vgmaps.com/Atlas/PC/WarCraftII-TidesOfDarkness-Orcs-Mission14-FallOfLordaraeon.png
3. Díky chybějící fog of war máte už od začátku přehled o blížících se nepřátelích a taky odpadá problém s hledáním posledních pár jednotek zalezlých na velké mapě někde v lese nebo na moři.

Takže tu máme z dnešního pohledu už téměř nehratelnou (a nic na tom nemění fakt, že jsem ji dohrál dvakrát) ultra oldschool RTS, která položila základy světu Warcraft a posunula žánr RTS o kus dál. Jak něco takového jedním číslem hodnotit? Nakonec jsem se rozhodl dát hře 80 % z tehdejšího pohledu a 30 % z toho dnešního a nechutně to zprůměrovat na 60 %.

Shrnutí: Herní historici a nostalgici, bavte se. Ostatním radím: utíkejte, jako by vás pronásledovala skupina čtyř démonů! :-)

Přerod z vysloveně hororových her - jako byly první dvě - v posledním dílu série (nazývané jako celek "Chzo Mythos") pokračuje a spíš než hororu jsme se tak dočkali mysteriózního thrilleru. Inspirace prací Davida Lynche a Silent Hillem se opravdu nedá zapřít. V 6 Days a Sacrifice (dále jen jako 6DAS) tak na hráče čeká spousta podivných a na první pohled nesmyslných událostí. Vše (až na pár vedlejších věcí, které jsou ponechány na hráčově fantazii) ale do sebe nakonec zapadne a obzvlášť závěrečná sekvence a rozuzlení opravdu stojí za to. Po prvním dohrání doporučuju si 6DAS projít i s komentářem autora, kde je téměř vše vysvětleno. Jen pozor na to, že obsahuje spoiler týkající se Silent Hillu 3. A abych nezapomněl, 6DAS předcházelo vydání tří krátkých a jednoduchých textových adventur (označovaných jako "Countdown Trilogy", k nalezení např. na Yahtzeeho stránce k 6DAS), které děj Chzo Mythos pěkně doplňují. A pro jistotu ještě dodám, že rozhodně doporučuju dohrát předchozí díly, 6DAS na ně totiž přímo navazuje.

Na celé sérii je krásně vidět postupný vývoj týkající se jak herních mechanismů (např. v 5 Days a Stranger si "užijete" docela dost backtrackingu a klasických adventurních hádanek typu "použij něco na něco jiného", zatímco v 6DAS je obojího minimum), tak i příběhu. Z téměř klasického hororu se ve třetím dílu (Trilby's Notes) stane až skoro epický (minimálně co se týče časového rozsahu) thriller, do kterého události z 5 Days a Stranger i 7 Days a Skeptic překvapivě dobře zapadají - a to i přesto, že to autor původně nezamýšlel. Celá série je krásnou ukázkou, že i jeden jediný člověk dokáže vytvořit příběhově i hratelnostně zajímavou adventuru a doporučil bych ji všem fanouškům adventur, hororů, thrillerů, Silent Hillu, Stephena Kinga, Davida Lynche... takže vlastně skoro všem. :-) Hry jsou zadarmo (včetně edice s komentářem autora) a každá zabere nanejvýš tak dvě odpoledne, takže žádné výmluvy. :-)

Už je to delší doba, co mi padla do oka tato adventurka - jednak má poměrně slušná hodnocení (na AGS stránkách) a samozřejmě hru ve stylu King's Quest, resp. Quest for Glory, si pustím vždy rád.

I když začátek, konkrétně intro vyprávějící (nečekaně) o historii dvou království a první kapitola v hradu, mě nijak moc nechytnul (i kvůli mé snaze o proklikání všeho možného), brzy jsem se už mohl volně procházet po lese, vesnici a dalších pohádkově laděných oblastech tohoto malého království.

Mé nadšení trochu nabourala kapitola zhruba uprostřed hry. V této části je totiž kromě povinných i spousta vedlejších úkolů, které často není ani tak problém splnit, jako na ně narazit, případně získat některý předmět nutný k jejich splnění. Kromě toho můj inventář byl v této fázi plný předmětů, o kterých jsem už všechny získané informace úspěšně zapomněl (ideální by bylo si je někam zapisovat), což mi komplikovalo plnění i těch příběhových úkolů. Takže občas jsem kouknul do návodu.

I když hra obsahuje poměrně dost vedlejších úkolů, měl jsem problém nejen s jejich plněním, ale především s jejich objevováním. Velkou roli zde hraje náhoda, například v první kapitole je (celkem nenápadný) předmět, který je nutný pro splnění některých vedlejších úkolů v kapitolách pozdějších. Pokud ho nezískáte, smůla. Některé nepovinné úkoly je možné splnit až po dokončení jiných. Také se mi stalo, že předmět, který jsem již jednou (úspěšně) použil, by se hodil i později a není jej možné získat znovu, i když logicky by tomu nic bránit nemělo (mluvím o holy water). S vedlejšími úkoly také souvisí existence (pěti) různých konců, což potěší. Je taky fajn, že se v závěrečné animaci (přibližně) případně dozvíte, na co jste zapomněli a co se dalo udělat lépe.

A Tale of Two Kingdoms rozhodně doporučuji všem příznivcům adventur, zvláště těch pohádkových od Sierry. Vedlejší úkoly jsou fajn, ale bez návodu je velmi obtížné je všechny splnit, zvláště napoprvé a osobně se mi jen kvůli nim nechtělo hrát celou hru znovu od začátku. Pár "dynamických" událostí (jako když vás cosi honí po mapě) určitě osvěží, stejně jako fakt, že některé úkoly je možné splnit více různými způsoby. Už se moc těším, až si zahraji Heroine's Quest: The Herald of Ragnarok od stejných vývojářů.

P. S. Jeden malý tip - pokud máte problém s kostí (získali jste ji a nějak zmizela), vůbec nic si z toho nedělejte - k ničemu, zdá se, není. Nejlepší asi je ji vůbec nebrat.

Zatímco druhý a třetí díl si jsou docela podobné, Last Revelation konečně přináší trochu víc osvěžujících změn. Chybí Lařin (fuj to skloňování) "skromný domeček", což mě trochu mrzí - asi vývojářům došly nápady. Místo toho slouží jako tutoriál první dva levely z Lařiny minulosti. Lara se taky naučila pár nových kousků jako ručkování "přes rohy", šplhání a bohužel taky houpání a skákání na laně / z lana. Proč bohužel? Protože nikdy není jasné, kam Lara přesně skočí a kamera tu vůbec nepomáhá, spíš naopak. Naštěstí tu míst, kde musíte z rozhoupaného lana někam přesně skočit ("ideálně" na další lano) není zas až tolik, takže se to dá přežít (teď mluvím o hráčových nervech, Lara v těchto místech samozřejmě párkrát zemře). :-)

Trochu taky ustoupila akce (nepřátel není tolik a jsou buď relativně slabí nebo naopak nesmrtelní a je potřeba si s nimi poradit jinak než poskakováním a střílením), zato je tu pár docela vypečených hádanek. TR4 se tak podobá spíš dílu prvnímu než dvojce a trojce. Taky příběh je o dost temnější a o trochu zajímavější než bývalo zvykem.

A teď už konečně k tomu hlavnímu - samotným levelům. Celá hra (s výjimkou úvodního tutoriálu) se odehrává v Egyptě. Rozhodně ale není třeba se bát nějakého stereotypu, je tu docela dost různých prostředí. Novinkou je to, že je často možné (a někdy dokonce nutné) se vracet do předchozích levelů a tam např. použít nově získaný předmět nebo výjimečně i najít předmět, který jsme předtím vynechali. Levely jsou menší (že by nedostatek paměti prvního PlayStationu?), ale zato je jich opravdu hodně (desítky).

Úroveň levelů z mého pohledu značně kolísá. Ze začátku jsou levely nadprůměrně dobré a přibližně celou druhou čtvrtinu (Alexandria) považuju za nejlepší část hry. Každý level je tu originální a některé jsou naprosto nezapomenutelné (konkrétně The Lost Library se skvělým level designem a hádankami, není divu, že právě tenhle level je v demu). Bohužel po nich následuje asi nejslabší část hry. Celá Káhira je strašně temná, tmavá, zmatená a celkově depresivní oblast. Moc bych se nedivil, kdyby s hrou někdo sekl právě tady. Naštěstí po této části až do konce nás už čekají zase jen nadprůměrné a zajímavé levely (s drobnými výjimkami typu The Mastabas).

Na co jsem ještě zapomněl? Trochu divný interface (když jsem TR4 hrál poprvé, tak jsem měl problém hru vůbec vypnout, je potřeba ji nejprv zapauzovat pomocí P), ale je tu aspoň jedna zajímavá novinka - kombinování předmětů. Theme song je pak absolutně nejlepší ze všech dílů, co jsem prozatím hrál (slyšel).

Abych to shrnul - Last Revelation rozhodně doporučuju, zvlášť oblasti jako Karnak a Alexandria stojí za to vidět a zažít. Těch 5 následujících levelů pak můžu s klidným svědomím doporučit přeskočit (ano, mluvím o cheatu). Pokud máte rádi jedničku, tak se vyplatí TR4 vyzkoušet, i když vám dvojka a/nebo trojka moc nesedly. No a kdo má (jako já) rád egyptské prostředí a mytologii, tak pro toho jde o příjemnou povinnost.

Trochu pozapomenutý datadisk, který sice (na rozdíl od o něco staršího čtvrtého dílu) z hlediska hratelnosti nic moc nového nepřináší a celkově mi zabral asi jen čtvrtinu času oproti původní hře, na druhou stranu těch pár levelů je poměrně hezky zpracovaných (resp. propracovaných) a originálních. Co mě zaujalo asi nejvíc, bylo to, že snad každý level (s výjimkou posledního) obsahuje jeden opravdu zajímavý "secret" - většinou se jedná o nějakou větší či menší oblast často s unikátními nepřáteli nebo prostředím, které do zbytku levelu vůbec nezapadá. Škoda jen, že finální boss asi nikoho (kdo hrál původní hru) příliš nepřekvapí.

Tak jsem zase jednou dostal chuť na nějakou pohádkovou adventuru. No a protože jsem tuhle slavnou sérii měl v plánu už dlouho a předchozí remaky od AGDI, které jsem hrál - Quest for Glory II: Trial by Fire a King's Quest I: Quest for the Crown - mě opravdu nadchly, nebylo moc o čem přemýšlet.

Po poměrně dlouhém intru jsem se ocitl v neznámé lesnaté krajině. Postupoval jsem pomalu, obrazovku po obrazovce a toto objevování si nesmírně užíval. Ačkoliv má grafika nízké rozlišení, z uměleckého netechnického hlediska je většina lokací opravdu krásná. Kdo zná Quest for Glory I: So You Want To Be A Hero nebo Quest for Glory: Shadows of Darkness, bude tu jako doma.

První půlka hry pěkně odsýpala a i když jsem měl trochu pochybnosti o kvalitě příběhu, vůbec mi to nevadilo. V půlce se to mírně obrátilo - narazil jsem na pár hádanek (většinou typu "rozlušti záhadný text"), u kterých jsem ztratil trpělivost a kouknul do návodu. Zároveň se ale ukázalo, že příběh je trochu komplikovanější než jsem čekal.

Co mi trochu vadilo, byly všude možně po lese poschovávané různé předměty. Na druhou stranu myslím, že spousta z nich ani nebyla k dohrání hry nutná - hádanky (vcelku logické a s rozumnou obtížností) se tu dají řešit více různými způsoby, takže se snad ani nemůže stát, že někde na začátku zapomenete vzít nějaký bezvýznamný předmět, který byste potřebovali úplně na konci. Za celou hru jsem narazil pouze na jednu otravnou hádanku, která zůstane otravná i s použitím návodu: Jednalo se o vybírání několika určitých knih z knihovny obsahující jich celkem asi tak 100, přičemž název se zobrazí až po najetí kurzorem myši.

K tomu všemu si přičtěte ještě navíc pěknou hudbu a několik vtipných hlášek a momentů. A aby toho nebylo málo, autoři se o své krásné a roztomilé dítko starají opravdu vzorně - poslední verze hry je z roku 2010.

Celkově tu tedy máme výjimečný remake výjimečné pohádkové adventury, který dobře vypadá a hlavně se dobře hraje. Vzhledem k ceně (0) se nabízí otázka: Co chtít víc?

Jedna z prvních her, kterou jsem kdysi hrával na třiosmšestce. V oné dávné době mě neskutečně bavilo jezdit pořád dokola 15 okruhů (mimochodem včetně Československa) a překonávat o miliontiny sekund (svoje) předchozí rekordy, a to tak dlouho, až jsem ty tratě mohl jezdit skoro poslepu.

Kromě tratě si ještě můžete vybrat stroj (liší se ale jenom rychlostí), obtížnost a počet kol (jednotlivých závodů, ne motorky). Osobně jsem vždycky jezdil na tu nejlehčí obtížnost, protože řadit na klávesnici je prostě opruz. A abych nezapomněl, je tu i turnaj, který vás provede všemi okruhy pěkně jedním po druhém.

Samotné závody asi ničím nepřekvapí - nejprve se jede kvalifikace a pak už naostro proti počítači, který má pod kontrolou 9 soupeřů. Okolí tratě je chudé - nic než tráva. Pouze na horizontu vidíte nějaké tribuny, kopce nebo budovy. Abyste náhodou na okruhu nezabloudili, není možné se otočit do protisměru ani se příliš vzdálit od trati. Taky zapomeňte na nějaký model poškození nebo multiplayer. Můžete ale do soupeřů (ať už jedoucích na trati nebo ležících v pokoji vedle ní v trávě) zezadu narazit. Po srážce s mrtvolou v trávě, stejně jako po větším šťouchanci do "živého" kolegy končíte. Kromě toho můžete taky narazit do tunelu (kterým musíte projet, objet nejde).

Původně jsem chtěl komentář zakončit tím, že Cycles už pro mě svoje kouzlo ztratily. Není to ale tak úplně pravda - i když dnes už asi u nich nikdo moc dlouho nevydrží, zůstává alespoň vzpomínkou na časy, kdy nám ke štěstí a radosti stačilo tak málo... Prostě na tehdejší poměry fajn hra.

Stejně jako je Lara v tomto díle považována za mrtvou, tak i duch a kouzlo předchozích dílů nás opustilo.

K příběhu se moc vyjadřovat nebudu, je to totiž jedna z posledních věcí, která mě na Tomb Raiderech zajímá. To neznamená, že se nemůže stát, že mě zaujme, ale tentokrát mně opravdu ani jeden z těch minipříběhů nezůstal v hlavě.

Největším zklamáním je pro mě hratelnost, konkrétně originalita lokací (i když některé nejsou zas tak hrozné, "epičnost" obrovských a komplexních chrámů a otevřené a detailní venkovní prostory jsou tatam; většina lokací působí trochu klaustrofobně), naprosto nepochopitelná absence jakýchkoliv dopravních prostředků (ani jsem si pořádně nezaplaval) a hlavně hádanky, které velice zaostávají za staršími Tomb Raidery. Většina jich je typu použij A na B. Za celou hru jsem navíc posunul jenom jednou krychlí, a to jenom abych se dostal k secretu. Lara se sice naučila chodit po laně a točit se kolem (horizontálních) tyčí, ale ani toho si moc neužijete. Ručkování využijete asi tak dvakrát, "sjezd" po laně (fakt nevím, jak to líp popsat) ani jednou a tak dál a tak dál.

Proti tomu jsou následující nedostatky už jenom detaily: Grafická úroveň se od druhého (první jsem pořádně nehrál) dílu moc nezlepšila, hudba kromě několika už známých motivů se taky snad vypařila, animace (a to ani ty, které se objevují na určitých místech pořád dokola, dokud nepoužijete A na B) nejdou přeskočit, je tu nějak málo zbraní.

Nakonec to, že je hra extrémně (proti předchozím dílům) krátká - má jenom o něco málo víc než 10 levelů - není až taková nevýhoda...

Trilby's Notes rozvíjí pozadí událostí, které se odehrály na panství DeFoe (5 Days a Stranger). Hrajete zase za Trilbyho - zloděje kradoucího jenom to, co (podle něj) majitelé už nebudou potřebovat. Trilby se jenom pomalu vzpamatovává z děsivých zážitků, ale zlo si jej zase najde a Trilby nebude mít klid, dokud s celou touto záležitostí definitivně neskončí.

Krví vyzdobený (alternativní) hotel hned na začátku (spolu se, ze začátku možná tajuplným a strašidelným, později spíš otravným, šepotem) vám dá najevo, co tak asi v následujících hodinách můžete očekávat. Kromě té krve především strach a smrt. Oproti předchozím hrám (5 Days a Stranger a 7 Days a Skeptic) se zde dá zemřít na více místech, tedy ukládat častěji je rozumné.

Jak už jsem řekl, příběh se zabývá tím, co mělo zásadní podíl na událostech, které zažil Trilby na panství rodu DeFoe. Jak se Trilby postupně dozvídá, velkou část z toho prostředníctvím černobílých flashbacků, kořeny tohoto zla sahají hluboko do minulosti.

Hra pěkně odsýpá a já, jakožto fanda předchozích her této tetralogie, jsem se do hry vážně ponořil a doslova hltal každou informaci směřující k odhalení toho, jak to vlastně všechno začalo. Celkově na mě příběh (a hlavně jeho časový rozsah) působil až epicky. Až ke konci jsem se začal trochu ztrácet. Atmosféra v hotelu (hlavně na začátku) je docela hutná a aby toho nebylo málo, autor si na nás tentokrát přichystal několik zajímavých lekaček a překvapení. Trochu mě ale mrzí úplná absence hudby (resp. jakýchkoliv zvuků) na některých místech (např. některé flashbacky).

Zbytek už jenom ve zkratce - herní doba opět asi 7 hodin, ovládání naprosto bezproblémové (pohyb šipkami, ostatní akce textovými příkazy). Nebojím se doporučit hru všem, které neotrávil 5 Days a Stranger (který rozhodně doporučuju dohrát ještě předtím, než se pustíte do Trilby's Notes).

I když jsme se ve hře přesunuli do budoucnosti, opět máme tu čest s klasickou adventurou vytvořenou v Adventure Game Studiu.

Sice jsem měl na začátku trochu pochyby, že vesmírná loď může nabídnout takovou atmosféru (nemyslím hororovou, ale spíš takovou tu tajemnou a trochu nostalgickou) jako stará opuštěná vilka se záhadnou minulostí, ale brzo jsem na ně zapomněl. Loď samotná je sice malá, každé patro je ale celkem unikátní a má svůj jasně daný účel. Celkově se mi design lodi docela líbil, stejně jako v předchůdci - 5 Days a Stranger - také prakticky nenarazíte na prázdné a mrtvé lokace.

Sice jsme ve vesmírné lodi, nějaké sci-fi serepetičky a s nimi spojené hádanky ale nečekejte. Jinak jejich obtížnost zůstala (oproti předchůdci samozřejmě) na rozumně vysoké úrovni, tedy by vás neměly příliš brzdit v postupu, ale ani byste neměli čekat něco, co se hraje skoro samo. Co se týče postav, prakticky žádná z nich mi nezůstala v paměti (což může být ovšem způsobeno jak mou sklerózou, tak i krátkostí hry).

Stejně jako ve 5 Days a Stranger se poměrně idylická atmosféra začne brzo měnit k (o hodně) horšímu. Znovu jste odříznuti od zbytku světa a postupně začínáte pořád víc a víc myslet jenom na to, jak sám přežít. Celkově se ale musím přiznat, že příběh mě nějak neohromil a pokud znáte předchůdce, asi taky nebudete moc překvapení.

7 Days a Skeptic se mi zdál o něco drsnější a krvavější než předchůdce. S tím taky souvisí překvapení, až vylekání, způsobené podceněním autora a herního enginu. Jde o moment, kdy jsem před zloduchem prchal po celé lodi. V předchůdci se totiž nebezpečné scény tuším odehrávaly jenom v rámci jedné obrazovky (jedné lokace), zatímco tady jsem běhal po celé lodi sem a tam a nemohl jsem ho setřást. Prostě stačilo chvilku stát na jednom místě a najednou se objevil kousek ode mě. Brr...

7 Days a Skeptic sice není ani revoluce, ani evoluce, těm, kterým se dobře hrál předchůdce ale rozhodně doporučuju. Pokud jste ale 5 Days a Stranger nehráli, doporučuju to udělat ještě před výpravou na Mephistopheles.

Klasická adventura přinášející snad jediný celkem originální herní prvek - dopředu víte, kolik herního času vám ještě zbývá. Tím "vám" myslím Trilbymu, zloději, který neodolal a vydal se vykrást zdánlivě prázdný starý dům rodu DeFoe.

Na kradení a plížení ve stínech se ale netěšte. Trilby tu potkává několik lidí a zjišťuje, že jsou v domě všichni uvězněni. Navíc tu začíná být nebezpečno...

5 Days a Stranger je sice "jenom" 2D adventura vytvořená v AGS, o to víc ale překvapí, kolik se autorovi podařilo do hry vmáčknout atmosféry. Napětí pomáhá i fakt, že většina hádanek je přísně logických, a hra není příliš dlouhá, takže se pořád něco děje. Postupně na vás tak dům začne působit spíš jako svírající se klec, ze které se nedá utéct.

Příběh je docela slušný, nečekejte ale, že se dozvíte odpovědi na úplně všechny otázky. Tím myslím, že některé vedlejší události jsou zde spíš kvůli efektu.

5 Days a Stranger je prostě zároveň velice příjemná i nepříjemná adventura, kterou snadno dohrajete za delší odpoledne. No a třeba si další den zahrajete 7 Days a Skeptic, lehce navazující pokračování, odehrávající se ale v úplně jiné době a na úplně jiném místě...

Ve splitscreenu výborná zábava, i přes (nebo možná právě díky) těžce nerealistickému chování aut. Hlavní problém singleplayeru byla kromě absence jakéhokoliv postupu hrou (vrchol byl turnaj) i nespravedlnost: vy musíte dotankovávat benzín, vašich 19 (!) oponentů nic. Jediná možnost, jak začínat před ostatními, bylo dojet až za nimi v předchozí trati v turnaji. A navíc mohli projíždět přes všechny překážky, potvory...

Tomb Raidera II beru jako zajímavou a bezpečnou dovolenou. Člověk se proběhne po půlce světa, zastřílí si, vyřeší pár jednoduchých hádanek a některá místa si snad i zamiluje. Když už vás začne nějaké prostředí nudit, blik, a jste jinde. Jenom kdyby ti nepřátelé nevyskakovali z nepravděpodobných míst a nechovali se někdy dost divně...
Hodně udělá taky hudba, ať už je to ta dramatická nebo třeba ta "epická". Po hraní Silent Hillu 2 mi dokonce některá místa připadala až strašidelná (např. Maria Doria nebo chrámy ke konci).
Prostě: Pokud se do hry ponoříte, odmění vás svou atmosférou a nádhernými scenériemi.

Působivá epická adventura sázící především na sci-fi hádanky a hrátky s cestováním časem a z toho vyplývající paradoxy (kdo zná Návrat do budoucnosti, ví, o čem mluvím).

Zapomenuté old school 3D RPG se vším, co k tomu patří. Tedy rozsáhlé a atmosferické dungeony, tuny vedlejších questů, ale i nepříliš strhující příběh, zdlouhavé přesuny mezi jednotlivými městy (ala Albion) a NPC, na která brzy zapomenete.

Knytt Stories mě absolutně dostala. Fantastická minimalistická grafika a hudba tvoří kombinaci, která se musí zažít. Na míle vzdálené infantilním hopsačkám. Každý, kdo má srdce, ať rychle stahuje. :-)