Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Narita Boy

  • PC 70
Na první pohled neuvěřitelně pohledná akční skákačka se skvělým retro-feelingem. Efekty jsou boží, všechno se to krásně hýbe a působí děsně stylově. Bohužel po hratelnostní stránce to občas skřípe. Je zde docela dost backtrackingu, ale žádná mapa, takže když jsem se potřeboval někam vrátit, chvíli trvalo, než jsem našel, kam že to mám jít. Souboje jsou zábavné i když někdy mi přišly zbytečně dlouhé (co do množství vln nepřátel, které na člověka hra hází). Když člověk umře, objeví se s plnými životy těsně před bojem, takže bylo občas jednodušší hned na začátku boje umřít, abych mohl do boje s plnými životy. U soubojů s bossy mi v pár případech nebylo moc jasné, co dělat, takže to prostě bylo systémem pokus/omyl(=smrt). A ačkoliv se zobrazuje černé srdce, které má pravděpodobně ukazovat životy bosse, až do konce hry jsem nepochopil, jak funguje a co mi vlatně říká. Navíc arény pro boj mi přišly docela malé a místy mi tím přišly boje zbytečně těžké. Ale i přes tohle všechno jsem hru dohrál, protože ta audivizuální stránka je prostě moc povedená a i přes výtky mě na to až do konce bavilo koukat. Zasazení je takové pseudotechnoscifi z 80. let, což mi přišlo fajn a skvěle to sedí k tomu vizuálu, ale toho technoblábolení :) bylo občas až moc. Příběh je zde pak spíš do počtu, i když je docela pěkný a styl vyprávění přes vzpomínky nalezené během hry se mi líbil, protože to příjemně hru zpomalilo.

Pro: Nádherný audiovizuál, zasazení, milý příběh

Proti: Backtracking, místy zbytečně těžké souboje, místy nečitelní bossové, občas moc technoblábolení

+10

Outer Wilds - Echoes of the Eye

  • PC 80
Původní Outer Wilds jsou super a tak jsem se těšil, ale zároveň bál, jak bude DLC zakomponováno, jelikož jsem neviděl způsob, jak přidat do tohohle pozoruhodného vesmíru něco nového na prozkoumávání, aniž by to působilo odtrženě. Och, jak malou jsem měl představivost. DLC dává ne prozkoumání jednu novou velkou oblast, která sice znamená, že na začátku musí člověk vždy totožně doletět a přistát, z čehož se časem stává trochu otravná část, když se ty destinace nemění, ale samotná oblast je opravdu zajímavá, dává smysl, jak funguje, a vše tak do sebe moc hezky zapadá. Po vzoru původní hry je zde navíc spousta věcí na objevování a snad kromě jedné hádanky, kdy jsem opravdu nevěděl, je to všechno moc fajn. Až do chvíle, kdy se dostanete k hororové části ve třetí třetině. Tahle část mě fakt štvala, neužíval jsem si ji a dokonce mi poprvé u Outer Wilds přišlo, že informace, co člověk zjistí, nejsou poskládány chytře, ale spíš k naštvání hráče. Nicméně i přes to se mi DLC líbilo a pokud ho někdo bude hrát se základní hrou, myslím, že bude ještě lepší.

Pro: víc prozkoumávání a objevování, logika světa, vše do sebe zapadá

Proti: hororová část, která zbytečně hází hráči klacky pod nohy

+11

Dark Souls: Artorias of the Abyss

  • PS4 --
Skvělý datadisk ke skvělé hře. Jedno rozlehlé nové prostředí se třemi odlišnými vizuálními styly, kupou nových nepřátel a několika užasnými bossy. Kdo hrál základní hru a líbila se mu, je DLC povinnost.

Pro: více Dark souls

Proti: nic

+8 +10 −2

Dark Souls

  • PC 95
  • PS3 95
  • X360 95
Dark Souls je pro mě hra, která mě vrátila k hraní. Pocit objevování, jako je tady, jsem jinde moc nezažil a ten design úrovní mě prostě nepřestává bavit. Letos jsem ji taky nedohrál poprvé, nýbrž jsme si ji dali s kamarádem v coopu ve dvou. A hraje se to prostě tak dobře, soubojový systém je přesný, ve většině případů selhání člověk ví, co udělal za chybu a jakkoliv je hra těžká, působí férově. Design bossů a světa je perfektní a na některé bossy budu mít krásné vzpomínky už napořád. Příběh mě baví svojí tajemností a některé postavy jsou tak krásně napsané, i když toho vlastně moc neřeknou. Na dnešní poměry už samozřejmě hra není kdovíjak krásná po vizuální stránce, ale i přesto jsou některé scenérie moc pěkné a prostředí působí tak, jak má.

Pro: objevování, soubojový systém, úžasná atmosféra, vedlejší postavy, tajemný a nejasný příběh

Proti: Starší grafický kabátek

+12 +14 −2

THE LONGING

  • PC 75
Longing je zvláštní hra. Hlavní protagonista, malý bezbranný stín, má za úkol počkat 400 dní, aby mohl vzbudit krále podzemní říše, kterou si mezitím může projít. Háček je v tom, že těch 400 dní plyne vteřinu za vteřinou v reálném čase, a to i když je hra vypnutá. A tak se začnete procházet po království a hledat, jak si ukrátit dlouhou chvíli. V rámci tónu hry navíc chodí stín hodně pomalu, takže než se někam dostane, chvíli to trvá. Postupně ale budete nacházet možnosti, jak ubýhání času urychlit a tak naštěstí není nutné čekat celých reálných 400 dnů (ke konci mi ubíhal čas asi 19x rychleji). Hra se dá navíc hrát pohodlně v okně, takže jsem si ji párkrát hodil na druhou obrazovku, díky mapě stín někam poslal a mezitím brouzdal internetem. Máte ale možnost například i sbírat knihy a ty si pak se stínem v jeho komůrce, kterou si můžete rozšiřovat a zkrášlovat, číst, přičemž se až na pár výjimek jedná o reálné knihy (například Moby Dick, Monte Cristo a řada dalších). Při čtení navíc ubíhá čas rychleji, což je vlastně zajímavý způsob, jak lidem nabídnout, aby si některé klasiky přečetli. Celá hra je vyvedená v krásné kreslené grafice a všechno to působí velmi mile, i když značně ponuře. V druhé polovině hry, kdy už máte všechno objevené, není nicméně moc potřeba hru spouštět (leda si chcete číst), takže si pak jen můžete počkat na konec. A ten je... no to vám neřeknu, že :)

Pro: zajímavý koncept, knihy na čtení, příjěmně pomalé tempo

Proti: dlouhé čekání :)

+13

Mafia: Definitive Edition

  • PC 65
Zamačkávám slzu v oku a vracím se do Lost Heaven, protože si moc dobře pamatuju, jak byla Mafia skvělá hra. A tak se postupně prokousávám příběhem a zjišťuju, jak moc růžové mám brýle na očích, protože přes ně nevidím, jak je to na dnešní poměry docela nuda. Město je neinteraktivní, auta v garáži k ničemu a zbývá tak jen ten samotný příběh, který je destilátem všech ostatních mafiánských příběhů včetně velmi omezené řádky šablonovitých postav, z nichž nikdo s výjimkou hlavní postavy nemá téměř žádné charisma a já tak nemám důvod se o ně moc zajímat. Remake je to udělaný hezky a hraje se fajn, i když některé animace mi přišly trochu prkenné. Český dabing je super a zároveň špatný, všichni podivně přehrávají, ale ta nostalgie mi i přes všechny výtky zůstává. Tehdy mě to prostě bavilo a i když teď vidím problémy, nemůžu tu hru nemít rád.

Pro: Nostalgie, hlavní postava

Proti: Všechny ostatní postavy, neinteraktivní město

+11

Solasta: Crown of the Magister

  • PC 65
Tohle je RPG s příšerně podprůměrným příběhem o záchraně světa, který postrádá jakékoliv zajímavé charaktery, ale velmi pěkně funguje v soubojové části (na tahy), v pohybu po pěkném prostředí a v tom, že ovládáte celkem 4 postavy, které se střídají během konverzací, takže mnohem víc fungují jako jedna partička dobrodruhů než jiná RPG, kde všechno stojí a padá s hlavní postavou. Nicméně díky tomu, že tady vlastně žádná hlavní postava není a příběh je tak skutečně jen o zachraňování světa, nezažijete žádná dramata s postavami či s jejich vztahy s NPC, takže to působí dost odtažitě. Samotný herní systém je založen na SDR 5.1 (D&D) a hraje se to moc příjemně. Postavy postupně znatelně sílí, mají lepší a lepší vybavení, herní prostředí se mění, ale pokud někdo hledá kvalitní příběh, asi by měl sáhnout jinam.

Pro: funkční herní systém, fajn tahové souboje, v partě mluví všechny postavy

Proti: nezajímavý příběh, nezajímavé charaktery, žádná osobní dramata

+6

Deus Ex: Mankind Divided - Desperate Measures

  • PC 65
Tohle samostatné, krátké (zabralo mi tak hodinu) DLC je velmi zvláštní, protože působí jako na poslední chvíli vytržené ze základní hry. Příběh, ačkoliv slouží jen jako důvod, proč infiltrovat budovu jedné organizace a moc ho tu vlastně není, totiž naprosto zapadá do dění v základní hře a z vyznění DLC by se mělo jednat o jeden z větších vedlejších úkolů. Dokonce tomu odpovídá i odměna na konci, která může být v podobě jednoho bodu do schopností, ačkoliv po konci už není kam pokračovat. Jinak má ale DLC všechny plusy základní hry - skvělý design úrovní, hodně možností přístupu a super funkční plížení. Pokud se tedy někdo chce po skončení základní hry ještě chvíli plížit větracími šachtami je to možnost.

Pro: mechaniky základní hry zde plně fungují

Proti: příběh vytržený ze základní hry, téměř žádné rozhovory

+8

Demon's Souls

  • PS5 85
Původní Demon's souls jsem kdysi zkoušel, ale vlastně nikdy nedohrál - měl jsem tehdy půjčený PS3 a nějak se mi nechtělo v tom světě ztrácet (a umírat), ačkoliv jsem jinak Soulsborne hry od FromSoft dohrál všechny. Remaster mě ale naprosto odrovnal už z videí a obrázků tím, jak nádherně vypadá, a tak jsem si řekl, že je konečně načase, abych si prošel i světem Boletarie. A vůbec toho nelituju. Jasně, některé věci jsou tu v takém proto-stavu, který FromSoft v pozdějších hrách dotáhl o úroveň dál, ať už je to design propojených úrovní, rozmanitost zbraní nebo rozmanitost bossů, ale celé se to hrálo tak nějak klasicky příjemně a vlastně mi nic moc nechybělo ke štěstí. Některými oblastmi mě hra trochu potrápila, systém "world tendencies" se zdál být ze začátku neproniknutelný (alespoň bez wiki stránek), ale vždycky mě hnal kupředu pocit, že chci objevovat další zákoutí, najít další předměty a užít si souboje s bossy, který mám u všech her od FromSoftu. Remake navíc přidává několik "quality-of-life" funkcí, které v původních Demon's Souls nebyly, ale zachovává klasickou přesnost ovládání a plynulost animací, takže se to hraje opravdu moc dobře. Nakonec mě vlastně bylo líto, jak je hra relativně krátká a klidně bych v každém "arch stonu" bral ještě jednu část s bossem navíc. Ale kdyby to byla moje první soulsovka, možná by mi to trvalo déle.

Pro: nádherný vizuál, výborný soubojový systém, přesné ovládání, radost objevovat a procházet lokace, "quality of life" funkce oproti originálu

Proti: menší rozmanitost zbraní i bossů, podivný systém "world tendencies"

+11

Deus Ex: Mankind Divided

  • PC 75
Adam Jensen se o to sice neprosil, ale vrací se v pokračování skvělého Human Revolution, aby opět bojoval proti iluminátům prolízáním větracích šachet a čtením cizích mailů. Příběh se točí kolem rozdělené společnosti, vznikajících teroristických organizací a jak jsou všichni děsně neschopní, protože jenom Adam s tím může něco dělat. Samotný příběh by mi zas až tak nevadil, konspirace a dvojití agenti umí být když nic jiného aspoň zábavní, ale bohužel mi všechny postavy krom jedné světlé výjimky zato včetně super-tvrďáckého hlavního protagonisty přišly děsně šablonovité a nezajímavé, takže jsem si je moc neužíval. Co jsem si ale užíval, jsou systémy ve hře, jelikož design úrovní a prostředí vybízí k nekonečnému prolízání všeho možného a objevování, což mě prostě baví. Plížení a omračování stráží funguje dobře, až si člověk říká, na co má všechny ty vylepšení zbraní (páč zabíjet se mi nikoho v rámci roleplaye nechtělo). Stejně tak mě moc bavily "rozhovorové boss-fighty", kdy se Adam snaží někoho přesvědčit a využívá k tomu psychologický profil druhé strany (navíc pak tyto rozhovory zůstávají z pohledu Adama a nepřepínají se na toporné opakující se animace během všech ostatních rozhovorů). Co se prostředí pseudoPrahy týká, vlastně mě to trochu otravovalo. Celé mi to přišlo vystavěné na předsudcích o tom, jaké to "nejspíš" je ve městě ve střední (a pro autory možná i východní) Evropě, něž jakkoliv autentické.

Pro: design úrovní a s ním spojené prolézání prostředí, stealth, rozhovorové "boss fighty"

Proti: nudné a šablonovité postavy, pseudo-na-předsudcích-založené prostředí Prahy

+12

Eastshade

  • PC 80
O téhle hře jsem slyšel, že se člověk jen prochází po krajině a maluje obrazy. A fakt, že to tak je. :) Překvapilo mě ale, že se to vše odehráva na ostrově plném zvířecích postav a že dostáváte úkoly ne nepodobné těm z klasických cRPG, které Vás napříč ostrovem krásně provedou. Najednou jsem tak měl pocit, jako bych hrál například Gothic jen bez bojů a velkého konfliktu. Celý ostrov vypadá moc pěkně, některá zákoutí jsou úplně nádherná a všechny rozhovory jsou takové milé (i když menší konflikty se najdou), že jsem prostě proplouval prostředím a jen se kochal. Malování nemá žádnou specifickou mechaniku, stačí mít prostředky (plátno) a jedním tlačítkem člověk namaluje to, co vidí. Ostatní tady zmiňují bugy, ale já měl nejspíš štěstí, protože jsem na žádný nenarazil. Jedinou výtkou by tak mohlo být, že se zde vlastně nic moc neděje a kromě chození, povídání si a "screenshotování" zde není, co dělat. Ale pro mě to byla příjemná návštěva ostrova, kde nemusím pro jednou řešit jeho zachraňování, ale můžu si jen užívat ty krásné výhledy.

Pro: příjemná atmosféra, milé postavy, několik krásných zákoutí

Proti: je potřeba mít náladu se procházet

+9

SUPERHOT

  • PC 75
Perfektní nápad - čas se pohybuje normální rychlostí, jen když se hejbu já. Díky tomu v téhle akci máte čas (ehm) rozmyslet si, co budete s tím nabíhájícím týpkem s brokovnicí dělat a můžete se pak cítit, jako největší borec z akčního filmu, kterýho nikdo nikdy netrefí a on všechny rozstřílá a rozseká. Teda hned potom, co to pakrát zkusíte a uděláte kardinální chybu v odhadu vzdálenosti nebo rychlosti letící kulky. Ale to se určitě stává i všem těm hrdinům, když se zrovna nedíváme. Superhot nabízí nepřeberný množství scénářů, ve kterých se můžete s tímhle gimmickem vyblbnout a dokonce je jich část pospojovaná do jakési kampaně, ve které hrajete hru ve hře a... popravdě jsem tomu moc nevěnoval pozornost, protože jsem chtěl hlavně zkoušet další a další scénáře. Po dohrání kampaně se navíc otevře celá plejáda nových výzev, kdy můžete úrovně probíhat jen s katanou, nebo na čas (ehm), beze zbraní a já nevím, co ještě, ale v té době se mi to už trochu přejedlo a vlastně mě hra nijak netáhla po dohrání kampaně dál. Ale perfektní nápad, o tom žádná.

Pro: perfektní nápad na hrátky s časem

Proti: časem (ehm) jsem se toho přejedl a po kampani jsem neměl moc důvod hrát dál

+11

Death Rally

  • PC 75
Tuhle hru jsem jako malý hrával do zblbnutí. Od nejhorší "káry" se prokousávat k nenadupanějším (skvělým) bourákům, přičemž závody jsou vždycky všechno, jen ne nudné. Vaši protivníci jsou parádně agresivní, mají super zapamtovatelný jména (Sam Speed, Farmed Ted), neustále se střílí z kulometů přimontovaných na autech, můžete sabotovat jiné jezdce, vyprdnout se na to být první a radši všechny odzadu rozstřílet, sázet miny nebo teda vážně závodit a všem ujet. Ovládání vozů je samozřejmě naprosto (skvěle) arkádové a grafika (skvěle) roztomilá. A všechno to tak nějak šlape a odsejpá a za tři hodinky máte hotovo. A to mi tehdá stačilo. A dneska? Dneska s nostalgickou slzou v oku taky.

Pro: nostalgie, jednoduchá a přístupná hratelnost, všechno krásně šlape

+11

Sekiro: Shadows Die Twice

  • PC 90
Ninjové, samurajové, feudální Japonsko, From Software - je vůbec možné, aby z téhle kombinace vznikla špatná hra? Sekiro navazuje na řadu předešlých her, za kterými stojí Hidetaka Miyazaki, a podobně jako před tím Dark Souls nebo Bloodborne, i tenhle jednoruký ninja byl pro mě trefa do černého. Chvíli mi sice trvalo zvyknout si na nový styl boje, kdy nemám uskakovat (přičemž ten zatracený palec na ovladači sám od sebe neustále automaticky mačkal úskok), ale když to konečně "secvaklo" a já začal správně vykrývat útoky nepřátel, zažil jsem přesně ten pocit opojení, co i u jiných výše zmíněných her od tohoto studia. Oproti nim ale souboje v Sekirovi působí ještě o řád filmověji - pryč jsou nějaké kotouly a místo nich je tady rychlé šermování zakončené jedním, dvěma zásahy a následným úskokem na poměření si soka a vyčkání dalšího výpadu jako vystřižené z mých představ o samurajích a ninjích z útlých let, kdy jsem hltal v televizi každou zmínku o kataně. Objevování zdejšího světa je opravdu radost a ač na někoho můžou ty růžovými lístky pokryté zahrady a zasněžené kopce působit až kýčovitě, já to všechno vývojářům žral i s navijákem a hrozně si užíval každou novou výzvu s bossem (a že mi někteří dali zabrat). K úplnému štěstí mi chybělo jen zakomponování multiplayeru, abych si mohl zahrát s někým dalším - ale to by asi zase nesedělo k té představě osamoceného jednorukého vlka. Prostě devět useknutých ruk z deseti.

Pro: dynamický, přesný a rychlý soubojový systém jak vystřižený z filmů, nádherné prostředí kouzelného japonska, ninjové!

Proti: absence multiplayeru, můj zatracenej palec mačkající furt úskok

+15

Monument Valley 2

  • iOS 70
Nejsem člověk, co by ho bavilo hrát na mobilu, nicméně o Monument Valley jsem slyšel hodně dobrého a hraní si s perspektivou mě vždycky dost zajímalo. Po dohrání musím uznat, že je to opravdu pěkný počin, který navíc zajímavě rozebírá myšlenku osamostatnění se a vztahu matky s dítětem, nicméně herně mě to vlastně trošku zklamalo. Čekal jsem, že se časem dostanu k náročnějším úrovním, kde si budu chvíli lámat hlavu s tím, co vidím a co bych mohl všechno udělat, nicméně všechny úrovně byly docela jednoduché a když už jsem měl pocit, že se to pomalu rozjíždí k těžším věcem, hra skončila. Jako audivizuální zážitek s myšlenkou tedy moc pěkné, ale na potrápení šedé kůry mozkové to moc není. Chápu ale, že jsem od hry čekal asi něco jiného, než co kdy měla být.

Pro: krátké, s hlubší myšlenkou, hraní si s perspektivou

Proti: docela jednoduché, absence náročnějších úrovní

+10

Gears Tactics

  • PC 85
Tohle je hra, u které by mě nikdy nenapadlo, že by mohla vůbec existovat, ale když ji prvně oznámili, okamžitě jsem věděl, že ji chci hrát. Svět "Gearsů" mi přitom zas tolik neříká - hrál jsem kdysi první díl, ale nijak zásadně mi tahle přehnaně drsňácká sci-fi k srdci nepřirostla. Nicméně izometrický pohled s tahovým režimem mám rád a k téhle tématice mi sedí vlastně i víc, než původní akční hra. Hra se navíc moc nezalamuje s ničím jiným než přímo s taktickou akcí na tahy - je zde sice nějaké vybavování si postav mezi misemi, ale přišlo mi to příjemně osekané na to nejdůležitější, a hlavně zcela chybí pro mě hrozně nezáživná správa jakékoliv základny a globálního stavu věcí, jako je tomu v X-COM hrách, ze kterých si jinak Gears Tactics ledasco půjčuje. Misí v kampani mi přišlo tak akorát, a i když některé mise jsou vedlejší a nikam příběh neposouvají (ale i přesto vás hra nutí je odehrát), vůbec mi to nevadilo, protože mě tahové přestřelky bavily natolik, že mi jen stačilo, že třeba najdu jen nový mód na pušku nebo novou helmu. Hra vás navíc jednoduchým trikem s přidáváním akcí po zabití nepřítele na blízko směřuje k agresivnějšímu hraní a bitvy tak působí příjemně dynamicky. Po dohrání kampaně jsem se už k dalšímu hraní sice nevrátil, ale i tak je to jedna z mých neoblíbenějších her roku a to i díky tomu, že se nesnaží být něco víc, než co je.

Pro: taktické bitvy, hra vás směřuje k agresivnějšímu hraní, absence správy základny

Proti: některé vedlejší mise můžou působit jen jako výplň, po dohrání kampaně není moc důvod hrát další dostupné mise

+11

Wilmot's Warehouse

  • PC 80
Je cosi uklidňujícího až zenového na skládání si věcí do úhledných hromádek, ve kterých se člověk vyzná. A Wilmotovo skladiště vás sice nechá hledat tuhle zenovost, ale zároveň bude testovat vaše organizační schopnosti, protože řád ve věcech si tu plně řídíte sami. Máte tedy skladiště a postupně ho plníte novými typy zboží, přičemž vždy po dodávce nového zboží se přiřítí zákazníci, kteří nějaké to konkrétní zboží chtějí. Vaše odměna od šéfa (vylepšení pro skladiště) závisí na tom, jak rychle dokážete uspokojit potřeby zákazníků a to samozřejmě závisí na tom, jak dobře jste si poskládali všechno to roztodivné zboží a jak rychle se k němu dokážete dostat (případně si vzpomenout, jestli jsou skleničky za levým předním pilířem, nebo v pravým horním rohu skladiště, a jestli jste se zrovna třískly do hlavy, když vás napadlo zaskládat kávový kelímky rýčema, protože se teď k těm kelímkům prakticky nedá dostat). Celé je to ale neuvěřitelně milé a i když ke konci se zdá už skladiště na všechno to zboží trochu malé, nikdy mě hra nestihla frustrovat. No tak to zákazník nedostal, to je toho. Hlavně, že mám ty žluté skleničky vedle žlutých talířů a celkový pohled na skladiště působí tak krásným dojmem. Po dohrání hry si navíc můžete přehrát časosběrné video z celé kampaně, abyste v pár minutách viděli, jak se vám skladiště postupně plnilo a jak jste si to pěkně všechno zorganizovali. A to je on - můj zen :)

Pro: uklidňující, roztomilé

Proti: moc zboží, moje paměť, pouze pro lidi s organizačním smyslem

+10

Assassin's Creed Origins

  • PC 75
Moc her z téhle série jsem nehrál - kdysi dávno jsem zkoušel pár hodin jedničku, ale nakonec mě odradila stále stejná nezáživná náplň hry, a docela dlouho jsem běhal po Paříži v Unity, kde mě ale zase odradil příběh a postavy. Origins hodně lidí označovalo jako restart přístupu k hraní v téhle sérii a na první pohled se mi moc líbilo egyptské prostředí, tak jsem se do toho pustil.

Sice je to tedy první Assassin, kterého jsem dohrál, a jisté náznaky dobré hry tam jsou, ale zároveň to všechno působilo tak neuvěřitelně povrchně, až mě to místy dost frustrovalo. A přitom začátek mi přišel skvělej - postavu hlavního protagonisty Bayeka jsem si okamžitě oblíbil, první úkoly mi přišly pěkně napsaný, i to první doupě lupičů na mě fungovalo. Bohužel to s přibývajícími lupiči a tábory římanů postupně bylo horší a horší. Až na několik výjimek se většina úkolů zaměřuje na neustále zabijení dalších a dalších nepřátel a prakticky se zde nevyskytují zajímavé vedlejší postavy (jedinou výjimkou je Bayekova žena, Aya). O to víc zamrzí, že tam bylo několik (i vedlejších) úkolů, které jsem si zapamatoval a přišlo mi že v určitých rovinách fungují, ale ztrácí se v nekonečném balastu nenápaditých úkolů, kde jediným řešením je povraždit další hrstku lidí.

A bohužel zdejší boj navíc ani není zábavný. Všechno působí nějak nepřesně, neresponzivně a i když se to dá všechno většinou v pohodě uklikat, nikdy jsem z boje necítil radost nebo zadostiučinění.

K dohrání hry mě tak táhlo pěkný prostředí Egypta a především pak postava Bayeka, která mi hrozně moc sedla a vlastně bych si s ním chtěl zahrát nějakou lepší hru.

Pro: Bayek a Aya, krásnej Egypt

Proti: povrchní, skoro všechno se řeší zabíjením, většina postav není zapamatováníhodná, nepříjemný systém boje, většina vedlejších úkolů je nudný balast

+14

Sayonara Wild Hearts

  • PC 60
Zážitek na jedno zahraní, kterému ovšem trochu podkopává nohy fakt, že mezi jednotlivými úrovněmi se dělají pauzy - a přitom to celé působí mnohem lépe v jednolitém celku, který je navíc dostupný po prvním dohrání hry. Songy jsou pěkné a k některým se rád vracím jen tak bez hry, nicméně ke hře samotné nemám potřebu se vracet, jelikož kromě zajímavého vizuálu a do něj přesně sedící hudby mi vlastně hra nemá moc co nabídnout. Mohl bych se sice snažit o lepší skóre, ale samotná herní náplň není natolik záživná, abych o opětovné hraní stál.

Pro: Příjmené popové songy, pěkný audiovizuální zážitek

Proti: Rozkouskovanost kampaně, sama o sobě nezáživná herní náplň

+7

Baba Is You

  • PC 85
Perfektní logická hříčka, která člověku zavaří mozek na řadu dlouhých večerů. Základním pravidlem je, že hráč může měnit pravidla hry, který jsou nastavený blokovými texty (vždy jedno slovo). A ač koncept zní relativně jednoduše, ve chvíli kdy člověk operuje s X pravidly současně, který navíc může měnit mezi sebou, rychle to spěje k nevyhnutelnýmu kouření se z hlavy a zpochybňování, zda je úroveň vůbec dohratelná - což ale vždycky je. V pokročilých úrovních (který ale nejsou vyžadovány pro "dohrání" hry, jelikož finální úroveň kampaně je přístupná po projití přibližně třetiny úrovní) se pak člověku může stát, že i když se podívá na youtube, jak má úroveň udělat, stejně nechápe, co se to ksakru stalo. Když si to ale rozebere po krocích a zamyslí se, vždycky to dává perfektní smysl a nakonec je to vlastně docela jasný a jednoduchý. Škoda jen, že je to pak už mimo mý kapacity důvtipu a myšlení.

Jo a taky je to celý děsně roztomilý.

Pro: Roztomilý audiovizuál, skvělé a těžké logické hádanky, velké množství úrovní

Proti: Jsem hloupej

+13

Hunt: Showdown

  • PC 90
Hunt je krásnej. Teda pohybujete se sice v močálech, kolem chodí zombící, případně mnohem nebezpečnější a ještě odpudivější chamraď a celé je to o hledání velkých monster, ale stejně to vypadá všechno nádherně. Člověk úplně cítí to čvachtání bláta mezi prsty a neútěšnost místních pozůstatků života.

Herně jde o multiplayerovou záležitost, kde se na relativně velkých mapách člověk sám nebo v týmu snaží najít velké monstrum, aby ho mohl zabít a odnést si z něj trofej. Hrajete za lovce, které si můžete vybavovat nakoupenými zbraněmi, nicméně pokud vám lovce zabijí, přijdete o něj i jeho věci a musíte si naverbovat dalšího (ale vždycky je alespoň jeden zadarmo). Na mapě jsou kromě vašeho týmu i další týmy jiných hráčů, které mají stejný cíl jako vy. A tak to často spěje k postřílení jednoho nebo druhého týmu (zatímco se třetí směje v křoví a čeká na výsledek). Kde hra naprosto exceluje, jsou rozhodně zvuky prostředí (vřískot vran, co je slyšet přes půl mapy, mě děsí) a činností, podle kterých je potřeba se vždy orientovat ("Na severu slyším střelbu, nepůjdem radši na západ?"). Přestřelky s ostatními hráči jsou rychlé a většinou smrtící a atmosféra se dá místy krájet. Zároveň ale v některých hrách nemusí s trochou štěstí na jiné hráče člověk vůbec narazit a někdy mi tak hra sloužila jen jako kulisa (výlet na blata) k pokecu s hráči v týmu.

Pro: Krásný prostředí, atmosféra, zvuky

Proti: Nejsem moc dobrej, absence singleplayerové kampaně

+9